Jak se kleštěmi narodil náš Sebastian

LadyMac  Vydáno: 04.05.12

V období svého těhotenství jsem hltala každý nový deníček o porodu a představovala si, jak asi bude probíhat ten můj. Vůbec jsem se nebála, porod mi přišel jako přirozený akt přírody a hlavně neuvěřitelně krásný okamžik, kdy matka poprvé drží své miminko v náručí. Ale svůj deníček bych asi měla začít pěkně od začátku. Pokusím se popsat moje pocity při očekávání našeho chlapečka.

Sebastiánek si konečně pár min. po porodu tákhle zakřičel. :)

Ještě neumytí.... a na hlavičce máme šrám od kleští, která naštěstí za pár...

Zabalený a u maminky :)

1. den po porodu.... no prostě krásnej chlapeček. :)
2 komentáře

14 dní po porodu
4 komentářů

Miminko jsme si s přítelem moc přáli a přesně v den našeho výročí se nám ukázaly dvě čárečky. Termín mi vycházel na 4. 3. 2012 a všechny testy a vyšetření vycházely báječně. Těšila jsem se na to, jak si těhotenství budu užívat a co nevidět budu mít svoje miminko u sebe. Zpočátku přišly nevolnosti a přešly až zhruba v 5. měsíci (kvůli nevolnostem jsem byla 5 dní v nemocnici na kapačkách), potom mi vyrostlo bříško a já jsem začala kynout. Byla jsem oteklá, měla bolesti zad, kloubů a vůbec úplně všeho.

Celkem jsem v těhotenství přibrala příšerných 25 kilo! Nechápala jsem, jak někdo může říci, že si užívá těhotenství… a co si na něm proboha užívá? :) Jediné, co mě psychicky drželo nad vodou, byl můj miláček v bříšku, pořád jsem si představovala, jak bude vypadat a jak bude krásné mít ho konečně u sebe.

Před nástupem na mateřskou mi bohužel gynekolog oznámil, že můj čípek má 17 mm, že se prcek tlačí dolů, a pokud nechci riskovat porod v 30. tt, musím ihned nastoupit do nemocnice. Pět týdnů v nemocnici mě málem připravilo o rozum, ale zdárně jsem je přežila. Při propouštění mi doktor oznámil, že si stejně myslí, že co nevidět budu zpět, protože vše nasvědčuje porodu. Měla jsem šílené deprese, bylo to neskutečně dlouhé a každý den jsem se modlila, ať už to přijde. Cítila jsem se jako oteklá slonice bez energie, která se nedokáže sama ani obout.

Do porodnice jsme jeli poprvé, když mi ve 37. tt odešla k ránu hlenová zátka, a o 3 dny později, když jsem měla celý večer brutální bolesti doprovázené zvracením. Když mi doktor řekl, že jde o planý poplach, chtělo se mi řvát: „Cože, tomu říkáte poslíčci?“ Když tohle jsou poslíčky, tak jak vypadají porodní bolesti? Odjeli jsme domů, já jsem dál trpěla a čekala na den D, kdy budu mít svoje miminko v náručí. Jenže naše miminko bylo vzorňák a přišlo přesně tak, jak mělo :)

Ten večer jsme se s přítelem koukali na televizi, leželi jsme spolu na sedačce a já jsem si ani nevšimla, že se přehoupla půlnoc a už je 4. 3. :) Zhruba v 00:20 jsem ucítila takové lupnutí a najednou ze mě vylítla voda. A je to tady… konečně :) Taška do porodnice byla nachystaná, rychle obléct a hurá do porodnice. PA mi při příchodu zkontrolovala vložku, zda se opravdu jedná o plodovou vodu a vzala mě na monitor. Asi za 30 minut mě přišla prohlédnout doktorka. Ta mi bohužel oznámila, že nejsem vůbec otevřená a že musíme čekat a že pokud se porod nerozjede do 24 hodin, bude se vyvolávat. Přítele jsem poslala domů a mě PA uložila na porodní box, abych se vyspala. Jenže já jsem vůbec spát nemohla, byla jsem strašně nervózní a pořád koukala na hodinky.

K ránu začaly mírné bolesti, které se postupem času stupňovaly. Každou chvíli jsem byla na monitoru, bolesti jsem měla, ale pořádné kontrakce na monitoru nebyly. Střídala jsem vanu s balonem, ale byla jsem strašně slabá a nejlépe mi bylo asi na lůžku. Dopoledne za mnou přijel přítel, kterého jsem ale poslala pryč, protože v tu chvíli jsem pochopila, že se s tím nejlépe poperu sama. Při po rodu stejně nechtěl být, protože při pohledu na krev omdlévá :)

PA mě chodila průběžně kontrolovat, ale šlo to strašně pomalu, za 11 hodin jsem byla otevřená jen na dva prsty. Takže zase kolotoč monitor, vana, balon, postel a takhle to šlo dalších pár hodin. Bolesti byly neskutečné, skuhrala jsem a naříkala při každé kontrakci. Asi v 17 hodin se PA přišla zeptat, jestli si budu přát epidural, protože už jsem otevřená na 4 prsty. Po aplikaci epiduralu jsem byla neskutečně šťastná, že bolest utichla. Bohužel ale působil jen hodinu, poté bolesti opět nastoupily. Kolem 18 hodin přišla nová PA, která mě zkontrolovala s tím, že bychom udělaly klystýr. S nadšením ale konstatovala, že nic dělat nebudeme a že se jde rodit.

Byla jsem otevřená na 8 cm, musela jsem si stoupnout s roztaženýma nohama, aby miminko sestoupilo níž do porodních cest. Bolest byla ukrutná a já byla jako v transu, neměla jsem sílu stát, chtělo se mi omdlít, třásla se mi kolena. Zhruba po hodině mě položili a zavolali doktora, že je miminko nachystané. Bolest byla ohlušující a já jsem se na vše dívala jakoby zdálky, tlačila jsem, co se dalo, ale pořád to bylo málo, neměla jsem sílu, nemohla jsem dýchat. Přišla další PA, dávali mi mokrý obklad na čelo a kyslíkovou masku.

Proklínala jsem sama sebe, že jsem vůbec nespala a že by to tak vůbec nevypadalo, kdybych měla sílu. PA mi tlačila na břicho a druhá mě hladila a povzbuzovala. Ale pořád to nešlo, doktor mi poté oznámil, že miminko bude muset vytáhnout kleštěmi. A tak se i stalo, po 40 minutách marného tlačení. Cítila jsem se hrozně, měla jsem pocit, že jsem to nezvládla a že moje dítě díky tomu přichází na svět tímto způsobem. Modlila jsem se za to, aby bylo moje miminko zdravé a aby vše bylo v pořádku. Byl to jen chvilinka, doktor kleštěmi vytáhl hlavičku, já jsem jednou zatlačila a ramínka i celé tělíčko vyklouzlo ven.

Náš krásný chlapeček Sebastian vykoukl na svět v 19:40, 4. 3. 2012. Byl zdravoučký a moc krásný. Ani moc neplakal, jen tak pofňukával, byl to takový malý fialový uzlíček. Položili mi ho na prsa, byl úplně suchý, dala jsem mu pusinku a věděla jsem, že on je celý můj život.

Byla jsem tak šťastná, že mi ani nevadilo šití, a že ho bylo. Když jsem se zeptala doktora, kolik tam mám stehů, tak mi s úsměvem odpověděl: ani se neptejte. Vnějších stehů bylo pár, nejvíc jsem ale měla vnitřních stehů a nejhorší byl natržený konečník. Pan doktor byl ale moc šikovný a odvedl dobrou práci :) Určitě bych chtěla poděkovat celému personálu Nemocnice Milosrdných bratří v Brně, ať už PA, doktorům, tak i sestrám na šestinedělí i dětském oddělení. Všichni byli naprosto profesionální, skvělí a neskutečně milí. Tuto nemocnici bych maminkám určitě vřele doporučila.

Porod pro mě byl hrozný a traumatický zážitek, záviděla jsem všem holkám na šestinedělí, které rodily pár hodin a měly minimum šití, ale u mě to měl osud holt v plánu jinak :) Po svém depresivním těhotenství a bolestivém porodu jsem přísahala, že už žádné další dítě nechci. Ale tak jak to bývá, čas všechno zahojí a můžu vám říci, že tahle bolest za to opravdu stála. Sebastianek je moc hodné miminko, každý den nám dělá jen samou radost a když se na něj dívám, říkám si, že bych určitě chtěla mít ještě jednoho takového usměvavého broučka :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
ajva
Kecalka 325 příspěvků 04.05.12 06:52

Můžu tě uklidnit, že jsem měla dost obdobný porod (viz. deníček) - následně mě po něm budili noční můry a brečela jsem vždycky, když jsem si na něj vzpoměla…ale přešlo to a za měsíc a půl jdu rodit podruhé - sice mám strach, ale ty děti to všechno vynahraděj!

 
Missy_X  04.05.12 09:30

Gratuluji k narození Sebastianka. :) Krásně popsaný porod. Můžu jen říct že u Milosrdných bratří je personál vysloveně andělský. :andel: Měla jsem dost podobný příběh a taktéž se mi o necelé dva měsíce u Miloušů narodil Sebastianek. :potlesk:

 
audik
Závislačka 3789 příspěvků 04.05.12 09:47

Taky jsem měla podobný porod a dodnes mě to trápí, mám pocit, že jsem to nezvládla, že jsem zklamala… Ale teď začínáme přemýšlet o druhém :D jen se musím toho strachu z porodu zbavit. Ale máš pravdu ty naše dětičky za to stojí :srdce:

 
Kapřík90
Závislačka 3081 příspěvků 04.05.12 11:51

mě skákali po břichu :think: ale porod byl docela rychlý, přeji vám zdravíčko :hug:

 
lenin007
Ukecaná baba ;) 1059 příspěvků 04.05.12 13:18

Děkuji za hezky popsaný deníček o porodu…Přeji hodně zdraví :kytka:

 
Hanžína
Kecalka 266 příspěvků 04.05.12 13:55

No vůbec Vám to nezávidim,ale jste hvězda, že jste to zmákla :potlesk: a hlavní je, že máte zdravý a spokojený miminko ;) .Jsem zvědavá, co čeká mě :think: …

 
zuuzka
Kecalka 342 příspěvků 07.05.12 22:21

ja mohu jen potvrdit, ze u milousu jsou profesionalni a skveli doktori. Rodila jsem tam dvakrat a nemenila bych. Moc gratuluji k miminku!!!

 
zlatulka79
Nováček 4 příspěvky 08.05.12 17:38

moc hezky jsi to popsala… porod ti nezávidím,protože jsem měla obdobný (ale krátký)takže vím co jsi si prožila…sestřička mi hopsala po břichu,ale ani to nepomohlo a nakonec mimi šlo vakupumpou( měla ošklivý hematom na hlavičce)ale asi 4 hod.po porodu nebylo nic znát a máme zdravou 2 letou holčičku… a jak říkáš čas a krásné chvíle s miminkem všechnu bolest zahojí…no a v listopadu nás to čeká znovu :-) přeji hodně krásných a bezstarostných chvil s děťátkem :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček