Jak se vyrovnat s přítelovými výkyvy nálad

VeronicaR  Vydáno: 30.06.12

Už dlouho bojuji s přítelovými výkyvy nálad a začínám z toho být pěkně unavená, zničená a vyčerpaná. Nevím, jak dál. Každý den se budím se strachem, co se zase stane, jestli se vzbudí v dobré náladě, nebo mě zdupe hned, jak otevřu oči.

Můj deníček tentokrát není o mně, ale o mém příteli, se kterým jsem přes dva roky, a 5,5 měsíce těhotná. V mém těhotenství jsem si prošla hodně, není to lehké, jak si můžete přečíst z předchozích deníčků. Začalo to hroznými depresemi, až mi doktor oznámil, že mi našli v mých vaječnících třetí předrakovinové stadium, to znamená, že až porodím, musím jít na operaci, naštěstí to nemá žádný vliv na moje miminko.

Teď mě strašně trápí výkyvy nálad mého přítele. Už na začátku našeho vztahu jsem si všimla toho, že ho sem tam ty jeho nálady přepadají. Nejdřív jsem tomu nevěnovala pozornost a říkala si, že ho to přejde a vše bude ok. A taky že jo. Říkala jsem si, že se tak chová, protože je vytížený s prací, má na starosti několik businessů. Začalo to tak, že vstal a dělal, jako že tam nejsem. Když jsem řekla „dobré ráno“, tak jen zamumlal něco nazpátek.

Takhle to bylo každý den, od doby, co se vzbudil až do 4 a pak se jeho nálada změnila v totálně hodného, milujícího a vtipného miláčka. Potom to na nějakou dobu přestalo a já si říkala, že to bylo asi proto, že nebyl zvyklý na to, že jsme spolu začali bydlet (bylo to strašně narychlo, už po 14 dnech) a protože je strašně vytížený s prací. Vše bylo nějaký čas ok, budil se v dobré náladě, nic ho neštvalo a vše bylo fajn. Milovala jsem ho strašně moc, každým dnem víc a víc.

Jenže jak to bývá, každá pohádka jednou musí skončit a přesně tak skončila i ta moje ;( Jeho nálady se vrátily zpět, ale dvakrát tak horší. Došlo to do stavu, kdy mám strach se ráno probudit a vstát z postele. Nevím, jestli je v dobré nebo špatné náladě. Mám strach zůstat ležet v posteli, aby mě nezdupal, že zase nic nedělám. Tak vždycky radši vstanu a pouklízím barák, to se mu taky nelíbí a zdupeme mě za to, že můj úklid nestojí za nic a že si radši najmě uklízečku. Když se mu nedaří v práci, tak je to taky moje vina, a když ho naštve jeho bývalá, matka jeho 8leté dcery, protože si ji opět nevyzvedla, jak slíbila a nezvedá mu telefony, tak je nasraný na celý svět.

Když je naštvaný začne říkat takové věci, které zabolí u srdce, a říkám si v duchu: no, ty vole, ty seš ale čů…, to až není možné" (sorry za vulgarismus). A pak, až ho za dva až tři dny přeje, tak se mi strašně omlouvá a je to zase ten nejsladší človíček na světě a vlezl by mi až do zadku, kdyby mohl, a takhle to je pořád každé dva týdny. Někdy je to ok, ale někdy to jde až do krutých extrémů, že nevím kudy kam.

Za tohle chování se moje city k němu změnily, pořád ho strašně moc miluji, ale už mi připadá, že ta láska, co k němu cítím, se pomalu ale jistě mění v nenávist, a to já nechci. Když je v dobré náladě, je sranda a jsou krásné zážitky, pořád se spolu smějeme, a pak, další ráno, je z něj zase zničehonic ten psychouš. Já fakt nevím, co mám dělat… Možná je to jeho věkem, protože už mu táhne na 42 a mě je pouhých 25, to je 16 let rozdíl, nebo já fakt nevím. Taky jsem si googlila lidi, kteří mají rozdvojenou osobnost, a vše sedělo, tak jsem mu to poslala v emailu a on mi na to odpověděl nějakou blbost, která nestala ani za řeč.

Začínám být vážně zoufalá z toho, jak dál. Začala jsem dokonce číst knížky o vztazích a jak porozumět mužům. Nechci se s ním rozejít, jen chci, aby jeho nálady přestaly a on na mě hodný a milovali jsme se.

Děkuji všem, co si přečetli můj deníček až dokonce. Udělalo se mi lépe, protože jsem ze sebe mohla všechno vypsat ;)

B.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 30.06.12 09:05

Muzu se te zeptat? Kdyz na tebe krici treba ze spatne uklizis jsi zticha nebo s tim hadrem flaknes at si to udela sam? to by me zajimalo protoze jestli si to nechas libit tak nevidim duvod proc by toho mel nechat ale pokud se mu postavis a jemu dojde ze si to vazne libit nenechas tak by to mozna i zabralo a pak uvidis bud to zabere a nebo ti za to treba vlepi facku a pak by to bylo jasny jit od nej pryc. Preju hodne sil :hug:

 
cvikinka
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 30.06.12 09:51

Mormálně bych řekla, že žiješ s mým bývalým:-)u nás to bohužel dopadno špatně, už jsem to nemohla vydržet a utekla, já si myslím, že lidé se moc nemění k lepšímu, bohužel, ale třeba budeš mít štěstí :dance:

 
Anonymní  30.06.12 09:52

Podle mě mu toho moc nedojde, a když tak na prá dnů a pak se to vrátí zase do starých kolejí. To chce pomoc odborníka, ale bez souhlasu a bez toho, aby uznal, že s ním není něco v pořádku (což asi jen tak neudělá), to nepůjde! Moje rada, snažit se ho přesvědčit, že to není v pořádku, a nepodaří-li se, vzít nohy na ramena, jinak tě čeká celoživotní peklo. Vím, o čem mluvím, měla jsem to doma. :roll:

 
JitkaV02
Povídálka 33 příspěvků 30.06.12 10:41

Ahoj, měla jsem při čtení pocit, že sis našla mého manžela. Byli jsme spolu přes 10 let a máme 2 děti. Je docela fajn, v dobrých chvílích dobrý manžel, starostlivý táta. Ale ve špatných chvílích - buď v depresi nemluví, nebo cholerik - strašné nadávky, výčitky - mohla jsem za všechny hrůzy světa. Nakonec jsem skoro před dvěmi lety odešla a rozvádíme se, vycházíme dobře. Jsme oby sami, není v tom nový vztah. Mohla bych se vrátit, ale nemůžu s ním žít, strašně mě to vyčerpávalo. Teď zavřu dveře a mám klid. Vím, že se to nezmění. Musel by se léčit a on vlastně v sobě žádný problém nevidí. Přeju ti lepší konec. Hodně sil. Jitka

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 30.06.12 11:31

AHoj, já ti to osvětlím z té druhé strany. Jako bys psala o mně. Celou dobu co jsem četla jsem měla pocit jakoby to psal můj manžel, jen jeho to takhle neničí, pač to bere jako moji součást, jinak by se mnou bejt nemoh. My „psychoušové“ stříklí choleričností si buď druhého vážíme ale občas nám to ujede a rozhodně nic z toho co řekneme nemyslíme jak to zní a pak je nám to líto, a nebo si toho druhého nevážíme a tak si s ním děláme co chceme. neznám tebe, nevím jak reaguješ na jeho výlevy, neznám tvoji povahu, ale z mé vlastní zkušenosti můžu říct, že flegmatik jako partner „psychoušovi“ je ta nejhorší možná varianta. No možná úplně nejhorší je když jsou oba stejní-nestálí vrklaví. Tam pak klidně může jít aj o život(zažila jsem). Můj první muž(byli jsme spolu 5 let) byl totální salámista-flegmouš. Jsme dodnes přátelé a tak se o našem vztahu občas bavíme-pomáhá nám to oběma uvědomit si kde už nikdy nedělat v dalším vztahu chyby. A on mi na otázku „jak jsi moh vydržet s takovou krávou“ odpověděl, že vždy když jsem měla nějakej výlev, skákala 4 metry do vzduchu vzteky říkala věci jako že ho nenávidim, a že se na to vy*eru, že je to čů… a debil, tak prej vždycky jen čekal kdy se to přežene, pač věděl že to není na něj ale problém je jinde, a že za chvíli, den dva, hodinu budu zase ten jeho milovanej šmoulík (říkal mi šmoulo :mrgreen: ). Ten člověk to bral jak to je a žil pro ty dobré okamžiky, kterých byla většina. On celkově měl pozitiví přístup k životu a nebyl negativista(no, to si vybral tu pravou :roll: :lol: ) takže neviděl to špatný a tak ho to neničilo.

Byla jsem hrozná kráva, zpětně si to uvědomuju a nenašel se pak dlouhá léta nikdo, kdo by tuhle moji část osobnosti zkousnul. Až můj manžel dnes. Známe se 4 roky, za tu dobu jsem díky dítěti prošla pozitivníma změnama, Verunka mě učí trpělivosti a hlavně sebeovládání. SNažím se nevinit a netrestat mé blízké za to, že já mám zrovna blbou náladu, netrestat je za oje mosobní neúspěchy. ne vždy se mi to daří ale je to už úplně někde jinde než ještě před dvěma lety. Je to práce práce a práce na sobě a hlavě mi hodně pomohla zkušenost s flegmatikem, kterej mi na nic nikdy nic neřek, COŽ JE ŠPATNĚ! Já zkoušela čím dál víc hranice a byla jsem oprsklejší, a zpětně si uvědomuju že já si ho vlastně až tak moc nevážila.. nudila jsem se s ním. Nikdy mi neoponoval, absolutně mi v podstatě přenechal vládu nad námi dvěma a to byl ten problém. Můj manžel se učí se mou jednat. Dřív taky raději držel hubu a krok, protože Mirušce, která zrovna nevidí a neslyší a jen bezhlavě řve nemá cenu oponovat. A tak počká až dořvu a řekne mi že tohle fakt už přeháním, i dokonce jinak klidný chlap mě okřikne, že tohle snad už nemyslím vážně! Díky tomu jsem schopná dřív vychladnout a rychleji si uvědomit jak nespravedlivě, hnusně a zle se právě chovám, pak je mi to samozřejmě hrozně líto. Mého manžela si velmi vážím zvlášť proto, že on nenávidí konflikty a přesto se občas odváží a konflikt riskne a nenechá si srát na hlavu, ozve se. :potlesk:

Já nevím jak to doma máte, ale tipuju, že když je ti 25 a on už je ten vyzrálej zkušenej chlap, jestli on tě náhodou kouskem své duše nebere je jako mladou slepičku, která má držet zobák, možná tě nebere jako sobě rovnou dospělou ženu se svými názory. Ukaž mu, že jste na stejné úrovni, oponuj mu, rozbij ho argumenty, jsi přece ženská inteligetní tak tu inteligenci použij. "Jo tak tobě se nelíbí jak jsem tu uklidila? Tak za prvé tady máte hadr a laskavě mi vážený pane ukažte, jak že se uklízí správně, když jste tak chytrej, a za druhý, až se uklidníš tak mi přijď říct, co tě žere, pač můj úklid to předpokládám nebude že?
Neřvi nebreč, ale buď důrazná. neměj z něj v těch chvílích strach, naopak se zdravě naser! Nenech si srát na hlavu holka, my psychoušové potřebujeme občas zchladit ;) Pokud je rozumnej tak to uzná. Pokud ne, máš doma manipulátora, což bych ti nepřála. Musí ale na sobě pracovat, sebeovládání hlavní heslo každého dne. Mého rozhodně :pankac:

Když budeš chtít, písni SZ. ;) Můžeme o tom hlouběji pokecat. A ještě sem naženu odpoledne manžela, třeba by k tomu měl i jiné postřehy, ten je na tvé pozici.

 
p3traQ
Zasloužilá kecalka 795 příspěvků 30.06.12 11:37

Ahoj, my to mame podobne, i kdyz nejde o vybuchy vzteku, spis se na par dni uzavre a nekomunikuje a pak je zase jak vymeneny.

muzu se te zeptat, rekla jsi mu to tak nekdy otevrene, jak jsi to tady napsala?

neni v tom taky alkohol?

 
marky070809
Zasloužilá kecalka 971 příspěvků 30.06.12 13:22

Jako by jsi psala o mě. Bohužel, jsem takové stavy nikdy dřív nemívala až tak posledních 7 let. Manžel už mi položil nůž krk a řekl, buď s tím budeš něco dělat nebo je konec. Abych řekla pravdu, do té doby mě ani nenapdlo, že mám nějaký problém. Zašla jsem k psycholožce a začala brát léky. Od té doby se udála se mnou veliká změna a vnímám jí aj já. Jsem klidnější, víc v pohodě, hodně věcí mě nevytočí.

 
hanak  30.06.12 17:41

Je to reakce na zakladatelku :)

No, jako bys psala o mým prvním manželovi. Věkový rozdíl mezi námi byl 18 let, až mnohem později mi došlo, že on nehledal rovnoprávnou manželku, ale uklízečku, kuchařku a druhou „maminku“, až ta jeho „doslouží“. Prostě aby měl kdo prát jeho košile, vařit mu jídlo (protože on si i nyní, po xx letech, dokáže ohřát leda tak párky a i to zbodá), starat se o domácnost, zahradu, o něho.
Pořídit si dítě vnímal jako jakousi povinnost vůči okolí - každý očekával, že když má mladou ženu, že logicky by měl mít i dítě, pokračovatele rodu.
Vydržela jsem to psychicky 6 let, pak jsem to vzdala, neměla jsem na to nervy a dodnes nelituji, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života. :pankac:

Příspěvek upraven 30.06.12 v 17:45

 
BertaCek  30.06.12 20:45

Muzu ti garantovat, ze se do dvou let rozejdete.. Bud ho posli na psychiatrii, at na sobe pracuje, a pak je mikrosance, jinak se seber a odejdi, driv nebo pozdeji te to stejne ceka. Promin za cynismus, ale pamatuj si, ze muzi se nemeni, a lepsi to s nim nebude.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 30.06.12 21:00

Věkem to není, to je cvok. Přikláněla bych se k tomu, že buď půjde k psychiatrovi nebo zdar.

 
alena2111
Povídálka 24 příspěvků 30.06.12 23:18

Ahoj, když jsem to četla tak jsem se v tom viděla, taky máme takový podobný problém, i když ten můj má trošku mírnější nálady, taky si myslím, že se muž nikdy nezmění a můžu ti říct že v těhotenství jsem jeho nálady brala o moc hůř :,( kvůli hormonům, často jsem plakávala, že proč zrovna on musí být takový když ho tak miluji a čekám s ním rodinu :( bylo mi líto naší zatím nenarození holčičky, strašně bych jí přála aby vyrůstala v harmonicé rodině… bydlíme spolu už skoro 2 roky a časem jsme se naučili spolu vycházet, když vidím, že nemá dobru náladu tak se s ním moc nebavím a když něco třeba tak jsme na něho milá a když odvrkně tak se ho zeptám jestli jsem mu já něco udělala a tehdy si uvědomí že by mohl být trošku milejší ;) jestli to nepomůže tak se s ním jednoduše nebavím a na konec dojede aj sám :* když má dobrou náladu tak se taky smějeme a je nám spolu nádherně. někdy to s ním fakt není lehký ale s kt. chlapem je??? a pro rodinu vše… ted už máme 6 měs. zdravou a krásnou holčičku a společně si jí užíváme a dělá nám radost :lol: v každém vztahu jsou nějaké problémy a ty si musíš položit' otázku, jestli mu budeš tolerovat jeho povahu, nebo se rozhodneš jít jinou cestou… :nevim: přeji ti moooooc mooooc štěstí aby to dopadlo tak aby jsi byla spokojená ;)

 
Alenaxxxx  01.07.12 00:04

No tak příště, až Ti řekne, že si raději najme uklízečku, tak mu upřímně poděkuj, že to si přesně přeješ a že jsi moc ráda. A jinak, máš práci, nějaký svůj příjem alespoň z neschopenky, nebo jsi úplně závislá na něm? Pokud jsi nezávislá, začni si tvořit zadní vrátka, neupínej se moc na tehto vztah.

 
Jura007
Neúnavná pisatelka 18319 příspěvků 01.07.12 09:49

Tak vzhledem k tomu, že jsem chlap a zhruba ve věku toho tvého, tak ti rozumím… Ale souhlasil bych s tím, co se tu psalo přede mnou. Lidi se nemění jen proto, že to po nich někdo chce.
Když jsou spolu dva lidi, tak by si měli najít mezi sebou nějakou „optimální vzdálenost“ - jinak řečeno, pokud je jeden z nich takto cholerický, neměli by být k sobě připoutaní nějak „natěsno“. Aby žádný z nich nemohl udělat ani krok stranou… Chlapům někdy pomáhá, když mají nějaký svůj koníček, který je jenom jejich. Někdo si chodí pokecat s ostatníma chlapama do hospody, jiný sbírá známky, třetí nonstop kouká na filmy pro pamětníky… Je to rada stará jak Metuzalém, ale čím dál víc lidí na to kašle. (Je samozřejmě pravda, že rozdíl bude i v tom, jestli se k tobě takto chová záměrně nebo podvědomě…)

Zkrátka zkus si položit otázku, jestli se takhle chceš protrápit celým životem a na smrtelné posteli si říkat, že ten život stál za houby. No a podle toho vyšli signál ke svému drahému… Jak zareaguje, je na něm. A jak na tu reakci zareaguješ ty, je zase na tobě…
Ale jak už jsem psal, lidi se nemění na požádání. Bohužel vím o tom svoje.

 
hanak  01.07.12 15:14

@Jura007
Můj exmanžel byl totální cholerik a to byl rybář-maniak, kombinoval to i s tím pokecem v hospodě (u piva a frťanů celu noc do druhého dne tzv. „až do dna“), nešlo to s ním vydržet i tak.
Kombinace cholerik, alkoholik, rybářský maniak byla prostě vražedná!

Příspěvek upraven 01.07.12 v 15:17

 
Jura007
Neúnavná pisatelka 18319 příspěvků 01.07.12 15:58

S tím souhlasím, můj otec býval něco podobného. Tady už jde potom čistě o to, jestli je ten člověk normální nebo patří na uzavřené oddělení psychiatrie. Já jsem zmiňoval recept, co funguje u normálních lidí…

 
Luccka81
Kecalka 403 příspěvků 02.07.12 20:53

Nemůžu si pomoct, vypadá to jako maniodeprasivní psychoza…tedy bipolární afektivní porucha, chcete-li.. Ale je to jen můj názor..

 
Terullle  03.07.12 13:54

Můj přítel taky bývá různý - někdy je uzavřený, nemluva, někdy miláček. Ale když to srovnám s tím tvým, je ten můj prostě zlato. Být tebou, zkusím s ním o tom mluvit v době, když bude mít tu dobrou náladu. Čekáte spolu dítě, zkusila bych navštívit poradnu pro partnery.

 
awalancha3
Kecalka 460 příspěvků 03.07.12 17:34

Mne to zavana maniodepresivitou, bipolaritou… ale este viac sa domnievam, ze mas manzela neurotika…Takto reaguju napriklad diabetici, ked maju nizku hladinu cukru…Odporucam zdravotne vysetrenie, najprv telesne a potom aj dusevne..ale viem, ze dostat chlapa k lekarovi, nieto este k „cvokarovi“ je nadludska namaha…Ale spolahni sa, ze tvoje vycitky ajeho sluby ze sa zmeni su nerealne a zbytocne, naprava prekracuje medze pouheho chcenia. Drz sa. A zdrave miminko zelam.

 
VeronicaR
Stálice 53 příspěvků 22.07.12 21:49

Jezisi dekuji vsem za komentare a rady ani jsem nevedela, ze vas tolik cetlo muj denicek nic se mi neukazalo na emailu takze jsem si myslela, ze mi nikdo na to nic nenapsal ;)
Takze jsem priteli polozila nuz na krk. Jeste jsem chtela podotknout, ze pritel je american takze mame take jinaci kulturu. Rekla jsem mu, ze jestli se jeho chovani nezmeni tak s malym odletim do ceska na moji operaci a uz tam zustanu a nebudu se o nej nejak zajimat do te doby nez si uvedomi, ze nas vlastne ztraci. zatim vse vipada ok, ale nechci to zakriknout, protoze uz nechci zadne drama do konce tehotenstvi. Chci si uzit v klidu aspon Ty posledni dva mesice co mi zbyvaji ;) uvidime co bude no

 
hanak  22.07.12 22:13

@VeronicaR

Verco, a kde tady žijete? Taky mám za manžela američana, ale naštěstí ten můj je spíš kliďas, ikdyž má jako typický američan svoje mouchy, ale ty souvisí se zdejší kulturou, stylem života a výchovou. Nicméně není to díky bohu nic, kvůli čemu bych musela vychylovat, tak uuuf, dobrý :)

 
VeronicaR
Stálice 53 příspěvků 23.07.12 03:46

Ja jsem v hermosa beach a Ty?

 
hanak  23.07.12 05:17

@VeronicaR

Gulf Shores - Mexický záliv, takže na opačném pobřeží a trochu víc jižněji.
Nebojíš se zemětřesení? Tady u nás díky bohu nejsou, maximálně nám tu hrozí hurikán, ale to se dá zvládnout, zatím nás úspěšně míjejí, ten poslední odskákala solidně Florida, já pořád čekala, co se bude dít a ono kromě větších vln nebylo nic, pořád hezky, sluníčko :).
Poslední, který naší lokalitu zasáhl, byl v r. 2004.

Příspěvek upraven 23.07.12 v 05:25

 
VeronicaR
Stálice 53 příspěvků 23.07.12 19:05

;) my tu zase tak casto zemetreseni nemame a jestli Jo tak kolikrat o tom ani nevim ;) tady taky porad slunicko a krasne pocasi u more kazdy den ;) nadhera

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele