Jak se rodí čtyřkilové štěstí

lokynka  Vydáno: 03.01.06

Ahoj všem.

26. 12. 2005 jsem se i já dočkala a stala jsem se maminkou. Narodila se nám holčička Julie.
Rozhodla jsem se Vám napsat, jak jsem rodila já.

Termín porodu byl podle menstruace stanoven na 1.12.2005. K o­plodnění došlo ale později, tak mi termín dle ultrazvuku ve 13. týdnu posunuli na 15.12.
Do poradny jsem chodila k moc hodné paní doktorce. Těhotenství neprobíhálo úplně bez problémů. Od začátku až do 27. týdne jsem měla problémy se špiněním. V prvním trimestru jsem dokonce tři týdne ležela v nemocnici. Všechno ale dobře dopadlo a já se dočkala 38. týdne. Do poradny jsem až do konce chodila k mé doktorce. Nijak se to ale k porodu nechystalo. Pila jsem maliník, s manželem jsme zkoušeli horkou vanu, víno a sex a malá se držela zuby nehty.
15.12. jsem byla v poslední poradně a když do 22.12. nic, tak nástup do porodnice na vyvolání. Tak jsem ráno v děvět zazvonila spolu s manželem na příjem k porodu. Udělali mi klasický příjem, monitor a prohlídku, vyvolávací injekci do zadečku a šupky dupky na pokoj. Dr. říkal, že bych měla do 7 dnů porodit. To mi moc optimismu do žil nevlil. Vyvolávačka nezabrala. Chodila jsem 2×denně na monitor. Na druhém monitoru toho dne dr. zjistil, že je hodnota srdíčka miminka 150 a hranice je 150, tak to raději budou hlídat, tak jsem chodila 3× denně.
Dle ultrazvuku byla v pořádku, odhad váhy 3644 g.
23.12. ráno opět monitor, tam nic. Prohlídka, trochu bolela, taky nic, vyvolávačka do zadečku a ještě tableta na změkčení hrdla. Byla jsem nějaká imunní a NIC.
24.12. ráno opět monitor, prohlídka, vyvolávačka a tableta.
Ještě k tomu jsem dostala toho 22.12. šílený kašel, rýmu, teplotu, tak jsem brala paralen, v noci kvůli teplotě nespala. Druhou noc se vesele rodilo. Dali ke mě vždycky napůl hodiny nějakou maminu a pak hurá na sál. To bylo i kolem půlnoci. To mi už i na:,–(ili antibiotika.
V noci z 24. na 25.12. se začalo něco dít. na monitoru lítali bolesti ke 120. Ale dalo se to celkem v pohodě. Spát ale bohužel ne. V půl jedné jsem byla na monitoru a pokud by se mi do půl druhé neulevilo, tak že zavoláme manžela, ať tam na to nejsem tak sama. Že asi stejně spát nebudu. To už byla třetí noc bez spánku. O půl druhé pořád kontrakce, ale mezi nimi jsem upadala do spánku. Tak jsme nechali manžela spát a Ráno v pět NIC.
25.12. ráno monitor, prohlídka, injekce a silnější tableta, hrdlo změkčené a začínalo se spotřebovávat, otevřená na 1,5 prstu.
Během dne ještě jednou monitor, tam nic moc. Ve tři jsem měla návštěvu a o půl čtvrté to propuklo. Tedy v té chvíli jsem to ještě nevěděla. Bolesti mi chodili 7+4 minuty, ale v pohodě se to dalo zvládnout. Koukala jsem u toho na televizi. Kolem osmé začalo přituhovat. Byla jsem na monitoru, ten ale nic neukazoval. Prohlídka ukázala, že čípku tam je už jen zbytek a už je z toho branka. Otevřená volně pro dva prsty.
Sestřička mi půjčila balon, tak jsem hopsala na balonu a různě se kroutila, chodila se sprchovat. Dělalo mi to hrozně dobře, protože mi bolesti chodily děsně do kříže a spodní části břicha. V devět hodin mi píchli prothazin, že buď se to rozjede, nebo usnu. Žádná změna nenastala, jen že mi to utlumilo kašel. Pořád jsem se přesunovala z balonu do sprcha a zpět. Na pokoji jsem byla naštěstí sama, tak mě nikdo nerušil. Zkoušela jsem si i lehnout, a prodýchávala jsem v leže. A najednou v leže LUP, praskla voda a to bylo 23:10. Začala jsem se trochu klepat, sesula jsem se z postele, zazvonila na sestru, sbalila pití, ručník a telefon a vyrazila se sestřičkou na porodní sál. Tam jsem zavolala tatínka, vzbula jsem ho a tolik něhy v jeho hlase jsem slyšela. Ani nevím, za jak dlouho přijel, byl to fofr a to jsem říkala, že až tak spěchat nemusí, že si může dát ještě kávu, že ji bude potřebovat.
Já jsem se přesunula se sestrou na přípravu, jen mě holila, klistýr jsem neměla. Stejně jsem nevečeřela, neměla jsem už vůbec chuť. A pak jsem šla do sprchy na balon a to už přijel manžel a přišel převlečený za mnou.
Po sprše jsme pochodovali sem a tam přes čekanku, sestřička měřila ozvy miminka. Při kontrakci jsem se pověsila manželovi na krk, funěla mu do ucha a on mi na oplátku masíroval záda. To bylo bezva. Ani nevím, kolik bylo hodin a přišla mě vyšetřit PA, byla jsem na 5 prstů. Chtěla jsem epidurál, bála jsem se, že to kvůli děsné rýě a kašli neudýchám. Měla jsem pořád strašně sucho v puse. PA odešla, my zase funěli, sprcha, chodit sem a tam, věšet se na manžela. Pak už jsem začala mít nucení na tlašení, PA mě vyšetřila a šly jsme s nálezem na 8 na sál. Zavolali doktorku, my si ještě udělali 2 kolečka kolem porodního stolu a hup nahoru, DR. potřebovala ještě dorotovat hlavičku, tak jsem na boku s nohou nahoře trochu přitlačovala a pak jsem mohla přitlačovat v leže. Rodila jsem v klasické poloze s nohama nahože a ani jsem se o nic jiného nepokoušela a nevadilo mi to. Dr. různě roztahovala vchod a usoudila, že bude potřeba nástřih, tak mě opíchla a pak ještě vycévkovala a šlo se tlačit. Vůbec nevím, kdy mě nastřihla, nebolelo mě to. Malá byla trošku větší a měla ruku u hlavičky, tak mi při kontrakci PA zatlačila dvakrát na břicho a šup, Julča byla na světě.
Koukala jsem tam dolů a viděla to mokré zakrvácené tělíčko a ptala jsem se, copak to máme. A byla to holčička. Bylo 2:29.
Manžel šel fotit měření a vážení a balení, Malá měla 53 cm a 4070 g.
My jsme mezitím porodili placentu, to už byla pohoda a pak šití. To trochu bolelo, ale mezitím manžel přinesl Julču, tak jsme se kochali.
Zašitá jsem prý byla tak normálně, pouze vnější stehy. Ještě mě to docela dost bolí, ale to časem přejde.
Hodinky jsme pobyli na sále, pak manžel odjel a já tam poležela ještě asi půl hodinky a pak sprcha a do postele.
Nejhorší chvíle jsem prožívala asi půl hodiny před tím, než jsem mohla tlačit. Teď už si ale vůbec nepamatuji, jak porob bolel. Mám na něj úžasné vzpomínky a jestli bude ještě příležitost, tak do toho půjdu určitě znova. Teď mi trošku chybí to bříško, ty pohyby tam. Kouknu se do košíku, kde spinká to naše štěstíčko a zalije mě pocit tak neuvěřitelného štěstí, že ji mám, že se to ani slovy nedá popsat, jak moc jsem šťastná.
V těhotenství jsem přibrala 16 kg, 9 jsem shodila při a po porodu, tak mám 7 kg a trošku bříško. Je takové měkké. Šití mě dost bolí, ale dneska jsem týden po porodu a sedla jsem si nornálně do auta a řídila, tak věřím, že to bude čím dál lepší. S kašlem to je taky lepší, rýma stále trvá. Občas mám záchvat kašle a doufám, že už se to brzy srovná.
Ještě pro upřesnění, rodili jsme v trutnovské porodnici s pí dr. Melišíkovou, které patří obrovský dík.

Peťula + Julinka dnes týdenní

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
mandragora
Zasloužilá kecalka 906 příspěvků 03.01.06 09:56

Petulko moc krasne jsi to napsala.
Az mi slza ukapla.
Uz se taky strasne tesim na svuj poklad.

mandragora 26tt+5

 
JanickaB
Zasloužilá kecalka 978 příspěvků 03.01.06 10:37

Peťo mco hezky jsi to napsala, i když těch několik dní předtím včetně vánoc muselo být v nemocnici dost náročných na psychiku a bez spaní asi taky nic moc, ale malej uzlíček skutečně pomůže zapomenout. My jsme měli jen o 130g míň jinak stejnýho obříka a šití tedy nic moc a hlavně se to moc nehojí tak nevím, kde se stala chyba…Jo a s tou váhou, my jsme doma 3 týdny, já přibrala v těhu 9kg a dole mám do dnešního dne 13kg…takže mimčo a kolotoč okolo něj udělá svoje.

Tak ať jste obě v pořádku a rýma brzo zmizí.
Mějte se krásně
Janička+Klárka 22 dní

 
Paulinka
Kecalka 384 příspěvků 03.01.06 13:48

Peťulo,moc pěkně napsané a tímto jsi mě přesvědčila,že ikdyž jsou velké bolesti a spoustu nepříjemných věcí okolo,že ta vzpomínka zůstává jen krásná.Už se nemůžu dočkat toho svého porodu a ty vzpomínky budou snad také jen příjemné:-)
Přeji vám s Julinkou hodně štěstí!

Paulinka+Anetka 39+5tt

 
Milka01
Kecalka 292 příspěvků 04.01.06 11:58

Peťulo, taky sis to pořádně užila, to čekání muselo být nekonečné. Nakonec to všechno tak krásně dopadlo :o)

Při čtení jsem měla v očích slzy, jak si člověk uvědomí, kolik mu ten malý uzlíček může dát. Tak tu sedím s tím našim drobkem v náručí, houpeme se na balónu a užíváme si ten pocit neskutečného štěstí, jaký nám jenom může dát.

Přes Vánoce jsem taky byla v porodnici, rodila jsem na Štědrý den, možná jsem si to sama přivolala, ale poslední měsíc jsem věděla, že to bude tak… Malá měla jen o 240g méně než Julinka…, nástřih jsem naštěstí nepotřebovala a jsem vděčná tomu, že i když tušili, že malé bude kus, neudělali mi ho. Bolelo to dole dost i bez toho, takže si nedokážu představit, jak bych asi po porodu fungovala.

Jsi hrozně moc statečná, žes to tak krásně zvládla, máš skvělého manžela a teď i úžasnou dcerku. Moc vám přejeme, ať už dál jde všechno jako po másle a Julinka je stále to hodné miminko :o) co dělá rodičům jenom radost.

Milka & Týna 11 dnů

 
andela  04.01.06 19:31

Peťulko, tobě i Julince přejeme moc zdravíčka a štěstíčka.
A děkuju, teď vím jak to probíhá, když se porod vyvolává. Máme ještě týden čas, tak doufám že malej vyleze sám. Je ještě i dost nahoře.
Andělka a Jaroušek 40+1

Vložit nový komentář