Jak se narodila naše Natynka

Iva39  Vydáno: 26.11.12

Konečně máme doma dlouho očekávanou a vymodlenou princeznu. Tak jsem 37+1, je 29. 10. 2012 a jdeme na kontrolu do porodnice a na monitor. Doufám, že tam nebude takový blázinec jako minulý týden. Musím na začátku ještě říci, že personál byl po celou dobu mého pobytu v nemocnici strašně milý a ochotný, nemůžu si na nic stěžovat a moc je chválím.

po porodu

po porodu

po porodu

druhý den po narození
4 komentářů

druhý den po narození
2 komentáře

Vyfuním si to do 2. patra nymburské porodnice a za chvilku přijde sestřička. S přítelem jdeme na monitor. Za chvilku dorazí doktorka, že je na porodním sále, mají klid a tak, že mě prohlédnou na sále, abych nemusela o patro níže, a udělají poradnu. Monitor je v klidu, Naty má vše v pořádku, já odevzdávám moč a měří mi tlak. Celé těhotenství mám tlak ukázkový, maximálně 130/70 a nyní je mi 2× za sebou naměřen 160/110 a v moči objevena bílkovina. Rozhodnutí doktorky je, že si mě tam nechají a udělají další testy. Uloží mě na pokoj, zatím to zvládám i psychicky. Přítel mi odjíždí domů pro tašku atd. a vrací se za mnou.

Asi za hodinu přijde primář, prohlédne mě, otevřená na 1 prst, čípek 1 cm a poloměkký, nález stejný jako týden předtím. Prý budu přes noc sbírat moč, ráno udělají rozbor a uvidí se, co dál. Na pokoji je se mnou jedna paní, vlastně není, rodí, a tak ho mám pro sebe i s televizí. Po 22. hodině ji přivezou zpět a já žádám o přeložení jinam, na jiný pokoj. Nebudu zde popisovat proč, ale bylo mi vyhověno a s úsměvem, prý mě moc chápou. Jsem na druhém pokoji s maminkou, která je tam týden a má u sebe už miminko, druhý den ji budou pouštět domů.

Celou noc jsem nespala, paní nechtěla vyvětrat, aby jí miminko nenastydlo a na pokoji bylo vedro (mně jako těhotné bylo vedro stále) a z vydýchaného vzduchu mě bolela hlava, dokonce jsem dostala od sestry něco na spaní a na bolest hlavy. Ráno maminka odešla a já jsem měla pokoj pro sebe. Hrozně jsem se nudila, nic mi nebylo, nic se mnou nedělali, akorát mi přišla doktorka říci, že ta bílkovina je 2× více zvýšená, tlak mám stále vysoký a že mě budou dál hlídat. Dostávám i 2× denně prášky na snížení tlaku, a ten mi chodí zhruba každé dvě hodiny měřit. To už začínám docela panikařit, nic se neděje, ležet a lítat po netu v notebooku mě nebaví, já se tam nudím a stýská se mi, na tomto pokoji není ani televize, och, jak jsme zhýčkaní dobou, a já též. Od porodnice bydlím 10 minut, je to 8 km.

Přítel je zlato, v 10 hodin za mnou přijíždí a já se rozhoduji, že půjdu domů. Tlak si můžu měřit doma sama a sbírat moč také a přivést ji i sebe třeba 2× denně na kontrolu není problém. Samozřejmě brečím a jsem hysterická. Doktorka, když vidí, že jinak nedám, mi připravuje reverz k podpisu a snaží se mi to vymluvit, ale já si trvám na svém, chci domů, tlak mi lítá šíleně, ale řekla bych, že je to z nervů, ach, jak já nemám ráda ty nemocnice. Ve dvě hodiny přichází primář a snaží se mě přesvědčit a ptá se, jestli vím, co je preeklampsie a jaké to může mít následky, já se mu snažím oponovat tím, že ležet můžu doma a kdybych v pondělí měla výsledek v pořádku, že se to mohlo klidně objevit v úterý a do dalšího pondělka by to stejně nikdo nevěděl a byla bych v klidu doma. Nakonec mě trošku vystraší, samozřejmě, že jsem si četla, co by se v horším případě mohlo stát, ale ta moč nebyla tak vysoká, tak jsem to nehrotila.

Hlavně mě zajímalo, co se mnou budou dělat, kdybych tam měla ležet až do 40. týdne, tak to asi nedám. Nyní mě asi ukamenují ty, které si těhotenství proležely celé v nemocnici, ale mně fakt nic nebylo. Nakonec jsem tam zůstala, a to spíš pro Natálku, vyčítala bych si, kdyby umřela, prý mi selhávaly ledviny, měla jsem v sobě strašně moc vody. Primář nakonec rozhodl, že Naty vyženeme ven. V 16 hodin, 30. 10., mě vyšetřil, nález stejný a dostala jsem tabletu na vyvolání. Po ní se nic nedělo, bylo to stejné jako již 14 dní předtím, stahy po 10, 5, 2, 15, 30 minutách, nepravidelně. V 22 hodin přítel jel domů a já jsem šla spát, ještě předtím to otočil domů a přivezl mi vlastní telku, abych se tam tolik nenudila. V noci mě sice občas něco vzbudilo, ale stále se nedělo nic hrozného.
Ráno, 31. 10., v 10 hodin jsem dostala další tabletu, přítel přijel (od této doby byl se mnou celých 29 hodin, při všech vyšetřeních, Hamiltonech, při prasknutí vody, ve sprše, na záchodě atd.) asi za hodinu a stahy byly asi po 4 minutách. Do 12.30 jsem byla na pokoji, přítel se mnou, pak jsem šla na vyšetření, nález stejný. Moje doktorka mi udělala Hamiltona, byla tam ještě jedna doktorka, která je na mateřské a dochází tam za svými pacientkami k porodu, ta mě také prohlédla a Hamiltona udělala také, nebylo to nic moc, ale dalo se to vydržet, i když to bolelo. S primářem jsem se domluvila, že mě pustí na procházku a vrátím se do 16 hodin. Myslela jsem si, že bych to mohla rozhýbat. Tam jsme šli do Kauflandu něco koupit na akci a pak se procházet podél Labe. Tam jsem měla stahy zhruba po 2 minutách, musely se prodýchat, ale stále to šlo.

Po 16. hodině jsme se vrátili do porodnice. Asi v půl páté mě doktorka vyšetřila, nález stejný. Docela jsem šla do kolen, že se nic nezměnilo. Poslali mě do sprchy, a tam to pokračovalo a okolo 18. hodiny to přešlo úplně. Ve 20 hodin další vyšetření a další Hamilton a při tomto vyšetření mi doktorka píchla vodu a já s tím souhlasila, vždy po píchnutí jsem se rozrodila a měla na chvilku klid. Ale Naty se rozhodla, nebo moje tělo, že se nedá a nic se nedělo. Ve 21 hodin přišel již jiný pan doktor a ptal se, zda to chci popohnat. Řekla jsem, že je, že už jsem za celý den z těch stahů unavená a chci to mít za sebou. Tak jsem si sbalila peřinu, toaletní potřeby, pití, přítel foťák a mobil a šlo se na to. Hekárna byla fajn, byla tam velká telka, rychlovarka na kafe, gauč pro přítele atd.,většina zařízení byla z Ikei nemohla jsem si stěžovat.

Ve 21.30 jsem dostala oxytocin do kapačky a napojili mě na monitor. Asi za 15 minut začaly stahy, minutový stah, minutu klid a tak dokola až do 23.30, pak kapačka dokapala a stahy mě během 15 minut přešly. Přišel pan doktor, nález stále stejný, vlastně o kus lepší, jsem na dva prsty, ale čípek stále je a stále stejný a domlouváme se na další kapačce. Tu dostávám chvilku po 24. hodině, vlastně již 1. 11. 2012. Za 10 minut mám znovu stahy a o trochu silnější, vím, že říkám, že už to nechci, že to nedám, nic se neděje, je to stejné, proč mi neudělají císaře. Pak mi začne lítat tlak a mám to v mlze, tlak najednou nemám, měří mi 80/40, pak 70/40, a tak dokola zhruba půl hodiny, prý nemůžu s monitorem stát, musím si lehnout, aby se tlak srovnal. Vím, že přítel říkal, že o mě nechce přijít, ať už se mnou něco dělají, aby o mě nepřišel.

Kapačka dokapala po 2. hodině ráno. Po dokapání za 15 minut stahy opět nikde. Přichází doktor, nález stejný, dva prsty, a tak mi navrhuje, že půjdeme s přítelem spát, já na posteli a přítel na gauči u mě a ráno se domluvíme co dál. V šest hodin budíček, já jsem šla již po několikáté na velkou, sprchovat se, dát si kafe, jídlo jsem již od předešlého dne od oběda nesměla, monitor, tlak atd., v půl deváté přichází primář, prý čípek již nemám, jsem otevřená na dva až tři prsty a zavádí mi třetí tabletu. Prý by bylo blbé, abych neporodila, museli mě zbytečně řezat a že si myslí, že do oběda porodím, v tu chvíli jsem mu vůbec nevěřila s tím nálezem, co jsem měla.

Během 10 minut se mi rozjíždí stahy a bolí. V 9 hodin přidávají kapačku s oxytocinem, a ta kombinace s tabletou je vražedná, jeden stah končí a začíná druhý, hrozné křeče, i mimo stah v podbřišku, se stahem horší, nestíhám prodýchávat a předýchám se, nemohu popadnout dech, dostávám kyslík a primář mi nabízí epidural. Ten mi píchli před 10. hodinou, bolesti jsou stále, ale snesitelné a mezi stahem je minuta klid na výdech a hlavně přestaly ty šílené křeče v podbřišku, v 11 hodin jsem při vyšetření na 6 cm, sedám i s monitorem na balon, ten tlak je strašný, vydržím tak tři stahy a musím dolů, Natálce se to nelíbí, má špatné ozvy, a zase zpátky do postele na bok, po půl 12. mi sestra znovu připíchne epidural a mě se chce strašně čurat, odpojují mě a já jdu s přítelem na záchod, ale čurat mi nejde, prodýchám tam tři stahy a doktorce říkám, že mě to tam dole strašně tlačí, nechci být za hysterku když jsem před 5 minutami byla na 6 cm. Ta mě jde prohlédnout, jsem plně otevřená, jenom kus lemu a mám začít tlačit.

Najednou stahy nic, nikde, dávají mi znovu oxytocin, tlačím na dva, ale nic moc, tak si stoupnu, tlačím znovu na dva stahy ve stoje, ale taky nic a tak mě převedou na sál, tam zatlačím a hlavička je venku, pak zatlačím ještě jednou a Natálka je v 11.56 venku. Má 3100 g a 48 cm, je celá od mázku, ale je naše, přítel fotí a říkal, že měl slzy v očích. Za 30 minut po porodu, nejsem šitá, žádné poranění, placenta odešla v pořádku asi za 10 minut, mě převezou na křesle na můj pokoj, kde mám novou spolubydlící, mladou fajn holčinu s chlapečkem. Ve 14 hodin s přítelovou pomocí se jdu osprchovat a jdu si pro Natálku.

Táta je s námi ještě do 15 hodin, a pak musí domů, po 29 hodinách strávených se mnou v porodnici jde chudák na dvanáctku na noční. Bez něj bych to tam nezvládla. Nedokážu si představit, že bych tam byla sama, nejde o to, nikdy mě nelitoval, pouze dělal to co bylo potřeba, pomohl mi zvednout se z postele, držel mě při stahu a já se o něj opírala, když jsem stála, držel mě když mi dávali epidural, pomáhal mi dojít na toaletu, podal mi pití, hlásil stah nastupující dle monitoru, chytil mě za ruku, pohladil, držel kyslík atd., je to spousta maličkostí, které pro vás nikdo z porodních asistentek neudělá, nejsou tam stále, pouze chodí kontrolovat, jak to pokračuje a jak vám je, takovéto lidské, ta psychická pomoc tam prostě od cizího není a hlavně ta pusa na sále a ten pohled, když mimi vytlačíte, ten děkovný, stojí za to.

Sice to trvalo dlouho, ty nehorší bolesti byly ale až toho 1. 11. od 9 do 12 hodin, ale na porod nevzpomínám ve zlém. Na sál se přišel podívat i primář a ptal se mě, zda mě tam mají do 2 let znovu ještě pro kluka a řekla jsem, že asi ano. Natálka je hrozně hodné miminko, akorát je to trošku nesavec, kojení nám nejde, ale to nevadí, jsme obě zdravé a v pořádku, a to je hlavní. Moc děkuji nymburské porodnici za jejich péči a za velmi ochotný, milý a vstřícný personál, takový jsem v Praze nikdy nezažila.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
 Váš příspěvek
 
beruska03
Kelišová 7466 příspěvků 26.11.12 10:00

Moc moc gratuluji ;) hltala jsem každé slovo ;) :palec:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 26.11.12 10:01

Gratuluji k holčičce, je moc krásná :kytka:

 
italia
Kecalka 372 příspěvků 49 inzerátů 26.11.12 11:44

No, byla to fuška, koukám, ale stojí to za to. Gratuluji k miminku.

 
jaaaanina
Echt Kelišová 8612 příspěvků 26.11.12 13:40

Natálka je nádherná :* Ivuško Gratuluju :hug: :hug:  :hug:

 
iveta kotrcova
Závislačka 3477 příspěvků 26.11.12 14:35

:potlesk: :palec: já tě obdivuji já bych to nedala!!! malá je nádherná at vám dělá jen radost :! :hug:

 
Chocolita
Nováček 4 příspěvky 26.11.12 15:04

Gratuluji, krásná :kytka:

 
Prcíček
Ukecaná baba ;) 1676 příspěvků 26.11.12 16:54

Ahoj ja rodila v nymburce 19. 11. 2012 naše vymodlené díte - naši Magdalenku, Narodila se v 37+2 takže byla menší (2490 a 44 cm) a na přistup dr si nemuzu stezovat. Do Prahy jsem nechtela - je to tu jak velkovýrobna. Dle hodinek sestřičky na foto soudim, že u porodu byla stejná sestra:-)Přeji hodně zdravíííí

 
vandamara
Ukecaná baba ;) 2158 příspěvků 26.11.12 19:16

Ahojky, tvůj příběh zní docela hororově, asi bych to nedala. Přečetla jsem deníček jedním dechem. Malinká je krásná a ty moooc šikovná. Při mých holčičkách byl tatínek jen u té starší a omdlel jim tam :-) Už jsem nechtěla nikdy chlapa u porodu, nakonec jsem totiž rodila císařem po komplikacích. Dnes si uvědomuju, že jejich tatínek mě natolik vydeptal, že ty komplikace vznikly mou blokací (psychyckou) Dnes s novým manžeem, skvělým chlapíkem, před kterým se nemám za ty roky za co stydět… bych si moc přála rodit normálně a tyto chvíle zažít. Vím, že by mi byl velikou oporou. Bohužel ani na žádost mi normál porod zakázali dr. Přitom druhou dcerku jsem mohla rodit normálně, jen jsem měla strach a vyškemrala si císaře. Dnes lituji.

Nic, budu se těšit na tvůj deníček z porodu toho brášky :-D Přeji Vám jen samé štěstíčko :kytka: :kytka:

 
miru81
Neúnavná pisatelka 18584 příspěvků 26.11.12 22:09

Ahoj, moc gratuluji, take jsem byla v Nymburce velice spokojena :palec:

 
Iva39
Ukecaná baba ;) 1104 příspěvků 26.11.12 22:52

Děkuji moc za krásné komentáře, nebylo to tak hrozné, nebo jsem na to již zapoměla, možná to bylo i tím přístupem, nebo jsem si říkala, že mohlo být hůř, ale Natálka za to stojí

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 27.11.12 15:45

Moc gratuluji ke krásné holčičce :kytka:,hodně zdravíčka a štěstíčka do života :srdce:
Holka, taky sis teda užila, ale máte to za sebou a obě ste zdravé :srdce:
Taky mám deníčky o porodech, taky sem je měla docela komplikované, u druhého mi synka museli resuscitovat, ale všechno je v pořádku pro ty naše zlatíčka to stojí za to :srdce:

 
Kačus82
Kelišová 6363 příspěvků 27.11.12 19:54

Ježkovy voči, no ty sis užila, zlatíčko :hug:
Ale konec dobrý, všechno dobré, je z tebe cítit pozitivní energie a vyrovnanost. Zvládla jsi to a co to koukám, ještě bude kluk :mrgreen:

Buďte šťastná a zdravá, děvčata :mavam:

 
Tomikate
Echt Kelišová 9950 příspěvků 27.11.12 22:15

Ivo, krásný deníček. Užila sis svoje, ale malá za to stála. Je krásná :palec: :palec: :palec: :kytka: :kytka: :kytka:

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 28.11.12 17:55

Gratuluji :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček