Jak přišlo na svět zase jedno miminko

Saman  Vydáno: 19.08.12

Porod z pohledu vyjukané prvorodičky. Miminko jsme s manželem plánovali hned po svatbě. Měsíc po vysazení antikoncepce jsme měli tušení, že to vyšlo.

A tak jsem si ještě před příchodem menstruace udělala test – byl pozitivní. Manžel se cítil jako kanec, že to vyšlo hned napoprvé :) A oba jsme byli šťastní. Hned jsem začala studovat, jak v kterém týdnu miminko roste a gynekolog byl můj oblíbený doktor. Vidět svého chlapečka na ultrazvuku ještě před narozením, bylo něco nádherného. O prvním kopnutímani nemluvím.

V pozdějších měsících jsem začala řešit porod. Bála jsem se ho. Z anestezie jsem si mohla vybrat mezi epiduralem a rajským plynem. Asi po měsíci šílení jsem se rozhodla pro přirozený porod. Zvládli to ostatní ženské, tak proč ne já? Nastudovala jsem si knihu o přirozeném porodu a asi měsíc před porodem jsem začala popíjet čaj z malinovníků a v záloze jsem měla kořeněný „vypuzovací“ lektvar.

Termín jsem měla v pondělí 25. 6. Měla jsem štěstí, celé těhotenství probíhalo bez problémů a o poslíčkách, které trápily ostatní maminky, jsem nic nevěděla. Proto mě v pátek v noci překvapily první bolesti. Probudily mě, trvaly asi půl hodiny, a pak jsem znovu usnula. V sobotu probíhaly celý den velmi nepravidelně. Několik hodin nic anebo kontrakce každých pár minut. Začala jsem být lehce nervózní a doklízela poslední věci v bytě. Pěkně na čtyřech jsem vytřela a uvařila si ten kouzelný nápoj, který byl mimochodem pěkně hnusný :) Ještě jsme to večer pojistili s manželem troškou tulení.

V neděli již byli kontrakce častější, takže jsem celé odpoledne polehávala a zapisovala si, jak jsou časté. Byli velmi nepravidelné. Někdy po 5 minutách, někdy po 15 a začaly se stupňovat. Stále jsem nevěděla, jestli už je to ono. Když vám praskne voda, tak je to jasné, ale kdy to jsou ty pravé kontrakce? Bolesti se stupňovaly a já jsem již musela při jednotlivých kontrakcí zatínat zuby. Přesunula jsem se k televizi a dál sledovala čas. Kontrakce již byly celou hodinu po 5 minutách, při bolestí jsem zavírala oči a funěla jako pes (pomalé dýchání nějak nezabíralo), tak jsme s manželem vyrazili do porodnice. Ten mi nechtěl uvěřit, že už rodím a stále se mě ptal: „Tak už?“ Ale já to sama nevěděla.

Do porodnice jsme dorazili po 7. hodině. Sestřičce jsem nahlásila, že asi rodíme. Přišlo jí to k smíchu, ale já nechtěla hlásit falešný poplach. Při prohlídce pan doktor zjistil, že je „to ono“. Sepsali jsme přijímací papír, pak přišel na řadu klystýr (kupodivu to bylo přirozené, nestyděla jsem se a ani to nebylo nějak zvlášť nepříjemné) a šupem na hekárnu. Tam jsem skákala na míči, povídala si s manželem a každou chvilku mě přišla sestřička zkontrolovat, jak se otevírám. Bolesti se stupňovaly – při kontrakcí jsem měla co dělat, abych funěla, jinak jsem nebyla schopná se pohnout. Když kontrakce odezněly, vše bylo v pořádku a já jsem se usmívala a těšila se na své miminko.

Před půl 11. jsem už byla otevřená, tak jsme šli na porodní sál. Tam to teprve začalo. Miminku trvalo, než správně natočilo hlavičku, to už jsem snad měla jen jednu velkou dlouho kontrakci. Prohlídky doktora byly při kontrakcích a byly moc nepříjemné. Nebyla jsem schopná se pohnout a chtělo se mi děsně tlačit, ale ještě jsem nemohla. Zvláštní, že netlačit neznamená uvolnit se, ale naopak zatnout svaly a vydržet.

Když už jsem tlačit mohla, tak se mi zase nechtělo :) Mimčo se dostalo hlavičkou až dolů, cítila jsem, že už už bude venku, ale najednou jsem neměla kontrakce. Možná proto to pan doktor nevychytal a nástřih udělal mimi ni, auuu. Na tlačení je zvláštní, že se netlačí břichem, ale zadečkem jako když jdete na záchod. To mi nikdo neřekl :) Chvilku trvalo, než jsem přišla na to, jak tlačit a že křičení nepomůže a ubírá sil. Tak zavřít oči a raz dva, najednou jsem cítila, jak mnou prochází hýbající se nožičky (jako malá chobotnička) a můj Vojtíšek byl venku! A byl v pořádku. Krásnější zážitek snad v životě nemůže být.

Plakala jsem a z vyčerpání se celá klepala. Vojtíšek přišel na svět asi 3,5 hodiny po příjezdu do nemocnice ve 23:45. Ta hodina na porodním sále, kdy jsme tam byli jen my tři, já, Vojtíšek a tatínek, byla nádherná. Neměli jsme slov. Jen jsme se usmívali a vyčerpáním zívali :)

Dnes je to skoro 2 měsíce od porodu a i přes bolest bych hned šla rodit znovu. Stojí to za to.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
kissi
Ukecaná baba ;) 2322 příspěvků 19.08.12 00:29

Super, gratuůuji :potlesk: Taky bych šla klidně znova, za tu bolest to stojí, ten pocit je neskutečně krásnej

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 19.08.12 08:13

Gratuluji k Vojtíškovi i k rychlému porodu :kytka:

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 19.08.12 08:30

Moc gratuluji k narození Vojtíška :srdce: :kytka:,měla hezký rychlí porod a maličkému hodně štěstíčka a zdravíčka do života :srdce:
Mě při porodu první dcerky taky přestali kontrakce, no oba porody byli trochu komplikovanější. všechno mám v deníčkách ;),ale za tu bolest ty naše dětičky stojí :* :srdce:

 
rozaliems
Kecalka 145 příspěvků 19.08.12 08:40
:kytka:
 
mikki 25
Zasloužilá kecalka 578 příspěvků 19.08.12 10:42

Krásný deníček, seš dobrá že si na to tlačení přišla sama, mě to taky nikdo neřekl ani na kurzech ani v porodnici, výsledkem čehož sem tlačila celou dobu blbě a nakonec se malej musel rodit kleštěma a ještě na mě řvali že se nesnažím, ted čekáme druhý tak doufám že už mi to tlačení půjde líp protože z toho mám docela hrůzu

 
Gabika83
Závislačka 3221 příspěvků 20.08.12 17:13

Šikulka :pankac: Hezké počteníčko. Všechno nejlepší k miminku :kytka:

 
laja64
Kecalka 116 příspěvků 22.08.12 21:37

Jasně že to stojí za to, jak ti miminko dají na bříško… to stojí za všechnu bolest světa :-) Gratuluju k Vojtíškovi :srdce:

 
Saman
Ukecaná baba ;) 2406 příspěvků 25.08.12 17:12

Holky, děkuju :)

@mikki 25 Neboj, určitě to zvládneš, už víš jak na to ;)

Příspěvek upraven 25.08.12 v 17:13

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele