Jak přišel Janek na svět aneb porod v Jindřichově Hradci

marye  Vydáno: 09.07.10

Už od večera jsem měla takový jiný pocit. Hlavička miminka mě tlačila tak ukrutně, že jsem v noci běhala na toaletu po čtvrt hodinách. Říkala jsem si, že by? Někde totiž psali, že i zvýšená aktivita mrňouse může být znakem blížícího se porodu… A ta představa se mi líbila. Moc jsem si přála, aby se malý narodil právě třetího, protože jsem sama narozená třetího, i když ledna, manžel zase 30. dubna, takže bychom měli všichni v datech narození šťastné trojky…

A také kolem šťastné třetí hodiny mi začaly kontrakce. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli to nejsou poslíčci, tak jsem čekala, jestli přicházejí pravidelně, běžela si dát horkou sprchu, jestli bolesti neutne… a když se před pátou vzbudil manžel z mého neustálého pobíhání, tak jsem mu opatrně říkala, že už je to asi tady, že zkusíme měřit čas mezi kontrakcemi. V pět byly po osmi minutách, o dvě hodiny později už po pěti. Řekla jsem, že vydržíme doma ještě hodinu, než vyjedeme směr porodnice… Tašku jsem měla sbalenou už dávno. Cestou mě přepadaly bolesti i na schodech a říkala jsem si, že už asi budou i častěji než po pěti minutách.

Do porodnice jsme dorazili v půl deváté. Připnuli mě na monitor, pak mě vyšetřila paní doktorka. Říkala, že už jsem otevřená skoro na pět čísel, že je to překrásný nález a že na prvorodičku jsem přijela skutečně, až když bylo třeba. Pak si ještě prohlédla malého na ultrazvuku. Smála se, že má hlavičku jak pan starosta. Tak jsem odpovídala, že to má určitě po tatínkovi, ten že má také velkou hlavu… Celkový odhad byl kolem 3,5 kg. Ptala se, jestli jsem během utz vyšetření měla kontrakci. Přisvědčila jsem, tak konstatovala, že to asi ještě nebudou ty správné bolesti… V duchu jsem si řekla, že se asi mám na co těšit, i když do té doby nebyly bolesti skutečně nic hrozného. Doktorka mě poslala na přípravu - klystýr a horká sprcha prý porod urychlí.

Klystýr nebyl proti mým očekáváním nic hrozného. Nenutili mě vodu v sobě držet co nejdéle, i když by to prý bylo lepší na prohřátí. Jenže zrovna ten den v nemocniční vodárně kvůli vedru snížili teplotu vody, takže moc horká zrovna netekla. Nahřívání ve sprše proto bylo jen symbolické, i tak mi tam ale asi odešla hlenová zátka… až to plesklo o dlaždičky…

Zhruba od deseti hodin už jsme trávili čas na hekárně s manželem. A dr. měla pravdu: teď teprve přišly ty správné bolesti… Nejpříjemnější mi bylo trávit kontrakce v kleče na zemi, jinak jsem chtěla ležet na posteli, jenže ta byla klasicky nemocničně vysoko, takže mi Aleš pomáhal nahoru a dolů. Řekla jsem si, že si najdu pořádně drnčivé sprosté slovo na úlevu a cedila přes zuby: kudrát, kudrát… Chodily mě kontrolovat porodní asistentky, které říkaly, jak to pěkně postupuje a na prvorodičku je to naprosto úžasný vývoj. Jedna mi povídá: „Vím, že vy z toho moc velkou radost nemáte, ale nám se vaše bolesti moc líbí, protože to dobře postupuje.“

V půl dvanácté mě vzali k paní doktorce na vyšetření na sál. Řekla, že už jsem skoro otevřená a že mi píchne plodovou vodu. Nijak to nebolelo, jen jsem cítila šplouchnutí. Pak mi řekli, že už přijde chvíle, kdy budu moct tlačit. Abych pravdu řekla, nejvíc jsem se psychicky připravovala na dobu, než mi dovolí tlačit, pak jsem si myslela, že už to není nijak hrozné… Jenže jsem netušila, že tlačení je taková dřina (člověku to připadá jako kousek, co?).

Před dvanáctou ta šichta začala. Přirovnala bych to ke zkouškám v autoškole - soustředíte se na značky, křižovatky a zároveň na pedály a šaltrpáku… než se to zautomatizuje, je to hodně náročné na soustředění. A to to navíc není fyzická zátěž. Tady jsem nemohla nějak sladit správné dýchání, tlačení, přitažení brady, neufukování vzduchu ven, přidýchávání… no prostě jsem si říkala, že ho snad nikdy nevytlačím. Porodní asistentka mě povzbuzovala: „No tak, nikdo jiný ho za vás vytlačit nemůže.“ Pak doktorka řekla, že mi asistentka pomůže tlačit přes bříško, že malého správně nasměruje… Dostala jsem také oxytocin pro silnější kontrakce, které mi začaly ustupovat. Po několika bolestivých stazích a mých méně či více zdařilých zatlačeních mě doktorka nastřihla a pak příště najednou koukám a mezi koleny mi drží dítě!!! To bylo 12:19. Položili mi Jeníčka na bříško hned a já ho jen hladila a říkala: „Ten je tak krásný, tak krásný, to není možný… a kolik má vlásků…“ (Manžel je totiž plešatý a jako miminko byl taky holohlavý, takže jsem čekala spíš nevlasaté miminko.) Když jsem viděla, jak je Aleš dojatý, tak jsem mu musela před všemi říct, že ho strašně miluju, protože to bylo tak nádherné…

Malého omyli, změřili, zvážili, zkontrolovali, oblékli a položili mi ho na prsa, ale nechytl se. Od té doby už jsme se prakticky neodloučili. Hladila jsem si ho na prsou a manžel se mnou, zatímco mě doktorka šila. Opíchla mi to a jen z dálky jsem cítila pár stehů… Pak už nás nechali o samotě a my začali tu radostnou zvěst volat babičkám… A Jeníček na nás koukal a už vůbec neplakal. Jako by si říkal: tak to jste vy, moji rodiče…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Šema
Echt Kelišová 9146 příspěvků 11.07.10 08:27

Nádherný!!!

Přejeme mu do života hodně moc zdravíčka, štěstíčka! A Vám samo taky-hodně štěstí :hug: :kytka:

 
KPKristy
Hvězda diskuse 46473 příspěvků 11.07.10 10:12

Hodně štěstí k Jeníčkovi. A je to moc hezky napsaný!! :palec: :srdce:

 
myšánek
Závislačka 3085 příspěvků 11.07.10 12:14

Moc krásné!!!! :srdce: :palec:

 
Laddmie
Závislačka 2897 příspěvků 5 inzerátů 11.07.10 18:35

Krásně napsáno, s láskou, prostě od opravdové maminky s velkým M! Ať se Vám všem třem daří dobře i nadále. :srdce: :srdce: :srdce:

 
Karinkaaa
Ukecaná baba ;) 1475 příspěvků 14.07.10 19:28

:srdce: Nádhera gratuluji

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 15.07.10 14:39

To je héééézkýýýý :lol: Gratuluju k Jeníčkovi. :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček