Jak se na mě lepí problémy

elinka1989  Vydáno: 09.08.14

Po přečtení vašich více či méně krásných deníčků jsem se i já rozhodla se s vámi podělit o kousek mého života. Předem se omlouvám za délku deníčku, ale za těch 6 let, kterých se to týká, se toho stalo opravdu hodně.

Ve škole se mi vždy dařilo, učit jsem se nemusela. Ale ne proto, že bych byla tak chytrá, ale měla jsem prostě štěstí. I u maturity jsem si vylosovala ty nejlehčí otázky. Zkoušku z dospělosti jsem úspěšně splnila a jelikož jsem nechtěla dál studovat, přišla registrace na Úřadu práce a veliký strach, že si práci nenajdu. Štěstí bylo opět na mé straně a během měsíce jsem byla zaměstnaná. A tím se moje štěstí rozloučilo a teď se, holčičko, snaž sama.

S přítelem jsem od třeťáku na střední. Když jsem začala pracovat, tak nějak jsem zjistila, že slyším tikot biologických hodin (možná je to k smíchu, bylo mi 19). A tak jsem příteli naznačovala, že bych chtěla svatbu a miminko. Ale známe chlapy, vůbec nereagoval. Přesto jsem při každé příležitosti čekala, že přede mnou klekne a vytáhne tu malou kouzelnou krabičku, ve které se bude třpytit prstýnek. Jen tak mimochodem, dodnes zásnubák nemám.

Když se kamarádky a kolegyně kolem mě začaly vdávat a rodit, tak jsem prostě rozhodla „Příští rok se vezmeme!“ a přítel neprotestoval.

Další možnost, kdy mě mohl požádat o ruku, byla dovolená v Chorvatsku. Té dovolené předcházely problémy, jako že bylo málo lidí, tak se nepojede. Byla jsem zklamaná. Pak že se teda pojede. Začala jsem se těšit. Jeden pár se rozešel, takže nás je opět málo, nikam se nejede. To už jsem bulela jak želva. Tak strašně jsem se těšila, ale nakonec to vyšlo a jeli jsme. Byla jsem poprvé u moře.

Celý týden jsme strávili na jachtě. Romantika jako blázen.

Po dovolené přišlo na řadu bydlení. Měli jsme jasnou představu. Když jsme konečně náš vysněný byteček objevili a začali vyřizovat hypotéku, přišel přítel o práci. Ale já nechtěla platit pokutu za odstoupení od předkupní smlouvy a bytu jsem se taky nehodlala vzdát. A tak začalo běhání po bankách, vyřizování překlenovacích úvěrů a hledání někoho, kdo by byl ochotný nám ručit, dokud si přítel nenajde práci (teď se za to stydím, ale byla jsem tvrdohlavá a šla jsem si za svým).

Kdyby vše probíhalo „normálně“, o Vánocích už bychom bydleli. Takhle jsme se nastěhovali až 1. března 2010.

Ke všem těm nervům z bydlení se přidal strach o mojí mamku (omlouvám se mamince, že ji tady zmiňuju). Diagnóza: rakovina vaječníků. Tak moc jsem se bála, že o ní přijdu, ale je veliká bojovnice.

Po nastěhování a částečném mámině uzdravení jsem konečně začala mít myšlenky na svatbu. Ale nebyla bych to já, kdyby v tom nebyl nějaký háček. Měli jsme vybrané datum 18. září. V tento den u nás ve městě probíhaly akce ke dni kulturního dědictví, a tudíž žádný z radních a oddávajících neměl čas. Jiné datum v září se nám ale nehodilo. A tak jsme můrovali tak dlouho, dokud jeden z oddávajících nesvolil.

Svatba probíhala v malé kapličce ve vesničce, kde máme chatu. Byl to nádherný den, moc jsem si ho užila.

Po svatbě jsem vysadila „antibejby“ a začalo snažení o dalšího člena rodiny. Uplynulo půl roku a miminko nikde. Kamarádka, která vysadila prášky ve stejnou dobu, už byla těhotná a já pořád nic.

Když už to byl skoro rok, znejistila jsem. Šla jsem na kontrolu k lékaři a ten mi řekl, ať jsem v klidu, že do roka se nepodaří otěhotnět 1 z 5 párů. Ale mně je přece 21 let, manželovi 22!!! Kdyby mi bylo 30, pochopila bych to. Čím déle to trvalo, tím víc jsem nenáviděla těhulky okolo mě. Nesnášela jsem kočárky, na mimča jsem se taky nemohla ani podívat. Při mé práci to byl ale trochu problém, protože jsem prodávala v obchodě s dámským oblečením.

Každý měsíc jsem čekala a každý měsíc jsem se nervově hroutila. Manžel ale stál při mně. Sám se nabídl, že si zajde na vyšetření. Byl v pořádku. Takže problém je OPĚT ve mně.

Po roce a půl snažení jsem zase zavítala na gyndu. „Přibližně za dva dny budete ovulovat, kupte si ovulační test, manžel ať si vezme dovču a ležte na tom celý den.“

Poslechla jsem pana doktora, ale ovulace nikde. Už jsem byla zoufalá, přemýšlela jsem o změně lékaře. V květnu 2012 mi na moje naléhání udělal hormonální krevní obraz a zjistil vysokou hladinu prolaktinu. Aha, tak proto žádná ovulace. Ač nevěřící, v tu chvíli jsem děkovala Bohu, že jsou to jenom hormony, že to není nic horšího. Doktor mi předepsal léky a v červenci už jsem „to“ nedostala.

To bylo radosti!! Plánovala jsem si, jak zůstanu v práci co nejdéle, abych se mohla chlubit bříškem a dát všem najevo „já jsem těhotnáááá“. V 8.tt jsem poznala, co jsou to ranní nevolnosti. Následovala neschopenka. Tyto ranní nevolnosti trvaly až do 22.tt.

Nevím, kdo vymyslel tento název. Bylo mi zle ráno, v poledne, večer, v noci, pořád. Zázvorová lízátka taky nepomáhala. Na začátku 6. měsíce jsem měla o 10 kg méně než před otěhotněním. Moc jsem se bála o prcka, ale ten rostl přímo ukázkově. Do práce jsem už nenastoupila.

Když už mi bylo lépe a začala jsem se konečně kulatit a užívat si těhotenství, přišla obrovská rána. Zemřel mi táta. Byla jsem v 8. měsíci. Zhroutil se mi celý svět. Mé dítě nikdy nepozná svého dědečka. Taťka se na něj tak moc těšil. On sice vnoučata má, ale viděl je tak 2× do roka.

Dodnes si říkám, co by na syna asi řekl? Jak by si s ním hrál, co by ho učil? Všichni jsme to čekali, táta měl rakovinu slinivky. Ale taky ta mrcha smrt mohla počkat. Bylo to tak najednou, v blbou dobu.

Zbylé dva měsíce jsem byla jako tělo bez duše, ale to se 18. března změnilo.
Dne 18. března 2013 se nám narodil syn. Porod skončil akutním císařským řezem.

Jo, jsem magnet na problémy a ty se nevyhnuly ani mému vysněnému krásnému porodu (ale o tom zase jindy, je to na delší dobu).

Od narození syna mě nic zásadního nepotkalo. S manželem jsme stále spolu, plánujeme další rozrůstání rodiny. Uvidím, co si pro mě život zase přichystá.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.1 bodů
 Váš příspěvek
 
PetraJ
Kelišová 6072 příspěvků 09.08.14 06:18

Já teda nevím, čekala jsem něco hroznýho, ale tohle je život a nic tak strašnýho se ti nestalo. Jasný, umřel ti táta, ale to se prostě stává, že lidi umírají. Fakt mi nepříjde, že by se na tebe lepily problémy. :nevim:

 
Khalesi
Zasloužilá kecalka 672 příspěvků 3 inzeráty 09.08.14 06:27

Tatínka je mi líto a mamka je skvělá že to dokázala porazit, gratuliji taky k synovi.. a dál…

víš vůbec co to jsou problémy a maléry v životě? Nechci nijak schazovat tvůj „pohnutý“ osud ale to že kamarádi s váma nejedou na dovču nebo že oddávající nemohl v jeden den ale v jiný a že jsi otěhotněla po roce šíleného snažení a nenávisti k okolnímu světu… teda holka trochu se koukni okolo!!! Hlavně se nesvěřuj se svýma starostma ženské co se snaží o dítě 10 let, té co jí partner zahýbá, pije a mlátí, co je nevyléčitelně nemocná a nechtějí jí uznat ani invalidní důchod atd atd atd…

jsi hodně mlaďounká na to abys asi poznala sílu opravdových problémů. Na druhou stranu je super že tě nic strašnýho nepotkalo, pokud to co píšeš bereš jako ten pos*anej život.

znovu opakuju, rakovina v rodině je hnusná a bolestná věc, to nijak nezlehčuju ale nad svým vlastním nazíráním na svět by ses měla zamyslet.

 
Iman
Stálice 80 příspěvků 09.08.14 07:14

Jo, takový je život…já se o dítě snažila 2 roky (ve 30 letech),nervy, stres, porod po 20 hod akutní císař, rok jsem se s tím srovnávala…rozpadlo se mi manželství, ale muže mám :-) otěhotněla jsem s ním, chodila jsem do práce, abych měla peníze (syn 1,5 roku),musela se rozvést, odstatnicovatvdat, vysněné bydlení pořád nikde..,do toho maminka s rakovinou a před sebou mám další porod…a to všechno za 2 rokky..no celkem překážkovy běh, kdy si člověk řekne, kdy uz to skončí a bude chvíli klid…ale asi nikdy…lidé se rodí, umírají, jsou nemocní, řeší peníze, děti…pořád dokola :-) je to prostě život a každý běháme přes své překážky..někdo lépe, někdo hůře :-) tak ať se daří :-)

 
jitkajitkaj
Kecalka 316 příspěvků 09.08.14 07:24

Krom úmrtí tatínka nemoci maminky mi to přijde spíš jako idyla.

 
Martina84
Ukecaná baba ;) 1259 příspěvků 09.08.14 08:02

@jitkajitkaj moje řeč

 
Narovnako
Kelišová 5108 příspěvků 09.08.14 08:36

Tatínka je mi moc líto, ale řeknu ti, mít život jako ty, tak si pískám, samozřejmě krom tatínka.. :hug:

 
Anonymní  09.08.14 09:01

Pekny denicek, ale taky jsem to cekala horsi…

prvni dva vztahy me staly nekolik let zivota… mamka onemocnela rakovinou slinivky, kdyz ja byla v 8.mecici. umrela, kdyz malemu byl 1,5.
nevlastni otec ochrnul a sestra se o nej stara.
kdyz jsem cekala 2 dite, tak v 7.mesici moje kamaradka mela autonehou a zemrela.ja porodila a mela jsem poporodni deprese, to bylo asi to nejhorsi, co jsem zazila.ted v unoruzemrel tatka.
to nepisu uplne vsechno…

 
Jitka79
Závislačka 3204 příspěvků 09.08.14 09:18

Deníček je o životě, takový jaký je.., tím se dal hezky číst. Každý máme nějaké své problémy, většinou nic není jednoduché a k ničemu nevede jen rovná, uhlazená cestička. Určitě v tom nejsi sama.
Přeji ti, ať se ti daří, ať máš zdravou a šťastnou rodinu.

 
Solaris
Závislačka 4644 příspěvků 09.08.14 09:49

Neber si to zle, ale když „brečíš jak želva“ kvůli tomu, že nepojedeš do Chorvatska, tak pak rozumím tomu, že pro tebe bude vždycky život pes a pomyslné klacky ti budou doslova samy skákat pod nohy.
Chce to trochu nadhledu, jinak se z toho zvencneš :kytka:

 
elinka1989  09.08.14 10:07

Teď si to po sobě už po několikátý čtu a přemýšlím, co tím chtěl básník vlastně říct, že to nemá ani hlavu ani patu :D Tak se omlouvám, kdo u čtení tohoto deníčku ztrácely čas ;)

 
verulicek  09.08.14 10:43

Nic nenormálního a šokujícího jsem na deníčku neshledala…prostě tak jde život :nevim: události smutné i radostné…buď ráda, že jsi toho svého uhnala když je tak mladý…a že s vámi zůstal…to se moc nevidí 8)

 
elinka1989  09.08.14 11:20

Asi takhle: deníček šokující být ani neměl. Pokud jste ho tak neshledaly, je to v pořádku :) Šlo spíš o to, že mi nic nevyjde napoprvé nebo podle plánu (jako většině z nás). Nad nadpisem jsem dlouho přemýšlela, až jsem ho nedomyslela. Někdo píše o výletu s dětmi, jiný o dni stráveném na úřadě, někdo zase píše o krásném nebo tragickém porodu, jiný zase o vážně nemocných dětech. Já se rozhodla pro tohle téma ;) Každý člověk má jinou povahu, je jinak citlivý. Někoho rozpláče zlomený nehet, někoho zkažená dovolená (to bylo spíš tak na odlehčení). Jinak co se týče toho otěhotnění, právě proto tam byla věta, že jsem vděčná za to, že to nebylo nic vážného. Kamarádka vrazila do um. opl. 80tis. a když se nedařilo, chlap se s ní rozvedl (ano, to je teprve problém a obdivuju jí, že to vše zvládá relativně v pohodě). Nicméně děkuji za kladné i záporné připomínky, snad konečně pochopím, že jsem přecitlivělá a že svět se neboří kvůli každému prdu :D A i přes vaše komenty jsem rozhodnutá napsat deník o mém porodu (jak jinak, než komplikovaném, ale se šťastným koncem) :)

 
elinka1989  09.08.14 11:21

Asi takhle: deníček šokující být ani neměl. Pokud jste ho tak neshledaly, je to v pořádku :) Šlo spíš o to, že mi nic nevyjde napoprvé nebo podle plánu (jako většině z nás). Nad nadpisem jsem dlouho přemýšlela, až jsem ho nedomyslela. Někdo píše o výletu s dětmi, jiný o dni stráveném na úřadě, někdo zase píše o krásném nebo tragickém porodu, jiný zase o vážně nemocných dětech. Já se rozhodla pro tohle téma ;) Každý člověk má jinou povahu, je jinak citlivý. Někoho rozpláče zlomený nehet, někoho zkažená dovolená (to bylo spíš tak na odlehčení). Jinak co se týče toho otěhotnění, právě proto tam byla věta, že jsem vděčná za to, že to nebylo nic vážného. Kamarádka vrazila do um. opl. 80tis. a když se nedařilo, chlap se s ní rozvedl (ano, to je teprve problém a obdivuju jí, že to vše zvládá relativně v pohodě). Nicméně děkuji za kladné i záporné připomínky, snad konečně pochopím, že jsem přecitlivělá a že svět se neboří kvůli každému prdu :D A i přes vaše komenty jsem rozhodnutá napsat deník o mém porodu (jak jinak, než komplikovaném, ale se šťastným koncem) :)

 
elinka1989  09.08.14 11:21

Asi takhle: deníček šokující být ani neměl. Pokud jste ho tak neshledaly, je to v pořádku :) Šlo spíš o to, že mi nic nevyjde napoprvé nebo podle plánu (jako většině z nás). Nad nadpisem jsem dlouho přemýšlela, až jsem ho nedomyslela. Někdo píše o výletu s dětmi, jiný o dni stráveném na úřadě, někdo zase píše o krásném nebo tragickém porodu, jiný zase o vážně nemocných dětech. Já se rozhodla pro tohle téma ;) Každý člověk má jinou povahu, je jinak citlivý. Někoho rozpláče zlomený nehet, někoho zkažená dovolená (to bylo spíš tak na odlehčení). Jinak co se týče toho otěhotnění, právě proto tam byla věta, že jsem vděčná za to, že to nebylo nic vážného. Kamarádka vrazila do um. opl. 80tis. a když se nedařilo, chlap se s ní rozvedl (ano, to je teprve problém a obdivuju jí, že to vše zvládá relativně v pohodě). Nicméně děkuji za kladné i záporné připomínky, snad konečně pochopím, že jsem přecitlivělá a že svět se neboří kvůli každému prdu :D A i přes vaše komenty jsem rozhodnutá napsat deník o mém porodu (jak jinak, než komplikovaném, ale se šťastným koncem) :)

 
elinka1989  09.08.14 11:21

Asi takhle: deníček šokující být ani neměl. Pokud jste ho tak neshledaly, je to v pořádku :) Šlo spíš o to, že mi nic nevyjde napoprvé nebo podle plánu (jako většině z nás). Nad nadpisem jsem dlouho přemýšlela, až jsem ho nedomyslela. Někdo píše o výletu s dětmi, jiný o dni stráveném na úřadě, někdo zase píše o krásném nebo tragickém porodu, jiný zase o vážně nemocných dětech. Já se rozhodla pro tohle téma ;) Každý člověk má jinou povahu, je jinak citlivý. Někoho rozpláče zlomený nehet, někoho zkažená dovolená (to bylo spíš tak na odlehčení). Jinak co se týče toho otěhotnění, právě proto tam byla věta, že jsem vděčná za to, že to nebylo nic vážného. Kamarádka vrazila do um. opl. 80tis. a když se nedařilo, chlap se s ní rozvedl (ano, to je teprve problém a obdivuju jí, že to vše zvládá relativně v pohodě). Nicméně děkuji za kladné i záporné připomínky, snad konečně pochopím, že jsem přecitlivělá a že svět se neboří kvůli každému prdu :D A i přes vaše komenty jsem rozhodnutá napsat deník o mém porodu (jak jinak, než komplikovaném, ale se šťastným koncem) :)

 
elinka1989  09.08.14 11:21

Asi takhle: deníček šokující být ani neměl. Pokud jste ho tak neshledaly, je to v pořádku :) Šlo spíš o to, že mi nic nevyjde napoprvé nebo podle plánu (jako většině z nás). Nad nadpisem jsem dlouho přemýšlela, až jsem ho nedomyslela. Někdo píše o výletu s dětmi, jiný o dni stráveném na úřadě, někdo zase píše o krásném nebo tragickém porodu, jiný zase o vážně nemocných dětech. Já se rozhodla pro tohle téma ;) Každý člověk má jinou povahu, je jinak citlivý. Někoho rozpláče zlomený nehet, někoho zkažená dovolená (to bylo spíš tak na odlehčení). Jinak co se týče toho otěhotnění, právě proto tam byla věta, že jsem vděčná za to, že to nebylo nic vážného. Kamarádka vrazila do um. opl. 80tis. a když se nedařilo, chlap se s ní rozvedl (ano, to je teprve problém a obdivuju jí, že to vše zvládá relativně v pohodě). Nicméně děkuji za kladné i záporné připomínky, snad konečně pochopím, že jsem přecitlivělá a že svět se neboří kvůli každému prdu :D A i přes vaše komenty jsem rozhodnutá napsat deník o mém porodu (jak jinak, než komplikovaném, ale se šťastným koncem) :)

 
marhulka13
Kecalka 167 příspěvků 09.08.14 11:24

Skôr by som ti zagratulovala k fajn životu, máš manžela, dieťa, bývanie, prácu, veď sa máš super. To, že ti zomrel otec a mama je chorá je síce smutné, no nič neobvyklé. Mne tiež umrel svokor, keď som bola v 7. mesiaci.
Ostatné sú len prkotiny, ktorých v živote bude ešte milion. Trošku pokory by nezaškodilo a nepozeraj sa na svet negatívne, buď vďačná za to, čo máš

 
elinka1989  09.08.14 11:29

Pardon, píšu z mobilu a odeslalo se to několikrát… Je nějaký nešikovný :)

 
elinka1989  09.08.14 11:29

Pardon, píšu z mobilu a odeslalo se to několikrát… Je nějaký nešikovný :)

 
jun
Kecalka 475 příspěvků 09.08.14 11:37

@elinka1989 já myslím, že ses prostě chtěla jenom vypovídat, ne? Jsi mlaďounká, takže je docela možné, že až si svůj deníček přečteš cca za 5 let, uvidíš, že máš celkem fajn život - muže, bydlení, práci, dítě… Něco bohužel stojí víc úsilí, ale je dobře, že to hned nevzdáváš.

 
Agnesita
Závislačka 2551 příspěvků 09.08.14 12:28

Doufám, že se na Tebe problémy lepit ani nikdy nezačnou, pokud za ně považuješ tohle. Například kdejaký porod, i můj, skončil akutní sekcí. Nepíšeš nikde, že by dítě bylo v nepořádku, tak idyla, ne? Jsi maličko fňukna.

 
verulenka
Generální žvanilka 21581 příspěvků 09.08.14 16:23

„Magnet na problémy“? Tak to bych si představovala trochu jinak. Smrt tatínka je hrozná, ale jinak jsem nic dramatického nenašla. Ať se Ti dál problémy vyhýbají :-).

 
ušanda
Zasloužilá kecalka 812 příspěvků 09.08.14 17:58

Nezlob se, ale ty o problémech nevíš vůbec nic. Jsi paličatá a umíměná a pokud v sobě nenajdeš pokoru, problémy si tě teprve najdou a to ti opravdu nepřeju.

 
samanta2208
Kelišová 5371 příspěvků 09.08.14 19:34

Zdravim zakladetelko. Chapu ze v tvem veku toto vidis jako zasadni problemy zivota…take jsem tenkrat myslela ze kdyz mne opusti kluk zhrouti se mi svet. A ted to prekvapko…stale jsem tady a spokojena. Myslim ze vec ktera by ti hodne pomohla je zacit brat zivot jaky je myslet pozitivne a z kazde spatnosti si vzit to lepsi. Ver mi byla jsem stejny pesimista jako ty maminka meho muze by mohla vypravet :mrgreen: nikdy bych neverila jak dulezite je myslet v zivote pozitivne.

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21277 příspěvků 2 inzeráty 09.08.14 23:41

Neřekla bych, že jsi magnet na problémy. Ono totiž ty tvoje problémy mají název a ten název je ŽIVOT.
To tak prostě je. Je smutný, že ti umřel tatínek před narozením syna, ale bohužel se to stává, mě před 14 dny umřela babička.
Užívej si syna a neutápěj se v sebelítosti, je to zbytečný. ;)

Vložit nový komentář