Jak se vyklubalo malé Šestáčátko

sesty  Vydáno: 30.04.06

Bude už deset měsíců co se nám narodila Vendulka. Ráda bych se podělila o zážitky, které pro nás připravil nějaký vtipálek „tam nahoře“.
A bylo léto. Horko na padnutí a já jako Míša Kulička jsem nedočkavě koukala po kalendáři, kdy už mám ten první termín, protože se mi nechtělo trávit další den ve sklepě. Teda ne tak doslova, ale chtěla jsem. Bylo tam nejlépe z celého baráku. Bohužel mne tam následovala dceruška tříletá Anička společně s naším kocourem a jezevčíkem, aby na mne dávali pozor a já pak musela dávat pozor na ně.

Termín jsem měla 4.7. 05. Od začátku těhotenství jsem chodila k mému hodnému panu doktorovi do soukromé porodnice, se kterým jsme se na všem domluvili a nachystali. Naneštěstí ho chytily záda přesně v našem 6. měsíci a už ho nepustily. Zaskakoval za něj cizí pan doktor - velice milý dědoušek, který usilovně zápasil se všemi vymoženostmi moderní techniky jako byl UTZ, počítač aj. Tak se nám návštěvy poradny někdy protáhly i na 3 hodiny.Všechny maminy byly vysezené a zahřáté a velmi vzteklé. Sestřičky taky.
Na poslední prohlídce jsem byla den po stanoveném termínu porodu. Pan doktor říkal, že to na porod nevypadá, že vydržím nejméně týden. Ještě na konec jsem se pro jistotu zeptala, jestli budou během státních svátků fungovat. Samozřejmě, přijeďte na kontrolu ve čtvrtek 7.
S dobrou náladou a velkým bříškem jsem si užívala posledních dnů 2v1. S Aničkou jsme se naložily do dětského bazénku na zahrádce a já jako velryba na mělčině jsem se převalovala ve vodě hledaje co nejpohodlnější polohu. Společnost nám dělal i veliký meloun, který jsme téměř celý snědly. Byla středa odpoledne a bylo mi skvěle.
Na porod jsem ani nepomyslela. Aničce se začala ve vodě nudit a tak jsme zvedly kotvy.
Při dost neohrabaném výstupu z vody mně začalo dloubat ve stehnech. No jo, jsem kus. Už se nemůžu unést. Nevšímala jsem si toho a šla se převléknout. Doma mne trochu dloubalo v zádech, ale při starostech o Aňu a při vaření a jiných domácích pracech jsem se při druhém těhotenství jaksi neměla čas moc pozorovat. Projistotu jsem zavolala babičce(tchyni - bydlíme v chalupě společně), aby se vrátili z chaty dřív a radši spali doma, že už se začíná něco dít. Babi s brbláním přijela, koukla na mě a - ty rodíš? moc to nevypadá-. Začínala jsem být naštvaná. Celou dobu mě bombardují telefonáty typu: tak co, rodíš? Kdy rodíš? Ty ještě nerodíš? a pak jsem na obtíž. Oddusala jsem zpátky do kuchyně a koukala z okna a zuřila. Aňu jsem nakrmila, vykoupala a dala spát a sama jsem si sedla k internetu a klábosila s ostatními maminkami. Trochu se mi ulevilo a šla jsem si o půlnoci lehnout. Manžel mi dal pusu a řekl ať nešílím, že jsem jeho miminkubátor. V jednu po půlnoci mne probudily pravidelné bolesti po 10 minutách. Je to tady. Srdíčko mi bušilo a já zjančená už neusnula. Přesunula jsem se k mužíčkovi do postele, abych se podělila, a až do rána jsem mu po deseti minutách hekala do ucha.
Ráno jsme se sbalili, Aňu dali babí, a jeli do sanatoria na kontrolu se všemi porodními zavazadli, protože jsem jako zkušená matka věděla, že je to tu. Tam bylo asi 30 lidí a vzduch na padnutí. Zahekala jsem bolestí a vykouknuvší sestřička mne zpražila pohledem. Nakonec jsem šla jako první. V ordinaci seděl můj nemocný pan doktor, který si jen pro něco zaskočil a už tam zůstal. Všechen personál měl totiž DOVOLENOU!!!
Starý dědoušek o tom neměl ani ponětí a naobjednal všechny na kontrolu.
Pan doktor mne vyšetřil a řekl, že to na porod nevypadá, a že by to mělo vydržet do pondělí, až se všichni vrátí z dovči. Já jsem vytřeštila oči s tím, že do pondělí to teda nevydržím. Odpověděl, že mám jet rodit do Okresní nemocnice.
Vylezla jsem z ordinace jako opařená. To je přístup. Jeli jsme tedy do nemocnice, aby se na mne podíval jiný doktor a natočili mi monitor, což v sanatoriu nemohli, protože na porodním nikdo nebyl.
V nemocnici bylo plno. Čekali jsme asi na nesprávném místě, hodinu se nikdo neobjevil. To mi ruply nervy a s pláčem jsem utíkala (teda spíš se kutálela) pryč.
Manžel v patách. Napadlo ho zavolat na centrálu nemocnice, nechat si přepnout porodní a všechno domluvil. Já zatím seděla v nemocničním parku připravená porodit ve křoví.
Odtáhl mne zpátky a po všech vyšetřeních mi pověděli, že skutečně rodím. Hurááá.
Porod nebyl ještě rozběhlý, tak jsme jeli ještě na chvíli domů (máme to 5 minut). Vlezla jsem si do vany a prodýchávala bolesti. Babi se divila, že jsme zpátky a Anička se sháněla po mimi. Ve 14 hodin jsem už nemohla vydžet a s pocitem na tlačení jsme jeli odrodit. Šlo to ráz na ráz. Monitor, kontrola, klystýr, sprcha a šup na sál. Cesta na sál byla to nejhorší z celého porodu. Bolest následovala bolest a já stihla udělat tak tři kroky. Myslela jsem že se mi rozletí záda. Mužíček a sestřička mne tam dotáhli za ruce.
Dvakrát jsem pořádně zatlačila a Vendulka vykoukla na svět. Maminko už máme vlasatou hlavičku, ještě jednou zatlačte a je to. Já zabrala a bylo to. Za oknem létalo hejno vran. Vrány nosí holčičky, říkávala mi maminka a i nám v 15,40 nadělily kudrnatou černovlasou princezničku Vendulku. Měla 3,10 a 49 cm.
Dneska už chodí a volá na mě mama. To to letí. Páni.
Mějte se krásně. Evina

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
monique
Zasloužilá kecalka 601 příspěvků 30.04.06 20:55

Ahoj Evino,

tak na to, že jsi skoro do poslední chvíle nevěděla, jestli nakonece neporodíš v tom parku, jsi teda zachovala klidnou hlavu :-))) Klobouk dolů! Já bych určitě zešílela :-) Je vidět, že zkušenost už s jedním porodem udělá s člověkem své…

Každopádně moc blahopřeju k Vendulce a i k Aničce a přeju vám všem i s manželem hodně radosti a štěstí!

Monika a skoro 5měsíční Michal

 
Petula_
Zasloužilá kecalka 868 příspěvků 30.04.06 21:42

Evino,

moc fajn článek :-) Ale byla jsem úplně vystresovaná, jak to nakonec dopadne !!! Uf!!! Dobrý konec to jistil - sláva!!! :-)

Ještěže jsi byla už druhorodička, protože si nedokážu představit, co by se dělo, kdyby toto prožívala nějaká maminka při prvním porodu :-(

Jsi tedy statečné děvče - musím říct :-) Klobouk dolů… :-)))

Přeji celé vaší rodince hodně štěstí a zdraví do dalších let !

Peťula + Pavlík 11měs

P.S. Teda takovýhle přístup v SOUKROMÉ porodnici… to snad není ani možné … DĚS !!! :-(

 
Petula_
Zasloužilá kecalka 868 příspěvků 30.04.06 21:44

… he he :-) … teď koukám, že se s tím kloboukem opakuju… :-))) … takže to měním VŠECHNA ČEST!!! :-)

P.

 
artepa
Nováček 10 příspěvků 10.05.06 19:24

Ahojky Evino, moc hezky napsané. Moc gratuluju k narození Vendulky a taky samozřejmě Aničky.
Nedalo mi to nenapsat komentář po přečtení odstavce, kde píšeš, že jste zdlábli skoro celýho melouna, protože moje mamka mi tvrdí, že já jsem se právě po melounu narodila ;-)
Já si bohužel na miminko budu muset ještě chvíli počkat, než mě dají dohromady doktoři, ale snad už to nebude trvat dlouho :-)
 Artepa

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele