Jak se mi podruhé rodilo :)

Chiřdlová  Vydáno: 02.07.14

Deníček o mém druhém porodu, který vůbec nebyl tak pohodový jako první, ale opět musím říct… STÁLO TO ZA TO! :)

naši miláčkové spolu
6 komentářů

Vojtíšek :)
1 komentář

naše pomocnice krmí brášku :)
2 komentáře

zlatíčka
1 komentář

Druhé miminko jsme si s manželem moc přáli a chtěli jsme ho mít co nejdřív po prvním, aby byly blízko k sobě věkem. Počítala jsem s tím, že to bude hlavně ze začátku určitě „záhul“, ale šli jsme do toho! Opět se nám zadařilo hned první měsíc (když bylo dcerce 9 měsíců). Děkuji za to a moc si toho vážím. Vím, kolik žen má v dnešní době problém otěhotnět.

Těhotenství neprobíhalo tak hladce jako s dcerkou, všechno bylo úplně jiné. Při prvním mi bylo jen ze začátku trošku špatně od žaludku, teď jsem začátky prozvracela, byla hrozně unavená. Nemohla jsem moc odpočívat, protože doma jsme měli ani ne roční šídlo. Do toho jsem hned na začátku měla oboustranný zánět zvukovodů, na konci prvního trimestru mi vyhřezla plotýnka, no paráda…

Druhý trimestr byl jakž takž v pohodě, ale ve třetím jsem zase začala mít problémy s tvrdnutím bříška. Musela jsem brát koňské dávky magnesia a Utrogestan na udržení těhotenství. Měsíc před porodem jsem dokonce byla i v nemocnici kvůli špatným ozvům a silným bolestem hlavy, naštěstí jen na tři dny.

Nakonec jsem přenášela. :) Ke konci už to bylo fakt náročný, měla jsem dost velké bolesti, tlaky na spodek, špatně se mi dýchalo. Nevěděla jsem, jak si lehnout, na wc jsem v noci chodila skoro každou půl hodinu.

A začaly se hlásit obavy z porodu. Vybavila se mi bolest, jakou jsem zažila u prvního, do té doby uložená někde hodně hluboko. Znáte to, jakmile držíte ten uzlíček v náručí, na bolest zapomenete… Ale jak se to zase blížilo, vtíraly se mi do hlavy i obavy. Měla jsem větší strach než u prvního právě proto, že jsem věděla, do čeho jdu.

Termín jsem měla spočítaný podle UTZ na 4. června, podle MS 8.června. Na kontrole 4. června mi doktorka řekla, že se to připravuje, že porodím ještě ten den nebo ten další… ale že kdyby náhodou ne, tak mám přijít za týden, tj. 11. června na další kontrolu.

Už jsem byla zoufalá. Věděla jsem, že to bude brzo, ale každý další den pro mě bylo utrpení, do toho ty vedra. Vždycky jsem si večer myslela, že už to bude, jak mi bylo, ale ráno jsem se vzbudila a nic.

10. června jsem šla s mamkou a dcerkou Eliškou na delší procházku, dala si tonic a odpoledne mi začalo silněji tvrdnout břicho, nic pravidelného. Ale odchod hlenové zátky a tupá bolest v kříži mi říkaly, že už to bude a bude to brzo.

Večer přišel manžel z odpolední a začal mi kontrakce zapisovat. Musela jsem se smát, stejně jako u dcerky také přišel z odpolední, tak jsme si ten večer dali ještě spolu nějaké jídlo. Měla jsem hrozný hlad, asi jsem tušila, že se něco bude dít, tak jsem se potřebovala posilnit. :) Manžel pořád říkal „Tak co, pojedeme?“ při každé mé kontrakci. Ale nebylo to ještě nic silného, tak jsem si dala teplou vanu a šli jsme spát.

Nic jsme ale nenaspali, mě budily čím dál častější bolesti, hekala jsem a pořád lítala na wc, takže jsem manžela budila.

Asi v pět ráno jsme se probrali úplně. Manžel rozhodl, že zajedeme do porodnice, tak zavolal švagrové, jestli by přijela pohlídat malou. Byla u nás hned, bydlí ve stejném domě jako my. Dobalila jsem si tedy poslední věci, kdyby si mě tam už nechali, dala si sprchu, snědla jogurt, nic jiného jsem do sebe nedostala.

Pak jsem se šla potichu rozloučit s Eliškou do pokojíčku. Ještě spinkala, tak jsem jí dala pusinku. I slzička mi ukápla, že budu pár dní bez ní a jeli jsme.

Při cestě autem mi ale kontrakce ustaly jako mávnutím proutku, měla jsem za tu cestu asi jen tři. Říkali jsme si s manželem, že tam budeme za blázny. Ale sestra řekla manželovi, ať mi donese z auta tašky, že už si mě tam nechají. Napojili mě na monitor, při kterém jsem měla snad jen dvě kontrakce. Porodní asistentka se mě ptala „Kde vám jako tvrdne to břicho? To není jako kontrakce, že?“ Říkám jí, že nejspíš je, že už musím prodýchávat, ale zřejmě ještě nebyly tak silné.

Přišel doktor, vyšetřil mě a prý že jsem otevřená na čtyři prsty. Poslali mě na chodbu za manželem, abych se s ním domluvila, ať jede domů, že mu zavolám, až se to bude blížit. Tak jsem se vrátila na hekárnu, PA mi udělala klystýr. Tím se kontrakce zesílily a začaly být čím dál častější. Po klystýru mi doktor píchnul vodu a už jsem byla na šest prstů. Prý paráda, jak to jde pěkně. To ještě pořád šlo. Řekli mi, ať si zajdu do sprchy a ať chodím a hlavně zavolám manžela, ať to vůbec stihne. Manžel sotva přijel domů, takže se jen otočil ve dveřích a jel zpátky za mnou.

Když dorazil, už jsem měla dost silné bolesti. Byla jsem ráda, že ho tam mám, podával mi pití, opírala jsem se o něj, pomáhal mi do sprchy. Sem tam už jsem si zařvala, i když jsem se snažila dýchat, vždycky mě okřikli. Nemohla jsem si ale pomoct, bolelo to jako čert. Říkali mi, že malý bude větší, takže jsem si myslela, že ta velká bolest je pro to.

Jenže při dalším vyšetření mi řekli, že je nález pořád stejný, že se sice pomalu otvírám, ale malý vůbec nesestupuje dolů, že mám hodně chodit, kroužit pánví, přidřepávat. Já byla zpocená jako pes. Ten den byly hrozný vedra, snažila jsem se mezi kontrakcema pít. U prvního porodu mi to nedovolili, teď nikdo nic neříkal a já bych snad bez vody lehla. I tak se mi ale motala hlava, měla jsem mžitky před očima a chvilkama jsem měla pocit, že půjdu k zemi.

Už to bylo dlouhé, ptala jsem se pořád PA, kdy už budu moct rodit, že už nemůžu, a ona mi opakovala, že je ještě brzo, že miminko není sestoupené dolů a ať hlavně netlačím, že bych si tím spíš ublížila. Netlačila jsem, v té době se to dalo ještě korigovat, to už jsem byla na osm prstů, ale malý pořád stejně nahoře. Sama PA říkala, že si myslela, že už budu mít dávno odrozeno, že mi píchnou oxytocin a když to nezabere, hrozí císař.

Chtěla jsem pokud možno rodit přirozeně, ale tohle byly tak krutý bolesti, že už jsem i manželovi říkala, ať mi udělají císaře, že už to nedávám. Ale to bylo spíš z vyčerpání, ze zoufalství, jak dlouho ještě…

Pak mě poslali zas na porodní křeslo. Doktor mě prohlédl a prý ať zůstanu ležet a odešel. Za chvíli se vrátil s primářem, něco si povídali a primář se mi tam tak neskutečně prohrabal, že jsem měla pocit že mi tam chce narvat snad i nohu. Drtila jsem manželovi ruku, řvala bolestí, primář se bavil s doktorem o fontanele, že se mu nějak nezdá a ještě cosi a kdesi. Já jen vyděšeně koukala na manžela, pak ale primář řekl, že to půjde, že bych měla porodit přirozeně a ať jdu ještě do sprchy.

Tak jsem se stěží zvedla z křesla, prodýchala další kontrakci. Teď už přicházely po pár vteřinách a byly hrozně dlouhé. Vlezla jsem naposledy do sprchy a když jsem se vrátila na křeslo, měla jsem si lehnout na bok, že to tak je lepší a hlavně netlačit, že je malý pořád nahoře.

Tentokrát jsem už ale netlačit nedokázala, šlo to samo. Obrovský tlak na spodek, ať jsem se snažila sebevíc, malý se dral ven a já měla pocit, že se roztrhnu vejpůl. PA mi tedy řekla, ať si lehnu na záda, že mě vyšetří. Stačil jediný pohled a - rodíme.

Najednou se okolo mě seběhlo spoustu lidí, PA si nasadila roušku, rukavice, přikurtovali mi nohy, polili dezinfekcí a prý že už je to teď jen na mně - při další kontrakci nadechnout, bradu na prsa a co nejvíc tlačit. Manžel, zlato moje, mě celou dobu držel za ruku a tlačil se mnou. Vnímala jsem to a moc mi to pomáhalo. :) Sestra mi skákala po břiše, malému se nechtělo ven. Tlačila jsem na x kontrakcí, až konečně…a první slova PA byla „Aha, tak už víme, proč nesestupoval dolů.“ Chudinka měl dvakrát omotanou pupeční šňůru okolo krčku.

Ale naštěstí vše dobře dopadlo, malého mi hned položili na břicho. Byl celý fialový, ale krásný. První slova manžela, že je celý já. :) (tak to máme hezky rozdělené, Elinka je celá táta, Vojtíšek je spíš po mně :) ).

Pak ho šli vážit a měřit, taťka fotit. :) Náš druhý miláček se narodil 11. června ve 13.23, měl 3900 g a 52cm. Pak ještě přišla na řadu placenta a slova PA a doktora: „No, ta je taky pořádná, teď jste hned určitě lehčí aspoň o šest kilo.“ :D A přišlo na řadu šití - stejně jako u prvního porodu to už byla procházka růžovým sadem, sem tam štípnutí, ale dalo se to vydržet. Tentokrát mě nenastřihávali, jen jsem se trochu potrhala, ale hned jsem mohla sedět na jizvě, takže paráda.

Sestřička nás všechny vyfotila společně a pak už malého přiložili. Hned se přisál a za chvilku ho odnesli na dvě hodiny do inkubátoru. My s manželem ještě dvě hodiny odpočívali na porodním sále, rozesílali jsme smsky rodině a známým a pak už mě zavezli na pokoj. Trochu víc jsem krvácela, tak jsem dostala nějakou injekci a vstát do sprchy jsem mohla až v devět večer. To byla krása, vlažná sprška v těch vedrech. :)

Malého si první noc nechaly sestry a nosily mi ho jen na kojení, ale ráno už mi ho nechaly a byli jsme spolu celou dobu. :)

Druhý den se na nás přišla s manželem podívat i naše holčička. Byla zlatá, hned brášku pusinkovala a to dělá doteď. Sice malinko žárlí, ale spíš brášku hladí, hlídá, zda nepláče, dává mu dudlíčka a houpe ho.

Naše zlata jsou od sebe 18 měsíců. Někdy je to trošku záhul, ale až do toho najedeme, bude to určitě mnohem snazší. :)

Moc děkuji za přečtení deníčku a snad jsem nikoho nevyděsila podrobnějším popisem porodu. Byla to fakt bolest, to vím, ale víte co? Držím ten krásný voňavý uzlíček a vzpomínky na to, jak moc to bolelo, se postupně vytrácí. :) Stálo to za to.

A chci poděkovat svému úžasnému manželovi, že mi opět byl oporou u porodu a je i teď doma, při péči o ty naše dvě srdíčka. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Uživatel je onlinekaja00
Extra třída :D 10329 příspěvků 02.07.14 00:20

Gratuluji k Vojtikovi :kytka:

 
TKovalova
Kecalka 251 příspěvků 1 inzerát 02.07.14 07:21

Super denicek, jak bych ho psala ja:-D cekam druhe kazdou chvili, okorat mame doma uz davidka a ted cekame na saru! hlavne ten odstavec kde pises ze se bojis vic porodu ted, nez u prvniho, ze uz vis do ceho jdes! termim mam 11. 7. tak snad to zvladnem, strasne se bojim o malou kvuli omotane pupecni snure, kamaradka tak prisla o miminko:'( jsem strasne rada, ze je vojtisek zdravy! moji budou od sebe o 23 mesicu a doufam ze to zvladnem! preji hodne zdravi, lasky a stesti!

 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 02.07.14 07:40

Gratuluji. :kytka: Jsi odvážná a nejen ty, všechny co mají rozestup menší jak 5 let. :mrgreen: :hug:

 
svycarka
Kelišová 6331 příspěvků 02.07.14 08:41

:kytka: mila rodina! Gratulace :palec:

 
Lithien
Závislačka 4396 příspěvků 02.07.14 09:08

Gratulace s Vojšíkovi :kytka:

 
poppaea
Závislačka 3248 příspěvků 1 inzerát 02.07.14 09:23

Moc gratuluju :kytka:
Může mi jenom někdo vysvětlit, PROČ pořád porodníci tak rádi píchají vodu??? To mají strach, že by tam zůstala i po porodu nebo co? :roll:

 
Mysii
Ukecaná baba ;) 1731 příspěvků 02.07.14 09:50

Krasme jste to napsala, ja takto rodila dva dny, protoze maly nesestupoval…moc Vam preji hodne lasky, stesti a hlavne zdravi! Uzivejte si a radujte se ze zivota! :-)

 
LucisM  02.07.14 10:24

Pěkně napsaný deníček :potlesk: Obdivuji všechny maminky, které mají děti brzy po sobě.

 
lucyz_cz
Kecalka 201 příspěvků 02.07.14 10:38

@poppaea Po pár hodinách lehkých bolestí se mě PA zeptala, zda to chci trochu popohnat, s čímž jsem souhlasila. Od píchnutí vody se to rozjelo a dcera byla za hodinu venku, bez nástřihu a komplikací. Takže v mém případě to určitě nebyl špatný krok.

 
u763
Zasloužilá kecalka 789 příspěvků 02.07.14 10:45

Gratuluju k prirozenemu porodu a ze to dobre dopadlo! Ja jsem mela stejny prubeh, mala nesestupovala, pomalu jsem se otevirala, spatny ozvy miminka, tak me dlouho netrapili a celkem po 5 ti hodinach snahy a lezeni na monitoru mi udelali cisare, taky pupecni snura 2 x kolem krku a kolem tela, sama by se ven nedostala, hrozna predstava.

Příspěvek upraven 02.07.14 v 10:46

 
Zanet26
Ukecaná baba ;) 1529 příspěvků 02.07.14 10:52

Taky gratuluji!!! :srdce:

 
poppaea
Závislačka 3248 příspěvků 1 inzerát 02.07.14 12:04

@lucyz_cz no jasně, ale to, že to tobě pomohlo neznamená, že je to správný postup. Už v X deníčcích tady jsem zaznamenala, že ženská přijde s dobře rozběhlým porodem, píchne se voda, a ve finále se ještě čeká, aby třeba dítě dorotovalo, pak nejde vytlačit, musí se tlačit na břicho apod.

 
AliTad
Závislačka 4569 příspěvků 02.07.14 12:25

Gratuluji k chlapečkovi, ale takto bych teda rodit nechtěla. Píchání vody, řízené tlačení na křesle, skákání po břiše, dítě na dvě hodiny do inkubátoru…

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 02.07.14 12:41

Gratuluji k Vojtiskovi :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17595 příspěvků 02.07.14 14:29

Gratuluju k dětem, fotografie je krásná. V průběhu čtení jsem se teda bála, skoda, ze na tebe a miminko tak spěchali, nechápu proč…

 
lucyz_cz
Kecalka 201 příspěvků 02.07.14 14:32

@poppaea Jistě, píchnutí vody je na PA, příp. Dr., oni jsou kvalifikovaní a měli by vědět kdy jsou k tomu vhodné podmínky a kdy ne.

 
pepena
Stálice 51 příspěvků 02.07.14 15:12

:D gratuluji, máme taky Elišku a Vojtíška :mavam:

 
verulicek  02.07.14 17:11

Týýjo a já měla za to, že druhý porod je rychlovka…tys ho měla delší než já ten první :think:

 
griet01
Kecalka 346 příspěvků 02.07.14 21:22

Gratuluji :) Malý byl teda pořádný kusanec :) A že ty jsi rodila u Mulačů? Ta košilka a stužka přes zavinovačku je mi nějak povědomá :)

 
Chiřdlová
Kecalka 430 příspěvků 02.07.14 22:46

Děkuju všem :) je to mazec, občas mám pocit že to nezvládnu, jaký to je frmol, když třeba pláčou oba najednou :) Vojtíšek je navíc docela hladový a neklidný, plačtivý miminko, trápí ho hodně prdíky, tak o to to je těžší…ale jsou to naši miláčci :) a s tím píchnutím vody, u nás v porodnici to prezentujou tak, že tím urychlí první dobu porodní…a taky jsem to tak měla, rázem jsem byla otevřená ze 4 na 6 prstů…já byla s oběma porody a s péčí spokojená a ano, @griet01 rodila jsem u Mulačů :)

Vložit nový komentář