Jak se s tím mám smířit, když to prostě nejde

Katulink1  Vydáno: 03.05.13

Milí čtenáři, tento deníček je věnován jednomu muži, který pro mě v mém životě znamenal mnoho. Víc, než-li si kdo dokáže představit. Tento deníček bude malou zpovědí a omluvou zároveň. Pokud neradi čtete deníčky s větší porcí lítostí a deníčky dlouhé, tak tento určitě nebude pro Vás.

Byl jsi, jsi a budeš vždy mým ideálem a vzorem všech mužů, alespoň tedy pro mě. Začalo to nejspíš od prvního dne mého života. Byl jsi totiž po mém porodu a příjezdu domů úplně první chlap, který mě pochoval a prý si byl nesmírně pyšný. Moje mamča si tehdy bohužel nevybrala zrovna toho nejlepšího partnera (mého otce) i tak se rozhodla nechat si mě a ty společně se svojí ženou jste mojí maminku podpořili, pomohli jí a vše nachystali tak, abych se na tom světě cítila, co nejlépe.

Do doby než se tvojí druhé dceři narodil chlapeček, jsem byla tvá nejmilovanější, byla jsem první. Dost jste mě rozmazlovali, jen co je pravda, vždycky jsi za námi stál, vždycky jsi mě podpořil a nikdy jsi mě nezklamal. Potom v mých pěti letech přišel na svět právě Kubík, můj skvělý bratranec. Hrdý si byl opět nesmírně, byl to přeci jen kluk jako buk.
A tak si nás měl dvě. Dvě překrásná vnoučata. Jezdili jsme s Vámi na výlety, k moři, užívali jsme si krásných restaurací a musím říct, že díky tobě a babičce (samozřejmě i své mamce) na své dětství strašně ráda vzpomínám. Vzpomínám však i na tvůj přísný výraz, tvá přísná gesta a tvou pevnou řeč, když jsme provedli něco zlého. Vždycky z tebe šel respekt, všichni naši kamarádi se tě skoro báli. Ano měl si postavení jen co je pravda, vysokoškolský titul, zvládl si učit matematiku na vysoké škole, založit si českou skupinu Beatles, zvládl si být ředitelem jedné fabriky v našem malém městě a, že tě prý tví zaměstnanci velice uznávaly pro tvou moudrost a spravedlivost. Zvládl sis později založit vlastní firmu. Od malička jsem tě neviděla oblečeného téměř jinak než v obleku a vždycky jsem z tebe cítila vůni pytralonu, jedinečná a krásná vůně.

Ano, působil si velmi přísně a odměřeně, nikdy si mi do očí neuměl přímo říct, mám tě rád, byl si prostě takový, tvrdý chlap, který byl vychován tak, že rodina je na prvním místě, že rodina se musí mít dobře a chlap je tu od toho, aby se o to postaral. Tímhle si vyjadřoval svoje city a to, jak moc nás máš rád. A proto vždy, když jsem šla po tvém boku, byla jsem nesmírně hrdá a pyšná za to že tě mám.

Léta ubíhala, stalo se spousty věcí, pády a vzestupy jak moje, mamky tak i tvoje. Stejně si však za naší rodinou vždycky stál, ať se dělo cokoliv. Potom přišel ten den, kdy se stalo něco zlého, něco co ti obrátilo život na ruby, něco o čem se veřejně nemohu zmiňovat, protože ty by sis to nepřál. Nikdy si o tom s námi nechtěl ani mluvit, styděl si se. I když já jsem věděla, kde je pravda. Všichni jsme to věděli, jen tebe to už změnilo na celý život. Byl jsi na dně, svou dceru si musel poprvé v životě požádat o peníze, mamka říkala, že to pro ní bylo to největší utrpení, takhle tě vidět. Věděla, že to strašně špatně snášíš, ano spousta lidí na tom byla zle a je, ale né každý zažil takovou tvrdou výchovu v dětství jakou si zažil ty, né pro každého je víra jeho práce. Né každý člověk (jsou i tací) má svojí rodinu tak hluboko zarytou v srdci tak jako jsi ji měl ty.

Odjel si tedy proto do zahraničí, je tomu osm let. Musel si opustit svoji ženu, mou babičku po zhruba 30 letech, ženu tvého života, ženu, které si celý život dával jasně najevo, že ona je ta jediná, jasně jako každý chlap si nasekal pár chyb, ale jen jí patřilo tvé srdce. Odjel si hrozně daleko, chtěl si, musel si, tady by si práci už nenašel ve svém věku, bylo ti padesát a i když si měl inteligence dost tehdy, bohužel brali tvůj věk jako problém a samozřejmě špatnou znalost tvojí angličtiny.

Neměl si tolik času se jí naučit. Odjel si, osm let jsme si psali e-maily, volali na skypu. Ty si posílal svojí ženě peníze, dcerám a svým vnoučatům. Na každou otázku, když jsme něco potřebovali, jsi znal odpověď, začal si se zajímat i o právo. Vždycky jsme věděli, že máme tebe, člověka, který vlastně všechno ví. Až se toho člověk bál. Poradil si mi několikrát a já tě na své cestě životem určitě i mockrát zklamala třeba v pubertě. Vždy si mi dal, co proto, ale vždy si to uměl vyřešit s elegancí a rozumem. Je tomu cca rok a půl, kdy jsem se rozhodla ti svěřit, že chceme s přítelem miminko. Řekl jsi mi, Kačenko, je to jen na tobě, jsi přece už dospělá, poradím ti ve všem a rád, ale tohle je jen tvé rozhodnutí. Udělala jsem a nelituji. Porodila jsem v únoru. Před porodem jsme spolu půl roku nemluvili (skype), jen si psali e-maily, nechtěl si. S nikým si nechtěl mluvit, nevěděli jsme proč. Jen si psal. Týden po mém porodu si napsal babičce, že jsi v nemocnici.

Nebylo možné se ti však dovolat, tvůj mobil byl vypnutý. Já měla jednu s tvých dcer u sebe doma, svojí maminku, nikdy jsem neviděla u člověka větší třes, strach a tolik slz v očích jako v tu chvíli u ní. Jestli se mu něco stane Kačenko, tak to nepřežiju. Řekla, já měla v náručí par dní starou dceru. Tvoji pravnučku, v 62 letech jsem tě udělala pradědečkem. Ano je to tak ještě jsi nebyl tak starý, aby sis tímhle musel projít.

Pak to přišlo,, pár světlých okamžiků, po třech dnech si se ozval, zapnul mobil. Napsal e-mail ne moc srozumitelně, ale chtěl si nás vidět. Napsal jsi, druhý den si zavoláme. Chci vidět tebe a svoji pravnučku, alespoň na tu dálku. Zavolali jsme si, viděla jsem tě po půl roce, nebudu lhát ten pohled na tebe bylo to nejhorší, co jsem v životě viděla. Byl si bledý, hubený až na kost, sotva jsi se udržel. Nikdy jsem tě neviděla plakat, v ten den ti to bylo na očích jasně vidět. Ale ta slza neukápla. Držel si to v sobě. Tak moc hrdý si byl.Tak moc si nám nechtěl dělat starosti. Podíval jsi se na mě, polichotil mi jak si to uměl jen ty. Viděl si svoji pravnučku a poprvé mého přítele. Já se na tebe dívala, chtěla jsem hrozně plakat, ale to jsem ti nemohla udělat, právě kvůli tomu si nás nechtěl vidět a tak jsem celou dobu dělala jako bych viděla toho muže, co vedle mě celý život kráčel v obleku s kravatou a vůní pytralonu.

Poprvé si to řekl nahlas, mám rakovinu, ani ty sám si nevěděl jak moc vážnou. Byl jsi tvrdohlavý jako mezek, k doktorovi si chodit nechtěl, tam by tě nedostali ani párem holí. Naposledy ti řekli jen, že máš rakovinu, víc si vědět ani nechtěl. Byl si ve státě, kde je zdravotnictví předražené tak, že jsi si nemohl nechat spravit ani zuby. Smál si se na mě tak lehce a zakrýval si při tom ústa. Vrať se domů, říkali jsme ti.Byl si pořád tak tvrdohlavej. Nemůžu se vrátit, v Čechách nemám nic, nemohl bych nic nedělat, nemohl bych Vám nic dávat. Pokud bude nejhůř, možná se vrátím. Nemám za tebou přijet, zeptala se moje mamka. Nikoho tady nechci, nikoho, postarám se sám, odpověděl si rázně tak jako to umíš jen ty.

Uběhl měsíc a půl od tohoto hovoru, občas jsi mi ještě napsal, zavolal mojí mamce, tetě, svojí ženě. Pak to přišlo. Tvoje známá zavolala (našla tě doma na gauči v hrozném stavu),že jsi opět v nemocnici. Byl to ten nejhorší týden v mém životě. Malá dcerka v náručí a já jsem probděla celé dny a noci. Stres, pláč nedalo se tomu ubránit. V nemocnici, daleko od nás sám si ležel ty, nebyl tam nikdo jiný, byl si tam ty. Všichni jsme se snažili dát dohromady peníze, aby tam za tebou mohla moje mamka přijet, držet tě za ruku, být s tebou. Nikdo by nikdy nedovolil, aby si po tom všem zemřel sám. Tohle si nezaslouží asi nikdo a už vůbec sis to nezasloužil ty.To bylo poprvé, co moje mamka byla v kostele.Asi je fakt, že v těch nejhorších chvílích se obrátíme na boha všichni. Modlila se, aby to stihla, aby tě ještě mohla vidět a poděkovat, říct ti, co pro nás znamenáš. Říct ti, že jsi ten nejlepší, otec, děda a praděda na světě. Mluvila s tvými doktory po telefonu, prý máš rakovinu rozlezlou po celém těle. Musí ti udělat nějaký zákrok. Souhlasíme, udělejte ho. Dozvěděli jsme se spousty věcí, jelikož si rakovinu měl ve stádiu, kdy jiní už leží v nemocnici a mají léky na tlumení bolesti, ty si je tlumil alkoholem a prý si neskutečně trpěl.

Prý si na tom byl tak, že sis sám nemohl dojít ani na wc. Měl si úraz na hlavě. Doktor se zeptal mojí mamky, jak jste ho mohli nechat, aby to zašlo do takového stavu. Víš celá rodina jsme se v tu chvíli strašně styděli, tvoje dcery si to vyčítají stále, neměly tě poslouchat, měly tam jet hned při prvním tušení. Neměly poslouchat? Ale ty si je tak vychoval. K poslušnosti. Stejně výčitky tu budou celý život. Přišlo to, měl si po operaci, v 5:00 volá moje máma raději příteli, že si zemřel nakonec na zástavu srdce, které to všechno nevydrželo.

Nevěřila jsem tomu, nevěřím a asi ani nikdy věřit nebudu. Celých těch osm let jsem doufala, že tě budu moci zase obejmout, zajít s tebou na fotbal, který si měl tak rád. Dát ti do náruče tvojí pravnučku. Nevěřím tomu, že bych se s tebou nemohla rozloučit po osmi letech odloučení. Že bych ti nemohla poděkovat, i když jsem ti to mockrát psala. Z očí do očí je to jiné.

Zemřel si, sám v cizině, bez rodiny, pro kterou si obětoval svůj život a to doslova. Stihli jsme ti alespoň zavolat, že za tebou jedeme, snad si slyšel. To je to, co mě trošku drží nad vodou. 5. duben 2012 byl nejhorší den mého života. Smutek, bolest tak strašná bolest, bezmoc, že nemůžu nic udělat. Výčitky, že jsem tam nebyla, i když ty by si nechtěl, abych tě v takovém stavu, kdy viděla. Ten smutek, že ti nemůžu dát alespoň poslední sbohem. Dodnes si pamatuji, jak stojím v okně a vidím tě odcházet s malým kufrem.

Dodnes si pamatuji tvá slova v emailu, bud čestná, spravedlivá a upřímná. Věř mi, i když jsi dospělá, teprve nastane čas, kdy pochopíš jejich význam. Mám tě rád. Ty tři slova mě vzali asi nejvíc, napsal jsi to týden před svou smrtí poprvé a taky naposledy.

Strašně moc mi chybíš a minulý týden, dědo, to si mi chyběl zase o něco víc. Stala se mi taková věc, poznala jsem ve městě, kde žiju,„kamarád­ku“,myslela jsem si, že je skvělá byla jako já opravdu, před týdnem mě hodila přes palubu, kvůli malé chybě, kterou jsem udělala a za kterou jsem se mockrát omluvila. Nechala mě být při prvním uklouznutí. A víš, proč si mi tak začal chybět, protože tobě jsem se nikdy nemusela za nic ani omlouvat. Něco dobrého na tom přeci jen bylo, vzalo mě to, brečela jsem kvůli ní, jsem citlivka však ty mě znáš, ale když ses mi vybavil ty, pochopila jsem, že ona je ten poslední člověk na světě, který mi stojí za slzu, za tu mi na světě totiž teď stojíš nejvíc jen ty. Vím, že lidé se narodí, žijí a umírají. Je to koloběh života a vlastně ji bereme jako samozřejmost. Chápu, že si musel asi už jít, nedokážu se však nikdy smířit s tím jak.

Vždycky na tebe budu vzpomínat a i když miluji svého strejdu (přítele své mamky), miluji svého partnera, bratrance, ty budeš pro mě celý život ten největší Chlap s velikým CH. Snad to bude jednou lepší, bolet to tak nebude a budu umět svojí dceři, která tě nepoznala, předat kousek z tebe. Vždyť se mi na ní každý večer z poličky díváš, hlídáš jí a opatruješ.

Jsi náš anděl strážný.
Dědečku

Ráda bych tento deníček zakončila veršem z jedné písně:
Miloval jsem je to síla
zrazoval jsem, cit se vzpírá
a přitom jsem zůstal člověčí
Pracoval jsem, moje víra
chyboval jsem, nepopírám
Nechtěl jsem být nikdy největší.

Všem čtenářům, nestojím o lítost, deníček jsem napsala, jelikož to považuji za správné, protože jsem cítila, že to musím udělat. Deníček je věnován mému dědovi, ale i Vám.
Možná to bude znít jako strašné klišé, ale je to fakt, pokud mátě na světě někoho, koho milujete a delší dobu jste mu to osobně neřekli a máte tu možnost, jakou já jsem neměla, udělejte to, pak to totiž strašně bolí.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
jezek1
Zasloužilá kecalka 627 příspěvků 03.05.13 06:36

:,(…a ještě dlouho, předlouho to bolet bude…tak je to asi pokazde, kdyz nemas moznost se s milovanym člověkem rozloučit.
Přeju ti hooodně síly :srdce:

 
zdendik
Zasloužilá kecalka 973 příspěvků 03.05.13 06:40

Hodne hezky a silny pribeh, jsem dojata:-) muj dedecek je pro me taky chlap s velkym Ch ale zatim jeste netusi ze bude pradedeckem, ale mam takovy vnitrni pocit ze bude stastny ze se toho dozil, je mu uz 82 let:-)

 
svycarka
Kelišová 6325 příspěvků 03.05.13 07:26

Vzdy je pekne venovat nekomu vzpominku. Pekny denicek :kytka:

 
bini851
Kecalka 327 příspěvků 03.05.13 08:38
:kytka:
 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 03.05.13 08:38

Krásný deníček. Tvůj dědeček byl úžasný chlap a měli jste štěstí, že jste ho měli. Je pravda, že člověk by měl svým milým často říkat hezké věci, pak se něco stane…Já takhle mockrát litovala, co všechn jsem neřekla své mámě, i když jsem byla malá holka…Taky mi pomohlo psát jí dopisy.

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 03.05.13 09:28

Strašně krásně napsané.
I když to nerada přiznávám tak tady u toho brečim. cítím tvou bolest a výčitky a vlastnim uplně to samé..Snad to někdy bude bolet méně, ale u nás je to už 5 let a bolet to nepřestalo o nic mín.
Drž se

 
NoeBi
Stálice 75 příspěvků 03.05.13 09:46

Emotivne napsane, krasne pojate. Vim jak ti je, neco podobneho, s tou laskou a strschem, jsem mela se svym otcem. Taky mi nikdy sam od sebe nerekl mam te rad…ale vyjadruje to ciny. Takovy chlapy uz nejsou… tvuj dedecek byl skvely clovek a ty muzes byt velice hrda ze jsi nekoho takoveho mela. ;)

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 03.05.13 09:56

Příští týden to bude rok, co mi odešla moje milovaná maminka. Do smrti si budu vyčítat, že jsem za ní nešla do nemocnice - ležela týden na infekčním, prý „to je jenom zánět močových cest, za týden bude doma“. To určitě. Zastavilo se jí srdíčko. Nerozloučila jsem se s ní, neviděla jsem ji, prostě jedno velké prázdno.

V životě jsem nepoznala nikoho takového jako byla ona, byla jedinečná. Okolí mi pořád tvrdí - prý „máš hodného manžela, krásné děti“ - jo, mám, jsem za to vděčná, ale maminka byla mým opravdu nejdražším člověkem, kterého jsem kdy měla. Jednou si napsala do deníčku - „jestli pro někdo uroní tu nejmenší slzičku“… Jak byla bláhová - já bych si pro ni oči vyplakala a všechno je marné. Myslím na ni KAŽDÝ DEN!!

Píšu to jenom proto, že jsem si vzpoměla, jak píšeš, že jste se s dědou nerozloučili - já se nerozloučila se svou maminkou. Ten pocit, že zemřela tak strašně SAMA, v anonymním prostředí nemocnice, bez jediné blízké osoby, nikdo u ní nebyl, nikdo ji nepohladil - je HROZNÝ!!! :,(

 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 184 inzerátů 03.05.13 10:01

Tady u toho brečím jak želva :(Přesně takhle mám uchovanou v srdi mojí babičku co bojivala 9 let s rakovinou :srdce: Moc hezky napsané a vzpomínky zůstanou. :kytka:

 
Katulink1  03.05.13 10:52

Všem Vám strašně moc děkuji, měla jsem malinko obavy z komentářů typu byl to jen,,děda´´. :( Já chci jen říct, že si naprosto nedokážu představit bolest žen co jim zemře vlastní dítě a nebo jak jste tady již zmínili vlastní rodiče, kdyby tento příběh byl o mojí mamince. Určitě bych to nesla zase jinak.
Jde jen o to, že tihle naši dědečkové a babičky byli a jsou z jiné doby, výchova byla jiná a faktem je to, že takových lidí už je dnes strašně málo. Chybí mi jeho osobnost jako taková. A budu se modlit, abych ještě někoho takového někdy potkala. Můj přítel je skvělý chlap, ale děda byl prostě jen jeden :andel:

 
Zazu
Kecalka 214 příspěvků 03.05.13 13:22

Katulinko, je mi to líto. Je moc dobře, že máš okolo sebe lidi, kteří tě mají rádi a podpoří tě. Víš, dědeček si to tak přál a bylo to jeho rozhodnutí, jak žil i zemřel. Nechtěl by, aby jsi se trápila. Vzpomínej na něho a žij dál.

Můj dědeček zemřel tři dny po narození naší prvorozené dcery. Měli jsme spolu skvělý vztah. Byl to úžasný člověk a moc mi chybí. Také mě trápilo, že jsem nemohla ani na pohřeb a dokonce jsem se to dozvěděla asi měsíc po té události. Můj poporodní stav byl hodně špatný a tak mi to rodina tajila.
Přeji ti, aby jsi se s tím brzy vyrovnala, aby bolest odešla a zůstaly jenom hezké vzpomínky. :hug:

 
Gábííí
Ukecaná baba ;) 2152 příspěvků 03.05.13 13:33

Krásně napsáno :hug: Je to jak včera, co jsem odjížděla na chatu, políbila dědu, on řekl mám tě rád a druhý den volala babička, že se neprobudil. Byl naprosto zdráv, o to to byl větší šok a ještě větší, že to byl den jeho narozenin. Narodil se a zemřel 11.3.Byl to pro mě můj druhý táta, byl mi vším. A bolí to strašně, i když je to už dlouhých 15 let :(

 
abeille
Kecalka 450 příspěvků 03.05.13 14:17

Skvěle napsaný deníček, četla jsem ho jedním dechem a bulela u toho. Vzpomněla jsem si na svého dědečka, který už tady s námi dlouho není a byl to úžasný člověk. Přeji, ať ti dcerka dělá jen a jen radost :kytka:

 
Dorothea
Extra třída :D 14911 příspěvků 03.05.13 15:31

…uplně pochopit dokážeme asi jen my, které jsme zažily odchod někoho blízkého…já jsem si vždycky myslela, že vím, jaké to je. Jak moc jsem se mýlila. V posledním půl roce odešel můj táta a moje babička, není rána, abych si na ně nevzpoměla, není večera, kdy se by se mi po nich nestýskalo.

Vím, zažijou to všichni, ale je to tak těžký.

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 03.05.13 18:23

Katulinko,
já jsem si nikdy nedovedla představit, jak někdy v budoucnu budu moct žít bez maminky. Mou útěchou je to, že kohokoliv jsem se zeptala, tak každý mi potvrdil, že na svoje zemřelé rodiče si vzpomene opravdu každý den, i když je to třeba už 10 nebo více let, co je nemá…Jde to těžko, hrozně pomalu se s tím člověk srovnává, a jsem přesvědčená, že s její nepřítomností se NIKDY nesmířím.

Nejhorší jsou ty výčitky, že jsme za ní vůbec ten týden do nemocnice nešli (chodil za ní jenom můj 85tiletý otec), bylo všude výslovně napsáno, aby si „návštěvníci byli vědomi nákazy infekčními chorobami“ atd…prostě jak ve špitále na infekčním, no. A každý mi říkal, že když mám děcka, tak ať tam radši nejdu, abych ještě i já něco nechytla. Jenomže to bylo ty první dny, kdy jsme byli PŘESVĚDČENI, že se maminka normálně vrátí domů. Pak nastal rychlý pád dolů, nikdo nám nevysvětlil, co jí přesně je a pak volali, že zástava srdce a že zemřela. Prostě hrozné, co mám povídat. Nepohladila jsem ji, nerozloučila se s ní, pořád si ji představuju, pořád si vybavuju její hlas a pořád čekám, že ve městě na mě zavolá, jako dělávala… :(

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 03.05.13 18:31

Katulinko,
ještě ti chci jako útěchu říct, že opradu hrozné je, když zemře malé dítě nebo mladý člověk. Třeba moje maminka měla 73 - už je to kus života, zažila mě jako vdanou 15 let, poznala moje chlapce (13 a 6 let), věnovala se jim, jak mohla,,, někdy si říkám, že „uměla odejít“ a myslím si, že už asi chtěla. To, jak moc jsme ji měli rádi, jsme jí ale neřekli…čas vrátit nelze.

 
dani24687
Neúnavná pisatelka 15433 příspěvků 03.05.13 19:00

Dojalo a rozbrecelo me to, krasne napsana vzpominka <3

 
Betty1981
Kecalka 275 příspěvků 03.05.13 19:30

To mě mrzí, znám ten pocit, s dědou jsme se tedy vídali často, odešel loni v lednu, 23 dní před tím, než se stal pradědou. A všichni mi lhali, že se k němu nesmí, že do nemocnice nemám chodit… Všichni se tam s ním šli rozloučit a já nesměla, protože jsem byla v devátém měsíci a babička to zakázala. Doteď mě mrzí, že jsem se nerozloučila, měla jsem to prosadit, ale ani jsem pořádně netušila, jak na tom je…Bylo by to pro mne lehčí a přesvědčila bych se, že je pro něj smrt vážně vysvobozením.

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 03.05.13 19:39

Betty,
přesně tak, jak píšeš…každý mi tvrdil, ať na to infekční oddělení nechodím, že tam můžu kdeco chytnot a doma malý děcka - těžko říct, nakolik je pravděpodobná nějaká nákaza, jako s čím vším tam ti lidi leží…

U nás to bylo spíš opačně - pořád nám tvrdili, že je to obyčejná infekce močových cest (= pořád se ptám, proč teda neležela na urologii??? a proč ji šoupli na to infekční??) a že „předpokládáná hospitalizace je 10 dnů“ apodobně. Doma to vypadalo, jako kdyby si někam odskočila a každou chvíli se měla vrátit - všechny její osobní věci byly normálně po domě - tam byl kapesník, tam rtěnka atd…

Betty, oni tě asi chtěli uchránit nějakých stresů či co, když jsi byla už tak blízko před porodem…

 
Katulink1  03.05.13 19:52

@Gerberka
Moc děkuji za tvůj příběh i tvá vlídná slova.Asi ted napíšu něco co se psát nemá, ale dost mi Vaše příběhy dávají sílu a pomáhají mi. Člověk si pak uvědomi že v tom na světě není sám.
Mě hlavně nejvíc žere to, že jsem ho neviděla osum let, po skypu jsme taky nemluvili až tak často, víš jak jsem psala v deníčku on byl tak tvrdohlavý chlap, že mu bez nás bylo i hrozně smutno a když nás viděl tak věděl, že mu bude zase o něco hůř. Byl tam sám bez rodiny, pro něj to muselo být hrozné. Nedokážu si to vůbec představit. A to mě prostě mzrí, víš máš v hlavě osum let nějakou představu a ono to potom najednou není pravda. Určitě kdyby byl tady a já ho normálně výdávala tak by se mi s tím asi smiřovalo zase o trošilinku lépe. I když všechny Vaše příběhy jsou smutné, ale tak to asi je vždycky když nám odejde někdo blízký. Já jen prostě jak pitomá občas sedím u počítače a čekám e-mail nebo skype hovor. Pořád si představuju, že tam někde je u oceánu, prochází se a jen zrovna teď nemá čas kvůli práci. Jde to těžko se s tím smířit. Ještě víc mě bolí, že poslední dva měsíce v těch bolestech co tam byl hrozně trpěl. Je to prý 10 krát horší než porodní bolesti.Moje mamka když tam přiletěla už pro jeho urnu a vešla do jeho bytu dokonce se z toho i pozvracela, nemohla tam jít u něj ani na wc..atd..atd..to už nebudu moc rozebírat. Prostě děs. A věřím tomu, že si možná i přál tam někoho mít jen z jeho povahou to nešlo vyslovit. Dozvěděli jsme se navíc, že tři dny před smrtí měl objednanou letenku domů. :( :( A to jsou pak věci, které fakt zasáhnou, že už to nestihl.

 
Katulink1  03.05.13 20:01

@Gerberka
Ještě Gerberko, omlouvám se za svojí sobeckost, tvojí maminky je mi samozřejmě moc líto, nedokážu si představit den, kdy o ní přijdu taky jediné co vím, že tam tentokrát budu. Mám ještě i babičku manželku dědy. Je naštěstí zdravá vitální taky 62 let, takže si jí strašně užívám. Prostě mě to všechno hrozně změnilo a daleko víc si vážím lidí, které okolo sebe mám. A to zase jen díky dědovi. Jak on to dělá to fakt netuším :andel: Mrzí mě že si u maminky nemohla být. A ted napíšu zase něco co se nemá :-( ale opravdu závidím těm co to,,štěstí´´mají a moho poslední chvíle toho člověka držet za ruku a pohladit.

 
katterin
Stálice 67 příspěvků 03.05.13 21:41

Moooc krásně napsané. I já ztratila svého milovaného dedečka a je to už 9 let, ale do dnešního dne jsem se s tím nesmířila a neuvěřitelně to bolí. Je pěkné věnovat vzpomínku :hug:

 
chatwenna  03.05.13 21:53

No, denicek je to smutnej… Ale co ty chyby, proboha??? :roll:

 
Betty1981
Kecalka 275 příspěvků 03.05.13 22:01

Já vím, že mě chtěli ušetřit stresu, ale asi to mělo spíš opačný účinek :nevim:

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 03.05.13 22:30

@chatwenna O chyby tu prece nejde, ne? :nevim:

 
chatwenna  03.05.13 22:38

@Leknínek Tem, co to ctou, treba jo…

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 03.05.13 22:47

@chatwenna v poslední době sem si říkala že si se změnila, že asi budeš spokojená když si přestala do ostatních všude jen rýpat. Vidim že né. Nechápu jak pod vyjádření bolesti dokážeš tohle napsat.To jsi opravdu tak bezcitná?

 
chatwenna  03.05.13 22:52

@Kamča.dalmatinka Kamco, bud te lasky a nevsimej si me… :)

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 03.05.13 23:04

;) @chatwenna máš tam spoustu chyb:-) a máš pravdu. Reagovat na tebe je jak házení hrachu na stěnu. Když už si cit nepobrala tak se snaž alespoň ovládat.

Příspěvek upraven 03.05.13 v 23:05

 
chatwenna  03.05.13 23:17

@Kamča.dalmatinka Vidim, ze mate se zakladatelkou stejny problem. Sloveso byt. Druha osoba, cislo jednotne, cas minuly = JSI. Nikoliv si… :)

 
Nepřihl.katulink  04.05.13 00:02

@chatwenna
No věřte mi, že jsem deníček psala v jednu ráno, protože na to nemám za celý den s dcerou opravdu čas a za druhé u psaní deníčku jsem bulela tak, že jsem neviděla přez slzy na klávesnici. Druhý den jsem ho nechala editovat, abych chyby opravila, ale ejhle bulela jsem znovu, takže buďte ráda, že jich tam není tolik jako před editací. Jinak děkuji za příspěvek

 
emikili
Ukecaná baba ;) 1052 příspěvků 04.05.13 00:05

Jeden z denicku, který me chytl za srdce. Me umřela babicka v době, když jsem byla za oceánem, nic jsem netusila a az později jsem pochopila i vyznam poslední sms, kdy mi prala spokojenost…atd. strasne jsem si vycitala to, ze jsem byla tak daleko a nemohla se rozloucit. Porad jsem si to v sobe nesla az do doby, kdy jsem byla u jejího hrobu a všechno ze sebe vysypala. Castecne ze me spadl velky kamen a sama v sobe jsem ji nechala jit. Dedecek byl opravdu obdivuhodny a statecny muzsky. Vaz si toho, ze jsi mela moznost mit ho vedle sebe, i když by jsis prala jiny konec, aby nebyl sam a tak daleko, jsou věci, které se deji a nevime proc, mozna si ho mas pamatovat z doby o které pises a na sklonek se snazit nemyslet, on by si to urcite nepral.

 
Katulink1  04.05.13 00:09

@emikili
Děkuji moc :hug: napsala jsi naprostou pravdu, vím, že by si to nepřál a z jeho povahou vím, že by mi možná za tenhle deníček i nafackoval :kytka: ne za to že vzpomínám, ale za to že se trápím. Jemu když zemřela maminka co si pamatuji, neviděla jsem ho ani plakat, možná se zavřel někde v pokoji osamotě to nevím, ale jinak na něm nebylo nic znát šel prostě dál. A to co měl v sobě po umrtí svých rodičů ven neventiloval.To byl prostě on. Nevím jestli to dělal úplně nejlépe. Každopádně vím, že poslední co by chtěl je abychom kvůli němu trpěli. Jen si někdy nemůžu pomoct. :andel:

 
emikili
Ukecaná baba ;) 1052 příspěvků 04.05.13 00:22

Jak se říká, cas vse vyleci, jen to nekdy trva zatracene dele, nez by jsme si prali. Drz se a delej dedeckovi radost, tim ho urcite potesis a pro vnitrni pocit mu podekujes :andel:

 
silvik88  04.05.13 16:42

Moc krasny denicek ;-)

 
sexberi
Závislačka 2955 příspěvků 04.05.13 16:48

Bude to bolet hooodně dlouho…já ztratila tatínka ve svých 12ti letech…nemohla jsem být v jeho poslední chvíli s ním…také ho zradilo bolestí a utrpením zničené srdíčko…také jsem mu nestačila říct jak ho miluji ale on to věděl…a i když v boha nevěřím, tak když se mi narodili moji synové, tak bůh jim dal tvář mého otce…takže se mi vrátil a to hned dvakrát…

drž se…bude líp…bolest nezmizí nikdy, ale otupí se…

 
sexberi
Závislačka 2955 příspěvků 04.05.13 16:54

A ještě po přečtení komentářů s opravou chyb: JENOM KRÁVA TOHLE MŮŽE NAPSAT…starej se o svou gramatiku..nikdo není neomylný… a jestli tě to tak moc irituje tak si to vytiskni a opravuj si to červenou tužkou jak ve škole ale neotravuj tím životy nám ostatním…

 
mamkyjáryk
Závislačka 3493 příspěvků 04.05.13 19:30

:,( :,( strašně s tebou soucítím, 5.2.2013 mi taky umřel dědeček, hrozně to bolí, a určitě dlouho bolet bude.. :,(

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 04.05.13 23:49

@sexberi :palec: :palec: moje rec!

 
pomenkova
Generální žvanilka 24091 příspěvků 05.05.13 14:28

Krasne napsany denicek a chyb jsem si ani nestihla vsimnout, protoze me zajimal obsah, ale jista pani si tady rejpat proste neodpusti a je jedno kde a v jakem denicku, proste je to bezcitne stvoreni, ktere otravuje jako moucha :roll: :roll: :roll:
zakladatelko je mi to moc lito, vyslovuji uprimnou soustrast…
Neni snadne v cizine zit natoz zemrit :( :( :(

 
Katulink1  05.05.13 15:47

@pomenkova
Děkuji, moc ted Vás asi trošku nakrnu :-( ale možná proto Vám dojde proč neřeším nějakou nevěru a přijde mi úplně banální..mám pocit, že jste mi ten deníček o nevěře komentovala :-) pokud ne tak se omlouvám, ale i kdyby ano už je to jedno. Prostě, když si člověk něco takového prožije na spoustu věcí v životě změní pohled.to jen pro vysvětlení. Krásný den a ještě jednou děkuji za příspěvek :andel:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24091 příspěvků 05.05.13 16:03

@Katulink1 Vubec nenakrkla :lol: tohle je jine tema a kazdy z nas neco proziva Jen par lidi o tom chce psat ale myslim si, ze je to dobre..
K tematu nevera jsem nic nezmenila ;) ;) ;)
Zivot je ucitel a myslim si, ze me uz se stalo tolik, ze bych pak mohla rict rovnou at si dela manzel co chce, ale o tom to neni, uz jak jste sama zminovala vas dedecek mel jisty charakter, o hrdosti ve vztahu ani nemluve ;) ;) ;)
ja chapu, ze clovek pak nektere veci tak neproziva, ale to nemeni nic na faktu, ze zrada je zrada, mam pocit, ze omluvenku zadny chlap nepotrebuje, proste to udelal vy jste to vyresila, ale neznamena to, ze vas to mene boli ;) ;) ;)

 
Ninocka.1  05.05.13 21:15

Krasny :srdce:

 
marguaret
Závislačka 4340 příspěvků 4 inzeráty 06.05.13 00:58

@Katulink1 Moooc pěkný deníče, taky mě to dostalo a to víš jaká jsem, ale je to síla neboj bude dobře i když v hloub to bude bolet asi celej život :,( Každopádně čím víc uplyne času tím to bude hlouběji a hlouběji :hug:

@chatwenna :zed: možná ovládáš pravopis, ale inetligence ti teda opravdu chybí :!

 
Škurpice
Extra třída :D 10119 příspěvků 06.05.13 12:47

Krásně napsané…držte se :hug: :hug:

 
Aladina
Echt Kelišová 7584 příspěvků 06.05.13 19:05

Moc krásný. :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: Přeju jen samé krásné vzpomínky a bez bolesti. :*

CHatw… - bože. :roll: Zrovna pod takovým deníčkem. :roll: Škoda. Někdo je třeba slabší v gramatice a někdo je zas negramotný v sociální oblasti. Moje dítě je dislektik. Chytrej. Matematika super. Učitelka si ho nemůže vynachválit. Ale gramatika - hrůza. Bože, ať v životě nepotkává moc lidí jako ty.

 
Katulink1  06.05.13 20:38

@pomenkova
Děkuju, jseš moc hodná :andel:

 
Katulink1  06.05.13 20:38

@marguaret
Díky, kočko co na to říct :hug: :hug: :hug:

 
Katulink1  06.05.13 20:41

Jinak mi teda ještě nedá nenapsat, já dělám chyby bohužel, vím to na pravopis jsem opravdu tutan :-( v komentářích je dělám taky, nejde o to, že bych neznala pravopis, spíš jde o to, že se třeba překlepnu a už se mi to nechce opravovat, s dcerkou jsem nějak zlenivěla. Ale stydím se za to určitě ano :oops: To jen tady ještě píšu pro tu paní co s tím má takový problém.
Vždycky mi vadily moje pravopisné chyby a děda byl ten, který když jsem mu napsala e-mail s chybama, řekl mi dokud ho nenapíšeš bez chyb tak ti neodpovím :-).A to mi opravdu dělal. Jen u tohoto deníčku mi to bylo zrovna jedno.
Všem děkuji za příspěvky, podporu a přečtení všechno se to potom tak nějak lépe snáší. Děkuji

:hug:
 
Bebunka85
Závislačka 4944 příspěvků 7 inzerátů 06.05.13 23:18

@chatwenna jsi ubohá a prostě mi to nedá, taky si rýpnu, píšeš bez háčků a čárek a ještě nespisovně -,,deníček je smutnej"

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »