Jak se žije s klokany III.

O životě

Třetí povídka z dětského prostředí. Tato sourozenecká trojka byla ta nejučenlivější stvoření, jaká jsem kdy poznala. Zpočátku neuměli dát kluci dohromady ani holou větu. Jméno své sestry neznali. Byla to prostě ta holka. Ale každý týden dělaly všechny tři děti neuvěřitelné pokroky...

Pohádku o Třech prasátkách zná téměř každý dospělý. Ne tak ale mí malí objevovatelé světa. Ovšem jen do doby, než mě vlastní improvizace dovedla k tomu, že ji chtěli opakovat večer co večer, třeba by je to mělo stát i večerníček. A tak se mnou smlouvali a pořád mě mořili, až mě častokrát umořili. (Jen pro doplnění, kdo nezná, ta pohádka, pokud ji nedrmolíte jako násobilku, ale čtete tak, jak se pohádky číst mají, vám zabere poctivých čtyřicet minut).

„Nejstarší prasátko se jmenovalo Míra.“

„Fakt?“ Vystrčil Míra nos zpod peřiny nahoře na palandě, oči na vrch hlavy.

„No fakt. Tak to tady stojí. Prostřední prasátko se jmenovalo Honzík.“

Honzík sebou škubnul a chvilku mě zkoumavě pozoroval, jestli si z něj nedělám legraci.

„A nejmladší prasátko se jmenovalo…“

„Helenka!“ Zvolali kluci dvojhlasně a Helča radostně zatleskala pacičkami.

První čtení se nikdy neobejde bez hromady otázek a prohlížení obrázků. Otázek, na které hned tak nevím, co říct. To bývá objevování i pro mě samotnou. A pak dlouho do noci přemýšlím a rekapituluji vlastní odpovědi. A až hodně zpětně si uvědomuji, jak byly zásadní a důležité.

Když se nejstarší, šestiletý Míra, na konci příběhu dozvěděl, že své dva sourozence zachránil před vlkem, byl na sebe hrdý a ještě dlouho si chtěl povídat o tom, že by to tak udělal doopravdy, i kdyby to nebylo jen v knížce. To už dvouletá Helenka a pětiletý Honzík dávno spali.

Dokud jsme svůj klokaní byteček okupovali jen ve čtyřech, probouzela jsem se ráno častokrát u Helči v posteli. Bylo to pohodlnější, než hodinu co hodinu vstávat k nočním můrám. A dětským packám kolem krku člověk rychle přivykne. Jednoho listopadového dne nás už ale bylo šest. Od té doby se chod naší domácnosti maličko pozměnil. V první řadě hlavně tím, že už jsem nespávala v dětském pokoji s Helčou, ale ona v obývacím se mnou. Přinejmenším od pozdních nočních hodin.

Ti tři malí ďáblíci si nové členy naší domácnosti rychle oblíbili. Šestnáctiletí bratři, co utekli z domova, protože se svým věčně opilým otcem už nedokázali žít. V té době běžel v televizi dokumentární seriál z ženské věznice. Kdykoli na to šla upoutávka, říkali kluci: „Budeme se koukat, třeba zas po letech uvidíme matku.“

Školka, přípravka, učiliště, gymnázium. Po běžných ranních rituálech jsme s Helenkou osaměly. To pak přicházela doba kadeřnických salónů, tanečních kurzů, hodin vaření, zpěvu a šimrání zad, nekonečné vyprávění nad obrázky, převlékání panenek, popřípadě vycházka do parku. To rozkošné stvoření, které milovalo dětský kolektiv, se díkybohu dokázalo spokojit i s takovou společností, jakou skýtala pouze a jen má osoba.

Když si dostatečně generálským způsobem natrénovala „stavění do latě“ na mně, šla ho pak hrdě aplikovat na všechny plyšové bytosti do pokoje. Ale jelikož povětšinou bývaly netečné k jejím rázným pokynům, nemohla se dočkat, až se kluci vrátí domů.

když byl po obědě čas poledního spánku, čelila jsem tváří v tvář parodii vlastního počínání. S okázalou vážností uložila panenku do peřin, pečlivě ji přikryla až ke krku, políbila na čelo, obřadně rozevřela knihu a tam, kde ji nestačila slova, napodobovala mě alespoň intonací.

„A bylo, a mimi, a ticho, a hají, pššš, a pincezna…….“

Honzík mi vypráví už od vchodových dveří a celou cestu do třetího patra mele páté přes deváté. Sotva mi podá plnou náruč obrázků a v předsíni ze sebe vysype kaštany, už sonduje v kuchyni, co bylo k obědu. Jeho dosud podvyživené tělíčko nemá nikdy dost, a tak má jeden oběd ve školce a druhý doma.

Přitom nepřestává brebentit, a jelikož na jeho tisíc otázek většinou neznám odpovědi (Kde má ta obalená ryba hlavu), celkem snadno si poradí sám. Jednoduše zůstala v Penny. Nebo jsi ji, teto, snad ulovila sama? Ne ne, zrovna včera se mi zlomil prut. Většinou ztroskotám na vlastní ironii, které lituji minimálně čtyři následující dny, kdy se ze mě ten malý ničema snaží vymámit prut, třeba i zlomený.

Honzík bude alchymista. Bezpochyby. Většinou se stěží vejde do vany přes množství plastových kelímků a lžiček a prázdných lahviček od šampónů, neřkuli, že ho ve stoupající páře a pěně zároveň, častokrát nemůžu najít.

„Tetó, ještě jednu misku. Vařím lekvar.“

Když si Míra rozsekl bradu o obrubník, měl v ní díru jak do studny. A slza? Ani jedna. Ani při pádu, ani po něm. Ani na pohotovosti, ani při šití, ani cestou domů. V očích měl jedinou větu. Já vím, teto, říkala jsi, ať neutíkám. Snad to byl opravdu důvod, který mu zabránil v pláči. Snad to byla snaha sám před sebou být už velký. Anebo zkrátka všechno co mohl, vybrečel po večerech do polštáře. Že jsem to z jeho očí nemohla číst? Ale ano. Mohla. Stejně jako on z těch mých, že je pro mě hrdina.

Až o dva roky později si uvědomuji, že ne já v nich, ale oni ve mně, zanechaly stopu, kterou nelze smazat.

Hodnotilo 56 lidí. Score 5.0.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Leni35  20.10.16 00:44

Jsem prvni! opet krasne cteni, obdivuji vas.

 
Lucmína
Zasloužilá kecalka 539 příspěvků 20.10.16 01:31

Nemam slov, nadhera, pis dal! :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :palec: :palec: :palec: :palec:

 
jkra
Generální žvanilka 20927 příspěvků 20.10.16 06:32

Chudaci deti, jak je muzou rodice odlozit.

 
ančapepča
Zasloužilá kecalka 552 příspěvků 20.10.16 07:27

Úplně mě z toho mrazí. Jste báječná

 
Romilda
Kecalka 147 příspěvků 1 inzerát 20.10.16 07:39

Pěkné, i když svým způsobem smutné, emotivní počteni :kytka: Pište dál :palec:

 
Uživatel je onlineEfka2015
Závislačka 3664 příspěvků 1 inzerát 20.10.16 07:47

Miluju Tvé příběhy. I když mi to trhá srdce, tak to, s jakou láskou ses starala je obdivuhodné :srdce:

 
Dominika2016
Kecalka 112 příspěvků 20.10.16 07:48

Krásné jsi úžasná teta :srdce:

 
olga1975
Ukecaná baba ;) 1031 příspěvků 20.10.16 07:52

Krása :-)

 
eviku-miluna
Závislačka 4865 příspěvků 20.10.16 08:36

Tvuj denicek opet nezklamal. Tak smutny a krasny zaroven.

 
iwa83
Závislačka 3085 příspěvků 20.10.16 08:39

Pište dál… já tú slzu klidně utřu i příště. Je požehnání, že existují i takové tety jako vy a že děti dostanu i tú lásku po které tolik touží i když to neumí nejspíš na začátku pojmenovat…

 
elot
Ukecaná baba ;) 1512 příspěvků 20.10.16 08:41

Vždycky mě rozbrečíš :oops:

 
svycarka
Kelišová 6713 příspěvků 20.10.16 08:59

Boze :srdce: Ja tak miluju ty tvoje pribehy! Ty osudy deti, o tom, jak se meni pred ocima dusledkem jednoho srdce tety, co ma bezednou zasobu lasky pro kazde z nich!

 
Denčii
Zasloužilá kecalka 658 příspěvků 20.10.16 09:03

Krásné čtení :srdce:, zase mě to rozeslzelo. Jak se mají děti teď? Víš o nich něco?

 
unuděná
Závislačka 3709 příspěvků 1 inzerát 20.10.16 09:32

To je úplně poprvé za celou mou existenci na emiminu, kdy mě deníček tak moc dojal. Je ještě o chlup lepší než dva předchozí. Piš dál, tvůj styl psaní je naprosto unikátní :potlesk:

 
Anna766
Hvězda diskuse 40632 příspěvků 20.10.16 09:43

Smutné a nádherné zároveň :kytka:

 
žampion
Závislačka 3359 příspěvků 3 inzeráty 20.10.16 10:13

Moc moc moc se těším na další. Máš můj veliký obdiv :kytka: :kytka:

 
En.Joy
Kecalka 467 příspěvků 20.10.16 10:36

Nechápu, jak muže někdo takhle uzasne zdrave deti jen tak opustit, nechat samotne životem, ať se stara někdo jiný… zajímalo by me jestli nevis, jak tihle tři sourozenci dopadli? Vrátili se do sve rodiny nebo do náhradní? A jak dlouho v klokanku byli? Jinak opet super čtení a tesim se na další.

 
mayecka
Zasloužilá kecalka 861 příspěvků 20.10.16 11:28

Krasne pribehy, ktere chyti za srdce :srdce:
Bylo by to prekrasna kniha dojemnych pribehu, kterou bych si moc rada koupila.
Tve pribehy ctu pravidelne, jsou nadherne i kdyz bohuzel smutne :,(

 
Spojka2
Kecalka 177 příspěvků 10 inzerátů 20.10.16 11:39

Miluju Vaše klokančí deníčky!! :srdce:

 
PetiteFillette
Extra třída :D 13848 příspěvků 20.10.16 11:52

Uf! Normalne jsem se bala konce po zkusenostech z minulych denicku. Hrozne se mi ulevilo :-)
Velmi ctive pises, tesim se na pokracovani :-)

Příspěvek upraven 20.10.16 v 11:55

 
mlejnice01
Stálice 87 příspěvků 20.10.16 12:27

Opět nádhera a slzy dojetí mi tečou. Chci pokračování. :potlesk:

 
Uživatel je onlineTwin_Star
Ukecaná baba ;) 1249 příspěvků 20.10.16 12:38

Jak to s dětmi dopadlo?

 
JuliF
Ukecaná baba ;) 2231 příspěvků 20.10.16 12:43

Krásně napsané, potřebuji další deníček.. Přečetla jsem to jedním dechem a hormony bouří.. I slzičky ukáply… Nechápu, jak se dobrovolně může někdo takového štěstí vzdát :(

 
stinga
Ukecaná baba ;) 1431 příspěvků 2 inzeráty 20.10.16 12:58

@JuliF no je sorta lidí, kteří děti jako štěstí neberou :,(

 
JuliF
Ukecaná baba ;) 2231 příspěvků 20.10.16 13:03

@stinga Chodila jsem na praxi do kojeňáku, takže vím.. Jen mě to hrozně mrzí a všechny bych si vzala domů.. :(

 
pajisek90
Ukecaná baba ;) 2392 příspěvků 8 inzerátů 20.10.16 13:35

Miluji tvoje deníčky. Jsou neskutečně čtivé. Až vydáš knihu, napiš. Budu první kdo si ji koupí. :-)
Prosím piš dál…

 
mojmira
Hvězda diskuse 60293 příspěvků 20.10.16 13:51

Krásný :kytka: :kytka:

 
LLaylaa
Kecalka 175 příspěvků 20.10.16 14:47

Moc krásné!! :potlesk: Vždycky si říkám, ak může někdo odložit dítě..V některých případech je to možná od rodičů ten lepší krok, ale když si čtu, jak jsou ty děti úžasné…

 
naty2989
Kecalka 126 příspěvků 20.10.16 15:14

Tak krásne čtení…krásné, smutne, dojemne, vesele…Obdivu­ji Vás.

 
RadkaEm
Kecalka 132 příspěvků 20.10.16 18:53

Všem vám moc děkuju. Ráda jsem vás dojala :D :D
Však on vás ten obdiv přejde, až se dostaneme k povídce číslo pět :pocitac:
:lol: :lol: :lol:

@Denčii @Twin_Star - bohužel vím jen to, že si je matka odvezla někam k Boleslavi a víc nic. Jakmile je jednou předáme zpět rodičům, nemáme už žádné právo „slídit“ po jejich dalším životě.

@En.Joy - byly u nás půl roku. Předali jsme je biologické matce. Dál bohužel nevím nic.

@mayecka @pajisek90 - děkuji, ale knihu nechystám :) Psaní byl jen způsob, jakým ze sebe vysypat emoce dřív, než se nadobro zblázním :)

@JuliF - pro někoho je rození dětí životní styl. Moje kolegyně si vzala do pěstounské péče čtyři sourozence ze čtrnácti. Všech těch 14 dětí se navzájem ani nezná. Žijí po skupinkách (v DD nebo u pěstounů) a většina z nich nemá o existenci ostatních ani potuchy.

 
Kajule21
Závislačka 2630 příspěvků 5 inzerátů 20.10.16 19:29

Čtu tvůj 3 deníček a i po třetí je naprosto dokonalý :) Čekám klokany IV. :potlesk: :dance:

 
Peťka92
Kecalka 164 příspěvků 20.10.16 20:18

Je to můj první komentář k deníčku.
Je prostě super a vy máte v sobě velkou sílu. Pište dál. :potlesk: :kytka:

 
pomenkova
Nadpozemská drbna 26183 příspěvků 20.10.16 20:32
:srdce: :srdce: :srdce: :srdce:
 
Aletheia
Kelišová 6158 příspěvků 20.10.16 20:34

:srdce: :srdce: Jedním slovem NESKUTEČNÝ.

 
Amelie OldMoutains
Nováček 5 příspěvků 72 inzerátů 20.10.16 21:33

Úžasný…Vy jste úžasná… :srdce:

 
stara_carodejnice
Kecalka 141 příspěvků 20.10.16 22:35
Prosím ještě dalsi

Radko, píšete krásně a o moc citlivých věcech. Prosím napište i o tom, jak jste se k té práci dostala, co všechno to obnáší a proč již nejste teta.
Děkuji.

 
nenapadna
Závislačka 2990 příspěvků 21.10.16 06:57

Pri cteni tohoto denicku me napadlo, jaci uzasni lide jsou mezi nami. Clovek by nejenom jen tak obejmul ty prcky, ale predevsim Tebe autorko za vsechno to, co delas :hug: :hug: :srdce: je mi lito, ze deticky s Vami prozily jen 6 mesicu a mohu jen doufat, ze se snad maji nekde opravdu dobre.

 
wenatka
Kecalka 265 příspěvků 18 inzerátů 25.10.16 22:25

Jste uzasna :srdce:

 
Nimie
Generální žvanilka 21016 příspěvků 27.10.16 01:22

Tak krásné a při tom to trhá srdce každým slovem… díky za Vás :hug:

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama