Jak (ne)rodí prvorodička :-)

Callamaika  Vydáno: 22.01.10

Průběh mého prvního porodu se nijak zvlášť neliší od jiných, až na trochu kommplikací v závěru. Přesto jsem se rozhodla, že o svoji zkušenost podělit a hlavně zaznamenat sama pro sebe věci, na které se rychle zapomíná. Doufám, že zvláště prvorodičky moc nevystraším, proto jako první říkám, že vše je téměř zapomenuto, musím hodně bloumat pamětí, abych si vybavila detaily. A výsledek - uzlíček Alexander, nar. 12.1.2010 s mírami 3,48 kg, 51 cm - je naprosto úžasný.

Termín jsem měla stanoven na 7. ledna 2010. Přišel den D a nic, přešel další, další … a stále nic a jak plynuly dny, nedočkavost i únava narůstala. 11. ledna jsem šla na KO a poprosila doktorku u provedení Hamiltonova hmatu. Ta mi ho bez problémů udělala, ale řekla, že jsem ještě příliš pevná a mimís příliš vysoko a že to nevidí, a naplánovali jsme vyvolání na pátek 15.1.

Doma jsem pak pouklízela, vypila několik hrnečků maliníku a vytřela podlahu na čtyřech. Pak přišla noc, kolem 11.00 jsem ulehla do postele (bez sebemenších poslíčků (ty se zcela vytratily týden před tím) či kontrakcí) a v tom rup! a já věděla, že mi praskla voda. Tak jsem v klidu vstala, připravila se a odjeli jsme do porodnice. Už na cestě jsem začala cítit slabé kontrakce. V porodnici mě přijali, sdělili, že dítě je vysoko a že skoro nejsem otevřená a kolem 00.30 přidělili krásný porodní sál. Spánek, ke kterému mě nabádali, nepřicházel a nepřicházel… Tak jsem čas trávila střídavě v posteli, na míči a ve sprše. Původně jsem chtěla použít perličkovou koupel, ale dali mi vybrat, buď epidural nebo koupel. Tak jsem zvolila jistotu – epidural. Bohužel přítel (je cizinec a žije v cizině) se nemohl narychlo k porodu dostavit, tak jeho úlohu převzala kamarádka. S jejím příjezdem jsme vyčkali do rána, než kontrakce nabraly obrátky a já se konečně začala otevírat, a už teď vám řeknu, že svoji úlohu zvládla bravurně. Přijela kolem osmé. To už jsem sténala bolestí a kontrakce se pohybovaly mezi 3 – 4 minutami. Někdy mezi devátou a jedenáctou (čas nehrál roli) mi anesteziolog přišel píchnout epidural a nastal první problém. Prý mám malé mezery mezi obratly a nemohl se trefit. Píchl mě asi osmkrát, než se to podařilo. Píchnutí bolestné nebylo, mnohem horší bylo udržet tělo ve strnulé poloze i v době kontrakcí. To bylo poprvé, co jsem kamarádce málem rozmačkala ruku. Epidural nakonec přinesl toužebný pocit úlevy v podbřišku, veškerá bolest se pak „přestěhovala“ do konečníku (což mi bylo neskonale „příjemnější“). Prý epidural často porod urychlí, v mém případě tomu bylo naopak. Přestala jsem se otevírat a kontrakce mírně ustoupily. Tak mi začali píchat prostředky na urychlení kontrakcí, na uvolnění svalů hrdla a tuším i něco na zmírnění účinků epiduralu. To už bylo po poledni. Nakonec se kontrakce znovu rozjeli a ve 3 hodiny jsem byla připravena tlačit. To jsem ještě netušila, co mě čeká. Tlačila jsem a tlačila, marně.....

Tak na mě nastoupily dvě porodní asistentky a začaly rajtovat po břiše. Pamatuji si, že na každou kontrakci po mě chtěli 3 zatlačení, zadržet dech, ale protože na mě tlačily plnou vahou, unikal ze mě vzduch jako z míče. Výsledek? Nulový… . Zavedly mě na WC, tam jsem na chvíli ztratila pojem o tom, co se se mnou děje a kde jsem. Tak mě vrátily zpět na lůžko a iniciativu musel převzít muž. Podotýkám, že to už kolem mě operovala doktorka, 2 porodní asistentky a doktor a ve vedlejších sálech probíhaly dva jiné porody. V podstatě jsem zaměstnala téměř celou porodnickou kapacitu. Nově příchozivší mužská posila si stoupla na židli a začala celou svoji vahou tlačit na břicho. To už jsem jen neucházela, to už jsem si připadala jako píchlé kolo . První kontrakce, 3 zatlačení a nic. Druhá kontrakce, na třetí zatlačení hlava malému povyjela a zase zajela. Třetí kontrakce, konečně se hlava dostala tam, kam měla. A pak čekání na další a poslední kontrakci… čas mi připadal hrozně dlouhý a kontrakce stále nepřicházela, moc sil nezbývalo, měla jsem za sebou 17 hodin a za histerického volání, že to nezvládnu, ať mi udělají císaře, a ujišťování, že už císař v úvahu nepřichází a že už to bude, jsem se vzepjala k poslednímu pokusu a při první slabé kontrakci vyvinula sílu jako snad nikdy před tím (to vše za stálého tlačení doktora stojícího na židli) a malý byl venku. Od začátku si všichni mysleli, že průchod neumožňovala oteklá hlava mimíse, ale nakonec se ukázalo, že měl pupeční šňůru omotanou kolem hrudníku a ruky a prostě a jednoduše takový objem vytlačit snadno nešlo. Doktorka, která malého „chytala“, nevěděla, kde začít s vymotáváním.

Vytlačení placenty, šití a vše další, co následovalo, byla procházka růžovým sadem… Vzhledem k tomu, že jsem byla neskutečně vyčerpaná a měla v sobě hodně „drog“, nechali mě na porodním sále další 2,5 hodiny i s malým. Otok hlavy se mu jako zázrakem rychle ztratil a já si ho mohla skutečně a poprvé začít užívat… Nemohu říci, že by mě zaplavily endorfiny a příval blaha (jak to vidíme v amerických filmech ), byl to jiný pocit, který neumím dobře popsat (snad směs naprostého klidu a pomalu rostoucího štěstí) a od doby, kdy se Alex narodil, stále nabývá na intenzitě.

Jak se hodnotím? Jako totální hysterka, nekřičela jsem, ale velmi hlasitě prosila, aby už byl konec, úpěla, že už nemůžu apod. Až do vytlačovací fáze jsem se domnívala, že i přes neskutečnou bolest při kontrakcích celý porod zvládnu bez hysterie. Nezvládla! A navíc kamarádka málem přišla o ruce. No, statečná holka se nekonala!

A jak se na to dívám nyní? Jako by to už ani nebyla pravda a vše se stalo hodně dávno. Bolest si nevybavím, stejně jako mnohé z toho, co se během těch 17 hodin odehrálo. To, co bylo na konci, stojí za všechno, čím musí žena při těhotenství, porodu projít. Zážitek z porodu nebude překážkou k tomu, abych měla další dítě.

Doufám, že jsem moc nenudila a před druho- a vícerodičkami smekám!

Malý je zatím pohodový, přes všechny „malé velké“ obtíže, kterými si musel během prvních dnů projít. Vím, že až se mu zcela ztratí žloutenka, může být vše jinak. Ale ozvat se umí. Jinak přes nachlazení jí pravidelně a hóóódně přibývá na váze. Je to prostě moje zlatíčko.

A propos, vůbec nevím, kde jsme malého vzali. Nemá nic ani ze mě ani z táty. Kdybych neviděla, že jsem ho porodila, nevěřila bych tomu, že je můj… náš!!!!

Přeji všem těhulkám, aby na svá zlatíčka už nemusely dlouho čekat a všem maminám, aby děti dobře prospívaly.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Miňulka
Závislačka 2902 příspěvků 22.01.10 20:09

K malému moc gratuluju a hodně z tvého popisu mi připomínalo můj porod, na konci jsem též necítila tu filmovou euforii, vyjelo ze mě „to bylo příšerný“, cítila jsem neskutečnou únavu,úlevu, radost, která je čím dál silnější, když na to naše zlatíčko koukám dneska.

 
Pajenka
Ukecaná baba ;) 2257 příspěvků 22.01.10 21:14

Ahoj Callamaiko, moc gratuluji k malemu a ke zvladnuti porodu, pisu ti, protoze tvuj Alex je podle fotky cely muj Jiricek Benicek, kdyz se narodil (ale uz je to 13 mesicu), tak jestli nevis, kde se vzal, treba je to nejaky tajny dvojnik naseho Jirundy :-D
Pajenka z Lednatek 2009

 
Vlaďka28
Echt Kelišová 9526 příspěvků 23.01.10 09:02

Krásný příspěvek, až mi utekla i slzička. Hrozně moc ti gratuluji. Každá po porodu říká, že se na bolest rychle zapomene, kor když máš v náručí svoje nejkrásnější děťátko.

 
Mani  23.01.10 18:42
Porod?

Je to uzasne, ze se po takovem porodu a hopsani ti na brise miminko narodilo zdrave a v pohode. Mohlo se totiz stat, ze by tim tlacenim ti na bricho zpusobili predcasne odlouceni placenty a to je pak mazec.
Moc ti gratuluju, priste to zvladnes i bez „drog“, uvidis.

 
Dajma
Ukecaná baba ;) 1423 příspěvků 23.01.10 21:25

No krásně napsané… :palec:
Tak já mám za sebou 3 porody a musím říct, že každý další je lepší, rychlejší a lehčí - tedy aspoň pro mne. Ten poslední jsem si dokonce velice užila díky svému přesvědčení rodit co nejvíc přirozeně a odhodlání přesvědčit o tom i klidně celou lékařskou komoru.. Vodu jsem si nedala píchnout a poloha mi vyšla -takový polodřep. A takové ty předešlé porody, kdy jsem tlačila „stádo volů“ a ono nic, úplně vymizely a malinký vyklouzl skoro sám. Fakt paráda, takhle bych rodila klidně na počkání :mrgreen: 8-)
Tak hodně štěstí s mimi..

 
kitty25
Neúnavná pisatelka 15871 příspěvků 24.01.10 09:32

myslím, že se nemáš za co stydět. Porod jsi zvládla ať už s jistými prosbami nebo přáními, aby byl konec. Moc tě chápu, u prvního porodu jsem na tom byla podobně, hlavně hodně vysílená.

užívej si malého, mě taky nic nezaplavilo, ale postupně to přijde a po dvou letech, už ani nemluvím :lol:

druhý porod jsem měla po 10hod. kontrakcí císařem, kvůli předchozímu poradnění /si mohli přečíst už ráno/ a spontání porod je dle mě lepší, protože poporodní péče je po císaři teda strašná. oba porody jsem měla blbé, dvě krásné děti mám a další už asi mít nebudu, protože rodit už nechci

 
Kačaba
Kecalka 291 příspěvků 24.01.10 10:08

Zvládla jsi to parádně.
Já měla naprosto stejný porod u druhého dítěte. :-(
Ať malej prospívá a dělá radost a Ty jsi brzy vpořádku.

 
Bodlina
Stálice 67 příspěvků 25.01.10 11:37

Ahoj Callamaiko, jsi statečná holka, žádná hysterka! Po 17 h, kdo by co chtěl? Přeju malému hodně zdraví a tobě, když se rozhodneš pro druhé děťátko, aby to bylo co nejkratší a „bezbolestné“. Pa

 
Mahja
Závislačka 4736 příspěvků 25.01.10 12:14
Nic takového jsem nezažila

Musím říct, že jako prvorodička jsem taky hltala články o porodu, ze kterého jsem měla zpočátku strach, tak měsíc před porodem jsem si už přála, ať to mám za sebou. Přišlo to na mě o 11 dní dřív, a ani jsem to nepoznala. :-D Od počátku do konce, kdy prďola vylezl uplynuly asi čtyři a půl hodiny, hodinu jsme byli na porodním sále! Takže rychlovka - žádný klystýr, žádný epidurál, žádné nastřižení. V porodnici se nestačili divit, to by bylo na další článek. :jazyk:

Příspěvek upraven 25.01.10 v 12:15

 
Deňulka
Zasloužilá kecalka 920 příspěvků 25.01.10 15:37

Ahoj Calamaiko,
tak jak tady čtu tvůj román,tak sama nechápu,ale je to tak krásné,že se už strašně těším na můj vlastní porod a na malého,ale doufám,že vše půjdu trochu jednodušeji,ale jinak gratuluji,Alex je strašně krásný!!!!

 
BettyB.
Echt Kelišová 8226 příspěvků 25.01.10 18:13

Moc hezky napsané!! Taky mi to trochu připomíná můj porod :oops:

 
Stani170  29.01.10 10:38

Ahoj blahopřeju ke zdravému miminku.Můj první porod taky nebyl sranda,taky nám pořád hlavička vylízala zalízala,tlačit už jsem skoro nemohla,mačkali mi na břicho.Nakonec se to povedlo,náš malý měl šňůru krátkou a ještě zamotanou okolo nožiček a to ho nechtělo pustit dolů.Měl jen 3kg a já byla rozervaná až do konečníku a ještě mě museli nastříhout. Druhý porod byl ale ještě horší,to jsem vyzkoušela kleště - malý se vzpříčil…ale třetí porod proběhl krásně hladce :-),a já mám i vytouženou holčičku. Vidíš,jsem příklad toho,že porod je nepříjemná věc,ale zapomeneš a pro ten poklad na konci do toho jdeš ještě znovu:-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele