Jak se nám narodilo 3800g štěstí jménem Nikolka

Jarka  Vydáno: 03.03.06

15. 2. 2006 ve 13:10 hod se nám konečně po dlouhých přípravách a poslíčkování narodila očekávaná holčička Nikolka. Vážila 3800g a měřila 52cm. Porod sice nebyl takový, jaký jsem myslela, že bude, ale naštěstí už je skoro zapomenutý.

Hodně z vás mě poslední týdny sledovalo v deníčku Únorňátek a březňátek a taky na CHATU, takže víte, jak jsme se s Nikolkou chystaly na předčasný porod a nakonec nám to vydrželo na předposlední den před TP.
Posledních 14 dní jsem si opravdu užila parádní posly, křížové bolesti, odchod hlenové zátky, každý den už to vypadalo na odjezd do porodnice, ale pak vždycky bolesti, které byly klidně po 5 minutách, ustaly a zase se nic nedělo..

Až 15.2. ráno v 7 hodin jsem pocítila zase křeče v břiše, ale nepřikládala jim velký význam, zašla jsem si asi 3× na záchod, protože jsem měla pocit, že potřebuji na velkou, ale vždycky se vrátila zpátky do postele, protože se nic nedělo.. V 8 hodin jsem vstala, prozradila manželovi, který odjížděl na trénování rallye, že mě zase bolí břicho, že už mě ty poslíčci pěkně štvou a klidně ho nechala odjet asi 80km daleko. V půl 9 jsem sešla do obchodu, zapnula si notebook a najela na e-mimino. Myslím, že poslední zpráva v deníčku byla: „Asi umřu, strašně to bolííííííí…" A pak už jsem nedokázala vyťukat ani písmenko, protože kontrakce začaly přicházet zcela bez varování po minutě! Opřená v předklonu o stůl v kanceláři jsem vylovila mobil a zavolala mamině, která byla na cestě do krámu, ať si odemkne vlastními klíči, protože se nedoplazím ke dveřím.. Během 10 minut tam byla i s mojí sestrou a okamžitě jim bylo jasný, že rodím. Já, ani nevím proč, jim totiž pořád tvrdila, že ještě nechci do nemocnice, že to určitě není ono.. ha ha .. Sestra neváhala a vytočila číslo na tchýni, která jako jediná po ruce má řidičák a já skuhrala že musím ještě na záchod.. Tam jsem zjistila, že ze mě kape krev, mám jí i na kalhotkách a usoudila, že teda asi fakt mají pravdu a měla bych jet. Bolesti byly strašné, těch pár metrů jsem šla snad celou věčnost. Stahy přicházely pořád maximálně po minutě a v zádech šílené křížové bolesti.
Tchýně přijela s mým švagrem, který sedl za volant a já se slzami volala manželovi ať se rychle vrátí, že je to opravdu ONO!

Myslím, že takhle rychle švagr 10km do Domažlic nikdy nepřekonal. Já se svíjela na předním sedadle, které mi skoro položil, jen zírala na tachometr a po tvářích mi tekly slzy. Dokonce jsme předjeli rychlou záchranku a majáky a pak ještě policii. Se zapnutými blinkry předjížděl, kde se dalo, nejvíc se využily odbočovací pruhy.. v každém případě jsme za chvilku byli na místě, vysoukali mě z auta a skoro odnesli k příjmu do porodnice.
Když PA viděla, jak se svíjím, jen mi stáhla kalhoty i s kalhotkami, položila a že mi raději hned vyšetří. S úsměvem mi prozradila, že jsem otevřené na 4-5cm. Byla jsem šťastná, že to tak pěkně postupuje a v duchu už si malovala parádní maximálně hodinový porod, stejný jako měla moje sestra u obou dětí..
Potom mě další sestra doprovodila do koupelny, kde jsem se svlékla, změřila mi pánev, dala košili a doplazila se zpátky na vyšetřovnu, kde už byl doktor. Naštěstí měl službu můj oblíbený. Moc jsem se modlila, abych trefila právě jeho a povedlo se. Službu s ním měl navíc ještě sám primář. Položila jsem se na lehátko, což bylo teda strašný, protože mě to bolelo o to víc a dr mě znovu vyšetřil. Nevěřícně zakroutil hlavou a zeptal se PA kolik říkala.. prozradila mu, že jsem byla před chvílí na 4-5cm a on povídá, že už jsem na 7-8cm.. Klystýr tedy už nebude, že to nemá smysl, že budeme za chvilku rodit, ať si jdu na porodní sál. Sestra mi ještě natočila monitor, při kterém jsem ležela na boku, protože na zádech bych asi nepřežila a ukázkově funěla. Těšila jsem se moc do parádní vany s masážními tryskami, kterou tam mají na sále, ale dr usoudil, že než by se napustila, tak by to ani nemělo cenu. Přinesli mi míč, ať hopsám, ale to nebylo zrovna to pravé. Manžel už naštěstí dorazil, takže jsem se na něj zavěsila, mačkala mu ramena a pěkně dýchala. Dalo mi to teda docela zabrat. Kontrakce už byly skoro bez přestávek. Tchýně u mě zůstala taky a masírovala mi záda, protože ty křížové bolesti byly snad ještě strašnější. Po další půlhodině mi dr řekl, že je všechno připravené, branka zašlá, lem taky a můžeme zkusit zatlačit.. pořád mě ale vyšetřoval a netvářil se nadšeně.. zaslechla jsem, jak říká PA, že je miminko hrozně vysoko a že zkusí píchnout vodu. Po chvíli marného lovení se mi zeptal, kdy mi praskla voda, že tam není žádný vak, ale já si byla jistá, že mi neodtekla.. takže další záhada..Vrtal se ve mně, já naštěstí neviděla čím, ale když jsem koukla na manžela, jak se tváří vyděšeně a má slzy v očích, byla jsem úplně mimo. (Po porodu mi prozradil, že to bylo strašně dlouhý železo s háčkem na konci a když ho vytáhl, že bylo úplně hrozně od krve..) Drtila jsem mu ruku a kroutila se jako had. Donutili mě zase slézt, rychle na míč, prý mám co nejvíc houpat, aby dítě sestoupilo, pak jsem měla být na bobku a tlačit každou kontrakci, PA mě podpírala zepředu, tchýně zezadu a manžel mě hladil, no bylo kolem mě docela rušno a já brečela, že už to nevydržím..
Za čtvrt hodiny zase zpátky na stůl a dr řekl, ať mi dají kapačku na zesílení kontrakcí!! Málem jsem omdlela a funěla, že už nevydržím ani tyhle natož silnější. Během pár minut nakoukl do porodního sálu sám primář, pozdravil se s mojí tchýní, se kterou se zná a začal mě vyšetřoval. Netvářil se nějak nadšeně a začal mi prohmatávat břicho. Usoudil, že nemám žádný podkožní tuk a dítě je macek. Dal mi poslední půl hodinu a řekl sestrám, ať mi naberou krev do laborky, že půjdeme nejspíš na sál.. Už jsem to nemohla vydržet, kontrakce přicházely jedna za druhou, sestry mě nutily tlačit, na každou kontrakci aspoň 3×, podpíraly mi hlavu, ale nic se nedělo. Manžel mi pak povídal, že to bylo hrozný, jak se mi to břicho vždycky zavlnilo, celý šouplo dolů, že už to vypadalo, že Nikolka vylítne a pak se zarazilo a skočilo mi zpátky až pod žebra.
Za chvilku se vrátil primář, znovu mě vyšetřil, řekl, že v pánvi by bylo místa pro dvě děti, ale že se nám miminko zaseklo, protože se nerozestoupila stydká spona.
PA se zeptala, jestli nezkusíme mačkat břicho, ale primář odmítl, že to nemá smysl, že dítě neprojde, není to prý ani na kleště ani na zvon.. Což se mi docela ulevilo, porod kleštěmi jsem nechtěla za žádnou cenu.

Dal povel k císaři a všechno začalo lítat. Najednou kolem mě bylo asi 5 sester, sundavaly mi řetízky, fáčovaly nohy, zaváděla další infúzi… pak rychle vozík, svléknout, přehodil na sále, najednou mě někdo mazal dezinfekcí, oholená jsem naštěstí byla komplet z domova, takže tím se nezdržovali. Nejhorší bylo, že jsem musela narovnat nohy, dát je k sobě, aby je spoutali a rozpažit ruce, na které mi začali připojovat různé přístroje a další hadičky. V tu chvíli byly stahy nesnesitelné, protože jsem si nemohla nijak ulevit a nebyly mezi nimi už žádné mezery. Prosila jsem, ať už mě uspí, ale to prý ještě nešlo, aby neohrozili dítě, tak mi dala doktorka dýchat čistý kyslík, aby mi prý bylo líp a pak už si najednou nic nepamatuju.....
Probrala jsem se na pooperačním pokoji, když jsem slyšela svoje jméno a pokusila se rozlepit oči. Za žádnou cenu jsem nemohla zaostřit. Manžel mi tiskl ruku a slyšela jsem, jak se ptá, jestli mi může ukázat miminko. Chtěla jsem se zeptat, jak je Nikolka velká a jestli je v pořádku, ale zjistila jsem, že nemám hlas. Jen jsem něco zachroptěla, ale on pochopil a všechno mi přeříkal. Mžourala jsem na ten uzlík, který mžoural na mě a byla najednou strašně šťastná, i když jsem se cítila, jako bych byla přeřízlá napůl… Měla jsem strašnou klepavku, přitom mi nebyla zima a nemohla s tím vůbec přestat.

Nikolka byla opravdu pěkný macík, krásně snědá, vyžehlená tvářička, černé vlásky a celý tatínek. Porod opravdu nebyl jednoduchý, navíc se mi pak přidaly komplikace, horečky skoro 40C, sestry m nutily hned druhý den chodit, abych prý nedostala embolii a rozchodila jizvu..
Ale dneska, když vidím, jak tady leží ten uzlíček, je opravdu všechno zapomenuto.
I když nemůžu tvrdit, že bych šla bez zaváhání do dalšího! To zatím opravdu ne…Ale za tuhle krásnou holčičku to stálo!!!

Jarka a Nikolka 16 dní

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
lokynka
Kelišová 5818 příspěvků 2 inzeráty 03.03.06 17:06

Jarko, moc moc Ti gratuluji ke Tvému štěstíčku. Mám slzy v očích. Napsala jsi to nádherně.
Moc Tobě i Tvé rodince přejeme zdravíčko a štěstíčko.

Peťula a Julinka ze Zimňátek

 
Oluska
Ukecaná baba ;) 2221 příspěvků 03.03.06 17:14

Ahojky…

Moc hezky jsi to napsala.. Přejeme hlavně moc zdravíčka a štěstíčka, ať Nikolka roste jako z vody a ať prožíváte samé radosti a žádné starosti.

Oluska a Martínek za jeden den 9 měsíců.

 
Komka
Kecalka 202 příspěvků 03.03.06 18:54

Moc hezky popsaný porod :-)) Taky přeji tobě i Nikolce hlavně zdraví, pohodu a ať vám pořád jen svítí sluníčko.

Komka a Davídek 7m

 
salecka
Kecalka 323 příspěvků 03.03.06 19:41

Ahoj JARKO: moc moc gratuluji,jsem ráda,že jste to s Nikolkou zvládly a jak,to už je jedno.Hlavně že jste obě v pořádku:)Přeji ať vám jde kojení.PS: vidíš,že jsi to nakonec poznala od těch poslíků:).Náš Vojta měl taky 3800g .

SALECKA+ VOJTA z chatu

 
WERINKA
Ukecaná baba ;) 2193 příspěvků 03.03.06 19:57

PROČ SI Z TOHO NEUDĚLALA DENÍČEK?

 
karoli
Kecalka 239 příspěvků 04.03.06 00:34

Jarko, ty sis teda užila, chudinko, máš můj soucit i obdiv zároveň… ale zvládla jsi to perfektně!

Karoli

 
kocickamalinka
Zasloužilá kecalka 866 příspěvků 04.03.06 09:25

Jarko strasne moc krasne napsany, sedim tu a rvu jako zelva:-)ale jak jsi rekla na zaver…ten uzlicek stesti za to stal a my vam s Lukaskem(prozatim jeste v brisku) prejem hodne zdravicka a jen same radosti!!!

KOcickamalinka 37tt+3dny

 
Kika
Kecalka 449 příspěvků 04.03.06 09:45

Jarko, napsala jsi to moc hezky. I vetsina nas dubnacek vas (unornacky a breznacky) v denickach sleduje a drzely jsme ti moc palecky abys ten porod brzy a v pohode zvladla. Bohuzel telo si obcas nenecha rict a tebe hodne potrapilo. Ale Nikolka ti to urcite mnohonasobne vynahrazuje.
Kika 32+5

 
Kika
Kecalka 449 příspěvků 04.03.06 09:47

Jarko, napsala jsi to moc hezky. I vetsina nas dubnacek vas (unornacky a breznacky) v denickach sleduje a drzely jsme ti moc palecky abys ten porod brzy a v pohode zvladla. Bohuzel telo si obcas nenecha rict a tebe hodne potrapilo. Ale Nikolka ti to urcite mnohonasobne vynahrazuje.
Mejte se moc hezky a preju hodne zdravi tobe i Nikolce

Kika 32+5

 
metelka
Ukecaná baba ;) 1121 příspěvků 04.03.06 19:12

Jarko, taky jsem dojatá, mám slzy v očích a moc gratuluji a přeji hodně štěstíčka a zdravíčka!!! Opravdu, co porod, to jiná zkušenost…

 
Jarka
Závislačka 3678 příspěvků 05.03.06 09:31

Ahojky,

děkuji moc za vaše gratuluce :)
Nikolka je naše malé zlatíčko, vůbec nepláče, krásně spinká a když je vzhůru jen se usmívá a prohlíží si nás :)
Kojení nám naštěstí taky jde parádně, i když jí někdy po delší pauze v noci trošku topím mlíčkem, mám ho docela dost :) a Nikolka je malý hltounek :)
Viz faldíky ve fotogalerii. Za týden doma přibrala 350g! Tak jsem zvědavá zase v úterý na kontrole :)
Jinak už krásně drží hlavičku a je prostě sladkááá!!! Nemůžu se na ní vynadívat..

Stejně je zázrak, jak se něco tak dokonalého může vyvinout za 9 měsíců skoro z ničeho..

Všem, kdo mají ještě miminka v bříšku, přeju, ať je brzy drží v náručí :) a jsou tak šťastné jako já :):)

Jarka a sluníčko Nikolka

 
pinky
Nováček 5 příspěvků 08.03.06 12:17

Jarko, nevím jestli si na mě vzpomínáš.....jsem Pinky z Chatu…psali jsme si asi tak před půl rokem. Teď jsem se tě snažila zastihnout na Chatu, chodila jsem se koukat na tvé stránky na Rodině.cz a nikde jsem tě nazastihla abych se tě zeptala jak jste na tom ????
Dnes jsem si zadala ve vyhledávači tvé jméno a našlo mi to tenhle článek…je to krásný, uplně jsem slzela když jsem to četla. Dalas do toho psaní hoooodně emocí a ty šly opravdu hodně znát.
Moc gratuluju Tobě i manželovi, k tomu Vašemu štěstíčku !!!!!
Doufám, že brzo na rodinu vložíš nějaké fotky !!!
Neozvala jsem se tak dlouho, protože jsem neměla přístup na net !!!
A co je u nás nového ???
Stavíme stále náš nový RD a v létě se chceme stěhovat. Jo a taky se už třetí měsíc řadím do snažilek…ale bohužel se zatím nezadařilo :o(
A teď mě napadá.......tys to vážně věděla hned od začátku, že budeš mít holčičku…tak to smekám.....máš dobrý odhad…nebo že by opravdu intuice ?????
Když tak pošli recept…jak na ni !!!!

 
Jarka
Závislačka 3678 příspěvků 08.03.06 12:24

Ahojky,

to víš, že si pamatuju !!
Jo jo, holčičku jsme dělali a opravdu se povedla a je moc krásná :)
Jestli se chceš podívat na nějaké fotky tak jsou taky v Nové fotogalerii u Únorňátek a březňátek
nebo potom
http://rodina.cz/…breznata2006
je tam album Jarka a Nikolka.
Děkuji moc za pochvalu deníčku a taky za gratulaci k Nikolce :):)
Budu držet palečky ať se brzy ze snažilek zařadíš mezi těhulky a brzy budeš mít v náručí taky krásnou holčičku :)

Ahoj Jarka a Nikolka

 
pinky
Nováček 5 příspěvků 13.03.06 12:07

Taky ti děkuju Jarko......doufám, že se nám taky brzy zadaří :o) a budeme mít takovou krásnou holčičku. ( i když je to jedno - hlavně ať je to zdravé )
Vám ať Nikolka dělá jenom samou radost a nezapomeňte jí pořídit časem taky brášku !! :o)

Třeba někdy na Chatu…ahoooj

Vložit nový komentář