Jak si vybrat místo k (z)rození

hrnoulek  Vydáno: 11.12.13

Dlouho jsem váhala jestli tenhle deníček sepsat nebo ne, protože se určitě najde hodně kritiků, ale pro ty jsem to nepsala. Rozhodla jsem se to sepsat pro ženy váhající a nerozhodnuté, aby viděly, jak se věci v životě mění a že nikdy neříkej nikdy, hlavně u porodu ne - protože tam je nakonec stejně všechno jinak, než si člověk naplánoval.

První den
1 komentář

7 měsíců a vymýšlení čertovin


1 komentář

V létě 2012 došlo i u mě k radostnému zjištění, jen pár dní po očekávané menstruaci jsem zavětřila jako lovecký pes - že by? Antikoncepci jsem sice nebrala, ale obvykle jsme se chránili jinak, tak jsem to nepovažovala za úplně pravděpodobné a vlastně jsme se ani cíleně nesnažili. Když ale těhotenský test ukázal dvě čárky, celá natěšená a vlastně radostně vyplašená jsem naklusala k doktorovi. Sestřička si to spočítala a objednala mě na další týden, že to už prý bude vidět srdeční akce. Ty bláho, říkám si, to mrně je tam takovou chvilku a už mu bude bít srdíčko… Krásná představa.

Další týden mě pan doktor uvítal s úsměvem (netradiční, jinak působí dost morousovitě). Po vyšetření mi říká: „Tak je to tam MAMINKO. Termín duben 2013.“ Ty bláho, já budu maminkou, samým dojetím jsem mu div nedala pusu.

A tak začal kolotoč krásných příprav. Měla jsem kolem sebe už nějakou tu kamarádku s dítkem či dětmi, a tak jsem začala pilně studovat, co a jak a proč se v tom těhotenství dělá, co se děje, jak mimi roste… Cítila jsem se báječně, žádné nevolnosti, žádné potíže, všechny testy v pořádku, prostě pohoda.

Takže jsem pokračovala v běžném nasazení - na podzim jsem lezla na zahradě po stromech a česala ovoce (omdlíval z toho jen nastávající dědeček), dokonce jsme si s manželem udělali ještě akční sportovní dovolenou pro nastávající maminky s lezením po skalách a spaním ve stanu. Na podzim jsem odjela opět pracovat do zahraničí, sice pouze pod podmínkou, že jsem si domluvila speciální „maminkovský“ režim, ale prvních 14 dní jsem se stejně nevyhnula práci 13 hodin denně. No ale pořád mi bylo báječně. Čas na odpočinek jsem měla, dobré jídlo, neměla jsem žádné starosti s domácností, první screening před odjezdem byl v pohodě, genetika ok, tak co.

S rostoucím bříškem jsem se pomalu začala chystat i na porod. Už jsem věděla, že pokud to dám, chci rodit co nejpřirozeněji, nejlépe bez medikace a v co největším klidu, že chci mít po porodu mimčo u sebe, žádná oddělená vyšetření, v ideálním případě nadstandardní pokoj, kde budeme moci být i s manželem.

Na předporodním kurzu se mi líbily možnosti naučit partnera nějakou uvolňující masáž, studovala jsem aroma olejíčky k porodu, no prostě jsem to docela prožívala. Když jsem to vzala kolem a kolem, nějak mi má kritéria nesplňovala žádná porodnice až snad na jednu, ovšem od nás vzdálenou nějakých 130 km, což se muži moc nelíbilo. Měl strach, že mě nedoveze vcelku. ;-)

Začala jsem tedy pátrat v bližším okolí. A čím víc jsem věděla, co chci, tím méně jsem nacházela vhodných možností. Nakonec volba padla na jedno místo s lepší dostupností, ale i tady jsem nebyla pořád spokojená. Na porod doma jsem vůbec nepomyslela - u prvního mimi jsem se toho bála, nebyla jsem si jistá, jestli bych to zvládla, jak je to tu legislativně a s bezpečností. No prostě nebyla to moje volba.

Někdy na přelomu ledna a února se ale začaly měnit okolnosti, těhotenství bylo pořád v pohodě, já jen kvetla (na Silvestra jsem ještě byla s kamarády na běžkách), no prostě paráda. Ale kdykoliv se blížil termín poradny (i když teda dodnes nevím, proč se tomu říká poradna - nikdy mi nic neporadili a na dotazy nebyl čas), znejistěla jsem. Sice jsem se těšila, až mi pan doktor zase řekne, že je vše v pořádku, ale zároveň jsem byla trochu nesvá. A tak kdykoliv mi sestřička změřila tlak, naměřila na moje poměry tlak dost vysoký. Vždycky na mě mrkla: „Vy ale nemáte vysoký tlak, že ne? Zkusíme to za chvíli.“ Další měření bylo vždy lepší, ale horšilo se to. Já jsem ale věděla, že vysoký tlak opravdu nemám, dokonce jsem si domů půjčila tlakoměr a měřila se před spaním, po spaní, po sprše, po vaně, po cvičení, po žehlení a nic. Tlak pořád můj obvyklý nízký. Jen v té ordinaci to vždycky nevyšlo.

Pomalu mi začalo docházet, že se u mě projevuje klasický syndrom bílého pláště a s něčím takovým se porod v porodnici, kde vás hlídají horem dolem, plánuje dost těžko. Čím víc se blížil duben, tím víc jsem nacházela nedostatků na vybrané porodnici a tím větší důvěru jsem cítila v sebe sama a své dítě, že to spolu zvládneme. Cvičila jsem těhotenskou jógu, povídala si s miminkem, uvědomovala si hodně sebe sama i nás jako celek. Manžel pořád opěvoval moji krásu i rostoucí bříško. To mimochodem ještě v na konci zimy nebylo pod kabátem skoro vidět, takže nárok na uvolnění sedadla v tramvaji nebo autobuse nevznikal. Naštěstí jsem to až do konce těhotenství nepotřebovala, takže žádná tragédie. Nejvíc mě vždycky bylo líto, že mě pouštěly starší paní, někdy bábinky, co sotva samy udržely v jedoucím buse stabilitu.

A tak zhruba v době, kdy se maminky od obvodních gynekologů stěhují do poradny do vybrané porodnice, došlo u nás ke zvratu - domluvila jsem se s porodní asistentkou, co jsem k ní chodila cvičit, že pokud bude všechno, jak má být, do žádné porodnice se nepojede a mimi se narodí doma. Manžel nebyl s mojí volbou úplně uchvácený, ale postupně to zpracoval a dost mě podpořil. Navíc bylo nutné počítat s alternativním plánem, kdyby byla třeba porodnice, takže jsem měla normálně zabalenou tašku a připravený porodní plán.

Po ukončení návštěv u gynekologa jsem začala docházet do poradny ke své porodní asistentce a světe div se - daly jsme si čaj, probraly, jak se mimi hýbe, jak se má, jak se mám já, co mě aktuálně trápí nebo zajímá, změřil se tlak - a byl úplně normální. Postupně jsem jí už předem hlásila, jak je mimi položené, kde má hlavičku, nožičky, ona mě změřila a prohmatala. Vše v pohodě a přátelské atmosféře a ne jak na běžícím pásu u doktora.

Postupně jsme se začaly bavit i o termínu porodu. Tady nastal trochu kámen úrazu - kolem mého termínu měla být moje PA někde pryč na konferenci, a tak to byla trochu složitá diskuse. „Jako kdybys rodila v pátek večer, tak to ještě dám. Ráno prostě rovnou naklušu na přednášku. No pak to ty dva dny nepůjde a pak to zase bude v pohodě.“

Bohužel jsem musela shánět i pediatru, která bude ochotná převzít do péče novorozeně po domácím porodu a ještě třeba přijít na první návštěvu domů. Přestože jsem měla ještě jiné požadavky, bylo to nakonec v pohodě a pediatra se našla dokonce v místě našeho bydliště. Ovšem opět v době mého termínu byla kdesi mimo Prahu na nějaké konferenci.

Takže začátkem dubna moje „rozhovory“ s mimčem vypadaly asi takhle_ „Hele zlatíčko, kdy se vlastně budeš chtít narodit? No bylo by lepší, kdyby to nebylo teď v sobotu, ale kdybys chtěl v pátek nebo v pondělí, tak to by byla paráda.“

Prostě velký blázinec. Nakonec jsem se musela celé věci zasmát. Řekla jsem si, že mimi si řekne, až bude potřebovat a pustila starosti z hlavy. Díky tomuhle „zdržování“ a možná i proto, že jsem v dubnu měla docela dost práce, přestože jsem už byla na mateřské, minuly dny, kdy byla pryč PA i pediatra a já byla stále těhotná a kulatá. ;-) Kolegové už si ze mě každý další den utahovali, co že tam dělám, že mám přece rodit, ne?

Byl týden po termínu a pořád nic. Tak jsem se pomalu začala bát, abych nakonec neskončila v porodnici z nutnosti porod vyvolat. Ve čtvrtek jsem byla zase u PA v poradně a pořád to nevypadalo, jako že se něco bude dít. Tak jsme se domluvily, že pokud se mimi nenarodí do neděle, dám si v pondělí speciální maminkovskou shiatsu masáž zaměřenou na vyvolávací body a zkusíme mimi vylákat ven. Ve chvíli, kdy jsem se během pátku začala těšit na pondělní masáž, mi došlo, že k ní určitě nedojde, že tu radost už mi prcek neudělá. :-D

V sobotu mi odešla hlenová zátka. V neděli nad ránem jsem asi ve 4 vstala a šla se posadit s knihou do křesla. Kontrakce nebyly nijak silné, ale na spaní to už moc nebylo. Koneckonců byl to desátý den po termínu, tak jsem byla odpočatá do zásoby a parně taky patřičně natěšená, že teda už. Někdy po osmé vstal manžel, tak mu povídám „Dneska se staneš tatínkem.“ Jeho úžas ve tváři byl takový, jako bych mu zatajila celé těhotenství. :-)

Já jsem kupodivu byla úplně klidná. Zavolala jsem PA, že teda dnes, ona že OK, ať se ozvu, až to začne být aktuální. Pěkně jsem si prodýchavala bolesti, těšila se, že si ještě dám snídani a možná i oběd a že mi nikdo nebude kecat do toho, jestli smím nebo nesmím jíst a pít. Tak v tomhle jsem se teda šeredně spletla - moje tělo dost protestovalo, cokoliv jsem se pokusila sníst, šlo ven, takže tudy cesta nevedla.

Někdy brzy odpoledne byly kontrakce z ničeho nic dost rychlé (cca po 3 min). Volám svojí PA, to už do telefonu funím, sem tam nemůžu mluvit a jen heknu „Moment.“ Tak si tak chvíli vzdychám do telefonu a přijde mi to vlastně dost komické. V telefonu je chvíli ticho a pak se ozve památečná věta - „Ty kočko… to už vypadalo dost účinně… Necítíš už náhodou hlavičku???“

No tak mě porazilo. Tak po instruktáži po telefonu jsme si tedy vysvětlily, jak se věci mají a co se dá očekávat, ale závěr byl jasný. „Nestihnu u tebe být dřív jak za dvě a půl hodiny, bylo by lepší, kdybych zavolala kolegyni, ta u tebe může být dřív.“ Došlo k tomu, co jsem nejmíň chtěla - díky pozdnímu rozhodnutí rodit doma jsem už neměla žádnou záložní PA právě pro případ, že ta moje nebude moci. V tu chvíli se mi do porodnice ale hodně nechtělo, vše probíhalo ukázkově, já to celkem dávala, ale nemůžu říct, že by mi nezatrnulo. Nakonec jsem souhlasila s kolegyní, měla jsem na ni velmi dobré reference a navíc byla u porodu mé kamarádky a té jsem věřila dost.

Takže jsme volaly jinou PA - to už volal manžel, já už byla zcela pohlcená v jiném světě. Sedla jsem si do křesla, zavřela oči a přestala existovat, vlastně to vypadalo, jako že se nic neděje - kontrakce najednou po 10-15 minutách, pohodička. Jakoby z dálky ke mě pronikla informace, že nová PA u nás bude za 40 minut. Pohoda, říkám si, třeba za dvě hoďky. Najednou bylo vše tak pomalé, že bych tam snad dokázala sedět až do večera. Toliko o pozastavení porodu hlavou. ;-)

Naše nová PA mě po příjezdu prohlédla a konstatovala, že kdybychom chtěli, stále ještě máme dost času stihnout i tu porodnici! A to prosím byly 4 odpoledne a v poledne to už vypadalo, že regulérně rodím. :-) Odeslala mě do vany a věci se zase daly do pohybu.

Někdy kolem šesté jsem začala být trochu vyčerpaná, přeci jsem jsem od rána nejedla kvůli zvracení, i když tomu se podařilo zabránit, když jsem zjistila, že je mi zle, jen pokud ležím a přijde kontrakce. Po změně polohy už se to neopakovalo, ale v těch 6 už jsem se trochu naštvala a nacpala jsem se hroznovým cukrem, co jsem měla na závody. Koneckonců porod je taky druh vrcholového sportu.

V tuhle dobu mi začínalo být ouvej a na krátkou chvíli mě přepadly pochyby - kontrakce už jsem si moc neužívala, bolelo to jak čert, velký tlak na kostrč a konečník mi podsouval myšlenky typu „jsi pitomá, mohli ti v nemocnici něco píchnout, to byl blbej nápad nebo nebyl vůbec blbej nápad mít dítě? To se ti chlapi na světě mají, zasít a jít od válu…“ To ale trvalo fakt jen pár minut, než mi konečně praskla voda.

Ta úleva byla obrovská, dostala jsem oddechový čas, uvědomila jsem si, že jsem doma, v pohodě, na cestě už je náš malý zázrak, jsem po boku milujícího muže. Ten mimochodem většinu porodu proseděl s počítačem v rohu našeho pokoje, protože jsem ho prostě vůbec, ale vůbec nepotřebovala. Ani masáž, ani dotek, nic, mě stačilo, že když otevřu oči, vidím ho tam sedět. A když je zavřu, vím, že tam pořád je.

A pak už šlo všechno ráz na ráz. Bolest najednou měla smysl, směřovala k novému životu a mně v tu chvíli přišlo neskutečné, že už to nebude dlouho trvat a budu si moci svoje miminko pochovat v náručí. I přesto, že jsem právě byla v „procesu“, přišlo mi neuvěřitelný, že se miminko prostě dá porodit. Pořád mi nedocházelo, kudy vlastně proleze, jak se tam vejde. Ale najednou se dostavila tak strašně silná potřeba tlačit, že to skoro vypadalo, že se malý rozhodl prostě vyskočit ven - cesta necesta.

I když šlo všechno strašně rychle, pamatuju si, jak jsem mu stihla pohladit hlavičku těsně předtím, než proklouzla ven. A taky si pamatuju, jak strašně mě ten okamžik nabil - cítit ty jeho vlásky bylo úžasné, v tu chvíli jsem skutečně cítila, že rodím, že je to dar a že je to skutečnost.

Nakonec se malý prodral ven na dvě rychle za sebou jdoucí kontrakce, takže měl trochu kefalhematom, protože to fakt z ničeho nic bylo teď. Asi dobře dobře věděl, proč to dělá, protože ke konci už odešlo trochu smolky do plodové vody, takže bylo na čase. V jednu chvíli jsem úpěla v bolestech a ve druhé už jsem opatrně přelézala miminko (rodila jsem v kleče a moje první starost byla, abych si na mimi nešlápla), které mi přišlo úplně malinké a křehké.

Položila jsem si ho na břicho, zatímco ho PA osušila plínou a oba nás přikryla. Manžel mi nakukoval do náruče a asi nějak nemohl věřit vlastním očím, že je tu už mimi s námi. A čas se zastavil. Seděla jsem zády opřená o stěnu, pozorovala ten svůj uzlíček, líbala manžela.

Když jsme se trochu vynadívali, malý se přisál a zdatně mě ožužlával, až nakonec začal sát. I po samotném porodu jsem měla několik aha momentů, jako třeba že pupeční šňůra je celkem silná věc a přestřihnout ji není jako stříhat papír. Později jsem měla možnost prohlédnout si i placentu, která mě s miminkem celé těhotenství spojovala. Manžel naopak můj vědecký zájem nesdílel a řekl, že nemusí mít od všeho, ani pupeční šňůru přestřihnout nechtěl.

V klídku a pohodě jsme čekali na placentu, vyšla asi na tři kontrakce a její proklouznutí ven mi přišlo skoro jako příjemné pohlazení poté, co se dralo ven mimi. I když v první chvíli mi u těch pár kontrakcí došlo, že i já, ač v euforii, jsem vyčerpaná bolestí a říkala jsem si „už ne“, ale byla to jen chvilinka.

No a pak dostal mimi do náruče manžel. Tvářil se trochu vystrašeně, ale nadšeně a já se prostě zvedla a šla do sprchy. Najednou mě nic nebolelo, místo břicha jsem měla takový legrační měkký polštář a měla jsem šílený hlad. :-D Sprcha byla po vší té námaze hodně příjemná. Prohlídka mých domnělých škod mě zase rozesmála - „No buď si tak statečná a nebo ještě mimo“. Mě ale fakt nic nebolelo, tak aby to bylo nějak nepříjemné. Samozřejmě jsem cítila, kudy se prodralo mimi ven, ale žádná hrůza, žádné šití, normálně jsem si mohla sednout.

A pak už nás čekalo jen uložení do společné postele a vtipné konstatování PA, že teď už si s miminkem můžeme dělat co chceme, že je naše. Následovalo skoro celonoční pozorování našeho synka - prostě jsme se nemohli vynadívat, on spinkal, ale ze spaní si pořád tak něžně pobroukával, že mi to nedalo spát.

Shrnuto a podtrženo - byl to krásný porod, úžasná zkušenost a dnes už vím, že i změna PA na poslední chvíli byla dobrá. Myslím, že mi ve výsledku u porodu vyhovovala víc, než by mohla ta první. Oběma však patří vřelý dík, stejně jako manželovi, že mi domácí porod moc nerozmlouval. A v neposlední řadě i synkovi, že byl takový šikula a vykoukl na svět doma.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Haninac
Kelišová 5059 příspěvků 11.12.13 00:11

Gratuluju k synkovi :srdce:
a zavidim nadherny porod :kytka: muj sen je porodit v klidu v lese :D ;)
doufam, ze te tu neukamenuji

 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 11.12.13 00:23

Krásný deníček, musí to být úžasný zážitek. Rozhodně nejsem zastánce domácích porodů, já bych v klidu nebyla, ale chápu, co žena prožije doma oproti porodnici ;)

 
lucivka
Zasloužilá kecalka 568 příspěvků 11.12.13 00:23

Závidím Ti ten klid a bonding. Na druhou stranu, kdybych rodila doma, tak neporodím…krátký pupečník. Na porod doma bych odvahu už neměla.

 
JulkaD  11.12.13 00:36

Krasny!!! :kytka: moc gratuluji!!!
Par mych znamych rodilo take doma jen s PA (neziji v CR) a kazda ma na porod podobne uchvatne vzpominky!!,)

 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31259 příspěvků 11.12.13 01:41

Krásné, a obdivuju tu odvahu rodit doma ;)

 
karkullinka
Závislačka 4020 příspěvků 11.12.13 07:05

Jedním slovem RESPEKT, si opravdu statečná.. a přeji mnoho štěstí s miminkem :kytka:

 
joaska  11.12.13 07:09

No, trošku idylická propagace domácích porodů :mrgreen: (je mi jasné, že tahle věta se tu líbit nebude) :mrgreen:

pravda je, že takový porod můžeme jen závidět
a pravda je, že ne každý domácí porod je takový- to jen pro těhotné, které se po přečtení deníčku nadchnou :?

ať vás štěstí provází i nádále. Hezký Advent :mavam:

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 11.12.13 08:12

Krasneeeee!!! Jak ja chtela neco podobneho…Bohuzel a nebo Bohu dik, ze jsem se nakonec rozhodla jet za svou PA do porodnice. Dost se vse zkomplikovalo a ja mela po 27h akutni cisar a dva dny transfuze. Ale take nevim, zda to vse nemohlo byt stresem z „lekaru“ atd. I kdyz u me tedy byla jen ma kamaradka PA a doktor chodil sem tam a ja si mohla delat, co chci. Vetsinu casu jsem. stravila ve vane, tak dlouho jsem se nikdy nekoupala :mrgreen:. Mala ale najednou klouzala nahoru a dolu nechtela, ma nejakou nepoddajnou panevni kost a nepustila jsem ji. Takze doma by to asi nedopadlo, male by dochazel. kyslik…Chtela bych takovy porod jako ty, ale strach o dite a i o sebe mi takove rozhodnuti nedovoli udelat.

 
miisenka
Extra třída :D 14313 příspěvků 11.12.13 08:16

Pekny dennik.. :kytka:
Len ma teda zarazilo, ze Tvoja PA nola tak daleko od Teba, ked si ju potrebovala..

 
svycarka
Kelišová 6331 příspěvků 11.12.13 08:30

Super a gratulace :kytka: musel to byt fakt zazitek-jsi sikula :palec:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 11.12.13 08:32

Bezvadný příběh a dokonalý porod. Sen každé ženy. Já mám z domacího porodu respekt, takže já radši vydržim 5 dní v porodnici (malej císařem) než riskovat nějaký problém. Ale gratuluju moc k miminku a přeji krááááásné Vánoce. :hug:

 
ospalámyš
Závislačka 3079 příspěvků 11.12.13 09:24

Pěkný porod, můžu jen závidět. Já na to nemám odvahu, ale podruhé a možná i poprvé by bylo lepší nebýt v porodnici. Na koze mi pokaždé zmizely kontrakce, takže jiná poloha by byla rozhodně lepší, v porodnicích ale většinou trvají na pololehu.

Podruhé jsme v porodnici byla jen asi hodinu, než se dcera narodila a i tak mi poněkud nepříjemná sestra trochu zkazila zážitek a jinak úžasný porod. Páčila ze mě v největších kontrakcích zbytečné dotazy, rejpala, pak chladná a nekomunikující doktorka a úplně zbytečný nástřih. Dítě zas po těch 2 hodinách odnesli na novorozenecké, i když jsme se domluvily, že ho jen umejou a pak hned dovezou na pokoj.

No nic, prostě chápu motivaci pro porod doma, aby jsi zažila takový klid, nezasahování, nevyrušování, respekt, to musíš mít obrovské štěstí na personál a porodnici.

Příspěvek upraven 11.12.13 v 09:24

 
Týna K.
Závislačka 4306 příspěvků 11.12.13 09:25

Gratuluju :) Musel to být nádherný zážitek :) Ale zároveň Tě obdivuju, já bych na to neměla odvahu, bohužel ne každý domácí porod je takový jak ho tu popisuješ. Je skvělé, že Vám to tak hezky vyšlo, přeji samé štěstí :) P. S. Máme stejně staré syny :) :)

 
smurfka
Generální žvanilka 24910 příspěvků 11.12.13 09:25

Není náhodou porod doma v ČR zakázaný - teda jakože se pak postihují ty PA které to dělají? :think:

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 11.12.13 09:39

Nádhera! Velice gratuluji tobě i mimourovi ke krasnému zrození - jeho na svět a tvému do role matky.

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 11.12.13 09:39

Nádhera! Velice gratuluji tobě i mimourovi ke krasnému zrození - jeho na svět a tvému do role matky.

 
vonbrizon
Ukecaná baba ;) 1533 příspěvků 11.12.13 09:41

Hezky denicek, zavidim krasny zazitek :palec:. ja bych na to nemela odvahu, hlavne kvuli tomu, ze nejblizsi neocnice je 30km vzdalena. takze kdyby neco, byl by to prusvih.

Příspěvek upraven 11.12.13 v 09:42

 
Uživatel je onlinetanik1912
Neúnavná pisatelka 16553 příspěvků 11.12.13 09:47

Ja se priznam, ze jakmile jsem zacala tusit, ze se bude jednat o domaci porod, necetla jsem dal, ale podle komentaru se vse zdarilo a mas nadherneho chlapecka a k tomu ti gratuluju. :kytka:
jinak, ja mam sileny strach z doktoru, nemocnic, injekci a podobnych veci, ale doma bych asi zesilela bolesti. mne teda doma boli vsechno asi 1000krat vic jak v nemocnici… :mrgreen:

 
magistra K
Zasloužilá kecalka 906 příspěvků 11.12.13 10:24

Musim rici, ze planovane domaci porody v dnesni dobe vubec nechapu. Kazdy zkuseny porodnik vam rekne, ze vzdy existuje riziko, ze se do te chvile naprosto fyziologicky porod v okamziku zvrtne a pak je kazda minuta draha. Znam podobny pripad i ze sveho blizkeho okoli. Jednalo se o kamaradku, zdravou, fit, ktera mela ucebnicove tehotenstvi. Pri porodu bylo take dlouhou dobu vse v poradku - az najednou nebylo a malem to dopadlo pro miminko spatne (doma by to dopadlo spatne zcela jiste).

Taky by me zajimalo, co ze vam v tech ceskych porodnicich delaji tak hrozneho. Rodila jsem ve Francii ve velke okresni porodnici (takze zadna alternativa, na coz nas v predporodnim kurzu i upozornili), dostala jsem epidural i oxytocin (vse po dohode) a zadne trauma z toho nemam. Mela jsem celou dobu na pokoji manzela, personal byl velmi zdvorily a profesionalni a prichazel jen kdyz bylo potreba. Take bych rekla, ze jsem mela krasny porod.

Transcedentalni zazitky u porodu jsou jiste fajn, ale pro me je na prvnim miste zdravi meho ditete a az na druhem miste me pohodli.

 
Haninac
Kelišová 5059 příspěvků 11.12.13 10:37

@magistra K v ceskych porodnicich jedes ruskou ruletu na koho narazis :nevim: muj porod v porodnici krasny do te doby, dokud me vsichni nechali na pokoji v klidu samu s partnerem (tj prvni doba porodni) jak nastoupila druha, na tu uz nemam dobre vzpominky. Nikdo se na nic neptal, podrazili mi kreslo do naprosto nevyhovujici polohy, doktorka hupsla na bricho, nastrih, nutili me tlacit i mimo kontrakce, takze jsem skoro nemohla dychat, tim padem i mimco nemelo kyslik, tak honem mi davali kyslikovou masku, protoze diky sledovani ozev vedeli ze klesaji, proste kovbojka ktera nebyla vubec nutna a muj chlap to vnimal jak kdyby nam zachranovali zivot :roll:
nabehlo na me komando, ja prvortodicka ktera nevedela co me ceka, jediny co jsem tusila ze takhle je to spatne, ale nedalo se ubranit :nevim: bez ptani oxitocin na vylouceni placenty… na druhy porod budu lepe pripravena, protoze vim co muzu cekat. V zivote uz jim nepodepisu dopredu ten papir

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 11.12.13 11:07

Po mém zážitku s porodem chápu že někdo chce rodit doma :roll: Ale raději přežiju protivnou PA než rizkovat život miminka. Kdybych rodila doma tak naše holčička neni :(

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 11.12.13 11:12

Nádhera!! :potlesk: :potlesk: Ač bych doma nikdy nerodila, tenhle deníček mě úplně dostal.. Jak krásně je napsán :potlesk: Gratuluji :kytka:

 
Mirka Dušínová
Ukecaná baba ;) 1268 příspěvků 11.12.13 11:21

Hezký deníček. Přeju ti parádní zážitek. Já jsem neměla špatný porod, na nemocnici si nemůžu stěžovat. Já mám k domácím porodům trochu schizofrenní postoj. Když to vezmu z pohledu na práva rodičky, jsem jednoznačně pro. Z pohledu na práva dítěte jsem proti. :nevim:

 
magistra K
Zasloužilá kecalka 906 příspěvků 11.12.13 11:32

Mas pravdu, ze takto by to rozhodne vypadat nemelo a nedivim se ti, ze se tomu pro priste chces vyhnout. Ale snad neni jedinou alternativou rodit doma? Verim, ze i v Cechach se najdou pratelstejsi porodnice.

Edit: pro Haninac, zapomnela jsem kliknout na jmeno

Příspěvek upraven 11.12.13 v 11:33

 
Mysch
Kecalka 327 příspěvků 11.12.13 11:42

No..ja teda nevim, jestli je porod doma „sen kazde zeny“, jestli to je k zavideni a jestli je to duvod k respektu…Dle meho nazoru je to neskutecne riskantni, nikdy clovek nevi, co se stane a pak co???Kdyby clovek nesl zodpovednost jen za sebe, tak fajn, at se necha operovat treba na kuchynskym stole, ale riskovat zdravi miminka??Ja rodit doma, tak mala neni a ja vykrvacela…Nemam rada doktory, syndrom bileho plaste znam a i presto bych vzdycky rodila v nemocnici, kde maji vsechny pristroje pro vsechny pripady…Muzete dekovat tomu nahore, ze jste meli takovou kliku a bylo vse ok!!!Jinak samozrejme gratuluji a preji hodne zdravicka…

 
Mysch
Kecalka 327 příspěvků 11.12.13 11:45

Jeste bych dodala, ze porod s doktorkou na prd a protivnyma asistentkama byl prisernej, jeste ted me to strasi, ale i presto jsem rada za porodnici-vzhledem ke komplikacim, ktere nikdo nepredpokladal.

 
meravigliosa
Závislačka 2739 příspěvků 11.12.13 12:09

V prvom rade bahoželám k zdravému synovi.
Priznám sa, že som odporcom domácich pôrodov, ako tu bolo už spomenuté, aj ten najbezproblémovejší pôrod sa môže v sekunde zvrtnúť a nemusí to dopadnúť dobre. Mne sa páčila reakcia @magistraK o tom, že na prvom mieste je zdravie dieťaťa a až na druhom je moje pohodie. Aj čo sa týka nemocníc, vždy sa dá vybrať, u nás na SK sú ženy ochotné cestovať do jednej pôrodnice aj 100 - 150 km a verím, že je to tak aj u vás… Ďalej by ma milá autorka zaujímalo, ako to prebiehalo po pôrode?? U nás by rodička musela tak či tak do nemocnice, či po vlastnej osi, či sanitkou, ty píšeš, že ste ostali doma, odpusť, ale aj to mi pripadá nezodpovedné, tam sa tiež môže hocičo zvrtnúť, ak si vynechala pasáž o tom, že malého vyšetrila pediatrička, tak sa ospravedlňujem.

 
veve.m
Neúnavná pisatelka 19490 příspěvků 11.12.13 12:16

Pěkný deníček, obdivuju odvahu- kdybych rodila doma já, tak není malá mezi námi, takže já bych to v žádném případě neudělala. Na druhou stranu je lákavé být doma, nikdo ne tebe neječí, nepřikazuje, nezakazuje…
Hlavně že vše dopadlo dobře. Já ty domácí porody nikomu neberu, vždy jen říkám, že je to na ženě, jak se rozhodne, ale pak nemůže brečet, kdyby se něco pokazilo.
Deníček nekritizuji, ráda si přečtu něco jiného, nového :palec:

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 11.12.13 12:30

Krááásnééé… měla jsi veliké štěstí, že se to takhle krásně povedlo a nádherně jste to všichni zvládli… tleskám a přejícně závidím :kytka:

Příspěvek upraven 11.12.13 v 12:30

 
koldy26  11.12.13 12:34

Také moc gratuluji k synkovi a ke krásnému zážitku… ale jak už tady spousty jiných psalo, také bych doma nerodila a ani bych nemohla. My se s manželem o naši dceru snažili 3dlouhé roky. Prošli jsme si IVF, které nedopadlo a nakonec jsem byla měsíc v nemocnici s hyperstimulačním syndromem. A všech 60 vajíček nepřežilo rozmražení. Otěhotnění byl zázrak, a podle toho jsme k němu i přistupovali a přistupujeme. NEDOPUSTILA BYCH, ABY SE PŘI PORODU NAŠEMU „ZÁZRAKU“ NĚCO STALO - VINOU TOHO, ŽE JSEM NECHTĚLA BÝT V PORODNICI. Beru to tak, že když mám problémy se zubama - musím k zubaři. Když ženského rázu, musím na gyndu. Ani jeden za mnou domu nepřijede. Dcera se nakonec narodila císařským řezem, kvůli poloze. Byla KP, a natočená tak, že by se ani přirozeně porodit nedala.

 
Turante
Závislačka 2651 příspěvků 7 inzerátů 11.12.13 13:01

Ach, krásný deníček, takový porod bych chtěla taky zažít :-) Úplně závidím. Přeju hodně štěstí vám i synkovi :kytka:

 
Genovesa
Extra třída :D 10724 příspěvků 11.12.13 13:10

V prvé řadě gratuluji k miminku i porodnímu zážitku, já bych na to odvahu neměla.
Co mě ale naprosto šokovalo - tvoje PA VĚDĚLA, že ten den rodíš, řekla ať zavoláš a přitom byla od Tebe tak daleko?! Tak to je teda FAKT MAZEC 8o 8o :nevim: :zed:!

 
Lolllo
Ukecaná baba ;) 1855 příspěvků 11.12.13 13:35

Víc štěstí než rozumu…. i tak gratuluju.

 
ospalámyš
Závislačka 3079 příspěvků 11.12.13 13:49

@magistra K Jó Francie…tak i v zahraničí můžeš určitě narazit na nepříjemný personál, ale pravděpodobnost je pořád nižší než v čechách.

Tohle dědictví socialismu, direktivního, paternalistického přístupu zdravotníků k pacientům a nerudného chování trvá a bude ještě chvíli trvat, než se český personál začne aspoň v 90% chovat profesionálně, slušně a s respektem.

Já přečetla opravdu moc zkušeností z porodnic (taky mám svoje), že z toho mám slušnou depku :)… ale zas není to všude a vždy, zlepšuje se to. Nedávno jsem četla, jak v 70-tých letech paní na příjmu zfackovala rodičku, tak to se snad už dnes neděje…posun tu je ;).

 
Moni111
Ukecaná baba ;) 1268 příspěvků 11.12.13 13:58

Opravdu krásný deníček

 
kjhui
Ukecaná baba ;) 2188 příspěvků 11.12.13 14:05

@socina
přesný, mám to stejně :palec:

jen mě udivilo že nikdo nijak neprohlédl miminko jestli je v pořádku..?

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 11.12.13 14:11

Gratuluji, ale nešla bych do toho, né vždy to dopadne dobře :roll:

 
Ilwimia
Zasloužilá kecalka 926 příspěvků 11.12.13 14:27

Gratuluju! Je to nádhera a mělo to tak být, cítila si to a v tomto mateřská intuice neklame.

 
Šalvějka
Závislačka 3272 příspěvků 1 inzerát 11.12.13 14:29

Je zajímavé, že když se porod doma povede, tak je rodička statečná, úžasná, šikovná a já nevím co všechno ještě, ale být tento deníček o nepovedeném porodu doma, už by tady drtivá většina přispěvovatelek tak nadšená nebyla a zakladatelka by byla za totální krávu, sobeckou a bezohlednou. Zakladatelko, nic proti, to bylo jen zamyšlení, přeji ti ten krásný zážitek, za mě ale porod doma nee ;)

 
Haninac
Kelišová 5059 příspěvků 11.12.13 14:46

@magistra K ja nerekla ze budu rodit priste doma :D ja psala, ze je muj sen porodit v lese… ale nevim co bude :-) spis to vidim, ze si zaplatim svoji PA. Znam jednu co ma smlouvu i s porodnici pro samostatne porody… tak to vidim na ambulantni porod s PA v porodnici. Ale kdo vi :lol:

 
atominnka
Generální žvanilka 20912 příspěvků 11.12.13 15:06

Musel to být krásný zážitek… :hug: Ale já bych teda doma nerodila ani za nic :nevim: Jinak závidím ten moment, kdy sis pohladila ty vlásky… Já to zkusila taky, ale sotva jsem se dotkla hlavičky, spustili na mě, že ne, že to nesmím, kvůli infekci :roll:
Gratuluju ke krásnémuporodu a zdravému prckovi :kytka:

 
magistra K
Zasloužilá kecalka 906 příspěvků 11.12.13 15:09

@Haninac Tady ve Francii vedou vetsinu porodu porodni asistentky, doktor se vola jenom kdyz je nejaka krizovka. Take mne to tak celkem vyhovuje.

 
Niqitka
Ukecaná baba ;) 1342 příspěvků 11.12.13 15:56

Gratuluji k miminku a je dobře, že to dopadlo takto. Ale příjde mi to nezodpovědné. Celé. :nevim:

 
PeBa
Echt Kelišová 9510 příspěvků 11.12.13 17:06

Já gratuluji k odvaze napsat sem pravdu.
Tady na emiminu se neodpouští a spousta si neodpustí jedovaté poznámky.
Takže za mě jsi v tomhle hrdinka :palec:
Porod - nádhera.
Svůj druhý si už sebrat nenechám. ;)

 
3Lu
Extra třída :D 10496 příspěvků 22 inzerátů 11.12.13 17:25

Tak mě ještě napadá…jak je zvláštní, kolik porodů musejí řídit lékaři a zasahovat do nich, že? Já celých 25h neměla jediný lék, pak už to nešlo a zkusili oxytocin a nubain - epidural už nešel…a prd. Malá prostě ven nešla…Jinak bych měla krásný porod bez jediného léku. Do těď nechápu, že to nešlo. Personál super, pohoda, klid… :think:

 
lucynka25
Kelišová 5227 příspěvků 5 inzerátů 11.12.13 17:31

Moc krásné napsnane :srdce: a obdivují, ze jste se nebála komplikaci z domácího porodu, i když vim, zevto za to stoji, ze je miminko hnedka Vase a ne ze ho hned seberou :cert: taky si to takto přeji, ale odvahu na to nemam :oops: moc hezky prispevek :palec: :potlesk:

 
hanka.br.
Extra třída :D 13957 příspěvků 11.12.13 17:46

@lucynka25 Nejsem si jistá, že všechny ty krásné pocity stojí za jednu jedinou fatální komplikaci…

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 11.12.13 17:59

Gratuluju k chlapečkovi a hodně zdraví a štěstí přeju :srdce: Moc pěkný deníček, jsi statečná :kytka: :mavam:

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 11.12.13 18:26

Já vím že všechny nadáváme na České porodnice ale, statistika mluví jasně ČR má nejižší úmrtnost novorezenců v Evropě

 
Zoie
Kecalka 115 příspěvků 11.12.13 18:37

Gratuluji :srdce: ale ja bych si tohle nikdy na triko nevzala rodit doma je to sazka do loterie. Nevim ale me se ceske porodnictni zda v pohode rodila jsem dvakrat (pokazde jinde) a pokazde uplne v pohode bez meho vedomi zadnej oxitocin nic takoveho vsichni prijemni a profesionalni takze na oba porody mam krasne vzpominky

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček