Jak Terezka přišla na svět

Rajstajblik  Vydáno: 10.12.12

Příchod Terezky na svět nebyl jednoduchý, ale rozhodně stál za to. Bojovaly jsme obě a zvládly jsme to, protože obě víme, že jsme tady jedna pro druhou.


2 komentáře


4 komentářů

Je 15. 1. 2012 a kolem 10. hodiny začínám pociťovat první bolesti. Přichází zhruba tak po hodině, po půl hodině, takže nepravidelné a navíc slabé. Nevěnuji tomu velkou pozornost, ale odpoledne začínají být o trochu silnější, a tak si jdu dát sprchu. Zatím ještě pomáhá, ale ne moc dlouho. Kolem 15. hodiny začínají být bolesti zhruba po 10 minutách, a tak radši vyrážíme směr porodnice. Tam se dozvím, že to na porod zatím ještě nevypadá, mám přijet, až budou kontrakce po 3–5 minutách a posílají mě domů.

Kolem 19. hodiny jsou kontrakce dost silné a zhruba po 3 minutách, takže jedeme znova. Tentokrát se dozvídám, že Terezka už chce ven a že to bude rychlé. Říkám si: „Hurááá, za chvíli to bude za mnou.“ Ještě ale netuším, že zas tak rychle to nebude a bolestí za chvíli polezu po zdi.

Dostávám klystýr a asi po 5 minutách musím běžet na záchod. Kolem 21. hodiny odcházím s manželem na porodní box. Moc chtěl být u narození naší dcery, ale nikdo jsme netušili, že první pláč neuslyšíme ani já ani manžel. Asi za 2 hodiny byly bolesti už tak silné, že jsem už nevěděla, v jaké poloze mám být – jestli sedět, stát, ležet, nic nepomáhalo a jedno bylo horší než druhé. Pak jsem dostala oxytocin, okolo půlnoci mě píchli vodu, a to jsem myslela, že bolesti už horší být nemůžou, ale byly. Kontrakce šla jedna za druhou, skoro jsem se nestačila ani nadechnout a byly šíleně silné. Myslela jsem, že už to opravdu nevydržím.

Okolo 2. hodiny se mi už strašně chtělo tlačit. Říkám manželovi, ať zavolá PA. Když přišla, řekla, že můžu. Tlačila jsem, jak jsem nejvíc mohla, šlo to strašně pomalu, Terezka skoro nesestupovala a já už jsem neměla sílu. PA říkala, že musím víc, že už vidí hlavičku, ale já už opravdu nemohla. Prostě to nešlo. Zavolala doktora a prosila jsem ho, že chci na císaře strašně moc, ale řekli mě, že to nejde, že není důvod. Tak jsem se snažila dál, ale věděla jsem, že to nedám, že to prostě nemůže jít. Bála jsem se čím dál víc.

Pak ale přišel jiný doktor a řekl, že mám porodní nádor (nikdy jsem tenhle pojem neslyšela, ale znamená to, že otečou tkáně a nikdy neprojde hlavička, proto to nešlo) a že musím okamžitě na císaře. V tu chvíli jsem myslela, že špatně slyším, že to není možné. Nemohla jsem uvěřit tomu, že je po všem. Podepsala jsem nějaké papíry (souhlas s celkovou narkózou a nevím co ještě), musela jsem se podepsat nadvakrát, protože najednou to nešlo kvůli kontrakcím, nestihla jsem to.

Pak mě odvezli na sál a poslední, co si pamatuji, tak bylo, že se mě ptali, jestli jsem měla někdy narkózu, řekla jsem, že ne a už jsem nevěděla o světě. Terezka se narodila 16. 1. 2012 ve 4.03 hodin s váhou 3700 g a délkou 51 cm.

Když mi ji přivezli na pokoj a já si poprvé mohla pochovat svoje miminko, bylo to něco úžasného. Jsem strašně šťastná, že mi byl dopřán tento krásný dar – být mámou. Terezku miluji, tak jako každá máma miluje svoje děti a jsem moc ráda, že si mě vybrala, abych se o ni mohla s láskou starat.

Děkuji Ti, Terezko, že jsi tady. Miluji Tě! A ne jenom já, ale samozřejmě i tatínek a celá rodina.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 10.12.12 09:25

Hlavně že vše dobře dopadlo. Moc gratuluji k Terezce :kytka:

 
Siisule
Kecalka 407 příspěvků 10.12.12 10:59

Uf, takhle naínavé… silná mamča ;-)

 
kandyta
Kecalka 133 příspěvků 10.12.12 13:01

Krásně jsi to zvládla:) moc gratulujeme :kytka:

 
KattyKMcom  10.12.12 14:55

Gratuluji!!!
Tady se ukazuje neskutečná ženská síla

 
kajis111
Povídálka 32 příspěvků 13.12.12 12:44

Gratuluji k Terezce :kytka:
je to krásná holčička :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele