Jak se rodí v Rumunsku

lenna1810  Vydáno: 27.01.16

„Vy porodíte až tak příští Vánoce,“ smála se v pondělí na kontrole doktorka. I přestože jsem se vůbec nešetřila, byl nález pokaždé nula-nula-nic, takže když mi v pátek 18. 12. 2015 v půl sedmé ráno praskla voda, byla jsem pořádně překvapená. Tak jsem poklidila, vyprala, uvařila, sbalila si tašku a vyrazili jsme do porodnice.

V Rumunsku nesmí otec k porodu. Celou dobu pobytu v porodnici nesmí dokonce ani pochovat vlastní dítě. Proto jsme nebyli vůbec překvapení, když byl při příjmu okamžitě vykázaný na chodbu, ani tašky mi vzít nesměl.

Na vyšetřovně mě naženou do maličké koupelny, dostávám pytel, do kterého musím dát všechno oblečení včetně bot a oblékám si erární košili. Jedna ze sester mi zakáže porodnickou vložku (tady něco neobvyklého, v lékárnách ani zdravotnických potřebách je neměli a koukali na mě jak na blázna, sehnala jsem je přes net) a nacpe mi kus vaty.

Jdu na křeslo. Osazenstvo vyšetřovny se mezitím několikrát vyměnilo, pořád někdo chodí dovnitř a ven, mé roztažené nohy jsou přímo naproti dveřím. Cítím se hrozně ponížená, vůbec mi to není příjemné a napadá mě, že bych utekla, pak to určitě lepší nebude.

Závěr vyšetření zní, že se vůbec nic neděje, čemuž se pobaveně pousměju, protože přesně to jsem čekala. Už teď je mi naprosto jasné, že to potrvá dlouho a rychlý pohodový porod zůstane jen pouhým snem.

Pak chtějí nějaké údaje - opisují si z občanky, zajímá je ještě rok narození a míry prvního dítěte, má a manželova krevní skupina a týden těhotenství (37+4), zváží mě, změří tlak a konec. Na jméno manžela nebo mimina se nikdo neptá, malý je až do konce pobytu označen pouze příjmením a číslem pokoje. A pak si poberu tašky a sestra mě odvede o patro výš na porodní sál.

Manžela zanechávám za dveřmi. Na předporodním pokoji jsou tři postele, jedna je rozhrabaná, tak to tam asi bude už nějaká maminka. Já dostávám tu prostřední. Odložím si tašky a jdu manžela poslat pryč, ať zbytečně nečeká.

Po cestě zpátky potkávám onu maminku (jmenuje se Cristina) - už nevypadá nejlépe. Přijde doktorka, že uděláme ultrazvuk, všechno v pořádku, prý později případně dostanu antibiotika kvůli infekci. V Čechách stačila kapačka, tady několik dní každých 12 hodin tableta pro mě a injekce pro mimino. Doufám, že stihnu porodit do těch půl sedmé večer.

Po návratu k posteli mě čeká šok - Cristininy doširoka rozevřené nohy, loužička krve mezi nimi a asistentka povzbuzující k přitlačování. Porod z první ruky, nečekala jsem, že to někdy zažiju. Plenty tam jsou, netuším, proč je nikdo nezatáhne. Další asistentka mi natočí rychlý monitor, Cristina se mezitím blíží do finále - vzduchem se rozline pach výkalů, dělá se mi nevolno.

Pak jí pomáhají se zvednout a vedou hned pár metrů vedle na sál, zavolají doktorku, která na ni řve, pak se ozve dětský pláč a to už je na mé citlivé těhotenské emoce moc a rozbrečím se. Od sebe z postele vidím přímo na miminko, jak ho ošetřují, nakonec zabalí a jak tam pak leží úplně samo, když maminku šijí.

Po nějaké době Cristinu přivedou zpět do postele, s kapačkou, flaškou, s ledem na břiše, které musí pořádně masírovat a bez dítěte. Dost mě to rozladí - porodnice všude propaguje přátelský přístup ke kojení - tak kde je ten důležitý brzký kontakt s dítětem?

S asistentkou se domlouvám, co je a není možné a oznamuji jí svá přání - pokud možno porod bez medikace, nástřih jen, pokud by hrozilo velké poranění, nechat dotepat pupečník, dítě v žádném případě nedokrmovat umělým mlékem. Bonding se tu nevede, místo něj dostanete tu petku s ledem. Taky se ptám, jestli je volný nadstandard - je, vzhledem k ceně mě to ani nepřekvapuje (cca 1000 Kč na den).

Je 13 hodin, zatím nemám žádné bolesti, tak vtipkuji, různě se pohupuji (v touze vyvolat nějakou akci) a povídám si s Cristinou. Oznámí mi strašně důležitou věc - asistentce a doktorce je nutné dát tašku s ručníkem, mýdlem a bonboniérou a taky peníze. Ty jsou to jediné, co mám, tak volám manželovi, ať zbytek koupí a doveze. Za půl hodiny s tím dorazí a pak už jede domů, zbytečně ho tu držet nebudu, když je porod v nedohlednu.

Ve 14 hodin přijde první bolístka. Nic hrozného, ale aspoň něco se děje, dá se to ještě v pohodě rozchodit. Za pět minut je tu další a každých pět minut přijde silnější a silnější. Schválně nic nejdu oznámit, protože chci, aby mě nechali v klidu porodit. Vůbec nikdo na ten předporodní pokoj na kontroly nechodí.

Bolest se stupňuje na nerozchoditelnou, ale rozdýchatelnou. Zhruba v 16 hodin se z pětiminutových kontrakcí stanou dvouminutové a to už je mi jasné, že jde do tuhého, tak rychle volám domů, abych si ještě promluvila s dcerou a manželem. Vyjdu na chodbu, abych nerušila spící Cristinu. Rychle mluvím s Alex a s manželem, ještě rychleji se loučím, protože mi nastupuje kontrakce, a tak se ji rychle snažím rozchodit.

„Co to děláte?“ zařve na mě protivná asistentka, jde ke mně, chytne mě jak děcko v podpaží a vtáhne do pokoje.

„Volala jsem domů, chytla mě kontrakce, tak jsem ji chtěla rozchodit.“

„Nemůžete takhle chodit, musíte ležet v posteli a nemůžete takhle volat na chodbě! Já tu pracuju a bude tu klid! Pojďte na monitor. No, vidíte, co jste to udělala, miminku děláte zle, má špatné ozvy, budete ležet v posteli, nebudete už telefonovat…“

Jsem rozčílená a vzteklá, přesně proto má dítě špatné ozvy, vzteky se rozbrečím, ta ženská mi kazí porod!

„Proč nemůžu chodit, když mi to pomáhá?“

„Protože při porodu máte být v klidu. Tamhle na stěně je řád.“

„A tam píšou, že je při porodu zakázáno chodit?“

„Ne.“

„No tak to si budu chodit, jak chci,“ utnu ji.

Začíná mi další kontrakce, zavřu oči a snažím se ji prodýchat.

Ta neskutečná ženská mě tahá za ruku: „Haló, vnímejte, musíte se mnou mluvit!“

Povídá mi cosi o své dceři, co žije v Americe, přitom do mě pořád štouchá a tahá mě za ruku a já mám chuť ji zabít, protože jediné, co si při kontrakci přeju, je, aby mě všichni nechali v klidu, nikdo na mě nemluvil a hlavně nesahal.

Dotočíme monitor a pak zase odejde, nechá mě konečně na pokoji. Po nějaké době už nejdou kontrakce rozchodit a prodýchat, zdržuju se poblíž zdi, do které bolestí bořím hlavu a nutí mě to k mručení. Kontrakce pořád co dvě minuty a už opravdu hodně silné. Kolem šesté přijde asistentka znovu, provede vnitřní vyšetření (jsem na 2, pokrok!) a krátký monitor.

Řekne, že kontrakce jsou moc časté už moc dlouho a měla bych zvážit injekci na otevření, že ani miminu to tam nedělá dobře. Odvětím, že bych ještě ráda nějakou dobu počkala, jestli se něco nezačne dít samo, třeba se otvírat začnu. V kontrakcích už trpím, momentálně zabírá si rychle kleknout, opřít se čelem o postel a tiše kňučet.

V 19 hodin se mění směny a tu děsnou babiznu vystřídá asistentka - anděl. Společně s ní dorazí i nějaká starší sestřička, zůstává se mnou v pokoji. Když mi začne kontrakce, zkouší na mě mluvit, za pár vteřin jí dojde, že mi to vůbec nepomáhá a zmlkne a jen tam je.

Po nějaké době dorazí i asistentka, při kontrakci mi zkouší masírovat záda, ale taky to nepomáhá, tak mě nechá. Začínám být lehce v transu, ty bolesti jsou strašné, párkrát jdu na záchod, samozřejmě se nestíhám před další bolestí vrátit zpátky, tak trpím v podřepu nad mísou. Oči už mám zavřené, nechci a ani nemůžu je otevřít. Už nekňučím, ale při každé kontrakci celkem hlasitě křičím, ale jinak se to nedá, bolest už je nesnesitelná.

Kolem 20 hodin mi provádí další vyšetření a minutový monitor, jsem otevřená na 3, asistentka mi důrazně doporučuje tu injekci, tak na to kývnu. Při kontrakci mi už vůbec nepomáhá klečet u postele, ale intuitivně si lehám na levý bok a mezi kontrakcemi usínám, zdají se mi divné sny.

Pak slyším, jak přivedli nějakou maminku na postel vedle mě, ale nemám sílu se tam ani podívat, jen ležím se zavřenýma očima a v bolestech řvu a je mi to jedno, cítím, že mám na zadku asi trochu vyhrnutou košili a nějak se mi nechce to řešit.

Někdy kolem 21. hodiny přijde asistentka s injekcí, bolesti se nijak nezměnily, pořád jsou nesnesitelné a chci umřít. Ptám se, jestli mají něco na bolest. Prý nic. Chápete to? Nic! Umřu tady!

Chvilku po injekci se mi začne chtít tlačit, při kontrakci celkem silně přitlačuji, ale nejde to zastavit. Samozřejmě při tom nejsem potichu, asistentka přiběhne, ať neblbnu, že nejsem otevřená a potrhám si čípek. Jenže já s tím nemůžu nic dělat, tělo tlačí samo. Asistentka do mě sáhne a vykulí oči - branka zašlá.

„Fakt musím tlačit a asi se pokakám!“ křičím.

Sestřička rychle zatáhne plentu a něco pode mě strčí.

„Fakt se pokakááááám!“ a tělo samo tlačí a čistí se. V ten moment je mi to úplně jedno.

Když mi skončí kontrakce, asistentka se sestřičkou mě zvedají a vedou rychle na porodní křeslo.

Sestra zvedá telefon a zakřičí do něj jen: „Rodí!“

Začíná další kontrakce, šíleně silná, mám povoleno lehce tlačit - jenže tělo si dělá, co chce, cítím, jak se dítě samo cpe ven a chce mě roztrhat na tisíc kusů a je to taková bolest, že řvu tak, jak nikdy v životě.

Řvu a cítím, jak vyšla ven hlava a jak se hned nato dere ven tělíčko, jak se ve mně otáčí a doslova ze mě to mimino vystřelí. Na jednu jedinou kontrakci. Položí mi ho na břicho, je tam, měkké a lepkavé, ale já jsem tak vysílená a unavená, že nejsem schopná zvednout hlavu a otevřít oči, jen ležím a mám na něm položené ruce.

„Podívejte se na něj,“ pobízí mě sestřička.

Po nějaké chvíli se mi podaří otevřít oči a vidím na břiše malého olepeného človíčka, ale překvapivě se žádný příval lásky nekoná, jsem jen vyčerpaná k smrti a dokonce se na to mimino trochu zlobím, že to tak zatraceně moc bolelo. První porod byl masakr, ale tohle bylo milionkrát horší, takovou bolest už nikdy, nikdy nechci zažít.

Nechávají dotepat pupečník, pak si mimčo berou na zvážení a měření - 3000 g a 51 cm, čas porodu 21:25. Dětská mi oznamuje, že malý blbě dýchá a nechají si ho přes noc u sebe na pozorování. Až druhý den se dozvím, že pravý důvod byl to, že jak se rychle dostal ven, hrozilo mu krvácení do mozku. Nástřih se nekonal, stejně jaksi nebyl čas, jsem jen trochu potrhaná.

Vychází placenta. „Je celá?“ ptám se.

Asistentka to kontroluje. „Bohužel ne. Dva kusy chybí, musíme to vyčistit.“

„Bude to bolet?“

„Ano, bude,“ podívá se na mě a pak mi nějakým nástrojem vyškrabává z rozbolavělé dělohy zbytky té zatracené placenty a bolí to jak čert a já zase řvu. Následuje šití. Myslela jsem, že u prvního porodu mi to neumrtvili, nebyla jsem si jistá, protože jsem to cítila. Teď mi naprosto jistě sdělí, že to umrtvují - a zase cítím, jak mě zaživa šijí! Už mám té nekončící bolesti dost a brečím, šití trvá dlouho.

Když je hotovo, odvedou mě do postele a příští dvě hodiny strávím s kapačkou v ruce a flaškou s ledem na břiše. Chci strašně spát, ale mám nakázáno celé dvě hodiny neustále masírovat břicho, aby se zatáhla děloha. Asistentce i sestřičce dám dárkové tašky a na penězích taky nešetřím, celou dobu se ke mně chovaly opravdu moc pěkně. Žádný doktor k porodu nedorazil.

Volám manželovi a strašně tichým hlasem na pokraji vyčerpání mu oznamuji, že je hotovo a Valentin na světě a že to děsivě moc bolelo a už žádné děti nechci. Pak se dvě hodiny v polospánku věnuji masáži dělohy, taktéž bolestivá záležitost. Po dvou hodinách mi dají konečně pokoj a já můžu spát, spím asi hodinu, pak chci čůrat - jsem celkem odpočatá a zvednu se úplně v pohodě, chůze mi taky nečiní problém, tak mě pak odvede sestřička na pokoj.

Za pár minut se vrátí s igelitkou a nabízí mi, zda si nechci koupit pletenou soupravičku pro miminko, prý si tak přivydělává. Beru a platím trochu přemrštěnou cenu. Nemůžu usnout a dojde mi pití. Na vodu z kohoutku si netroufám, a tak jdu hledat. Na celém oddělení není nikdo z personálu. Na patře objevím dva automaty na kafe, tak si dám aspoň horkou čokoládu a čaj.

Ráno se dojdu zeptat, jestli mi dají už mimino. Asi za půl hodiny ho přinesou. Dívám se na něj a je pro mě jak cizí. Nemůžu mu zapomenout tu bolest (nakonec mi trvá asi 3 týdny, než se s ním sžiju a začnu ho milovat).

S porodem se vyrovnávám doteď. Byla to velmi dlouhá a velmi bolestivá záležitost, mnohem víc, než jsem čekala. Nebyla jsem na to psychicky vůbec připravená, přišlo to naprosto nečekaně a byl to prostě šok. Ale věřím, že čas všechno spraví a třeba někdy v budoucnu bude třeťátko.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
mayecka
Zasloužilá kecalka 842 příspěvků 27.01.16 00:28

Silene podminky porodu 8o
Si statecna. Hlavne ze jste v poradku :hug:

 
Lucka182
Kecalka 329 příspěvků 27.01.16 00:33

Jsi strašně statečná, že jsi to zvládla… Já jsem si celou dobu co jsem to četla říkala, že můžu být ráda za svůj porod… A hlavně tady v Česku můžeme být rádi jaké máme zdravotnictví

 
umea
Ukecaná baba ;) 1289 příspěvků 27.01.16 05:34

Denicek je hezky napsany, je to svezi a ctivy styl. Libi se mi i jeho struktura, snaha o objektivni, az novinarsky ton, i kdyz subjektivni hodnoceni se tam nevyhnutelne vloudilo. Celkove se jedna o nadprumerny denicek.

K obsahu - myslim, ze trochu justifikujete ceske zdravotnictvi :D
Preji hodne stesti.

 
ladai
Závislačka 3623 příspěvků 27.01.16 07:06

To jsou teda podmínky
K chlapeckovi gratuluji

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 27.01.16 07:12

Pěknej deníček, když jsem to četla, tak jsem si připadala jako v hororu :mrgreen:.Bylo to tak napínavý, ale přitom hrozný. Můžeme být rády za to jaký máme zdravotnictví a vůbec porodnice tady v ČR. Hodně štěstí :palec:

 
Zabatko
Závislačka 2661 příspěvků 27.01.16 07:26

Pěkně napsaný deníček, podmínky porodu šílené. Gratuluji k miminku. A dávám 5 bodů.

 
Alušáček
Ukecaná baba ;) 1873 příspěvků 27.01.16 07:44

Hezky napsaný deníček. Porod šílený, hrozné podmínky 8o.

 
Lutonka  27.01.16 08:03

Nevěřila bych, že to někdy napíšu, ale než toto, tak raději rodit sama doma! Hrůzné podmínky! Aale zvládla jsi to skvěle, gratuluji! :kytka:

 
vantili
Kecalka 207 příspěvků 27.01.16 09:00

Výborný deníček, krásně je na něm vidět jak je to porodnictví v ČR „strašné“…docela mě zajímá, jak k němu zdejší kritičky našeho zdravotnictví přistoupí

 
pralinka2727
Závislačka 3053 příspěvků 27.01.16 09:27

Doufám že si to přečtou i dámy, které umí na současné české porodnice jen nadávat.
Jinak napsáno moc pěkně, čtivě. Zážitek teda příšerný. První dítě jsi porodila také v Rumunsku?

 
zpevanda
Zasloužilá kecalka 521 příspěvků 27.01.16 09:31

Uff, podmínky teda děsné, jak u nás za totáče, je vidět, že i my jsme se už hodně posunuli. Deníček hezky čtivý :-)

 
marfra
Generální žvanilka 21912 příspěvků 16 inzerátů 27.01.16 09:38

Teda Leni, klobouk dolu. Jsi hrozne statecna a sikovna! :hug:

 
Zabatko
Závislačka 2661 příspěvků 27.01.16 09:55

@pralinka2727
Já bych spíš ale srovnávala s vyspělejšími zeměmi, než zrovna s Rumunskem. Ono plácat se po ramenou, že to může být i horší, není ta pravá cesta k pohodovým porodům ve všech českých porodnicích. Vždy je co zlepšovat. I u nás. Já jsem třeba u 4. porodu taky zažila pár ne moc příjemných věcí, např. jsem rodila zároveň s jinou holčinou, byly jsme každá v jednom porodním boxu, prostřední byl prázdný, vše propojenou dveřmi, které si pa nechaly otevřené a celkem hlasitě se bavily na náš účet, když už jsme šly obě dvě skoro do finále, která z nás bude dřív, sázely se, že to budu já, oběma nám vyvolávali porod zároveň. No a pak se mi PA vysmála, když mě nutila tlačit a já jsem jí říkala, že ještě nemám tlačící kontrakce. Tak sakra poznám u 4. porodu, kdy mám tlačit. Ten její povýšenecký úškleb, na to nikdy nezapomenu. :nevim:

 
Reaskiller
Závislačka 4259 příspěvků 27.01.16 10:55

Tak z toho mi beha mraz po chrbte..Ja stale hovorim, ze za nase zdravotnictvo mozeme byt len a len stastne.. Si neskutocne statocna zena, uplne smekam klobrc a obdivujem! Hlavne Vam prajem vela zdravicka a to ostatne uz pride samo :)

 
Elfen
Nováček 7 příspěvků 20 inzerátů 27.01.16 11:25

Moc pěkně napsaný, i když to musel být opravdu hrozný zážitek. Věřím, že za čas i to ale zůstane jen špatnou mlhavou vzpomínkou. Hlavně, že máte krásné zdravé miminko :potlesk:

 
reinkarnace
Závislačka 3769 příspěvků 6 inzerátů 27.01.16 11:42

No…kdo chce kam… :nevim: nevim co na to říct. V Rumunsku jsem byla a i kdybych tam byldela (některé lokality jsou kouzelné), rodit bych přijela k nám. Ani by mě nenapadlo experimentovat s místním zdravotnictvím. Zas tak daleko to sem není :roll: jinak díky za deníček, porod teda horší jak ve středověku, ale třeba se z toho někdo poučí a nebude riskovat :?

 
lenna1810
Závislačka 3270 příspěvků 27.01.16 11:51

Moc děkuji všem za příznivé komenty :) Ale musím říct, že mně ty podmínky zase tak příšerné nepřipadaly, holt už jsem otrlá a zvyklá na ledacos :lol: Ale byla jsem moc spokojená s tou asistentkou, co mě rodila, byla neuvěřitelně milá, laskavá, pak na šestinedělí taky moc ochotný personál.
@pralinka2727 První dítě jsem rodila v Čechách, zpětně bych taky pár věcí změnila. Teď jsem věděla přesně, co chci, bohužel mi nebylo vyhověno úplně ve všem, otázka je, jestli by to v české porodnici bylo jinak :nevim:
@zpevanda Přesně to mi řekla máma, že takhle to chodilo v Čechách v době, kdy jsem se narodila já ;)
@marfra :mavam: Děkuju, statečně jsem si tedy nepřipadala vůbec, vzhledem k tomu, že můj řev byl slyšet i o dvě patra níž :oops: A moc gratuluju k těhotenství :kytka: :hug:

 
lenna1810
Závislačka 3270 příspěvků 27.01.16 12:09

@reinkarnace Daleko to není, ale umíš si představit cestu dva měsíce před porodem s tříleťačkou a kufrem pro obě, nejdřív 300 km na letiště, pak letadlem a nakonec 4 hodiny vlakem s přestupem, když jedeš sama? Zpátky k tomu mimino + jeho věci, vyřizování zdravotního pojištění v Čechách, protože teď jsem pojištěná tady…to bych asi nedala, jednodušší bylo rodit tady ;)

 
brko  27.01.16 12:17

@Zabatko souhlasim s tebou

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 12:34

Já teda nevím co je na tom statečného. Porodila stejně jako všechny. Že neměla nic proti bolesti? Takových je dost. Co se podmínek týče tak jsou dost hrozné - na druhou stranu doma by si sama asi dělohu nevyčistila od placenty, která zůstala uvnitř. :roll: Mně na tom popravdě strašně vadí to, že byla na své miminko naštvaná za tu bolest - přijde mi to dost nevyzrálé a vůči tomu malému človíčkovi taky dost nespravedlivé a hnusné. Nechtěla bych mámu, která se na mě ani nepodívá, protože je na mě naštvaná neboť mi dává za vinu, že jí porod bolel.

 
lenna1810
Závislačka 3270 příspěvků 27.01.16 12:45

@Lynette Bohužel tak to bylo, těžko se to vysvětluje, u první dcery ta láska byla okamžitá a teď tomu prostě bylo jinak :nevim: Uvědomuju si, že to zní strašně a bylo mi to líto a styděla jsem se za to, nějakou dobu mi trvalo, než jsem malého přijala, ale nemyslím si, že to ze mě dělá špatnou mámu ;) Věděla jsem, že ho budu milovat stejně jako dceru, jen ty aktuální pocity byly takové, jaké byly.
A chtěla jsem se na něj podívat hned, jen mi to nešlo, jak hrozně vyčerpaná jsem byla.

Příspěvek upraven 27.01.16 v 12:47

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 12:53

@lenna1810 Je pravda, že pocity se ovlivnit moc nedají. I když pokud by ses při každé kontrakci těšila na to, až své děťátko uvidíš a mluvila s ním, tak si troufám říct, že bys takové pocity po porodu neměla.

Jinak to, že ses za své pocity styděla to chápu - věděla jsi, že to má být jinak. Jen nevím jestli je dobré tvářit se, že není zač se stydět a že je to vlastně v pohodě mít pocity jaké jsi měla a ještě ti psát, že jsi statečná že to přiznáš. Já osobně to vnímám totiž přesně naopak - podle mě tyhle pocity nejsou na místě a člověk by se za ně stydět měl.

 
scentini
Ukecaná baba ;) 2435 příspěvků 27.01.16 12:54

Tohle je hrozný, než takový porod to radši bezdětná.

 
Samantha9
Ukecaná baba ;) 1108 příspěvků 27.01.16 13:24

@Lynette 8o ty by jsi se spíš měla stydět za své komentáře k tomuto deníčku. Nepřísluší ti odsuzovat někoho za jeho vlastní pocity. Ale sama jsi nejspíš dokonalá :zed:

 
pe-terka
Echt Kelišová 8273 příspěvků 27.01.16 13:26

Teda podmínky a praktiky v porodnici hrůza - napadaly mě pojmy jako „za totáče, středověk“ a pod. I když je pravda, že když jsem před 17ti lety rodila první dítě, taky byl porodní sál rozdělený na tři části dvěma plentama, takže jsem měla porod jiné maminy takřka v přímém přenosu. No a jestli chci či nechci to a to se mě tehdy taky nikdo neptal, dělohu mi však čistili v narkoze. A bylo už bylo dávno po totáči. Dnešní porodnice jsou až na výjimky modernizované a dle mých zkušeností z dalších porodů i personál vstřícnější.
Zakl. jsi šikovná a gratuluji ke zdravému miminku :kytka: Pocity moc neovlivníme, takže je prostě akceptuj, ono si to sedne a s malým si k sobě cestu najdete. Osobně si myslím, že kdybys u sebe mohla mít muže, vše bys vnímala jinak, i ten pocit vyčerpání a apatie by byl mírnější.

 
Samantha9
Ukecaná baba ;) 1108 příspěvků 27.01.16 13:27

@Lynette 8o ty by jsi se spíš měla stydět za své komentáře k tomuto deníčku. Nepřísluší ti odsuzovat někoho za jeho vlastní pocity. Ale sama jsi nejspíš dokonalá :zed:

 
lenna1810
Závislačka 3270 příspěvků 27.01.16 13:32

@Lynette Ze začátku jsem jela v módu,,bolest je přítel a s každou kontrakcí je mimi blíž'', do porodnice jsem přijela příjemně naladěná a pozitivní, ale když máš 5 hodin v kuse kontrakce co 2 minuty a neotvíráš se, tak to člověka přejde…navíc ta bolest byla doslova paralyzující, myslela jsem, že horší a bolestivější porod než ten první mít ani nemůžu, ale byl mnohem, mnohem horší. Podle mě navíc hrálo roli to, že jsem na to nebyla psychicky vůbec připravená, byla jsem si jistá, že budu přenášet a najednou bum ještě před termínem. Sama jsem nečekala, že tohle budu po porodu cítit.
Jinak s tou statečností - jsem si jistá, že holky myslely spíš to, v jakém prostředí jsem rodila než vlastní porod ;)

 
Mis1983
Závislačka 4806 příspěvků 3 inzeráty 27.01.16 13:33

Masakr!!! 8o Hodně štěstíčka a zdravíčka vám přeju :kytka:

 
pe-terka
Echt Kelišová 8273 příspěvků 27.01.16 13:37

@lenna1810 Nemusíš se omlouvat ani vysvětlovat. Většina z nás tvé pocity vzhledem k průběhu porodu naprosto chápe, nemáš se za co stydět. Ono je porod a porod. Některý je v pohodě a máš své emoce pod kontrolou. Ale věřím, že když je bolest silná, trvalá a soustavná, tak své pocity později už neovládáš…

 
zpevanda
Zasloužilá kecalka 521 příspěvků 27.01.16 13:40

@Lynette Prosím? stydět se za svoje pocity? Možná by sis měla sundat růžové brýle z očí. Svět není tak ideální, jak se zdá a každá má právo se na někoho za něco zlobit. a samotný pocit tomu dítěti neublíží. Zeptej se matek, kterým dítě řve od rána do večera, jestli někdy neměly strach, že tomu dítěti dají na zadek moc. Prostě vypjaté chvíle produkují vypjaté emoce a autorka je naopak dost silná a dospělá bytost, že si ty pocity dokázala přiznat a pojmenovat je…

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2133 příspěvků 37 inzerátů 27.01.16 13:41

@Lynette
Jsi fakt necitlivá napsat čerstvé mamince, že by se měla stydět a že je to správné. Není, každý má právno na své pocity. Porod byl zřejmě opravdu masakr, že neměla SÍLU se na miminko podívat, ne že nechtěla. Není první ani poslední maminka, která v první vteřině nepocítila vlnu lásky.
Já takové porody neměla a stejně jsem byla vyčerpaná, že jsem na kluky jen mrkla a dál „vydýchávala“ a držela je na břiše.
Jinak moc gratuluji k miminku a mamince k tomu, že zvládla takové podmínky. Já si to představuju jak za první války, vč. vybavení. Přijít rodit na takové místo, tak jsem jen hotová z toho prostředí a dítě bych ze sebe asi nedostala :).
edit.: Deníček je supr napsaný, čtivý, má spád, hezky se to četlo :palec:

Příspěvek upraven 27.01.16 v 13:53

 
Eemii
Neúnavná pisatelka 15216 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 13:52

@Lynette posledni veta tvyho posledniho prispevku.Styd se za nej ty, skoro se mi chce rict, ze to muze napsat jen hlupak.

@lenna1810 rikala jsem si, jestli to jsi ty, cetla jsem driv tvuj denicek o zdravotnictvi v Rumunsku. A jsi :D. Muzu se zeptat, rodila jsi na te soukrome klinice, o ktere jsi psala v komentech u predchoziho denicku?
Gratuluju k miminku a za svy pocity se nestyd, nikdo za ne nemuze..coz takove matky s laktackou, ty by se podle Linette mely asi rovnou zabit :roll:

 
karkullinka
Závislačka 4020 příspěvků 27.01.16 13:58

@Lynette To nemyslíš vážně, že ne :lol:

Gratuluji!… Ještě, že s manželem žijeme tady, sice jsem tady neměla moc dobrý porod, ale tam bych se neodvážila :D

 
Alena27
Kecalka 278 příspěvků 27.01.16 14:04

@lenna1810 Moc gratuluju k miminku :kytka: Jsi opravdu statečná, v takových podmínkách rodit. Za své pocity se vůbec nemusíš stydět. Měla jsem to tak trochu stejné s prvním synem. Myslím si že s porovnáním podmínkami taky a tam, tak si tady v Česku opravdu nemůžeme na nic stěžovat.

Příspěvek upraven 27.01.16 v 14:14

 
Alena27
Kecalka 278 příspěvků 27.01.16 14:12

@Lynette Nezlobte se na mě ale to by jste mohla odsuzovat všechny matky které měly laktační psychozu. Mě taky trvalo nějaký ten čas než jsem se do svého syna zamilovala, i když v těhotenství jsem mu zpívala, četla, povídala si s ním. Prostě ty mateřské pocity přišly později. Maminka se nemusí za to cítí stydět, city se nedají vynutit.

 
Nanuka
Kelišová 6096 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 14:19

@Lynette Nechápu tě!!! Mně třeba vteřiny hned po porodu bylo všechno jedno, tím myslím všechno i to dítě. A taky jsem si kolikrát řekla, proč se tam musela tak šprajcnout. A jsem teda hodně sebekritický člověk, ale nikdy jsem si tohle nevyčítala, protože porod je hrozně vyčerpávající a emocionální. Pro mě je @lenna1810 statečná statečná a ještě jednou statečná :potlesk: :jazyk:

 
Nanuka
Kelišová 6096 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 14:21

@lenna1810 Přeji at na ten zážitek rychle zapomeneš! :hug:

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 14:28

@zpevanda Myslíš si, že stud je jednoznačně špatná věc? Já si tím tak jistá nejsem. Myslím si, že je někdy oprávněný. Vím, že láska k dítěti není u každého ihned a i když je to škoda, tak prostě je to tak. Autorka ale neměla ke svému miminku vztah neutrální ale od začátku negativní a to já osobně už prostě považuju za špatné.

 
hanulech
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 15 inzerátů 27.01.16 14:30

Jedním slovem masakr! Jsi šikovna a nemáš se zač stydět! :palec: přeji hodně zdraví cele rodině! :kytka: Holky a to je normální čistit dělohu bez narkózy? 8o

 
Nanuka
Kelišová 6096 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 14:35

A mně ještě zajímá jak je to s klystýrem? Dělají ho tam před porodem?
@Lynette jestli tady není špatné něco jiného :roll:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8376 příspěvků 27.01.16 14:36

@lenna1810 Gratuluju ke zdravému mimču. Je štěstí, že to i s placentou dobře dopadlo. Přístup porodky teda fakt jako za totáče. Nesmíte chodit a telefonovat, miminku to neprospívá :zed: Přitom dle nejnovějších poznatků právě chození mezi kontrakcemi napomáhá zkracovat první dobu porodní. U mě to dle mých odhadů zkrátilo porod (oproti prvnímu) tak o 4 hodiny!!
Je fakt škoda, že v Rumunsku je personál tak nevzdělaný nebo laxní?
A ještě jsem si vzpomněla, jak u prvního porodu mi tělo samo tlačilo a vypuzovalo a PA na mě řvala, ať netlačím, že budu mít otok. A taky to nešlo nijak ovlivnit, tělo si prostě dělalo, co chtělo. Ona mi říkala, že jí to říká každá druhá rodička a že to není možné. Tak já vím, že je!

 
jruz
Zasloužilá kecalka 871 příspěvků 27.01.16 14:51

@Lynette :roll: :roll: :roll:

@lenna1810 klobouk dolů. Hodně náročný porod.
Jinak po přečtení Tvého deníčku si již asi na české zdravotnictví nebudu stěžovat :)

 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 27.01.16 15:17

Hustý, tam by mě nedostali ani párem volů. Ještě že to bereš tak v pohodě :palec:
Přestože je na tom naše zdravotnictví o dost líp, pořád mají co zlepšovat a ani u nás většinou neví, jak vypadá normální, přirozený porod.

 
Lynette
Echt Kelišová 7585 příspěvků 1 inzerát 27.01.16 15:38

@Nanuka No jasně. Pokud má někdo nepopulární názor tak je pochopitelně špatný on sám. :lol:

 
marfra
Generální žvanilka 21912 příspěvků 16 inzerátů 27.01.16 15:50

@lenna1810 :hug: dekuju Leni. Snad v cervnu nezaziju neco podobneho. A pro me proste statecna jsi! Komentaru jako ma pani dokonala @Lynette si vubec nevsimej a hlavne si z nich nic nedelej. Dobre vis jake jsem to mela od narozeni ja s Vendou a jak dlouho trvalo, nez jsem sve dite zacala opravdu milovat. Drzte se a hlavne se opatrujte :*

 
Veru-nka
Zasloužilá kecalka 792 příspěvků 27.01.16 15:51

Četla jsem jedním dechem :) Velký obdiv, že jsi to zvládla! Gratulace k Valentikovi :srdce: At jste už jen šťastní a hlavně zdravíčko :*

 
Hedvika68
Stálice 51 příspěvků 27.01.16 16:27

@Samantha9 Naprosto s tebou souhlasím! Dáma vůbec nemá tušení o čem mluví. Jak vždycky říkala moje maminka „každá zkušenost je nepřenosná“. Dokud člověk nezažije, nemůže soudit. Každý máme jiný práh bolesti, jiné vnímání stresových situací. Vůbec to neznamená, že by pisatelka neměla být super mámou. Bude mi téměř 50 a velmi podobný přístup i podmínky porodu jsem zažila já před 28 lety s porodem mé dcery. Byla jsem naprosto stejně unavená po porodu, který byl veden podobně a byla jsem ráda, že na dceru zvednu hlavu, ale vůbec jsem neměla ten pocit štěstí jaký jsem si představovala, že bude. Stejně tak mi po porodu vůbec nevyšla placenta. Museli mí jí teda vyjmout, ovšem pod narkózou. Dceru mi hned vzali a já jí viděla až druhý den. Je pravda, že nežli mi jí ráno přinesli, byla jsem strašně nedočkavá, jak jsem se těšila. Ale jak říkám, každá jsme jiná a nikomu nepřísluší, aby pisatelku osočoval, že není dobrou mámou.

 
Hedvika68
Stálice 51 příspěvků 27.01.16 16:37

@lenna1810 Upně vás chápu a uvidíte, že za pár měsíců si na tu hroznou bolest pomalu ani nevzpomenete. Nebo přesněji řečeno, nebudete to tak intenzivně vnímat. Já to také tak měla. Pravda je, že jsme zůstali jen u dcery, neměla jsem po svém porodu potřebu, mít další dítě. Dnes mám 5 letou vnučku a já jsem nejšťastnější babička na světě :-). Děláme spolu výlety, jezdíme k moři, mám jí u nás každý víkend - je to moje ŠTĚSTÍ… MOJE DRUHÉ DÍTĚ :-). Přeji hodně zdravíčka celé rodině a vám i miminku hodně lásky a pohody.

 
vertunka
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 27.01.16 16:42

Hodně zajímavý deníček, alespoň člověk vidí, jak to chodí jinde. Jsi silná žena. Já bych to určitě nezvládla.

 
lajovka
Zasloužilá kecalka 955 příspěvků 27.01.16 16:50

@Lynette holka,ty ne ze nemas nepopularni nazor, ty se proste nedas cist :mavam:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »