Jak se rodí princezny I.

beckie  Vydáno: 09.11.09

Dítě, narozené za dne, se podobá otci, narozené v noci, matce.

JAPONSKÉ PŘÍSLOVÍ

Byl to den jako každý jiný. Vlastně možná byl pořád ještě maličko zvláštní, ale pomalu jsem si začínala zvykat. Byt byl konečně hotový a už týden jsme já a můj muž bydleli spolu a v novém. Bylo na čase, vždyť do porodu zbývaly už jenom tři týdny. Cítila jsem se fajn. Pomáhala se stěhováním. Uklízela po řemeslnících. Nevypadat jako vagon, ani bych netušila, že jsem těhotná. Tak jako po celé těhotenství i teď mě všechny těhotenské neduhy obešly obloukem. Neotékaly mi nohy, nebolely mě záda.
A tak jsem se 26. října rozhodla zajet si pro žehličku, která zůstala ve starém bytě. Nezůstala tam ale bohužel jen žehlička. Nakonec jsem sbalila obrovskou tašku a spokojeně vyrazila k domovu s asi deseti kily na zádech. Po hodině cestování pražským metrem, pět minut od domu, jsem začala tušit, že tu svoji holčičku asi brzo uvidím. Bříško začalo povážlivě tvrdnout. Zůstala jsem stát jako přikovaná. Tááák. Zhluboka dýchat. Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. Bříško povolilo a já se šnečím krokem dostala domů. To už mi bylo zase hej. Bylo třeba všechno vybalit a schovat. To aby táta nepřišel na to, s čímže jsem se to přes celou Prahu táhla.
Ještě vyčistit holkám terárium. Nakrmit je. Trošku uklidit bych zvládla. Třeba otřít ty okna, alespoň zevnitř. Jen co mě ta myšlenka napadla, stála jsem na žebříku a mydlila okna.
Spokojeně jsme se usmála na výsledek. Byt byl jako klícka. Ale lednice prázdná. Zajedu ještě nakoupit. To mám kousek. Bříško se znovu ozvalo. Víc než předtím. Tvrdost se rovnala betonu a taky podbrišek bolel. Poslíčci, napadlo mě. Znovu jsem vše rozdýchala a došla domů.
Jenže podbřišek bolet nepřestal a přidaly se také záda. Doktorka sice říkala, že už se mám spíše sprchovat, ale napustila jsem pořádně horkou vanu. To mi přece na záda zabírá. A zabralo. Šla jsem si lehnout.
Můj pan Dokonalý zapomněl dojít z práce domů. I tak jsem usnula jako špalek.
Té noci jsem se vzbudila dvakrát. Poprvé mě probudil můj drahý. To když přišel z „práce“. Asi ve dvanáct, a tipuji po pěti pivech. Demonstrativně jsme s ním nemluvila. Tudíž jsem ani nemohla říct, že mě bolí podbřišek. Podruhé se mi zdál sen. Nepamatuji si přesně o čem byl. Ale pamatuji si jak plynul jeho děj a najednou se ozvalo jako by lupnutí. Jako by mi někdo nad obličejem luskl prsty. Probudila jsem se podruhé. A došlo mi, co se děje. Pode mnou bylo mokro. Praskla mi voda.. Přítel spal, spokojeně chrápal. Usoudila jsem, že ho ještě nechám v blažené nevědomosti. Převlékla jsem se a snažila jsem se jít si také ještě lehnou. Ale čisté pyžamo nevydrželo suché ani minutu. Fajn. Následovalo napouštění nové vany a můj hodinový pobyt v ní. Povídala jsem si s holčičkou, vykládala jsem jí, že brzy přijde na svět. Taky jak mě naštval její táta. A jak já teď rodím a on si spí . Nemám sbalenou tašku. Rozsvítila jsem světlo v ložnici.
" Miláčku, copak to děláš?„, ozvalo se z postele.
"Balím tašku do porodnice.“
„A nechceš to nechat na ráno?“ ani ho nenapadlo, že bych mohla začít rodit už dnes.
„No ono by ale už ráno mohlo být trošku pozdě.“ Teď mu to musí docvaknout. Nedocvaklo. Otočil se a spal dál. Myslíc si, že jsem hysterka. To je celý on. Když mám termín za tři týdny, tak prostě budu rodit za tři týdny. A basta. Příroda nepříroda. Už zase spokojeně chrápal. Obešla jsem postel. Políbila ho a pohladila.
„Praskla mi voda.“ řekla jsem potichu. „Dneska se narodí holčička.“, pronesla jsem tišeji. Najednou jsem si uvědomila, že se nebojím. Pořád jsem se usmívala. A těšila se, až ji poprvé pochovám.
„Tak, tak počkej, jedem do porodnice.“ vystřelil z postele rychlostí blesku. Věděla jsem, že bude panikařit.

„Vydrž, lásko, já si tady dobalím věci. Pak si půjdu ještě lehnou, alespoň na hodinu. Jsou čtyři ráno. A podle mně má mímo ještě čas. Pak tě vzbudím a pojedeme.“ rozhodla jsem.

Nevěřícně na mě zíral. Ale přes jeho pohled alá " Jsi blbá nebo co?" jsem udělala jak jsem řekla. .............­.............­.............­.............­..POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ.......­.............­.............­...... :-D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Melounek
Závislačka 4216 příspěvků 13.11.09 22:05

Po prasknutí vody jsi jít lehnout :-D to bych nedokázala už bych neusla. Těším se na díl druhý :mrgreen:

 
Pibuch
Ukecaná baba ;) 1161 příspěvků 02.12.09 17:24

No teda jsi klidas! Jsem zvedava na sebe :dance: snad nebudu panikarit- ale ja jeste mam spoustu casu :-)15+5tt

Příspěvek upraven 02.12.09 v 17:33

 
sara1000
Závislačka 4313 příspěvků 07.12.09 19:54
:-)

Uplne me uchvacuje tvuj klid.Jsem zvedava na sebe,mne praskne voda a budu hystericky litat po byte.Teda doufam,ze budu zrovna doma :-).Kazdopadne musi jeste chvili cekat 17+5.

Vložit nový komentář