Jak se nám narodil Jonášek

ŠárušN  Vydáno: 08.12.11

Jonášek je náš třetí chlapeček. Ale ten porod mě zklamal. Potřetí to přece musí jít lépe, ne?! Znám spoustu párů, které si přejí dítě a nedaří se. Nám se prozměnu daří až moc. Takže jako pokaždé, i tentokrát jsem otěhotněla vlastně nečekaně, ale tři děti jsme chtěli, takže jsme nesmírně rádi!

Pyšný táta

Jonášek
1 komentář

S maminkou

Devět měsíců ubíhalo dost pomalu a všechno mě bolelo, ale dobře všechno dopadlo. 5 dní před prvním termínem mě začalo pobolívat bříško. Jelikož jsem nikdy v předchozích těhotenstvích poslíčky neměla, bylo mi jasné že se s největší pravděpodobností jedná o počínající porod…

Večer jsem si dala horkou koupel, popíjela maliníkový čaj, svařáček se skořicí a věřila, že teď jsem to pohnojila dokonale. Co nevidět bude malý na světě! Po té vaně stahy ustaly, ale pak se zase rozběhly a začínaly nabírat grády. Tu noc jsme bojovali s nejstarším tříletým synem, protože byl nemocný a kašlal, až se dusil. Takže starosti s ním a ještě se mnou.

Mezi kontrakcemi jsem řešila jeho kašel a přesvědčovala manžela, že už fakt musíme jet. Hlídání dětí jsme měli domluveno u známých, byli připraveni i kdybychom zavolali třeba o půlnoci, ale manžel je nechtěl budit, a tak jsme čekali a snažili se vydržet co nejdéle doma. Nejlépe až do rána.

Vydrželi jsme. Probudili jsme je až ve čtyři ráno, zavezli tam kluky a do porodnice dojeli kolem páté s dost silnými kontrakcemi po třech minutách. Ale oproti manželově problému byly ty moje zanedbatelné. Chytl průjem a musel mě nechat stát v nemocnici na chodbě a běžel se kamsi vyprázdnit. Musela jsem se mu hrozně smát, ale slíbila jsem, že na něho počkám a přešlapovala po chodbě a prodýchávala kontrakce.

Když se konečně vrátil, šli jsme na příjem. Věřila jsem (na základě předchozích zkušeností), že každou chvíli to musí být! Spletla jsem se. Pan doktor mě vyšetřil a výsledek: Otevřená na špičku prstu! To byla moje smrt. Ale zachovala jsem klid a na jejich doporučení jsem se domů už nevracela a nechala se ubytovat na porodnickém oddělení. Jelikož se podle pana doktora o porod ještě nejednalo, manžel se se mnou musel rozloučit a já jsem tam zůstala sama.

Snažila jsem se hodně chodit a dávala si sprchy, ale otevírala jsem se jen velmi pomalu. Pravidelně jsme natáčeli monitory a dělali mi vyšetření, ale kromě toho, že se miminku dařilo velmi dobře, ostatní zprávy moc utěšující nebyly. Porod jaksi nepostupoval, malý nesestupoval. Bolesti ale nabíraly na síle a kolem půl druhé už jsem šla oznámit na sesternu, že bych si ráda došla na porodní sál, že už to vypadá vážně.

Porodní sály byly plné, tak mě dali na jakýsi záložní, kde nebyla moje oblíbená sprcha, a tak jsem bojovala na balóně a přitom pořád dokola volala manželovi, že rodíme a ať si pohne a konečně přijede. Bolesti byly už fakt strašné a přitom jsem byla pořád hrozně málo otevřená a malý pořád nesestupoval. Dost mě to znervózňovalo, přesto jsem se snažila být klidná a hezky prodýchávala.

Za chvíli se uvolnil jeden box, a tak mě tam přemístili a já si konečně mohla ulevit ve sprše! Skvělé! Manžel mezitím dorazil. Ve sprše bylo parádně, ale jak jsem jednou vylezla ven, už se mi tam nechtělo, myslela jsem si, že už to nemá cenu, malý už přece musí být co nevidět venku, a tak jsem opět bojovala na balóně a všichni mě chválili, že nekřičím, nebrečím, tvářím se pořád stejně a pěkně to zvládám.

No, asi to trochu zakřikli, protože sotva jsem si vylezla na porodní křeslo, kde mě znovu vyšetřili, začala jsem křičet, brečet a nadávat. Měla jsem šílené bolesti po minutě, nejprve jsem se snažila dýchat co to šlo, ale pak už jsem jen řvala, a i když mi pomáhali při otvírání i ručně, nikam se to nehnulo, měla jsem pocit že trpím absolutně zbytečně. Tohle jsem u předchozích porodů nezažila.

Pořád překážel lem, malý byl pořád moc vysoko a porodní asistentka i paní doktorka mě marně přesvědčovaly, že pokud budu dál ležet na křesle s nohama nahoře, tak neporodím ani do další směny, a že musím ještě na balon nebo do sprchy. Slézt jsem se ale bála, protože jsem nevěřila, že ty bolesti zvládnu v jiné poloze než v této, a hlavně, začaly mi docházet síly a chtěla jsem to mít už konečně za sebou! A tak jsem tam ječela ještě asi hodinu aniž by porod postoupil, a když už bylo nade vše zřejmé, že takhle to dál opravdu nepůjde, pustili mi cosi do žíly a násilím mě z toho křesla sundali.

Už ani nevím, kolik lidí mě drželo v poloze, ve které bylo možné ze mě malého dostat. Pamatuji si jen, jak jsem se věšela na manžela, ten si se mnou tentokrát užil! Tlačila jsem, až se hory zelenaly, ale bolelo to ještě víc a prostě to nešlo. Paní doktorka do mě strkala ruku a pomáhala malému na svět, protože sama bych ho prostě nevytlačila. Už ani nevím, jak ho ze mě vyšťárali, vím jen, že říkali, že bude dost veliký, a proto to nejde. Nakonec jsem se dozvěděla, že to nešlo, protože byl v „zadní poloze“.

No, prostě mi dal pěkně zabrat, ale narodil se! V tu chvíli jsem byla štěstím bez sebe! Bylo mi jedno, jak dlouho se budu z tohoto zážitku zotavovat, hlavně, že už je to nejhorší za mnou! Nechali jsme dotepat pupečník a my s manželem jsme si užívali první chvíle s naším chlapečkem. Pak bobiška odnesli na vážení atd. a mě paní doktorka vyšetřila a velice se mi ulevilo, když mi oznámila, že stejně jako po předchozích porodech, ani teď nemám žádné poranění a vše je v pořádku! Ale i tak, ještě 2 hodiny po tomto porodu jsem se klepala a říkala, že už nikdy! Teď už to neříkám. Stálo to za to.

Jonášek se nám narodil 4. 11. 2011 v 17:43 hodin, vážil 3700 g a měřil 52 cm. Musím moc poděkovat personálu šumperské porodnice za jejich trpělivost a pohodový přístup k porodu. Dělali vše pro to, abych mohla porodit přirozeně a chovali se ke mně opravdu pěkně. Bez jejich podpory bych to snad nezvládla. Jonášek nám krásně roste a je to hodné miminko.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
vanuatu
Kecalka 443 příspěvků 08.12.11 08:20

Gratuluji k Jonáškovi!!!!Hod­ně štěstí a zdraví do života! :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17595 příspěvků 08.12.11 09:18

Taky se nám narodil Jonášek -3650g a 53cm :) já teda měla porod rychlý a hladký ovšem narozdíl od tebe mě trochu šít museli…gratuluju, opravdu sis užila perné chvilky :hug:

 
Plecita
Závislačka 3161 příspěvků 1 inzerát 08.12.11 11:04

Já měla 5.porod a ten lem (zašlou branku) nebo jak tomu říkají, jsem tentokrát zažila také,takže vím,o čem píšeš.Je to fakt kruté,protože stahy jsou už porodní a rodit stále nejde.Je to nesmírně vysilující.Také jsem neměla sil ani na to,abych se otočila :lol: z boku na záda.Teprve,když mi řekli,že už půjde malá ven,zmobilizovala jsem síly(nevím,kde se vzaly,když předtím už žádných fakt nebylo) a šťastně porodila své nejmladší děťátko.

Příspěvek upraven 08.12.11 v 11:04

 
lúlinek
Zasloužilá kecalka 666 příspěvků 08.12.11 11:52

Taky jsem měla mimíska 3,7kg a 52cm :D A taky mi u porodu překážel ten lem. Jako že jsem byla celou dobu potichu, tak když mě PA ručně otvírala, řvala jsem jak na lesy :( :oops: Gratuluji k Jonáškovi.

 
bessy
Ukecaná baba ;) 1087 příspěvků 08.12.11 12:38

gratuluji k Jonáškovu :kytka: ale je to mejlka :mrgreen: první porod bývá těžší, druhý lehčí a třetí zase těžší :nevim: ale je to tak, říká se to. Teď už je to jedno, mimi máte u sebe tak hodně zdravíčka

 
ŠárušN  08.12.11 13:11

bessy: A čtvrtý??? :lol: :D

Druhý porod jsem měla opravdu ze všech nejlehčí, mělo to úplně jinej spád a malej ze mě letěl jak střela :D Tentokrát to ale byla fakt síla. Když se po vší té snaze a námaze dovíte, že se to nikam nehlo, člověk najednou úplně ztratí motivaci. A přiznám se, při tom ručním otvírání jsem taky hulákala jak Viktorka u splavu, a pak se mě zeptali jestli to zkusíme ještě a já jsem řekla že ne :D Jak jinak :D
Taky jsem se jim potom omlouvala za svoje nepřiměřené hlasové projevy :oops:
A ještě jedna věc kterou absolutně nechápu: První syn měl 4050g a v pohodě jsem ho vytlačila, a Jonášek byl o tolik menší a mohla jsem tlačit jak jsem chtěla, i to tlačení mě strašně bolelo a nemohla jsem ho ze sebe dostat a doslova ho ze mě šťárali, jak to? :think:
No, co bylo to bylo, ty úžasné dětičky nám to všechno vynahradí :)

 
katcha83
Ukecaná baba ;) 1993 příspěvků 08.12.11 13:19

jsem ráda,že slyším chválu na personál v Šumperku,taky tu budu rodit ;)gratuluji k miminku,a seš dobrá,jak si to vše zvládla :palec:

 
ŠárušN  08.12.11 13:24

katcha83: Šumperk ti můžu jenom doporučit!!! Nevím, jaké lidi chytneš k porodu ty, ale já jsem tam rodila dvakrát a pokaždé spokojenost, nemůžu si to vynachválit! Berou i porodní plány a v pohodě se s nimi na všem domluvíš, preferují přirozené porody a jsou strašně hodní! Ani na oddělení šestinedělí jsem skoro nenarazila na nepříjemného člověka, kromě jedné uklízečky :lol: Dřív na tuto porodnici všichni nadávali, pak se tam ale změnil primář a fakt paráda. Když rodit, tak jedině v Šumperku :palec: Přeji pohodový porod :)

 
ankasz
Kelišová 6267 příspěvků 08.12.11 14:05

Gratuluju k Jonáškovi a teda neříkejte mi, že třetí orod je zase horší :?
Já měla první bolestivý teda solidně- měla jsem křížové bolesti u kterých jsem skoro lezla po zdi, druhý porod byl rychlovka, i přesto, že holky jsou od sebe 7.5 roku, ty nejhorší bolesti trvaly asi necelou hodinu, no a teď mě každým dnem čeká třetí porod, tak uvidím jak to dopadne :think: 8)

 
Marjanka
Závislačka 2964 příspěvků 08.12.11 16:34

Náhodou jsem si Váš příběh přečetla, protože kdyby u nás byl třetí kluk, taky by to byl taky Jonáš ;)
A chci jen napsat, že si myslím, že ze ten průběh může psychika. Moje PA mi kdysi říkala, že když žena nechce, tak prostě neporodí. Jakože porody v autě nebyly „náhodné“, ale že maminka prostě „dítě pustila“. A jelikož Váš manžel nechtěl budit kamarády, že jste musela „vydržet“ do rána, musel na WC, atd., tak jste to prostě podvědomě zastavila. Nedovolila psychice sehrát se s tělem, které už rodilo. Říkala právě, že z takových psychicky „zadržených“ porodů (ještě ne, ještě musím udělat; nechci, aby to skončilo, atd.) pak bývají komplikace, že prostě ani pak, když žena zjistí, že to jinak nepůjde a uvolní se, to nejde tak snadno. Přirovnávala to k močení. Když člověk dlouho zadržuje čůrání, ptž nemůže (např na cestě), tak pak, když už to jde a on přidřepne, tak to prostě neteče, jak by člověk čekal, musí tlačit a úleva se nedostavuje.
Každopádně jste hrdinka, že jste to dala i tak :palec: Muselo to být strašne bolestivé, vysilující a v tu chvíli beznadějné :hug: :potlesk:
Tak jestli se zadaří i příště, nezapomeňte, že musíte dítě pustit, že je to jediné, co je důležité, a bez ohledu na situaci roďte! :*
Jonáškovi přeju snadnou adaptaci, zdravíčko a celé rodině krásné Vánoce!!! :kytka:

 
mersii
Ukecaná baba ;) 1026 příspěvků 08.12.11 16:52

šáry ahooj :mavam: no nemela jsi to lehke a zasnu ze po tomhle vsem jsi nemela zadne poraneni.. tak jeste jednou gratulace maminko :)

 
ŠárušN  08.12.11 17:26

Ahoj Marci :D No lehké to nebylo, ale teď se za ty svoje scény, co jsem jim tam dělala, stydím, protože už jsem četla i slyšela o daleko a nesrovnatelně horších porodech, ten můj byl v pohodě! :) Však Jonášek je taky kus chlapa, tak to muselo být cítit, ne? :D Ale fakt to za to stálo, malý je prostě úžasný, zase jsem se zamilovala :D

 
ŠárušN  08.12.11 17:39

Marjanka: Váš příspěvek mě donutil k zamyšlení. Ano, máte pravdu. Když jsem rodila poprvé a podruhé, pokaždé jsem se strašně těšila a neměla jsem žádný důvod to ještě „zadržovat“, naopak jsem dělala vše pro to, aby to šlo co nejrychleji. Teď, potřetí, jsem měla spoustu starostí okolo starších dětí. Jak jsem psala, nejstarší kluk byl nemocný, a ještě jsem neměla dodělanou nějakou práci, kterou jsem chtěla stihnout než se Jonáš narodí. Takže jsem vše dodělávala tu noc, a doufala že to ještě chvíli vydržím, pak jsme museli sbalit kluky k těm našim známým atd., a celkově jsem tentokrát vůbec nebyla uvolněná a i jsem se bála, nevím proč. Je pravda, že své udělala ta Jonáškova trochu nevýhodná poloha, ale mohlo to jít rychleji, kdybych jen tak nečinně neležela a víc se snažila malého na ten svět pustit. Tenokrát jsem prostě byla strašně zaměstnaná vším ostatním a celkově jsem se necítila dobře, necítila jsem se na porod připravená… Kdyby bylo nějaké příště, budu tady na tohle myslet, ale myslím si, že už žádné příště nebude :D Ne kvůli porodu, toho už se zase nebojím, ale prostě si další dítě nemůžeme dovolit :roll: Ale už nás je dost, to už stačí :D

 
Danushka
Kecalka 313 příspěvků 08.12.11 19:04

Také gratuluji k narození Jonáška a přeji mnoho sil při výchově tří malých chlapečků :jazyk: , máte můj obdiv.
Také se mi moc líbí jména, která jste pro ně vybrali :palec: .
Ani nevím, proč jsem na tento příběh klikla, moc často to nedělám. Ale když jsem to četla, bylo to jako kdybyste popisovala můj porod 8o. Rodila jsem 14 hodin a hlavní problém byl právě jak píšete ten držící „lem“… měla jsem šílené bolesti a oni jen koukli a jakože se ještě nic neděje :cert: , k závěru jsem už byla dost zoufalá… nakonec mi také pomohli píchnutím čehosi do svalu a po dvou kontrakcích se šlo rodit. Samotný porod byl proti bolestem, které mu předcházely procházka růžovou zahradou :mrgreen:
Ale trošku jste mě překvapila, že se toto může stát i při třetím porodu.. já měla za to, že když už se ty porodní cesty jednou otevřou, tak při dalším porodu to už nehrozí :?
Já jsem takto rodila poprvé a byla jsem psychicky naprosto v pohodě a připravená i poloha dítěte byla dobrá, tak teda nevím :nevim:
Jo a taky mě těší, že chválíte můj rodný Špk. , tamější porodnice opravdu bůhvíjakou pověst neměla a šestinedělí už vůbec. Já měla ale také výbornou zkušenost s pomlouvanou Olomoucí :-)
Mějte se a zdravím všechny chlapečky a lumpíka Jonáška obzvlášť :mavam:

 
pajasa1
Povídálka 22 příspěvků 5 inzerátů 08.12.11 21:46
gratulace

Moc a moc gratuluju a závidím mimi:-), Jonáškovi přeju moc zdravíčka a ať pěkně roste:-) :kytka:

 
Květulííína  08.12.11 22:00

Moc gratuluju :-) :kytka: Taky jsem měla ten třetí porod nejhorší, skoro podobný :-) Přeji hodně zdravíčka :kytka:

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 09.12.11 17:48

Moc ti gratuluji, takový hladký porod si mohu jenom představovat, zvládla jsi to skvěle :potlesk:
Hodně zdravíčka Jonáškovi :kytka:

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 10.12.11 22:27

gratuluji k mimi :kytka:

 
kašlunato  14.12.11 22:26

Jak to že vůbec netušili že je v zadní poloze, to je snad docela důležité vědět…

Vložit nový komentář