Jak přežít

xCharlie  Vydáno: 30.04.12

Musím se vypovídat, někomu to říci. Omlouvám se, že píši jeden ze smutných deníčků, který možná nikdo nebude číst a asi ani nikomu nezlepší náladu, ale prostě musím.

Začnu od začátku, v září v roce 2008 jsme se s mým, tehdy ještě, přítelem rozhodli, že je čas založit rodinu, vzít se, pořídit si děti a prostě být šťastní. Vysadila jsem antikoncepci a nechali jsme všechno náhodě. Byl to zázrak, ale podařilo se do roku, v září 2009 jsem opravdu byla těhotná, bylo to něco krásného, nejkrásnější pocit na světě, byla jsem šťastná a spokojená, svatba byla naplánovaná za 3 měsíce, takže všechno bylo prostě fajn.

ALE, jak to tak u nás bývá, nic není jen tak a všechno má zádrhel, takže jsem v 6. tt začala špinit, doktor mě nechal doma na PN a nasadil Utrogestan, byl to náš boj, jen můj a toho malého, vstávala jsem z lůžka jen na jídlo a na záchod, všechno bylo k ničemu, krvácela jsem stále víc a víc a náš andílek svůj boj o život v 7. tt prohrál. Bolelo to, hrozně moc to bolelo, nikdy jsem nic takového nezažila, jako by odešla část mě, jako by nic nemělo pokračovat. Ubíhaly dny, týdny, měsíce, čekala mě svatba, ale jak se radovat, když srdce stále pláče.

Svatba byla krásná, upnula jsem se taky na její přípravu, zaměstnala se a všechno dovedla k dokonalosti, brala jsem si toho nejlepšího chlapa na světě, žádný jiný není stejný, zaslouží si modré z nebe a celý okolní svět k tomu, je to můj anděl strážný.

Uběhly další týdny a my se mohli pokusit znovu o miminko, chtěla jsem, tak moc jsem chtěla být zase těhotná. ALE, jak jsem už psala, u nás není nic jen tak, takže se nedařilo a nedařilo, uběhl měsíc, dva, tři, půl roku, potom rok, a po dvou letech stále nic, byla jsem zoufalá, to jsme už rok chodili do CARu. Byli tam skvělí, dělali, co mohli, starali se o nás, měla jsem pocit, že mi nohy ke koze asi přirostou, jak jsem na ní byla často, ale nic nebylo moc platné.

Rozhodli jsme se tedy, že vyzkoušíme IVF, v té době jsem se obrátila na doporučení své kamarádky na paní, která se zabývá dispoziční prognostikou, říkám, že je to „čarodějnice“, mává kolem mě virgulkou a dělá ty podobně neuvěřitelné věci, přiznám se, že jsem tomu nikdy moc nevěřila, ale v bezvýchodné situaci se prostě musí vyzkoušet všechno, tak jsem zkusila i toto. To byl srpen 2011, od IVF mě nijak výrazně neodrazovala, ale doporučila mi počkat, říkala, že vidí přirozené těhotenství asi v lednu, únoru. Přiznávám, že mě tak trochu uklidnila, tvrdila, že to tam vidí, tak jsem tomu věřila.

IVF se opravdu nepovedlo, všechno šlo dobře, hormony jsem snášela v pohodě, vajíčka rostla, sliznice taky přesně tak, jak to mělo být, odebralo se 9 vajíček, jen 7 z nich bylo zralých na oplození a jen 2 přežila, zavedli jsme obě, ale ani jedno se nechytilo. Byla jsem z toho zase špatná, ptala jsem se, proč se to zrovna nám nepovedlo, nechápala jsem, kde se stala chyba.

Začala jsem častěji jezdit za „čarodějnicí“, a ta pořád trvala na svém, pořád to viděla na leden, únor. Čas zase utíkal, byly Vánoce, Silvestr, a pak přišel únor, bylo to všechno divné, moje tělo jakoby něco vědělo, změnila jsem kolem sebe spoustu věcí, konečně jsem si založila novou mailovku, přestavěla pokoj, vyrazila na hory, prostě žila jako by to mělo být naposledy, kdy vidím slunce, naposledy, kdy dýchám. Těhotenské testy jsem neměla doma už minimálně půl roku, ale teď jsem si je koupila, a to hned 4 balení po dvou, takže jsem mohla testovat do zblbnutí, jako bych tam tu čárku mohla vynutit. Menstruaci jsem čekala 4. 2., ráno mi ale bylo nějak zle, tak jsem vstala dříve a jeden test si udělala, nečekala jsem žádný výsledek, vlastně jsem si říkala, že to dělám zbytečně a že to jsou vyhozené peníze.

Chodila jsem po bytě, dělala si snídani a na test zapomněla, pak jako blesk z nebe jsem si na něj vzpomněla a šla se kouknout, byla jsem připravená na nejhorší a na bílý proužek ničeho. Tentokrát to ale bylo jinak, ta druhá čárka tam byla, opravdu tam byla, ale já tomu nemohla uvěřit, běžela jsem vzbudit manžela a plakala u toho štěstím, celá jsem se klepala. Chudák manžel, mávám mu před nosem počuraným papírkem, sotva ho vytrhnu ze sladkého spánku a volám: „vidíš to?“ A on na mě: „co?“ „No čárku.“ A kterou?“ A já na to: „ no obě“. Pak mu teprve došlo, co se mu snažím říct. ANO, byla jsem těhotná, bylo to neuvěřitelné (mám obrovskou výhodu oproti jiným nešťastným čekatelkám, vím, že můžu otěhotnět, ale nevím, co bude dál).

Bylo to nejkrásnější, zpočátku jsem se hrozně moc bála, aby bylo všechno v pořádku, ale nic nenaznačovalo problém, tak jsem si pomalu začala těhotenství užívat, tentokrát jsem byla doma už od začátku, doktor si mě chtěl pohlídat. Nastavila jsem si klidnější režim, hrozně jsem zpomalila, prostě všechno v pohodě a v klídku, bylo to bezva. Všechno probíhalo dobře, malé rostlo, chvíli vypadalo jako fazolka, pak jako krevetka a podle toho jsme ho i s manželem častovali různými jmény a přezdívkami, byl to prostě náš malý zázrak, naše láska.

Byla i horší období, kdy to byla malá příšerka, protože ty nevolnosti se opravdu nedaly vydržet, nemohla jsem nic sníst, všechno letělo ven rychlostí blesku, takže jsem malé občas prosila, aby mě nechalo sníst alespoň jedno sousto. Když jsme překonali 12. tt, myslela jsem si, že je všechno nejhorší za námi, i ty nevolnosti už se zlepšovaly. Měla jsem rostoucí bříško, v bříšku nejkrásnější poklad na světě a vlastně všechno, co bych si mohla přát, ale jak to už bývá, u nás je to jako na houpačce. Objednala jsem se na prvotrimestrální screening, ale miminko bylo na vyšetření moc malé, podle doktora bylo na týdny těhotenství dobře, ale sestřička nás objednala brzy, tak jsme museli ještě týden počkat, teď jsem za ten týden ráda, chvíli jsem mohla být ještě šťastná.

Když jsme za týden přišli, pan doktor nám hned řekl, že výsledky z krve nejsou úplně v pořádku, ale že se screening dělá jako komplex více věcí najednou a že se musí zohlednit všechny. Šli jsme tedy na ultrazvuk, to bylo poprvé, kdy manžel drobečka viděl, ten den ho viděl ještě jednou, ale naposledy. Z výsledků vyšetření nám vyšlo riziko na Downův syndrom 1:2, to číslo mi vyrazilo dech, nikdy jsem o tak vysoké pravděpodobnosti neslyšela, doktor hned volal na genetiku, byl čtvrtek před velikonočním pondělím a my končili 13. tt, bylo tedy třeba vyšetření urychlit, abychom nemuseli na výsledky CVS čekat až do úterka. CVS je odběr choriových klků, zjistí se z něj DNA plodu a všechny genetické odchylky. Doktoři na genetice byli rychlí a CVS jsme podstoupili ještě ve čtvrtek s tím, že výsledky nám zavolají v pátek, ale myslím, že všem jim to bylo naprosto jasné, všichni věděli, že to nemůže dopadnout dobře. Miminko mělo všechny příznaky Downa a hlavně nemocné srdíčko, nikdo si nebyl jistý, jestli by se dožilo porodu.

V pátek v poledne se rozezvonil telefon a ozvala se nejhorší zpráva v mém životě: „Vaše dítě je nemocné, má Downův syndrom“. Ztratila jsem řeč, nebyla jsem schopná dýchat, nemohla jsem se pohnout, myslím, že jsem na okamžik umřela, něco ve mně určitě, obrovský kus mě odešel, naše dítě znovu ani nedostane šanci se nadechnout, nevěřila jsem, že se to děje právě nám a myslím, že tomu pořád ještě nevěřím.

Jsem zase prázdná, tak prázdná jako nikdy, bojím se, že mi praskne srdce a já se roztříštím, nevím, co mě drží pohromadě, snad je to láska k mému manželovi, snad je to on, který mě tady drží. Celou dobu byl u mě, do nemocnice jsme jeli ještě v pátek odpoledne, miminko bylo velké na běžný potrat, takže jsem dostala tabletky na vyvolání porodu a v nemožných bolestech, zatímco jsem se neotevírala, jsem zůstala až do soboty do 15 hodin, kdy už jsem naštěstí byla otevřená, ale miminko se nechtělo pustit. Vždyť taky bojovalo o život. Nakonec mi dali narkózu a víc nevím a asi ani nechci vědět.

Tohle je ta věta, kterou stále slyším: „bojovalo o život“, a já, jen já jsem rozhodla o tom, že to byl marný boj. Nikdy si neodpustím, že jsem mu nedala šanci, možná mají všichni pravdu a ono by se porodu možná ani nedožilo, ale vždycky, už vždycky budu vědět, že jsem ho zabila, nikdy si to neodpustím.

Manžel byl skvělý, trpěl se mnou, v nemocnici se mnou byl celý víkend ve dne v noci, ani se ode mě nehnul, potřebovala jsem ho a on tu byl, to je ten důvod, proč tady jsem ještě i já, budu vždycky s ním, ať se bude dít cokoliv, budu tu pro něho, protože tohle mu nikdy za celý život nesplatím. Děkuji Ti, lásko.

Ještě jedno velké díky bych tu měla, a to pro naše dvě krásné nenarozené děti, pro naše andílky. Děkuji, že jste tu s námi byli, sice krátce, ale byli, poctili jste nás svou přítomností a za to Vám oběma budu navždy vděčná.“

Omlouvám se ještě jednou za tak depresivní deníček a moc doufám, že těch, co mě odsoudí, bude málo, ale myslím, že je to součást mého hojení, prostě to musím říci, musím o tom mluvit a vypsat se.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Gabrielle9
Stálice 93 příspěvků 30.04.12 06:00

Netryzni se tim ze bojovalo…je to silene cliveka to uplne znici a nikdy nezapomene,ale zkus zase neco planovat…vyle­ty,sport,dovo­lenou a aspon na mesic se neupinat jen k tomu jednomu…at te to neznici..ja zi z toho obdobi pamatuji vse jako v mlze a kdyz jedu kilem te nemocnice tak se ani nepodivam tim smerem…ale nakonec dite mam a narodilo se presne 2 roky po tomto ,, zakroku,, .Neboj bude lip!! A klidne brec a nedrz to v sobe.

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 30.04.12 06:58

Je mi to moc líto :hug: Vím dobře, jak to bolí, přijít o miminko. I já se z toho potřebovala vypsat, mluvit s někým, moc mi to pomohlo. A jak psala Gabrielle, klidně si poplakej. A i když je to otřepaná fráze, čas to trochu spraví. Ne všechno, ale nejhorší rána se zahojí :hug: :hug:

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25993 příspěvků 30.04.12 07:12

Pláču… :,( :,( :,(

 
Michaella27
Ukecaná baba ;) 1346 příspěvků 30.04.12 07:14

Moc krásný deníček i když smutný… :hug: Mráz mě běhal po zádech a husí kůži jsem měla snad všude. Je mi to líto, že to nevšlo, ale rozhodně si to nevyčítej… Vím každýmu se kecá, ale hlavně se neuzavírej do sebe…
Moc Vám přeji ať se Vám to podaří a miminko máte zdravé :hug: :andel:

 
Karolínaa
Kecalka 144 příspěvků 30.04.12 07:19

Moc smutný příběh, ale přece jen všechno zlé k něčemu dobré a jednou se ti narodí zdravé a krásné miminko.

 
Mišanila  30.04.12 07:50

To je mi líto, je to smutné, co musí někteří rodiče vytrpět, než se dočkají vytouženého miminka. To rozhodnutí muselo být hrozně těžké, ale sama bych se možná rozhodla stejně.

Moc přeju, ať to rychle přebolí, těhotenství se brzy zadaří a malý drobeček v náručí ti vyléčí všechny splíny.

 
Romiša
Ukecaná baba ;) 1517 příspěvků 30.04.12 08:06

Je mi to moc líto :hug: Přeji hodně sil a ať se vám brzo podaří držet v náruči krásné a hlavně zdravé miminko :hug:

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 30.04.12 08:36

Moc smutný deníček,je mi to moc líto :hug: přesně vím jak se cítíš,já přišla o miminko 2× ,ve 12tt a pak ve 14tt :,( myslela sem že už nikdy mít děti nebudu,byla jsem zoufalá,ale nakonec jsem se víc zabořila do práce a věnovala se sportu a všemu co obvykle a nakonec mám 2 krásné děti :dance: :*
obě sice za pomocí hormonu,ALE MÁM JE A PŘIROZENĚ :dance: :srdce: /mám také deníčky- moje cesta k miminku /
Tak hlavu vzhuru a začni zse jezdit po výletech a neupínat se na miminko a ono k vám přijde-otěhotnět můžeš,tak uvidíš že se brzo dočkáte zdravého miminka a budeme číst deníček o miminku :hug:

 
jjanekk
Závislačka 2596 příspěvků 1 inzerát 30.04.12 09:04

Ahoj,
je mi moc lito co se ti stalo. Jenom ti chci dodat nadeji. Loni jsem si prosla tim samym, pouze diagnoza byla Edwardsuv syndrom. Ted jsem znova tehotna a vsechno je v poradku.
Netryzni se tim, ze si ho zabila…drz se, ted to bude chvili tezky, pak se ta bolest zmirni a dovoli ti jit dal.

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 30.04.12 09:14

Je mi to moc líto :hug: :hug: :hug:
Asi to tak muselo být, ty teď potřebuješ čas, aby ses se vším mohla smířit. Jednou určitě budeš v náručí chovat svoje miminko a to všechno před tím bude jenom jako zlý sen. Přeju moc štěstí :hug:

 
evely  30.04.12 09:25

pláču :,( :,( :,(

 
xCharlie
Závislačka 3710 příspěvků 30.04.12 10:01

Všem Vám moc děkuju za slova útěchy, po prvním potratu čas pomohl, ale teď mám pocit, že to nebere konce, pořád jsem doma na PN, protože jsem ještě dostala zánět dělohy a na antibiotika, která mi dali jsem dostala alergickou reakci a celá jsem se osypala :(
Snad se to zlepší, když začnu chodit do práce, ale prozatím to vypadá, že budu do půlky května doma.
Jste opravdu skvělí, bála jsem se negativních reakcí a odsouzení a zatím jsem našla spoustu pochopení a podpory, ještě jednou děkuju :hug: :hug: :hug:

 
BáraaÁďa
Stálice 92 příspěvků 30.04.12 10:08
:,(
 
kerrankin
Závislačka 3160 příspěvků 30.04.12 10:28

Moc krásně napsaný a strašně smutný deníček. I já pláču :,(

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 30.04.12 10:30
:,( :,( :,(
 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 30.04.12 10:32

:,( podle me jsi udelala spravnou vec i kdyby miminko se narodilo stejne by trpelo a ne jen on ale vy vsichni ja bych se rozhodla uplne stejne :hug: a neboj na potreti vseho dobreho se to podari :hug:

 
meduzza
Echt Kelišová 8466 příspěvků 30.04.12 10:35
:( :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
Milu_Stodůlky
Kecalka 439 příspěvků 30.04.12 10:46

Mám slzy v očích a husí kůži. Když se tak milujete a jste na sebe hodní s mužem, určitě se to musí brzy podařit a budete se moc dělit o svou lásku i s miminkem. Snad příště napíšeš deníček s dobrým koncem ! :hug:

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 30.04.12 10:58

Držím pěstíčky, ať máš zase brzy //. Jednou to klapnout musí, jen se z toho čekání nezbláznit. Posílám hodně síly, E.

 
Anonymní  30.04.12 11:20

Udělalas dobře, rozhodla bych se stejně. Ačkoliv mi tvůj deníček vehnal slzy do očí, a ani si asi dobře neumím představit jaks musela trpět, rozhodla bych se na tvém místě stejně.
Přeji Ti, ať se co nejdříve tvý andílci k tobě vrátí coby zdravá miminka.

 
PetiteFillette
Extra třída :D 13845 příspěvků 1 inzerát 30.04.12 11:37

Moc mě to mrzí :cry: Držím palce, nevzdávej to a netrap se. Čas nevrátíš.. Bohužel ta tíha rozhodnutí je vždycky na matce. Pokud tě to uklidní, já bych se rozhodla stejně :hug: Hodně štěstí.. :hug:

 
Julií
Kecalka 422 příspěvků 30.04.12 12:05

Posílám pohlazení. Je to velmi těžké období. Nic si nevyčítej. Jsem maminka andílka Aničky o kterou jsem bohužel přišla díky pozdě nařízené sekci, kterou paní doktorka prostě nařídila pozdě, protože u porodu nebyla. Odnosila jsem živé a zdravé dítě do 39 + 2 tt. Moje prvorozená dcera žila a vlastně nežila 4 dny. Zemřela na následky porodu, díky přiznané chybě nemocnice. Bolest je to šílená.
Držím palce, ať se podaří otěhotnět a ať nad Vámi andílci drží ochranou ruku :srdce:

Příspěvek upraven 30.04.12 v 12:06

 
cher  30.04.12 12:53

Je mi to moc líto, přeji brzo nové těhotenství se zdárným koncem. :srdce: Mnoho sil :srdce: :srdce:

 
lenin007
Ukecaná baba ;) 1059 příspěvků 30.04.12 12:53

:,( :,( já ani nevím co napsat..jen že ti hrozně držím palce na nový život

 
slunečník
Povídálka 33 příspěvků 30.04.12 12:55
Bude líp

je to deníček jako bych ho psala já.Skoro to samé + mimoděložní těhotenství=ste­rilita.Byli jsme zoufalí a já zlá.Na každou maminku jsem koukala jako na nepřítele-prostě hrůza.Ale ani nevím kde,sebrala jsem odvahu a hlavně drzost a jezdila na umělé do Plzně.Tak dlouho jsem je tam otravovala(až mi tobylo trapné)a nakonec nám pomohli.sice na podruhý,ale 8.5 bude holkám 9let.byli jsme štěstím bez sebe-teť jsem na chocholouška.Pevně věřím,že i vy dva budete mít spoustu zdravích dětí-hlavně vydržet a otravovat :D

 
Anonymní  30.04.12 13:16

i já znám bolest která je spojená s odchodem toho největšího pokladu který člověk může mít, jednou ve 27tt, podruhé v 9tt ..... ta bolest nikdy neodejde jen se s ní naučíš žít … musíš… dej sobě - tělu i hlavě čas, musíte se naučit to přijmout. A rozhodně si nevyčítej své rozhodnutí, vždyť jsi neměla na vybranou, myslela jsi tak, aby tvé dítě trpělo co nejmíň …

 
IvčaIva
Zasloužilá kecalka 977 příspěvků 30.04.12 13:49

Ahoj, myslím, že si nemáš co vyčítat. Oba tvoje plody nebyly v pořádku, poprvé si to vyřešila příroda sama, podruhé se na problém díky vyspělému zdravotnictví přišlo taky relativně zavčas.
Chápu, že to lehké není (já musela sama na svoji zodpovědnost a dle svého svědomí rozhodnout dát pryč úplně zdravý plod!!! - čekala jsem trojčata a situace by časem byla neúnosná, neměla bych ani jednoho - ale nakonec jsem přišla o plody dva a te´d se bojíme o naši zbývající holčičku). Přijít o dítě/děti je hrozné, ale můžeš se těšit na nové snažení a na konečně zdravé dítko! Budeš za to v budoucnosti hrozně ráda, uvidíš! Držím palce. :kytka:

 
IvaMod
Zasloužilá kecalka 771 příspěvků 30.04.12 15:34

Přeju hodně síly a obdivuju Vás. A Vaši andílci brzy jistě pošlou miminko. Hodně štěstí. Iva

 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 30.04.12 16:26

Cítím s tebou a v žádném případě tě neodsuzuji. I když by mi to trhalo srdce, rozhodla bych se stejně jako ty. Ale u mě to 2X vyřešila sama příroda. Bolí také a učím se s tím žít.

 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 30.04.12 16:28

:hug: drz se zlatiiii…

 
Elzina
Zasloužilá kecalka 556 příspěvků 30.04.12 20:36

Slzička mi ukápla, je mi to moc líto už jen proto, že vím dobře, čím si procházíš, prošla jsem si tím samým.
Sama podle sebe vím, že to přebolí, ikdyž se to teď zdá nemožné, přeji Ti, ať je to co nejrychleji, doporučuji popíjet kontryhel a NEBOJ!!! Příště už to určitě vyjde, nezvdávej to a bojuj!!!
Držím MOC pěsti.
Ještě pro povzbuzení, mám kamarádku, která měla stejnou diagnozu u miminka, ve stejné době jako já. Spřátelily jsme se tady na emiminu a je to úžasná ženská, která je teď v 19tt a všechno je zatím v úplném pořádku. V létě to vyřešila stejně - zkus to brát tak, že to tak muselo být a to rozhodnutí je to nejlepší pro všechny.
ZVLÁDNEŠ TO :hug:

Příspěvek upraven 30.04.12 v 20:45

 
handule24
Ukecaná baba ;) 1454 příspěvků 30.04.12 21:13

Reaguji poprvé na deníček, kde je tlačítko smazat, nechci reakce na Elzina

Příspěvek upraven 30.04.12 v 21:16

 
handule24
Ukecaná baba ;) 1454 příspěvků 30.04.12 21:14

Posílám pohlazení, drž se :hug: Nevím proč by tě měl kdo odsuzovat, asi bych udělala to samé. Neumím si to představit. Držím palce ať ti andílci brzy pošlou nové miminko :kytka:

 
Bibi 72
Ukecaná baba ;) 1918 příspěvků 30.04.12 21:21

vlastně ani nevím co napsat…protože vím, že utěšit nejde … jde jen doufat, že příště se vše povede, že budeš brzo držet miminko v náručí , že ta obrovská bolest trošku otupí .

Můžu Tě jen pozvat do naší diskuse PRÁZDNÁ NÁRUČ , jsme tam jedna pro druhou, snažíme se pomáhat si navzájem , podržet se , vyplakat se navzájem na rameni… sdílíme radosti i starosti… a určitě Tě přivítáme s otevřenou náručí :hug:

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 30.04.12 21:49

četla jsem tvůj deniček se slzami v očích :( , držím palce aby se vám brzy znovu zadařilo a hlavně aby to bylo už vše v pořádku :hug: . Důležité je že máš velikou oporu v manželovi :palec:

 
sweetpretty
Ukecaná baba ;) 2049 příspěvků 30.04.12 21:52

Posílám spoustu síly a pohlazení,cítím s vámi :-( pláču, je to moc smutné…držte se,jednou se určitě dočkáte zdravého krásného uzlíčku :hug:

 
terinka4444
Hvězda diskuse 50685 příspěvků 30.04.12 22:15

nevím co napsat, pláču pro tebe. Přeju ti jem jedno jediné, zdravé miminko a tp co nejdřív :hug: :hug: :hug: :hug:

 
DianaAndílek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 30.04.12 23:38

ahoj,tady na e-miminu není nikdo kdo by tě měl právo soudit, máme všichni své osudy. i já jsem dobrovolně zabila své nemocné dítě…nikdy se s tím nevyrovnám a dost toho lituji, ale nebýt toho, tak můj další syn tu není a já bych si neuvědomila, jak marný život jsem do té doby žila. držím palce, aby ses i ty jednou dočkala a věř, že na své anděly, ať je jich kolik chce, nikdy nezapomeneš a oni tě a tvé blízké budou do konce všech světů chránit a opatrovat…diana, kubíček, anděl a daniel :hug:

 
Zuzka1973
Zasloužilá kecalka 864 příspěvků 01.05.12 09:10

Hlavně to nevzdávej… je to sice hrozně smutné a hlavně bolestivé (vím o čem mluvím, mám za sebou už čtvrtý potrat, z toho jeden v 17. tt, takže vím, jak to bolí… A pokaždé jsem víc a víc rozhodnutá to vzdát…
Ale pak najdu tady náhodně třeba diskuzi, kde stejně stará mamina jako já píše, že měla potratů daleko víc a nakonec se zadařilo…
A to mně dokáže dodat další sílu.

Mně pomáhá zaměstnat si nejen ruce, ale hlavně mysl…

Moc ti držím palce, abys nabrala dostatek sil a jednou to prostě vyjít musí :kytka:

 
cvikinka
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 01.05.12 09:45

Přeji hodně síly jemi to moc líto:-(((my máme také problém já nemám v pořádku děložní sliznici a také už jsme potratila v 7 tt:-(posílám objetí

 
Leena_4  01.05.12 11:04

Ahoj, je mi mooc líto, že další žena musí prožívat tuhle bolest. Slzy mi tečou po tváři, protože dobře vím, čím sis prošla. Vloni v létě jsme si s manželem nechali vzít chlapečka s Downovým syndromeme. Pravděpodobnost byla taky 1:2. Šílené je, že i u takového čísla člověku proběhne hlavou, že má 50% šanci a jak je to moc. I ten náš měl špatné srdíčko. Rozhodli jsme se pro potrat, protože CVS potvrdili Downa. Ze začátku jsem si i já vyčítala, že jsme ho zabili, ale dneska vím, že bylo dobré rozhodnutí.
Vím, jak tě bolí celé srdce a jak moc prázdná si připadáš a nevěříš, že někdy bude líp. Ale zkus pomalu dělat zase ty věci, které máš ráda, zkus zase někam jet, přestěhovat nábytek, začít dělat něco nového, jako by to bylo naposled, dá ti to sílu přemoct smutek. A ten bude každý den menší. Zapomenout se na to nedá, ale přebolí to a nezvdávej se! Přijde nové miminko. Vím to ;-)

Nám se ten první „downík“ povedl přes IUI a 4,5 měsíce po potratu jsem byla na IUI znova a dneska jsem ve 20tt a čekám „nové“ miminko. Věřím, že na něj náš andílek dohlíží, aby bylo v pořádku. Sice se bojím velkého UTZ a dalších věcí, ale věřím. A jak psala Elzina, tahle zkušenost mi dala úžasnou kamarádku, která mi s mými obavami moc pomáhá. Je důležité o tom mluvit, psát si s lidmi, které to taky postihlo, neuzavírat se do sebe a přeblí to. Moc Ti přeju, ať tě duše brzy přestane bolet a až se to stane, miminko si k vám cestu najde. Už 2× jsi otěhotněla přirozeně a do třetice z toho bude krásné miminko, které budeš držet v rukou :kytka:

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 01.05.12 13:40

@Bibi 72

xCharlie - jak Bibi již napsala, přijď mezi nás. Je mi moc moc líto, co se stalo. :hug:

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 01.05.12 13:42

Leena4 - :hug: přeji hodně krásných dní a brzy zdravé a živé miminko v náručí.

 
Pettuulka  01.05.12 14:41

:,( Je mi to moc líto. Budu Vám strašně moc držet palce, aby již bylo vše v pořádku. :hug:

 
Haňulda
Zasloužilá kecalka 714 příspěvků 01.05.12 20:34

Je mi to moc líto…přeji už jen a jen lepší dny.. já jsem bohužel maminkou andílka která zemřela po 15ti hodinách boje o život… svého andílka jsem měla díky ivf které jsem už postoupila 3!!! čekám už 5 let a doma mám jen urničku s úmrtním listem :,( ale já se dítka dočkám jedině díky adopce :( jinak bohužel ne :( ty jsi psala že máš obrovskou výhodu a to že můžeš otěhotnět…tak seber výhodu ten dar který máš a bojuj… jednou se to zlé otočí uvidíš..nic si nevyčítej ani se neobviňuj a snaž se znovu!!! věř že po smrti maličké jsem chtěla být jedině těhu nic víc… máš toho za sebou moc zlého ale máš tu velkou výhodu kterou já bohužel nemám :(

 
kufnerka
Zasloužilá kecalka 877 příspěvků 02.05.12 02:22

:hug: :hug: :hug: :hug:
osud si s námi občas zahrává krutou hru, víc nemohu a ani nelze napsat
posílám spoustu síly a štěstí :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Hanka 123  02.05.12 21:27

:( váš příběh je moc smutný,je mi to moc líto.Také vím jak se cítíte dvakrát jsem také potratila,jednou přirozeně a podruhé jsem musela na zákrok do nemocnice. Ale nevzdala jsem to a dnes mám již osmiměsíčního chlapečka.A vám také přeji aby se vám to s manželem povadlo a mi tady četli krásný příběh o mateřství..... :hug:

 
PT123
Neúnavná pisatelka 17123 příspěvků 04.05.12 13:54

Charlinko :hug: :hug: drž se

 
bedruna7
Závislačka 2859 příspěvků 04.05.12 14:51

Pláču :,( :,( :,( Soucítím s tebou, je mi to moc líto, čím vším sis musela projít…rozhodla ses správně a neneseš žádnou vinu! Přeji ti už jen štěstí a doufám, že jste si to zlé už vybrali na pořád! :srdce:

 
Janiecka  05.05.12 08:49

Charlie je mi to strašně moc líto :,( ! Nic si nevyčítej, udělala jsi správně, i když to bylo moc těžké :hug: :hug: !

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček