Jak se vlastně bude jmenovat

Peetje  Vydáno: 09.09.14

Shrnutí mého snad posledního těhotenství a porodu s naší benjamínkou. Omlouvám se, jestli to bude dlouhé. :)

Syna mám zimního, prostřední dcerku zase letní. To, že chceme ještě jedno miminko, nejlépe syna, bylo jisté. A já zase pro změnu chtěla jarní miminko, abych si přes léto mohla užít kočárkování a dlouhé pobyty venku. :)

Prostřední dcerka oslavila 2 roky, a tak jsme usoudili, že v rámci MD bysme mohli pokoušet štěstí a zkusit i to naše „jarní“ miminko. :) Se synem jsem otěhotněla přes prášky, u dcerky na první pokus, a tak jsme ani teď nečekali žádné dlouhé čekání.

První měsíc bylo trochu zklamání, že „to“ nevyšlo. Druhý měsíc, zase to nevyšlo. No nic no, tak jdeme na další měsíc a pak to zkoušení odložíme o rok, protože vážně chci jarní miminko. :)

Nastal konec srpna. Syn nastupoval do první třídy, takže honka všechny ty nové povinnosti začlenit do našeho zaběhlého života. Půlka září. Úplně jsem zapomněla, že něco mělo dostavit a nedostavilo se. Po cestě z družiny jdu kolem lékárny a koupím opět test. Doma, ač je odpoledne, hned zkouším. Sedím a koukám a na testu //. Jedna teda slabší, ale je TAM. :) Fotím a posílám MMS příteli. Obratem telefon.

Tak se zdařilo, bude jarní mimčo.

Přítel přijel domů z práce a společně jsme zkoumali test s duchem. :) A přítel jen tak mezi řečí prohodil, že si mě teď bude muset asi vzít za manželku, když už teda budeme mít třetí dítko. Jelikož se nikdy ženit nechtěl, tak jsem ve stejném duchu prohodila, ať se rozhodne. Svatba buď před břichem nebo po břichu. Odpověď se mi dostala PŘED a večer mi podával papíry z matriky na vyplnění a že si mám vybrat datum „před břichem“.

To byl ovšem pro mě šok. Asi nejméně romantická nabídka k sňatku. Nakonec jsme vybrali 15. 11.

Nijak jsme neotáleli a novinku oznámili přítelově mamince. Štěstí, gratulace. „Budu zase babičkou. Ještě před nedávnem jsem měla jedno vnouče na rozdíl od mých sester a najednou jich budu mít nejvíce.“ A i to že se teda budeme brát. Dlouhé otálení s tím oznámit to i mé mámě. Ta je a vždy byla zásadně proti třetímu dítěti. Jak to asi vezme?

No dali jsme si na čas. Na gynekologii se těhotenství potvrdilo a v 8. tt jsem si pyšně odnášela průkazku. Tajně a vnitřně jsem cítila, že se povedl ten vytoužený chlapeček. Byli jsme přesvědčený, že že si pohlaví říct nenecháme, ale znáte to… jak roste bříško, tak i zvědavost. :) Termín jsme měli stanovený na 27. 5. 2014.

Svatbu jsme měli mít ve 14. tt a v 11. tt jsem se strachem oznámila mámě, že bude zase babičkou. V prvním okamžiku to nevzala, dokonce mi chtěla dát peníze na potrat, přičemž jsme se šíleně pohádaly. Pak nechtěla ani přijít na svatbu. Ale pak se s tím nějak vnitřně smířila a nakonec přišla. :)

Svatba proběhla přesně tak, jak jsem si přála.

Pak tu byly Vánoce, Nový rok a koncem ledna jsem měla jít na velký UTZ ve 20. tt. :) Už v momentě, jak jsem dolehla na křeslo, a doktorka mi začala kroužit tím kouzelným přístrojem po břichu, tak jsem věděla, že neodolám a na pohlaví se jí stejně zeptám. :D UTZ trval asi 20 minut a těsně před tím, než doktorka přístroj vypnula, ze mě vypadlo, jestli zcela náhodou neviděla, co že to vlastně nosím. Najela na patřičné místo, ale to naše šídlo se natolik vrtělo, že mi to s jistotou nedokázala povědět. Ale prý na 80 % holčička.

Trocha zklamání, tentokrát z mé strany, a pak telefonát manželovi.
„Jste v pořádku?“
„ANO.“
„Ty jsi si to nechala říct viď?“
„HMMM…a seš zklamaná?“
„HMMM, trochu.“
„Já ti říkal, že to bude holka.“ :D

Byla jsem doma na RD s prostřední dcerou, ale docházela jsem jako servírka přes obědy pracovat do sportovního klubu. To jsem vydržela až do půlky dubna, břicho už se nedalo schovat pod trikem a místní se mnou vtipkovali, že jim snad porodím na place. Já se cítila fajn, oproti předešlým těhotenstvím jsem přibrala pouhých 7 kg a cítila jsem se báječně.

Na konci 36. tt už jsem se tam vnitřně začala připravovat na porod. Moc jsem se těšila na tu naší holčičku. Okolí se ptalo, jak se bude jmenovat, babičky vymýšlely různá jména. My si moc přáli Zoe. Mezitím přišlo váhání, jestli to nebude Linda. Babičky ani jedním z výběrů moc nadšený nebyly a přes Zoe, Lindu, Ninu, Anastázii (navrhla tchyně) a Petru jsme si stále trvali na svém, až jednou mi manžel oznámil, že se mu moc líbí Valerie. Všem jsme ale říkali, že to bude Zoe nebo Linda a chtěli si jméno nechat jako třešničku na dortu.

Obě starší děti jsem rodila před termínem, syna 3 týdny před a dceru 14 dní před, a tak jsem nějak doufala, že i tenhle drobeček na nás vykoukne dřív než v termínu.

22. 5. jsem se celý den cítila skvěle. Bylo krásně a celý odpoledne jsme s dětma strávili na hřišti společně s bratrancem a jeho synem, kteří s u nás stavili při cestě domů. Večer klasika - večeře, děti do postelí a konečně vytoužený klid. Před spaním jsem si ještě odskočila na záchod a při utírání jsem si všimla čehosi v míse.

Co možná nejvíce jsem to prozkoumala (jednalo se o zátku, ale oba předchozí porody jsem se s tím nesetkala, tak jsem nevěděla) a manželovi oznámila, jestli by náhodou nechtěl zavolat do práce a na zítřek si naplánovat nějakou cestu „kolem komína“, že mám tušení, že budeme rodit. Podíval se na mě s údivem, že prý to už tvrdím 2 týdny a furt se nic neděje. Nicméně udělal pokus a volal dispečerovi, jestli by ho nemohl poslat někde blíž než do Varů, že prý asi budeme rodit. Bohužel to nešlo.

Mně nic nebylo, nic mě nebolelo, a tak jsem si říkala, že už to asi stejně dlouho trvat nemůže, a šli jsme spát. Manžel vstával ve 4 ráno do práce, to už jsem cítila hodně nepravidelné slaboučké kontrakce, a tak jsem ho ještě jednou poprosila, jestli zůstane doma. Přeci jenom jsem tu měla nemocného školáka a 2,5letou holku a co s nimi, kdybysme vážně musela do porodnice. Hlídání jsme měli zajištěný na všech frontách, a tak jsme si řekli, že to riskneme. To byla chyba lávky.

23. 5. jsme s dětmi vstávaly po 8 ráno. To už ty slabé kontrakce byly celkem pravidelné po 15 minutách, ale opravdu hodně slabé. Kolem 9 už po 8 minutách a já pomalu zjišťovala, jak na tom manžel je, jak rychle může dorazit domů, a začala obvolávat hlídání. Jako na potvoru byla ségra v práci, máma po noční, tchýně v práci, jen švagr byl doma, ale mohl dorazit až po 12.

Tak jsem volala mámě, že teda asi dnes už to bude. Hned se nabídla, že přijede a alespoň se mnou trochu pobude, i když byla po noční. Dorazila asi do hodinky. Já bolesti po 5 minutách, ale furt slaboučké. Měla jsem podezření, že mi přeci jenom odtéká plodovka, ale nebylo to jako u prvního, kdy ze mě tekly kvanta vody. Dala jsem pro jistotu vložku, uvařila jsem kávu a zasedly na balkon a klábosily.

Máma do mě furt hučela, jestli nechci náhodou jet do porodnice, že je to třetí dítě a může jít opravdu hodně rychle. Nakonec jsem vzala telefon a volala do porodnice pro klid na její dušičce. Mluvila jsem přímo s doktorem.

„No pokud máte slabé bolesti, ještě nemusíte jezdit, nejspíš poslíčci.“
„Ano, děkuji.“
„Jste prvorodička?“
„Ehm, né, bude to moje třetí.“
„Tak na nic nečekejte a okamžitě přijeďte, třetí děti bývají nevyzpytatelné.“

Zavěsila jsem oznámila, že máme vyrazit a v klidu jsem se ještě šla osprchovat. :D Opravdu mě nic nebylo. Při svlékaní mi ta voda rupla fakt. Tak to už znám, to je fakt voda. Nicméně jsem stejně ještě zalezla do sprchy a pak zavolala švagrovi, jestli to teda nemůže urychlit, že musím vyrazit do porodnice. Přijel okamžitě. Měla jsem jet sanitkou, ale i babička byla jak na trní, a tak mě odvezla.

Jenže po prasknutí vody se bolesti úplně ztratily. Do porodnice jsem s taškou nakráčela vysmátá.

Připojili mě na půl hodiny na monitor, kde skočila všeho všudy jedna kontrakce. Víc ani ťuk. Pak ještě vyšetření - stejný doktor, se kterým jsem mluvila. „Vy jste si ale dala na čas… ale Vám vlastně nic není, jste nějak v pohodě.“ „Hmm jsem, jen mi už praskla voda,“ podávám vložku sestřičce a ta testuje - prý jen zbytek hlenové zátky, žádná voda.

„Ale sestři, to je nějaká blbost, jasně vidím, jak to tu s paní kape, tak to asi plodovka bude, né?“ :D

Z vyšetřovny jsme odcházela na přijem do patra s nálezem otevřená na prst. Udělali ještě UTZ, váhový odhad. A jelikož byl klidný den, vzali mě rovnou na sál. Tak jsem dostala andělíčka, hned klystýr, který jsem udržela tak asi minutu a už jsem seděla na míse. Následovala sprcha, ze které mě zakrátko vyhnala mladá sestřička žákyně, že musí natočit monitor. Hmm, ale mě nic nebolí. No ale musíme. :)

Na sále mě přikurtovali. To už bolesti byly zase slabé. Zkontrolovala mě, pro jistotu přivolala i doktora. Nález 2 cm. "Odpojte paní, ať jde chodit a do sprchy. Konečně. :D Slezu z lehátka, jdu ke sprchám a před sprchou jdu ještě na záchod, co kdyby ještě zbytek toho klystýru ve mně byl. Nebyl, ale jak jsem dosedla, přišla bolest. Jiná, známí.

Vyšla jsem ze záchoda a stačila jsem se jen rukama zapřít jednou o topení a druhou o lehátko. Už jsem musela přitlačovat, nešlo to rozdýchat do konce. Volám sestřičku, takovou starší pohádkovou paní se stříbrnými vlasy „Sestři, já asi rodím.“ Za ní hned doktorka „Tak se mi tu položte, já se podívám.“

Další kontrakce. „Tak už si radši ani nelehejte, sestři, honem na sál.“ Každá mě čapla z jedné strany pod paží a vlekly mě na sál. Tam jsem se stěží vyšplhala na lehátko.

„Ukažte, hmm, vidím hlavičku.“ Přiběhla ta mladá sestřička, celá vyjukaná, že prý to není možný, že jsem byla jen na 2 cm před 15 minutami. „To je sice možný, ale paní už rodí.“

Šlo to opravdu hodně rychle. Zatlačila jsem 2-3 x a malá byla venku. Takový malý uzlík. Hned křičela a doktorka mi ji položila na břicho - můj nevyplněný sen u prostřední. Pak začala podvazovat pupečník a vytasila se s nůžkama. Zkusila jsem svoje štěstí na podruhé. „Paní doktorko, myslíte, že bych mohla sama. L
"A vy chcete?“
„ANO“
Pupíček má můj, mohla jsem ho sama přestřihnout. :)

Pak už následovala jen placenta a kontrola, bez poranění. Malou mi nechali celé 2 hodiny na sále. Hned jak ten frmol kolem mě ustal, sháněla jsem se po telefonu abych, zavolala manželovi.

„Lásko, už nejsme 2v1.“
„Cože? Dyť si sotva 3 hodiny v porodnici.“
„No šlo to hodně rychle.“
„Miláčku, já ti zavolám za chvilku.“ a zavěsil. Tak to jsem fakt čekala milejší reakci.

Volám mámě.
„Tak co, dá se to vydržet???“
„Gratuluji, babi, už jsme na světě.“
„CO??? To je teda fofr.“
„Pak ti pošlu fotku, až budu na pokoji.“
„A jak se vlastně jmenuje?“
„Valerie.“
„Co, dyť to měla být Zoe.“ :D

Zavěsím a manžel: „Promiň, miláčku, byl jsem v šoku, nečekal jsem, že to bude tak rychle, musel jsem někde zastavit a rozdýchat to. :D :D“ Později se mi přiznal, že se ještě 2 hodiny klepal jak osika, že nebyl schopný si přepočítat tržbu, kterou mu dávali za faktury. :D :D :D

Syn, ač si moc přál bráchu, byl ze ségry nadšený. I ta naše prostřední, u které jsem se bála žárlivosti, to přijala v pohodě a chtěla si miminko pochovat hned, jak ho viděla. Tchyně chtěla ten samý den přijet na návštěvu, ale nějak popletla porodnice a místo do vinohradské nakráčela k Apolináři. :D :D V porodnici jsme nakonec zůstaly do pondělka, kdy jsem se už šíleně těšila domů, na děti a na svoje pohodlí.

Valerie se narodila 23. 5. 2014 v 15:02 s váhou 2930 g a 50 cm. A je to moje zlatíčko. Je to jediné z dětí, které se pomamilo a je to moje věrná kopie.

Těm, co dočetly až sem, se omlouvám za zdlouhavý deníček. Moje díky patří personálu vinohradské porodnice - výborná péče, skvělý přístup. Jestli se náhodou ještě rozhodneme pro jednoho potomka, budu ho určitě zase rodit tam.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
Uživatel je onlinekaja00
Extra třída :D 10301 příspěvků 09.09.14 07:05

Krasny denicek :kytka:

 
nunik
Ukecaná baba ;) 1256 příspěvků 09.09.14 07:08

Moc hezky napsaný deníček…k malé Valerii gratulujeme :srdce:

 
Barbora_88
Zasloužilá kecalka 843 příspěvků 09.09.14 07:10

Krásný deníček! Také jsem měla termín 27.5.2014 ale malý si dal na čas, až 2.6. a ač jsem šla do porodnice opravdu vysmátá - za tři hodiny (prvorodička) po přijezdu byl taky světě, kontrakce žádné, jenom mi pichli vodu a už to jelo…

 
Misel02
Závislačka 4244 příspěvků 09.09.14 07:31

Moc krásný deníček i když dlouhý byl moc pěně napsaný a četlo se to skvěle :palec: Jinak moc gratuluji k holčičce a hlavně ať jste zdravé.

 
mutter
Stálice 81 příspěvků 09.09.14 08:22

Gratuluji k holčičce, Valinka je moc krásné jméno.
Uplně jsem se v tom Vašem deníčku poznala. Také mám 3 dětičky, i když poslední nebyl plánovaný a je chlapeček, také se jako jediný pomamil :lol:
a reakce babiček také stejná. Hodně štěstí :kytka:

 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 09.09.14 08:28

Parádní, gratuluji :kytka:

 
LenďuleB
Ukecaná baba ;) 1136 příspěvků 6 inzerátů 09.09.14 09:15

Moc hezký deníček, četlo se to krásně! :palec: Gratuluji ke třetí holčičce! :srdce:

 
verulicek  09.09.14 09:21

Deníček hezký, hodně zdraví dceři…jen nechápu, proč šel manžel do té práce…neznám věc, která by nepočkala, pokud se jedná o narození dítěte :nevim:

 
nataluska
Kelišová 6579 příspěvků 09.09.14 11:18

Také mám tři děti, samé holčičky. Při třetím porodu jsem si v 11 dopoledne v klidu nakupovala, v 11.30 začaky bolesti, ve 12h dorazil manža z práce a cestou do porodnice mě praskla voda. Ve 12.45 jsem dorazila do porodnice a za další půl hodinky byla malá bez komplikací venku. nikam jsem jet nechtěla, žádné pořádné bolesti. Naštětsí mě manža popohnal, jinak by jsem rodila v autě cestou do porodnice.

 
Bjoucik.15
Ukecaná baba ;) 2470 příspěvků 09.09.14 13:07

Krásné napsané :potlesk: gratuluju k holčičce, krásné jméno :kytka: a tedy závidím tak rychlý porod :palec:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 09.09.14 18:11

Gratuluji, hezky porod!

 
Elis22
Zasloužilá kecalka 531 příspěvků 09.09.14 20:16

Hezký deníček :) akorát si nemůžu jednu otázku odpustit, není myšlena vůbec zle, ale zajímalo by mě, jak se dají zvládat 3 děti? mám 13ti měs. dcerku, je to moje největší láska, ale hrozný poděs :) někdy toho mám až nad hlavu, nevím kam dřív skočit, chviličku neposedí, pořád musí někde běhat, něco zkoumat atd. nervy mám také někdy na dranc a ted si k tomu ještě představit 2 další, asi bych se zbláznila, popravdě mě děsí představa mít ještě jedno i když manžel by chtěl :)

 
Elenka26
Stálice 60 příspěvků 09.09.14 21:26

Gratuluji a přeji mnoho zdravíčka :)

 
Peetje
Kecalka 166 příspěvků 11.09.14 13:55

@Elis22 Popravdě :) ze začátku to byl boj :) než jsme se sžily. Syn mi chodí už do školy a je hodně samostatný a pomáhá :) 3letá dcerka..no dračice :) ale nejmenší miluje a strasně ráda mi pomáhá. Vypravit se kamkoliv nám trvá celou hodinu :D Nervy to jsou a asi teprve budou ted v zimě kdy přeci jenom ten prostor na chození ven nebude tak veliký :) Ale jsme spokojený

 
Elis22
Zasloužilá kecalka 531 příspěvků 11.09.14 19:56

@Peetje - tak to je pěkné :) to držím palce, aby jste byli pořád tak spokojení a sehraní, dnes už se to tolik nevidí. A ještě mě napadlo, jak se to dá zvládat finančně(tohle mě děsí snad ještě víc než to, že bych ze dvou tak neposedných dětí skončila v blázinci :lol: )? manžel asi hodně vydělává že.

 
MillaJ
Zasloužilá kecalka 507 příspěvků 14.09.14 23:09

Krásný deníček. Moc gratuluji :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele