Jak nás potkalo (ne)štěstí

Ali88  Vydáno: 14.06.11

Někdy se na něco neskutečně těšíme a nakonec zůstaneme zoufalé, bezmocné a rozervané na kusy. Aneb vypovídání po revizi. Letos na Vánoce jsem dostala krásný dárek. Přítel mi řekl, že je ten správný čas na miminko a moc by si ho přál. Neváhali jsme a začali se snažit a těšit ještě pod stromečkem.

I když mi to tenkrát připadalo jako věčnost, vlastně to netrvalo dlouho a 15. 4. jsem se slzami v očích držela v rozklepané ruce dvoučárkový test a ukazovala ho své drahé - tehdy už - třetině a nastalo nejšťastnější období mého života. První kontrola a první pohled na bijící srdíčko naší chobotničky. Jen tak tak jsem potlačovala slzy, aby si doktor nemyslel, že jsem blázen. První fotka z ultrazvuku vystavená vedle televize a termín porodu? 23. 12. Skoro do roka a do dne. Asi osud.

Neskutečné těšení a nervozita před druhou kontrolou. Opět dojetí a radost, že je vše v pořádku. Srdíčko bije o sto šest, miminko odpovídá. Začínáme plánovat pokojík a já se neskutečně těším na nakupování výbavičky a s lehkou nervozitou, ale už jistější, že bude všechno jak má být, se objednávám na screening. Už se to blíží a nervičky pracují. Jak to asi bude probíhat? Honem honem zjistit všechny informace.

Je to tu. Sprchuji se, oblékám a pro jistotu beru do tašky DVDčko. Ve spěchu zapomínám mobil, ale koho by to zajímalo. Uvidím zase svoje děťátko a tatínek ho uvidí prvně. Taky se těší a popohání mě: „Rychleji, maminko, nebo to nestihneme.“ Líbám ho a už sedím v autě. Čeká nás půlhodina cesty, uf. To už jsme tady? Nějak to uteklo.. Ale to je přeci dobře. „Konečně ho uvidíme, já se tak těším“, tisku příteli ruku. Jen se usměje a pohladí mi malinké kulaťoučké bříško v místech, kde se ukrývá náš poklad.

Paní doktorka přichází na minutu přesně a zve nás dál. „Taaak, maminko, ukažte mi bříško a podíváme se na to.“. To už je dnes podruhé, co mi někdo říká maminko, pomyslím si a tetelím se blahem. Uvelebím se na lehátku a vyhrnu si šaty. Dívám se na obrazovku a úsměv je ten tam. „Proč to není barevné, jako na obrázku? Možná to teprve přepne. Nebuď nervní… Tohle asi nepřepne. A jak se tváří.“ V tu chvíli se mi zastavilo srdce. Cítím na sobě přítelův pohled a před očima vidím jeho nešťastný výraz, ani se nemusím dívat. Tak už něco řekni! letí mi hlavou, to přece není pravda. Řekni, že to není pravda. Že vidíš srdíčko a naše vánoční děťátko je zdravé. Už ale dávno vím, že to tak není. Něco mi sevřelo srdce a nemilosrdně ho drtí.

„Mám pro vás špatnou zprávu. Miminku už nebije srdíčko.“ Prolomí ticho doktorka. V tu chvíli si přeji jen jedno. Aby už nic neříkala a já byla pryč. Zamlklé těhotenství je časté. Člověk je málo plodný druh a s tímhle problémem se setká každá druhá žena. Budeme muset dělohu vyčistit, napíšu vám žádanku" pokračuje a asi je jí to opravdu líto. Ještě jednou se pokusí do miminka strčit, co kdyby náhodou… ale nic se nestane.

Vstává a vypisuje žádanku. Jako v mrákotách utírám bříško a nevěřícně ho hladím. Také vstávám. Přítel mi tiskne ruku a objímá mě. V tu ránu jsou tu slzy jako hrachy, bez jediného varování, bez vzlykání. Prostě jen stékají po obličeji a nejdou zastavit. Omlouvám se a vlastně ani nevím za co a komu. Asi za to, že se mi právě zhroutil svět a ostatní u toho musí být.

Beru si žádanku a s díky odcházím. Spíš utíkám. „Doufám, že se brzy uvidíme“, slyším za sebou. „Já taky, nashledanou.“ Na víc se nezmůžu a zrychluji tempo. V čekárně sedí další pár a vyplašeně na nás kouká. Nezpomaluji, nezdravím. Přítel sotva stačí a drží se krok za mnou.

Jsem venku z budovy. Chci se nadechnout, ale nejde to. Tisknu příteli ruku a beze slova ho táhnu k autu. „Odvez mě tam hned… prosím“, zašeptám a nastupuji.

Začíná mnou otřásat nekontrolovatelný pláč a nejde zastavit. Přítel mě hladí a stlačí pedál plynu. Za chvíli jsme v nemocnici a hledáme gynekologii. Sestra právě zalévá kytky a dělá, že nás nevidí. Nemám sílu ji oslovit a pozdravit. Jen hlídám pláč. Proč nejdou ty zpropadené slzy zastavit a kde se jich tolik bere? Nechovej se jako hysterka, co si pomyslí. Ať si myslí co chce. Ať mi všichni vlezou na záda. Už to chci mít za sebou. Ale jak budu odcházet bez našeho štěstíčka? Umím bez něj ještě být?…" v hlavě mám zmatek.

Z ordinace vychází druhá sestra a bere si ode mě žádanku. Usmívá se. Je moc milá. Vyplňujeme papíry a ona povídá. Já jen podepisuji a kývám. Posílá mě za přítelem, abychom počkali venku na primáře. Objímá mě. „Tolik jsem se těšila…“ dávám se znovu do pláče, ale primář už je tu a tak se vracím do ordinace. Udělá mi UTZ, prohlásí, že tady je to jasné a ani se na mě nepodívá. „Jste mladá…“ řekne, když odchází. D.bil, napadá mě.

Sestra mě odvádí na oddělení. Převlékám se do erární košile. Kde je přítel, proč tu není? Odjel vlastně pro věci, uklidňuji se a uléhám do postele. Pláču a čekám na zákrok. Za hodinu přijde sestra odváží mě na sál. Stále pláču. Koušu si ret a mačkám peřinu. Už jsme tady? Asi ano.

„Dobrý den, budu vám dělat anestezii“, povídá starší paní, chvíli se vyptává, potom mě pohladí po tváři a řekne: „Já vám nebudu lhát. Až odsud odjedete nebude to lepší. Bude to horší. Ale přejde to, uvidíte.“ Odvádí mě na kozu. Potom už to netrvá dlouho a paní doktorka mi utírá slzy: „Hlavně už neplačte a jdeme na to“… Pálí mě ruka a dostávám kyslík.

Dusím se. „To bude v pořádku, povídá sestra. Pomalu dýchejte. Máte vyschlo v krku po anestizii“. Otvírají se dveře do pokoje a vidím za nimi přítele. Nesmí dovnitř a jiná sestra ho vyhání. Po chvíli přestávám kašlat a uvědomuji si, kde jsem a co se stalo. Znovu mi vytrysknou slzy. Za chvíli ale nemám sílu plakat. Cítím jen bolest a prázdnotu. Paní, co leží vedle mě po levé straně na mě mluví. Začínáme si povídat a já jsem jí vděčná. Je asi pět hodin a paní mě baví až do půl jedenácté. Je skvělá. Paní vpravo mi půjčí mobil a tak píšu zprávičku tomu, se kterým toužím být: „Jsem po, zítra asi domů, je mi smutno a styska se mi. MT“ Jdu na záchod a chystám se spát, abychom už nerušily další pacientky na pokoji. Potají doufám, že se přítel odváží a zavolá. Ve skrytu duše vím, že by to nebylo dobré. Přišla by další vlna zoufalství.

Je jedenáct. Vůbec to neutíká. „Co asi děláš, lásko? Nemám ani svůj mobil, abych ti napsala, že se mi nechce žít, já husa. Tolik mi chybíš. Chci obejmout a být s tebou doma“, myslím na přítele. Myslím na něj ještě dvě hodiny a mezitím myslím na naše miminko, které nikdy nepochovám. „Byla bych špatná máma, viď? Proto jsi odešla chobotničko moje. Chybíš mi holčičko a nikdy na tebe nezapomenu. Vím to, že jsi holčička. Prostě to vím. Odpusť mi všechno, co jsem udělala špatně. Nechtěla jsem ti ublížit. Jsem hrozná ženská a zabila jsem tě. Nikdy si to neodpustím“. Vrací se pláč. V tom začne pípat kapačka paní od vedle. Přišly sestry a opravují to.

„Vy nemůžete spát, ptá se paní napravo? Pustím vám radio, hlavně neplačte. Moc mě to mrzí, co se vám stalo“, poděkuji a snažím se utišit.

Kapačka pípá znovu. Je jedna hodina. Jedna pět, jedna deset… dvě patnáct… posouvám očima hodinovou ručičku a v duchu prosím přítele, ať přijede a odveze mě domů. Jsou tři. Stále nespím. Znovu pípá kapačka. Poslouchám noční vysílání českého rozhlasu a utírám si stékající slzy. Pořád jsou krokodýlí a pořád je jich dost. Nejdou zastavit. Prostě stékají po tváři. V půl šesté přichází sestra a dává mi teploměr. Potom je dlouho klid. V půl sedmé slyším šrumec za dveřmi a potom… pláče dítě… malinké miminko. Píchne mě u srdce a paní vlevo začíná nahlas povídat, aby miminko přehlušila. Chvilkami mluvíme a čekáme na vizitu. Pořád hodně krvácím a bojím se, že mě nepustí domů.

Je osm čtyřicet a přichází primář. Ani se na mě nepodívá, další snažení nejdříve za půl roku a můžu domů.Za půl roku? To víš že jo. To dřív skončím na psychiatrii, prolétne mi hlavou. Vyslechnu diagnózy ostatních pacientek a žádám paní vpravo, která mi nabídla půjčení mobilu, jestli můžu… Píšu sms: „Zlato, zavolej mi sem, jdu domů. Ája.“ Za pár vteřin zvedám hovor od miláčka. Má radost, že mě slyší a že pro mě pojede, ale dělá si starosti. Slyším to a miluji ho za to. Jdu si odskočit, dvakrát kousnu do rohlíku a mažu pro věci. Převlékám se, platím a loučím se s paní vlevo, co také odchází. „Někdy se k nám stavte, ráda vás uvidím“ říkám… a s paní vpravo, která zůstává. „Kdyby vám bylo smutno, zavolejte na to číslo a já se stavím. A nechám Vám tu banán chcete? Tak sušenku?“ „Sušenku bych si dala, zazáří jí oči“, je dojatá. Ještě jednou se loučíme a já odcházím.

Zase mi stékají slzy, ale zaženu je. Už jsem venku z nemocnice, míjím vrátnici a mimoděk si hladím břicho. „Už jsme zase jen dva…“, zabolí to. Vyhlížím naše auto. Netrváto dlouho a přítel je tu. Zastaví, já nastoupím a opřu si hlavu o jeho rameno. Občas ukápne slzička, ale už jsme spolu a zvládneme to. Povídáme si. Zná paní vlevo. To je náhodička. Je mi lépe.

Přijedeme domů a přítel mě objímá. Sedíme na zahradě. Utěšuje mě a odkrývá, jak ho to trápí. Ten svíravý pocit zase přehlušuje prázdnotu uvnitř. Přitisknu se k němu a řeknu: „zkusíme to znova viď?“…, „to víš že jo. Hned jak to půjde. Nebudeme na nic čekat.“

Odhodlávám se přihlásit na eMimino. Beru notebook do postele a měním udaje na profilu. Už nečekám dítě. Snažíme se. Mažu metřík z podpisu, zapisuji revizi a ukládám. Tos zvládla. Dobrý. Není to tak zlé. Otevírám naši skupinu a brečím jako želva. Nevím co psát a písmenky to holkám přiznám. Jsou skvělé jako vždy.

Snažilky 201,1 děkuji vám, že jste a že mi pomáháte. Jste nejlepší holky jaké znám a mám vás moc ráda.

Děkuji personálu chebské gynekologie, za to jak byli milí a shovívaví k uplakané ženské.

Děkuji vám, paní vlevo a paní vpravo.., jste skvělé.

Děkuji tobě miláčku. Že tě mám. Že jsi nejpozornější a nejúžasnější chlap na světě. Teď myslíš, že spím, ale já musím psát a přitom myslet na to, jak tě miluji. Děkuji a slibuji, že ti budu takovou oprou jako ty mě n(aspoň se o to budu snažit) a že ti jednou dám zdravé miminko.

A hlavně děkuji tobě, chobotničko, žes s námi byla aspoň chviličku a udělala mě šťastnou. Navždycky ti bude patřit kus mého srdíčka a nikdy na tebe nezapomenu. Odpusť mi moje selhání a prosím, ochraňuj sestřičku nebo bratříčka, až se nám s tatínkem zadaří, ať už nemusím nikdy prožít něco tak zlého. Miluji tě. Tvá máma.

A dál? Už jen únava, bolest a smutek… doufám? Ne… Věřím. Věřím, že jednou v náručí sevřu plačící uzlíček a slzy bolesti vystřídají slzy štěstí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
xCharlie
Závislačka 3710 příspěvků 14.06.11 07:40

Drahá Ali88, vlastně ani nevím co napsat, ještě jsem nečetla tak dojemný příběh tolik plný neštěstí a smutku… myslím, že napsat, že je mi to líto je málo, ale i tak…je mi to líto… :cry:
Vím, že teď to bolí a taky vím jak moc. O náš malý uzlíček štěstí jsme přišli v listopadu 2009 a pořád se trápím, ale bude to lepší neboj, nikdy na to sice nezapomeneš, ale najdeš si způsob jak to přežít.
Neboj, brzy se vám podaří znovu otěhotnět a jednou budeš skvělá máma, ze tvého článku to jasně září, budeš své dítě bezmezně milovat, tak jako to první.
Držím ti palce a přeju všechno štěstí na světě, aby se ti brzo znovu objevily // a všechno dobře dopadlo.
Pa…Janča 83 :mavam:

 
Teruš90
Závislačka 2925 příspěvků 14.06.11 08:04

Ali: :cry: :cry: posílám na dálku :hug: :hug: :hug:

 
jirina84
Ukecaná baba ;) 1412 příspěvků 14.06.11 08:23

Ahoj Ali myslím, že jsi ve svém deníčku vystihla do posledního detailu všechny pocity, které jsme prožily my všechny co jsme si tímhle prošly. Já jsem na tom byla hodně podobně v listopadu, kdy na obyčejné kontrole dr. zjistil, že není srdíčko. Nejprve jsem se upla ke kontrolnímu UTZ, že se třeba spletl pak ta beznaděj a necitelnost některých doktorů… A tři dny čekání na zákrok, naštěstí provedený ambulantně, takže ještě týž den jsem byla doma u své první dcerky, která mi spolu s manželem pomohla z nejhoršího. Ale tím plačícím obdobím jsem si také prošla… Upnula jsem se k další snaze o mimi :lol: hned jak to půjde :lol:
Pokud ti tím dodám trochu odvahy do zkoušení (mě říkali 4 dr. každý jiný čas čekání) upřimně? Mikuláš mi nadělil nejkrásnější dárek v podobě porevizní MS a na Silvestra (neplánovaně) // čárky :lol:
Teď už mě naše holčička kope do bříška, ale cesta až sem také nebyla jednoduchá a málem jsme o prďolku kvůli aktivní doktorce na pohotovosti přišli, ale nedali jsme ji. Teď už nám chybí necelé tři měsíce do prvního setkání :lol: :lol: :lol:
Takže pokud se na to cítíš(te) pro všechny, které tím prošly, pokud je mimi i tělo připravené tak je asi úplně jedno kdy začněte snažení :lol: :lol:
Držím palečky ať se brzy zadaří a ty najdeš vytoužené čárky na TT :palec:

 
Jahudka84
Kelišová 6542 příspěvků 14.06.11 08:26

ALI beruško, ty jsi silná a statečná holka :srdce: je strašné, co se stalo a doufám, že na sebe nové, krásné a zdravé miminko nenechá dlouho čekat :srdce: Jsme tu pro tebe :hug:

 
Kaac
Zasloužilá kecalka 735 příspěvků 14.06.11 08:50

Tak jsem si pobrečela, je to jeden z mála deníčků, co jsem zvládla přečíst až do konce. Vždy když to čtu, říkám si, co bych dělala já, jestli bych se zhroutila, jestli by vydržel můj vztah s přítelem. Nevím a opravdu obdivuju všechny, co to ustojí a za čas se snaží znovu.
Ale říkám si, když odejde děťátko ještě v bříšku bez zjevné příčiny, asi s ním nebylo něco v pořádku a nebylo by dobře, kdyby se narodilo. Mohlo mít tolik vad a zdravotních problémů.
Ty jsi určitě neselhala, to se jen geny špatně namíchaly a příště to určitě dopadne. :-D

 
Bibi11
Závislačka 2868 příspěvků 14.06.11 09:11

Ali taky jsme si tím prošli,jako bych to psala já.Dočkáš se miminka.Držím pěsti at se co nejdříve zadaří. :hug:

 
fialína
Závislačka 4531 příspěvků 14.06.11 09:30

Napsala jsi to krásně, a plně to chápu, protože jsem si taky zažila svoje… jen chci říct - neobviňuj se vůbec nijak, za to prostě nemůžeš, stává se to často, to sama víš. Z toho, co píšeš, jde vidět, že jsi silná povaha, že to ustojíš a bude mnohem líp, jen prostě nemá cenu vůbec nijak dávat vinu sobě…

taky jsem to u sebe „zkoušela“, ale to je fakt nejhorší cesta…

 
Veru-nka
Zasloužilá kecalka 792 příspěvků 14.06.11 09:45

Strašně mooc Vás maminky andílků obdivuji!!! :srdce: Máte můj velký respekt…jste úžasný :andel:

Ali, strašně moc krásně napsaný :srdce: :cry: Nevím co více napsat než jen, že Vám přeji strašně moc štěstíčka, at se Vám co nejdříve zadaří :srdce: Vaše chobotnička Vás hlídá a kouká na Vás :srdce: Máš úžasného přítele a ty jsi též úžasná :-)

 
KRML
Ukecaná baba ;) 1885 příspěvků 14.06.11 09:46

Ali, bulím tu jak želva :srdce: Naprosto úžasně vystihnuté pocity.Jen na pokoji jsem tenkrát byla sama.A vidíš dneska čekáme 3 přírůstek do naší báječné rodinky.Stejně jako se za pár měsíců rozroste ta vaše báječná rodinka!!!!!!!!! :huban: :hug: :hug:

Příspěvek upraven 14.06.11 v 09:46

 
Oldík
Ukecaná baba ;) 1956 příspěvků 14.06.11 09:55

Ahoj Ali, vím jaké to pro tebe muselo být, mě to oznámili na Vanoce a po jsem šla na zákrok, nikdo mi nic neřekl, doktor jak mistr světa a jen že si mám přivést věci, tohle jediné mi stihl říci. Nejhorši pro mě bylo, že jsem byla na odd kde byli maminy s mimčama a já o něj přišla. Přes zeď byl slyšet pláč, a já plakala do polštáře.. taky děkuji moc pani co tam semnou byla hodně mi pomohla.
Teď čekám druhou naději, otěhotněla jsem po 4 mesících po potratu, už jen doufám, že vše bude v pořádku. Tak pekvné nervy, dobré snaženi a at tě už něco podobného nepotká :)

 
Yasmine24
Ukecaná baba ;) 1303 příspěvků 14.06.11 10:17

To byl asi nejlépe napsaný deníček, jaký jsem kdy četla.. Probrečela jsem ho úplně celý :cry: :cry: :cry: :cry: Ali, drž se!!!!!! :srdce:

 
ZdenkaKV
Závislačka 3586 příspěvků 14.06.11 10:21

Alenko, zlati, ty víš :hug: :hug: :hug: Jsi statečná a moc ti všechny přejeme, aby se povedlo co nejdřív. A ono se povede, uvidíš. :huban: :srdce:

 
Conny
Echt Kelišová 7674 příspěvků 14.06.11 10:46

Ali - nase zlatícko :srdce: !!! Tak neuveritelne krásný,ikdyz smutný denícek jsem tu jeste opravdu necetla…Jako vzdy jsi trefila nejlepsi slova,vety,vys­tihlas neskutecne své-vase pocity - jsi proste v tomhle bezkonkurencní :palec: !!!Drzím úplne vsechno,aby se vám to zase co nejdrív povedlo,vím,ze to klapne a hlavne,aby bylo vsechno v porádku :srdce: !!!Prítel je svetovej a Ty jsi úzasná :palec: !!!Más muj velký obdiv!!!
Máme Te mocinky moc rády,drz se ,berusko!!! :hug: :hug: :hug:

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 14.06.11 12:36
:cry:
 
Janinac
Echt Kelišová 8222 příspěvků 14.06.11 12:45

Alí úplně přesně vím jak ti je…já jsem musela „přijít“ o miminko před 2 lety, byla jsem ve 14tt a zavolali z genetiky, že je miminko nemocný…věděla jsem, že se to může stát, ale i tak to bolelo :cry: Teď jsem to samý musela podstoupit před 3mi týdny, opět 14tt a opět hovor z genetiky, že jsou miminka nemocný :-( Tentokrát to byli dvojčátka a dvojnásobná bolest :-(
I já jsem měla štěstí na spolubydlící v nemocnici, ale ta bolest tu je pořád. Do dneška brečím a do dneška nechápu proč my a proč už zase :-( Bolelo podepsat papíry, že souhlasíme s ukončením a vlastně i „zabitím“ těch dvou plodů - kromě genetické vady se vyvíjeli naprosto normálně, ale to co je pak bolí ještě víc…jen jednu „výhodu“ to mělo: člověk pozná kdo je doopravdy kamarád. Vždycky jsem se snažila všem pomáhat a být tu pro všechny a najednou zjistíš, že jsi na všechno sama a jediný kdo ti umí co říct je: jsi mladá (je mi 30cet a tak mladá si nepřipadám, halvně když mám o 6let staršího manžela) a pak to, že je to všem líto..protože kdo si tímhle neprojde, tak ani neví jaký to je a tak mu to ani nemůže být líto.
Tobě držím palce,aby další těhotenství bylo v pořádku, protože to ti pomůže úplně nejvíc a aby se vám co nejdřív narodilo to nejúžasnější, nejkrásnější a taky to nejzlobivější miminko :huban: - to proto, aby jste věděli, že ho máte :huban:

Příspěvek upraven 14.06.11 v 12:47

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 14.06.11 13:11

Děkuji za komentáře i za účast. Jak těm, co si to zažily, tak těm co měly trpělivost to číst.
V každém příspěvku od maminky, co to prožila je kus další pravdy - bolest, touha po novém snažení, reakce přátel…
Holky, co jste to zvládly - všechny vás obdivuju a vzkaz? Všechno zlé je pro něco dobré. Nemáte pocit, že to neuvěřitelně posílilo vaše vztahy a lásku k miminku, které čekáte nebo už chováte?
Já ano. Přes neuvěřitelnou bolest vidím, že si nemůžu přát lepšího chlapa. Věřím, že na nás to naše miminko čeká a vím, že ho oba budeme milovat nade všechno na světě. :srdce:

Příspěvek upraven 14.06.11 v 13:12

 
Janinac
Echt Kelišová 8222 příspěvků 14.06.11 13:30

Alí máš pravdu :huban: ukázalo se, že nemám takové kamarádky, jaké jsem si myslela že mám, ale mám toho nejúžasnějšího, nejskvělejšího a nejmilovanějšího chlapa :huban:

 
diochi
Ukecaná baba ;) 1120 příspěvků 14.06.11 13:35

Ali :srdce: :srdce: :srdce:

 
ankasz
Kelišová 6267 příspěvků 14.06.11 13:48

Zlatíčko, je mi to strašně moc líto, bulím tu jak želva :cry: :cry: :cry:
Ani nevím co napsat, posílám co nejvíc síly :hug: :hug: :hug: :hug:

 
fialína
Závislačka 4531 příspěvků 14.06.11 14:16

Ali, v tom máš pravdu. Bohužel my o děti přišli mnohem později, takže mi to zároveň způsobilo i horší psychické problémy, zapomíná se na to asi hůř a dýl, ale přesto fakt tyhle zátěžové situace „tříbí charaktery“ :-(

Janino, to byla vždycky stejná vada? Uff :-(

 
Lekole
Kecalka 235 příspěvků 14.06.11 14:18

Ahoj, vím že to bolí stalo se mi to také. Bolelo to dlouho ale teď máme krásného chlapečka takže neboj, jo a každopádně mi tenkrat dr řekl, že můžeme začít znovu hned po menstruaci takže bych nečekala:) přeju brzké // :hug:

 
Mikysek
Zasloužilá kecalka 896 příspěvků 14.06.11 14:24

ahojky, také jsem si tyto pocity prožila :roll: …jen s tou změnou, že u mě to byl samovolný potrat, ale v nemocnici jsem byla také na zákroku…no, po šestinedělí jsme se začali snažit znova a za 5 měsíců se opět zadařilo a to jsme nějak netlačili na pilu a teď už to máme za pár…tak ti přeji, aby jsi také překlenula toto utrápené období a dočkala se svého štěstíčka :hug:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 14.06.11 14:55

Ali88 ahoj!
Neplač !!!! Z těhle miminek jsou andělé :andel: !Vše zlé je k něčemu dobré i když to ted sakra bolí!Určitě se brzo zadaří a budeš mít miminko a budete s přítelem ty nejlepší rodiče!!! :palec:

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 14.06.11 15:42

Koukám, že nás to zažilo a zažívá opravdu hodně a moc mě to mrzí.
Deníček jsem psala, abych ze sebe všechno dostala a taky jsem doufala, že si jej přečte nějaká spřízněná duše, která je na tom právě stejně a třeba ji dodá sílu vědomí, že na to není sama.
Tolik komentářů a pochopení mě moc překvapilo. 8-o Ale moc za ně děkuju :palec:

Aničko: těhulko moje, hlavně hlídej mimíska a se mnou si hlavu nedělej. My to s miláčkem zvládnem :srdce: musíme.

Janinac: nene.. nejlepšího chlapa mám doma já :lol: ještě že je máme viď? :hug: bez něj bych to nezvládla.

Fialína: muselo to pro tebe být hrozné. Já vím, že si spousta ženských užila větší rány osudu. Ale větší nebo menší.. to už je docela relativní. Vždycky je to ztráta drobka :-( Jako správná psycho těhule jsem si četla před spaním pohádky a najednou byl z minuty na minutu konec. :nevim: Deníček nevznikl proto, aby mě někdo litoval, ale abych to ze sebe dostala a třeba dodala sílu ostatním, aby viděly, že v tom nejsou samy. :-(
Jsi strašně silná, že jsi to zvládla :hug:

Nejradši bych napsala všem, ale to bych psala pořád to stejné :-)
takže kolektivně: Děkuji a všem co mají mimi nebo čekají gratuluju. Zasloužíte si to a budete prima maminky :palec:

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21261 příspěvků 2 inzeráty 14.06.11 17:09

Asi to není nejvhodnější, ale deníček je strašně krásně napsaný i když je o jedné z nejsmutnějších věcí v životě.
Moc přeju, aby se opět objevily // na testu a tentokrát jste se nakonec všichni 3 setkali. :hug:

 
pata308
Extra třída :D 12658 příspěvků 14.06.11 17:53

ali zlato krasne si to napisala , bulim u toho, este ze mame tych chlapov ktory nas podrzali.. boli to a jak .. tri mesiace po revizi a ja pravidelne bulim ked si na to spomeniem :-(
ale neboj, obe budeme mat zas // a zdrave miminka ;-)
musime.. :hug: :hug: :hug:

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 14.06.11 18:28

pata: budeme :hug: hlavně na mě nečekej. Vy už máte určitě zaděláno a já budu zatím aspoň teta :palec: třeba několikanásobná :dance:

 
JanaJanicka
Ukecaná baba ;) 1030 příspěvků 4 inzeráty 14.06.11 18:57

Ali: Velmi mě mrzí co se Ti stalo. Též jsem to zažila. Sice hned z kraje ( 7tt ) ale věř mi že to tenkrát bolelo úplně stejně. A i když už je to 7let pořád je to ve mě. Na druhé mimi jsme zadělali přesně půl roku po této smutné události a vše už bylo tak jak má být. Byla jsem sice na riziku ale 9.3.05 se nám narodila zdravá holčička. Heh dneska už holka co jde v září do školy. Nikdy na svoji chobotničku nezapomeneš a 100% nejsi nezodpovědná atd. matka jak jsi psala. Prostě si ta příroda s námi krutě zahraje. Držím Vám mocinky palečky aby jste tohle těžké období přestáli a hned jak budete moci zadělali na mimíska… :hug:

 
miracle7
Závislačka 2669 příspěvků 14.06.11 19:01

Ali, beruško naše, tak jsem to nevydržela a musela jsem si tvůj deníček taky přečíst..Schovávám tu před přítelem krokodýlí slzy, jak jen to jde, nejdou zastavit..Napsala si to i přes všechnu tu bolest krásně…a přesně jak psaly holky,které tím taky prošly, mluvíš mi z duše…
Ty i tvůj přítel máte v sobě tolik lásky, že vaše miminko bude s vámi to nejšťastnější.
Doufám, že se ho co nejdřív dočkáte!!!
Posílá mooc sil k tomu, abyste se přes tuhle nespravedlnost co nejdřív dostali :hug:

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 14.06.11 19:35

Leničko: :hug: hlavně neplakej. Pohlaď bojovníčka a hezky se o něj starej. Až bude na světě, přijdu ho pod záminkou obdarování malinko pochovat a třeba už budu taky zase těhu. :hug: Ty sis svoje (ne)štěstí už zažila a teď musíš být v klidu. Stejně jako zdenička. Já jsem ráda, že se můžu aspoň těšit s vámi :palec:

 
verkaad
Závislačka 2829 příspěvků 14.06.11 19:53

Ali :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: Brečím a zároveň se nemůžu dočkat srazu naší skupinky… Vím, že ty tam nebudeš fyzicky, ale jinak ano a na dalším srazíku už budeš mít v bříšku zase zdravé miminko :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: Drž se!!!

 
Ali88
Kelišová 5911 příspěvků 14.06.11 20:03

Veru: nakonec jsem myslela, že bych přijela. Ale při těch komplikacích to nemůžu riskovat. :roll:
snad to bude jak říkáš :hug:

 
lumpajda
Zasloužilá kecalka 503 příspěvků 14.06.11 20:50

Moc krásně napsané, bulím tu, jak želva. Drž se,nejsi na to sama a to je moc dobře. Držím palečky, ať se co nejdříve zadaří a brzy máte v náručí zdravé miminko :hug: :hug: :hug:

 
Janie Bast
Kelišová 5917 příspěvků 14.06.11 21:00

Ahoj Ali, úplně jsem se vrátila v čase. Dokonce jsme měly podobný termín porodu. A potkalo mě to samé. Bez předchozího varování.
Děkuji za tvůj deníček. Moc krásně napsaný. ASi stejně by vypadal ten můj, kdybych ho napsala. Krásně jsem si pobrečela.
A to jsem brečela jen v den, kdy mi řekli, že prckovi nebije srdíčko a v den revize. Pak jsem se zařekla, že už ne a že se postavím na nohy a zaděláme na zdravé miminko.
Mimochodem já byla přesvědčená, že čekáme kluka. ;)
Přeji hodně sil a brzké //.
Milující polovičku už máš. ;)

 
Chula
Ukecaná baba ;) 2255 příspěvků 14.06.11 21:15

Ali v lednu jsem přišla o mimi v 10. týdnu, doporučení 3-6 měsíců se chránit a neotěhotnět. V zájmu zachování mého duševného zdraví jsme s manželem hned po první MS doporučení hodili za hlavu a …? druhá MS už nepřišla.
Dokonce to byla dvojčátka. Jen do 5. týdne, pak jedno zaniklo. :cry: Někdo si zaklepe na čelo, ale strašně sem to obrečela. Nicméně kukni na metr, bojujeme zdárně a míníme se dobrat šťastného konce.
Proč to píšu. Hlavu vzhůru a s chutí do snažení. S holkama tady v jedné místnůstce sme to shrnuli. Nebude-li se tělo cítit, těhotenství nedovolí. Ne nadarmo se říká že je pak jak pohnojeno a dobře se těhotní. :wink: I dr.jsou na dva tábory, jedni tvrdí za půl roku, druzí hned. Takže taky tápou vědí „prd“
Kočko drž se :hug: Sluníčo brzy začne svítit, vzduch vonět a život zase výborně chutnat :kytka:

 
tiburcia
Generální žvanilka 21711 příspěvků 14.06.11 23:05

Mám stejné zážitky, stejné pocity, stejné obviňování a myšlenkové pochody… člověk si říká, proč zrovna já? proč zrovna moje miminko… nejlepší lékař je čas, ale ne v tom, že by člověk zapomněl, ale v tom, že najde sílu jít dál za vytouženým cílem… :hug: :hug:

 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 15.06.11 02:57

Přeji jen samé štěstíčko.Takové věci by se neměli stávat :cry: Ale říkám si lepší na začátku těho než ke konci by se něco mělo stát.Držím moc palečky :kytka: :huban: :andel:

 
mische
Ukecaná baba ;) 1421 příspěvků 15.06.11 07:51

Ali88 jakákoliv slova útěchy jsou na „vraždu“ … moc dobře to vím. Nech volný průběh emocím, směj se pokud chceš, pokud chceš plakat, plakej. Čas vše zahojí … a bude dobřě věř.

Mám to za sebou v březnu a dneska se s obavami (doktor mi doporučoval počkat 4-6 měsíců) budu objednávat na kontrolu - čekáme druhátko :-)

Příspěvek upraven 15.06.11 v 07:56

 
say
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 15.06.11 14:07

Ali, přeji ať se brzy zadaří, nedokážu si představit jak moc to musí bolet, ale rozhodně za to nemůžeš… Přeji štěstí

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 19.06.11 14:44

ali posílám hodně síly :srdce: :hug: :hug: :hug: :andel: tohle by se nikdy stávat nemělo,bud statečná :hug: :hug: :hug: nedokážu si představit tuhle bolest :cry:
věřím že už musíš mít brzo ve svém náručí konečně svoje vysněné zdravé miminko :palec: :kytka: :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele