Jak prožívám těhotenství

kattarinka  Vydáno: 15.03.11

Navazuji opět na předešlý deníček. Skončil výsledkem HCG? Předem se omlouvám, že nebudou asi přesná data a týdny těhotenství co se týče kontrol.

6. měsíc

Davídek

Nu a radostná zpráva je tu, HCG 13. den stouplo, a já se s manželem raduji :) JSEM TĚHOTNÁ Teď jen čekáme na náš první utz a jestli uvidíme srdíčko…
Já nervózní jako prase, napadají mě myšlenky jako zamlklý potrat a takový věci, no hrůza… ale což, lehám na lehátko s třepajícíma nohama, manžel sedí na židli a já nohy do praku přímo na něj, i když si člověk řekne Je to můj muž, tak mi přece jen bylo tak trochu trapně, když jsem se na něj vyvalila v plné kráse…

Na utz jsem oba čuměli jak na smilování boží, a já přitom stíhala pozorovat obličeje paní doktorky :) Juchůůůůůů, srdíčko mu bije ! No sláva! Dokázali jsme to :) Teď nás čekájí kritické týdny, do 3. měsíce… A náznaky těhotenství? No, zvracela jsem dvakrát, takže paráda, zato čůrání, únava, a žravost mě neminula :)

A první potíže se objevují… venku je docela ještě teplo, tak se chystám s kamarádkama ven, ale ještě si dojdu na záchod, jak jinak, ale zhrozila jsem se při pohledu na toaletní papír, když jsem uviděla krev, říkala jsem si a je KONEC! Doktora mám přes silnici a měl zrovna ordinační hodiny, tak jsem utíkala k němu, udělal utz a řekl mi, že nevidí srdíčko… v tu chvíli jsem nedokázala nic, něco mi napsal a blá blá blá… už ani nevim… byla jsem tam ve čtvrtek, a mám přijít v úterý, že ted s tím nic neudělá… a já si v duchu říkala jako COŽE? To si jako myslí, že vydržim být v klidu? Blbec!

Jakmile jsem zavřela dveře od ordinace, nezmohla jsem se na nic jiného než na pláč a zavolání manželovi, že je KONEC! To bylo ale to jediné, co jsem mu do toho telefonu dokázala říct přes ty vzlyky. Brečela jsem a brečela a brečela… přišla jsem domů, trochu se uklidnila, a vlezla na eMimino podělit se s holkama, jak sem dopadla u doktora. Útěcha byla pro mě zbytečná, já jsem se s miminkem rozloučila… do doby než mi ségra řekla, ať to nehrotím, že doktor má starej utz, sotva na něj přes ty dioptrie vidí a že to určitě bude v pořádku, nebudu zastírat, že jsem jí trochu začla věřit, tak jsem v klidu zavolala manželovi, který tedy hned přijel z práce a jeli jsme do nemocnice, klidnou by mě to do úterka nenechalo… Nebudu napínat:) srdíčko tam bylo a já jsem děkovala BOHU.

Proklínala jsem svého doktora, jak mi mohl s klidnou hlavou říct něco tak hnusného? To přece nesmí! Vyděsil mě k smrti! Čekal mě klidový režim, takže manžel zůstal v pátek doma a já mohla jen na záchod. Kritické období snad máme za sebou a radujeme se, že 12 týdnů máme za sebou. Kdo četl mé předešlé deníčky ví, že s mou matkou v kontaktu nejsem, takže jsem ani neměla v plánu říct jí, že čekám miminko, a ségra mé přání akceptovala.

No ale co se nestalo? Jelikož máme s matkou stejnou doktorku na štítnou žlázu, tak jako na potvoru, jsem byla na kontrole, a několik dní po mně asi mám máti. Zavolala mi to ségra, prý že už máma ví, že jsem těhotná, že jí to řekla doktorka! No do mě vyjel takovej vztek! Ale jsem typ člověka, který, když něco nevyřeší ve vzteku hned, pak už to nechá být, takže jsem to nechala být, odezva od máti žádná. Ale to mě nerozhází, a nepřekvapuje.

Ale pokračujeme dál… přelom 3.-4.měsíce byl pro mě katastrofa, dokázala jsem jenom ležet, nic víc, připadala jsem si jak medvěd. A opět jsem zašpinila, mě to kupodivu nechalo klidnou, doktor neordinoval, tak jsem to nechala být, druhý den jsem zase zašpinila, nebylo to špinění celodenní, jen ráno a k večeru, druhý den mě i přes můj nesouhlas manžel donutil zavolat aspoň do nemocnice, jelikož byla sobota. Řekli mi, že to nemusí nic být, ale že jestli chci, tak mám přijet, pomalu jsem začínala mít strach, nakonec jsem jeli, a čím víc jsem se přibližovali k nemocnici, tím víc jsem se bála. Ale Bůh má nade mnou a nad mým miminkem asi ochranou ruku. Vše bylo v pořádku…

Zhruba od 16. týdne mi doktor s nejistotou říká, že to zatím vypadá na holčičku:) Já byla v sedmém nebi… budu mít svoji vysněnou Natálku :)Růžové hadříky jsem zatím nekupovala, pro jistotu, chtěli jsme počkat na velký utz ve 20. týdnu, kde nám pohlaví řeknou s jistotou v Gennetu. A s jistotou nám řekli, že to bude KLUK, zdravý kluk :) Zklamání bylo, ale jen malé a chvilkové, začali jsem se radovat ze zdravého kluka Davídka :)

A velké nákupy mohli začít… postýlka, kolébka, komoda, kolotoč, lehátko, kočárek atd atd., no je toho hafo, však to těhulky a maminky znáte :DDD
5. měsíc bylo období krásného těhotenství, to jsem neměla námitky, chuť k jídlu mi zůstala :) Musela jsem si brát žvýkačky, abych nemusela furt žrát :) S 6. měsícem se bříško vykoulilo a já začla tak trochu trpět, nedokázala jsem si připustit, že prostě s břichem už nemůžu dělat věci, které jsem doposud dělat mohla. To že jsem furt jedla, už ani nebudu komentovat, potom čůrání, přes den mi to tak nevadilo, ale že jsem musela těsně než jsem si šla lehnout, potom ještě než jsem zabrala a asi pětkrát v noci, to mi vadilo, o spaní ani nemluvím, tak málo jsem toho naspala, až jsem se divila, že to vždycky odpoledne druhý den nezalomím, ale nezalomila, asi jsem si ten spánek vybrala v tom 4. měsíci - spací období. A záda? Ty me začaly bolet ukrutně…

Takže moje věta na těhotenství začla znít… Těhotenství pro mě není procházka růžovým sadem a není pro mě nejkrásnější období v životě Trochu krutá slova, ale já byla na dně. Bolel mě snad celej člověk.A to nemluvim o tom, jak jsem se minulý výkend budila každou hodinu, podotýkám každou hodinu v půl, protože jsem měla šílené tlačení na pravý bok, já myslela že rodím :) Strašná noc. Po vyšetření u doktora mi řekl, že tam byla asi kolika, a nasadil léky.

Rozhodla jsem se pro koupi kojícího polštáře, ale dodávka trvala tak dlouho, že jsem si v noci musela podkládat bříško polštářem, strašně mi to pomáhalo. No a za týden začínám 7. měsíc, tak čekám, s čím mě můj malý Davídek překvapí tentokrát :DDD

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Nainuva
Neúnavná pisatelka 18447 příspěvků 15.03.11 10:23

Napínavý příběh, hlavně že jde všechno dobře a za chvíli je budeme mít v náruči :hug:

 
Sabrine
Ukecaná baba ;) 1474 příspěvků 15.03.11 18:45

Hezký napsaný :-) držím palečky at to všechno zvládnete.Hned jdu kouknout na kojící polštáře vidím že se mi bude hodit :palec: :-)

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 15.03.11 20:53

hezký deníček :palec: přeju tobě i Davídkovi zdravíčko a hlavně pevné nervy, protože do konce těhu relativně daleko a únavy a bolestí bude víc a víc :pankac: Ale určiutě nám to stojí zato :kytka: :hug:

 
Martrich
Extra třída :D 11909 příspěvků 15.03.11 20:54

Katt hezky napsaný a musím s tebou souhlasit, ikdyž je těhotenství zázrak i já to vnímám trochu jako „utrpení“, kt. člověk musí vydržet aby mohl držet ten svůj uzlíček štěstí, takže vydrž,ono to už uteče a pak ti to Davídek vynahradí…
Já už počítám dny do porodu a fakt se těším, až budu zase mít svojí postavu a nebude to velké břicho

 
kattarinka
Kelišová 6376 příspěvků 16.03.11 19:16

Holky děkuju…
MR tvoje slova mě vždycky pohladí :hug:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 17.03.11 19:48

Uf, takove soky na tom ultrazvuku. Uplne s tebou soucitim, diky Bohu, ze mimisek byl a je v poradku! Ja jsem stastna, ze cekam miminko, ale prvnich 16 tydnu pro me bylo naprostym utrpenim - hlavne v zacatku. Jsem nedelala nic jineho, nez behala na zachod a to bud zvracet nebo curat a kdyz ne to, tak jsem porad jen brecela nebo spala, hormony se mnou cloumaly teda radne. Od 16. tydne si to konecne uzivam, neni mi spatne, cpu se vsim moznym, mam energii na rozdavani, akorat me pali zaha a trosku me boli zada, ale zatim se to da zvladnout. Nevim, co me ceka za par tydnu… Ale to zvladneme! :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele