Jak se klubala Terezka

katabur  Vydáno: 13.03.15

Občas si tu pročítám „porodní“ deníčky, a tak si tak říkám, že bych si ráda zopakovala i ten svůj porod (ve vzpomínkách, to postačí :-) ). Mám za sebou už dva, ale porod prvorozeného synka už si příliš ani nevybavuju, tak bych začala až druhorozenou dcerkou.

Kuk, už jsem na světě!

Tolik štěstí z toho malého drobečka a taky že už je to za námi...

Je to dobrý, už nejsem modrá, ale rudá:-)

Ještě v porodnici

A taková slečna je ze mě dnes...

Těhotenství až na počáteční nevolnosti probíhalo celkem v pohodě. Akorát si mě všichni známí dobírali, že porodím předčasně, jelikož jsem často byla k vidění, jak sprintuji za akčním synkem ujíždějícím například na odrážedle nebo nesčetněkrát v náručí nesouc vzpouzející se, vztekající, kopající naše tehdy dvouapůlleté zlatíčko.

Tak to se všichni spletli, jelikož naše holčička na svět nepospíchala. Oba termíny porodu vyšly shodně na 22. září. Ještě o týden později vesele pouštíme draka a já prohlašuju, že si ani nepřipadám, že bych měla někdy porodit. :-)

Ten samý den byste mě odpoledne ještě zastihli v plném zahradnickém nasazení, ale kvečeru jsem se už příliš fit necítila a plánované vysávání jsem radši odložila na neurčito. Syna si na noc odvezli prarodiče, jelikož jsem měla druhý den, nastupovat do nemocnice, tak aby to ráno probíhalo v klidu.

Kolem půlnoci mě probudily slabé bolesti. To nebylo už pár dnů nic neobvyklého, ale tentokrát už jsem to nerozchodila. Dala jsem si sprchu a intervaly počítala u „Jen ho nechte, ať se bojí“. :-) Žádný stres, prozatím vládla pohodička.

Špatně se mi to určovalo, ale nakonec jsem usoudila, že nějaká pravidelnost tam je a šla jsem budit manžela. Ten, vytrhnutý z říše snů, byl v domnění, že je ráno a chystáme se na plánovanou cestu do nemocnice. Až později pochopil, že se jede o něco dřív. :-)

V autě se mi zdálo, že bolesti spíš polevily, ale co, když už jsme byli na cestě… Ve tři hodiny jsme dorazili do porodnice, sestřička řekla, že jsem otevřená na 3 cm a že dnes určitě porodím.

Jupí, byla jsem plná optimismu, protože u syna, než jsem byla takhle otevřená, předcházely tomu hodiny utrpení. Manžel byl ještě poslán domů a já jsem měla odpočívat. Bolesti už byly silnější, ale pořád to šlo, tak jsem si ještě nějakou dobu pochvalovala, že ty druhé porody jsou opravdu většinou rychlejší, že mi pomohlo hodně pohybu okolo synka, pití maliníku i těhotenské cvičení…

(Jestli si už v tuhle chvíli klepete na čelo :-), tak věřte, že moje sestra první porod prožila v poklidu - pouze říkala, že předcházející noc byla hrozná, ale porod jako takový byl s mírnějšími bolestmi a televizi přestala sledovat ve chvíli, kdy za ní přišla sestra, že už by měla mít jiné starosti a že se jde na kozu… Druhý porod už si protrpěla, ale ten byl nedávno, takže to jsem ještě netušila.)

A pak nastal návrat do reality… :-) Krizový zlom byl v 10 hodin. Slabší kontrakce vystřídaly silné a zdálo se mi, že bez přestávky, prostě pořád. Do té doby jsem si chodila „lebedit“ do sprchy, od té doby jen hekám v posteli a nechci nic jiného než ležet, ležet, ležet… Úplně si vybavuju, jak jsem nahlas prosila to naše miminko, aby se už narodilo, a vůbec mě nezajímalo, že přes zeď sedí manžel od jiné paní, která byla na císařském řezu (což mně v ty okamžiky připadalo jako nejlepší výhra).

Chvíli před dvanáctou mi sestra doporučila, ať se jdu osprchovat. Vůbec jsem se na to necítila, ale nakonec jsem se do sprchy dostala a asi opravdu mi ten nečekaný pohyb pomohl = praskla voda. Plácám se u postele v lepkavé louži, zvoním na sestřičku - no, při smyslech jsem pořád byla, pamatuju si, že jsem se omlouvala za ten svinčík. :-)

Z posledních sil píšu manželovi: „Přijeď“ a jde se na kozu.

Hurá, ale po pár zatlačeních slyším stejná slova jako při prvním porodu: „Vy jezdíte na koni? Děláte aktivně nějaký sport?“ Nejezdím, teď už ani nesportuju. Jelikož prý mám dole hrozně pevné svalstvo (no, aspoň někde :-) ), miminko se nemůže protlačit.

A tak i tentokrát se z mého břicha stává žíněnka. Doktor skáče, tlačí a všelijak se mi snaží pomoci. No, bolí to parádně, ale na druhou stranu se mi oproti dřívějším chvílím i ulevilo, bolesti slábnou - a to by asi v nejvyšší době porodní neměly, že? Takže - šup nějakou infuzi na zesílení kontrakcí, nepomohlo, šup další („Tu dáváme jednou za sto let!“), taky příliš nepomohlo, ale nakonec ve 12:33 se mně (a zpocenému panu doktorovi :-) ) podaří přivést na svět Terezku. 3750 g, 51 cm.

Kdyby náhodou byla v životě namyšlená, vím, po čem to má - narodila se totiž s nosánkem nahoru. :-) To do poslední chvíle nikdo netušil, že se správně neotočila a také to přispělo k tomu, že se na svět nemohla bez pomoci protlačit.

Přijíždí manžel - k hotovému. :-) Ještě se čeká, až ze mě vyjde placenta. Trvá to, tak mi dají Terezku na kojení ještě na koze, aby příroda zapůsobila. Povedlo se, následuje šití a hurá odpočinek na hekárnu.

Sestra přináší tu naši krasavici, říká, že je podezření na zlomenou klíční kost, ale to už mě v tu chvíli příliš netrápí. Jsem šťastná, že je jinak zdravá a že to máme za sebou.

Ale ještě jeden pořádný šok nám Terezka nachystala - a to když najednou celá zmodrala. Přiběhla sestřička, otočila jí hlavičkou dolů, poplácala a už zase dobrý. To už se i manželovi udělalo zle, ale naštěstí ani další vyšetření, neukázalo, že by bylo něco v nepořádku. To zmodrání si pak ještě jednou zopakovala na pokoji, ale stačilo zase obrátit, poplácat a OK.

Moje rekonvalescence probíhala docela rychle, už z hekárny jsem odešla po svých a za pár dnů jsem si připadala fit (až na stehy).

Těžko uvěřit, že už to bude rok a půl a já na porod vzpomínám jako na krásný zážitek a klidně bych si to ještě někdy zopakovala (i když vím, jak jsem si v době hekání říkala „už nikdy více“). Ale třetí dítko už teda neplánuju… :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
sarinka83
Kelišová 5729 příspěvků 13.03.15 06:15

Krásný deníček, cekam svoje druhatko a tak me to dojalo :oops:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 13.03.15 06:17

Je to krásná holčička.

 
Bakera
Ukecaná baba ;) 1853 příspěvků 13.03.15 08:22

Moc hezky napsaný deníček :kytka:. Vždy se přemlouvám, abych si ještě nějaký o porodu přečetla, protože ve výsledku jsou většinou stejné, ale tenhle mě bavil. Máš nádhernou holčičku :hug:.

 
Yeska
Ukecaná baba ;) 1215 příspěvků 13.03.15 10:29

Moc pěkný deníček o porodu! Konečně nějaký, ze kterého se mi neježí vlasy hrůzou..! :-) Za nedlouho mě to čeká, tak musím doufám, že proběhne taky tak hladce! :-P
Terezka je krásná! :kytka:

 
čokoládka88
Zasloužilá kecalka 630 příspěvků 13.03.15 12:38

:potlesk: :potlesk: krásně napsané :kytka: krásná holčička :hug:

 
bmimino
Zasloužilá kecalka 805 příspěvků 13.03.15 19:46

Obdivuji maminky, které by opakovaly porod :)
Přeji zdraví a mnoho radosti

 
katabur
Kecalka 137 příspěvků 24 inzerátů 13.03.15 21:20

Děkuji za milé komentáře! :kytka: A těm, co teprve miminko čekají vzkazuju, ať si ty krásné okamžiky pořádně užívají - musím přiznat, že těhulkám docela závidím, protože mě už to radostné očekávání asi nikdy nečeká :think:

 
Jitka79
Závislačka 3202 příspěvků 13.03.15 22:03

Moc hezký deníček a krásná holčička :hug:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16883 příspěvků 14.03.15 21:35

Narodila se 23.9.2013? Jako ta moje! :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Uživatel je onlinePerlaZP
Stálice 72 příspěvků 252 inzerátů 15.03.15 07:57

Pěkný deníček :lol: Krásná holčička :kytka:

Příspěvek upraven 12.04.15 v 07:47

 
vendy259
Ukecaná baba ;) 1764 příspěvků 15.03.15 16:02

Trochu mi to připomíná mě-první porod těhu cvičení, hodně pohybu, pití maliníku, krásný rychlý porod, teď běhám za svým rošťákem a čekáme druhé :)

 
katabur
Kecalka 137 příspěvků 24 inzerátů 15.03.15 17:24

@vendy259 tak držím pěsti, ať je vše OK, kdyžtak pak dej vědět - zajímá mě, jak to proběhne napodruhé :lol:

 
katabur
Kecalka 137 příspěvků 24 inzerátů 15.03.15 17:26

@eseta měla být 22.9., ale byla 30.9.2013:)

Vložit nový komentář