Jak se ze mě stala maminka...

RADULKA  Vydáno: 29.11.05

Ahoj holky a maminky,
Chtěla bych se taky podělit o zážitek z těhotenství a porodu…
Moje těhotenství probíhalo celkem bez problémů, když pominu ranní (celodenní) nevolnosti a nechuť k jídlu na začátku.

Jen jednu negativní zkušenost s lidmi si neodpustím…Když jsem šla ve 12tt na krev, byla tam dlouhá řada především důchodců, sestra z gynekologie mi řekla ať jdu dopředu, že se ještě musím vrátit na vyšetření, že těhotné berou první.. to jste měli vidět, když jsem předběhla cca 50 lidí, jeden za mnou vlítl do ordinace s tím „pro vás jako ta řada neplatí mladá dámo, tady čeká milion lidí na smrt nemocných.." Nic jsem mu neodpověděla, ale sestřička ho naštěstí zpucovala, že těhotné mají přednost, ať se uklidní, a aby ho dorazila, tak za mnou ještě zavolala „A příště půjdete taky první" :), když jsem procházela uličkou, strčil do mě jeden dědek takovou silou, že mě odhodil na zeď, že prý si nemám dovolovat předbíhat „kurvo jedna", ulevil si.
Tím mě dost vytočil a slušně jsem mu řekla, aby na mě nesahal. Ježiš, to jsem neměla…, kdybych neodcházela, tak by mě ostatní asi zlynčovali. To proto, že jsem jim zabrala 1 minutu času…
Ve 21. tt jsme se dozvěděli pohlaví miminka a taky, že sedí v bříšku hlavičkou nahoru. No jako nezkušená jsem z toho hned začala plašit, ale samozřejmě se uklidnila, když jsem zjistila, že je ještě moře času na to, aby se mimi přetočilo .
Ve 32.tt malá stále trůnila hlavou vzhůru, ve 36.tt taktéž… (někdy touhle dobou jsem objevila emimino)
Když jsem šla poprvé do poradny do porodnice, pan doktor provedl velmi bolestivé vyšetření, aby zjistil, jak na tom mimi je, zda je otočené nebo ne… dle mě to šlo krásně poznat velmi jemným stisknutím…no ale doktoři mají své metody, žádná změna, mimi bylo pořád hlavou u srdíčka.
Co se týče mé první návštěvy, doktor mi doporučil císařský řez - kvůli poloze koncem pánevním, a že jsem prý relativně malá rodička (162cm).
Na internetu jsem samozřejmě zjišťovala všechny dostupné informace ohledně porodu jak nožičkama napřed, tak císařem. Císař se mi zdál bezpečnější pro miminko, tak jsem byla docela ráda. Miminka rozená KP mají prý větší riziko vady kyčlí, může vyhřeznout pupečník, taky jsem četla, že když se mimi při porodu čapne za nožičky, tak instinktivně zvedne ručičky a může se „zaseknout“. Taky mi naháněl hrůzu omotaný pupečník okolo krku … no co vám budu povídat, nejlépe je asi tyhle všechny negativa nečíst, protože vám to na optimismu nepřidá. A já jelikož jsem velký plašan, tak jsem z toho byla na větvi :)
Moje druhá poradna v porodnici proběhla u pana primáře a ten mi doporučil rodit normálně - že se to prý zkusí a když to nepůjde tak půjdu „pod kudlu“. Tak tohle mi moc nedodalo, nevědět na čem jsem :(
Třetí poradna byla u doktora, u kterého jsem byla poprvé a ten se řídil pokyny šéfa, asi má holt vždycky pravdu, že? Takže taky porod spontánní.
Na čtvrté poradně jsem se setkala s mladší doktorkou, které jsem sdělila obavy z porodu KP, a ta mě dorazila větou :„Podívejte se, když se někdo bojí, tak to dopadne většinou špatně“. Tak to byla podpora, kterou jsem opravdu nečekala…
Doma jsem si pobrečela a moje nervy pěkně pracovaly, snažila jsem se na to nemyslet… ale nešlo to. Ani pořádně nedovedu vysvětlit, proč jsem se bála, hlavní pro mě samozřejmě bylo, aby miminko bylo zdravé, aby se prostě nic neriskovalo.
Termín minul a pořád nic… přišla další poradna a tam opět jiná paní doktorka, která na mě blahodárně zapůsobila, ptala se mě, jak to se mnou vypadá, jak se mám. Dostala mě, když zjišťovala, jestli bych raději císaře nebo rodit normálně. Špitla jsem, že bych radši šla na císaře, a ona začala zjišťovat obsazenosti porodních sálů a na druhý den mi „objednala“ porod. Ani si nedovedete představit, jaký balvan ze mě spadl, byla to vážně úleva a hned jak jsem vyšla, tak jsem manželovi s úsměvem sdělila, že zítra rodíme…
Přišlo mi, že se mě pořád přehazovali jako horkou bramboru a nikdo nechtěl stát za tak banálním rozhodnutím.. a přitom dnes císařský řez indikují v mnoha případech.
Druhý den ráno byla sobota, takže žádná dopravní špička, prostě paráda, spala jsem celkem neklidně, ale to se dá asi pochopit :)
Na příjmu mě přivítaly nemastné neslané sestry, natočily monitor, vyplnily nějaké formuláře, přišla doktorka z anestezie a pak doktor porodník - ten mě pozdravil a zmizel.
Dostala jsem poté klystýr - to byl ale hukot :) a pak mě připravovali na sále - rodila jsem ve spinální anestezii (umrtvení od prsou dolů), paní doktorka se mi nemohla dlouho strefit, takže se mi šťourala v páteřním kanálku asi 15 minut, nic příjemného to nebylo, ale vydržet se to dalo. Celá jsem se klepala zimou a nervozitou. Nemohla jsem uvěřit, že za chvilku budu maminka a uvidím svoje miminko. Když bylo znecitlivění hotovo přišel doktor a povídá „Zavřete oči, teď to bude stříkat .." „) …ne, krev ne, to mi natřeli břicho dezinfekcí.
Pořád jsem kontrolovala, jestli mi už vedou manžela, jak mi slíbili, na všechno byla spousta času, ale já už byla připravená a muž nikde. Přivedli ho na poslední chvíli a nepříliš ochotně,ale hlavně, že tam byl se mnou.
Všechno jsem cítila, akorát to vůbec nebolelo. Najednou mi zatlačili na břicho a poprvé jsme uslyšeli pláč naší Amálky. „Tak a jste maminka“, ukázali mi dcerušku, nemohla jsem si na ní ani sáhnout, byla jsem přivázaná, ale okamžitě mi začali téct slzy…byla krásná, taková baculatá a vlasatá a chlupatá, prostě naše!
Taťka odešel Amálku natáčet, mezitím mě zašívali. Potom manžel přišel s holčičkou v náručí a s nudlí u nosu :) Pro mě to byl do té doby nejsilnější zážitek, no plakali jsme oba a rozplývali se nad ní. Pak Amálku odnesli na novorozenecké.
Když jsem byla kompletně zašitá, doktor do mě dloubnul prstem „ Tak už to je, nashle". To mi vyrazil dech, zmohla jsem se jen na „děkuju, nashledanou".Když ze mě strhávali prostěradlo, vytrhli jeden ze dvou drenů, který měl odvádět krev…doktor ještě nadával kolegyni, že je to její vina, ale to už jsem moc nevnímala, padla na mě únava. Potom mě umyli a chtěli, abych se zkusila hýbat, no vůbec to nešlo…jak by taky mohlo, když jsem 2/3 svého těla neovládala.
Takže můj porod trval asi 3 hodinky.
Na oddělení JIP jsem zalehla k dalším dvěma maminkám, byla mi strašná zima a chtělo se mi spát. Ale moje myšlenky a zážitek z porodu mi nedovolily usnout.
Pomalu jsem začínala cítit jizvu a nohy. Nebudu lhát a psát, že to nebolí, nejhorší je vstávání za 24 hodin, cítila jsem se celkem fit, ale nohy mě zradily a já se sesula málem k zemi, kdyby mě sestra nechytila.
Co se týče miminka, přinesly mi ho až za 5 hodin po porodu…a to jsem moc nevydýchala, všechno mě bolelo a chtěla jsem malou vidět co nejdřív…když maminkám přinášely ty jejich, rozeřvala jsem se. Přišla sestra a že prý mi ta poporodní deprese začíná brzy a já se rozbrečela ještě víc. Ale když jí nakonec přinesli, přisála se krásně.
Mimi se narodilo v 10.20 a já byla ještě v 1 ráno vzhůru, ale už se mi chtělo ukrutně spát, jen to nešlo, sestra mi dala něco na spaní a tak jsem pomalu odcházela do říše snů. Spala jsem asi půl hodiny, když přišla sestra, že mě bude stěhovat na vedlejší pokoj. Ten můj po odchodu předchozích maminek byl prázdný a po mém odchodu připravený pro prominentní maminku, aby tam mohla sama nerušeně odpočívat. No, co se dalo dělat.
V druhém pokoji spala jiná maminka a tak neskutečně chrápala, že usnout nešlo ani za boha, ve stavu zoufalství jsem si dokonce dovolila na ní mlaskat, aby přestala.Ráno v 8 když se probudila, mi vesele povídala, že se krásně vyspala… no já bohužel ne :(.
Potom mě z JIPky přestěhovali na nadstandardní dvoulůžák. Byla tam maminka,která pracovala jako doktorka a se všema se znala, takže všechny výsledky a stav miminka jí chodili říkat každou chvíli, byli na ní milí a sestřičky jí nelezly málem do zadku. No prostě bylo znát, že titul MUDr. něco znamená. Bylo mi z toho smutno, přece všem maminkám měříme stejným metrem ať má tituly dva, jeden nebo žádný. Navíc byla hodně hlučná a vodila si návštěvy na pokoj, což mi hodně vadilo a já se nemohla opět vyspat.
Moje miminko hodně plakalo a já s ním, protože mlíčko nepřicházelo, nebo ho bylo málo.
Sestry mi vůbec neporadily (když nepočítám radu po dvou dnech: kojte jenom 5 minut), ani nepomohly co se týče kojení a já si dodneška nadávám, že jsem si nic nenastudovala z knížek, a místo toho jsem se spoléhala na pomoc sestřiček…
Ale zase na jejich obranu musím napsat, že tak dvě tři hodné sestřičky se tam našly.
No pravá poporodní deprese, brečela jsem, když mi přinesli snídani, když přišel doktor na kontrolu, když přišla sestra změřit tlak, když přišel manžel… no hrůza, přivodila jsem si tak horečku a tak se můj odchod domů oddaloval.
Byla jsem úplně vycuclá, zvykat si na toho uplakaného drobečka a jeho potřeby, šíleně mě bolelo v kříži, nemohla jsem moc chodit, vstát z postele mi dělalo hodně velké problémy. Malá zhubla 400g a stále plakala, sestry mi jen říkaly, že má hlad. Já jí měla neustále u prsa, ale nic nepomáhalo, no a tak jsem si úplně odrovnala bradavky, že jsem nemohla vůbec kojit. Musela jsem odstříkávat to málo, co jsem měla a dávat to berušce stříkačkou.
Když nás konečně pustili domů, trvalo plačtivé období asi 4 týdny, ta únava byla opravdu hrozná. Ale nakonec jsem to rozkojila, bradavky se uzdravily, naučila jsem se vnímat své miminko, co právě potřebuje nebo naopak.
Nyní jsou Amálce 4,5 měsíce, je plně kojená a spokojená. Já jí miluju a nedokážu si představit život bez ní…
Ještě chci napsat, že jsem strašně ráda zatakový server jako je emimino - jsou tu strašně bezva maminky (patřím do červenčátek 2005) se kterýma mohu „poklábosit“ a hlavně je poprosit o radu a ony vždycky pomohou…
Radka + Anna Amelie (4,5m)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Nikkol
Zasloužilá kecalka 853 příspěvků 29.11.05 20:18

Radulko krásný deníček a nejsi náhodou červnátková???Jinak jsem první hečky

 
Arka
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 29.11.05 21:26

Ahojky,
je fajn,ze jste to zvladli a mate krasnou zdravou holcicku:) Mohu se zeptat v jake porodnici jsi rodila? a byla jsi se tam podivat uz pred porodem?
diky
 pa

Arka

 
Gabinka1
Kelišová 6489 příspěvků 30.11.05 08:26

RAdko,
napsala jsi to moc hezky. Měla jsi to holka těžké, ale všechno „zlé“ je za vámi a ty si budeš pamatovat jen to hezké.Ještě, že máš to emimčo, co?:)
Gratuluju k holčičce a tomu, že jste to nakonec všechno zvládly v pohodě. Jestli se mohu zeptat, kde jsi rodila? Příště to bude lepší, uvidíš…
A jinak bych přidala…chrápající spolubydlící jsou po porodu fakt horší než chrápající manžel:))) A moje spolubydlící, druhorodička, mě zas naopak celou druhou noc po porodu „terorizovala“ tím, že celou noc nahlas chválila s vého syna, jak hodně vypil a jak mu to jde a jak je šikovnej přesto, že slyšela, že brečim, že nám to nešlo, že malá nepije a nevěděla jsem, jak na to…když jsem se ptala na radu ke kojení, řekla nevim. Když nás nepustili kvůli žloutence, začala plašit, že kluk je malinko žlutej a že se bojí, aby je tam nenechali…snažila se vyčnít nad našimi problémy, které v daném pokoji jsme měly my a ne ona…Ale na všechno se zapomene…jen je opravdu smutný, že pořád je rozlišování pacientka a pacientka…
Takže ještě jednou, příště bude líp!:)
Gabča a Bára z PSTM, toho času 14měs a den

 
lucia1604
Kecalka 418 příspěvků 30.11.05 08:42

Ahoj Radulko,
tvuj pribeh jsem precetla jednim dechem… jsi statecna maminka. Ja bych se asi slozila uz z toho prehazovani mezi doktorama a nevedeni jak vlastne budu rodit… Me porod ceka az v kvetnu (nebo cervnu) a uz ted se toho trochu bojim.. ty jsi to zvladla perfektne a ty poporodni deprese jsou preci normalni… taky budu urcite brecet a brecet az se nam to narodi.
Preji ti hodne stastnych chvil s tvoji dcerkou…
lucia1604 + mimi 14+4tt

 
Petula_
Zasloužilá kecalka 868 příspěvků 30.11.05 10:20

Ahojky Raduš,

moc pěkně jsi to napsala, fakt :-)

Měli jsme ten průběh těhotenství a porodu
skoro úplně stejný :-))) Až na to, že mně se Pavlík otočil zadečkem dolů až někdy v 6.měsíci a nazpátek už to nestihnul.

A vzhledem k tomu, že jsem taky měla císaře ve spinální anestezi (31.5.05), tak můžu docela srovnávat…

Řeknu Ti, že docela hledím… co to bylo za porodnici?
Já jsem rodila v Brně u Milosrdných a až tak na 2 lidi si fakt nemůžu absolutně stěžovat, byli moc fajn a moc mi pomáhali…

No nic, díky za fajn článek (a pro mne milé připomenutí narození našeho Pavlíka) !

Měj se krásně!
Peťula

 
Oluska
Ukecaná baba ;) 2221 příspěvků 30.11.05 10:59

Ahoj Radko…

Moc hezky jsi to napsala, určitě jsi si hodně užila v porodnici, ale hlavní je, že jste v pořádku. Neohleduplnost lidí je fakt velká, jak píšeš, co si dovolí k těhotné ženě. Jinak Vám přejeme hodně zdravíčka a štěstíčka.

Oluška a Martínek

 
WERINKA
Ukecaná baba ;) 2193 příspěvků 30.11.05 12:17

WOw! Tak všechno to chování co sji popsala…na odstřel! No s lidmi mám špatné zkušenosti. Zdatní chlapi a mladí nepustí sednout. Důchodci v trolejbuse řvou a to jde vidět, že jsem těhotná…ale vracela jsem jim to také tvrdými slovy, nenechám si přece nas…na hlavu!

WErinka 29tt

 
RADULKA
Zasloužilá kecalka 860 příspěvků 30.11.05 17:49

Ahoj holky,
Nikkol -ano jsem z červenčátek 2005
Jinak se ptáte, kde jsem rodila - tak U Apolináře v Praze, takhle zpětně nemůžu říct, že by tam nebyla dokonalá péče, to ne, přece jen je to za mnou a ty negativní zkušenosti jsou zapomenuty. Jen ten přístup lidí - sester a některých doktorů mě hodně zklamal, ale s tím se musí počítat.
Ale porodnici jako takovou doporučuju.
Díky za přání, maminky, přeju hezká těhotenství a hladké porody!

Radka

 
RADULKA
Zasloužilá kecalka 860 příspěvků 30.11.05 17:53

Arko, díky, rodila jsem U Apolináře, podívat jsem se tam byla, a byla tam stršně příjemná a fajn PA, která asi rozhodla, kromě toho, že jsou jedna z nejléoe vybavených porodnic co do péče o novorozence…
 Radka

 
Katrin
Povídálka 34 příspěvků 01.12.05 09:19

Ahoj Radulko, dlouho jsem váhala, zda se nějak vyjádřit k tvému popisu porodu, ale nedá mi to. Mám dojem, že celé naše zdravotnictví je úplně špatné a prohnilé, sestřičky protivné a naštvané, nikdo ti neporadí ani nepomůže a nejhorší ze všeho jsou přeci doktoři… Je to od oné paní doktorky opravdu ostuda dovolit si rodit ve špitále, kde ji všichni znají a tak se logicky snaží jí vyhovět více (pokud jsem si stihla všimnout, v každém obchodě mají prodavačky u kasy automaticky přednost, tak nechápu, proč by „domácí prostředí“ u zdravotníků měl být až takový prohřešek…). Víš, často záleží také na tom, jak lidi ve svém okolí chceš vidět. Kdyš je chceš vidět naštvané a neochotné, opravdu tak budou působit. A samozřejmě to platí i naopak.
Jinak ovšem gratuluji k mimču, hodně štěstí vám oběma.

Katrin (bohužel také MUDr…).

 
RADULKA
Zasloužilá kecalka 860 příspěvků 01.12.05 13:41

Milá Katrin,
nikdy jsem si nevšimla, aby mě někdo u kasy předběhl s tím, že " já jsem prodavačka a proto mám přednost".
Pracuji s lidmi a proto vím, že i když má člověk špatnou náladu, nemusí si jí vybíjet na ostatních, notabene v nemocnici, kam přijdou lidé, když jim není zrovna nejlíp.
Jistě sis všimla, že jsem porodnici neodsoudila.
A to, jak jsem prosila tři dny sestry, aby za mnou poslaly doktorku kvůli malé… myslím, že ani tobě by se nelíbilo, kdybys čekala na nějaké výsledky dva dny a u sousedky maminky viděla, že to jde, když se chce, ale nejsi holt ta „pravá“ tak počkej…
Nehážu všechny do jednoho pytle, ale pravdou je, že většina doktorů honí body, lidská stránka je až druhořadá. A vodit si pět svých kolegů spolužáků z medicíny na nadstandartní pokoj a být opravdu hlučná s tím že „miminka si musejí na hluk zvykat, tak šeptat nemusíte“…to se na mě nezlob, ale je to neohleduplnost, titul netitul. Ale můžu nadávat akorát sobě, že jsem se neozvala, jenže já jsem typ člověka, co zbytečně neremcá a nikomu nedělá problémy.. což je má blá vlastnost. A možná jsem to špatně napsala, ale tu maminku si opravdu hýčkali opravdu jen kvůli „kolegovství“ neboť tam nepracovala.
 R.

Vložit nový komentář