Jak se narodilo naše štěstí

terýsek25  Vydáno: 10.02.16

Celé těhotenství jsem tady četla porodní deníčky a představovala si, jaký bude asi můj porod. Můj porod nebyl nijak dramatický, ani vtipný, spíš bych chtěla podpořit nastávající maminky, které porod teprve čeká…

Říkala jsem si, že deníček napíšu co nejdříve, abych nic nezapomněla. To se moc nepovedlo, našemu Zlatíčku bude brzy 10 měsíců, ale vzpomínky jsou stále živé. Čas tak strašně rychle utíká…

S manželem jsme spolu skoro 9 let, po pěti letech společného života jsme měli svatbu, já jsem zrovna dokončila bakalářské studium, nastoupila jsem do práce a pokračovala ve studiu dálkově.

Já jsem měla děti vždycky moc ráda a už jsem se těšila, až budu maminkou. I tak jsme na mimčo nespěchali, chtěli jsme, aby mu nic nechybělo, a tak jsme šetřili, předělávali byt a plánovali. Známí nám říkali, že to plánujeme jak start raketoplánu, ale my už jsme takoví.

Když jsem už nějakou dobu měla smlouvu na dobu neurčitou, dohodli jsme se, že na jaře vysadím prášky a začneme se snažit. Povedlo se třetí měsíc a my jsme byli nejšťastnější na světě.

Manžel se to dozvěděl hned ten den, potom brzy rodiče a moje babička, protože jsem myslela, že ji dobrá zpráva povzbudí v boji s ošklivou nemocí. Všichni měli strašnou radost.

Těhotenství probíhalo celou dobu bez problémů, zjistili jsme, že čekáme chlapečka a vybrali mu jméno Vojtíšek. Ani jsme se nenadáli, přehouply se Vánoce a začal poslední trimestr. Pak přišla rána pod pás, kdy na naše společné narozeniny chytla babička bacila, který zhoršil průběh nemoci, musela do nemocnice, kde 8. 2. zemřela.

Měla jsem takový vztek, že bych něco rozbila. Taková nespravedlnost, že nikdy neuvidí vnoučka, na kterého se tak těšila. Měli jsme výjimečný vztah, takže mě to hrozně sebralo, ale snažila jsem se kvůli malému a kvůli mojí mamce, abych ji podpořila. Naštěstí těšení se na našeho Vojtíška pomohlo překonat smutek a my jsme se nemohli dočkat, až se malý vyklube na svět.

Termín jsem měla 7. 4. 2015. Asi 14 dní před termínem mi začaly občasné bolesti, podobné menstruačním. Věděla jsem, že to jsou poslíčci a čekala jsem, kdy to bude opravdu. Podle doktorů se nic moc nechystalo.

Dne 7. 4. jsme s manželem v cukrárně oslavili osmé výročí seznámení a večer mě začalo zase bolet břicho. Dokonce jsem si to začala měřit, ale bylo to pořád nepravidelné, tak jsme si šli lehnout. Ale aniž bych si to připouštěla, podvědomě jsem tušila, že se něco děje, protože jsem ještě večer nachystala manželovi jídlo na 2 dny a napsala mu recept na sekanou, aby si mohl sám uvařit. Usnula jsem rychle.

Ve 2:30 mě vzbudilo „lupnutí“ - bylo to, jako když mě Vojta hodně kopne, ale já tušila, že ten to nebyl. Nic se ale nedělo, tak jsem si řekla, že vstanu a půjdu na záchod. Jen jsem vstala, začala ze mě vytékat plodová voda a téměř současně začaly kontrakce, první dvě byly asi po osmi minutách, pak hned po pěti, no na začátek celkem mazec.

Dala jsem si vanu, zkontrolovala věci a před 4. hodinou jsem vzbudila manžela slovy: „Miláčku, budeš muset vstávat!“

Jeho rozespalé: „A proč?“ mě rozesmálo.

Museli jsme vyložit u našich psa a pak jsme jeli do porodnice. To už jsem manžela popoháněla, protože mi přišlo, že bolesti se zvětšily. Příjem byl rychlovka, ale verdikt byl 1 cm a mám jít ještě na pokoj.

Když mi dělali na příjmu monitor, slyšeli jsme z porodního boxu strašný řev. S manželem jsme se na sebe podívali a mě to trošku vyděsilo. :-) Manžel šel se mnou na pokoj, já jsem dostala čípky a šla do sprchy. To bylo asi půl šesté ráno. Manžel ještě musel běžet přeparkovat, protože se ten den čistila ulice a on si toho nevšiml. Když přišel, tak už jsem kontrakce prodýchávala. ¨

Asi v 8 hodin jsem šla na monitor a na vyšetření, to už bylo trošku peklo ležet v klidu. Ale povzbudilo mě, že už jsem byla otevřená na 3-4 cm a mám jít na sál. Tak jsme sbalili věci, já jsem dostala klystýr a když jsem přišla do porodního pokoje, manžel už tam čekal a já jsem šla na monitor.

Potom jsem mohla do sprchy, kde se mi trochu ulevilo. Bolesti už ale byly po 2-3 minutách. Nesnášela jsem ty chvíle, kdy jsem musela ze sprchy lehnout si na monitor, který trval nekonečně dlouho. Měla jsem štěstí na super porodní asistentku. Ale otevírala jsem se pomalu, byla jsem dlouhou dobu na 6 cm.

Tak přede mnou asistentka nadhodila oxytocin. Já jsem ho moc nechtěla, bála jsem se, že pak budou kontrakce nesnesitelné. Tak jsme se dohodly, že půjdu do sprchy na míč, a jestli to nepomůže, dají mi oxytocin. Ještě předtím mi ale dala do kapačky lék proti bolesti, který mi společně se sprchou na dvě hodiny ulevil od bolesti.

Manžel byl úžasný, pořád se mě ptal, jestli něco nepotřebuji, jestli nechci držet sprchu, ale já jsem tak nějak všechno potřebovala dělat sama podle svého. Ale byla jsem moc ráda, že tam se mnou je, věděla jsem, že by tam se mnou byl, i kdyby to mělo trvat tři dny.

Pamatuji si, že když jsem byla díky léku skoro bez bolestí, docela jsme si ve sprše i povídali. Ale taky se mi chtělo spát, přišlo mi, že mezi kontrakcemi usínám. Kolikrát jsem sebou úplně trhla, jak jsem se lekla, že jsem usnula. Manžel se ode mě nechtěl ani hnout, neměl s sebou ani svačinu, nakonec ho moje mamka přemluvila na rychlé kafe z automatu.

O hodinách jsem neměla moc ponětí, utíkalo to rychle a já musela zase na monitor. Pokrok byl, najednou 8-9 cm. To mi dodalo energii, představila jsem si, jak poprvé držím našeho chlapečka v náručí.

Najednou ale malému začaly padat ozvy, mně brali krev, holili mě v podbřišku. V tu chvíli jsem si ani neuvědomila, co se děje, až zpětně jsem si uvědomila, že mě chystali na císaře, ale naštěstí potom, co jsem si lehla na bok, byly ozvy zase v pořádku.

Už jsem ale cítila strašné nutkání na tlačení, což pro mě bylo asi horší než samotné kontrakce. Musela jsem už jen ležet a byla jsem na monitoru. Každou chvíli jsem myslela, že už to bude a každou chvíli jsem volala asistentku, aby mě prohlédla.

Už jsem myslela, že si ze mě dělá srandu, když mi asi hodinu říkala, že už chybí půl centimetru, už jen kousíček, že musím vydržet, ale můžu si přitlačit při kontrakci. V tu chvíli jsem ji proklínala, ale potom jsem jí byla vděčná, že to neuspěchali, že se tam Vojtíšek pořádně připravil a o to kratší jsem měla druhou dobu porodní.

Nakonec mi dali oxytocin, aby se to už urychlilo a já jsem necítila rozdíl v síle kontrakcí (nebo mi to možná v tu chvíli bylo jedno, hlavně, ať už porodím). Ale pořád to ještě nebylo ono, tak mi poradili, ať si zkusím stoupnout a opřít se o lehátko. Bylo to těžké, do té doby jsem byla na boku a drtila manželovi ruku. Za chvíli jsem se zase dožadovala prohlédnutí a pořád stejný výsledek. Najednou přišla doktorka, mrkla a řekla, že už je to, že jdeme tlačit.

Tak mi nachystali lehátko do polosedu, jak jsem chtěla a doktorka mi řekla, že až přijde kontrakce, mám tlačit. No jo, jenže jak jsem se otočila na záda, tak kontrakce nikde. Úplně mám v paměti, jak tam všichni stojí a čekají, co bude a já říkám, že kontrakce nemám.

Tak mi dali zase oxytocin a pak to bylo lepší, ale už nepřišly tak velké kontrakce, jako předtím. Zatlačila jsem na dvě kontrakce a přišlo mi, že nic moc, ale doktorka mě pořád chválila.

Pak před třetí kontrakcí říká: „Tak a teď už vytlačíte celé miminko.“

A já jsem se divila, že tak rychle. Manžel mi potom řekl, že doktorka říkala, že podle hlavičky to nebude pod 3,5 kg. Ještě, že jsem to neslyšela, zhrozila bych se. :) Neměli jsme vůbec váhový odhad, tak jsem nevěděla, jestli budu tlačit obra nebo drobečka, ale ono je to stejně jedno, ven musí tak jako tak.

Na jedno zatlačení byla venku hlavička a na další zbytek tělíčka. Taková úúúúleva! :) Vojtíšek začal hned řvát jako na lesy a já jsem ho dostala na sebe. Poprvé jsem se na něj podívala, byl tak nádherný, přesně takový, jakého jsem si ho vysnila.

Krásnější pocit jsem nikdy nezažila, jakoby se zastavil čas a já jsem si ten okamžik vryla do paměti. I teď mám slzy v očích, když si na to vzpomenu. Potom se šel Vojtíšek zvážit a otřít, tatínek fotil, a mě doktorka zašívala 3 stehy.

Konečně ho dostal do náruče tatínek a já jsem ho po osmi společných letech viděla poprvé brečet. Zůstali jsme sami na sále a užívali si první společné chvilky, Vojtíšek skoro celou dobu sál z prsu. Nemohli jsme se na něj vynadívat.

Potom si ho odnesla moje mamka, která byla sestřička na porodnici a šla si ho jako pyšná babička vykoupat a já jsem věděla, že Vojtíšek je v nejlepších rukách. Tak jsem se osprchovala, šla jsem na pokoj, kde jsem se znovu pořádně osprchovala, a než jsem se oblékla, už mi vezli Vojtíška.

Vojtíšek se narodil 8. 4. 2015 v 15:07, vážil 3750 g a měřil 52 cm.

Vojtíšek celý pobyt v porodnici prospal, a proto ani nechtěl pít, takže hodně ubral na váze a hrozilo, že nás nepustí domu tak, jak měli. Ale nakonec jsem mu domluvila a zvládli jsme to. Dnes je z něj pěkný uličník, a i když je to občas náročné, je to naše Sluníčko, náš smysl života. A už mu pomalu plánujeme sestřičku. :)

Myslím, že jsem měla hezký porod a moc ráda na něj vzpomínám. Sestřičky mi potom říkaly, že ani nevěděly, že tam někdo porodil, že jsem byla úplně potichu. Takže nastávající maminy, nebojte se toho, myslete pozitivně a těšte se, jako jsem se těšila já.

Přeji všem, kdo mají před porodem, bezproblémový, rychlý porod a hlavně zdravé miminko. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Anikaa02
Ukecaná baba ;) 2162 příspěvků 03.02.16 11:01

Moc krásný deníček! :srdce:

 
anellim
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 04.02.16 19:42

Teri, moc hezky napsané :srdce:

 
kytka077
Závislačka 4803 příspěvků 04.02.16 21:11

Krasne jsi to napsala, ja si u toho vzpomnela na ten muj a slzela jsem stestim :-)

 
PetinaV
Ukecaná baba ;) 1625 příspěvků 04.02.16 21:50

Moc hezký deníček Teri, taky jsem si u něj zavzpomínala na svůj porod :) Opravdu to hrozně letí, ti naši prďolkové rostou jako z vody :srdce:

 
Martina1409
Závislačka 4668 příspěvků 04.02.16 22:56

Pekny, Terko! Taky jsem zavzpominala na cely ten prubeh.

 
Endyyy
Zasloužilá kecalka 789 příspěvků 1 inzerát 05.02.16 09:02

Krásný Teri :srdce: :) hrozně nám to uteklo vid? :) a Vojtíšek je nádherný :)

 
Veru-nka
Zasloužilá kecalka 792 příspěvků 10.02.16 00:18

Jak kdybych cetla svuj porod :D Krasny. Gratuluji k Vojtiskovi :srdce:

 
Heivka
Ukecaná baba ;) 1060 příspěvků 10.02.16 00:36

Obdivuji že si to všechno tak pamatujete, synovi je 5 a půl měsíce a porod mám už jen jako pár mlhavých vzpomínek.

 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 10.02.16 00:36

Hezký, trochu delší dílko ale pozitivní a s optimistickým koncem, to je důležitý. Kámoška má taky Vojtu a ségra je narozená stejně, 8.4., i když o hodně let dřív:-)

 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 10.02.16 00:44

@Heivka
Já ho mám v mlze komplet, pamatuju si jen jak mi říkali že vana, kde mi doma bylo nejlíp, se už napustit určitě nestihne - přijela jsem otevřená na 7 čísel a pak už jen to jak se pokouším rajtovat na míči ale spíš z něj vysílením padám a musím se opírat o budoucího tatínka, který mi tam opravdu oporou byl a ač se chtěl původně na samotný porod resp. ten závěr vzdálit, nějak nevystihl ten správný okamžik a PA ho pak pěkně zapojila takže si to „užil“ od začátku do konce ale byl rád že si mohl malého hned pochovat, vyfotit, popsat a tak, že nemusel prostě čekat na zavolání. Já měla totiž pořád strach že pro něj pak zapomenou dojít a o ty první chvíle přijde. Ty mám v mlze taky, ani jsem si nebyla jistá jestli se malej přisál, když ho dali na mě, nebo ne a jak dlouho jsem ho u sebe měla…ale to mám takhle od začátku, když mi s odstupem partner říkal, jak panikařil když jsem sebou na monitoru při kontrakci nechtěně cukla, pás mi sjel a chvíli nebylo slyšet a vidět nic, tak jsem si to vůbec nevybavovala…a prý že se tohle stalo dokonce několikrát…ležet přitom nehybně fakt moc nejde…ani už nevím co jsem malému po jeho příchodu na svět řekla na přivítanou, nejspíš nějakou duchaplnost typu „Ahoj já jsem tvoje máma“ ale byla jsem úplně vyřízená, rodila jsem v noci…

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 10.02.16 07:49

Tak dobře jsem si už dlooooouho nepočetla, moc hezkej deníček :srdce:

 
Misel02
Závislačka 4244 příspěvků 10.02.16 09:40

Krásný porod :D

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 10.02.16 09:42

Vzdy je pekne cist spokojene denicky. At vam Vojtik roste k radosti :kytka:

 
awesome
Kecalka 422 příspěvků 10.02.16 16:01

@terýsek25 moc hezký deníček :palec: :potlesk:

můžu se zeptat, jak to nesla tvoje mamka? myslím jako jestli tam byla s tebou, když tam pracuje a nebo se radši držela stranou? ;)

 
Mary85
Ukecaná baba ;) 1387 příspěvků 10.02.16 16:41

Krásné…!

Zatím to tak však je…miminko se nam podarilo napotřetí, termín mám v květnu a minuly tyden mi umrela babicka…:(

Veřím, že i porod bude tak hladký a skvělý jako ten tvuj ;)

 
nikola12345
Zasloužilá kecalka 866 příspěvků 10.02.16 17:08

Moc krásně napsané :) :srdce: já mám termín v červnu, tak jsem zvědavá jak to bude probíhat :)

 
PetraMerry
Ukecaná baba ;) 1344 příspěvků 1 inzerát 10.02.16 17:59

Hezké:) ale docela dlouhý porod

 
Simona05
Ukecaná baba ;) 2233 příspěvků 10.02.16 18:47

Moc hezky napsané, až jsi mě také dojala k slzám!

 
terýsek25
Ukecaná baba ;) 1302 příspěvků 10.02.16 20:40

Moc děkuji za krásné komentáře, vůbec jsem nečekala, že se bude deníček líbit ;)
@Heivka To je tím, že na něj často vzpomínám a snažím se nic nezapomenout ;)
@awesome Mamka tam tak různě pobíhala, nebyla tam celou dobu, já to ani nějak nevnímala, soustředila jsem se hlavně na manžela :) ona to nesla asi dobře, ale nervózní byla určitě. Jako rozhodně mi do ničeho nemluvila, spíš tak jako přihlížela…
@Mary85 Upřímnou soustrast, stává se to hodně no, prostě život za život :( Přeji krásný porod a budu se těšit na deníček :)

Všem moc děkuji a těhotným držím palce u porodu :hug:

 
tynaterezka
Ukecaná baba ;) 2409 příspěvků 10.02.16 21:02

Denicek je sic pekne napsan, ale porod spackan proc oxytocin kdyz porod probihal jak mel nechapu asi uz dr spechala domu nebo ci co..nemyslim to zle proti vam, ale pokud se otvirate tak nebyl duvod podani a myslim si ze i diky tomu se porod zastavil..

 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 10.02.16 21:56

Deníček je pěkný, ale pěkný porod si představuju jinak. Taky nechápu, proč je potřeba do normálně postupujícího porodu zasahovat a riskovat, že vzniknou komplikace. Taková česká klasika, no.

 
terýsek25
Ukecaná baba ;) 1302 příspěvků 10.02.16 21:59

@tynaterezka Nevím, mě to nepřijde jako zpackaný porod ;) měla jsem tu nejlepší péči. Já jsem se právě hodně dlouho neotevírala, zaseklo se to a nechtělo to dál, těsně před koncem. A tím, že se malýmu jednu chvíli nedařilo, tak tomu chtěli pomoc a zároveň pomoci mě… Podle mě se kontrakce zastavily při otočení na záda, ale já jsem v té poloze chtěla tlačit… Ale beru názor, mám za sebou jen jeden porod, ale myslím, že jsou o hodně horší a naopak tam píšu, jak si hezky počkali a nechtěli po mě, abych tlačila, když ještě nebyl malej připravenej (jako jsem to tady už několikrát četla) ;)

 
terýsek25
Ukecaná baba ;) 1302 příspěvků 10.02.16 22:02

@fenny Každý má asi své představy, mě se můj porod líbil a myslím, že zase tolik zásahů tam nebylo ;) kolikrát jsem tady četla, že dávali oxytocin už na začátku, že nenechali úplně otevřít, že muselo dítě kleštěmi… Ale třeba v budoucnu bude druhý porod ještě lepší ;)

 
tynaterezka
Ukecaná baba ;) 2409 příspěvků 10.02.16 22:07

@terýsek25 tak to uz taky jiny pripad nez ten vas ja jsem mela tez vyvolany porod oxy.ale pokud nekomu daji oxy.uz na zacatku tak bud se neotvira po dobu trech cca hodinach a nebo melo miminko problemy, ale v takovem to pripadu meli zvolit cisare…oni ti doktori kdyz spechaji tak to stoji za to…

 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 10.02.16 22:12

@terýsek25 To je pravda, že to bere každý jinak. Já beru jako zbytečný zásah už to věčné ležení na monitorech (užitek žádný a naopak se tím dá ledacos pokazit).

 
Kytičkaaa
Extra třída :D 11148 příspěvků 16.02.16 08:35

Hezký deníček, úplně mě pohladil po duši a docela se snad i začínám těšit :mrgreen:

 
terýsek25
Ukecaná baba ;) 1302 příspěvků 16.02.16 21:16

@Kytičkaaa Děkuji, mě také těší hezké komentáře a určitě se těšte, není hezčí pocit, než držet to svoje štěstí v náručí

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček