Jak se rodí štěstí :o)

EDINA  Vydáno: 28.09.03

Předem bych hrozně ráda znova poděkovala úplně všem za krásné gratulace, které jsem si už pěkně vytiskla a jednou budu moct Daisy ukázat, kolik lidiček na nás myslelo a drželo palečky.
Opravdu jsem velmi dojatá tou spoustou krásných příspěvků a jak už jsem psala, nelituju ani náhodou, že jsem se rozhodla se s vámi dělit o zážitky z mého těhotenství a teď už i porodu.

Dnes je to šestý den, co se naše tříčlená rodinka rozrostla o nového člena a já usedám k počítači, abych popsala to, co mi neustále vhání do očí slzy štěstí pokaždé, když na to jen pomyslím - můj porod.

Všichni co četli můj deníček od začátku jistě ví, jak moc jsem se na své druhé těhotenství těšila a jak moc jsem ráda, že jsme sehnali peníze na soukromou porodní asistentku Andryu, která nám naše čekání na miminko velmi zpříjemňovala svým přístupem ke svému povolání.
Od minuty kdy jsme se poprvé seznámily (před 2 lety na přednášce o porodech doma) mezi náma přeletěla jiskra a já si byla jistá, že v případě dalšího těhotenství bych chtěla, aby to byla zrovna ona, komu se bez jakýchkoliv okolků oddám do péče.

Mé těhotenství bylo krásné a pohodové a plné očekávání. Čím více se blížil datum porodu, tím více stoupalo napětí a někdy i strach, zda to celé dokážu. Nikdy jsem nepochybovala o svém rozhodnutí rodit doma, protože tomu jsem věnovala dobrý rok a půl ještě dřív, než jsem vůbec otěhotněla, ale začínala jsem v sebe a své tělo ztrácet důvěru. V takových chvílích věděla Andrya co říct a jak povzbudit, abych nabrala druhý dech a porod očekávala pozitivně naladěna.
Je hrozně těžké vysvětlit někomu kdo to neprožil to zklamání a zmatek, který mě provázel po prvním porodu císařským řezem. Ten hluboký pocit méněcennosti a zoufalství, že jsem se nedokázala bránit a podlehla tomu, co mi tenkrát tvrdili bylo pro mé nenarozené dítě nejlepší, přestože já věřila v opak.
V momentě co se narodila Apolenka mi proletěla hlavou myšlenka - příště to bude jinak ........

A bylo......

V neděli 21. září v 7.30 hod mě probudilo nutkání si zajít na velkou. Potichounku jsem vstala, abych nevzbudila Apolenku a potichu jsem se vrátila znova do postele. Cítila jsem jak mi odchází hlen, který již dva dny před tím začal nabírat na kvantitě a měl bílou skoro průhlednou barvu. Sáhla jsem po papírovém kapesníku a zjistila jsem, že hlen je narůžovělý se směskou krve. Ale té krve bylo opravdu malilinko.
Asi 10 minut na to jsem ucítila první bolest (já bláhová vůbec nevěřila, že tohle by mohl být začátek tak očekávaných kontrakcí) a jediné co mě napadlo bylo, že ta bolest má co do činění s tím, že se mi už po několikáté to ráno chce na záchod.
Napadlo mě, že bych mohla zkusit stimulaci bradavek a ona bolest se najednou dostavila o něco silněji, proto jsem nechala bradavky bradavkama a seběhla znovu na toaletu.
To už se Apolenka probudila a začalo normální ranní dění - servírování snídaně, snídání a různé domácí práce. Mezitím jsem si byla vědoma toho, že ta bolest se vrací, ale při letmém pohledu na hodiny jsem zjistila, že to vůbec nemá pravidelnost a vlastně jsem se spíše začala obávat, že ona bolest znamená něco špatného, jako že něco není v pořádku s mou jizvou po císaři.

V 10.00 hod jsem zavřela dveře za manžílkem, kterému jsem sice řekla, že mám pocit, že se něco děje, ale protože to taky může trvat dny, že bude lepší, když půjde do práce a já mu zavolám, kdyby něco.
Hned potom jsem vytočila číslo mé mámy, která ten den zrovna slavila své narozeniny, abych jí popřála vše nejlepší. Samozřejmě se mě ptala, zda jí nechci náhodou dát k narozeninám vnouče a já jsem si dělala srandu, že kdo ví, protože bolesti jakéž takéž mám, ale že to asi nebude ono, tak ať raději nejásá :o)))

Bolesti se vracely po 20 minutách, někdy déle, někdy méně a daly se zvládat levou zadní. Abych pravdu řekla, očekávala jsem, že kontrakce bolí jinak a možná ano, možná každá žena tu bolest vnímá rozdílně, ale mě překvapilo, že mě to bolí jen ve spodní části bříška a vlastně nejde vůbec o vlnu bolesti, která by šla od vrchu dělohy dolů, ale jen o řezavou bolest z prava do leva, kterou bych přirovnala v křeči v podbřišku. Jako když chytnete křeč do nohy, ale teď do bříška a bylo to vždy doprovázeno tlakem v kříži. Tak jsem vlastně věděla, že ta kontrakce přichází, začala jsem cítit zvláštní tlak, jako by se mi chtělo na velkou a pak přišla ta bolest.
Kolem 13.00 jsem už začínala být nervozní a opravdu vystrašená, proto jsem zavolala Andryu, která v 13.30 přijela, aby mě omkrkla. Velmi mě povzbudilo, že se miminku i mě daří dobře, čili ta bolest není nějakého nekalého důvodu, ale opravdu kontrakce!!!! Andrya mě ujistila, že vše je na dobré cestě a odjížděla s tím, že ruší své veškeré plány, takže jí mám zavolat hned, když bolest nabere na intenzitě a pravidelnosti.
V 16.00 hod jsem uložila Apolenku, aby si na chvilku zdřímla a šla jsem si napustit vanu, ve které jsem si lebedila skoro hodinu. Kontrakce přicházely zhruba po 20 minutách a když jsem z vody vylezla, šla jsem zavolat kamarádce Ajdě, abych s ní prodiskutovala tu svou bolest a také abych jí mohla oznámit, že se něco asi děje, protože v dubnu letošního roku jsem pro změnu držela palečky já jí, když doma rodili po císaři svou druhou dcerku.

Zjistila jsem, že bolesti po té koupeli zesílily a najednou chodí co 5 minut, někdy dokonce co 3 minuty.
Ajda mi doslova nakázala, že mám zavolat Andryi, protože tohle už vypadá jako opravdové pravidelné kontrakce, trvající asi 45 sekund. Já Ajdě vlastně asi vděčím za to, že jsem doma nerodila bez asistence :o))) Já jsem totiž pořád nevěřila, že tohle je ONO a kdybych s ní ten den nemluvila, tak asi čekám na Guze, který se měl z práce vrátit v 19.30.
Tak jsem nejdříve zavolala Andryi s tím, že bude nejlepší, když by přijela a mezitím jsem měla několik velmi silných kontrakcí, během kterých se už nedalo mluvit a musela jsem se soustředit, než ta bolest přešla. Zjistila jsem, že tu bolest mnohem lépe zvládám ve stoje a takto jsem více méně trávila celý porod. Potom jsem zavolala Guzovi, že bude lepší, když příjde domů a kolem 18.00 hod se objevil ve dveřích následovaný po 10 minutách Andryou, které stačilo na mě jen kouknout a začala vybalovat veškerá svá „cimprlátka“ s tím, že už nikde nejede, protože naše mimi je cestě.

Zavolali jsme tchyni, zda by si mohla přijet pro Apolenku a mezi bolestma, které nabíraly na intenzitě a jediné co zabíralo bylo dost hlasité „hekání“ jsem začala malé balit tašku. Polinka byla zlatá, pořád mě pusinkovala, ale nepanikařila. Jen mě chtěla utišit, protože viděla, že jsem očividně v bolestech. Guz mezitím pomohl Andryi připravit náš obývák na samotný porod. Všude po zemi byly různě prostěradla a nepromokavé podložky a v jednom rohu veškeré vybavení co sebou Andrya nosí na porod.

Tak a teď to budu psát trochu technicky podle časových údajů, pro lepší přehlednost :o)

18.40 hod - kontrakce nabírají na intenzitě a já se musím při každé opravdu soustředit, abych nevyletěla od bolesti z kůže
Vůbec jsem nechtěla, aby se mě Guz dotýkal, protože mě to rozrušovalo a ikdyž jsem ho chtěla vedle sebe, tak jakýkoliv dotek mě vyváděl z míry. Nechtěla jsem, aby mě litoval, ale hlavně aby mě povzbuzoval a také připomínal, že již brzy budeme mít naše štěstíčko v náručí

18.50 hod - přijíždí naše druhá PA - Sue

19.00 hod - chce se mi na malou, proto se z obýváku přesunu na toaletu, kde strávím dobrých 5 kontrakcí a zjišťuju, že mi odchází dost krve a hlenu. Andrya mezitím poslouchá srdíčko štěstíčka a ujistí mě, že je vše na skvělé cestě a miminku se daří dobře.
Já přestávám vnímat co se kolem mě děje a soustředím se na překonání bolesti, která je již opravdu dost silná. Poprosila jsem
Andryu, zda by mi mohla udělat vnitřní vyšetření, abych zjistila, na kolik cm jsem otevřená. Andrya totiž vnitřně vůbec nevyšetřuje, a to ani během porodu, takže jak moc porod postupuje většinou odhaduje podle toho, jak se žena chová. Ono to totiž pro ženu může být šok, když jsou kontrakce silné tak, že se to opravdu nedá vydržet a dozví se, že je otevřená jen na pár cm a tím pádem ztratí sílu a odhodlání pokračovat a ikdyž z tohohle jsem měla strach, rozhodla jsem se, že chci vědět, že tyhle bolesti alespoň něco dělají.

19.15 hod - Andrya mě vnitřně vyšetří a výsledek mě povzbudí natolik, že se mi chce od radosti skákat (hi hi, no to asi ne, ale radost mi to udělalovelikou) 8 - 9 cm !!!!!!!!!!!!! Říkám si v duchu páni, tak ono se opravdu něco děje a ta bolest má nějaký výsledek, takže nabírám druhý dech a soustředím se na neustále se na mě řítící kontrakce.

19.35 hod - stojím v rohu našeho obýváku, opřená o zeď a v mírném předklonu a při každé kontrakci vydávám zvuky raněného zvířete. Hrozně mi to pomáhá a navíc nemám nutkání zadržet po dobu kontrakce dech. Myslím, že touhle dobou bylo pro Guze opravdu bolestné jen stát opodál a dívat se, jak se trápím. A ano, já se trápila, v duchu jsem si říkala, tohle přece nemůžu vydržet, ale na druhou stranu jsem si uvědomovala, že tohle všechno se mi konečně děje. To po čem jsem takovou dobu toužila, vše na co jsem se takovou dobu připravovala je najednou tu a mé tělo dělá to, co jsem do poslední chvíle nevěřila, že je schopno - funguje jak má a dělá vše proto, aby porodilo ten malý uzlík, který v nitru mého bříška 9 měsíců rostl a sílil.
Ale kontrakce jsou opravdu natolik silné, že se ptám Andryi, zda bych mohla použít rajský plyn, protože jsem začínala mít pocit, že bez pomoci to asi dál nezvládnu. Andrya mě ujišťuje, že vše zvládám naprosto na jedničku a navrhla, ať zkusím ještě pár kontrakcí vydržet a pak se uvidí. Rajský plyn je naprosto neškodný jak pro rodičku tak dítě a neposkytne úplnou úlevu od bolesti, ale hodně žen si jej nemůže vynachválit proto, že jim pomohl se odpoutat od té největší bolesti.

19.45 hod - snažím se najít pohodlnou pozici během kontrakcí, protože při každé nové kontrakci následuje velikánská bolest a tlak na konečník a pocit, že se mi chce na velkou. Zjišťuju, že mi pomáhá, když při každé bolesti začínám tlačit a Andrya mi později řekla, že to bylo právě proto, že jsem byla otevřená na 10 cm a miminko si začínalo tlačit cestičku ven.
Při vrcholku každé kontrakce jdu pomalu do podřepu a tlačím jako bych chtěla na velkou, hrozně mi to ulevuje a když bolest přejde, vracím se znovu do stoje.
Mám strašnou žízeň a Guz mi otírá čelo vlhkou plenkou a nosí mi pití. To otírání vlhkou plenou bylo senzační, protože ikdyž jsem touhle dobou už byla nahá, tak ze mě tekl pot a bylo mi příšerně horko.

19.55 hod - při každé kontrakci ze mě vychází více a více krve a krvavé zátky. Bolesti chodí dost pravidelně po 3 minutách, každá trvá asi 1 min, ale někdy kontrakce příjde až po 5 minutách a já mezitím nabírám sílu, protože cítím, se chystá další, bolestivější a silnější.

20.10 hod - praskla mi voda a to tak, že jsem se až lekla :o) Když začala velmi silná kontrakce a při jejím vrcholku jsem měla potřebu jít do podřepu, tak v momentě, kdy jsem si dřepla slyším - lup - a následuje sprcha vody a veliký pocit úlevy

20.25 hod - začínám opravdu cítit nutkání na tlačení a s každou novou kontrakcí tlačím seč mi síly stačí. Andrya mi neřekla, že můžu tlačit, ale že mám dělat to, co mi tělo radí, abych dělala a já cítím právě tohle - tlačit tlačit tlačit ať už je to brzy za mnou.

20.45 hod - chci vědět, jak jsem na tom a Andrya mi řekne, ať se sama přesvědčím a „šáhnu“ si a proto zavedu do pochvy dva prsty a jsem dojatá a překvapená tím, že cítím tak v půli hlavičku a vlásky našeho miminka!!!!!

20.55 hod - při každé nové kontrakci je vidět více a více hlavičky a já najednou ztrácím sílu při tlačení ve stoje, proto navrhuju, že si chci sednout
Opírám se přitom o Guze a držím jeho ruku, kterou při každém tlačení nesoucitně mačkám na padrť :o))) V druhé ruce mám ručník a otírám si z čela pot.

21.15 hod - tlačím jako by nebylo zítřka. Kontrakce chodí co 3 - 5 minut a vždy po čtyřech. První kontrakce bolí a ty další tři jsou opravdu velmi silné nutkání tlačit, které se nedá ovládnout ani kdybych chtěla, takže věřím, že kdybych já neměla sílu tlačit, tak to mé tělo udělá samo. Ale já tu sílu mám !!! Dívám se totiž do zrcadla, které pro mě nastavila Andrya a to, jak vidím při každém zatlačení více a více hlavičky našeho miminka ze mě najednou dělá Golema a nic mi nestojí v cestě :o)))
Začíná se opravdu prořezávat hlavička, při každé nové kontrakci je jí vidět víc a víc a už se nevrací zpátky „dovnitř“ ale zůstává tam, kde jsem jí při poslední kontrakci dotlačila a au au to to pálí!!!!!!!!!!!!
Přichází opravdu silná kontrakce a více tlačení a Andrya mi řekne, ať si dám ruku na hlavičku miminka snažím se netlačit tak rychle a raději se soustředím na to, aby se mohla hráz roztáhnout a já se nenatrhla. V ten moment mi bylo natržení ukradené, ale poslechla jsem ji a snažím se netlačit ráz na ráz, ale spíše pomalinku a přitom jakoby zadržuju hlavičku, aby se nenarodila na jedno zatlačení.
A hlavička je venku !!!!!! Koukám do zrcadla a začínají se mi koulet po tváři první slzy, tentokrát už to nejsou slzy od bolesti, kterých jsem za ten večer také několik uronila, ale slzy totálního úžasu a štěstí. Vidím své miminko, vidím krásný obličejíček, s mrňavým nosánkem a přitom zbytek tělíčka je stále ve mě.......

Přichází další nutkání tlačit a potřeba soustředit se mi brání v tom se dívat co se děje, takže zakloním hlavu a zavřu oči, tlačím a tlačím a jakoby z povzdálí slyším Andryu jak říká, abych natáhla ruce, protože ramínka jsou venku a já si budu moct sama „porodit“ naše miminko.
Dělám co mi říká a najednou cítím cosi vlhkého v náručí a při další kontrakci se uvolní tělíčko a já si na bříško pokládám naše štěstí - 21.35 hod

Guz i já pláčeme dojetím. Guz chtěl původně malou porodit, ale protože jsem jej potřebovala u sebe, potřebovala jsem se o něj opírat a drtit mu ruku, tak se musel spokojit s tím, že viděl vše vlastně z mého pohledu :o) a alespoň natahuje ruku, aby si mohl svou dcerku také pohladit.
Daisy dobrých 5 minut vůbec neplakala, jen vydávala kloktavé zvuky, když se zbavovala vody co měla v pusince a jen tak kolemsebe koukala těma nejkrásnějšíma hluboce tmavýma očima, ve kterých by se i nejlepší potápěč utopil.

Páni, tak takhle se rodí štěstí - napadá mě a soustředím se na každý detail. Rychle kouknu mezi nožky a usvědčuju se, že UTZ nelhal a opravdu máme holčičku. Počítáme všechny prstíky a já jí hladím a pusinkuju a držím pevně, ať mi to její vlhké tělíčko nevyklouzne z náručí. Opakuju pořád dokola, jak moc jsem šťastná, že jsem to dokázala a pomalu ale jistě si uvědomuju, co se vlastně událo. JÁ, která jsem si myslela, že jsem naprosto nemožná a nedokážu porodit vlastní dítě se najednou cítím, jako bych vyšlápla dvoutisícovku.
Ikdyž vím, že nejsem první ani poslední žena, co porodila své dítě, pro mě tato chvíle moc znamená a cítím se od prvního okamžiku, Říkám Guzovi, jak moc ho miluju a on zase líbá a objímá mě - nás obě.
Uvědomuju si velmi matně, že nejsme sami, ale přítomnost Andryi a Sue je tak přirozená, že mi ani trošku nevadí.

21.45 hod - 10 minut po narození Daisy jsem porodila placentu. Velmi rychlá třetí doba porodní a placenta je v naprostém pořádku. Guz stříhá pupeční šňůru a poté nám Andrya ukazuje a popisuje, jak, kde a co placenta dělala.
Poporodní krvácení minimální - 200 ml a po kontrole jsem mile překvapena, když se dozvídám, že jsem se sice natrhla, ale tak malinko, že nebude třeba ani jeden steh.
22.15 hod - zvedám se za pomoci všech a přesunuju na polštáře, takové hnízdo, které pro mě Andrya se Sue připravily. Atmosféra v pokoji je velmi klidná, všichni září štěstím a klidem. Daisy je ke mě přitulená a zkoušíme kojit. Netrvá to dlouho a přisaje se jako profík a od té chvíle jí to jde znamenitě.

22.30 hod - tchyně přiváží Apolenku, která se hned vrhne ke mě a dává mi pusinky. Ukazuje na Daisy a volá - it is a baby!!! Ukazuje na mě a na Guze a Andryi se Sue oznamuje, že tohle je máma a tohle táta - to kdyby to náhodou nevěděly :o))
Pozoruje malou Daisy a po chvilce dumání se rozhodne jí přece jen políbit a je z toho všeho myslím na větvi, ikdyž v dobrém slova smyslu.
Dali jsme jí od Daisy dáreček (hračku) a protože je ze všeho tak rozjařená a vyžaduje si video, tak jí pustíme televizi a mezitím Guz pomohl Andryi naskládat její vybavení do auta.
Já volám mé mámě abych jí předala virtuální dáreček k narozeninám!!!! Tak se nám to povedlo !!! Máma se ptá, kolik malá váží, ale nebyla příležitost to zjistit, tak Andrya malou zváží a zjišťujeme, že naše prďolka, není zas až taková prďolka - 3 740 g a 54 cm.

23.30 hod - Andrya a Sue odchází. Loučíme se s obrovskými díky a dojetím.

24.00 hod - Guz ukládá Polinku ke spánku a potom zůstáváme v obýváku dobré dvě hodiny a povídáme si o všem, co se událo. Daisy usla a jen tak si na mě vrní. Je pořád nahá a jsme jen přikryté dekou a je strašně příjemné cítit její teplé tělíčko na mém.

Kolem 2.00 hod mi Guz pomáhá do sprchy a konečně má příležitost si svou novorozenou dceru také pořádně pochovat!!!

Vůbec jsem nemohla usnout, Daisy jsem měla celou noc na sobě a skoro pořád u prsu. Věděla jsem, že bych měla zdřímnout, ale skoro to nešlo, jak jsem byla v euforii z toho, co se před pár hodinami událo.
Ráno bylo jako každé jiné, jen jsme bohatší o dalšího člena. Polinka přišla do ložnice a hned utíkala okouknout, zda ještě pořád máme to „baby“ :o))) Guz nám všem udělal snídani a takto jsme se všichni čtyři tulili až do 10.00 hod, zatímco já kojila a Guz Polince četl knížku.

Nádhera.

Nejen že jsem porodila podle svých představ, ale zážitek, který z porodu mám předčil mé očekávání. Jsem na sebe hrdá a na Guze taky, jak to vše zvládl. Jsem pyšná, že jsem odnosila a porodila tak krásný uzlík a Daisy je velmi klidné miminko.
Během bolestí jsem měla chvíle, kdy jsem zapomínala, proč to vše dělám, proč to bolí a chtěla jsem aby to vše přestalo a někdo rozhodl za mě, jak s tou bolestí naložit. Věřím, že kdybych byla v nemocnici, tak podlehnu věčnému nabízení utišujících prostředků či epidurálu, ale protože jsem u sebe měla lidi, kteří věděli jak na mě, kteří ve mě a přirozený porod věřili, úspěch byl skoro dopředu zaručen a vše dopadlo, jak dopadlo.

Pořád na to vše musím myslet a jsem neskonale šťastná. Bohužel se stala jedna smutná věc, která celou tu událost trochu pokazila - Sue celý porod natáčela na naše video, ale když to potom trochu přetočila, aby se mohla přesvědčit, že něco z té pásky díky přítmí bude, tak už zapomněla vše zase přetočit dopředu a když znova natáčela, tak přetočila právě ten okamžik samotného porodu!!!!!
Takže na videu máme natočeno jak se prořezává hlavička, kdy jí je vidět tak půlka a potom až když už mám Daisy na bříšku. To „důležité“ tam není a už jsem si to obrečela, tak teď zbývá jen doufat, že některé fotky, co fotila Andrya nám to vynahradí.

Porod ikdyž bolí je neskutečně nádherný. NIkdy bych neměnila a jsem ráda, že jsme se rozhodli rodit doma.
Pokud bude někdy nějaké příště, tak vím, že budu chtít, aby o nás pečovala zase Andrya a kde budeme rodit??? Zbytečná otázka :o)

Vaše Ed

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  28.09.03 11:18

Ahoj Ed, sedím u počátače, slzy se mi koulí po tváři, za zády spokojeně spinká můj stejně starý Matýsek jako Daisy a ja vzpomínám při tvých rádcích na svůj porod. Spoustu pocitů i bolestí jsem vnímala úplně stejně, krásně si to popsala. Ta bolest je fakt děsná, ale ty miminka stojí i za větší. I když pčiznávám, že ke konci než jsem měla povoleno talčit jsem si pomyslela, že už to nechci zažít. Tahle myšlenka mě opustila hned jak jsem cítila, že ze mě vylelo miminko a já ho uviděla.

Dneska mám takovej vzpomínkovej den.

Mějte se všichni 4 moc moc krásně

 
Anonymní  28.09.03 13:27

Ahoj Edi, to je naaaadherny clanek. Tecou mi slzy a to je se obvykle tak snadno nedojmu. Uz se nemuzu dockat, az nase mimi vykoukne na svet. A to nas jeste ceka 26 tydnu:-)))
Pozdravuj rodinku a mej se fajn.

Lenka

Ps: mam na mem albumu fotecku naseho mimiska z utz. Jukni, az budes mit cas:-)

 
Anonymní  28.09.03 13:28

Nejsem Anonym, jsem Lenelka!:-)))))

 
Anonymní  28.09.03 14:02

Ahojda novopečená maminko:-)

Ani nevím co napsat-ŽASNU!!! Nádhera!
Bez slz jsem to zvládla až k větě Polinky-pak už jsem jen stírala klávesnici:-)

…už teď se těším na druhé miminko a doufám, že mi to taky vyjde, abych okusila ten ´„PRAVÝ“ porod:-)

Páá Lucka a Matýsek

 
vercasvob
Stálice 93 příspěvků 28.09.03 14:09

Ahoj Ed,
moc krásně jsi to napsala,opravdu mě to moooc dojalo.Jsem moc ráda,že se Ti splnil Tvůj sen porodit doma.
Sice se vůbec neznáme,já jsem z Vrabčáků,ale Tvůj deníček jsem moc ráda četla a už jsem se nemokla dočkat Tvého popisu porodu Vašeho štěstíčka.
Já mám dvě holčičky Kristýnku 4letou a Barborku 13ti měsíční a mé porody byly naprosto odlišné.
Ten druhý s Barborkou byl v sice také v porodnici,ale kvůli povodním uplně v jiné a dodnes jsem moc ráda za to jak byli na mě všichni hodní a já porodila také přirozeně,bez jakékoli injekce.
Jsem moc ráda,že jsi se o to s námi podělila,takže ještě jednou přeji celé vaší rodince moooooc štěstí a moooooc zdraví!!!
Ahoj Verča

 
HanaZana
Závislačka 2793 příspěvků 28.09.03 14:11

Milá Edi!
Je to asi ohraná písnička,ale i já jsem uronila slzičku,musela jsem honem pro kapesník:o))))).
I pro mě byl porod zážitkem,doufám,že se mi „TO“ poštěstí ještě jednou zažít,ale Tvůj „domácí“ porod musel být nádherný.
Tohle bych ani nikdy nečekala,že i Ty sama můžeš asistovat,dokonce si i porodit miminko.Musí to být fajn pocit:o))))).
Hodně štěstí s Daisy celé Vaší rodince přeje Hanka

 
Petulinka1
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 28.09.03 14:31

Milá Editko,

napsala jsi to nádherně, měla jsem pocit jako když jsem u Vás v té místnosti :-) slzy se mi koulí z očí, jak je to nádherný.

Moc bych si přála aby už se mi taky nějáké to štěstíčko uhnízdilo v bříšku :-)

Hodně štěstíčka celé vaší rodince

přeje Petra

 
Anonymní  28.09.03 14:59

Ahojky,
tak takhle jsem si dlouho nepobrečela. Na tvůj článek mě upozornila kamarádka Pusinka.
Tak Ti a Tvé rodině přeju hodně krásných zážitků s miminkem.
Ahojky Jana

 
Diny
Ukecaná baba ;) 2096 příspěvků 28.09.03 15:36

Ahoj Ed:)

Moc moc blahopřeju k maličké a ke krásnému porodu doma. Jsi statečná holka a tvůj článek je psán tak sugestivně a srdcem, že jsem se občas cítila, jako bych u toho krásného zrození vašeho štěstíčka také byla:)

Od mého prvního porodu uběhlo skoro 10 let, díky tobě jsem si spoustu věcí a hlavně pocitů připomněla. Teď jsem ve druhém měsíci a moc se těším na náš druhý uzlíček štěstí, díky tobě se těším i na samotný porod, a i když bude klasický v porodnici, pokusím se řídit svým tělem a snad mi to personál moc nepokazí…

Mě totálně dostalo, když jsi popisovala své bolesti, jak jsi byla opřená o stěnu a manžel jen stál a nemohl nic dělat. To jsem brečela a úplně cítila najednou i s tebou a i s ním… Ještě jednou moc děkuju za tvé deníčky a hlavně za tenhle poslední:)

Diny a mimísek (zítra začátek 8tt:)

 
SarkaR
Kecalka 442 příspěvků 28.09.03 16:38

Milá Edi,

to musel být mooc krásný zážitek. Taky mi tečou slzičky asi jako všem kdo to čtou.

Závidím ti, že jsi mohla tohle všechno zažít a zároveň tě obdivuju, jak jsi statečná a všechno jsi skvěle zvládla.

Taky pořád přemýšlím, co všechno mohlo být kolem mého porodu jinak. Já jsem vlastně nerodila, byla jsem na operaci. Ani nevím, jak vypadají porodní bolesti :-(( Doufám, že příště budu mít šanci alespoň částečně prožít to, co jsi před týdnem zažila ty.

Mějte se všichni hezky a přeju vám ze srdce jen to nejlepší.

Šárka + Šimůnek (příští týden 3 měsíce)

P.S. Koukala jsem na fotky a Andrya je sympaťanda od pohledu a teď i podle toho, co jsem si tady o ní přečetla :-))

 
esterka
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 28.09.03 17:23

Ahoj Ed,
asi jako všichni ostatní jsem si při čtení popisu Tvého porodu poplakala. Napsala jsi to nádherně a jistě to ještě větší nádhera byla ve skutečnosti. Obdivuji Tě za odhodlání porodit doma, já se neodhodlala ani jednou, ale i tak mám na své dva porody jen ty nejkrásnější vzpomínky.
Ještě jednou gratuluji.
Ahoj Esterka

 
Anonymní  28.09.03 17:44

Mil Ed,

mockrat Ti dekuji za popis Tveho porodu a z celeho srdce si preji abych i ja mela alespon z casti tak prozity porod.
Jen ctenim Tveho denicku a hlavne porodu si mi dodala nezmerne sily na muj vlastni porod,ktery ted uz snad prijde do nekolika hodin.
Dekuji Ti.
Veruska 40tt+5

 
Gabina2  28.09.03 19:14

ED,
moc gratuluju a přeji celé Tvé rodině jen to nejlepší!!!

Je úžasné, když je všechno v pořádku a člověk „TO“ nechá na přírodě. Pak se ani nestačí divit, jak tělo pracuje úplně instinktivně a kde se to v něm vůbec bere!!!

Tak ještě jednou gratulace a všem těhulkám /tedy i sobě ;o)/ krásné vzpomínky na porod.
Gábi 30tt

 
Sulanek
Kelišová 5636 příspěvků 28.09.03 21:01

Mila Ed,

tak naaadherny popis porodu jsem jeste nikdy necetla, pri cteni mi kapaly slzicky a vse se mi promitalo v hlave, jako bych byla s vami. Muj porod, ackoliv probehl v nemocnici, byl pro mne taky tim nejkrasnejsim zazitkem v zivote a byla jsem nesmirne stastna, ze jsem si ho prozila cely a prirozene. Ovsem kdyz ctu, ze si mimi muzes porodit vlastne uplne sama, zacinam o tom snit taky. Nevim zda se mi to nekdy povede, ale mam o cem premyslet…

Hodne stesticka se svym stestickem preje

Sulanek+Veronika 8M

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 28.09.03 21:04

Ahoj Ed!

Takže přebírám štafetu!! Jsem ráda, že vám to vyšlo na stejný den, co jsem se sama narodila a jsem ráda, že vám vyšel porod doma, jak jste si přáli.

Já bych teda doma nerodila za nic na světě, brala bych spíš dobře vybavený ambulantní dům s bezva porodní asistentkou. Doufám, že aspoň toho se tu jednou dočkáme. Doma mi to připadá dost riskantní. Však víš, že Veru byla v inkubátoru a někdy i rychlý převoz může trvat až moc dlouho… Prostě půjdu bez lítosti do porodnice, když už u nás jiná možnost není a zase si našetříme na nadstandartní po­koj.

Těším se na další zprávičky od vás z domu a hlavně, jak dál připravuješ Apolenku na její velkou konkurenci.

Pá, pá, držte se!!

Alice + Verunka + bobík 8 tt

 
Anonymní  28.09.03 21:06

Ed,
gratuluju k Daisince, přeju jí do života všechno nejlepší.
Je skvělý, že ti to vyšlo tak, jak jsi si to představovala… Kvůli videu se netrap, vždyť je to taková „blbost“…

 
Anonymní  28.09.03 21:23

S velkými díky Tobě Ed za všechny zážitky, o které jsi se s námi byla ochotna podělit a dodat tak jistě desítkám z nás odvahu a víru v sebe samu jako ženu
Claudie

P.S. Slzám se opravdu nešlo ubránit, je to celé prostě napsáno od srdce a srdcem. Jsi skvělá!!!

 
Monticka
Ukecaná baba ;) 1177 příspěvků 28.09.03 21:37

Ahojky Sluníčko!

Pláču, ty víš proč:) Ale nic krásnějšího jsem ještě nečetla…

Pá Montička

 
Anonymní  28.09.03 21:51

Ahoj Ed,
takse mi taky zpotily oči, četla jsem jedním dechem a prožívala. Poprvé jsem četla tak pěkný popis prožitků a pocitů ženy během porodu, a moc věcí mi to připomělo i u mého porodu. Zrdcadlo zkusím u svého dalšího porodu /ať si naše porodnice zvykají :-)), tady existuje možnost mít u porodu dulu, která se o tebe stará od začátku těhotenství, ale rodit v nemocnici bohužel nesmí/, taky nešlo odolat si nesáhnout na ještě nenarozenou hlavičku a i přes šílenou bolest to byl zvláštní a silný zážitek, ale vidět první okamžik zrození - to musí být nádhera. Chtěla jsem po manželovi aby udělal foto, ale v nemocnici je to trochu problém.
A snášení bolesti? Já prý ke konci porodu manželovi sdělila, že už toho mám dost a odcházím domů! Prý jsem sbalila kapačku a slézala z lehátka. Naštěstí si to nepamatuju:-). Taky bych moc chtěla zažít pocit, mít miminko hned od porodu na delší dobu na sobě. Jak to popisuješ - krásné.
Ještě jednou díky za deníček, dal mi hodně motivů k zamyšlení a chuť prožít druhý porod ještě trochu „jinak“, i když rodit doma nejspíš nebudu, vzhledem k problémům při prvním porodu - ačkoliv byl stále ještě veden jako přirozený.
Hodně zdraví a lásky Vám všem, Daisy pusu na patičku - Ája

 
Veru
Kecalka 242 příspěvků 28.09.03 21:53

Ahoj Ed!

Skláním ti poklonu za opravdu nádherný popis porodu!!! Jsem tu z toho pěkně naměkko, znovu jsem si připomněla svůj nedávný porod a musím ti říct, že spoustu věcí jsme měly hodně podobných. I já jsem se rozhodla pro přirozený porod ( ve Vrchlabí ). Vůbec toho nelituji, i když jsem během dvoudenních kontrakcí ztrácela síly a hlavně odvahu a v jednu chvíli si přála cokoliv, jen aby to nebolelo :o))) Moc se mi líbí to, že se v Anglii nevyšetřuje při porodu vnitřně, protože se mi přihodilo to, co popisuješ. Dlouhou dobu silné kontrakce, ale vůbec jsem se neotevírala. Na mou psychiku to působilo příšerně. S natržením jsem na tom byla úplně stejně, jen to naše štěstíčko byla opravdu prďolka ? 3,06kg.

Přeji malé Daisy i celé tvé rodině hodně štěstíčka a zdraví do života.
Ahoj Veronika + Tina (za 2 dny 3 měsíce)

 
Anonymní  28.09.03 23:22

Ahoj Edi,
já nevím, co napsat.....
Na to se prostě nedá reagovat. Moc ti to přeju.
Psala jsem ti to všude možně už mockrát, ale rozhodně neuškodí napsat to znova… Hodně štěstí a zdraví! To ostatní příjde samo…

Já mám dneska termín,ale bohužel to nevypadá, tak snad mě ta naše holka nenechá dlouho čekat!

Mějte se krásně
Léna 40tt

 
Sykorka
Kecalka 150 příspěvků 29.09.03 08:45

Ahojky!

Pro slzičky málem nevidím na klávesnici! Moc děkuji za úžasný popis narození tvého malinkatého štěstíčka!

Musím přiznat, že to ve mě nechalo hluboký dojem a že to budu po večerech vyprávět mimískovi v bříšku, aby vědělo co ho za pár týdnů čeká.

Přeji celé Vaší rodince spoustu zdraví, štěstí a radosti.

Sýkorka 33 tt od Brusinky

 
Pusinka
Kecalka 369 příspěvků 29.09.03 09:29

Ahoj Ed, včera jsem si přečetla tvůj článeček a musím říct, že jsem brečela jako želva. Moc krásně jsi to napsala! Jsem moc ráda, že vše dopadlo podle tvých představ a ty máš v náručí svůj druhý uzlíček šťestí.
Možná, že jsem brečela také proto, protože i já před pár dny zjistila, že se u mě v bříšku u:,–(ilo něco maličkého a náš synek Tomášek se konečně dočká sourozence. Ještě sice nejsem potvrzená od doktorky, ale vím to na 100%.
Přeju celé vaší rodince moc a moc štěstí
Pusinka-Petra(od Motičky)+Tomášek (2,5roku) + černý pasažérek (4tt+6)

 
Anonymní  29.09.03 11:29

Milá Ed,
ještě jednou Ti moc gratuluji a děkuji za krásný článek o porodu. Úplně se dokážu vžít do tvé situace - u mě to bylo naopak:
První porod normální - v nemocnici, ale pohoda, druhý císařem. Jak jsem se probrala z narkózy, cítila jsem se strašně - asi jako ty. Císař byl předem indikován, protože jsem asi 10 dní před porodem prodělala „jakousi cévní mozkovou příhodu“ - prostě jsem asi 20 min špatně viěla, nemohla jsem mluvit a brněla mě ruka. Lékaři řekli, že mě nenchají rodit, abych „nezůstala ležet na stole“. Což mě tak vystaršilo, že jsem s nimi ani nediskutovala. Ovšem bylo zajímavé, že jsme naplánovali termín na úterý, ve čtvrtek mi řekli, že to vůbec není k porodu, že se nic neděje ( to bylo týden před termínem) - no a v noci mi začly kontrakce. Jsem přesvědčená, že moje holčička to všechno vnímala a do císaře se jí nechtělo a tak se rozhodla, že to přece jen zkusí sama. Nedovolili jí to chudince. Ale jak jsem tak ležela po narkóze, úplně „přejetá“ a brečela jsem, že mi vlastně „ukradli“ porod, už tam jsem se rozhodla, že budu mít určiě ještě jedno miminko. Mimichodem, absolvovala jsem potom spoustu vyšetření a nikdo nenašel příčinu té cévní příhody. Takže jsem úplně zdravá - aspoň doufám, a příště si ten porod nenechám vzít. Holčička má teď už půl roku, je nádherná a dělá nám strašnou radost. Ta starší je na ni strašně hodná - nejlepší je, jak už teď se spolu dokážou smát a dovádět ( ta starší má 3). Ale i když si dnes na ten druhý prod vzpomenu - a jak jsem to teď napsala, zase jsem z toho zklamaná a smutná.
Měj se krásně, ať ti holčičk rostou!
 Darina

 
Brusinka
Kecalka 436 příspěvků 29.09.03 12:11

Ahoj Ed,

Jak tu všechny popisují o slzičky při čtení nebude nouze, proto si článek tisknu a přečtu až doma, protože bych to dojetí asi těžko rozdýchávala :-)))
Ještě jednou všechno nej nej nej do života malé Daisy i vás všech.

Martina

 
Kaitlin
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 29.09.03 12:30

Ahojky Ed!

Protože už vím, jak bezvadně umíš psát, očekávala jsem velice upřímné psaní, ale to co jsem si právě přečetla mě naprosto dostalo, odrovnalo… brečim tu a připadá mi, že jsem si to prožila s tebou.
Moc jsem ti přála, aby se ti vyplnil sen o přirozeném porodu doma a jsem moc ráda, že to dopadlo i nad tvé očekávání. Popsala jsi to nádherně, najednou mám pocit, že „vím“… Děkuji ti za to, že ses rozhodla podělit se s náma o tvé štěstí, ani nevíš, jak moc nám to pomáhá překonávat naše strasti. Ještě jednou děkuji!
Přeju ještě jednou mooře štěstíčka a fůůru zdraví pro celou vaši rodinku.
Kaitlin (snažilka od Montičky)

 
Anonymní  29.09.03 12:32

Mila Ed,

tak jsem si taky pobrecela, asi jako vsechny tady. Krasne jsi to popsala. Preju vam spoustu stesti a zdravi a at se mate porad tak radi!
Berunda

 
Maru
Závislačka 3427 příspěvků 29.09.03 13:14

Ahojky Ed, napsala jsi to prostě úžasněa nádherně i já tu stírám slzičky. jsem ráda, že ti vše vyšlo podle tvých představ a přeju celé rodince moc a moc štěstíčka. Maru (od Montičky)

 
Anonymní  29.09.03 13:14

Ahojky Edy!

Nádhera, jsem moc ráda, že se ti splnil ten největší sen v životě!!!

Když jsme se seznámily, tak jsem si myslela, že je řada s uzlíkem štěstíčka na mě a že si budu k Tobě chodit pro rady… a co život nechce - drobečka máš Ty a néééé ledajakého… Daisy je sladká a jsem moc šťastná, že všechno proběhlo v pořádku a Ty si prožila to, počems toužila… Mám vás ráda a moc na vás myslím!

Veronika B.

P.S.: Jak jsem to četla, tak jsem měla chuť rodit ;o)

 
terezicka
Stálice 83 příspěvků 29.09.03 14:05

Mila Editko… Čtu tvůj nádherný zážitek už po třetí a pořád se nemužu nabažit…po tvářích mi stékají slzy a běhá mi mráz po zádech…tolik ti to vše přeju!!Doufám že budete všichni moc a moc šťastný:-)
Tvoje Terezička

 
Jirina
Extra třída :D 12050 příspěvků 29.09.03 14:15

Milá Ed,

hned z kraje Ti musím moc pogratulovat k životnímu zážitku a hlavně vyseknout poklonu tvojí statečnosti a odvaze. Tvůj popis porodu na mě ohromně zapůsobil a už druhý den na vás pořád myslím a představuji si, jaké to asi bylo. Určitě byl tvůj prožitek o to silnější, o co jsi byla ochuzena při prvním „ukradeném“ porodu. Vůbec nesmutni z toho, že se zničila část videa, ze tvých vzpomínek a ze srdce Ti to nikdo nikdy nevymaže a koneckonců, kdyby nastalo nějaké „potřetí“ tak aspoň bude co vylepšovat :o))

Ještě se vrátím k Tvé odvaze rodit doma. Já bych si to nikdy netroufla, vůbec si neumím představit, že bych rodila u nás v obýváku. Ale vím, že jsi měla vše detailně promyšlené a že v případě komplikací bys nic neriskovala. O to je skvělejší, že žádné nenastaly a mohla sis to užít tak, jak sis to užila.

Musím říct, že já jsem si svůj první porod ve velké porodnici (Praha - Motol) užila obdobně, i když samozřejmě jsem miminko nechytala do vlastní náruče ani nesledovala zrcadlem, jak postupuje. I přesto, že jsem skoro celou dobu porodní strávila na vlastní žádost vleže, protože jsem prostě nebyla schopna se udržet na nohou (to už o sobě dávno vím, že bolest zvládám jen vleže). Pro mě bylo důležité, že jsme byli s manželem v klidu sami, porodní asistentky nás sledovaly spíš zpovzdálí a naopak měření jak se otvírám jsem já po nich vyžadovala a každý centimetr mě ohromně povzbuzoval. Bohužel jsem se nevyhla nástřihu, ale po vysvětlení rizik spojených s předčasným porodem (rodila jsem v 35. týdnu, ale naprosto spontánně a přirozeně) a možnosti poškození mozečku miminka jsem nic neriskovala a dobrovolně souhlasila. I tak jsem si to hluboce prožila od prvního do posledního okamžiku a hned na porodním sálekonstatovala, že chci co nejdřív další miminko. No a teď je Jírovi rok a měsíc a já jsem ve 30.týdnu. Jsem moc zvědavá, jaké to bude podruhé, snažím se vyhnout jakýmkoliv očekáváním (poprvé jsem neměla s čím porovnávat), hlavně netuším, zda to bude opět předčasně, ale doufám, že ty pocity budou alespoň stejné, ne-li ještě lepší. Jen jedna vada - nestihla jsem včas říct, že chci vidět placentu, takže když jsem se vzpamatovala a ptala se, kdy budu rodit placentu, bylo mi řečeno, že už je dávno venku a už ji odnesli (vůbec jsem to nepostřehla, že ze mě vylezla).

Bohužel jsem Jíru nemohla mít hned po porodu u sebe, protože vzhledem k předčasnému narození musel být pořádně vyšetřen (věřím, že to bylo nutné, protože ostatní maminky tam děti hned u sebe měly), také už bylo okolo půlnoci a potřeboval co nejdříve zahřát, takže byl až do rána v inkubátoru. Viděli jsme se až ráno a hned v prvním okamžiku ve mně propuknul tak silný cit, že jsem chvílema měla pocit, že mi snad praskne srdce. I potom byly trošku komplikace, protože měl Jíra silnou žloutenku a musel být na fototerapii, ale měla jsem ho vždy skoro hodinu na kojení a ten vznikající vztah byl nádherný.
Zajímalo by mě, zda je vztah matky a dítěte skutečně silnější, když je děťátko u maminky hned od první chvíle a pořád. Já si totiž myslím, že můj cit snad už ani silnější být nemohl. Ty už to můžeš porovnat - myslíš, že malou Daisy miluješ víc než Polinku? Já si myslím, že asi ne, protože každá maminka dá asi každému děťátku všechno, takže jsem moc zvědavá, jak to bude podruhé.

Toť pro porovnání moje zážitky, ještě jednou moc gratuluji k nádhernému štěstíčku a doufám, že tvůj deníček bude mít pokračování.

Ahoj Jiřina s Jírou 13 měsíců (z Vrabčákova deníčku) a s Drobečkem 30 týdnů v bříšku (z Brusinčina deníčku)

 
Jindriska
Zasloužilá kecalka 687 příspěvků 29.09.03 15:30

Ahoj Ed!
Matýsek zrovna spí a Sofinka je na procházce, takže jsem si mohla přečíst tvůj deníček a snad zvládnu i napsat pár slov, aniž bych od toho pořád někam odbíhala. Jsi fakt úžasná, žes to takhle zvládla, přiznávám, že já jsem typické doktorské dítě, doktorská manželka (a sestřenice a švagrová, kam se podíváš je to v naší rodině samý doktor), a tak mě už ty nejrůznější pípající přístroje a bílé pláště rozhodně spíš uklidňují, takže rodit doma bych si asi netroufla. Já jsem obě děti rodila u Apolináře a rozhodně si nemůžu stěžovat, nenutili mě do ničeho, co bych sama nechtěla, PA byla se mnou celou dobu, doktor mi potom říkal pomalu minutu po minutě co přesně se děje a jak postupujeme. Luis byl celou dobu se mnou a myslím, že i pro něj bylo dost frustrující, že mi vlastně žádným způsobem nemohl pomoct, ale už jenom fakt, že tam celou dobu byl mi pomáhal. Rozhodně jsem ale moc ráda, že to vyšlo i s Matýskem, že se nakonec otočil a z císaře sešlo. U nás je zatím všechno stále v nejlepším pořádku, Mateo i krásně spí, takže si poměrně odpočinu a Sofinka nijak nežárlí, tudíž téměř idyla. No, Matýsek se právě rozječel, takže musím končit, doufám že i u vás je všechno v pohodě, zatím ahoj,
Jindra + Sofia + Mateo

 
Roxana
Povídálka 35 příspěvků 29.09.03 18:46

Ahoj Editko!!!
Ještě jednou moc gratuluji k Daisince a děkuji za vylíčení toho, jak jste vše zvládli společně s por.asistentkami a manžílkem.
Psala si to srdíčkem a já v práci bulela jako želva(ještě že byl kolega služebně mimo firmu).
Ještě jednou díky a přeji stále tak spokojené miminko, Polinka ať je hodná sestřička a celé rodině fůru zdravíčka a štestíčka.
Pa Roxana+dcerka 7 let+prcek 10 tt.

 
Anonymní  29.09.03 21:08

Ahoj Ed,nemohla jsem se dočkat až si přečtu,jak to vlastně probíhalo.Jak vypadá takový porod doma,vlastně by mě zajímalo,jak vlastně probíhá takový normální porod.Protože nám se to zažít nepodařilo.Ale čtu a koulejí se mi slzy po tváři, nevnímám ani tak jak to postupovalo,jak čtu tak se mi zdá, že to trvá celou věčnost,nevím jak se dají označit ty pocity z toho všeho co se děje,vím že to je mnoho okamžiků,vteřin a určitě nejkrásnější „čas“ tvého života.Je to taková nádhera,mám za vás takovou radost a po třech měsících se mi zase díky tobě vrací vzpomínka na ten čas,kdy jsme to prožívali taky.I když jinak,ale myšlenky byly asi stejné,jsem ráda když vím,že tu bouři citů,radosti a úplné euforie si prožije snad každá z nás.NApsala jsi to strašně krásně a já doufám,že si to budeme dlouho pamatovat, a že budou moci něco takového prožít všichni,kdo se snaží a nebo už jim malinká srdíčka v bříšku tukají.Věřím,že když si někdo něco moc přeje,tak se mu to splní.Každý si zaslouží nějaké to „štěstí“ i když pokaždé to naše „štěstí“ vypadá jinak. Jsem tak unavená z těch pocitů,že ani nevím jak napsat co teď cítím.Hlavně asi obrovskou radost a přeju ať vydrží i vám.Opatrujte se papa Tailor a Koblížek

 
Anonymní  29.09.03 21:08

Ahoj Ed,nemohla jsem se dočkat až si přečtu,jak to vlastně probíhalo.Jak vypadá takový porod doma,vlastně by mě zajímalo,jak vlastně probíhá takový normální porod.Protože nám se to zažít nepodařilo.Ale čtu a koulejí se mi slzy po tváři, nevnímám ani tak jak to postupovalo,jak čtu tak se mi zdá, že to trvá celou věčnost,nevím jak se dají označit ty pocity z toho všeho co se děje,vím že to je mnoho okamžiků,vteřin a určitě nejkrásnější „čas“ tvého života.Je to taková nádhera,mám za vás takovou radost a po třech měsících se mi zase díky tobě vrací vzpomínka na ten čas,kdy jsme to prožívali taky.I když jinak,ale myšlenky byly asi stejné,jsem ráda když vím,že tu bouři citů,radosti a úplné euforie si prožije snad každá z nás.NApsala jsi to strašně krásně a já doufám,že si to budeme dlouho pamatovat, a že budou moci něco takového prožít všichni,kdo se snaží a nebo už jim malinká srdíčka v bříšku tukají.Věřím,že když si někdo něco moc přeje,tak se mu to splní.Každý si zaslouží nějaké to „štěstí“ i když pokaždé to naše „štěstí“ vypadá jinak. Jsem tak unavená z těch pocitů,že ani nevím jak napsat co teď cítím.Hlavně asi obrovskou radost a přeju ať vydrží i vám.Opatrujte se papa Tailor a Koblížek

 
Nikky
Kecalka 335 příspěvků 29.09.03 22:27

Milá rodinko,

moc krásně popsaný porod, až tu pláču a vzpomínám na svůj porod. Jsem moc ráda, že se vám podařilo porodit doma a bez problémů, podle vašich plánů. Je to skutečně zázrak. :o)))
Ještě jednou přeju hodně , moc a úplně nejvíc štěstíčka s vaším Štěstíčkem- Daisy a chůvou Polinkou.

Nikol, Jaromír a Vendulka 14 t

 
Anonymní  30.09.03 08:50

uaaa potlacuji slzicky, protoze sem v praci. Opravdu uzasny clanek a uzasny porod. Preju vam moc, moc, moc stesticka. :)) Doufam, ze za par mesicu budu mit stejny zazitek, protoze sem konecne po hroznee dlouhy dobe otehotnela.

Ahoj boubi

 
vajo
Kecalka 272 příspěvků 30.09.03 10:43

Ahoj Ed a Daisy May,

musím Vám oběma moc a moc pogratulovat k tomu úžasnému výkonu a přeji celé Vaší rodince moc a moc radosti a štěstí s novým človíčkem. Apolence trochu závidím, protože když moje maminka čekala mého sourozence, tak jsem si moc přála sestřičku, ale narodil se mi bráška. Taky to není k zahození, ale neprožila jsem si to holčičí svěřování v dospívání, což musí být paráda. Taky se musím přiznat, že první, co jsem udělala při příjezdu z dovolené jsem hned koukla na internet napjatá jako malý gatě, jestli už se ti štěstíčko narodilo. Moje bříško pomalu taky roste a už se moc taky těším až svoji holčičku budu držet v náručí.

Ještě jednou moc a moc gratulací posílá

Eva + vajo

 
Anonymní  30.09.03 12:35

Mila Ed a cela vase rodinko,

po pravde ani neumim slovy vyjadrit, jak moc na me tvoje vypraveni zapusobilo. Bylo to tak „uzasne“, pri cteni se mi tajil dech a slzicky se rinuly do oci. Jsem moc rada, ze se ti splnilo to, co jsi tak moc prala. Vsem vam preji kopu stesti :), posilam pusinku krasne male slecne a pohlezeni „velke“ sestricce Polince a uznani manzelovi, ze to tak krasne zvladl s Tebou. Ted si rikam, ze navzdory myslenkam co cloveka sem tam prepadaji, TO zvladnu.

Diky

Misa (Misul) 22 tt
od Brusinky

 
Anonymní  30.09.03 15:58

Edi! Gratuluji! Manželovi jsem přikázala, at mi do porodnice napíše co se Ti narodilo. Možná by nebyl špatný aktuální seznam dětí z našeho deníčku. Já v pondělí ráno ucítila o půl 4 kontrakce a ráno jela normálně na ozvy. Monitor vůbec nevypadal na porod, ale prohlídka odhalila otevření na 3 cm. Vzali mě na příjem. Ale nic se nedělo. (Příjem 10.58 - porod 14.16 hod.) Normálně jsem chodila po por. boxu a telefonovala. Tak mi navrhli pichnutí vody a to byl jediný zásah. Natočili monitor a pak - 12. 45 to začalo. Napřed trochu, pak víc a víc. Manžel přijel téměř na finále. Aspon mě vytáhl ze sprchy. Simonka měla 3.71 kg a 50 cm. (Michal měl 3.6 kg a 52 cm. Jsou od sebe přesně 3 roky a 1 měsíc.) Ale nemohla jsem jí přetlačit a tak jsem zoufale prosila at mě nastřihnou a skočí na břicho. Má vykloubenou pravou ručku ale po 4 týdnech se to prý spraví. Celý porod trval od kontrakcí 1.5 hodiny, mě se to zdálo nekonečné. Aspon mi to denní cvičení na něco bylo. Sice jsem chtěla syna, ale Simča je moc hodná a už bych jí neměnila. Tobě jsem tipovala kluka a taky holka. V porodnici jsem kg moc nenechala, pořád mám 2 kg navíc. Taky pořád žeru. Doma bych nerodila, byla jsem spokojená, ochotný personál mi do porodu nezasahoval, byla jsem jim vděčná za to přetláčení, už jsem neměla sílu, protože jsem se snažila u´ž den předem moc nejíst.A člověka to povzbudí, když mu PA řekne na kolik cm je otevřený, teda aspon mě. Ale jiný kraj jiný mrav. At prospíváte a přibývate na váze přeje Renča + Simonka 8 dní

 
Anonymní  01.10.03 15:19

Ahojky ED,
tak jako asi všem tak i mě po přečtení tvého úžasného zážitku se koulejí slzy po tváři. Sice se neznáme já sem chodím jen občas, ale ten nádherný článem mi nedal, abych ti nenepsala jsi skvělá a obdivuji že jsi byla tak silna a odvážná že jsi se rozhodla porodit doma ja bych tu odvahu asi nemela. Ale jestli jsem do ted mela jiste pochybnosti a byla jsem nerozhodna zda si miminko poridit ted nebo pozdeji tak tento nádherný článek me navnanila jsem převědčena že nic na světe není krásnějšího než porodit svoje miminko. Strašně moc ti děkuji a přeji jen samé krásné zažitky a celé Tvé rodine hodne stěsticka zdravicka a lásky. Pa Pa Hanka

 
EDINA
Ukecaná baba ;) 1400 příspěvků 01.10.03 16:32

**Ahoj všem !!!

Jsem opět dojatá tím, co jste tu napsaly - nevím jestli to jde, ale asi za chvilku vybrečím moře !!!!
Děkuju za krásné komentáře, jsem ráda, že se vám můj porod líbil tolik jako mě :o)
Nebudu odpovídat individuálně, protože to opravdu nestíhám, ale prostě každé z vás děkuju moc moc moc.

Protože se toho u nás doma teď hodně událo, tak asi dnes večer sepíšu extra deníček.
Hlavně abychom měly někde místečko si nadále vyměňovat novinky!! Co se děje s našima těhulinkama, co měly termíny??

Renčo - tobě hrozně moc gratuluju k princezně, tak přece jen holčička :o) Určitě vám bude dělat samou radost, ikdyž jsi si přála chlapečka. Jsem ráda, že tvůj porod dopadl skvěle a nebyl tak dlouhý jako první.

Budu muset zaktualizovat náš seznámek, a hned to sem šoupnu.

Jdu šplechtit deníček, protože Daisinka vrní v košíku a Polinka vrní v postýlce, takže ikdyž se na mě culí kupa žehlení, tak to bude muset holt počkat :o)

Vaše
ED**

 
Anonymní  01.10.03 17:24

Ahooooojky!!

Uz se moc moc tesim na denícek, jsem zvedavá, co miminko a jak se más, i na ostatní mimcaa mamci a cekajici mamky a na komentáre a proste na vsechno.

Ahoooj
MartinaV

 
molly
Kecalka 115 příspěvků 02.10.03 17:13

Ahoj Ed :-)
Moc a moc ti gratuluju k opravdu nádherné holčičce a k vysněnému porodu.Já si taky po narození naší holčičky(3,5 roku) říkala,že příště to bude všechno jinak a taky,že bude!Sice nebudu rodit doma,ale v nemocnici,ale bude to jiné než minule o to se postarám!Jen musím čekat až se to štestíčko už konečně přestěhuje ke mě do bříška a doufám,že to bude brzo!
Mě j se krásně a užívej si svého štěstí!
Pa Molly

 
Anonymní  04.10.03 16:54

Milá Ed :o)
Konečně jsem si to přečetla. Původně jsem prohledávala eMiminko na Rodině.cz a pořád mi vrtalo hlavou, kde jste: všude samí Skokani, Silní a Schovánci, ale Grantíci nikde! :-)
Až pak mi napadlo kouknout se znova do mejlu ? ano, adresa je emimino, je to něco jinýho :-))) ? Tak tyhle stránky vidím dík svému ignorantství poprvé a moc se mi líbí.
Jo jo, taky mám dvě holčinky :-) Míša 3roky a 4měs, Maruška čerstvě 7měsíců. Takže jsou od sebe 2 a 3/4r. A věřila bys, že už si spolu i HRAJOU?? (někdy:-) ? ani nevím, kdy začly. Ano, zpočátku bylo dost ?o hubu? je nechávat spolu samotný. Ještě i dnes je raději hodně kontroluju (malá, malá ? bum bááááác hračkou přes hlavu. Nebo ?já marunce vytlačuju prdíky!!? ? vší silou se opírá o plenku či bříško(!); nebo šílený řev, maruš přikrytou hlavu osuškou ? ?no, my si hrajeme na princezny (!) ? fakt dobrý) ? čertík nikdy nespí. Ale taky je musím někdy nechat, ať si na sebe pěkně zvykají, žejo.
No, poporodní depka, fakt veselé téma, tak raději z jiného soudku!
Tebe si pamatuju od chvíle, co jsem začla občas chodit na Rodinu a vycházel seriál Sylvie o porodech doma ? v Anglii to byl rozhovor s Tebou. Pak se mi moc líbilo, jak jste se v ?pschorubrice? o Psýché skamarádili s Pavlou a Vojtou (ano, obě skládáte toal.papír do pyramidy :-) ? tak to já teda ne!:-)) ? určitě si píšete do dneška, viď?
Ed,
Ten článek o porodu byl moc krásný… Jak jsem to četla, úplně jsem to s Tebou prožívala!
A vzpomínala…
Můj první porod byl možná i silnější zážitek než druhý, ale zdaleka ne tak pohodový. Šlo to sice ?samo?, drsně hodně rychle, dojeli jsme do porodnice asi 1,5hod před narozením Mišky (branka zašlá…) ? ale pak mě donutili na to pitomý lehátko…
Doktorka milá, to jo, ale nebylo to ono. Na zádech mimčo nechtělo správně zarotovat a mně se pěkně blbě tlačilo. Nesmyslná poloha!! Nástřih ?jen na 3stehy? - nebolel, ale taky se blbě hojil… A co bylo nejhorší ? já byla v ŠÍLENÉ EUFORII z miminka ? a pak mi ho (zdravé) pro nic za nic sebrali na 5hodin!!! V sobotu ráno, taťka byl u toho!!!!
Nebudu to rozvádět, dětské sestry asi jako jsi popisovala Ty (tamtu nepříjemnou z nemocnice) ? hlavně jedna, asi měla nějaký svoje problémy… ? ale se mnou to pěkně zametlo, šla jsem z euforie do depky, od tý doby nespala, střídala se u mě euforie s depkou atd… nikomu nepřeju. Duševno totálně rozhozený víc jak na půl roku. (Netvrdím, že ?oni mi to způsobili? ? třeba bych měla nějaké problémy stejně ? ale ROZHODNĚ TOMU NAPOMOHLI.)
Maruška … to bylo úplně jiný. Ve Vrchlabí. Ve vodě. Doporučuju! Přijela jsem taky se zašlou brankou, většina porodu proběhla cestou ve wartburgu (nedoporučuju :o)))) !
Měla jsem strach, zda dojedem, ale že porodím v pohodě, tomu jsem věřila. Jen v tý vodě bych bývala raději seděla na bobku, nebo klečela ? jinak ta voda je fakt úúúúžasně relaxační! (I promrzlé nohy z auta se mi krásně ohřály :-)) Bezva. Ale aby k Tobě mohli, doporučuje se pololeh ? polosed. Maruška byla celou dobu od narození se mnou (ano, pupečník taky stříhal taťka) ? viděla jsem jí do obličeje hned po narození, nikdo mi jí nevzal..... bylo to KONEČNĚ velmi NORMÁLNÍ a velice uklidňující :-) Pořád jsem se ptala sama sebe, jestli je to pravda, nebo se mi to jen zdá… Rozhodně mé psýše to velmi prospělo. Hned první noc po porodu jsme obě spaly 7 hodin! :o))) /No, později už trochu méně./ Zažila jsem opravdu pocit naplnění a nikdy na Vrchlabí a jejich přístup nezapomenu…
Třetího dne taky takové to mírné ?baby-blues? - ovšem pohoda, pohodička. Tohleto už nás ?druhomatky? nerozhází :-))
Rodit doma tady u nás bych si bohužel nelajsla. Hlavní důvod je ten, že u nás (Liberec) neseženeš žádnou PA, která by porod doma ?riskla?, natož nějakou zkušenou, fundovanou, sympatickou..... Osobně mi velmi sedla paní Iva Konvalinová ve Vrchlabí a v Praze vím z doslechu jen snad o dvou (Z. Štromerová, Iva Koenigsmarková).
No prostě, měly jsme teď obě Veliké Štěstí :o)))
A teď k tomu dalšímu, co píšeš:
Doufám, že infekce se zažehnává, antibiotika zabírají a budeš za chvilinku fit!!! Musíš být z toho všeho hodně unavená…! Nepřepínej se!
A co Polinka? Až se začne mimi víc projevovat, i ona se začne víc zajímat, tomu věř :-)
Hlavně buď v klídku, nečekej už další žádnou ?Ťafku-podpásovku? od osudu, pěkně kojte (Maruš mě odmalinka nešetří, kouše ? saje ? rdousí!). Echinacea (třapatka nachová) ? taky ji berem, prý je dobrá taky lichořeřišnice. Prevence proti podzimním chorobám. Věřím, že to aspoň trochu funguje. A co takhle studený obklady na nalitá ňadra? Nepomáhaj? Při Mišce mi dost pomáhaly, teď mám mlíka tak akorát.
Táák, to by asi pro dnešek stačilo, že :-) ?
Měj se Ed krásně a těším se na počtenou, hlavně buď zdravá, opatruj se!!! :-)
 Ester

 
Norreen
Kecalka 175 příspěvků 06.10.03 01:06

Ahoj Ed,
tvůj deníček jsem pravidelně pročítala. Minulý týden jsem nebyla u počítače a dostala jsem se k němu dneska po nějaké době a konečně si přečetla - „jak se rodí štěstíčko“. V první chvíli jsem nebyla schopná psát a ještě teď mám v očích slzy. Moc moc Vám všem přeju, ať vám štěstíčko Daisy dělá jen a jen samou radost.
 Marti

 
Anonymní  09.10.03 09:50

Ed moc gratuluji, je to nadherne, v zivote jsem snad nic krasnejsiho necetla..Preji Vam vsem moc a moc stesticka.
 Bellit

 
Anonymní  17.11.03 20:31

Ahoj Ed,
nevím, jestli si mě ještě pamatuješ z rodinky, ale Tvůj článek, jak se rodí štěstí mi vehnal slzičky do očí.
Přeji Vám pouze spoustu štěstí a zdraví.

Vložit nový komentář