Jak se žije s klokany V.

RadkaEm  Vydáno: 02.11.16

Ve čtyřech povídkách jsem zde nastínila několik málo dětských osudů. Tato závěrečná kompozice není stylizovaná do povídky, ale spíš jakési výpovědi o jednom prostém, lidském, profesním vyhoření.

Půl roku je dlouhá doba. Většinu dětí si za tu dobu oblíbíte. Ale abyste si nemysleli, že to vždycky bylo jen růžové… k některým si prostě cestu nenajdete, ani kdybyste se na hlavu stavěli. Genetická výbava člověka činí osmdesát procent jeho osobnosti. Pouhých dvacet zbývá na výchovu a okolní vlivy. Jenže zahořklému, patnáctiletému adolescentovi budete už jen těžko vštěpovat mravní zásady slušného, či alespoň přijatelného chování, když byl do té doby zvyklý nadávat vlastní matce. A přesto nad ním nedokážete zlomit hůl. Stále nové a nové snahy, nové metody, nové prosby, nové zákazy… S pocitem marnosti vstávat, s pocitem marnosti usínat.

Mou záchranou vždycky byly děti ve věku dvou, tří let. Tohle je nejbáječnější období dětského věku. V těchto letech jsou děti neskutečně tvárné, poddajné, učenlivé… Po většinu svého působení v Klokánku jsem alespoň jedno takové dítko na starosti měla.

Přestože jsem bývala dětem vždy otevřená, nikdy jsem jim nedávala své srdce úplně celé. Věřte mi, to nejde. Brzy bych ho měla na tisíc kousků. Profesní odstup. To nám vštěpovali na každém školení. A já věděla, že je to nutnost.

Jenomže pak k nám přišel dvou a půl letý Martin. Zpočátku se nepoznalo, jestli je mentálně postižený, nebo jen výchovně zanedbaný. Chyběla mu fixace na jakoukoli osobu. Matka ho zastýlala do postýlky, aby nemusela poslouchat, jak pláče. Nikoho jiného neměl. Svůj vzdor dával najevo tlučením hlavy o zem. To bývala prakticky celá jeho denní činnost. A pochopitelně měl noční děsy. Dostávaly jsme ho z toho společně s kolegyní tři měsíce. Pak konečně začal prosperovat, smát se, hrát si, povídat… a co mě vždycky spolehlivě dokázalo vzít za srdce - objímat mě. Pro dítě je nesmírně důležité citové pouto (je známa spoustu případů, kdy se děti citově připoutaly k psovi, s nímž sdílely jeden pokoj, mnohdy dokonce postýlku).

V době, kdy se pomalu učil na nočník, oslavil v Klokánku třetí narozeniny. A já si podala žádost o jeho osvojení do péče. Dva dny na to si pro něj přišla biologická matka. A já poprvé pocítila drtivou ránu porušení zachování profesního odstupu.

Za nějaký čas jsem dostala do klokaního bytu tři sourozence. Ta malá, podvyživená, špinavá a zapáchající tělíčka byla jako pytel plech. Nereagovaly na normální mluvu. Přirozenou polohu hlasu zkrátka nevnímaly. Ale byly velmi bystré. Za dva týdny už jsem nemusela křičet. Za dva měsíce jsem nemusela všechno opakovat dvacetkrát (třikrát stačilo), naučily se stolovat a mýt se, brát na vědomí jeden druhého. Přestaly se při jídle třást a úzkostlivě střežit svůj talíř. Naučily se používat toaletu a každý týden uměly něco nového. Práce s nimi byla radost a i na dětech bylo vidět, že je jim dobře. Nejstarší z dětí vynikal na fotbale a konečně měl jiné zážitky než ty, když musel svému otci zapalovat cigarety o plynový vařič. Staly jsme se rodinou. Opravdovou, milující se a veselou. Dokud naším malým světem po půl roce neotřásla opět biologická matka. Do druhého dne byly pryč.

Byla jsem vyčerpaná. Jenže děti nepřestávaly přicházet znovu a pořád a pořád. Stále od začátku. Nové slzy, nové noční můry, nová zvykání si, nové boje, nové úspěchy i neúspěchy. Každé dítě, které přijde z nehostinného prostředí svého domova (mnohdy stále se střídajících ubytoven), vědomě či nevědomě očekává, že se stane středem vašeho vesmíru. Potřebuje vás vlastnit a vzít si z vás to, co většinou celá léta postrádalo (je to v lidské přirozenosti prahnout po lásce a pozornosti těch, kteří mají povinnost vás milovat).

Byly přede mnou páté Vánoce, které jsem měla prožít v Klokánku, když jsem poprvé začala pociťovat vnitřní prázdnotu. Někdy jsem brečela dlouho do noci nad vlastní bezmocností.

A potom přišel Kubík s Kačkou. Káče byl rok a půl a byla veselé dítě. Kubovi byly tři a na první dojem bylo jasné, že byl vždy odstrkovaný. Plný vzdoru. Dokázal se mi velmi dlouho a soustředěně dívat do očí, pokud něco chtěl, a když jsem pomalu a opatrně zavrtěla hlavou a řekla ne, v jeho pohledu se nahromadila vlna zlosti. Vztekal se, skákal, ječel, házel věcmi, vždy se počůral… vydržel to i hodinu.

Věděla jsem přesně, co potřebuje. Potřeboval cítit, že ho mám ráda. Potřeboval si ke mně zafixovat pevnou citovou vazbu. Potřeboval objevit prostor, ve kterém by mohl být v bezpečí bezstarostným dítětem. Potřeboval jen hromadu lásky, trpělivosti a pochopení. Ty druhé dvě věci jsem mu poskytovala každý den. Ale lásku už jsem mu dát nemohla. Nedokázala jsem to. Dívala jsem se na to řvoucí, vzpouzející se, o pomoc volající dítě a nedokázala jsem ho mít ráda. Už to nešlo. Byla jsem prázdná. Nenáviděla jsem se za to. Věděla jsem, že musím pryč. Že už žádnému dítěti nedokážu pomoc. Mohla jsem jen mechanicky vykonávat všechny povinnosti pečující vychovatelky, ale to bylo vše.

Dala jsem si dvouměsíční pauzu na úřadu práce a pak vzala místo barmanky v nedaleké restauraci. Psychicky jsem se sebrala, přestala myslet na Klokánek a po tříletém marném snažení konečně otěhotněla.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Jahudka82
Kecalka 470 příspěvků 02.11.16 01:47

Tak to gratuluju, takovouhle pointu jsem tedy nečekala! :D :potlesk: :palec: Málokdo by si asi tohle uměl přiznat, muselo to byt náročné - práce samotná i odchod z ní, dobře jsi udělala!

 
Namby
Kecalka 204 příspěvků 02.11.16 02:45

Bylo to krásné čtení. Každým posunutím řádku jsem si přála aby příběh nekončil. A taky doufala, že tentokrát ti to vyjde a ty budeš mít nějakého raubíře doma. Dopadlo to takhle, tak jak mělo… Gratuluju k vlastnímu dítěti, věřím že má tolik lásky kolik jen může přijmout. Ještě jednou děkuji, že si se s námi podělila o svoje příběhy. Bylo to krásný a je škoda, že to končí. Přeju ti do života to nejlepší. A ještě jednou děkuji :)

 
pedigka
Zasloužilá kecalka 801 příspěvků 02.11.16 06:48

Denicky byly krasne :potlesk:. Dekujeme.
Syndrom vyhoreni chapu. Zazila jsem neco podobneho, kdyz jsem pomahala v azylovem dome.
Napadlo me u predchozich denicku, jestli se nahodou nesnazis o mimco, ale neprislo mi vhodne se na to ptat.
Preji ti, abys mela bezproblemove tehotenstvi a zdrave miminko :hug:. Lasky dostane hromadu. Tim jsem si jista.
PS: Pises krasne :palec:, neprestavej.

 
VeHE
Závislačka 2943 příspěvků 02.11.16 06:53

Příběhy byly krásné, ani jeden jsem nečetla bez slz. Přeji Ti plno krásných chvil s vlastním dítkem :kytka:

Nejde mi do hlavy, proč to funguje tak, že děti v takovém stavu v jakém se dostanou do Klokanku se opět vrací tam kde jim bylo ubližováno…napadá mě přirovnání k opravně dětí, kam se dostanou, aby je „opravili“ a pak se vrátí tam, kde je zase „rozbijí“ :(

 
andilek2766
Závislačka 2753 příspěvků 1 inzerát 02.11.16 07:08

Nemám slov… Vy opravdu nadherne pisete a i kdyz jste uz nemohla vyzdimat sama ze sebe lasku, urcite jste tomu prckovi dala ten zájem o nej.
Buďte stastna s vlastním prdolkou ;)

 
Romilda
Kecalka 137 příspěvků 02.11.16 07:19

Díky za silné příběhy, Vaše denicky byly opravdu smysluplné a emotivní. Všechno co jsem chtěla napsat už je v komentářích výše, takže se jen pripojuji k přání všeho dobrého, ať máte zdravé miminko a spokojenou rodinu :palec:

 
Zuziky
Neúnavná pisatelka 16185 příspěvků 02.11.16 07:25

Diky za ty silne pribehy…a za tento nejsilnejsi… :srdce: :srdce:

 
svycarka
Kelišová 6325 příspěvků 02.11.16 07:51

Dokazala jsi neskutecne mnoho a mnoho deti na tebe jiste s laskou vzpomina. Dekuju ti moc za tve pribehy a preji tve rodine spoustu radosti a stesti :kytka: :kytka:

 
Eliizabetha
Ukecaná baba ;) 1162 příspěvků 02.11.16 08:19

Zachovala jste se naprosto pochopitelně a nemůže vám to mít nikdo zazlé ani vy sama sobě. Udělala jste spoustu dobrého, pomohla spoustě malých dušiček a bylo na čase aby jste si urvala kousek štěstí pro sebe. :kytka:

 
jednažena
Echt Kelišová 8983 příspěvků 02.11.16 08:21

Vsechny denicky jsem ted precetla :kytka:.Nadherne napsane, ikdyz plne smutku. Musela to byt narocna prace a hlavne zasluzna :andel:.Moc Vam dekuji za vsechny ty deti, ze mohly poznat lasku.Kez by vsechny deti dostaly dostatek lasky od svych rodicu.

 
maxi2408
Zasloužilá kecalka 730 příspěvků 02.11.16 08:55

Gratuluji. Ať se rodince jen daří. :potlesk:
Kdyby se každému z nás podařilo zlepšit úroveň života 1 člověku mimo vlastní rodinu, spousta problémů by neexistovala. Úřednictvo přestań se radovat, tohle prostě ale nikdy nebude, protože jsme lidé se vším všudy. :mrgreen:
Jsi obdivuhodná, drž se. :potlesk: :potlesk: :potlesk: :kytka:

 
Dominika2016
Stálice 63 příspěvků 02.11.16 09:11

:srdce: :,( jsi úžasný člověk.

 
zuzouš
Extra třída :D 10271 příspěvků 02.11.16 09:11

Tohle jsou denicky s velkym D. V porovnani s tvymi jsou ostatni slataniny.

 
stara_carodejnice
Kecalka 134 příspěvků 02.11.16 09:45

Radko, moc Vám děkuji za psaní. Já jsem si tak trochu myslela, že příčinou ukončení práce v Klokánku bude asi vyhoření, to by podle mě dlouhodobě nevydržel nikdo. Každá maminka to zná, že jsou období, kdy je to s dětmi horší (novorozenecké koliky, zuby, separační úzkost, období vzdoru) a kdy si říká „už aby to bylo za námi!“. No a Vy jste to zažívala několikrát, v mnohem horší podobě, víc dětí naráz a všechny je vypiplat a pak bum! Objevili se biologičtí rodiče a patrně podle hesla „Lepší špatná rodina než žádná“ se děti ubíraly zpět od Vás.
Tohle by nevydržel nikdo, natož ženská co chce mít vlastní děti, to by puklo srdce každému.

Radko, ať máte bezproblémové těhotenství a porod, zdravé a veselé děťátko a milující rodinu!!! Opatrujte se a ať se Vám daří. Za to všechno, co jste pro ty děti udělala, si to víc než zasloužíte.

 
Ajnoda
Povídálka 33 příspěvků 02.11.16 09:47

Neskutečně poutavé deníčky, máš talent na psaní. Jsem v šoku, kolik dětí vyrůstá v příšerných podmínkách…a že se tam po čase znovu vrací, z toho jsem v šoku ještě víc.
Přeji Ti hodně štěstí.
PS. Nepřemýšlela jsi někdy o tom, že bys nějak zúročila svůj literární talent?

 
smurfka
Generální žvanilka 24876 příspěvků 02.11.16 09:50

Práva matky jsou hodl silné..je to k zblití..možná bychom tady trochu toho Norska fakt potřebovali.. :?

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 02.11.16 09:50

Jak to, že se týrané děti můžou vrátit k rodičům? To si stát myslí, že to jen po půl roce bude najednou ok???

 
nenapadna
Závislačka 2925 příspěvků 02.11.16 10:05

Autorko, dekuji za nadhernou serii pribehu. Obdivuji te, ze jsi vydrzela 5 let. Ja vim ze bych tolik nevydrzela, neumela bych to citove „odstinit“ a zblaznila bych se z toho vedomi, ze se ti mali chudacci zase vraci do toho sileneho prostredi ze ktereho prisli. Dekuji ti, ze jsem se zas mohla vratit na zem, clovek resi spostu starosti a ma pocit ze je vse proti nemu a ani si neuvedomuje jake mel/ma v zivote stesti v podobe stastneho detstvi a milujici rodiny. Ted jdu poradne obejmout a pomazlit sve dite :oops: ;)

 
lucillee
Kelišová 6775 příspěvků 02.11.16 10:16

Radko, díky moc za silné příběhy, z některých mi až mrazí, sama přemýšlím, jestli bych v sobě dokázala nalézt tolik síly, kterou jsi musela mít ty při téhle práci… Jsi nesmírně silná žena, žes dokázala darovat těm dětem alespoň na čas pocit bezpečí a „rodičovskou“ lásku. Naprosto chápu ten pocit vyhoření a veř, že každý den, kdy jsi tuhle práci dělala dával smysl. Přeji krásné, pohodové těhotenství a šťastnou rodinu! :kytka:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24088 příspěvků 02.11.16 10:27

Krasny cteni :palec: :srdce:
Sileny je jak to, ze tolik deti se vraci k takovym zrudam. :? :? :?
Pocit vyhoreni chapu.Nic nedava smysl, pokud jde to napravene opet tam kde bylo-to je neskutecne :roll:To je pro detskou psychku hrozne nekonecne :,(
Preji stastne tehotenstvi a uzivej si drobecka :srdce: :srdce: :srdce:

 
En.Joy
Kecalka 435 příspěvků 02.11.16 11:21

Úžasný deníček, který jsem četla s mrazením v zádech. Budu ráda, když ještě něco napíšeš.

 
Efka2015
Ukecaná baba ;) 1478 příspěvků 02.11.16 11:26

V první řadě moc gratuluji k těhotenství, ať je bezproblémové vč. porodu a na konci krásné, zdravé miminko :srdce:

Deníček je krásný, jako ty ostatní, mohla bych to číst, jako knihu… kdybyste se na mateřské nudila… :kytka:

 
Bebepe
Kecalka 138 příspěvků 02.11.16 11:33

Brečím jako želva, máš veškerý můj obdiv a respekt.

 
belladonna
Ukecaná baba ;) 1238 příspěvků 02.11.16 11:42

Byly to úžasné deníčky. Jen moc a moc smutné.

 
Bábrdl
Extra třída :D 13268 příspěvků 02.11.16 11:55

Silná káva.
Syndrom vyhoření, tomu se v takové profesi vyhne málokdo.

Moje kamarádka dělá na sociálce a je vyhořelá úplně kompletně. V každém vidí podvodníka, každá samoživitelka podle ní má partnera, každá rozvádějící se matka pomlouvá otce dětí (a otec matku), je jedno, co jí řekne, prostě tomu nevěří už dopředu (a dá se to i pochopit, prý to v boji o děti zkusí každá)… Skončit nechce :,(

edit: A bývala úplně jiná, snažila se pomoci, angažovala se, ale často viděla, že to k ničemu není. Zlomový byl asi případ holčičky ve střídavé péči, o kterou se tahali rodiče extra brutálně - samá udání, pomluvy, nahrávali si jeden druhého (a dávali to na net), dítěti zakazovali ve „svém“ týdnu styk s druhým rodičem i jeho příbuznými, na předání si vodili kamarády z různých spolků.

Dítě se hroutilo, ona je skoro na kolenou prosila, ať mají proboha rozum, ale nic nepomáhalo. Tak mi řekla, proč ona by měla mít nervy, jestli děcko skončí na psychiatrii, když rodiče to nezajímá a jde jim jen o to vyhrát nad tím druhým.

To jen, že není zlá. Je to milé holka. Ale vyhořela.

Příspěvek upraven 02.11.16 v 12:00

 
samanta2208
Kelišová 5368 příspěvků 02.11.16 13:14

Každý deníček jsem bez dechu četla. A pokaždé doufala že najdete své milované klokane to které vás naplní. Nakonec vás naplňuje ten klokan co přiletí v dubnu :mrgreen: za mě máte obrovsky obdiv, že dokážete pomoci dětem aniž by jste měla srdce na střepy já bych to nedokázala, ale i za to že si dokážete říct je čas jít dál tahle práce vážně není pro každého ještě jednou ač ohrane musím říct máte můj obdiv.

 
Uživatel je onlineEla515
Kecalka 168 příspěvků 02.11.16 13:15

Děkuji za všechny tyhle deníčky :srdce:. Krásné, leč extrémně smutné čtení. Po každém deníčku jsem se musela ptát - co bylo dál s těmi dětmi, které se vrátily zpátky ke svým „mámám“. Tahle práce musí být velmi psychicky a citově náročná a určitě by se neměla dělat dlouho. A nemyslím si, že je pro každou povahu, některé by to neunesly a psychicky by se hroutily.
Obdivuji tě, zakladatelko, že jsi uměla udělat finální krok zavčasu a odejít.
Dětem, které prošly tvojí náručí, jsi dala maximum, zanechala jsi v nich hlubokou stopu. Bohužel v některých určitě i nostalgickou vzpomínku, jak by měla láska k dítěti vypadat a jakou již zřejmě po odchodu z Klokánku nikdy nepoznají.
Smutné a velmi hluboké deníčky, škoda, že je již konec. :hug: :hug: :hug:

 
Poštolka J
Kecalka 230 příspěvků 02.11.16 14:16

Dobrý den, obdivuji, co jste dokázala pro všechny ty děti udělat a vím o čem je řeč. Celý život pracuji s dětmi, co však ještě víc obdivuji, že jste si dokázala přiznat vyhoření a odejít v takové chvíli - ne každý to dokáže. Má dcera má od 1. třídy vyhořelou učitelku, která už má k učení odpor, ale nemá, co jiného by dělala, takže učí pořád - strašně mě dodnes bolí, že mojí dceři nadšené jít do školy tu školu dokázala znechutit do měsíce a pak následovalo několik měsíců pláče, že už do školy nechce. Bylo to o to horší, že já pro cizí děti udělám, co se dá a pro mé dítě tohle nikdo neudělal. Dcera si zvykla, nic jiného jí nezbylo, ale o co by to bylo lepší, kdyby učitelka, která nechce dětem dát lásku a péči mohla dělat cokoliv jiného a děti by učil někdo, kdo na to má ještě síly.

 
RadkaEm
Kecalka 110 příspěvků 02.11.16 18:04

Děkuji za všechny vaše reakce. Necítím se nikterak výjimečně a už vůbec ne hodna obdivu, byla to prostě práce, každý nějakou máme a každého šlechtí to, když svou práci vykonává pilně a svědomitě. Já bych třeba nemohla dělat veterinářku, protože bych se rozbrečela nad každým nemocným křečkem. Každý se holt hodíme pro něco jiného.

Ještě bych chtěla upřesnit ty dětské návraty do rodiny. Pokud byly děti týrané či zneužívané a jejich rodiče za to odsouzené, pak návrat do rodiny většinou nepřichází v úvahu. Někdy dokonce dojde i k soudnímu zákazu styku. Rodičům jsou odejmuta práva a povinnosti vůči dítěti.

Ty návraty jsou z velké části k těm rodičům, kteří své dítě „jen“ zanedbávali, nebo se ocitli bez střechy nad hlavou, nebo třeba propadli drogám, ale teď jsou prokazatelně čistí atd.

Je to případ od případu a nedá se to shrnout do pár vět.

Ještě jednou všem moc děkuju za milá slova.

 
Kajule21
Ukecaná baba ;) 1140 příspěvků 2 inzeráty 02.11.16 18:30

Všechno je tak, jak mělo být!! Dokážeš dát cizím dětem spoustu lásky, pro vlastní budeš tou nejlepší mámou s obrovským srdcem!!Moc gratuluju k miminku a budu se těšit na další deníčky-tentokrát už asi s trochu jinou tématikou, ale jsem přesvědčená, že budou stejně úžasné a čtivé, jako ty o klokanech :palec: :kytka:

 
123Soňa
Kecalka 229 příspěvků 02.11.16 18:59

Ahoj. Děkuji za další krásný deníček. Od začátku jsem čekala něco takového, že odejdeš, protože ti dojdou síly. Mně by došly určitě mnohem dříve… Je mi zle ze systému a z toho, že se takto zanedbávané děti mohou vrátit zpět k neschopným „rodičům“… Určitě budeš bezva máma, která ví, na čem v životě záleží. Přeji ti bezproblémové těhotenství, porod i mateřství :mavam:

 
hanyny
Ukecaná baba ;) 1176 příspěvků 02.11.16 20:25

Taky tě obdivuji. Ani ne tak, za tu práci s dětmi, i když je mi jasné, žes jako teta byla asi skvělá. Ale jak jsi napsala - byla to práce jako každá jiná - jako např. práce učitelky, vychovatelky v dětském domově apod.
Ale obdivuji tě za to, žes poznala, kdy už ne, kdy musíš skončit a dokázalas odejít. To dokáže málokdo. Kéž by všechny ty vyhořelé učitelky a vychovatelky a tety a úřednice a…dokázaly také odejít, když cítí, že už je ta práce nebaví a že ji dělají s nechutí.
To dokáže málokdo a za to tě opravdu obdivuju. :palec:

 
witwe
Stálice 68 příspěvků 02.11.16 20:42

Stejně jste dobrá, že jste vydržela tak dlouho dávat lásku dětem a nezhroutit se po té z jejich ztráty. Já bych to nevydržela. A divím se, že stát takovým matkám ty děti vrací.

 
Kalukap
Kecalka 159 příspěvků 02.11.16 21:12

Četla jsem všechny tvé deníčky a všechny hltala jedním dechem. Máš můj neskutečný obdiv :hug: O to větší, když jsi dokázala skončit a odejít. Moc gratuluju k těhotenství! :kytka:

 
Ginuš
Hvězda diskuse 35505 příspěvků 02.11.16 22:30

Krásný a smutný deníček. Neumím si představit jak člověku musí být, když vidí ty děti, které za nic nemohou a tak moc trpí. Taky patřím mezi ty co se snažili delší dobu (5,5 roku) a nikdy nepochopím jak někdo může nechat svoje dítě trpět :,(.
Přeji ti hlavně zdravíčko pro tebe i miminko :hug: :hug: :hug:

 
Alternativa
Kecalka 184 příspěvků 02.11.16 22:58

Deníčky jsem četla velmi ráda, jsou to silné příběhy… Gratuluji k miminku.

 
Uživatel je onlineAnna766
Nadpozemská drbna 25791 příspěvků 02.11.16 23:59

Tvè deníčky Radko nejsou jedni z nejlepších. Oni JSOU nejlepší co jsem tu kdy četla. Mám velký respekt a obdiv k lidem jako jsi ty. Krásný nový život s tvým dêťátkem ti přeju z celèho srdce. A.

 
Yabe
Zasloužilá kecalka 991 příspěvků 03.11.16 12:34

Všechny Vaše deníčky jsem přečetla se slzami v očích a smekám před Vámi…říkat víc není třeba. Přeji Vám v životě mnoho štěstí, více takových jako Vy, se srdcem na pravém místě!

 
kecak
Zasloužilá kecalka 753 příspěvků 04.11.16 06:35

Všechny díly jsem přečetla jedním dechem, jsi úžasná!!! :kytka:

 
Lucie_Sx
Ukecaná baba ;) 2315 příspěvků 04.11.16 20:37

Díky za deníčky.
Ale půjdu proti proudu.
Vždyť většina těch maminek má „jenom“ existenční problémy, semlel je blbý partner, dluhy, drogy… ale pořád to jsou MÁMY! A situace se řeší tak, že jim stát sebere to nejcennější co mají - děti? Místo aby jim pomohl se vyhrabat na nohy?
Proboha, většina z vás tu má děti… Co byste dělaly, kdyby vám je někdo sebral? I kdybyste měly iq tykve, bydlely po ubytovnách… přišlo by vám to správné a fér? Neletěly byste do Klokánku hned, jak byste měly pocit, že už to zvládnete?
Je opravdu OSTUDA, že stát raději narve peníze do dětských domovů (kolik tisíc na dítě měsíčně??) než aby ty samé peníze dal na to, aby pomohl mámám v nouzi… aby mohly zůstat s dětmi pohromadě.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29284 příspěvků 61 inzerátů 06.11.16 12:57

:nevim: Tvoje deníčky jsou srdcervoucí. Na jedné straně kvůli tomu, že je spousta dětí, kteří se mají ve své rodině moc špatně. Ale na druhé straně - při veškerém obdivu k tvojí práci a k tomu, že jsi dokázala dávat lásku i cizím dětem - mi to rve srdce i za jejich mámy. Píšu to z pohledu mámy, které možná nechybělo moc a její děti se mohly na nějakou dobu dostat do klokánku. Strašně by mě mrzelo, kdyby nějaká teta psala tak, že vlastně mým dětem dala snad něco víc než já. Kdyby psala o špinavých tělíčkách a psala o mých dětech. Spousta dětí, když přijde do jiného prostředí - a to třeba, že začne navštěvovat nový kroužek, se chová jako mírný retard. Jé, ona mluví!!! reagovala na moji dceru paní učitelka z kroužku, kam chodila už asi dva měsíce. Přitom doma pusu nezavře. Nedokážu odhadnout, jaká by byla její reakce, kdyby najednou měla celé dny i noci místo se mnou trávit s tetou, kterou předtím nikdy neviděla. @Lucie_Sx Naprosto souhlasím, někdy to, že se rodiče ocitnou ve špatné situaci, bez finančních prostředků, bez partnera, bez pomoci, v nemoci… a nemůžou se o své děti starat, přece neznamená, že jsou špatní a že by jim snad měli i děti úplně vzít. Intervence do rodiny by měla vypadat jinak.

 
RadkaEm
Kecalka 110 příspěvků 06.11.16 14:45

@Lucie_Sx @Tiger-lily - Já jsem tady nikdy nevyslovila soud nad žádnou biologickou mámou. Pouze jsem konstatovala fakta tak, jak byla. Že si matky svoje děti po půl roce odváděly domů. A že mi to rvalo srdce. Ale nikdy jsem neřekla, že je to dobře nebo špatně. Nikdy jsem žádného rodiče neodsoudila a to dokonce ani za to ne, když jsem na vlastní oči viděla, jak jsou jejich děti zbídačené, protože jsem nikdy nemohla tušit proč a za jakých podmínek byla jejich rodinná situace taková, jaká byla. Ba právě naopak. I po pěti letech jsem byla pořád důvěřivá a naivní. Když mi za ročním chlapečkem přišla po třech měsících poprvé na návštěvu jeho sedmnáctiletá máma (narkomanka po odvykačce) a vyprávěla mi, jak už je čistá a jak si rychle zařídí bydlení, aby si mohla vzít dítě zpět, věřila jsem jí každý slovo. Všechny ty upřímný slzy. Div že jsem se sama nad ní nerozbrečela. Nikdy víc už nepřišla. Jen nám sociálka oznámila, že zase bere. Klučinovi je dneska dva a půl roku a žije u pěstounky.
Ale jsou i dobré konce. Kdy za čtyřletou holčičkou začal chodit její otec (opět narkoman po odvykačce) a chodil pravidelně každých čtrnáct dní, pak si malou začal brát ob víkend na propustku a nakonec k němu odešla nadobro (máma jí umřela). Hrozně jsem mu fandila a dopadlo to dobře.
Nehraju si na spasitelku a přeju každýmu děcku, aby mělo možnost se vrátit k mámě, pokud tam ovšem prokazatelně neprobíhalo týrání, protože to se omluvit nedá.

 
RadkaEm
Kecalka 110 příspěvků 06.11.16 14:54

@Lucie_Sx - A co se těch peněz od státu pro sociálně slabé rodiny týče, oni jich zase tak málo nedostávají. Jsem do dnes v kontaktu s holčinou, která od nás odcházela jako 14ti letá. Dnes je jí 17. Vím od ní, že ani jeden z rodičů nepracuje a valnou většinu peněz co dostávají, tak matka prokouří a otec propije. Nemají pračku, holčina dost zapáchá a je věčně hladová, no ale je doma. Ať je to jak je to, mámu má každý jen jednu a žádná sebelepší teta ji nedokáže nahradit.

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29284 příspěvků 61 inzerátů 06.11.16 15:32

@RadkaEm Hele sorry, jsem asi dneska nějaká nabroušená. :hug: :hug: Naprosto tě chápu, že jsi to těžko dávala, tohle prostě je a bude vždycky ožehavé téma, kolikrát bez řešení, nebo bez řešení, které by bylo stoprocentně ok.

 
aliko
Kecalka 380 příspěvků 06.11.16 15:49

Radko, díky za deníčky a přeji hodně štěstí s vlastním mrňouskem. :)

@Lucie_Sx @Tiger-lily
Je třeba rozlišovat - „jen existenční“ problémy neznamenají automaticky, že je dítě zanedbané nebo týrané. Pokud se dítě těchto rodičů dostane do klokánku nebo k přechodným, je to i pro rodiče jeden z mnoha způsobů, jak jim pomoci se vyhrabat na nohy, kdy se pravidelně s dítětem vídají, dělají vše pro to, aby si dítě co nejdříve vzali zpět…
Zanedbávané dítě, které se vrací do prostředí, kde jej „jenom“ zanedbávají, ale nic „horšího“ se vlastně neděje, nebo kde se i něco horšího děje, jen se to neprokáže… no jsou to „rodiče“, přece jim ho nemůže stát vzít - tzn. práva rodičů jsou více než právo dítěte na láskyplné a bezpečné prostředí? Jsou, bohužel :(

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele