Jak se nezbláznit

Rodičovství

Časosběrný deníček původně o tom, jestli lze dostat dítě tam, kam fakt nechce. Nakonec je spíš o tom, jak vychovávat dva caparty a přitom se nezbláznit.

Leden 2014

Honím po bytě svoje vzpupné dvouleté batole. Už od narození to dítě nenávidí oblékání. Dokud se mi nenarodilo, nechápala jsem do všech důsledků a zákoutí význam slova nenávidět. To až teď, když zahajuji už třetí pokus o nasoukání dcerky do kombinézy, začínám mít opravdu jasno. Mé drahé dítě naprosto dokonale ovládá milion způsobů, jak se mi vysmeknout, zdrhnout a případně se schovat. Strašná sranda.

Jakmile je lapena, legrace skončila a začíná boj o to, jak zůstat neoblečena. Nesmím ztratit koncentraci ani na vteřinu, bleskově dokonale dopnout zip a hlavně zapnout knoflíky. Jakákoli nepozornost v tomto směru je nemilosrdně ztrestána bleskurychlým vysoukáním se z kombinézy. A dneska jsem ztratila koncentraci už dvakrát…

Když do třetice zazvoní telefon, neponechávám už nic náhodě a pevně uchopím kombinézu do hrsti těsně pod krkem dítěte. Zabráním tak batoleti ve svlékání. Vyvolám však nijak neobvyklý, zato běžně značný nesouhlas nabručeného potomka, který definitivně propadá zlosti.

Ven se nakonec vždycky dostaneme. Obě zpocené, má hlava bolí a batole ještě posmrkuje. Sousedka na mě přes plot soucitně volá, že za rok bude už mnohem líp. Má můj obdiv za to, jak dokonale si umí tyhle chvíle načasovat. Poděkuji a neubráním se nervóznímu smíchu. Směju se té ironii. V nitru propadám mírné skepsi. No dobře, tak větší skepsi. :D Sousedka udiveně kouká, neříká však nic. Já také ne. Mé sladké tajemství ještě na čas milosrdně ukryjí zimní svršky.

Leden 2015

Sladké tajemství už není tajemstvím, sedm měsíců je plnohodnotným členem naší rodiny.

Moje mladší dcerka je dokonalou reklamou na dítě. Nádherné, věčně spokojené miminko, které se jen směje, výská a hraje si. Ovšem jen do té doby, než spatří hluboký kočár.

Moje starší dcerka je anděl s ďáblíkem v těle. Je to roztomilé, chytré a klidné tříleté dítě. Pro okolí. Bohužel zdědilo po předcích pár milých vlastností. Vznětlivost. Tvrdohlavost. Nenávist k oblékání. Vzhledem k tomu, že některými zmíněnými vlastnostmi bohatě oplývá i matka, stává se tento genetický dar koktejlem semtexu, připraveným kdykoli vybuchnout.

Vypravujeme-li se ven, skýtá tato kombinace mnoho rádoby vtipných až tragikomických chvil. Jako obvykle se dítě odmítá obléct. Nicméně ty pravé grády si schovává až na velké finále těsně před odchodem z domu. Mimino je jako obvykle zatím v klidu. Jeho broukání sice zaniká v jekotu staršího sourozence, spokojený výraz však nelze nezaregistrovat. Pokud nemůžu vzít na sebe manducu, je to jen klid před bouří. A to do chvíle, kdy mimino spatří nad svojí hlavičkou stříšku kočáru. Spolehlivě okamžitě spustí vlnu neutuchajícího pláče. Moment odložení mimina tak odkládám, co to jde. Nicméně do nekonečna odkládat nelze.

Dodám si odvahy, odložím mimino a bleskově se snažím narvat zbytek oblečení na sebe i na vzpouzející se starší dcerku. Čerstvá předškolačka se zmítá vztekle na zemi s tím, že jí z oblečení vadí to či ono. V lepším případě sdělí, která část oblečení to je dneska. V horším jen ryčí. Nakonec vztekle vřískám i já, ruka mě svrbí uhodit. Ovládnu se. Na dcerku hodím naštvaný pohled, beru kočár a snažím se uspat miminko, které hlasitě protestuje. Letím bez šály, bez čepice, rukavic. Proklínám obec, že tu polňačku opět neprojeli, takže je zmrzlá, kluzká a jít se dá jen ve vyjetých, namrzlých kolejích. Bohužel nic pro šátek ani nosítko.

Po 20 metrech mi starší oznámí, že je jí zima a chce domů. Mé vnitřní pnutí dostupuje vrcholu. Běsním jako málokdy a zarytě slibuji dcerce, že už NIKDY se ven nepodívá. Pokaždé jsem pevně rozhodnutá to splnit. Jenže moje tělo, nastavené na každodenní procházky, mi předsevzetí hatí. Mimino ven taky potřebuje. Starší taky. Takže se rozbíhá nekonečný kolotoč. Z temnoty nepříjemných rádoby procházek se náhle vynoří sníh, jako světlo na konci tunelu. A padá a padá.

Miminko spinká půl hodinky v postýlce, nebývalá šance přenést do kočáru a jít si zasáňkovat na náš vlastní, k tomu účelu zbudovaný kopec. Konečně zábava!

Nadhazuji starší dcerce možnost vycházky. Nadšeně souhlasí, těší se na sníh tak, jak to umí jen malé dítě. Jen do chvíle, než se má obléct. Naštvaně koukám na zmítající se dítko a moje hlava, jevící známky domácí frustrace, bolí víc a víc.

Po půl hodině a nepříjemné scéně (už zase) jsme dítě i já kompletně oblečené. Čas jít pro mimino. Po hodině dcerčina nerušeného spánku je to úkol, který je obtížností roven výstupu na legendární K2.

Jedna rukavice. Spí. Druhá. Spí. Šála. Spí. Čepice. Spí. Vyzvednutí z postýlky. Spí. Nejásám. Jsem těsně pod vrcholem K2. Stejně tak, jako bych jako bych reálně absolutně nezvládla skutečný výstup na horu, krachuje můj úkol před dosažením cílové mety. Při ukládání do kočáru mimino otevře oči. Spatří stříšku a spustí.

Naštvaně se otočím na starší, jestli je spokojená. Samo není…

Vyjíždíme na zahradu. Provedu několik marných pokusů o znovuuspání mimina. Hopsajíc po zahradě ve sněhu, v náručí svírám fusak s miminem a připadám si regulérně jak blázen. Ani po čtvrté se nezdaří mimino uložit. Na ruce spí. Jen co naznačím pokus o uložení, řve.

Po dvaceti minutách řevu naštvaně zatroubím na ústup. Kromě ječícího mimina ječí i starší, protestně sedící na kopci. Pod tíhou mojí výhružné intonace nakonec jde. Ječí obě…

Je mi nás tří líto. Moje bolest hlavy dostupuje maxima. Zavrhuji všechna svá předsevzetí. Šátrám v hlubokém kočáře a hledám, jestli se nedají záda upravit do sedu. Dají! Je mi to značně proti srsti, ale usazuji mimino do polosedu. Nadšeně kouká ven. Sáňkujeme asi půl hodiny a náramně si to všechny tři užijeme.

Leden 2016

Už potřetí honím mladší dítě po bytě, abych mu navlíkla kombinézu. Starší si hraje. Oblékání jde mimo moji milovanou dcerku, hraje mrtvého brouka a dělá, že mé klidné sdělení o vycházce neslyšela. Suše a v klidu oznamuji, že kdo není oblečen, zůstává doma. Odchytím blahem výskající batole, povede se mi zapnout důvěrně známou kombinézu ke krku. Oznamuji do ztichlého bytu, že je dítě oblečené a dostává rukavice, tiše přivírám dveře chodby. Než stihnu obléct sebe, starší, bleskurychle oblečená, mi podává boty mladší dcery. Jdeme ven.

Samozřejmě si nelze dělat iluze, že by starší našla zálibu v oblékání. Momentálně opět máme vlnu, kterou bych dřív nazvala peklíčkem. Vadí kalhotky. Vadí leginy. Vadí i leckteré tričko. Rifle vyhovují až třetí. A nelze si dělat iluze, že je tohle mé dítě vzteklé jen při oblékání. Někdy mám tendence šílet. Podezírám škodolibý Osud, že mi dal tohle zlatíčko proto, abych se naučila spoutat pevně své vlastní emoce. A abych pochopila, že nemá dostatečně naplněnou citovou nádrž (v jejím případě je snad bezedná). Stačí doplnit a často je zas na nějakou dobu mnohem lépe.

Mladší už též vystrkuje růžky, někdy si dovedou krásně hrát, někdy by se nejradši přerazily navzájem. Ječí a řvou v jednom kuse. Ne vždy se mi to daří, ale mé sebeovládání dostoupilo těsně pod vrchol K2. Když řvou nejvíc, prostě je roztrhnu, každé dám hračku na opačný konec místnosti. Sednu si s kafem, hodím nohy na stůl a napíšu zas pár řádků tohoto deníčku. Klid samozřejmě jen chvíli před bouří. Největším trestem totiž pro ně je, když je rozdělím.

Už je vám snad jasné, proč ten deníček píšu tak dlouho. :D.

Dlužno podotknout, že zdaleka ne všechny dny byly samozřejmě tak špatné, abych se z nich potřebovala vypsat.

Hezký den!

Hodnotilo 23 lidí. Score 3.9.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Bebuše
Kelišová 7380 příspěvků 12.08.16 04:30

:mrgreen: Taky mám doma dvě dcerky (10 a 28m), samotné oblékání je celkem pohoda, ale co předchází vycházce je opravdu groteska… už jsem vyrazila i bez ponožek v lednu ;) Jedna je z hadích ocásků, druhá pytel blech… Starší skákala z hlubokého kočárku, mladší skáče ze sporťáku, ani jedna nevydrží sedět… včera se mi mladší vykroutila i z autosedačky (nechápu, po zapnutí ji dotahuji popruhy), koukala jsem jak puk, když si to přihasila na přední sedadlo za jízdy…
„Spoutat svoje emoce“ pobavilo, taky podezírám toho nahoře z poněkud drsného smyslu pro humor ;)

 
Zabatko
Závislačka 2990 příspěvků 12.08.16 07:43

@Bebuše Jojo, tak toto jsem zažila taky, nechápu, jak to udělala. 8o

 
anikahen
Stálice 76 příspěvků 12.08.16 08:45

Děkuji za hezké pobavení takhle po ránu…hezky jsem se zasmala…moc pěkný deníček :D

 
Svistice
Extra třída :D 14897 příspěvků 3 inzeráty 12.08.16 08:49

Pobavila jsem se. Ani nevíte, jak potěší vědět, že to jak v blázinci nevypadá jen u nás. :mrgreen:

PS: Včera měl starší hysterák ve vaně, jekot prokládal výkřiky Mami, maminko, nenechávej mě tu, nedělej to… sousedi si museli myslet, že ho minimálně topím. No, a já jsem si jen dovolila vzít mladší dítě a dojít si s ním pro čistou plínu a pak ho v té koupelně obléct a zase na minutu zmizet, abych ho dala do postýlky s mlíkem a mohla jít z vany vyzvednout toho staršího. :zed:

 
Lenka 80
Kelišová 6570 příspěvků 12.08.16 10:17

Jejda. bojim bojim uz ted.mame dvouletacku a za 3 mesice cekame druhe.

 
Mataka.p
Povídálka 42 příspěvků 11 inzerátů 12.08.16 10:47

Jo jo, teprve s druhým dítkem je bláznivý kolotoč kompletní :lol:.Mám dva rarášky, 4letou s pěknou vyřídilkou a 16měsíčního s andělskou tvářičkou a tvrdou hlavičkou :zed:.Než sjedeme ze čtvrtého patra dolů, tak všichni už vědí co jsme jedli a co jdeme dělat a v jaké náladě dětičky jsou. :mavam:

 
Eliizabetha
Ukecaná baba ;) 1224 příspěvků 12.08.16 11:46

Pobavilo a krasne se cetlo, nemuzu se dockat az nas to taky potka :mrgreen:

 
Flyingfrog
Extra třída :D 11941 příspěvků 12.08.16 12:51

@Mataka.p A co teprve se třetím. :cert: :)

A co takový dvouleťák řičící „pomooooooooo­ooooooc, to bolí, maminko, mě to bolííííííí.“ Myla jsem mu tehdy vlasy.

 
xstrasilka
Zasloužilá kecalka 796 příspěvků 27 inzerátů 12.08.16 12:59

@Flyingfrog Naše dvouleťačka má teď taky averzi k mytí vlasů, minule vyblila i večeři, jak u toho řvala, příště jsme myli radši před večeří. Prohlašuje „vlásky dneska ne“.
Jinak deníček moc pěkný, hezky se to četlo. Jsem ráda, že v tom nejsme sami :kytka:

 
Mataka.p
Povídálka 42 příspěvků 11 inzerátů 12.08.16 14:12

@Flyingfrog O mytí vlasů ani nemluvě.

 
medunka23
Kelišová 5457 příspěvků 12.08.16 14:14

Tak denicek me pobavil a potesil jako asi kazdou matku dvou deti za seboi. Mam 2,5letou a ktomu mesicni a obcas mam dojem ze vybouchnu ale pak jsou dny kdy si rikam ze jsou to zlaticka

 
Genovesa
Extra třída :D 10862 příspěvků 12.08.16 14:57

Dekuji za vase komentare, dobre se mi cte, ze v tom nejsem sama :mrgreen:. Joo, myti vlasu. O tom by mohl byt dalsi denicek :lol:. Teda autosedacky, z tech se mi zatim deti nevyprostily 8o. Jinak jsme ted u tchyne a me starsi se snazi. Chova se silene :zed: :oops:. Nejspis na truc. Asi napisu dalsi denicek :roll:.

 
Mataka.p
Povídálka 42 příspěvků 11 inzerátů 12.08.16 16:14

@Genovesa Píšeš krásně o všedních věcech ze života s dětmi. Děkuji za pěkné čtení a budu se klidně těšit na další :lol: :mavam:

 
izzinka
Ukecaná baba ;) 1429 příspěvků 3 inzeráty 12.08.16 18:31

Opravdu jsem se pobavila a v urcitych chvilich jsem videla sebe. Jak dceri oblekam body nebo teplaky a ona razem sundava a to ji je 10m. Nemluvim ze mi vylejza z pleny ze si ji rozepina kdyz se mi konecne podari ji prebalit atd. :lol: :lol: :lol:

 
kattie
Extra třída :D 11483 příspěvků 12.08.16 20:09

Tak jsem se zase hezky zasmála. Živě mi to připomnělo ten nejútlejší věk našeho dítka. První slovo nebylo máma, ale nenene zcela adresné, pouze při oblékání :lol: Píšeš moc hezky. Zdravím maminku i obě dětičky :mavam:

 
Luciasek31
Kecalka 403 příspěvků 1 inzerát 12.08.16 22:03

Moc hezky napsané a opravdu to vyvolává úsměv na tváři.

 
MyDestinka
Kecalka 159 příspěvků 12.08.16 23:10

Pobavilo a zároveň vyděsilo :lol: Pořád řeším, zda druhé ano či ne…

 
Genovesa
Extra třída :D 10862 příspěvků 12.08.16 23:22

@MyDestinka Rozhodne a jednoznacne ANO! :srdce: :)
@kattie :mavam:
Vsem vam moc dekuju za mile komentare. Pobavit jsem vas chtela, jsem rada, ze se povedlo :)

 
ejhle
Ukecaná baba ;) 2062 příspěvků 12.08.16 23:43

U nas teda naopak. Prvni zlaticko-pohodar. To druhe satan. Vsechno problem-oblekani, kocarek… pulhodinove prochazce predchazi hodinove silenstvi :roll:

 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 32251 příspěvků 13.08.16 00:23

Pěkný deníček, pobavil :palec:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14328 příspěvků 13.08.16 01:34

Aneb RaBR jako vyšitý… :mrgreen: :mrgreen:

Příspěvek upraven 13.08.16 v 01:37

 
Ananta
Ukecaná baba ;) 2487 příspěvků 13.08.16 11:52

No, hezký, moječtyřletá dcera zase řve při česání „neubližuj mi, neubližuj mi“!

 
fiona313
Echt Kelišová 8805 příspěvků 14.08.16 16:24

Skvělý deníček. Mám holky 3,5 roku a 22 měsíců a naprosto to sedí :) Už jsem se dlouho tak nezasmála. :mrgreen:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29451 příspěvků 60 inzerátů 15.08.16 11:16

:mrgreen: :mrgreen: :hug: :hug: Zbláznit se nemá smysl. Raděj si dát v klidu kafíčko a nechat je, ať jdou do sněhu třeba nahaté.

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama