Jak se žije (s miminem) v Shanghaji II

emimino  Vydáno: 04.12.01

Lenka:
Jedna z veci, ktere jsem o Cine cetla pred odjezdem z domova, bylo to, ze cinske deti pry nenosi plenky, tim padem tu nejsou ani k dostani, a misto toho maji na kalhotkach dirku.

Jako u ostatnich veci, i v tomto pripade je pravda oboji. Tradicne cinske deti opravdu nenosi plenky a opravdu nosi kalhotky s otvorem vepredu i vzadu, kudy curaji a kakaji. V lete by se clovek nedivil, je tu dost teplo, ale ted se prodava takove i zimni obleceni a nedokazu pochopit, ze to dite nezmrzne nebo aspon nenastydne. Oni vetsinou ani moc nepouzivaji kocarky a deti nosi. Zima je tu totiz opravdu zima, prumerne teploty jsou pry mezi 0 az 10 stupnu, ale i mrzne. Nastesti je Shanghaj taky to moderni mesto, takze kdyz se dava pozor, koupi se obleceni bez dirky v kalhotkach a papirove pleny jsou k dostani bez problemu.

Co se tyce nakupovani, je v Shanghaji k dostani vse v obrovske nabidce. Jsou tu i zapadni znacky, u tech je jenom kapku problem, ze veci jsou tak dvakrat az trikrat drazsi nez u nas. Cina na evropsky dovoz udajne nasazuje 100% clo a na japonsky jeste vyssi. Je tu spousta obchodnich domu i malych obchodu. Vedle toho je v centru jedno velke trziste s oblecenim (pro predstavu jako nase vietnamska trziste jenom mnohem vetsi) a na jinem miste spousta malych obchudku s detskym oblecenim. V soukromych obchodech a na trzisti se da smlouvat. Na zacatku jsem se dost stydela. Byla jsem ovsem uklidnena informaci, ze at srazim cenu jak chci, stejne jeste zaplatim nejmene dvakrat tolik nez radovy Cinan. Pak jsem si zvykla a pokud tam nakupuji, srazim cenu tak o 20 az 40%. Clovek ovsem musi davat pozor, co kupuje. Oni vedi, ze my chceme bavlnene veci (pradlo, tricka, detske obleceni), ale tady bavlna neni zrovna zvykem, spis smesove materialy nebo umele. Takze napisi na cedulku 100% bavlna, at je to cokoli, a proto se na napisy neda moc spolehat. Dokonce jsem videla tricko, kde bylo zaroven napsano 100% bavlna a „keep away from fire“, z cehoz vyplyva, ze je to horlavy synteticky material. Bohuzel tady nemaji na mimina body, na ktere jsem byla zvykla z domova, takze si je nechavam posilat. Posta funguje dobre.

Jeste jednu odbocku k tomu trhu. Na internetovych LN jsem nedavno precetla, jak Cinani vse kopiruji. Je to naprosta pravda. Dokonce i pro miminka se prodava „znackove“ obleceni Nike ci Adidas. Pro nas cizince jsou tady nejpopularnejsi kopirovana CD a filmy na DVD. Nejznamnejsi misto, kde se daji koupit, je ten velky trh ve meste. Jeste nez k nemu clovek dojde, uz ho oslovi tak deset „odchytavacu“ na ulici, kteri za nim nenapadne seveli „si dy, dy vi dy“. Pokud potencialni kupce zareaguje, vedou ho trzistem do nejakeho obchudku, kde se spolu s nim schovaji na zaves pripadne nejake improvizovane dvere, kde uz maji spoustu CD a DVD. Cena se pohybuje v prepoctu tak kolem 40 CZK za CD a 50 az 60 CZK za DVD. To je dost slusne i pro nas, natoz pak pro Nemce nebo Americany. Doslechla jsem se, ze se oficialni mista budou v souvislosti se vstupem Ciny do WTO snazit tenhle cerny trh omezit, ale neverim, ze se jim to podari. Rozhodne ne v kratkodobem horizontu.

Zpet k miminum. Jeste nez jsem sem jela, manzeluv kolega nas ubezpecoval, ze lekarska pece je tady v pohode, ovsem taky stoji. Chodim se synem na kliniku World Link (v anglictine tomu rikaji klinika, ale maji jen ambulantni peci). Lekari jsou vetsinou etnicti Cinani, ovsem vsichni studovani na Harvardu a jinych prestiznim americkych univerzitach. Jsou velice ochotni, clovek ma pocit, ze se mu opravdu venuji a na kazdou otazku dostane odpoved, coz se mi v Cechach nestalo. Za jedno vysetreni jsme zaplatili v prepoctu asi 2800 CZK. To je jako dost astronomicka suma, ale nastesti nam ji nase nemecka pojistovna proplaci. V Shanghaji je ovsem vsechno dost drazsi nez u nas, tedy pokud chce clovek zit na takove urovni jako u nas. Tahle klinika poskytuje i tzv. clenske programy, clovek ma pak urcite vyhody ve srovnani s ostatnimi pacienty. Pro Filipa jsem jeden druh koupila pote, co byl v zari nemocny a tri dny nejedl a nepil a ja uz umirala strachy, aby nebyl dehydratovany, coz je u miminek dost nebezpecne. Nevim, jestli tady existuje neco jako pohotovost, kazdopadne bych se cinsky moc nedomluvila. Tohle clenstvi nam dava moznost, pokud neco potrebujeme, kdykoli zavolat a mluvit s doktorem, ktery nam poradi, co delat, pripadne doporuci nemocnici, kam jet.

K mistnimu stylu zivota rodiny cizincu (oznacuji se tady jako „expats“, zkratka z „expatrietes“-cizinec) patri mit tzv. Aji. V cinstine to znamena teta a dela pro rodinu ruzne domaci prace, hlida deti, co si kdo dohodne. Nektere Aji s rodinou i bydli, nektere jenom dochazeji ve dne. Pro nas byla Aji nutna uz od naprosteho zacatku, protoze jsem s Filipem nemohla jit ani nakupovat. V obchodech maji vetsinou velmi hlasite pustenou hudbu a on se strasne bal. Jak tak posloucham sve zname, mame asi dost stesti. Ja jsem s nasi Aji naprosto spokojena. Je ve veku moji maminy a ma dve deti ve veku mem a moji mladsi sestry. Bohuzel si s ni moc nepopovidam, i kdyz stale umi vic ona anglicky nez ja cinsky, ale postupem casu jsme vyvinuly komunikacni system z gest, citoslovci, psanych cislic a nekolika anglickych a cinskych slov, takze co potrebujeme,se domluvime. Pokud jde o neco slozitejsiho, tak ji to napisu a jeji dcera ji to doma prelozi. Nejpodstatnejsi ovsem je, ze ji ma Philip rad a je s ni spokojeny, kdyz maminka nekam jede nakoupit nebo neco zaridit.

Jsem velmi zvedava, jak to nas broucek bude zvladat s tolika jazyky. Maminka cesky, tatinek nemecky, Aji cinsky a k tomu slysi samozrejme taky anglictinu, s nim se bavime s ostatnimi. Kdyz jsem na tohle tema sbirala informace, docetla jsem se leccos. Asi nejcastejsi nazor byl, ze dva jazyky zvlada dite bez problemu a dalsi by mely byt pridany pozdeji. Jenze my jsme holt v trochu jine situace a diteti usi nezacpu. Snazim se aspon dodrzovat pravidlo multilingualni vychovy, aby na dite mluvila jedna osoba porad jednim jazykem. Je ve veku, kdy by mel zacinat rozumet jazyku. Nekdy mam spis pocit, ze mi sice dobre rozumi, ovsem s usmevem na rtech a rostackym vyrazem v ocich to zcela ignoruje. Kazdopadne pokud ma nekdo nejake zkusenosti s vicejazycnou vychovou deti, rada bych se je dozvedela. Lidi tady se k tomu stavi vetsinou ve stylu „To je uzasne, to se nauci tolik jazyku!“, ovsem mne v hlave porad sviti cervena pri vzpomince na vetu, kterou jsem si zapamatovala z knizky Doktorka z domu trubacu (v Cechach velmi znama autobiograficka kniha ceske lekarky v Bagdadu), kde psala, ze jeji syn byl v dusledku toho, ze na nej mluvilo spousta lidi ruznymi jazyky, mirne dusevne zpomalenejsi. Doufam, ze tak daleko to nedotahneme.

Velice popularni jsou tu take „baby grupy“. Nevim, jestli to funguje i u nas v Cechach, ale v zahranici jsem o tom docela dost slysela. Schazi se matky s detmi tak jednou za tyden vzdy v byte jedne z nich, deti si hraji a maminy si povidaji. My chodime do skupiny deti stejne starych tak +- 2 mesice, coz je velka vyhoda. Jednak clovek porovnava, coz se sice delat nema, ale stejne se neubranite, ale hlavne mame pak spolecna temata s maminkami a clovek se takhle dozvi spousta zajimavych veci a tipu. Filip se na zacatku docela bal, nechtel ani pul metru ode mne, nebyl moc zvykly na vic lidi, ale postupne se otrkava a dneska uz si hraje i chvili sam. To je taky vyhoda, kdyz si pak bude met zvykal na skolku nebo na spolecnost bez maminky.

Na zaver jeste poznamka ohledne baby papanicek. Detskych vyziv a prikrimu je tady k dostani celkem dost cinskych i importovanych. Z evropskych se tady prodava Heinz a HIPP, pak Gerber, to je tusim americka znacka. K dostani jsou tu i ruzne kase, spousta druhu mlek. Na zacatku jsem mela kapku problem, co mu bude davat : ze sklenicky nebo varenou stravu. Doporucuje se totiz mistni zeleninu velice dobre omyvat, loupat a dobre varit, coz samozrejme plati u nas taky, ale tady je to komplikovane tim, ze z vodovodu netece pitna voda a na hnojeni se v Cine pouzivaji „produkty po vykonani lidske potreby“ a timto zpusobem se lze nakazit nekterymi nemocemi, napr. zloutenkou. Z toho duvodu jsem na zacatku trnula strachy, ze ted predkladam memu miminku nejake skodlive bakterie a jine nebezpecne potvory. V okamziku, kdy jsem se dostala ke zdroji udajne naprosto ekologicke a vsemi zde vychvalovane zeleniny ze specilaniho zahradnictvi, prestal muj syn jist nejen zeleninu ale veskerou doma varenou stravu, takze se krmi jen ruznymi ovocnymi sklenickami, baby jogurtem a baby pudingem ze sklenicky, mamincinym mlekem a obcas kasi. Rozhodne mu to nevadi, ma energie dvakrat vic nez ja.

Pozdrav ze Shanghaje posila

Lenka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  01.03.02 14:27

Ahoj Lenko,
bylo prima se zase v myšlenkách vrátit do Číny. Žili jsme tam před narozením syna tři roky. Kdybys měla chuť, ozvi se :-) Lída, syn 2,5r lidakos@centrum.cz

 
Anonymní  19.04.02 15:18

Ahoj tady Eva. Můj manžel je z Číny, konkrétně ze Shanghaje. Mám také syna Filipa, v červnu mu bodou 3 roky. Byli jsme tam všichni na návštěvě, zhruba ve stejnou dobu jako ty Lenko. Byli jsme tam dva a půl měsíce a musím přiznat že už mi to stačilo. Zatím jsem tam byla jen jednou ale v budoucnu se tam budeme muset asi zase vypravit. Manžel by se tam nejraději přestěhoval, třeba teď hned ale mně se tam na stálo nechce. Možná budeme v budoucnu pendlovat sem a tam:)
Kdyby jste si někdo chtěl třeba povyprávět, tak napište třeba na: Eva.Hu@seznam.cz
 Ahoj

 
tic_tac
Nováček 2 příspěvky 16.03.04 14:32

Ahojte
nejdrive vsechny zdravim a hlavne ty, ktere ziji v zahranici. Ja ziji uz sedmym rokem v Anglii, dite zatim nemame, ale uz nejakou dobu se snazime :-)) Tvoje vypravovani o Sanghaji mi hrozne pripomina Pakistan, muj manzel se tam totiz narodil a vyrostl a spolecne jsme navstivili dvakrat. Vsechno je hrozne podobne, mam podobne zazitky i kdyz jsem tam stravila jen par tydnu, muzu se s tim plne ztotoznit. Jsem moc rada, ze emimino existuje a preji mimi vsem snazilkam.

Vložit nový komentář