Jak přišla Lucinka na svět

Veru999  Vydáno: 01.06.13

Přemýšlela jsem, zda se podělit o zážitek z mého porodu a nakonec jsem se rozhodla, že to udělám, aspoň si budu moc časem ten den připomenout.

Termín porodu jsem měla stanovený na 8.3.2013, tedy na MDŽ :o). Čekali jsme holčičku, Lucinku. Těhotenství bylo bez problémů, až na občasné ranní nevolnosti, ale naštěstí netrvaly dlouho a pak občasné pobolívání podbříšku. Jinak veškeré testy vycházely v pořádku a my jen čekali, až přijde ten očekávaný den D.

Můj lékař je známý tím, že za celou dobu těhotenství neprohlíží zevnitř, ale provádí jen vnitřní ultrazvuk, který prováděl při každé kontrole, tak jsem viděla tu naši princeznu docela často :o)

A při kontrole ve čtvrtek 21.2.2013 v 38tt mě sestřička udělala první monitor, který dopadl dobře a doktor se poprvé podíval, zda se otvírám nebo jak to tam vlastně dole vypadá. No docela to bolelo, ale doktor byl hrozně rád, že jsem otevřená volně na prst a jen mně řekl, že budu trošku špinit, ale že to přejde.

Když jsem dorazila domů, pobolíval mě podbřišek a na wc jsem zjistila, že špiním víc, než my bylo řečeno, ale říkala jsem si, to přejde. Špinění se zmírnilo, ale bolest břicha stále zůstala, v noci jsem se moc nevyspala, měla jsem každých cca 8 minut slabé bolesti, které mně šly spíše do zad, a proto jsem v pátek jen pro jistotu zavolala sestře od mého gynekologa a ona mi řekla, že pokud by bolest nepřešla, mám zajet raději do porodnice.

Navečer dorazil přítel z práce, kterému jsem vše řekla, a on jestli chci tedy raději zajet do porodnice, tak jsem se asi po 2 hodinách přemýšlení rozhodla, že tam zajedeme. Přeci jen strach jsem měla, to nebudu zapírat, ale měla jsem i strach o malou, aby se něco nestalo.

V porodnici mě prohlídly a stále stejný nález jako ve čtvrtek u mého gynekologa, otevřená volně na prs, tedy jela jsem domů s verdiktem, že se jedná o poslíčky.
Ptala jsem se doktora, který mě vyšetřoval, jak to tedy poznám, že mám přijet, řekl, že bolesti by se měly zintenzivnit a měly by být pravidelné po 5 minutách, minimálně 20minut.

Tak fajn, už vím, kdy jet do porodnice :o)

Z pátku na sobotu jsem se i vyspala, ale jakmile jsem se nasnídala, bolesti začaly na novo. Jen nebyly po 8 minutách, ale pohybovaly se od 6, 5 a někdy i po 4 minutách, ale stále slabé a jen do zad. Přítel opět jestli pojedeme, říkám mu, že ne, až když tak po obědě, byli jsme pozvání k jeho rodičům a já jsem si nechtěla nechat ujít bažanta od tchána.

U oběda jsem se občas kroutila, když přišla bolest, ale pořád jsem se mohla smát.
Všichni na mě, ať tam radši zajedeme, že po 5 minutách už jsou malé intervaly. Říkám, dobře, zkusím doma ještě horkou koupel, pokud to nepovolí, pojedeme se juknout do porodnice.

Koupel tedy nepomohla, stále stejné bolesti, tak jsme vyrazily směr HK do porodnice. Po příjmu opět stejný nález, ale jelikož jsem tam byla 2× za 24 hodin, tak doktor řekl, že si mě tak nechá přes noc, a když se do rána nic nezmění, pustí mě domů.

Toto jsem oznámila přítelovi, rozloučila jsem se s ním, a že mu dám ráno vědět, jak to s námi vypadá. Sestřička mě odvedla na pokoj JIP, hned vedle porodních sálů, když jsem to viděla, doufala jsem, aby v noci nebylo hodně porodů, neměla jsem odvahu poslouchat porod v přímém přenosu, hold strach je strach. Ale naštěstí byly jen 3, nic jsem neslyšela, jen pláč miminek. :o)

A jak probíhala celá noc? No nic moc, k večeři jsem dostala housku se sýrem, na kterou jsem vůbec neměla chuť, snědla jsem jen ten sýr. V noci jsem vůbec nespala, měla jsem stále bolesti po 5 minutách do zad a cca od půlnoci se trošku zesílily. Když jsem to řekla sestře, která nám každé 3 hodiny dělala monitor, řekla, že se na mě jukne, ale nic se nedělo, stále na prst.

Neměla jsem sice velké bolesti, ale přeci jen mít 24 hodin co 5 minut bolest do zad, bylo už nepříjemné a hlavně vysilující. Ale to všichni víte :o)

Ráno asi v 7 hodin přišel doktor, že se podívá, zda se to nějak pohnulo, a pokud by to bylo stejné, jela bych domů, ale to už jsem byla rozhodnutá, že nikam nejedu, ta představa, že bych měla tyto bolesti doma a nevěděla jak dlouho, mě děsila.

Naštěstí jsem se otevřela na 3-4 prsty, tak verdikt doktora, jdeme rodit, což mě docela vylekalo :o)

Vzala jsem si své věci a šla jsem s PA na přípravu, kde mně provedla klystýr, ale jelikož jsem jedla naposledy v sobotu oběd, ten sýr k večeři nepočítám, tak jsem ani neměla co vyprazdňovat.

PA mně řekla, ať použiji sprchu, že se mně uleví od bolesti, ale já je neměla pořád tak velké, tak jsem se vlastně v té sprše nudila a koukala na hodiny, kdy už to bude ta hodina, abychom mohli na sál.

Jelikož jsem u porodu nechtěla přítele a on tam ani být nechtěl, byla jsem domluvené s PA, že až se tak nějak budeme blížit k porodu, zavolám mu, aby dorazil a oni ho zavolají, až bude malá venku.

Hodina uběhla a PA mě vedla na sál, kde mě napojily na monitor a doktor přišel, že mně píchne vodu, aby se to trošku rozjelo. Píchnutí vody ani trochu nebolelo, bylo to jako bych se počůrala nebo polila teplou vodou.

V 8:20 po odtoku plodovky, kontrakce trošku zesílily, ale stále byly po 5 minutách. Občas se na mě přišla podívat PA, zda je vše v pořádku a podívat na monitor. Já jsem si v tichu užívala silnější kontrakce a odpočívala. Jelikož jsem celou noc nespala, občas jsem i mezi těmi 5minutovými kontrakcemi usnula.

Po nějaké době, vůbec jsem neměla pojem o čase, přišla PA, že za chvíli dorazí doktor a podívá se, jak se otvírám. Doktor mě prohlédl a říkal, že moc pěkný, byla jsem na 8 cm, ale interval byl stále 5 minut, což doktor řekl, že takhle neporodím, píchli mi oxytocin a že za chvíli půjdeme na to :o)

PA mně řekla, abych zavolala příteli, že může dorazit, což jsem udělala.
Po nějaké chvilce přišla najednou jiná PA a říká: „Za chvíli Vám ho přivedu, už čeká venku“ a má odpověď: „Ježíš, já ho tu nechci“, PA nejdřív koukala, ale pak jsem jí vysvětlila, že až malá bude venku, že jsme tak domluvený :o)

Po tomto vyjasnění dorazil doktor a řekl, že jdeme na to. PA mně řekla, co a jak a šly jsme tlačit. Nevím na kolik vytlačení jsem malou dostala ven, ale to byla pro mě nejhorší část porodu, bolest veliká a né a né ji vytlačit. Pak už mně PA hupsla na břicho.

Najednou úleva a malá byla venku, bylo přesně 12:00 hod. 24.2.2013.
Lucinku hned odnesly na vážení a měření, měla 48cm a 2880g, ale popravdě, mně to bylo v tu chvíli úplně jedno. Když to vezmu zpětně, říkám si, jestli nejsem nějaká divná, že jsem nepocítila ten pocit lásky, co tu všude čtu.
Musela jsem si na tu naši malou princeznu postupně zvykat, ale dneska bych už jí nikomu nedala, je to moje zlatíčko a je hlavně moc hodná.

Mezi tím mně doktor provedl pár stehů, ty jsem ani necítila a za chvíli dorazil přítel s malou Lucinkou. Jelikož jsem byla opravdu unavená a i hladová, koukala jsem na ní jen z lehátka a volali jsme rodině, že to máme již za sebou.

A porod? Vlastně to nebylo tak hrozný, co tak čtu, tak jsem neměla tak velký bolesti, za což jsem ráda, jen to tlačení, ale i to jsem zvládla.

Díky za přečtení celého deníčku a přeji všem pohodový porod :o)

PS: Omlouvám se za případné hrubky, s i/y jsem vždycky měla problém.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
katkalaila
Extra třída :D 11399 příspěvků 01.06.13 07:55

Moc hezky napsáno,, atmalá roste jako z vody dělá vám jen radost :-)

 
Páčko
Stálice 63 příspěvků 01.06.13 12:07

Moc gratuluji. Lucinka je rozkošná

 
Jája1986
Kecalka 219 příspěvků 01.06.13 13:33

Bud v klidu, v okamžik kdy jsem Adama vytlačila, myslela jsem, že chcípnu bolestí..tak jsem taky myslela jen na to, že už ta bolest je konečně pryč a až pak jsem se optala na malého…at ti malá krásně roste :-)

 
elluan
Kelišová 5166 příspěvků 01.06.13 15:43

Krásný deníček. Lucinka je krásná princezna. jen tak mimochodem, já jsem taky 24.2… a jméno máme taky stejné. Krásná náhoda.. :palec: :potlesk:

 
Alishiii
Stálice 69 příspěvků 03.06.13 16:42

Gratuluji k princezně :)

 
Danam  05.06.13 23:38
Plodova voda

Musim neco napsat k te plodove vode. Slysela jsem od nekolika kamaradek podobny pribeh-aby se urychlil porod, tak se pichla plodova voda a moc to nepomohlo, tak se pichnul oxytocin, to uz pomohlo, ale za hroznych bolesti. je mi to hrozne lito, ze se vic neduveruje tomu, ze ta zena ma na to to zvladnout.ja jsem pri prvnim porodu byla hrozne nejista v tom, jak tem PA dat najevo, ze bych potrebovala spis klid a ze to urcite dobre pujde, jenze jak jsem byla prvorodicka, tak porad kolem me neco delaly a mne se asi z te neznamosti toho vseho ty rozjete kontrakce zastavovaly, ale nakonec to dopadlo dobre bez nejakych vetsich zasahu. jen ta jedna asistentka se me pak ptala, ceho jsem se tak bala, no nerekla jsem ji, ze ji -ze mi do toho bude moc zasahovat. myslim, ze ani ony nemaji lehkou praci- prichazi tam rodicky, ktere vidi poprve v zivote a jeste k tomu v takove fakt vypjate situaci -navzajem se ma vybudovat duvera behem takove chvilky, to je snad skoro nemozne. No ale byla jsem poucena a pri druhe porodu jsme jeli co nejpozdeji to slo, aby uz nemelo moc sanci se to zastavovat. Ale uz jsem rodila podruhe, tak me nechaly uplne v klidu, a byla jsem pak moc vdecna, ze dcerku pri porodu ve stoje stacily chytit :D jen uz mely nachystanou zilu, ze mi pichnou oxytocin na lepsi porod placenty, tak to jsem fakt odmitla, duverovala jsem tomu, ze to pujde samo, i kdyz jsem to nemela nicim podlozene, a slo to..no tak jsem se tu rozepsala o sve zkusenosti, ale preju Lucince hodne stesti a lasky a hodne mlika :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček