Jak se z Mimíska stala Helenka

Katarina  Vydáno: 07.07.06

Od mého porodu už uběhlo více než 7 měsíců a já jsem se konečně dopracovala k tomu, abych tento jedinečný zažitek sepsala a podělila se o něj s ostatními tady na eMiminu.

To se tak jednoho dne, přesněji 6. dubna 2005 přihodilo, že se na těhotenském testu ukázaly 2 růžové čárky. Okamžitě jsem pocítila obrovskou radost. Miminko jsme si přáli, zkusili jsme to první měsíc a hned to vyšlo. Nevolnosti v prvních měsících byly nepříjemné, ale to, co už jsem do sebe jednou dostala, tam pokaždé zůstalo. Měsíce plynuly, bříško rostlo, první kopanečky na sebe nenechaly dlouho čekat. Já i manžel (Luboš) jsme vždy fascinovaně a s obrovským pocitem radosti pozorovali pohybující se bříško. Celé těhotenství jsem byla doma, takže jsem si to pěkně užívala, odpočívala, chodila na procházky, šila věcičky pro mimi, chystala výbavičku, natírala postýlku a vymýšlela nové uspořádání pokoje. Na ultrazvuku ve 30. týdnu jsme se na naše mimi nemohli vynadívat a už jsme se moc těšili až vykoukne. Zhruba poslední měsíc se mimi už pěkně roztahovalo a dost tlačilo do žeber. Termín porodu byl od začátku stanoven na 4. prosince 2005. Poslední návštěva u mého gynekologa proběhla 29. listopadu, CS 4, Dr. mi sdělil, že pokud neporodím, tak za týden na kontrolu a pak případně nastoupím 9. prosince do nemocnice. Taková varianta se mi ovšem vůbec nelíbí, takže pevně doufám, že mimísek vykoukne dřív sám. 30. listopadu jsem se rozhodla, že si doma ještě pěkně vygruntuju, takže jsem se dala do tepování koberce, vytírání podlah apod. Bříško občas tvrdne, ale nic zvláštního. Večer zhruba po osmé hodině pozoruju, že to tvrdnutí je nějaké trošku intenzivnější a taky se opakuje po 10-15 minutách. Večer koukáme na TV, kolem 23 h si dáváme dobrou noc a já Lubošovi říkám, že snad bude celá. On usnul po chvilce, ale já jsem si ještě vzala do ruky křížovky a luštila jsem. Kontrakce odhaduji tak po 10 minutách. Asi po půl hodině zalehnu a zkouším usnout, ale pořád se jen převaluju, každých 15 minut chodím čůrat, usnout mi prostě nejde. Asi půl hodiny po půlnoci to vzdávám, jdu do kuchyně a znovu pročítám v chytré knížce kapitolu o falešných a pravých příznacích nastupujícího porodu a o tom, kdy se odebrat do porodnice. Četla jsem to předtím už několikrát, ale i po opětovném přečtení a porovnání s mým aktuálním stavem nejsem o moc chytřejší. Začínám spoléhat na svůj instinkt. Koukám na hodinky a sleduju, jak časté jsou kontrakce. Jsou cca po 5 minutách, ale zatím zesilují jen trošku, takže vyčkávám, co bude dál. Po jedné hodině ranní začínají zesilovat a stávají se nepříjemnými. Pochoduju po kuchyni a přemýšlím, zda mám vzbudit manžu, volat do porodnice nebo si dát sprchu. Než jsem se rozhoupala vlézt do sprchy, zkrátil se čas kontrakcí na 3 minuty, takže v 1:30 budím manžu s tím, že asi pojedeme. Koukal trochu vyjeveně, když jsem ho vzbudila. Vylíčila jsem mu situaci, on hned vstal a pomohl mi pobalit věci. Cesta autem trvala 30 minut, ale s těmi kontrakcemi nic moc. Celou cestu jsem jen koukala na hodiny v autě a sledovala, jak časté jsou kontrakce. Byly skoro přesně po 3 minutách, ale připadalo mi, že pořád trochu zesilují. No a taky jsem celou cestu něco žvanila. Teď už vůbec nevím co, ale určitě něco o porodu nebo o mém aktuálním stavu. Luboš je dobrý posluchač, takže jsem mohla mluvit dosytosti. Do porodnice v Havlíčkově Brodě jsme přijeli ve 2:45, v nemocnici pusto prázdno. Není divu, všichni normální lidi v tuhle dobu spí, že? Na příjmu mě napojili na monitor a asi půl hodinky jsme tam seděli a poslouchali, jak mimískovi buší srdíčko-nádhernej pocit. Poté přišla Dr., že mě vyšetří. Předtím jsem si ještě došla na toaletu, kde mi dle mého soudu odešla hlenová zátka. Dr. mě vyšetřila, sdělila CS 8 a že jsem otevřená na prst, poté udělala ultrazvuk, řekla, že miminku se daří dobře a že další vyšetření bude za cca 2-3 hodiny. Po sepsání dokumentace jsme se mohli přesunout na předporodní pokoj. Změřili mi tlak a průběžne sestřička chodila kontrolovat mimískovo srdíčko. V 6h jsem otevřená na 2 prsty. Říkám si, že to moc rychle nejde a doufám, že porodím ještě dnes. V 8 hodin další vyšetření, při kterém odtekla plodová voda. Otevřená jsem na 4-5 prstů. Krátce poté začínají kontrakce pořádně zesilovat. Jsou cca po 2 minutách a trvají kolem 30 vteřin. Všechny bolesti mám v kříži, zkouším různé polohy, sprchuju záda téměř vařící vodou při současném sezení na míči, lítám po pokoji jak splašená, ale bolest nepolevuje. Zkouším prodýchávat, ale marně. Místo vzduchu se z mých úst line řev. Nemůžu si pomoct, ale to jediné mi alespoň trochu pomáhá překonávat jednotlivé kontrakce. Někdy řvu do polštáře někdy do prostoru a těmi smysly, které mi ještě zbyly, lituju všechny, kteří mě slyší. Luboš mi pomáhá při každé kontrakci, říká mi, že za pár vteřin zas bude pryč a zase se mi uleví. Po douškách piju vodu, ale stejně jsem celá vysušená. Po 1,5 hodině těch strašných kontrakcí se cítím naprosto bezmocně a vyčerpaně a u každé kontrakce říkám, že už to dál prostě nevydržím a začínám žadonit o epidurál. Před porodem jsem byla proti, ale v tuto chvíli už měním názor. Luboš moc nechce, říká mi, že to zvládnu, že mi to jde dobře. Já už se ale cítím opravdu hrozně a po příchodu sestřičky jí žádám o epidurál. I ona se mě ptá, zda to opravdu chci a když znovu přitakám, dojde pro papíry, kde musím podepsat, že jsem byla seznámena s riziky,bla bla… V 10:15 mi Dr. zavádí epidurál. S vypětím všech sil jsem se při tom dokázala nehýbat a vše se podařilo bez problémů na poprvé. Za chvilku to začíná účinkovat a mě se opravdu hodně ulevuje. Kontrakce krásně cítím, ale bez problémů je zvládám prodýchávat. Už je mi dobře. Občas jsem napojená na monitor nebo kontrolují jen srdíčko mimíska. Vše je v pořádku. Cítím trošku nucení na tlačení, ale ne moc výrazné a není problém to zadržet. Po půl dvanácté cítím, že epidurál přestává účinkovat, takže žádám o další dávku. Dr. mě prohlédne a konstatuje, že už mi nic nedají, že branka je zašlá a že si můžu začít tlačit, jak se mi chce. S tím tlačením se ty kontrakce hned lépe zvládají, i když to taky není žádná sranda. Opět u toho začínám řvát (hledám nějaký ne tak drastický výraz, ale bohužel nenacházím). Možná je to něco takového jako když se na horské dráze rozjedete prudce dolů a tím křikem si ulevujete. Jo, tak křik by se dal použít. Prostě křičím u každého zatlačení-to mi dává sílu, i když na každém předporodním kurzu by mi asi tvrdili, že křikem se budu vysilovat, že pořádně dýchat je to nejlepší, co můžu udělat. Nechávám své tělo, aby si dělalo, co chce. Za chvíli se přesouváme na porodní sál. Je to jen kousek, ale přesto jednu kontrakci absolvuji v meziprostoru. Na porodním sále si kleknu vedle porodního křesla, opřu se o něj a tlačím a křičím a tlačím a křičím… Na ostatní lidi neberu absolutně žádné ohledy. Myslím jen na sebe a na své mimi. Po několika kontrakcích se přesunuju na porodní křeslo. Skoro na něm sedím, mám i pěkně podložená záda overbally, takže gravitace pěkně působí, ale zároveň mé nohy odpočívají a já se v této poloze cítím velmi příjemně. A Dr. mě opět pobízí k tomu, abych tlačila, co to jde. Požádala jsem ho, že pokud to bude možné, že bych ráda bez nástřihu. Říká, že to zkusí, ale že musím poslouchat, co mi říká. Takže tlačím ze všech sil, Luboš mě povzbuzuje, že už to bude (v tu chvíli jsem nevěděla, jak dlouhá bude ta chvíle, ale po porodu jsem se dozvěděla, že při těchto slovech už viděl vykukovat vlásky). Dr. mi říká, kdy tlačit a kdy jen prodýchávat, abych se moc nepotrhala. Zase můžu tlačit, takže se do toho pořádně opřu a najednou šup a už vidím tmavou vlasatou hlavičku a sestřičky říkají ať už si miminko chytám. Ramínka vylezou vzápětí a já mám najednou drobečka na bříšku. Ptám se, co to je. Musíme se podívat, protože při vyndáváni si toho nikdo nevšiml. A je to holčička. Hned hlásím, že se bude jmenovat Helenka a jsem strašně šťastná. Všem přítomným moc děkuju a ptám se Dr. kolik je hodin. Je 1. prosince 2005, 12:15 hodin. Dr. nabízí Lubošovi přestřihnutí pupeční šňůry, ale on odmítá. Helenka je celá fialová, ale nádherná. Luboš mě vyfotí a pak jde se sestřičkami Helenku zvážit a změřit. Za chvilku jsou zpátky - 48cm, 3360g. Helenka už je zabalená v zavinovačce a má růžovoou čepičku a poplakává. Luboš ji chvilku chová a pak ji dává mě. Střídáme se v chování a Dr. mě zatím šije. Pak mám ještě tlačit a za chvilku už je venku i placenta. Docela jsem překvapená z její velikosti. Přesouváme se zpátky na předporodní pokoj, dostanu jídlo a taky mi sestřička pomůže poprvé Helenku přiložit. Je to nepopsatelně krásný pocit.

I když porodní bolesti nejsou opravdu žádná sranda, musím říct, že na porod ráda vzpomínám a těším se na příchod dalšího mimíska. Ještě jeden můj pocit na závěr. Z celého porodu se mi nejvíc líbilo těch posledních 30 minut, kdy jsem mohla tlačit.

Teď je Helence něco přes 7 měsíců, je to krásná holka, dělá nám velikou radost a je to ten největší poklad, který máme.

Katka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
DancaM
Ukecaná baba ;) 1453 příspěvků 07.07.06 22:52

Katarino,

přečetla jsem to jedním dechem. Tak ať je dál Helenka zdravá a ty s Lubošem z ní máte jen radost!
Trochu závidím (měla jsem císaře) a těším se, že podruhý už taky budu tlačit :-)

slzy dojetí utírající Danča

 
skotik
Zasloužilá kecalka 793 příspěvků 07.07.06 22:54

Katko, tak jsem první a musím ti říct, že jsi krásně popsala Helenčino narození :o)
Vzpomínám si tak i na svůj porod, který byl čtyři dny po tom tvém…

Klára

 
skotik
Zasloužilá kecalka 793 příspěvků 07.07.06 22:54

Tak druhá…

 
Malta
Závislačka 4097 příspěvků 07.07.06 23:06

Taky jsem si zavzpominala, moc hezky jsi to napsala.

Bara

 
lokynka
Kelišová 5816 příspěvků 2 inzeráty 08.07.06 07:03

Káťo,

moc krásně jsi to napsala. Samozřejmě jsem si také zavzpomínala a slzičky poutírala. Přejeme hodně moc štěstíčka a zdraví.

Peťula a Julinka

 
Nicol001
Ukecaná baba ;) 1242 příspěvků 08.07.06 08:42

Katarino, moc pekne jsi to napsala, vzpominam na porod Stelly, docela me to dojalo.
Preji Helence hodne zdravi a stale usmevavou mamu.
Nicol a Stella

 
monique
Zasloužilá kecalka 601 příspěvků 08.07.06 12:02

Katko,

dost mi to připomíná můj vlastní porod - i s těmi časy :-) až na to, že na mě to přišlo o 3 dny později :-) a s tím rozdílem, že já epidurál nesmím :-(, takže jsem si do odhekala celé komplet. Začalo mi to kolem 10. večer a Míšánek se narodil 12:33, kontrakce po 2 minutách jsem měla aspoň 6 hodin. Jo a řvát mě to nenutilo, ale kdyby nutilo, tak je mi to jedno a zbořím třeba celou porodnici :-)
Fakt to nebyla žádná sranda, ale to nafialovělé (taky byl fialový :-) ) klubíčko za to stálo.

Takže díky za tvůj popis toho nejkrásnějšího, co se nám mohlo v životě přihodit!
Ať se máte s Helenou a Lubošem krásně a brzo přibude další capart!

Monika + Michal 7 měsíců a 4 dny.

 
Paulinka
Kecalka 384 příspěvků 08.07.06 13:31

Ahoj Katko a Helenko,

holky vy jste ale šikulky!!!! Já se se svým porodem ani nebudu chlubit,protože by jste mě asi ukamenovaly,jak jsem ho měla jednoduchý a i bez epidurálu celkem bezbolestný:-/ Ale alespoň jsem příklad toho,že porod nemusí být vždy tak strašný:) Také jsem si zaslzela a můžu říct,že od porodzu jsem ten nejšťastnější člověk na světě! Prostě cítím se asi jako každá jiná pyšná matka:-)

Mějte se krásně a Helenka je opravdu kouzelná!

Paaa Paulinka + Anetka

 
Yenefer
Kecalka 177 příspěvků 08.07.06 21:04

Katko, moc krásně jsi to napsala!
Taky jsem si zavzpomínala a zaslzela :-)))
I když u mě to bylo trošku jinak, porod vyvolávali a nakonec to skončilo akutním císařem s epidurálem. Když řekli, že radši udělají císaře, tak jsem si hrozně oddychla, že to aspoň už půjde rychle. Musela jsem předtím pořád jen ležet na monitoru (protože byl špatný) a vůbec jsem se proto nedokázala poprat s kontrakcema (byla to fakt hrůza). Těším se na další porod, že si ho (snad) užiju se vším všudy.

Ať Vám Helenka dělá jen samou radost a roste do krásy!!!

Jana

 
market2
Zasloužilá kecalka 640 příspěvků 09.07.06 21:45

Káťo, brečím tu jak želva!
Nebylo to lehký, ale stálo to za to, zvládli jste to všichni 3 a to je to hlavní, takže přejeme, abyste zvládali i vše ostatní, co život přinese a byli všichni moc šťastní a co nejdřív pořídili Helence sourozence!

Market a Filípek (za týden 7m)

 
sandrik
Neúnavná pisatelka 19089 příspěvků 23.07.06 13:22

Opravdu krásně popsané narození vaší holčičky. Také jsem zavzpomínala a i slzičku uronila :-)
Můj porod byl tvému podobný hlavně co se délky týče, až na to že byl vyvolávaný. Epidurál jsem nesměla, musela jsem být pořád na monitoru, takže pouze jedna sprcha a jinak na křesle. Kontrakce jsem díky manželovi krásně zvládala a prodýchávala, on viděl na monitor, tak mi říkal, kdy už kontrakce klesají a jak jsem šikovná, dával mi napít, držel mě za ruku atd atd … byl pro mě k nezaplacení. Když jsem ve finále směla tlačit, zjistilo se, že malá má velkou hlavičku a našišato, takže jí neprotlačím, pak jsem musela čekat až dorazí anesteziolog (byl u jiné operace a protože to bylo k ránu, tak tam byl jen jeden). Po hodině, kdy jsme s Dr. zkoušeli, zda malá hlavičku nepootočí, mě vezli na sál a pod celkovou anestezií šla malá císařem. Manžel jí tak viděl dřív jak já a šel to domů zapít s mou mámou a pak se dospal. Mě přinesli uzlíček, když jsem se probudila kolem poledne a dojetím jsem plakala a věděla, že chci tenhle pocit zažít ještě alespoň jednou :-)))

Sandra a Anetka (15m)

Vložit nový komentář