Jak se nám narodila Magdalénka

ivulebobule  Vydáno: 11.06.16

V mém předchozím deníčku jsem psala o narození syna Martínka a ráda bych si také uchovala vzpomínku na to, jak se nám narodila naše Madlenka.

Měli jsme velké štěstí a počali jsme ihned, jak jsme se rozhodli pořídit Martínkovi sourozence. Na prvotrimestrálním screeningu jsem si v hloubi duše moc přála holčičku, ale bylo mi sděleno, že je to určitě kluk a ať s holčičkou nepočítám.

Nevadí, začali jsme se těšit na Adámka a objednali do pokojíčku pěkné modré skříně. Moje paní doktorka nad sdělením pohlaví kroutila hlavou a na ultrazvuku ve 20. týdnu mi sdělila, že to vidí na holčičku.

Nevěřila jsem tomu až do té doby, než jsem ji držela v náručí. Těhotenství uteklo celkem rychle, i když ta loňská tropická vedra mi dala zabrat a čím víc se termín porodu blížil, tím byl z Martínka větší a větší mamánek, který se ode mě nehnul ani na krok (kromě školky).

Asi 4 dny před termínem, kolem půl šesté ráno, jsem vyběhla z postele k Martínkovi, který začal brečet ze spaní a najednou koukám, že ze mě teče voda. Budím manžela, ať se postará o syna a odeberu se na záchod. Syn tuší, že se něco děje a odebere se na záchod za mnou a se slovy: „Já chci být tady s tebou,“ se u mě usadí.

Voda teče, občas přijde slabá kontrakce, Martínek mi stále dělá společnost, o kterou zrovna úplně nestojím a manžel si dává sprchu. Po chvíli přijde sestra, aby pohlídala syna a vyrážíme směr porodnice.

Za celou cestu kontrakce nepřichází, pokud se nehýbu, tak žádné nemám. V porodnici mě vyšetří, otevřená na 5, paráda, jako minule, ale skoro žádné kontrakce, to stihneme přípravu. Odcházím do přípravny, jak se hýbu, přichází kontrakce jedna za druhou, dostávám klystýr a najednou to začíná mít grády. Po 5 minutách mám pocit, že se z přípravny na sál už sama nedoplazím, vyšetří mě a jejda, otevřená na 10.

Při porodu Martínka jsem nucení na tlačení za celou dobu necítila, druhá doba porodní pro mě nebyla už bolestivá, jen jsem tlačila a ani jsem nepípla, nechápala jsem, proč někdo u porodu křičí.

Ovšem Madlenka se rozhodla přijít na svět takovým fofrem, že jsem měla pocit, že mě roztrhne vejpůl. Rady personálu: „Ještě netlačte, dýchejte, teď nemáte kontrakci, uvolněte se apod“. mě přišly jako špatný vtip. Madla se drala ven, já se absolutně nemohla ovládat a křičela jsem jak pavián.

Neustále mě někdo při kontrakcích vevnitř obkružoval a já už byla naprosto zoufalá. Když už hlavička sestoupila úplně dolů, cítila jsem šílené pálení, myslela jsem si, že to je tím, že má ve mně ruce porodní asistentka, která už čekala, až miminko vyklouzne a začala jsem na ní křičet, ať ze mě okamžitě ty ruce vyndá.

Chudák asistentka mě začala uklidňovat, že to je hlavička, co mě tak tlačí, a že už bude venku, no trapas. :-) Uklidnila jsem se a na jedno zatlačení byla naše Magdalénka na světě. 26. 10. 2015, v 9:21 hod, 51 cm a 3690 g.

Po porodu jsem ještě dlouho nemohla porodit placentu, snažili se ji ze mě dostat, což bylo taky hrozně bolestivé, prý jsem krvácela a nebyl čas… Měla jsem pár stehů, každý na jiném místě, takže jsem dostala spoustu umrtvovacích injekcí, byla to hrůza. Po porodu Martínka jsem šití vůbec necítila, tady jsem bolestí brečela a prosila je, ať už mě nechají. Připadala jsem si jak na jatkách. :-(

Pak to všechno konečně skončilo a mohla jsem zůstat s mojí Madlenkou a manželem a užívat si první společné chvíle. Dlouho ale ve mně zůstal pocit zklamání ze sebe samotné, nikdy bych neřekla, že se přestanu ovládat a budu křičet a nakonec dokonce i brečet. Je to víc jak půl roku a tyhle pocity už naštěstí vyprchaly a já si říkám, že to vlastně byla docela sranda. :-)

Když to shrnu, tak druhý porod byl mnohem bolestivější než první, ale zotavení bylo mnohem rychlejší. Personál v nemocnici byl stejně jako poprvé skvělý, milý a nápomocný.
A já mám doma krásnou holčičku a ta má toho nejlepšího brášku. A konečně jsme rodina, tak, jak jsem si to vysnila…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  11.06.16 00:24

Gratuluji k holčičce :andel: Jinak já jsem taky Magdaléna a taky štír :mrgreen: narozena 29.10. :andel: A Martin je můj otec :) Držím pěsti ať není holčička tvrdohlavá jako já :mrgreen:
Prosím o zachování anonymity. Osobní údaje.

 
berua13
Kecalka 326 příspěvků 11.06.16 05:35

Gratuluji k holčičce :) Mám syna také 26. 10.. Jen o třináct let dříve. :D

 
zolycka
Kelišová 6695 příspěvků 11.06.16 07:50

Gratuluju:)ja si druhou cast porodu taky poradne prorvala, pomahalo mi to. a hodinove siti jsem taky probrecela a proskucela bolesti…na umrtveni me pichli neco az na posledni cast kdy me sili zevnr..byla to bolest srovnatelna s koncem porodu. fujfuj :?

 
yoshua
Zasloužilá kecalka 564 příspěvků 11.06.16 09:12

To je zajimave, ja to mela uplne stejne. Prvni porod-pri tlaceni jsem bolest nevnimala. Ani jsem nekricela. Druhy porod-dite se tak rvalo ven, ze jsem citila uplne vsechno a taky jsem si nemohla pomoct a musela jsem rvat. Po porodu jsem se za to omlouvala, ale myslim, ze jsou zvykli :mrgreen:

 
LennaZS
Ukecaná baba ;) 2318 příspěvků 11.06.16 09:15

Ahoj, vůbec si to nesmíš tak brát. Můj třetí porod měl být, dle mého :lol:, rychlovka. To jsem byla přesvědčená, že ani nepipnu. Ale po 33 hodinách lehčích kontrakcí jsem se během chvilicky otevřela na deset a celé tlačení trvalo snad hodinu. Syn měl skoro pět kilo a abych neskončila vejpůl, slo se na to pomalu. Já měla porody tři, každý úplně jiný. Takže to, že sis zakřičela bych nijak dramaticky neviděla. Je to normální. A víš co, teď jsem četla jeden odborný článek, kde vědci zkoumali intenzitu bolesti. Výsledek byl, že nejhorší je upálení zaživa a v těsném závěsu za tím porod :D

 
Uživatel je onlineBebuše
Kelišová 7191 příspěvků 11.06.16 11:14

Mám dvě holčičky, rok a půl od sebe, průběh porodu stejný, rychlý, jen 3000g a 4000g byl rozdíl, téměř nepřekonatelný.
Gratuluji k miminku.

 
Rakosnicek1983
Ukecaná baba ;) 2375 příspěvků 11.06.16 11:17

To je tak strasne odporny, ze nikdy nebudu mit odvahu rodit. Uplne me z te bolesti obchází mráz. Nechapu, jak to muzou zensky vydržet.

 
Uživatel je onlineBebuše
Kelišová 7191 příspěvků 11.06.16 12:33

@Rakosnicek1983 VÝSLEDEK převáží nad nechutností ;) Sex je taky nechutná výměna tekutin a proto z toho musel stvořitel udělat potěšení… ;) Krom toho je konec těhotenství tak náročný, že jsem byla vděčná, že už je konec :jazyk: Zbytečné se nad tím zamýšlet, je to prostě přirozený proces, tak je k tomu potřeba přistoupit a o bolesti po chvilce ani nevíš, důležité je, že máš malinkého, krásného, dokonalého nového človíčka u sebe v náručí… Masakr nastává až potom, jmenuje se únava, strach a nejistota…

 
Rakosnicek1983
Ukecaná baba ;) 2375 příspěvků 11.06.16 13:25

@Bebuše to je v pohode, ja uz dite mam-císařským řezem, ale tyhle deníčky me jen utvrzují v tom, ze podruhé si radši necham jizvu rozrezat nez tohle.

 
Luss.r.m.
Kecalka 404 příspěvků 31 inzerátů 11.06.16 14:03

Z kriceni a breceni si Nic nedelejte vzdyt je to normalni nejste prvni ani posledni :D ja u prvniho rvala a brecela a u druhe sem rvala Jen au au au :D se mi Pak po porodu pritel smal a ja taky :D moc gratuluju k holcicce. Zvladla jste to krasne. Mela jste super ze vam sel porod Sam od sebe aniz by vam museli cpat oxytocin :)

 
ivulebobule
Kecalka 215 příspěvků 11.06.16 18:24

Děkuji vám všem za komentáře :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele