Jak se narodil Frantisek Dobrota

dobrotova  Vydáno: 07.02.06

Protoze jsem taky patrila k zastupu tech, co hltaly popisy porodu, pridam svuj take.
Otehotnela jsem naprosto neplanovane a na miminko jsme se s manzelem moc tesili. Cele tehotenstvi probihalo naprosto ukazkove a bez problemu a na materskou jsem nastoupila sest tydnu pred porodem.

Podle UZV ze 13. tydne jsme meli termin urceny na 24. ledna, ale ja spis spolehala na druhy termin kolem 31. ledna, mozna spis zacatek unora. Podle kontrol se nic predcasneho nechystalo. Ve ctvrtek 26. ledna jsem mela jit na kontrolu, tak jsem jeste predtim zasla na monitor (teprve 2. v poradi). Tentokrat byl ukazkovy, tyden predtim se maly moc predvadet nechtel. Sestricka se se mnou rozloucila slovy „tak za tyden, jestli do te doby neporodite" a ja v klidu odpovedela, ze to bude urcite nejdriv za tyden, tak mi jeste stacila odpovedet, ze nikdy nevim. Na kontrole mi dr. opet rekl, ze se jeste nic nechysta. Tak jsem vklidu odesla domu utvrzena v presvedceni, ze mame jeste tyden cas. Vecer jsem jeste byla pozvana do prace na oslavu narozenin 4 kolegu. Samozrejme se vsichni ptali, kdy to bude. Stejne jako vsem, kteri se me ten den ptali na to stejne - a ze jich bylo :-)) -jsem odpovidala, ze nejdriv za tyden. Posledni mesic tehotenstvi jsem se snazila jist min a lehceji, ale tam jsem se pekne prejedla, jako bych nemela tyden jist. Manzel me vyzvedaval asi o pul devate, jenze se mu tam zalibilo a nemel se k odchodu. Dal si trochu vinka, ale kolegove ho k tomu jeste sem tam zatahli do kuchynky … moc dobre jsem vedela, co se delava v kuchynce - trosku to prokladali necim ostrejsim. Kdyz jsme asi v jedenact odchazeli, vsemi jsem tvrdila, ze se na ne jeste behem pristiho tydne prijdu podivat. Manzel kolegyni tvrditl, ze ma maly rozum po tatkovi, a ze se do tech mrazu nepohrne. Tak jsem mu jen rekla, aby se nedivil a aby mu jeste maly do rana neukazal, jaky ma rozum … Dostali jsme se do postele asi v pul dvanacte.

Tesila jsem se, ze se pekne vyspim, ale nebylo mi prano. V pul ctvrte me vzbudilo jako by mi nekdo striknul do pyzama, lekla jsem se, napadla me voda, ale bylo to opravdu dost malicko (asi polevkova lzice, vic urcite ne), takze jsem ji vyloucila a rekla si, ze to asi byl jen vytok, maximalne snad zatka. Sla jsem se oplachnout a v koupelne mi zacalo trochu tvrdnout bricho, na spani uz to nebylo. Sedla jsem si do kuchyne, a psala jsem manzelovi seznam, co bude potreba nachystat, kdyz budu v porodnici, roztridila jsem mu pradlo na vyprani (napsala jsem mu na kazdou hromadku cedulku jak to ma prat :-)) - co kdyby to nahodou prece jen bylo ono… No a pak jsem si dala sprchu. To byly asi ctyri. Uz v kuchyni jsem po ocku sledovala hodiny, jestli to ma nejakou pravidelnost - vychazelo to asi na pet minut, ale boleste nebyly jeste moc silne, tak jsem manzela nechavala dospat. Pak jsem jen slysela, jak manzel neochotne zaklapava budik … kdyz se konecne vyhrabal do koupelny tak nasel me ve vane a ja jsem ho privila slovy „do prace dneska asi nepojedes, jestli bude maly predvadet to co doted", tak na me vyvalil oci, jestli fakt. Tak jsem mu rekla, ze se to treba jeste muze rozehnat, ze si nejsem jista, ze uvidime za hodinu. To uz bylo vcelku jasne, porad stejne pravidelne kontrakce jen bolest silnjsi. Jeste jsem ho poslala lehnout, dokud se to rozjede vic, na nejakou masaz jsem se necitila a navic mi nedelaly zrovna nejlip vypary co na me poustel (no jo, vecirek). Chtela jsem co nejdyl vydrzet doma, tak jsem se na chvili nalozila do vany, ale ta mi moc dobre nedelala, tak jsem si spis brisko a zada sprchovala - to bylo mnohem prijemnejsi. Na chvilku jsem se pokousela prilehnout si k manzelovi, ale presne jsem vedela, ze v leze to nepujde, tak aspon na vsechny ctyri. Poradne jsem nevedela jak mam dychat a kvuli tomu (podle toho, co mi pak rekla asistentka) jsem se prekyslicila a zacala jeste zvracet. To me trochu vyplasilo, jsem pak vzdycky mrtva, tak jsem mela strach, ze me to strasne vycerpa…

Odjezd do porodnice jsem zavelela asi v sedm hodin (tri hodiny hekani doma mi prislo primerene). Nemame auto, tak jsem nejdriv chtela jet taxikem, ale manzel rozhodl volal tatkovi, nejdriv svemu, ten ale nebral telefon, tak pak memu. Cesta autem - hruza, a to mame nemocnici asi 5 minut (jeli jsme 10, protoze jsme na vsech semaforech chytli cervenou). Na porodni oddeleni jsme se dostali asi v 7.30. Na prijmu jsme zjistili, ze nemam prukazku - trochu jsem zazmatkovala, nachystala jsem si ji do kabelky, pak jsem se rozhodla, ze ji do porodnice nebudu tahat. Tak se manzel na pate otocil, a rychle jeste spechal domu pro prukazku. Sestricka na prijmu nebyla vylozene neprijemna, ale prijemny pristup si predstavuju jinak. Vzala me mezitim na monitor - po aute dalsi hruza, vydrzet v leze je fakt neprijemne a sestra me porad sprdavala, ze nemam zatinat, ze spatne dycham, ze to s takovou deset hodin nevydrzim. Pak nasledovalo vysetreni od doktora. Ten konstatoval, ze je to zatim na jeden prst, takze v rozbehu (mozna kdybych doma radeji chodila, nebo alespon stala, otevirala bych se rychleji - priste budu chytrejsi). Sestricka me vysetrovala jeste hned po nem - ze ma kazdy jine prsty - a u ni to bylo na dva. Pak na klystyr (zaplat panbuh za nej … po prejidani na vecirku :-)), byla jsem prekvapena, ze se zeptali, jestli tam chci manzela. Prisel za mnou a ja byla rada, ze tam nejsem hodinu zavrena sama. Po sprse me znovu vysetrila a oznamila, ze to vypada dobre, ze uz jsou to skoro ctyry. Tak jsme sli na sal. Tam se o nas zacala starat jina asistentka. Ta me schladila otazkou, jestli mi sestricka rikala, ze je to na dva, tekze na zacatku. Doufala jsem, ze je to jen chyba v komunikaci, ale poprve jsem mela strach, ze to bude dlouhe. Vysel na nas sal, ktery jsem si tajne prala - velky sal s letistem, rypstolem, vakem, vanou (tu jsem vyuzit neplanovala) a moderni polohovaci … kdyz napisu „kozou", tak to trosku degraduju :-). Byla jsem odeslana do sprchy a nejlepe obkrosmo sednout na balon, aby se cesty pekne oteviraly. Tak jsem to zkusila - sedet mi na balone nevadilo, ale pohupovani nehrozilo. Manzel chudak asi vyplaseny se jen ptal, jak mi ma pomoct. Tak jsem mu naznacila, ze chci ticho, a ze si muze sednout do kresla a odpocivat, a kdyz budu neco potrebovat, tak si reknu. Nakonec tam byl takovy „podrz, prines", ale byla jsem moc rada, ze je se mnou, i kdyz jsem ho nesnesla blizko sebe (o masazi nemuze byt rec, maximalne mezi kontrakcema pohladit po zadech, ale asi z pulmetrove dalky :-). PA mi jeste nachystala porodni vak - ten byl dobry na odpocinek a na slabsi bolesti, ale na kontrakce jsem musela na nohy - vetsinou jsem stala s roztazenyma nohama oprena o parapet a divala se z okna na protejsi patologii a projizdejici pohrebaky - ironie zivota. Pekne nahlas jsem si ulevovala, bylo mi opravdu jedno jestli to nekomu vadi, ve snu by me nenapadlo se pred manzelem ovladat. Manzel jen nosil sklenicku s cajem a zase usedal na kreslo. Kdyz to zacalo tlacit na konecnik, tak jsem manzela poslala pro PA, ta me vysetrila, zekla, ze to vypada dobre, ze uz je tam jen hlavicka, ale ze je jeste dost nahore, tak ze by bylo dobre jeste tak pul hodiny zustat stat, aby sestoupila dolu. No bylo to docela tezke, ale mela jsem pocit, ze uz mame skoro vyhrano. Opet jsem postavala rozkrocmo u parapetu. To uz tam s nami PA zustala a radila mi, ze se mam mezi kontrakcemi hodne uvolnit, abych si odpocala. Za pul hodinky me vy:,–(ili na tu luxusni kozu, trosku mi ji postelovali (dalkovym ovladanim), abych nelezela. Nejprve me jeste PA chtela alespon na jednu kontrakci postavit, ale pak se ji prestavali libit ozvy a ze uz musim zatlacit, ze se to miminku prestava libit. Prisla jeste jedna PA a dr. a ja dostala na nos kyslik. Poprve jsem vubec nevedela jak zatlacit - a kdyz jsem jim rekla, ze vubec nevim, co mi rikali, ze jsem se citila uplne mimo sebe, tak mi rekli, ze jsem spatne tlacila, ze nesmim do hlavy (coz jsem vedela, ale jak na to?). Na podruhe se mi podarilo zatlacit lip, ale kvuli malemu se to snazili co nejvic urychlit, takze prisel na radu oxytocin a pak jeste dr. tlacil na bricho - nastesti to nebylo nijak brutalni, z te doby si toho uz moc nepamatuju, to uz jsem byla jak v tranzu, nevim, jestli jsem jeste spatne tlacila. Zadnou bolest jsem necitila, ani nastrih, jen takove to proklouznuti, nekdo rikal jeste raminka … no a maly byl venku, bylo 11.45.

Kdyz maleho vytahovali, tak jsem jen slysela, jak PA rika manzelovi, jestli nechce fotit … tak jeste letel do tasky pro fotak. Maleho mi dali hned na bricho, ani nezaplakal, jen na me koukal. Manzela se zeptali, jestli chce prestrihnout snuru - i kdyz rekl „radeji snad ani ne", tak vyfasoval nuzky a proste musel. Chvili mi maleho nechali na brisku. Sestricka si vzala maleho na myti a vazeni (3,67 kg, 52 cm - proste akorat), manzel sel s ni. Ja jsem mezitim jeste porodila placentu, nasledovalo neprijemne siti … Kdyz se manzel vracel, nesl maleho v naruci a v ocich mel slzy :-). Prinesl mi maleho ke me, zkouseli jsme ho prilozit jeste na koze, koukal na me, ja na neho, trochu bradavku olizl, ale moc nevedel co s ni. Pak nas ulozili na postel, manzel si lehl k nam, pritiskli jsme si maleho mezi sebe, aby se zahral. Tatka vytuhnul. Po dvou hodinach nas presunuli na sestinedeli a maleho jsem skoro hned dostala na pokoj. Od zacatku byl moc pohodove miminko, tak doufam, ze mu to vydrzi.

Vzhledem k tomu, ze si Frantisek vybral, ze bude slavit narozeniny 27.1. stejne jako Mozart, dostal od kamaradu jeste jednu prezdivku (prezdivku Dobrota zdedil po tatinkovi, taky Frantiskovi) … mame ted doma maleho Frantiska Amadea Dobrotu :-)))

Vsem tehulkam preji pohodove porody a maminkam moooc hodna miminka,
Lenka + Frantisek (11 dni)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
claudia02
Ukecaná baba ;) 1124 příspěvků 07.02.06 21:53

Moc hezky popsané Leni, ať je Fratnišek i nadále takový pohodář!! V některých věcech jsem se úplně viděla a popsaly jsme je podobně. Zejména hlazení z půlmetrové vzdálenosti sedí a psaní lístečků manželovi …atd. No, však už jsem to tu psala.
Hodně štěstí celé vaší rodince !!!

Claudie a Matyáš 4týdny

 
WERINKA
Ukecaná baba ;) 2193 příspěvků 07.02.06 23:15

KRÁSNĚ POPSANÝ POROD… MĚ ČEKÁ ZA 11 DNÍ! AŤ JSTE OBA ZDRAVÍ A SILNÍ A FRANTIŠEK, AŤ JE STÁLE POHODOVÝ…

Werinka 39tt

 
grizley
Zasloužilá kecalka 711 příspěvků 08.02.06 08:29

Lenko,

Moc hezky napsané. Mě nejvíc dojalo jak byl maličký vyjukaný a ani nevěděl jak se přisát! Úplně tu bulím! Je z toho fakt cítit jak je to napsané od srdce a s láskou!
Přeju hodně moc štěstí a ať malému Františkovi vydrží ta pohodová povaha co nejdéle!

Grizley (38tt)

 
Gabule
Závislačka 3236 příspěvků 09.02.06 08:45

Leni,
jistou podobnost mezi našimi porody shledávám :-))
Bolesti mi začaly taky o půl čtvrté,šly rovnou do zad,vana mi taky nedělala moc dobře a na balon jsem nemohla ani sednout :-))
Tvůj mrňousek se ale narodil na přesně o 5hodin dříve než ten náš.Na minutu :-))
Náš Štěpánek se narodil v 16,45h.
Do porodnice jsme dorazili až kolem 11h.-to ty jsi skoro finišovala :-)) Trochu závidím :-D
Ale prckové stojí za jakoukoliv bolest :-))
Tak ať se Vám daří a mimi ať vám dělá jen radost.

gabka a Štěpánek skoro 1 rok

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele