Jak plyne čas I.

Yen  Vydáno: 26.02.14

Od mého psychologa si dodnes vybavuji jeho slova „Vše začíná u rodičů.“ Chtěla bych se vypsat z mé cesty životem a třeba se i v mém příběhu někdo najde.

Moji rodiče mi v dětství nikdy moc nebyli příkladem, jak by měl vztah vypadat. Táta odjakživa, co si pamatuji, pil první ligu. Doma jsme ho viděli až v noci a to v dosti podroušeném stavu. S velkou obavou jsme opouštěli obývací pokoj, že opět mámu zbije.

Tenkrát jsem nechápala, proč neodejde, když jí omlátil hlavu o topení a vytrhal půlku vlasů z hlavy. Bylo mi takových 11-12 let a já tátu za to strašně moc nenáviděla. Máma měla párkrát sbalené věci pro sebe i pro nás (já, starší sestra a mladší bratr), ale nikdy to neudělala.

Postupem získávání mých zkušeností jsem zjistila, proč tomu tak asi vlastně bylo a proč i některé ženy přes bití a ponižování zůstávají se svými muži, ale to až někdy v dalším deníčku.

Když jsem si vybírala střední školu, tak jsem si stála za tím, že prostě chci být na intru. Povedlo se. Přes týden pryč a víkendy se nějak přežijou. Se sestrou jsme byly jsme vychovávané k dochvilnosti, zodpovědnosti a pracovitosti s přísnějším režimem než můj mladší bratr. A za tuto výchovu bych chtěla svým rodičům strašně moc poděkovat. Jsem nyní vděčná za přísnou ruku, která mě občas praštila. :D

To, že ostatní kamarádky již v 15 letech mohly být do půlnoci venku a zábavy či diskotéky do 3 hodin nebyl problém, u nás nefungovalo. :) Když jsem chtěla jít v sobotu na zábavu, musela jsem si ji pěkně celou sobotu odpracovat a podle zásluh se večer vidělo, zda budu moci vyrazit.

„Chceš jít trajdat? Fajn, v 8 budíček, žádné chrápání do sytosti, uvařit oběd, odpoledne na zahradu, udělat dřevo…“ atd. :D Kolem 6 hodiny večer dotaz, zda mě tedy pustí, když jsem všechno udělala. Máma byla vždy proti a posílali si mě s tátou mezi sebou. „Já nevím, mně se to nelíbí, zeptej se táty,“ a táta „No já si myslím, že bys mohla, když jsi pomohla, ale zeptej se mámy.“

Opět cupitání za mámou „Táta řekl, že můžu, tak co, můžu?“ „Já myslím, že by ses se měla učit, dones žákovskou, nikam nepůjdeš.“ Věděla jsem, že se pak kvůli tomu budou hádat a se slzami v očích jsem se odlíčila a rozhodla jsem se, že celou neděli do odjezdu na intr budu trucovat. Někdy se stalo, že v 9 hodin mě zavolali, že ať tedy jdu, ale do půlnoci budu doma. Byla jsem vděčná i za tu malou chvilku. Jednou se mi stalo, že jsem přišla až ve 2 hodiny ráno. :D Výsledek? Měsíc domácího vězení.

Když se u nás řeklo, že budu doma např. ve 12 hodin (ne 12.05 nebo 12.15), v 11.55 jsem se musela hlásit, že jsem živá a zdravá dorazila domů, jinak bylo čoromoro. :D

S odstupem času, když to píšu, usmívám se. Vím, že se o mě báli, že měli strach, abych nefetovala, abych se s někým nespustila a neotěhotněla. Ale měla jsem k rodičům takového respektu, že i kdybych sebevíc chtěla, tak se strašákem v hlavě, co by mi na to táta tak asi řekl, kdyby… A to moje KDYBY mě drželo ještě spoustu let.

Samozřejmě jsem si ve 14 letech prošla první láskou, která obnášela vodění za ruce a pár polibků a nesčetně procházek a schovávání se, aby nás nikdo z rodičů a ostatních obyvatel vesnice neviděl. Domů se nedonesly klepy, že se někde s někým tahám. Tato láska nám vydržela 2 roky, než jsem nastoupila na střední.

V prvním ročníku na střední pití mého táty úplně přestalo. Ze dne na den. Jelikož jsem přes týden doma nebyla, nějaký čas mi nedocházelo, že přestal s pitím úplně a mezi rodiči se situace uklidnila. Máma jednou řekla, že přestal pít kvůli mně, abych mohla dostudovat, že je na mě táta moc pyšný. Byla jsem prozatím první v rodině, která bude mít maturitní vysvědčení místo výučního listu.

Co si budeme povídat, to pití muselo lézt hodně do peněz. Rozestavěný dům, sestra na intru na učňáku, já na intru na střední, bratr na základce. Od známých a jeho kolegů z práce jsem slyšela, jak se táta se mnou všude chlubí, že jsem na ekonomické škole a že se zabývám účetnictvím. :D Mezi námi, to žádná extra škola na chlubení to nebyla. :D

Myslím si, že i díky své abstinenci a díky bohu za jeho silnou vůli, dostal povýšení v práci. Myslím, že byl moc rád, že mu byla svěřena zodpovědnost, že to byla pro něho druhá šance si sobě samému dokázat, že je potřebný a uznávaný. Samozřejmě s vyšší pozicí bylo také spoustu starostí, ale i tak na něm bylo moc vidět, jak moc šťastný je. Ve své kanceláři měl všude vystavené moje fotky, které jsem měla na tablu. Naučila jsem ho pracovat s počítačem a dělalo mi moc dobře, když za mnou přišel s kouskem papírku, že by potřeboval vysvětlit, jak se píšou písmena s háčky a jak má napsat email. Dělala jsem mu na stůl pod sklo taháčky s různými fígly a on se chlubil „To mě naučila moje dcera!“

Byl jak malé dítě, které bylo zvídavé a toužilo se naučit něco nového. Toto byl okamžik, kdy jsem ke svému tátovi opět začala vzhlížet a říkala jsem si, že jsem byla hloupá puberťačka, když jsem ho vůbec někdy začala nesnášet za jeho chování k mámě.

V maturitním ročníku mi na jaře začala příprava na písemnou zkoušku, kdy jsem neustále ležela v učení. Na intr jsem začala jezdit až v pondělí. Když se to nyní doma uklidnilo, byla jsem ráda s rodiči doma. Při nedělním balení se na intr mi máma oznámila, že se nechá s tátou rozvést, že už se definitivně rozhodla.

Hned jsem si s tím spojila její předchozí chování - schovávání se v ložnici a hodinové volání a chichotání. Chtěla na internetu naučit psaní zpráv přes operátora, aby neutrácela moc peněz a táta se nevyptával, jak to, že jí tak rychle mizí kredit. Nikdy mi nechtěla říct, komu píše, vždycky jsem musela z pokoje odejít, abych neviděla, co a komu píše. Usoudila jsem, že si musela někoho najít, když se najednou odhodlala se s tátou rozvést.

Nedokázala to tenkrát, když seděla s vytrhanými chuchvalci vlasů v koupelně a za neustálého bití a ponižování, a najednou by se s ním chtěla rozvést? Proč jako? Vždyť s pitím přestal, dokázal to jí i nám, k mámě se choval moc hezky. S novou prací se měli dobře i finančně, nic jí nechybělo, koupili si nové auto…

V tu chvíli jsem jí nedokázala pochopit, prosila jsem jí, jestli by s tímhle rozhodnutím nemohla počkat až 21.5. kdy odmaturuji, že potřebuji mít klid a ne být psychicky na dně z jejich rozvodu. Na otázku, zda má někoho jiného, mi nikdy neodpověděla. Řekla mi, že počká. Slovo nedodržela. Ještě ten večer jsem slyšela, jak tátovi oznamuje její rozhodnutí.

Tátu to hodně překvapilo a poprvé za celý můj život jsem slyšela, jak mámě říká, jak moc jí miluje a že bez ní nechce žít, že si spolu prošli peklem, ale že to spolu dokázali. Že jí postavil dům a že v něm nechce zůstat sám.

Celá noc probrečená. Přemýšlela jsem, co bude dál. Zůstanu s mámou nebo s tátou? Ráno cestou do školy jsem mámě ironicky smskou děkovala, že dodržela svůj slib, že mi tím opravdu pomohla k úspěšnému odmaturování. V ten den jsem úspěšně složila písemnou zkoušku.

Celý týden, než jsem opět přijela domů, mi táty bylo moc líto. Moc jsem si uvědomovala, že tenkrát mámě moc ubližoval. Ale mezi tím uplynulo několik let, přenesla přes to, ne asi úplně, ale částečně mu opustila, situace se mnohonásobně zlepšila… a ona mu teď bodne kudlu do zad? Zasloužil si to?
Zde začalo období, kdy jsem mámě její rozhodnutí nedokázala odpustit. Moje rozhodnutí bylo, že jestli se opravdu rozvedou, zůstanu u táty.

Po příjezdu domů bylo vše jinak, táta se moc snažil, mámě nadbíhal, kupoval jí dárky, květiny. Máma ho dost stírala, ponižovala, prostě se vše otočilo. Tentokrát táta byl ponižovaný a psychicky bitý. (V dalším deníčku bych chtěla rozepsat období, které následovalo, ale hlavně vysvětlit úvodní myšlenku od mého psychologa. Abych uzavřela kapitolu s rodiči, přeskočím spoustu let…)

Rozvedli se? Jsou nešťastní, ale stále spolu?

Kdyby jste se mě v 18 letech zeptali, co se bude odehrávat s mými rodiči za 10 let, řekla bych, že máma bude s „novým tatínkem“ a bude si užívat a táta bude sám, psychicky na dně z odchodu mámy a už si nikoho jiného nebude chtít najít.

Omyl! :D Díky bohu, že to takto nedopadlo! Moji rodiče jsou stále spolu a velice šťastní. Přes špatné období se přenesli a jak si slíbili, v dobrém i ve zlém spolu zůstaneme. Nyní si užívají, jezdí na dovolené a na různé pobyty. Samé miláčku sem, čumáčku tam, jiskří to mezi nimi. Neustále se hubičkují, až si z nich děláme srandu, abychom neměli ještě jednoho bráchu. :D Je vidět, že mezi nimi vládne pohoda a láska.

Nyní jim u skleničky vína ráda vyprávím, že i přes jejich hlídání a zákazy jsem se dokázala v noci vyplížit z domu a vrátit se těsně předtím, než odešli do práce a společně se tomu smějeme a vzpomínáme. :D

Tenkrát jsem sice jako ostatní mí vrstevníci nemohla jezdit s partou k rybníku. Stanování max. na zahradě. Žádný výlet do vedlejší vesnice na kole. Večerní slezina v parku nemyslitelná. :D Ale nepřijde mi, že by mě to mělo poznamenat. :D Tenkrát mě to štvalo, to je jasný.

Miluju je oba dva!!! Nedokážu si představit život bez nich. Maminko a tatínku, moc Vám děkuji za vychování, kterého se mi dostalo, jste v mém srdíčku zapsáni!!! Doufám, že tu s námi budete ještě spoustu krásných dlouhých let.

S láskou Vaše Yen

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
PavluškaH
Zasloužilá kecalka 889 příspěvků 26.02.14 02:20

Pěkné počteníčko, nevěřila bych, že se člověk dokáže tak změnit, ale alkohol prostě některé lidi mění v pěknou bestii. Těším se jak bude příběh pokračovat ;) doufám, že to bude brzy :)

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 26.02.14 07:32

Mám rozporuplné pocity :nevim: Nevím co si o tom myslet. S pitím jménem démon jsem si prošla jako dítě podobně jako ty. A vidděla jsem co to s mamkou udělalo. Nikdy mu to neodpustím a jsem ráda že ho tenkrát dokázala opustit. Mlácení hlavy o topení se odpustit pro mě nedá. Leč jim je asi nyní fajn, jste spokojení, tak přeji jen a jen štěstí… :mavam:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24082 příspěvků 26.02.14 07:33

Krasne napsane -tesim se na pokracovani ;) ;) ;) :kytka:

 
Scarenka
Stálice 85 příspěvků 26.02.14 07:39

Jako upřímně, to co udělal ten chlap té mamince mi nepřijde v pořádku, ani trochu. Omlátit hlavu o topení a vytrhat vlasy? Takhle uboze se zachoval chlap a bylo mu odpuštěno? Chlast není omluva, ba naopak. Nevím, je mi z toho deníčku divně. A taky ta zbytečná pedantská výchova. Jsem pohoršena. A jak jsi mohla mít mamince za zlé, že se chce rozvést. Ač maturantka jsi moc rozumu neměla zdá se.

 
PetraPiranha
Ukecaná baba ;) 1138 příspěvků 26.02.14 07:43

Tak to je pěkný, že se tvůj taťka dokázal takhle změnit :-). :potlesk: :palec:.
No u nás to nebylo o chlastu a bití, ale o sobeckosti, závisti, nenávisti a naschválech od fotra, nikdy se nezměnil a ani nezmění. Buď ráda, že jsi měla zaracha jen na měsíc, já od fotra měla zaracha na sto let, na dvě stě let a na do životí :mrgreen:.Prostě egoistický schizofrenní blbec. Kterej si připadal, že on je ublíženeček největší a ostatní kolem jsou ty svině, co mi nic nepřejou. Takže jsem byla ráda, že jsem po matuře vypadla na intr a pak na kolej a nakonec se přestěhovala k příteli. Rozvod našich u soud byla fraška jak měla bejt, to co tam fotr mlel za s prominutím kraviny mi hlava nebrala a mamce taky ne, takže jsem jen na sebe házely nechápavé pohledy, kterých si všimla soudkyně a i když jsem tam nebyla jako svědek, tak si mě předvolala a vyptala se mě, jak to vidím já a možná i díky tomu, byla mamka rozvedená. NO a až teďka pomalu po 10letech po rozvodu došlo i k majetkovému vyrovnání a fotr by měl někam vypadnout a i když to bude znít blbě, tak doufám, že někam daleko abysme měli od něj pokoj.

 
Solaris
Závislačka 4644 příspěvků 26.02.14 08:08

Čtivý zápisek. Zajímá mě, proč podle tebe maminka tehdy neodešla a proč chtěla odejít poté, když už to bylo podle všeho v pořádku.

Příspěvek upraven 26.02.14 v 08:09

 
Yen
Kecalka 254 příspěvků 26.02.14 08:19

Ahoj, děkuji za přečtení @Petra2829 ano, vím, že je to nepochopitelné, nedokážu říci, co se tenkrát mojí mámě honilo hlavou, každý je strůjcem svého rozhodnutí, určitě mu to nikdy neodpustila…

Anonymní - ano, v pořádku to opravdu nebylo, to co prováděl táta mé mámě, jak jsem psala určitě mu to v podvědomí nikdy neodpustila. Nevím, zda to byla zbytečná pedantská výchova, ale já jsem ve finále za tuto výchovu ráda, protože ze mě není rozmazlený fracek, ale mám disciplínu, úctu k dospělým a vážím si lidí a věcí, jak jsem zmiňovala v deníčku, tato výchova mě nepoznamenala. Dnešní děti, mohou být pomalu ve 12 letech do noci venku a pak to dopadá, tak jak to dopadá. Asi jsem jako maturantka moc rozumu neměla, to máš asi pravdu, ale jen přeci jsem byla ještě odrostlé dítě. Jen mě mrzí, že se schováváš za anonym.

 
Yen
Kecalka 254 příspěvků 26.02.14 08:21

@Solaris taky by mě zajímalo, co bylo to hlavní, proč neodešla, ale myslím si, že jako spousta žen s ním zůstala kvůli nám, dětem, nikdo nemohl tušit, že táta se otočí o tolik k lepšímu a já jsem ráda, že mu tenkrát tu nepochopitelnou šanci dala :)
Jednou se na to třeba mamky zeptám. Ale nač si připomínat špatné chvíle :mavam:

Příspěvek upraven 26.02.14 v 08:23

 
Kobliha51
Extra třída :D 10502 příspěvků 26.02.14 08:56

Vzhledem k tomu, že začínáš citací svého psychologa, tak se to na tobě podepsalo tak, že se musíš léčit. Libuješ si v tom, že ti rodiče všechno zakazovali, ale to není dobře. Otec si na tobě uplatňoval svůj despotismus a matka chtěla být ještě tvrdší, aby ji pak za tebe nezbil. Lítala jsi tam jak loutka a zbytečně. Neříkám, že jsi měla lítat po nocích, ale jet na kole do vedlejší vesnice snad není žádná tragédie. A stejně jsi utíkala po nocích. Jestli jim chceš za výchovu děkovat, tak děkuj, ale není zač. Není všechno v nás jen výchovou, věř mi. Někdy dítě po takové výchově uteče v 18 z domu a fláká se. Chová se právě naopak, aby si vynahradilo všechno z dětství. Chválím otce, že přestal pít. Nedivím se matce, že chtěla jiný vztah. Celé manželství žila pod sekerou a když ta sekera zmizela, chtěla se prostě nadechnout. Je dobře, že zjistila, že z toho nic nekouká. Je dobře, že rodiče spolu dobře vychází, ale divím se, že matce občas neproběhne hlavou scéna, jak jí otec mlátí hlavou o topení. Obdivuju ji za to, já bych to nedokázala. Hlavně, že konečně v tvé dospělosti máš domov a ne bojiště. A to, jaká jsi, je hlavně tvoje zásluha. A že jsi dodržovala disciplínu ze strachu, to není tvoje vina ani zásluha.

 
ospalámyš
Závislačka 3079 příspěvků 26.02.14 08:59

Jen k té výchově, já jsem na druhou stranu ráda, že jsem nebyla držená na řetězu a mamka v nás se sestrou měla důvěru a vyžadovala od nás zároveň zodpovědnost, i když strach musela mít taky a velký. Vychované jsme taky slušně, takže ke stejnému výsledku mohou vést obě cesty, to co jsem zažila já bylo určitě ale příjemnější ;). Nejlepší mi přijde nějaká rozumná střední cesta…
Navíc přílišná tvrdost a autoritativní výchova mohou vést u tvrdohlavějších dětí ke vzdoru a k tomu, že se dítě utrhne ze řetězu později a končívá to špatně.

My jsme mohly chodit na zábavy a diskotéky, i když ne do noci, mě to teda moc nebralo, chodila jsem jen vyjímečně. Ještě na střední jsme jely 3 holky stopem na Slovensko na přechod hor, příbuzní jeli autem a měli jsme tam sraz. Nejradši vzpomínám na vodácké akce a vandry s kamarádama taky ještě na střední.
Mně by taková přísná výchova vadila a jsem ráda, že na tohle měla mamka jiný pohled.

Příspěvek upraven 26.02.14 v 09:02

 
Solaris
Závislačka 4644 příspěvků 26.02.14 09:05

@Yen Já jsem pochopila, že nám to prozradíš v příštím zápisku 8)

Postupem získávání mých zkušeností jsem zjistila, proč tomu tak asi vlastně bylo a proč i některé ženy přes bití a ponižování zůstávají se svými muži, ale to až někdy v dalším deníčku.

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 26.02.14 09:13

Z deníčku mám zvláštní pocit. Prošla jsem si nečím podobným, ale nikdy bych to nepopsala jako Ty a za ty výchovné metody děkovat?
Přeji Ti hodně štěstí a ať už nikdy nic podobného nemusíš řešit…

 
Yen
Kecalka 254 příspěvků 26.02.14 09:26

@Solaris Ano ;) ano, to mám v plánu, ale musím se k tomu postupně propracovat, typuji, že to bude tak ve třetím vydání :) Musím nějak postupně vše objasnit. Jak jsem se do určitých situací dostala.

@Kobliha51 k psychologovi jsem nezačala chodit kvůli rodičům, ale o několik let později kvůli potratu, ale to bych chtěla objasnit v dalším deníčku.

Každopádně děkuji všem za názory. Co tak čtu, možná to vypadá, že výchova byla až moc krutá a přísná, ale nebylo to tak hororové ;) jak se k tomu někteří staví. Prostě mi jako dítěti přišlo, že mám nejhorší rodiče, protože mi nic moc nedovolili. Prostě se o mě báli a já to tak beru.

 
Kobliha51
Extra třída :D 10502 příspěvků 26.02.14 09:30

@Yen

Je důležité, jak ty tu výchovu cítíš. Každý máme jinou povahu. Někoho by taková výchova, kterou ty jsi zažila, obrátila proti rodičům a v plnoletosti by jim dělal všechno naschvál. Ty jsi si to pro sebe přebrala jako výhodu do života a tak si to tak nech. Máš takovou smířlivou povahu a snahu si z toho vzít to dobré. A to je pořád lepší, než žít s nenávistí. :mavam:

 
Yen
Kecalka 254 příspěvků 26.02.14 09:32

@Kobliha51 jsem strašně ráda, že jsi tohle napsala a vystihla jsi to, jaká podstata toho deníčku je. Díky za to :*

 
lucka2092
Zasloužilá kecalka 777 příspěvků 26.02.14 13:28

Deníček se mi líbil, jsem zvědavá na pokračování, měli jsme to podobné ale skončilo to jinak

 
sisi 1111
Kecalka 451 příspěvků 26.02.14 13:33

:potlesk: Hezký příběh

 
TerezkaaD
Kecalka 106 příspěvků 26.02.14 15:46

Máš můj obdiv, že o tom dokážeš psát. Neznám opravdu nikoho kdo by přestal sám od sebe pít. Tvůj otec má velmi silnou vůli.

 
Tapeta
Echt Kelišová 8068 příspěvků 26.02.14 17:35

@Kobliha51 Dokonale popsaná anamnéza.

 
marie1986
Ukecaná baba ;) 1049 příspěvků 26.02.14 18:07

Deníček se mi moc líbil a zhltla jsem ho jedním dechem :palec: Je mi moc líto, čím jste si Ty a Tvý sourozenci museli v dětství projít.. Mám bohužel stejnou zkušenost jako Ty a právě díky tomu Tě obdivuju, žes tátovi odpustila, já to zatím nedokázala..
Taťkovi moc držím palce, doufám, že se dostatečně poučil a že už se k pití nikdy nevrátí. Mamku obdivuji, já bych s takovým člověkem, co by mi tolik ublížil, už nemohla žít. Těším se moc na pokračování :palec:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 01.03.14 19:12

Tak tohle je jeden z mala denicku, kde mi pripadaji velmi zajimave i komentare pod nim.Fakt zajimave uvahy a stoji za zamysleni.

 
gabriela2013
Stálice 82 příspěvků 2 inzeráty 01.03.14 23:07

Myslím že i když je ted vše v pořádku zůstanou vzpomínky z dětství stále v tobě i do dalšího vztahu ovlivní tě minimálně ve výběru partnera. Hodně stěstí a přeji jen pěkné věci :) :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele