Jak se narodila naše Nellinka

laja64  Vydáno: 07.06.12

Nellinka se narodila 25. 5. 2012 s 51 cm a 3680 g. Je to naše sluníčko. Bylo 24. května 2012, dva dny po termínu, a já jsem si přála, ať už mám Nellinku u sebe. Večer jsme si zašli na procházku a já cítila, že už ji u sebe brzy mít budu.

Takhle se šklebím :-)

S tatínkem . .

Uplakaná maminka a pár minut, co na světě je Nellinka :-)
1 komentář

Po narození :-)

Andílek :-)

Doma v postýlce :-)

Doma jsme byli po jedenácté večer, já jsem si lehla a zanedlouho jsem cítila takové to „lupnutí“ jako když otevřete šampus. Hurááá, řekla jsem si, praskla mi plodovka a uvědomila jsem si, jak moc se na tu naši princeznu těším. Došla jsem se ještě osprchovat, vzbudila přítele, a jeli jsme do porodnice. Přijmula mě sestřička, natočil se monitor, který byl v pořádku, akorát s sebou malá v bříšku dost mrskala, asi už se na nás taky těšila :)

Přítele jsem ještě poslala domů, ať se prospí, a že kdyby něco, tak zavolám. Bylo asi před jednou ráno, 25. 5. 2012, když jsem ulehla na porodní pokoj a PA mi říkala, ať se ještě zkusím prospat, jelikož jsem otevřená teprve na prst, takže to může trvat déle. Zhruba po hodince, co jsem ležela, začaly být kontrakce tak po deseti minutách, tak jsem se v mezičase snažila ještě odpočívat. Ve tři ráno mi natočila PA další monitor, kde už kontrakce byly dost vidět a zesilovaly. Otevřená jsem byla na dva centimetry. Fajn, řekla jsem si, už se něco začíná dít.

Bylo šest ráno, další monitor a kontrakce po 5 minutách, ty se ale daly v pohodě prodýchat. PA se ptala, zda chci něco na bolest, řekla jsem, že ne, případně až pak epidural. To mi PA řekla, že v pohodě, až budu na 4 cm, tak že přijde anestezioložka a píchne mi ho. Dost jsem slyšela, že si nemám nechat píchat do zad a podobně, ale já měla spíše obavy, že budu mít kontrakci a nezvládnu ji prodýchat, jelikož u epiduralu se muselo sedět ,,nehnutě,, alespoň chvíli. Před epiduralem následoval klystýr, což bylo úplně v pohodě, dokonce bych řekla, že mi to na chvíli ulevilo od bolestí.

Nakonec jsem cítila jen lehké píchnutí, zabrněla mi levá noha, kontrakci jsem v pohodě prodýchala a za deset minut jsem cítila znatelnou úlevu. Kdybych tak věděla, že to, jak mi zabrněla noha, způsobilo to, že mi anestezioložka zavadila o nerv a bude mi třeštit týden hlava, epidural bych oželela.

Bylo kolem osmi ráno, dorazil přítel, a já mu snědla všechny čtyři šátečky, co měl k snídani, a PA mi donesla ještě hrnek mléka a rohlík, tak jsem si poskakovala na míči, prodýchavala kontrakce a cpala se. Měla jsem šílený hlad. Asi kolem deseti hodin se na mě přišel kouknout doktor a říkal, že se to moc nepohnulo, že jsem maximálně na 5 cm, a že jestli neporodím do 15 hodin, tak že je možný i císař. Dostala jsem kapák oxytocinu (to jsem nechtěla) a prodýchavala kontrakce, které byly mnohem silnější.

Přítel mi byl velkou oporou, drtila jsem mu ruku a snažila se správně dýchat. Nejlépe mi bylo na míči, ale přišla PA, ať jdu do sprchy nahřívat bříško, aby miminko sestupovalo dolů. Tak jsem si vzala míč a hopsala ve sprše. To už kontrakce byly každé 4 minuty a říkala jsem si, že už to asi dlouho nevydržím, ale dělala jsem vše, aby nemusela malá ven císařem. Cítila jsem tlak na konečník a říkala si, že už je to blízko. Asi po dvaceti minutách ve sprše jsem chtěla jít zase na míč, ale PA mě vyšetřila a říká: „No, jelikož je to už skoro dvanáct hodin od odtoku plodovky, dáme kapák antibiotik a ještě jeden oxytocin“. No co už, řekla jsem si…

Pak začaly ty podle mě „pravé bolesti“. Kontrakce se daly prodýchat jedině psím dýcháním. V předporodním kurzu jsme psí dýchání trénovaly s PA na délku dvaceti vteřin a už to jsem nemohla udýchat, a říkala jsem si, bože, jak já zvládnu prodýchat minutu a půl dlouhou kontrakci? Zvládla jsem to a v pohodě. Už se blížila jedna odpoledne, a já dostala druhou dávku epiduralu. Zase se mi ulevilo a kontrakce už byly znatelné a já se nemohla dočkat, až mi PA řekne, že můžu tlačit.

Co chvíli chodila doktorka a PA kontrolovat, jak jsem na tom, a když bylo něco po druhé odpoledne, tak mi PA říká: „Tak víte co, slezte z toho míče a zkuste chodit“. Myslela jsem, že jí řeknu něco sprostého, ale řekla jsem myslím jen něco v tom smyslu, ať na mě koukne, že už to nevydržím. A ona koukla a říká: „Jéé, jasně, že už můžete“. Zavolala doktorku, sestřičky a já cítila neskutečnou úlevu, že „už můžu tlačit“. Vzpomněla jsem si v tu chvíli na PA z kurzu: „Holky, až to přijde, zavřít oči, bradu na prsa a tlačit do konečníku, jako byste nebyly týden na záchodě“. Přítel mi stál u hlavy, pomáhal přitlačit bradu na prsa a myslím, že tak na páté zatlačení byla maličká Nellinka na světě. Ještě jsem slyšela, jak PA říká: „tatínku, koukejte, už vidím hlavičku“. A ten můj chlap se fakt kouknul. Ale když mi píchali epidural, stál obličejem k oknu, že nemá rád jehly.

Byl to nejkrásnější pocit na světě, když Nellinka zakřičela a jak mi ji dali hned na bříško, chytla mě tou svoji malinkou ručičkou za prst a koukla se na mě. I teď mám slzy v očích, když si na to vzpomenu. Doktorka mě nastřihla, to jsem skoro necítila a ani nevím, jak dlouho mě šila, myslím, že asi 15 minut, ale vím, že jsem asi půl hodiny plakala štěstím. Porod placenty byl na jedno slabé zatlačení a šití jsem nevnímala. Opravdu snad každá druhá maminka mi řekla, že šití nevnímala, že to je šílený pocit štěstí a koukáte jen na miminko. A já potvrzuji, je to tak.

Po porodu mě nechali s přítelem a Nellinkou dvě hodinky ležet, a užívat si sebe navzájem. Pak mi PA donesla guláš s pěti knedlíky – protože mi slíbila, že když do 14 hodin porodím (malá se narodila ve 14:13), tak že mi ohřeje oběd, když jsem měla takový hlad. Takže jsem se ještě na porodním lůžku nadlábla :) Po jídle jsem šla s PA do sprchy, bylo mi docela dobře. Dovezla křeslo, a že mě odveze na šestinedělí. Myslela jsem, že si po porodu tak týden nesednu, ale bylo to v pohodě. PA mě tedy odvezla na šestinedělí, přítel šel s námi a Nellinku asi za dvacet minut dovezli. Byla krásná, pořád se na ni nemůžu vynadívat. První dva dny Nellinka krásně sála mlezivo, druhý den večer už se mi začalo tvořit mlíčko a naše princezna krásně papala.

Shrnula bych to asi tak, že nebýt toho, jak mi anestezioložka zavadila při pícháni epiduralu o nějaký ten nerv, a pak mi 5 dní v kuse třeštila hlava, jako kdybych vypila litr rumu, byl porod úžasný zážitek, na který budu ráda vzpomínat, protože úsměv mojí malé Nellinky stojí za všechnu bolest světa :) A tímto bych chtěla ještě poděkovat svému Martínkovi, že mi těch pár dní nosil jídlo do postele, a když Nellinka chtěla chvíli ponosit, že i v noci vstal a vzal si ji. Dnes je Nellice 11 dní, mě hlava už pár dní nebolí, malá krásně papá, budí se zhruba každé tři hodiny a já si konečně začínám užívat to, že jsem maminka :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
beruska03
Kelišová 7469 příspěvků 07.06.12 09:06

moc moc gratuluji !

 
Jaruschk
Závislačka 3925 příspěvků 07.06.12 09:08

Jéééé krásný deníček,gratuluji k Nellince:-)Je krásná snad budu mít taky tak krásný porod.....bez třeštění hlavy:-)to bych radši přenechala tatínkovi:-) :kytka:

 
Janicka1111
Stálice 81 příspěvků 07.06.12 09:25

Krásný deníček a krásný andílek Nellinka! :srdce: Moc gratuluji a obdivuji, jste statečná maminka, zase mám aspoň na chvilku menší strach z porodu :) Ať Vám miminko pěkně roste a dělá radost! :mavam:

 
laja64
Kecalka 116 příspěvků 07.06.12 11:47

Děkuju, a ano to třeštění hlavy bylo šílené, přístí porod opravdu bez epiduralu. Jarus, přeju do budoucna pohodový porod a Janicko, strach je nepodstatný, jak Ti dají miminko na bříško, zapomeneš na všechnu bolest a strach :-)

 
laja64
Kecalka 116 příspěvků 07.06.12 11:48

Děkujem, Nellinka je andílek :srdce:

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 07.06.12 12:17

Uzasny…krasne napsany a ty pocity co popisujes,proste naaaaadhera,preji vam moooc a moooc stesticka a zdravicka

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 07.06.12 12:57

moc krásný deníček, veliká gratulace a ať dělá Nellinka jen samou radost :hug:

 
laja64
Kecalka 116 příspěvků 07.06.12 17:03

Děkuju, Nellinka je zlatíčko :srdce:

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 07.06.12 20:56

Pobavila jsem se :lol: projíst porod :lol: masakr :lol: Co to bylo za milou porodnici?

 
laja64
Kecalka 116 příspěvků 07.06.12 21:15

Byla to porodnice Ostrava-FN Poruba :-) I přítel se bavil, když jsem skákala na balónu a mezi kontrakcema do sebe tlačila šátečky a po porodu jídlo :D

 
lukresia
Kelišová 6850 příspěvků 08.06.12 09:20

krásná holčička i jméno :D :palec: :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele