Úplně všední den se stal katastrofou

Janysek61  Vydáno: 18.07.11

A my skončili v nemocnici. Moje noční můra byly vždy schody. Co když se na ně někdy malý dostane. Když jsem se na ně dívala, jímala mě hrůza, moje představa vždy byla, že kdyby z nich spadl, že mu přinejmenším ulítne hlavička a že to prostě nemůže přežít. Vždy jsem každého peskovala, když nezavřel, prostě ty schody měly být pro něj tabu, dokud nebude větší, jenomže občas to náhoda zařídí jinak.

Pátek začínal docela běžně, ráno jsme se nasnídali a já chtěla po 9. jet na poštu zaplatit složenku. Tak jsem Péťu oblékla a šla přehodit prádlo do pračky, jenže ta první nebyla ještě dopraná (zbývaly 3 minuty), tak jsem volala taťkovi, abychom se na něčem domluvili. V tom slyším rachot, ale nějak jsem se nevzrušovala, protože to zněla jako když Káťa běží s kamarádkou po schodech (spala u ní a já si naivně myslela, že už přišli k nám). Ale v okamžiku, kdy malý začal brečet, jsem hned pochopila, co se stalo. Vyběhla jsem z koupelny a viděla ho pod schody, krve by se ve mně nedořezalo. Taťkovi jsem do telefonu jen řekla, že malý spadl a zavěsila. Vzala jsem ho do náruče a snažila se ho ukonejšit. Prohlížela jsem jej a našla pěknou bouli na čele.

Hned jsem volala naší dětské doktorce, jestli ho mám vzít k ní nebo do nemocnice a ta mě okamžitě odeslala do nemocnice. Zbalila jsem narychlo plínky a čajík a rychle upalovala k autu.

V nemocnici nás odeslali na rentgen, lékaři my řekli, že vypadá moc dobře, že žádné vnější zranění až na tu bouli nemá, ale že si nás tu nechají raději na pozorování, že do hlavy nikdo nevidí.

Tak nás přijali, malého jsem ještě nakojila a v postýlce usnul. Domluvila jsem se se sestřičkami, že potřebuji ještě dojet pro věci a odvést Káťu ke kamarádce. Když jsem se vrátila, byl u sestřiček, že prý, když se probudil, tak brečel, tak mu daly banán a nechaly si ho na sesterně, v postýlce odmítal být sám.

Konečně jsem byla u něj a pořád jej pozorovala, ale Péťa se nezastavil, pořád musel něco zkoumat, smál se na každého a připadal my jako když je prostě na dovolené. Ráno si ho sestřička vzala, že mu odebere krev a on vůbec neplakal a opět se zase na každého zubil.

Naštěstí všechna vyšetření dopadla skvěle a nás v neděli pustili domů. Ale i přesto všechno, když to dobře dopadlo, cítím pořád strašnou vinu. Pořád dokola si opakuji, že stačilo zkontrolovat dveře, jestli jsou dovřené, prostě jsem úplně neschopná, protože mě to nenapadlo. Doufám, že nejsem tak strašná matka a slibuji, že už nikdy nedopustím, aby se něco takového opakovalo.

Opravdu stačí vteřina a život se odvíjí úplně jinak než jsme si sami představovali a je jen na nás, abychom ty malé a bezbranné tvorečky chránili. Prcek si pobytu v nemocnici naštěstí užíval, ale už bych nikdy nechtěla zažít ten pocit marnosti a v té strašné nejistotě, co bude dál.

Děkuji za přečtení a doufám, že tohle je můj první deníček na tohle téma a zároveň i poslední.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.8 bodů
 Váš příspěvek
 
vililik
Závislačka 3316 příspěvků 18.07.11 08:04

katastrofa se teda nestala :lol:

 
luciblank1
Ukecaná baba ;) 1005 příspěvků 18.07.11 08:14

ještě že to dopadlo tak dobře tohle se může stát každému nemáme oči všude. Můj syn když měl rok a půl pobíhal se psem kolem stolu a natrhl si ouško měl asi 2 stehy ale kousnutý od psa nebyl stůl nikde poničený taky a taky jsem si to dávala dost za vinu hlavní je že je malý v pořádku. Přeji jen zdravíčko !!!! :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

 
Anonymní  18.07.11 09:30

jednoho krásného dne (byl to státní svátek) jsem si myslela jak si to krásně užijeme,půjdem do ZOO nebo tak… v 7 jsme vstali udělali si kafíčko… a malá ho na sebe svrhla. :cry: nemám sice pocity viny(tedy už ne) ale stále mám pořád stejný ochromující strach když je v kuchyni. už to bude rok ,ale vařím jen když jsou děti z dohledu

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 1 inzerát 18.07.11 11:30

Takových pádů ještě bude :wink: , podstatné je že krom boule se nic nestalo, holt nikdo z nás nejsme supermatka co má oči všude. A takový maminy co říkaj mě by se to stát nemohlo jsou ..... :twisted:
Hlavně se neobviňuj :mavam:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 18.07.11 11:35

Tak pocit viny jsem měla taky, ale pak jsem si z toho co se stalo mě, vzala poučení a pocity viny hodila za hlavu. Ničemu pocity viny nepomůžeš. Hlavní je, jestli ty schody zabezpečíš nebo ne. Podle toho se pozná dobrá máma. Ne podle toho, jestli jí dítě spadne ze schodů. Takže klíííd :wink: :hug:

Mě Verča spadla z houpacího lehátka bylo jí 6 měsíců. Venku mi zvonil telefon a já jí v rychlosti položila do lehátka, řekla jsem „ne že si sedneš hned jsem tu“ a ve chvíli, kdy jsem doběhla k telefonu, slyšim strašnej řev. No samozřejmě. Ležela pod ním, hubou ryla do podlahy a tekla jí z ní krev. Já v šoku, nebyla jsem schopná nic, jen brečet a držet jí, přes slzy jsem neviděla pořádně co jí je, měla rozseknutý ret vevnitř(asi o zoubky). Dva dny to měla oteklé ale za chvilku se usmívala a jakoby nic.

Dala jsem tehdy na svůj pocit, že není potřeba jet do nemocnice, možná se to zdá jako nezodpovědnost, ale nemyslela jsem si že jí je něco víc.

Do lehátka jí poutám i když je to jen na půl minuty, raději si tu práci dám, než tohle znova zažít.

Jsi skvělá máma…buď v pohodě!!!!!!!!! :hug:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19598 příspěvků 18.07.11 11:49

jej prosim tě já čejkala kdoví jakou katastrofu a ono se vpodstatě nic nestalo :-)

tak si za to nedávej vinu, to je uplně zbytečný, takovejch boulí ještě bude .....hlavně že je prcek v pořádku :palec:

 
lenkabu
Extra třída :D 13702 příspěvků 18.07.11 11:54

Ono je to hrozné v tom, že se ti přihodila tvoje noční můra, jinak se nestalo nic hrozného. Nejsi hrozná matka,asi každá z nás by mohla vyjmenovat situaci, kdy prostě „selhala“. Nejsme stroje, „jen“ matky. Moje největší hrůza je, že se mi dítě venku ztratí a já nebudu vědět kde je, jestli ho někdo unesl,budu si představovat jak mně hledá a brečí…doufám, že se mi to nikdy nestane a věřím že kdyby se stalo i jen na pár minut,tak si to budu taky pamatovat jako „katastrofu“.

 
nagari
Kecalka 143 příspěvků 18.07.11 12:19

Tak i pro mně jsou schody noční můrou :-( .A to máme v domě hned dvoje do patra a do suterénu.Ty do patra mně tolik neděsí jsou dvakrát lomené s odpočívadly a potažené kobercem.Za to ty druhé z dlažby a prudké.Neustále kontroluji dveře zda jsou zamčené a na schodiště jsem si na několika místech na zdech napsala výrazně, DVEŘE!!ZAVÍREJ!!O­pravdu se bojím své vlastní blbosti.Jež už se mi jednou málem vymstila .Můj čtyřletý syn naštěstí byl pohotovější než já a držel dceru za ruka na prvním schodě a křičel na mně.V té době ještě schody neuměla slézt a všude chodila doslova po hlavě.Pro mně to byl hrozný šok ,už jen ta představa co se mohlo stát ,brrrrr. A syna jsem málem radostí upusinkovala a všude ho chválila ,ač je to jinak pěknej rošťák,jak zachránil svou malou sestřičku.Je skvělé , že i u vás to nakonec dobře dopadlo a žádné následky si malý neponese :kytka:

 
ibolia
Kecalka 361 příspěvků 18.07.11 12:38

Ahoj, mám doma 8měsíčního zdatného lezce. Taky máme schody. A já neustále na všechny hučím, aby zavírali. Ale minulý týden jsem jela pryč a manžel měl hlídat. Po příjezdu domů mi řekl, že jsem nezavřela dveře a došel na to až švagr, který přišel na návštěvu a malý si sním vykládat ze schodů. Jak dlouho byl u otevřených dveří nevím. Naštěstí se nevrhá střemhlav dolů, jak to dělala dcera. Ta už by byla pod schody.
Nemám výčitky svědomí. Jsem tak vychovaná, že pokud se nic nestalo, tak nemá smysl přemýšlet nad tím, co se stát mohlo.
Ale teď už si dávám větší pozor.
Navíc po zkušenostech s Luckou, která je divočák a neustále se do něčeho tluče, jsem tak trochu vytrénovaná.

 
j.s.
Extra třída :D 11529 příspěvků 18.07.11 12:50

to si vůbec nevyčítej, ale vím jak ti…jak si poprvé malý rozbil pusu, bylo mi dva dny :poblion: :poblion: :poblion: prostě mě lechtal žaludek a pohled na jeho pusu mě dělal zle a bylo mi hrozně, ještě mi pomohl manžel jeho kecama, přesně, jaká jsem matka, ale za pár dní, co jsem si to tak v hlavě promítala, nejde je uhlídat nikdy a nikde…kafe třeba nevaříme, nebo je na lince, dokud není vlažné, to samé čaj a na sporáku už vařím na zadních plotýnkách, ale i přes to jsem kojila malého a starší tady lozil po sedačce, tulil se, dělal kraviny a bác, a tak blbě spadl na stolek, že má z toho 4 stehy…a to bylo jen 10 dní, co si rozbil tu hubu…jako myslela jsem, že mě odvezou, malému byli dva měsíce a já během 14 dnů, 2× na pohotovosti s tím starším…ale přehodnotila jsem a není to moje chyba, to jsou prostě děti a když se nestane nic vážného je to normálka…ale je fakt, HLÍDAT !!!! ted se budeme stěhovat do RD, jsou tam schody, venku skruž s vodou a taky mám už teď pěkně blbé sny a hlavně kolem mě slyším kecy, no ale budeš muset toníka hlídat…A CO VLASTNĚ CELÝ DEN DĚLÁM :cert: :cert: :cert: :cert: :cert: :cert:

 
fusa
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 18.07.11 14:36

My takhle s malou skoncili na tri dny na pozorovani ve spitale, loni v lete na chalupe se zacala otacet a spadla mi z gauce na dlazbu, silenej rev, volala jsem sanitku, byla jsem tam sama se psem a bez auta, den jsme byli na jipce, krome obr modriny na tvari ji nic nebylo, ale bylo to sileny, pritel za nama prijel na otocku z prace, div me nezabil, rodice se museli vratit kvuli psovi driv z dovoleny a taky se mnou skoro nemluvili a hlavne ten prvni den ve spitale, samy vysetreni, mala vystresovana prakticky stale plakala, od te doby se boji doktoru, no vycitala jsem si to pekne dlouho! Snazim se davat vic bacha, ale stejne uz jsme meli par mensich urazu, nekdy to proste nejde uhlidat!

 
EvaG
Extra třída :D 10548 příspěvků 18.07.11 16:51

my jsem už taky byli na pohotovosti. TO se stane každýmu, hlavně, že se nic nestalo. :dance:

 
ynax
Extra třída :D 12215 příspěvků 18.07.11 17:19

a proto máme na schodech zábrany, které dítě neotevře a dospělého vždy trkne, že musí za sebou zavřít. Taky je dobré prcka od malička učit jak schody zdolávat.

 
Janysek61
Stálice 51 příspěvků 18.07.11 19:36

Ynax:my tam máme dveře a kdyby byly otevřený tak jsem si toho všimla,jenomže oni byly jen přivřený a to už byl problém :nevim: :zed:

 
Janysek61
Stálice 51 příspěvků 18.07.11 19:46

Děkuji všem kteří mě podpořily,sice se nakonec nic tak strašnýho nestalo,ale pořád mám před očima jak tam ležel a brečel.Navíc ač mám 3 děti,tohle je první takovýhle větší karambol a doufám že poslední.

 
anavi86
Stálice 92 příspěvků 18.07.11 22:59

Hrůza, ale hlavně že vše dopadlo dobře :palec:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14178 příspěvků 18.07.11 23:05

K podobné příhodě nadpis „den se stal katastrofou“ … ? :roll: :roll:

Ta katastrofa mi nějak unikla…

Samozřejmě, zaplaťpánbůh, že se malému nic nestalo, to je hlavní - ale při vší úctě, takových boulí a pádů ještě bude… :nevim: Není proč se obviňovat.

Příspěvek upraven 18.07.11 v 23:07

 
zuzukaa  19.07.11 00:02

hubou ryla do podlahy??? no tak to mi asi staci :poblion: :poblion:

 
JančaK
Ukecaná baba ;) 1357 příspěvků 19.07.11 00:51

Nejsi žádná neschopná matka !!! Proboha. Jsi jen člověk a toto se prostě stává i když si dáváš pozor. Hlavně, že je maličkej v pořádku. Nám se stalo něco podobného, vrátka u schodů vždy pečlivě zavíráme, ale jednou s Kačenkou manžel na těch schodech upadl, Káčka mu vypadla z náruče, takže z výšky a ještě asi z pátého schodu, v ten moment se mi udělala tak zle a tak jsem ztuhla, že mi několik vteřin trvalo, než jsem udělala těch pár kroků k ní a zvedla jí ze země (naštěstí se jí vůbec nic nestalo, ale pár dní nedůvěřovala tatínkovi). Okamžitě druhý den jsme nalepili bezpečnostní pásky a manžel jí pěkně dlouho nechtěl nosit ze schodů.

 
krokous
Kecalka 135 příspěvků 19.07.11 12:42

nic si z toho nedělej, to ještě párkrát spadne. Ty za nic nemůžeš. To já když jsem byla malá jsem padala našim zásadně na hlavu. A vidš jsem tu ještě. Uznávám, že to se mnou naši těžké, Jednou jsem jim takhle vypadla z postýlky na hlavu a měla děsnýho monokla.Doufám, že moje malá nebude po mě.

 
lumpajda
Zasloužilá kecalka 503 příspěvků 19.07.11 16:03

Ahoj, jsem zdravotní setra a dělala jsem na dětském a dokud jsem neměla děti a přišla k nám nějaká maminka, že jí spadlo dítě, tak jsem si říkala ,,To je ale kr…, mě by se to nikdy nestalo´´. Malému byli tři měsíce, když jsem se otočila pro plenu a on se přetočil na pračce,chytla jsem ho na poslední chvíli. Krve by se ve mně nedořezal, řvala jsem jak blbá a bylo mi zle od žaludku.Chytla jsem ho, ale to KDYBY jsem rozdýchávala dlouho. Od té doby neodsuzuji, když se něco takového stane, je to opravdu mžik a jsme jen lidi. Jasně, že je důležité být pořád ve střehu a snažit se být co nejopatrnější­.Hlavně, že vše dobře dopadlo a věřím, že teď už budeš dveře kontrolovat dvakrát víc.Také už naší druhou dcerku nenechávám ležet jen tak ani na vteřinu.Přeji hodně krásných dnů bez katastrof :kytka:

 
kalimerko
Závislačka 3866 příspěvků 20.07.11 11:54

neeez se ozeeeniiiiiii :-) :hug: :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele