Jak si probojovávám cestu k chození

lehaje  Vydáno: 19.02.12

Jmenuji se Lukášek a narodil jsem se mamince už skoro před dvěma lety. Musím říct, že to se mnou naši nemají jednoduché, ale posuďte sami. V těhotenství se mi v bříšku líbilo, nic jsem nevyváděl, a tak maminka jen koukala, když jsem se v 34. týdnu rozhodl podívat se na svět.

Na JIPce

Ve 3 týdnech

V půl roce

V roce

V 20 měsících
1 komentář

Samotný porod byl tak vtipný, že vydá na další deníček, no třeba vám to mamka někdy vylíčí, ale o to tu nejde. Na svět jsem tedy přišel v 34+5 v nemocnici v Ústí nad Labem. Jelikož byla má porodní váha přes 2 kila, tak mě ani jako rizikáče nebrali, a tak jsem byl skoro hned po porodu dán mamince na pokoj. Chvíli jsem se hřál na vyhřívaném lůžku, ale už tak po pár hodinách to vypadalo dobře, a tak jsem si hajal ve své postýlce.

Bohužel ne vše dobré trvá stále. Řekl jsem si, že nebudu tak hodný, jak to vypadá, a tak jsem začal zlobit. Už druhý den po porodu jsem při jednom krmení (byl jsme moc slabý na kojení, takže z flašky), pustil mlíčko jinam než mělo jít, a tak jsem na chvilku přestal dýchat, ale to byla ještě zrovna v pokoji sestřička, tak dala hned vše do pořádku. O den později tam ale sestřička nebyla a opět jsem přestal dýchat. Maminka si všimla, že jsem nějaký modrý. To jste měli vidět tu sestřičku, jak se mnou běžela na JIPku a jak do mě ještě cestou bušila, aby mě rozdýchala. To byl ale fofr. Najednou jsem byl středem pozornosti na celé JIPce. Zato mámě bylo ouvej, deset minut nevěděla, jak na tom jsem.

Naštěstí to nějakou sestřičku napadlo, že mamka bude bláznit, tak jí pak honem řekla, že mě zachránili a prohlíží mě pan doktor. Podle něj jsem měl „jen“ apnoické pauzy, která prostě nedošeňátka mají. Těmi pauzami jsem se najednou z neproblémového novorezaňete stal ohroženým speciálem a už se to se mnou vezlo. Panu doktorovi se nezdálo, že jsem nějaký moc klidný při koupání či přebalování. Nedal si vysvětlit, že jsem prostě jen milé hodné klidné miminko a zavolal ke mně neuroložku. Ta si mě prohlédla a zjistila, že jsem jako hadrová panenka, status hypotonický syndrom + další podezření na vývojové genetické či metabolické vady. Ty se naštěstí asi po dvou měsících neprokázaly, ale hypotonie mi zůstala dodnes. Je to taková moje kámoška, se kterou ale s mámou soupeříme.

Asi po patnácti dnech, kdy mě naši chodili na JIP jen navštěvovat a mamina donášela mléko, tak mě z JIPky propustili a mohl jsem se začít s tou mojí mamkou sžívat. Šlo nám to dobře. Po vysazení kofeinu na podporu dýchání se sice mamka trochu bála, ale já jsem byl hodný a už jsem potom v podobě nedýchání nezazlobil. A to byla ta správná doba začít bojovat s mojí hypotonií. Do porodnice za mamkou začala docházet rehabilitační sestra. Řeknu vám, vůbec se mi nelíbilo, co mi dělala, dokonce 5× denně. Když nás pustili domů, tak jsem si říkal, že bude klid, ale ono ne, máma převzala její funkci a klidně si v tom týrání pokračovala. Domů jsem tedy šel necelý měsíc po narození. Chudák taťka všechno bylo na něm, ale musím uznat, že se na můj příchod domů dobře připravil.

Po propuštění mě čekaly návštěvy všech možných doktorů, kteří strašně toužili mě vidět. No jo, jsem asi celebrita. To máte – oční, kardiologie, alergologie, pediatrie, neurologie, rehabilitace, psychologie. Někdy mi přišlo, že jsem byl víc na cestách než doma. Ale kromě těch malých problémů, které se postupně dávaly dohromady samy, nám ale zůstala ta moje hypotonie. Ta způsobila celkové opoždění vývoje. To tedy znamená, že jsem pásl koníčky v půl roce, ve ¾ roce jsem se přetočil na bříško, v 10 měsících jsem začal válet sudy a ve 12 měsících jsem se začal plazit. V té době ze mě byla neuroložka nadšená a slibovala mamce, že brzy přestaneme „vojtit“, že ta vzdálená meta lezení se už blíží.

Bohužel se ale nic nekonalo. Rozhodl jsem se, že tím plazením se dostanu všude, kam potřebuji, a tudíž jsem neměl potřebu se nějak víc přemáhat a zvedat se. No a když jsem skoro půl roku ve vývoji stál, tak to už i poklidná paní neuroložka začala být nervózní a musel jsem absolvovat všechny možné vyšetření, zda se něco neděje. Takže jsem si vyzkoušel EEG, magnetickou rezonanci a opět spoustu odběrů. Měli jste vidět mámu, jak se se mnou nervovala při odběru moči. Jsem prostě do toho sáčku nechtěl čůrat a hotovo.

Na vyšetřeních bylo vše skoro v pořádku, jen na rezonanci potvrdili moji velkou hlavu oproti mozku, a tak mamku vyděsili, že můžu mít epileptické záchvaty, a tak si mě od té doby ještě víc hlídá. Ale musím zaklepat - dobré, kdo ví, co tam ti doktoři viděli. Horší ale bylo čekání na výsledky z genetiky. Ty né a né přijít a přitom na to naši čekali jako na smilování. Měly mi totiž vyvrátit strašáka jménem svalová atrofie. Naši čekali už ¾ roku a stále nic. A tak mě neuroložka poslala s mamkou do Prahy, aby se na mě podívali jiní neurologové a případně zjistili, co mi je.

Mezitím kdy se čekalo na výsledky, jsem se rozhodl, že všem ukážu, že vlastně nemocný nejsem. Mamina mě o prázdninách vzala mezi děti na tábor a mě se to tak líbilo, jak ty děti běhaly, že jsem se rozhodl, že nezůstanu pozadu. A tak jsem z toho tábora jel již jako klečící. A pak už to šlo rychle, z kleku jsem se dostal do sedu, pak jsem dokonce i 4 dny správně lezl. Ale já jsem přece ten specialista, tak nebudu lézt normálně, že? Tak jsem si našel svůj vlastní způsob, zvaný přískok rukou a přísun nohou najednou. To mi zůstalo dlouho. A jak jsem byl tak vysoko, tak jsem zjistil, že najednou už jde vylézt na gauč a pak si i stoupnout.

Tak jsem mamce ve svých 20 měsících začal obcházet nábytek. A taky jsem si o dva měsíce později zkusil své samostatné kroky. Ty teda zatím moc neopakuji, taky proč, že. Mám svůj vychytaný způsob chůze. Já totiž na chození nepotřebuji nohy, ale jen kolena. A to byste viděli, jak na nich umím utíkat. Dokonce ani doktoři v té Praze nechápali, že můžu takhle na kolenou zdrhat, ale je to tak. Já jsem prostě Schwarzenegr, mě to prostě nebolí. Mamka mi sice dává něco na kolena, ale mě je to jedno, spíš mi to překáží, než aby mi to ulehčovalo tu moji „chůzi“.

No a dostali jsme se tedy k té Praze. Absolvoval jsem tam další spousty vyšetření a z nich opět nevyplynulo nic. Podle doktorů mi prostě už nic není. Hypotonie se hodně zlepšuje, svaly už mám silné, jen ta rovnováha mi ještě chození úplně neumožňuje. A co je hlavní, genetické výsledky konečně došly a svalová atrofie to není. Takže našim spadl obrovský kámen ze srdce. Tak to jen abyste teda věděli. Já jsem prostě zdravý, jen se mi chodit úplně nechce, ale brzo začnu, jen počkejte.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
kozimura
Ukecaná baba ;) 1964 příspěvků 19.02.12 00:12

Držím tvojí mamince palce a přeji pevné nervičky a ty už ji nezlob a pěkně se rozchoď, ať ví, že má zdravého, akčního chlapečka ;-)
Krásně a vtipně napsaný deníček skvělé trpělivé maminky :palec:

 
verububu
Závislačka 4436 příspěvků 19.02.12 07:03

Máš statečnou mamču a koukej utíkat :kytka: :hug:

 
Sluníčko28
Kelišová 7118 příspěvků 19.02.12 07:36

Krásně napsaný deníček. Přeji mamince i Lukáškovi, ať přestane být brzy „lenochem“ a rozchodí se. Hodně štěstí.

 
cher  19.02.12 08:02

Zdravím Lukáška i maminku. Naše Emma (téměř 21 měsíců) má taky hypotonii a do roka nedělala nic, kromě mizerného pasení koníků. Jenže ani nechtěla cvičit Vojtuli, tak jsme ji nechali prohlídnout nerologem a ten řekl, že Vojtovka není nezbytná. Nakonec nás holka překvapila a po roce to šlo docela rychlým tempem, začla se správně plazit, pak lozit a sedět a od 17-ti měsíců chodí. Akorát, abychom si moc neoddáchli, tak křiví chodila na vnitřní stranu, tak nás čeká návštěva u ortopéda. Držím Lukáškovi palce, aby všechno správně dohnal :kytka:

 
Dellynka  19.02.12 08:10

Moc hezký deníček,četla jsem jedním dechem :kytka: .
Lukášku,přeju hlavně hodně zdravíčka a štěstí do života.Určitě to brzo všem ukážeš a budeš běhat jak čambrda,protože věř tomu nebo ne chození je stráášně fajn :hug: .
Mamince držím palce :kytka:

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 19.02.12 09:07

Krásný deníček ;) Lukáškovi a jeho statečné mamince přejem už jen tšěstí a hlavně zdravíčko :kytka: :hug:

 
Elennn
Zasloužilá kecalka 991 příspěvků 19.02.12 10:26

Krásný deníček :potlesk: ,přeji zdravíčko :kytka: :kytka:

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 19.02.12 12:40

Lukášku, jsi velkej šikulka, sice se určitě tvoje mamča těší až začneš běhat „normálně po dvou“ :dance: . Tak šup šup, lenošení už bylo dost tak překvap maminku a trošku i sebe a začni běhat - je to totiž velká sranda :hug: .
Luky přeji tobě i mamince hodně zdravíčka :hug: :kytka:

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 19.02.12 15:59

No fuj, jsem se bala az do konce denicku. To je super ze to neni atrofie. Ta genetika to cekani je horor. Ja jsem cekala na svuj „rozsudek smrti“ tri mesice a byl to hnusakovity hnus.
Lukasku sup sup, zacni uz chodit at ma maminka radost:_)

 
travovka5
Kecalka 129 příspěvků 19.02.12 16:54

Ty lupínku jeden, už tu mamku nezlob a šupajdi pěkně po nožkách. Ústeckou JIPku známe také dobře, my ale byli v pátém patře, vy asi ve čtvrtém, že? Staral se o vás MUDr. Pajerek, nebo někdo jiný?

 
lehaje
Kecalka 215 příspěvků 20.02.12 10:17

Díky všem,
My jsme byli ještě ve čtvrtém. Ještě že tak, protože jinak by s ním možná sestřička nestihla doběhnout. No radši nemyslet.
Loki01to čekání bylo opravdu strašné. Někdy jsem se bála, že to psychicky nezvládnu, ale my aspoň měli ty dílčí úspěchy a prostě jsme si řekli, že to mít nebude a hotovo. Doufám, že tvoje čekání pak bylo taky aspoň s trochu dobrým výsledkem.

JInak Lukášek včera udělala asi 20 kroků :dance: SEstřička mi doporučila motivovat lentilkou - a najednou to jde :mrgreen:

 
Nelisa
Neúnavná pisatelka 15303 příspěvků 20.02.12 14:21

Leni, krásně napsaný. :hug: A velká gratulace k dalším krůčkům. :dance: :dance: :dance:

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 20.02.12 15:14

Lehaje: děkuju, jo bylo to vporadku, já i potomek budeme žít snad normálně:)
Motivaci lentilkou si zapamatuju:)

Příspěvek upraven 20.02.12 v 15:14

 
misa a dodik  20.02.12 23:24

moc krasny

 
cherubínek
Kelišová 7257 příspěvků 21.02.12 08:22

Leni :dance: :dance: :dance: 20 kroků :dance: :dance: :dance: :dance: to je super. Musíte přijít aby tady Honzíka pořádně prohnal. :hug:

 
Aladina
Echt Kelišová 7584 příspěvků 21.02.12 20:42

Leni - moc hezky napsaný. :palec: :potlesk:
Lukášku - však ty jim ještě jednou ukážeš. :hug: :hug: :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček