Tomášek si své místo vybojoval

maki3012  Vydáno: 27.06.14

Tomáškův boj o místo na tomto světě bude trochu delší… Sedněte si, udělejte si kávu.

Když bylo našemu prvorozenenému synovi 18 měsíců, rozjodli jsme se s manželem, že se pokusíme o druhé miminko. U Filípka jsem otěhotněla na první pokus, takže když se nám první tři měsíce nedařilo, vypočítala jsem si plodné dny a čtvrtý měsíc jsem viděla krásné //. Měli jsme radost, trochu se ve mně mleli pocity, zda dvě děti zvládnu, ale říkala jsem si, že to zvládli všichni.

O mém těhotenství věděli první tři měsíce jen nejbližší kamarádky. Vždyť nám taky začátek druhého trimestru začínal tak hezky v období Vánoc, takže jsme měli pro rodinu krásný dárek k Vánocům. Lékař těhotenství potvrdil, vyšetřil mě, udělal stěry, různé vyšetření a já šla s krásným pocitem domů.

Za dva týdny mi zvonil mobil, ozvala se sestřička z gynekologie, že mám opět nález na čípku (mám za sebou již jednu konizaci) a že vzhledem k těhotenství se to musí řešit hned, takže mě odkázali na kliniku CGOP, kam jsem již dříve docházela. Ovšem volný termín měli až po Novém roce, za měsíc a půl, což mě znepokojilo. Tak jsem kontaktovala kamarádku Petru, která pracuje v motolské porodnici, zda se mám něčeho obávat a co to pro těhotenství znamená. Petra mi hned na druhý den vyjednala vyšetření v kolposkopické ambulanci doktorky Robové, ke které není jednoduché se dostat.

Druhý den ráno jsme se tedy vypravili do Motola, kde mě pani doktorka hned vzala a vyšetřila. Zavolala si k sobě ještě svého manžela, docenta, který měl ordinaci hned vedle. Ona si kousala nožičku od brýlí, on se škrábal na bradě, prohodili mezi sebou pár lékařských termínů a po společné konzultaci se rozhodli udělat mi biopsii z děložního čípku. Nic bolestivého, ale proud krve mě dost vyděsil.

Paní doktorka mě usadila vedle sebe na židli a šla rovnou k véci. Nebrala si servítky a řekla mi na rovinu, co si o nálezu myslí. Vůbec se jí to nelíbilo, podle ní to vypadá jako nádor, který by bylo nejlepší okamžitě operovat. Ovšem za prvé by bylo riziko pro miminko (celková anestezie) a za druhé, pokud by to mimčo zvládlo, s největší pravděpodobností bych ho nedonosila, protože už jedna jizva na čípku je a druhá by byla ještě větší problém.

Každopádně jsem si musela počkat na výsledky biopsie, kde se ukáže, co přesně to na čípku mám. Už z ordinace jsem vycházela se slzami v očích, čekal na mě vyděšený manžel. V autě jsem mu vše řekla a sesypala se jak domeček z karet. Vzal si dva dny volna a já celé dva dny probrečela v posteli, než jsem byla schopna opět fungovat.

Začínaly se blížit Vánoce a mně to přišlo jako nejsmutnější období. Manžel vytiskl do obálek fotky ultrazvuku jako dárek a mně to přišlo naprosto zbytečné. Nevěřila jsem, že bych mohla očekávat dobré zprávy.

Den před Vánocema mi volala Petra, že urgovala výsledky z biopsie a že má pro mě dárek - výsledky vyšly, jak nejlepé mohly! Jednalo se o kondylom, atypický nález, který sice není nic dobrého, ale vyřeší se to až po porodu. Jen jsem po zbytek těhotenství musela docházet na kontroly do Motola a čekala na rozhodnutí, zda budu moct rodit normálně, nebo plánovaným císařem. Tomu dávali tak 9 0%, ale hlavně že miminko můžu donosit.

Byla jsem šťastná. Vánoce proběhly krásně, rodina byla z překvapení nadšená.

Týdny pomalu ubíhaly, bříško rostlo, všechny ultrazvuky a vyšetření miminka dopadly na výbornou. Zrovna jsem byla ve 28.tt, když jsem se po ránu probudila a necítila se dobře. Během dne nastoupila silná a nepřestávající bolest do podbřišku, která mě donutila celý den ležet, nechat dvouletého syna, aby si sám hrál. Pak jsem povolala manžela z práce, abych se dohrabala ke svému doktorovi.

Tam mě vyšetřili, ale na nic nepřišli. Měla jsem si jít domu lehnout a kdyby se to náhodou zhoršilo nebo jsem dostala horečku, mám jet do nemocnice. Opět jsem kontaktovala Petru a ta byla připracená, že by se na mě v Motole podívala, zrovna sloužila noční. Celý zbytek dne jsem ležela.

Ve čtyři ráno mě vzbudila silná bolest na pravé straně a cítila jsem, že mám horečku. Naměřila jsem si něco přes 38°C, vzbudila jsem manžela. Řešili jsme, co dělat a co hlavně se starším Filípkem, když potřebujeme jet do nemocnice. V bolestech jsem vydržela do osmi do rána, kdy si pro něj přijela kamarádka. Petra už měla po noční, ale stihla informovat lékaře a ti už na mě čekali. Vzali mě hned, dokonce už jsem měla domluvený i pokoj, že domů nepůjdu.

Vyšetření bylo dlouhé, koukalo na mě spoustu doktorů. Dělali mi ultrazvuk miminka, monitor, ultrazvuk slepého střeva, několik odběrů krve a moči… pořád kolem mě někdo běhal a něco se dělo. Celý den jsem nedostala najíst, takže mi dávali pořád kapačky s různou výživou a magnesium.

V pět večer za mnou přišel asi šestý doktor, že se jedná o zánět slepého střeva. Měla jsem prý hodně špatné výsledky krve, takže už jen čekají na volného anesteziologa a budou mě operovat.

V sedm večer už jsem ležela na sále. Operace trvala 1,5 hodiny pod celkovou narkózou. Šest stehů na břiše. První otázka zněla, zda je miminko v pořádku. Hned jsem kontrolovala, zda mi nezmizelo bříško. Bylo tam!!! A prý bylo v pořádku. V nemocnici jsem si poležela týden na rizikovém těhotenství. 3× denně kontrololali miminko, péče byla výborná.

Po propuštění jsem odjela na týden k rodičům, kteří se mi zatím starali o Filípka. Trvalo to, než jsem začala normálně fungovat. Jizva dost bolela a já se cítila slabá. Ale byla jsem ráda, že je miminko v pořádku. Tomášek prostě bojoval. Zbytek těhotenství probíhal bez komplikací, jen jsem měla naordinovaný klidový režim, protože byla velká pravděpodobnost, že se miminko narodí dřív. Za prvé kvůli čípku a za druhé kvůli tomu, že i Filípek byl nedonošený a mně se pak brzy začal čípek zase zkracovat. Takže mi Petra hrozila, že jestli se nezačnu šetřit, nechá si mě v nemocnici. Ať je prý miminko donošené alespoň do 37. tt.

Na posledním vyšetření v kolposkopické ambulanci u docenta Roba mi řekli, že můžu rodit přirozeně, takže můj plánovaný císař na 2.června se ruší.

Poslední týdny byly dlouhé, náročné, vyčerpávající. Jakmile jsem dokončila 37. tt, přála jsem si každý den rodit. Po každé poradně mi Petra říkala, že každým dnem porodím, jelikož se už otvírám. Ovšem nic se nedělo. Při poslední kontrole mi ultrazvukem přeměřila miminko - váha vypočítaná na 4 kila mě vyděsila, takže jsem souhlasila s Hamiltonovým hmatem. Pokud by nezabral, počkáme týden a půjdu na vyvolání.

Odjeli jsme tedy domu, ale nic se nedělo, jen jsem dost špinila, ale s tím jsem měla počítat. Manžel raději nešel do práce, kdyby to náhodou přišlo. Odpoledne vzal Filípka ven a já odpočívala. Najednou jsem v 16 hodin začala cítit kontrakce. Byly hned po pěti minutách. Vydržela jsem počítat hodinu, pak jsem povolala manžela domu, moje rodiče vyrazili pro Filípka. Volala jsem Petru, že se asi zadařilo a rodím. Ovšem Petra to odpoledne odjela do Jizerek na dovolenou, takže povolala opět své kolegy, kteří už na mě čekali.

Na monitoru kontrakce potvrdili, jen jsem se od ranního vyšetření nijak víc neotvírala, takže manžela poslali domu a mě poslali na čekací pokoj. Chodila jsem do sprchy, po pokoji, chvilkama ležela, hopsala na míči, až jsem po třech hodinách měla silnější kontrakce po třech minutách a otevřená na 4 cm.

Volali jsme manžela. Mezitím mě poslali na porodní pokoj, dali klystýr a opět jsem čekala na další posun. Zdálo se mi to nekonečné. Bolesti byly silnéjší, stále po třech minutách. Hodinu jsem ležela na zádech na monitoru, až jsem poprosila PA, zda by mě odpojila a mohla jsem se trochu projít a dát si sprchu. Ještě mi píchla plodovou vodu a pak mě vysvobodila, mohla jsem vstát a dojít si to sprchy. To byla úleva.

Byla jsem tam celkem dlouho, ale začala jsem cítit tlak jako na velkou, takže jsem si sedla na záchod a i po klystýru se ve mně opravdu ještě něco našlo. Trochu jsem se totiž bála, že rodím do záchodu.

PA mě vyšetřila - byla jsem na 6 cm, tak jsme se dohodly, že dojde zařídit epidural, abych si trochu odpočinula a nabrala sílu. Já se mohla opět projít, ovšem jakmile jsem se zvedla, kontrakce začaly být nesnesitelné a hned po minutě. PA mě asi slyšela, jak křičím. Hned přiběhla a snažila se mě dostat na lehátko, ale mně bylo v poloze ve stoje tak dobře, že jsem se začala bránit a odmítala jsem už spolupracovat. Vynadala jsem jí, že se ve mně jen hrabe a mě to bolí, takže si prostě nelehnu. Načež se asi trochu naštvala i ona a řekla, že si lehnout musím, protože rodím a miminko na zem porodit nemůžu.

Než jsem byla schopná si lehnout, přišly ještě tři kontrakce. Pak do mě PA opět strčila ruku - a to už mě naštvalo tolik, že jsem se z posledních sil předklonila, ruku jí vyndala a zařvala, ať už na mě nesahá. PA mě ale ujistila, že to, co cítím, není moje ruka, ale hlava miminka a že při další kontrakci mám začít tlačit.

V tu chvíli přiběhla doktorka, dětská sestra a pediatrička a já pochopila, že miminko už tu opravdu budu za chvilku mít. Manžel mě jen držel za ruku a ani nedutal. Jen v době kontrakcí mě podporoval a povzbuzoval.

Bolest to byla šílená, ovšem, když mi PA řekla, že se miminku nedaří dobře, nakoplo mě to a z posledních sil jsem na třetí kontrakci Tomáška vytlačila.

Bylo ticho. Na břicho mi ho nedali, hned ho položili na vyhřáté lúžko. Byl úplně modrý. Bezvládné modré tělíčko, které neplakalo. Začali ho křísit a rozdýchávat. Doktorka mi ukázala pupečníkovou šňůru. Byl na ní velký uzel. Tomášek si ho cestou na svět utáhl a byl bez kyslíku. Navíc měl omotanou šňůru kolem krku.

Zdálo se mi to nekonečné, s manželem jsme se na sebe vyděšeně dívali a pozorovali práci lékařů. Konečně se rozplakal a začal sám dýchat. Tomášek tady zabojoval potřetí!!! Doktorka řekla, že měl obrovské štěstí.

Teď tu vedle mě spinká v postýlce, všechny výsledky má v pořádku a já doufám, že to špatné už si vybral. Je to náš velký bojovník!!!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 27.06.14 07:06

Gratuluji k narození miminka, ikdyž byl a konci také dost dramatický, ale naštěstí je všechno v pořádku to je nejdůležitější :kytka: :potlesk:
Tomáškovi hodně zdravíčka a štěstíčka do života-je to bojovník :srdce:

Já měla u druhého syna také dost drama, synovi přestalo tukat srdíčko už při tlačení, narodil se úplně šedý, uplně bez barvy jakéhokoli pohybu AS MĚL POUZE 3-6-7,museli ho dlouho resuscitovat, pak byl 5 dní v inkubátoru plně na kyslíku-byl 10dní přenášený, v papírech má že měl po porodu těžkou perinatální asfyxii, měl pupečník také okolo krku a hodně utažený, nakonec našeho miláčka vrátili zpět do života :srdce: :* a ikdyž sme dlouho museli chodit do rizikové a na různé vyšetření, je UPLNĚ V POŘÁDKU A VE VŠEM HROZNĚ MOC NAPŘED :potlesk: JE TO TAKÉ BOJOVNÍČEK a naštěstí naprosto zdraví!
všechno mám v děníčkách o porodech, tento má název SLZY ŠTĚSTÍ, kdo by měl zájem si přečíst ;)

 
Misel02
Závislačka 4248 příspěvků 27.06.14 07:20

Dobré ránko autorko, tvůj deníček je moc pěkný a pěkně se čte. Gratuluji ke tvému druhému synáčkovi, který je velký bojovník. Přeji Vám i celé Vaší rodině hodně štěstí do života:-)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 27.06.14 07:45

Preju hodne zdraví cele rodině :kytka:

 
Riky69
Závislačka 4903 příspěvků 1 inzerát 27.06.14 08:13
:srdce: :hug: :srdce: :mavam:
 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 27.06.14 08:20

@pajinka111 můj syn měl AS 1-4-7!! A je to taky naše šikulka, ani nebyl v inkubátoru, jen jsme leželi v porodnici 10dnů, měl antibiotika, vyšetřili od shora dolů, nyní kontroly na neurologii, ale jenom pro klid duše. ;)
Ty děti prostě umí zabojovat. :hug:

Příspěvek upraven 27.06.14 v 08:22

 
janninna31
Zasloužilá kecalka 974 příspěvků 27.06.14 08:26

Moc gratuluju. dopadlo to bajecne at se dari cele rodine :kytka:

 
Balloo_1
Závislačka 2523 příspěvků 27.06.14 08:59
:andel: :srdce:
 
Edita2
Ukecaná baba ;) 2217 příspěvků 15 inzerátů 27.06.14 09:16

Moc hezky napsané :) slzičky mi ukáply dojetím :) je to bojovník :) přeji moc zdraví i štěstí vám všem :) :srdce:

 
quinny
Neúnavná pisatelka 16321 příspěvků 2 inzeráty 27.06.14 10:48

Pribeh se stastnym koncem a to je hlavni. At uz se vam jen dari. :palec: :dance: :srdce:

Za me mi tam trosku vadi to nasili u porodu. Nebyt toho pousteni vody a nuceni do neprirozenych poloh, treba by vse mohlo byt jinak… :*

 
Lucie12345  27.06.14 11:48

Taky mám slzy v očích.. Je to nádhera :)) Měla jsem taky komplikované těhotenství, i když ne tak jak ty, hrozil mi předčasný porod atd. a celou dobu i teď po porodu si říkám, jak byl (také Filípek) statečný a bojoval a všechno to zvládl :) Děti jsou úžasné. Moc vám přeji rodinné štěstí!!

 
Geace
Povídálka 20 příspěvků 27.06.14 14:07

To jste dobrá, že jste se v bolestech dokázala ještě bránit, že ležet nechcete… :potlesk:

 
kopretinka1211
Závislačka 4014 příspěvků 27.06.14 21:47

Jsem ráda, že vše dobře dopadlo a mohla jsem byt u toho :hug: Tomášek je nádherný a je to velký bojovník :srdce:

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 27.06.14 22:09

Hodne zdravi a stesti :kytka: :hug:

 
svycarka
Kelišová 6330 příspěvků 28.06.14 00:00

Jezis ja jsem tak Rada, ze to vse dobre dopadlo :kytka: Hodne stesti Tomasku a hodne radosti cele rodine. :hug:

 
Yabe
Zasloužilá kecalka 991 příspěvků 30.06.14 19:45

Krasne napsany denicek :)

Příspěvek upraven 30.06.14 v 19:48

 
Yabe
Zasloužilá kecalka 991 příspěvků 30.06.14 19:46

Uff…drzim vam vsem pesti at uz to spatne mate timto za sebou!

 
marketa-mouchova
Povídálka 46 příspěvků 04.07.14 14:40

Přeji Vám i Tomáškovi moc štěstí a zdraví! Samozřejmě moc gratuluji k dobrému konci, určitě Vás čeká už jen to dobré ;) My máme také Tomáška, šel císařem a byl úplně v pořádku :)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele

Inzeráty uživatele