Jak přišla naše Elizabethka na svět

Ilonka007  Vydáno: 16.03.12

Moje nejmilovanější Elinko, tohle je poslední stránka mého těhotenského deníku, který jsme pro tebe celých 9 měsíců poctivě sepisovala. Je to příběh o tom, jak jsi vykoukla na tento svět… aneb, náš den „D“.

Těsně po porodu

Vyhřívání v inkubátoru

První větší focení Elizabethky v našem ateliéru (věk necelé 2 měsíce)
1 komentář

Naše malá svůdnice (3 měsíce)
4 komentářů

Pátek 9. 12. 2011. začal úplně normálně, jako každý jiný. V poledne jsem jela do města, abych se sešla na oběd v Artu s tetou Ivetkou a předala jí nějaké papíry. Potom jsme se prošly přes celou Třídu Míru, což už mi dalo kapku zabrat a nakonec jsem jela s babičkou z Turkovic pro topné tělísko do trouby. Hodila mě domů a už jsem jen čekala, až přijede tatínek z práce, protože ti ještě dělal přebalovací pult do koupelny.

Zhruba v 16:45 jsem dostala strašnou křeč do podbřišku, trvala asi 2 minuty. Tak volám taťkovi kde je, že to vypadá, že jsem měla kontrakci. Zašla jsem si na záchod, kde ve mně „něco“ prasklo, říkám si, že by plodová voda? Ale nic neteklo. Tak jsem si došla do sprchy, umyla si vlasy (abych byla krásná, kdybychom teda jeli do té porodnice) a šla dál čekat, až se vrátí táta. Ještě jsem si stihla vzít pro jistotu vložku, kdyby to teda byla ta voda. A ono jo. Najednou ze mě vyteklo tak půl litru, tak jsem honem hledala ručník, a v tu chvíli další kontrakce. Tak si říkám: „A je to tady.“ Akorát dorazil tatínek, tak jsme se sbalili (což mi trvalo asi půl hodiny, protože jsem okamžitě začala mít kontrakce po třech minutách) a v 17:30 jsme vyrazili do porodnice. Já samozřejmě s mokrou hlavou, protože jsem si v těch křečích vlasy opravdu nestihla vyfénovat.

Taťka jel jak o život, když jsem mu občas mezi kontrakcí mrkla na tachometr, tak tam byla ručička většinou dalekou za 120 km/hod. Ještě že nebylo náledí :) Během 15 minut jsme byli v porodnici v Chrudimi. V přijímací kanceláři si ode mě neochotná sestřička vzala občanku a kartičku pojištěnce. Já jsem už sotva stála na nohou. Začala mě vypisovat do počítače a u toho si stěžovala, že jsem se měla zaregistrovat. Tak jsem jí řekla, že mi to nikdo neřekl a že ještě nemám termín, jinak bych to třeba i udělala. Naštěstí si pro nás brzo přišla strašně moc příjemná porodní asistentka a odvedla si nás nahoru do 4. patra, kde je porodnice. Tatínek musel zůstat v čekárně a mě si vzali na příjem, kde mě vyšetřila paní doktorka Lenka Petrásková, která tě pak i rodila. Zjistila, že máš hlavičku hodně dole a že to bude rychlé. Mezitím se mi jedna porodní asistentka snažila napíchnout do žíly kapačku s antibiotiky kvůli tomu mému streptokokovi, což se jí při mých (čím dál silnějších) kontrakcích vůbec nedařilo. Takže jsem měla pořádné modřiny. Druhá PA se mnou vyplňovala dotazník, až jsem se divila, že jsem byla schopná odpovídat na její otázky. Dokonce jsem vyplodila i taťkovo rodné číslo.

Potom došly pro tatínka do čekárny a přesunuly nás na porodní sál, kde mě ještě předtím udělaly přípravu (Yal), který mi vůbec nezabral, protože jsi měla tu hlavičku už opravdu hodně dole. Tak jsem jen prodýchávala každou kontrakci a čekala, až budu mít nutkání tlačit, abych mohla jít na křeslo a rodit. Jenže místo tlačení jsem pořád měla nutkání jít na malou, ale když jsem si sedla na záchod, tak jsem jen měla další kontrakci a stejně jsem se nevyčůrala. Nakonec jsem zahlásila, že je to tady, tak tatínek utíkal pro porodní asistentku, ta mě šla vyšetřovat a najednou ze mě vytekl zbytek plodové vody. Tak jsem se přesunula na porodní křeslo, přišla paní doktorka Petrásková a začala jsem tlačit. To bylo asi 19:00.

Podle asistentek jsem tlačila opravdu dobře (děkuji za to předporodnímu kurzu). Při každé kontrakci si tam doktorka dělala místo a roztahovala porodní cesty, abys byla brzo venku a já nebyla moc poraněná. Do toho se mi snažili natočit monitor, aby věděly, že jsi v pořádku. Ale protože jsi už byla hodně dole a já tam navíc měla i placentu, tak se jim to nedařilo. Pořád mně nadzvedávali břicho, a to tedy dost bolelo a zhoršovalo mi to kontrakce, takže jsem pořádně nevěděla, kdy mám tlačit. Když po dlouhé době pořád nemohly srdíčko najít (nebo si to aspoň myslely, protože to splývalo s mým tepem), tak paní doktorka nechala zavolat pana doktora Slavíčka. Tomu se nakonec podařilo tvoje srdíčko najít, ale to už jsi byla tak hodně dole, že jsi musela ven. Tak mi na jednu kontrakci zatlačil (ale docela málo, všichni vždycky říkají, jak skáčou) na bříško, řekl: „maminko nemručte a tlačte, už potřebujeme miminko.“ Tak jsem to tak udělala a hlavička byla venku. Pak ještě jedno zatlačení a byla jsi venku celá. To bylo 19:30, takže zhruba dvě a půl hodiny od první kontrakce. Pěkně jsi nahodila paní doktorku zbytkem plodové vody :)

Dali mi tě na bříško, ať si tě podržím. Ale jen dole, měla jsi krátký pupečník. První co mě napadlo „Ježíši ta je malinká“. Odebrali ti pupečníkovou krev na rozbor, a pak si tě vzala dětská paní doktorka a sestřička, aby tě zkontrolovaly. Tatínek šel za tebou a vytáhl foťák, což pan doktor Slavíček okomentoval slovy: „Jé, tatínek má větší foťák než je miminko.“ :) Já jsem mezitím porodila placentu, ukázaly mi tě už oblečenou a zavinutou a hned tě odnesly do inkubátoru, protože jsi byla trochu promodralá a špatně se ti dýchalo. Tatínek se vrátil ke mně a paní doktorka mě zašila. Každý mě strašil, že šití je strašné, ale nebylo. Dostala jsem injekci na umrtvení a hlavně jsem měla jen malinkatý nástřih.

Nejhorší bylo vstát potom z křesla a přesunout se na postel, protože jsem ztratila asi půl litru krve. Byla jsem slabá a motala se mi hlava. Pak jsem dostala strašnou zimnici a celé dvě hodiny, co jsme s tatínkem zůstávali na porodním sále, jsem se klepala zimou. Taťka mě trošku zahřál. V těch dvou hodinách jsme rozeslali sms oznámení o tvém narození a zavolali novopečeným babičkám, dědečkům, strejdům, tetám. Všichni byli celí paf z toho, jak to šlo rychle.

Pak přišla porodní asistentka, že musím do sprchy a že se musím vyčůrat, aby mi nemuseli dát cévku. Do sprchy jsem jakž takž došla, ale tam se mi zamotala hlava, začalo mi hučet v uších a měla jsem tmu před očima. Tak jsem si sedla na sedátko, tatínek mi držel nohy nahoře, a když mě to trošku přešlo, tak jsem se přesunula na kolečkové křeslo a odvezli mě na předporodní pokoj (na porodnici bylo plno). Tam jsem si lehla, rozloučila se s tatínkem a usnula. Tatínek se na tebe šel podívat na novorozenecké oddělení, poslal mi fotečku, jak hajáš v inkubátoru, že už máš lepší barvu a jel domů. Mně se stále motala hlava, tak jsem musela zvonit na asistentky, když jsem potřebovala na záchod, ale to mi vůbec nevadilo. Byla jsem ráda, že jsi na světě a jsi v pořádku. V šest ráno mi tě přinesla ukázat paní doktorka a od deseti dopoledne jsme už byly pořád spolu :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
beruska03
Kelišová 7469 příspěvků 16.03.12 08:42

mooooc pěkný deníček .. gratuluji

 
Lucipe
Kecalka 241 příspěvků 16.03.12 09:51

Gratuluji, krásně napsané :) ani nevíš jak mě Tvůj deníček uklidnil, děkuji :) Za pár týdnů se taky chystáme do Chrudimi rodit, snad si to naše miminko nerozmyslí a vydrží do termínu :)

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 16.03.12 13:19

Moooc hezky napsaný :palec: :potlesk: . Gratuluji k holčičce a ke krásnému rychlému porodu :palec: :palec: :palec:

 
Ilonka007
Kecalka 327 příspěvků 16.03.12 18:36

Moc díky holky… :) Já tu právě taky před porodem pořád hltala deníčky o porodech, tak jsem se rozhodla napsat i svou zkušenost, abych sem přidala zase i něco pozitivního :)
Lucipe, jsem moc ráda, že tě to uklidnilo. V Chrudimi jsou fakt úplně suprový… Jen dole na recepci (na přijmu) jsou na zabití, ale ty uvidíš jen dvakrát. Při příjezdu a pak při placení při odjezdu :roll: Doporučuju se ale v porodce zaregistrovat dřív než v den porodu, jako já :lol: Tak držím pěsti, ať ti to dobře dopadne 8)

 
kralicekoliver
Kecalka 162 příspěvků 16.03.12 19:43

Krásně napsané a malá je mooc krásná :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček