Jak se (ne)vdávat v cizině

lenna1810  Vydáno: 02.05.14

O tom, jak jsem se vdala v Rumunsku. Pokud očekávate příběh o pohádkové svatbě, tak budete nejspíš zklamaní. Toto je spíše divoká story plná úplatků a byrokracie.

O tom, že vzít si cizince v cizině nebude žádná legrace, mě přesvědčila už paní na české matrice. Za 500 korun jsem dostala list papíru, na kterém se stručně řečeno píše v češtině a třech světových jazycích, že jsem svobodná a můžu si vzít pana toho a toho, platnost papíru půl roku.

Razítko, podpis, díky bohu nebyla třeba apostila, jinak bych to vyřizovala místo dvou dnů týden. Prý až budu mít oddací list, je třeba ho nechat v ČR přeložit a následně přeposlat na nějakou speciální matriku do Brna, kde mi potvrdí, že uzavřený sňatek je platný. Když jsem měla to lejstro v ruce, oddychla jsem si, že to nakonec bylo tak jednoduché. To jsem tedy byla pěkně naivní.

Abych vás uvedla do naší situace. Ani jeden jsme nechtěli velkou, honosnou, třídenní svatbu, jak je tady v Rumunsku zvykem. Při představě, kolik lidí mě bude otravovat, kolik z nich mě bude líbat na tváře a jak mě všichni budou nutit pít, ač jsem zapřísáhlý abstinent, se mi dělalo špatně. Mám ráda svůj klid. A abychom mohli mít velkou svatbu, musela bych být pokřtěná, protože tady je svatba v kostele. Jenže já jsem ateistka a nic mou nevíru nezlomí, takže křest nepřipadal v úvahu.

Tudíž bylo vše vyřešeno a žádná velká svatba nebude, vezmeme se pouze na úřadě (jak se na to dívá okolí, je věc druhá - pokud jsme se nevzali v kostele, je to, jako bychom se nevzali vůbec). Bohužel zde má nárok na svatební šaty pouze nevěsta - křesťanka. Obyčejně se jde nejprve na úřad v nějakých pěkných, nesvatebních šatech a pak se nevěsta převlékne do svatebních a v kostele svatba pokračuje. Ty šaty bylo to jediné, co mě mrzelo.

My se chtěli původně brát v létě. Nakonec jsme si řekli, proč ne teď v dubnu, stejně žádná velká sláva nebude, není třeba plánovat. Možná si teď říkáte, proč jsme vlastně tak spěchali - chlap dostal pracovní nabídku, měl odlétat 27.4., tak aby se vše stihlo ještě před odletem. A tady začíná hlavní část našeho příběhu.

Pokud dobře vím, v Čechách stačí prohlášení, že znáte zdravotní stav toho druhého. Tak tady ne. Oba dva musí podstoupit odběr krve a následné testy na HIV, syfilis a jiné pohlavně přenosné choroby, na základě kterých pak lékař vystaví potvrzení, že jsou zdraví a smí se vzít.

Nechtěli jsme ani jeden podstupovat tyhle testy. Víme, že jsme zdraví, navzájem si věříme, v těhotenství mi je stejně dělali. Navíc jsme se chtěli vzít druhý den. Takže to bylo jasné - snížíme se k úplatku.

Jeli jsme na jednu malou polikliniku, kde se veškeré zdravotnické služby a lékařské konzultace platí. Dáma na informacích nám řekla, že zítra na odběry a další den budou výsledky, prostě jinak ne, rozhodně nám nikdo nevystaví potvrzení za peníze.

Můj švagr, který byl s námi, se s líbezným úsměvem snažil okouzlit postarší zdravotní sestřičku, bohužel neúspěšně. Pak mu ovšem docvakla jedna věc - jsme na placené poliklinice, tady když něco chceš, musíš jít za uklízečkou! A šel tedy hledat uklízečku, která by neodolala jeho šarmu a bokem podstrčené bankovce. Smála jsem se. Uklízečka, že může zařídit tohle potvrzení?

Za chvilku švagr přišel zpátky, že se domluvil s uklízečkou a prý nám to vyřídí, hned jak odejde jedna doktorka. Pak si od nás vzala občanky, ode mě ještě potvrzení o přechodném pobytu, požádala o 100 lei (cca 650 Kč) a odešla do jedné z ordinací. Za chvilku si nás tam zavolala, u stolu seděla nějaká doktorka, vedle ruky měla položených 22 lei a vypisovala to potvrzení. Pak tam dala razítko, popřála nám hodně štěstí a mohli jsme jít.

Druhý den jsme šli na místní úřad. Chtěli jsme jen podepsat papír a jet domů. Bohužel. Dříve než za 10 dnů od oznámení to prý nejde. Je to lhůta na rozmyšlenou a taky na to, kdyby měl náhodou někdo něco proti, aby mohl dát včas vědět. Úřednice vyvěsila na dveře inzerát (byl i na webových stránkách města), kde byla naše jména a věk a že se budeme brát. Dále chtěla přeložit to osvědčení, že jsem svobodná, a rovněž i můj rodný list, vše potvrdit notářem. Pak ještě mé prohlášení potvrzené notářem, že umím rumunsky nebo tlumočníka.

Strávili jsme tam s ní hodinu a půl. To mé osvěčení posílala faxem nějaké své vedoucí, jestli je vůbec platné a nevyrobila jsem si ho doma na koleni. Snad půl hodiny si pořád dokola pletla místo narození s trvalým bydlištěm, ač jsme jí vysvětlovali, co je co, pořád si mlela svou. Já pěnila vzteky. Vyžádala si dokonce rodný list dcery, absolutně jsem nechápala, co to má společného se svatbou. Nakonec jsme tedy odešli s hlavou na prasknutí a telefonním číslem na překladatelskou agenturu.

Další den jel přítel (teď už manžel) do města, aby vyřídil ten překlad a poptal se u notáře co a jak. Byl zrovna pátek před Velikonocemi, takže překladatelská agentura slíbila, že to bude hotové v úterý nebo ve středu. U notáře se dozvěděl, že budu muset podstoupit testy, zda umím rumunsky mluvit, číst i psát.
Nakonec jsme tedy jeli ve středu.

Nejprve jsme se stavili pro překlad – nebyl hotový, prý až odpoledne. Ve stejné ulici, jen o kousek dál, má kancelář notář, tak jsme šli rovnou tam. Byla jsem strašně nervózní. Ze zkušenosti ovšem vím, že pokud jsem takhle napjatá, dostanu ze sebe to nejlepší. Neměla jsem tušení, jak ty testy budou těžké.

Zhruba půl hodiny jsme čekali, až na nás přijde řada a pak jsme i s manželem šli k notářce. Ptala se mě na jméno, datum narození, kde bydlím, jak dlouho jsem v Rumunsku, zda tu mám povolení k pobytu, jestli máme děti a jak jsou staré. Pak mi diktovala to prohlášení a nakonec jsem ho přečetla. Testy jsem udělala. Byla jsem taky na sebe náležitě pyšná. Odpoledne jsme si vyzvedli překlady a jeli jsme k nám do města na úřad. Úřednice byla tentokrát spokojená a řekla, že v sobotu v 11 hodin se máme dostavit se dvěma svědky a že nás tedy oddá.

Doma jsme řekli, že tedy v sobotu už budeme svoji. Chtěli jsme tam jít jen tak, jakýpak copak, však jen podepíšeme papír a zase jedeme domů. Tchýně řekla, že tak to přece nejde. Musíme se pěkně obléknout, upravit, je třeba koupit kytici a nějaké zákusky a šumivé víno pro oddávající, případně i starostu, kdyby tam byl.

Takže v pátek dopoledne jsme naši Alex nechali babičce na hlídání a jeli jsme nakupovat. Nesnáším nákupy. A nejhorší jsou nákupy bot. Právě ty jsem potřebovala. Šaty jsem jedny měla doma, tak jsem si řekla, že si obléknu ty, ale bylo třeba sehnat nějaké pěkné boty. Můžu vám jen říct, že to trvalo zatraceně dlouho. Pokud už jsem objevila vhodný model i barvu, tak mi neseděly, případně neměli mou velikost. Nakonec jsem byla nucena koupit si jiné šaty (co by za to jiné daly, že) a k těm jsem pak našla i krásné boty.

Přítel, teď tedy už vlastně manžel, se ještě předešlý večer vztekal, že si žádnou košili kupovat nebude, že je to nepohodlné a podobně, že prý půjde v džínách a mikině. Nakonec jsem ho přemluvila a koupil si i on bílou košili a společenské kalhoty.

Kytici jsem si vybrala sama, líbí se mi kala, tak to bylo jasné. Stavili jsme se pro zákusky a sekt a jeli domů. Myslela jsem si, jak od téhle chvíle bude všechno v pohodě, když už nemáme žádné starosti a koupili jsme vše, co bylo potřeba. No, tak nebylo.

Od porodu na můj menstruační cyklus není absolutně spolehnutí a jako na potvoru jsem to zrovna večer dostala. Byla jsem z toho trochu otrávená, ale byla jsem ráda, že mě aspoň nebolí břicho. Nějaký pupínek mám na obličeji tak jednou za půl roku – a zrovna se mi jeden začal dělat na bradě. Večer jsem nějak nemohla zabrat, necítila jsem vyloženě nervozitu, ale pořád jsem myslela na následující den, nesjpíš to znáte.

Když jsem konečně začala usínat, Alex se probudila. Obvykle se napije čaje a hned zase usne, ale tentokrát se posadila v posteli a byla prostě úplně vzhůru (což už se nestalo téměř měsíc). Dobrou hodinu si hrála, otevírala mi oči, lezla po nás. Nakonec se unavila a zase spinkala. Oddechla jsem si, že tedy konečně mohu jít spát (bylo půl druhé).

Vzbudila mě bolest břicha. Protože to nepřestávalo, naopak se to stupňovalo, hledala jsem uprostřed noci Paralen, abych se tedy konečně mohla vyspat. Nevím, jak je to možné, ale Alex, která obvykle vstává v 7, se v sobotu probudila v 6. Čilá, veselá, aktivní, na rozdíl ode mě. Bylo mi blbě a dostala jsem průjem (viním zdejší KFC). Připadala jsem si jak přejetá válcem, pohled do zrcadla mě značně znechutil. Pupínek na bradě zvětšil svou velikost, kruhy pod očima jsem měla jak medvídek panda a k tomu ty vlasy! Vždyť já budu jak strašidlo!

No, ve zkratce – po zhruba dvou letech jsem se přemohla a namalovala si oči, následně jsem strávila zhruba půl hodiny tím, že jsem se snažila za pomoci fénu, žehličky a různých vlasových přípravků přivést své vlasy do přijatelného stavu.

Téměř se mi to povedlo. Časově mi to pěkně vyšlo, zrovna se vypnula pračka, tak jsem šla pověsit prádlo na terasu. Venku lehce foukal vánek, který se běhěm chvíle změnil v ukrutný vichr, který napáchal nenapravitelné škody na mém účesu. Chlap šel půl hodiny před odjezdem spravovat škvíry v těsnění, nikdo neměl čas, aby pohlídal Alex a já stále nebyla oblečená, měla na hlavě vrabčí hnízdo a zoufale jsem potřebovala na wc.

Deset minut před odjezdem si přišla pro Alex tchýně, já si udělala cosi s vlasy (prostě nějak držely, víc netřeba komentovat, ale žádný svatební účes to nepřipomínalo ani z dálky), oblékla jsem se a stihla jsem i to wc. Chlap byl zatraceně sexy v té jeho košili.

Odnesli jsme všechny věci do auta a jeli jsme ještě pro druhého švagra s manželkou, protože bylo přece potřeba, aby někdo servíroval ty zákusky a sekt. Celou cestu jsem trpěla (i když to bylo asi jen 5 minut), protože oba dva pořád mluvili a mluvili a chtěli, ať se nevěsta ukáže. Já chtěla jen klid a aby se na mě radši nikdo nedíval.

Na úřadě byla jen uklízečka a oddávající. Přednesla tu svoji řeč (upřímně – rozuměla jsem zhruba polovině toho, co říkala), přijala nutný úplatek v podobě Ferrero Rocher a připila si s námi sektem. No, s námi – na přípitek jsem sice skleničku podržela, ale pak jsem ji násilím vnutila manželovi.

Pak úřednice zmizela a nechala nás samotné v obřadní síni. Udělali jsme pár fotek, na všech vypadám jak mrtvola. Mysleli jsme, že tam budeme déle, proto jsme s námi nebrali Alex. V půl 12 totiž jí a pak chodí spát, ale v těch půl 12 jsme byli už doma. Oblékli jsme ji tedy taky do slavnostního a udělali si všichni tři společné fotky u nás před domem.

Svatební kytice mi vydržela do doby, než si k ní Alex chtěla čichnout. Nejspíš se jí taky líbí kaly, neboť byla velice rychlá a s vítězným pokřikem jeden květ urvala.

Toť celá naše svatba. Ještě bude v ČR nutné udělat ten překlad a poslat oddací list do Brna, jak jsem psala na začátku. A upřímně doufám, že to nebude na další deníček. :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
 Váš příspěvek
 
pusina1
Závislačka 2841 příspěvků 02.05.14 00:08

:mrgreen: na to nikdy nezapomenete :mrgreen:

 
Granda
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 02.05.14 01:36

Nezapomenutelna sv :mrgren: atba

 
hanak  02.05.14 04:04

Na ten rumunský oddací list budeš potřebovat apostillu od rumunského úřadu. A pak překlad, ale to už můžeš sama. A hafo dalších papírů (rodné listy vás obou a pokud je někdo z vás rozvedený, tak I rozvodové papíry). A formuláře se žádostí o zápis atd. atd.. Já to ted zrovna taky vyřizuji, snatek byl v US.

 
-Evka-
Závislačka 2850 příspěvků 02.05.14 05:26

Hodně štěstí.
Před deseti lety jsem se bavila se známým a říkal, že na vyřízení ŽL potřebovali tenkrát snad 101 razítek(či různých vyřízení).

 
lucieahmed
Kecalka 307 příspěvků 02.05.14 07:24

Ja jsem se vdavala ve Svycarsku a to vyrizovani papiru bylo skoro stejne. Take jsem ten oddaci list musela mit prelozeny s apostilou, ale nikam jsem ho neposilala. Odvezla jsem ho na ceskou ambasadu a ti to poslali do Brna. A myslim ze u toho museli byt taky opet rodne listi a znovu overeni o statni prislusnosti. Ale tim uz si nejsem jista.

 
munchkin
Kelišová 6672 příspěvků 02.05.14 07:53

Super deníček :potlesk: hodně štěstí :kytka:… a foto novomanželů nebude? ;)

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 02.05.14 07:53

Ty blázne.. fakt jsi do toho šla :D tak ale gratuluju, vím že jsi s nimi šťastná. Já bych do toho nešla. Andrejův kamarád se bude ženit v srpnu tady v ČR a přijede celá Rumunská famílie a bude to asi velký. Já jsem odmítla jít. Svatby nemám ráda a vdávat se nechci :D hlavní důvod je spíš, že on chodil s mou kamarádkou, on jí zahnul s touhle a ona hned na poprvé otěhotněla. Takže když ho vidím, otvírá se mi kudla v kapse… :cert: přeju Vám hodně štěstí, ať malá moc nezlobí a ať jste tam spokojeni. Andy pojede domu buď v létě nebo na Vánoce. No moc se mi ho pustit nechce, jak znám jeho maminku, zas si vymyslí nějakej nádor na mozku a bude chtít prachy. :pocitac:

Příspěvek upraven 02.05.14 v 08:06

 
pomenkova
Generální žvanilka 24098 příspěvků 02.05.14 08:10

Znam to :roll: Sice z nemecka a bez uplatku, ale vim co je to za litani vsude..Hlavne v cechach jsem musela mit i novy rodny list, kdyz Sem se zeptala proc, jestli neplati, ze na starem ze jsem se narodila, nebo co- rekli mi hi hi njn co razitko to penize vite???No hi hihi :cert:
Takze vim co to je a apostilu Sem musela mit nase zeme jeste nebyli v EU takze litani silené..Uplne s tebou citim, ale i tak Sem se musela smat :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Hezky napsane fakt :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :srdce:

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8255 příspěvků 02.05.14 08:20

Deníček jsem nedokázala dočíst, je to hrozně nepřehledné - a hlavně mi vrtá hlavou jedna věc: když je to takový problém, proč jste se nevzali v Česku? Ne že by to bylo úplně snadné, ale opruzy typu lhůt na rozmyšlenou nebo zdravotních prohlídek tu nejsou…

 
tweedy
Kecalka 434 příspěvků 02.05.14 09:37

@Slečna Ferka svatba s cizincem v CR je jeste vetsi byrokracie… :zed: ja jsem se vdavala v UK a naprosto bez problemu, jen pas a prelozeny rodny list

 
Krakatice88  02.05.14 09:41

Perfektní deníček :palec:

 
vlastovka385
Zasloužilá kecalka 694 příspěvků 02.05.14 09:44

Svatba s cizincem v ČR je úplně v pohodě. Stačil přeložený rodný list a potvrzení z matriky, že není ženatý, dokonce myslím, že tenkrát byla potřeba i apostila, protože Chorvatsko ještě nebylo v EU.

 
karkullinka
Závislačka 4020 příspěvků 02.05.14 10:10

My to máme naštěstí obráceně :D přítel rumun a svatba bude tady… tak trochu to znám nooo :) jinak gratuluji ke svatbě :palec:

 
lenna1810
Závislačka 3270 příspěvků 02.05.14 11:34

Všem díky za reakce :kytka:
@hanak @lucieahmed @pomenkova Apostila snad nebude třeba, ale holky, teď jsem tedy značně vyděšená, když čtu, co vše jste ještě musely zařídit 8o Na české matrice mi paní řekla, že stačí překlad a pak to odešlou do Brna, budu v ČR jen měsíc, tak abych to vůbec stihla :roll:
@mejdylko Já typickou rumunskou svatbu odmítla, bývá to prý hodně velký, to je pro mě noční můra :D A zajeď se s přítelem do Rumunska taky podívat, určitě nebudeš zklamaná ;)
@Slečna Ferka V Čechách jsme se nebrali, protože tam nebydlíme. A když jsme tam bydleli, tak jednoduše nebyl čas ;)

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 02.05.14 11:38

@lenna1810 no já viděla fotky na fb Andyho kamaráda svatbu… byl to mazec, já bych takovej tyátr nesnesla :D a pak ty křtiny malý, to snad bylo ještě větší. Nene já tam nechci. Ne že bych nechtěla do Rumunska, to bych se podívala, přeci jen pochází z hor a dle fotek je tam nádherně, ale netoužím poznat jeho matku. :D stejně na to nejsou prachy, abych tam jela, takže si ráda odpustím seznámení s tchýní :D

Příspěvek upraven 02.05.14 v 11:39

 
lenna1810
Závislačka 3270 příspěvků 02.05.14 11:42

@mejdylko Jo, křtiny :roll: To plánuju taky sepsat, ty proběhly před rokem a letos bylo pokračování ;) Já si naštěstí na tchýni nemůžu stěžovat, je naprosto zlatá :) Tak se snad podíváš někdy v budoucnu ;)

 
Terri93
Stálice 69 příspěvků 1 inzerát 02.05.14 17:08

Obdivuju Vás, že jste to takhle zvládla :potlesk: Váš příspěvek mě zaujal z jediného důvodu, a to, že mám stejný zážitek na který nezapomenu. Také jsem se jako Vy přesně takhle vdávala, ale na Ukrajině. A protože také nejsem křtěná a nemám žádnou víru, měla jsem stejné problémy :cert: :mavam:

 
Zuzanice011
Ukecaná baba ;) 2460 příspěvků 02.05.14 22:17

Super deníček :palec: Moc pěkně a vtipně jsi to popsala :mrgreen:

 
MummyPav
Ukecaná baba ;) 1926 příspěvků 02.05.14 22:39

:D Pobavilo a pripomnelo mi to moji svatbu s Anglicanem. Takovyho papirovani jsem jeste nezazila! Puvodne jsem se o tom chtela rozepsat, ale pak jsem si rekla, ze to bude namet meho denicku. Diky za inspiraci :lol:

 
maminazplzne
Zasloužilá kecalka 722 příspěvků 02.05.14 22:48

Možná to není moc k věci, ale když jsem se vdávala, byla jsem tak vynervená, že jsem na závěr pracné úpravy účesu z dlouhých vlasů místo laku nanesla uhličitanový sprey proti pocení nohou… maminka ho měla v poličce v koupelně hned vedle…

 
Klariska16
Kelišová 5767 příspěvků 03.05.14 00:02

Po sto letech chci nakouknout na diskusi a koukám, že máš deníček, takže nejdřív VELKÁ GRATULACE A PŘEJI TI MOC A MOOOC ŠTĚSTÍ A AŤ JE VÁM SPOLU MOCINKY KRÁSNĚ :* Jinak ta situace, kdy Ty na wc, Alex není oblečená, obřad za dveřmi, hihi, bych byla vynervovaná spocená i na pr… :lol: :mavam:

 
Klariska16
Kelišová 5767 příspěvků 03.05.14 00:02

@maminazplzne :mrgreen: :mrgreen: :palec:

 
Zuza2012
Kecalka 185 příspěvků 03.05.14 01:40

Já se chystám vdávat v Anglii, snad to nebude takova hrůza.. :lol:

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 03.05.14 13:17

Hodne stesti :kytka:

 
tasa
Echt Kelišová 7562 příspěvků 05.05.14 21:58

@maminazplzne :P

Vložit nový komentář