Jak to celé vlastně bylo

ejmy  Vydáno: 26.04.11

Posledních 8 měsíců mého života obsahovalo radost, smutek, štěstí, zoufalství, hysterii a stres. Je mi 18 let. Měla jsem naprosto bezstarostný život, který jsem si patřičně užívala. Čekal mě poslední ročník na střední škole, dny jsem trávila s přáteli, víkendy byly plné alkoholu, prohřešků, no prostě jsem nebyla žádný svatoušek.

A jelikož jsem taková dost nespoutaná (máme to v rodině se mi zdá :D), prošlo mýma rukama i větší množství chlapců, kluků i mužů. Jak tak nad tím svým tehdejším životem přemýšlím - chvilkami se i stydím.

Minulý rok v srpnu jsem se seznámila s klukem přes internet. V září jsme se začali vídat častěj, to znamená víkendy, jelikož nás od sebe dělilo něco kolem 300 km. Hned náš druhý společný víkend jsem jela k němu domů. Všechno bylo hrozně rychlé. Mu 22, mně 18, bláznivě zamilovaní… a ta chemie!

Nikdy jsem nebrala žádnou antikoncepci. Nějak se mi do toho nechtělo (což teď vůbec nechápu) a doktoři mi tvrdili, že díky svému onemocnění štítné žlázy, budu mít problémy s otěhotněním, jestli se to teda vůbec povede.

Chodili jsme spolu 3 měsíce, když jsem nedostala menstruaci. Už měsíc před tím jsem si dělala těhotenský test, jelikož jsem měla takový divný pocit, ale byt to jen planý poplach. Uklidnila jsem se. Ale teď už jsem to vážně cítila. Koupila jsem test a hned doma jsem si ho udělala. Nikdy v životě jsem se netřepala tak, jako když jsem čekala kolik čárek se objeví. Byly tam dvě.

Okamžitě jsem volala příteli, ten byl šťastný jako blázen, jelikož rodinu chtěl. Ale co já? Chci, nebo ne? Mám na to? Řekla jsem si, že je to blbost, že já přeci nemůžu mít ještě dítě. Uzavřela jsem to s tím, že to dám pryč. Ale během dvou dnů se mi to rozleželo a já si řekla, že přece nemůžu zabít toho prcka, co ve mě roste.

Přišel čas to říct mamce. Využla jsem chvilky, kdy ležela (aby sebou pak nešvihla :D). Měla slzy v očích. Ale ty slzy podle mě nebyly z důvodu štěstí, nebo dojetí. Přišlo mi, jakoby brečela, jakého debila to vychovala. Ale já byla spokojená a šťastná a to bylo nejdůležitější. Přišla šílená přednáška o tom, že jsem tomu přece mohla zabránit, co budu dělat, apod. Prolila jsem tolik slz…

Čas utíkal a mezi mnou a přítelem to začalo skřípat. Z větší části možná kvůli jeho rodině. To je kapitola sama o sobě. Přestala jsem tam jezdit. Asi 2 měsíce jsme se neviděli, nepsali si. Já si kvůli němu dokonce změnila číslo, jelikož mě bombardoval telefonáty i esemeskami. Začal vyhrožovat. Nevěděl chudák jak se jinak bránit. Já byla týdny v slzách a hroutila se.

Najednou jsem byla v šestém měsíci. Žádost o byt byla podaná, s přítelem šlo zase všechno jako po másle, jen jsme se hodně málo vídali, jelikož u nás doma ho ještě nestrávili a s jeho rodinou já se nechci už nikdy vidět. Začala jsem vybírat výbavičku pro Samuela (čekáme kloučka, ikdyž maminka chtěla tak moc holčičku :), nábytek do bytu…

Teď jsem v sedmém měsící, školu jsem doteď zvládla, tak snad i tu maturitu, která mě čeká za měsíc, zvládnu :). Pak už se budu moct věnovat naplno mimískoví, příteli a všechno si to začnu konečně užívat.

Ale co mě teď nejvíc dostává je to, jak mi nic nejde, jak mi všechno padá z rukou, jak jsem prostě zblbla :D. A jak šíleně mě ovládají hormony. Dokážu brečet kvůli tomu, že mi ujel autobus :D

I když se vám nebude dařit a bude vám připadat, že vám život háže do cesty jeden klacek za druhým, ukažte světu, že jste silná, vzchopte se, řekněte si, že to zvládnete a VY TO ZVLÁDNETE :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
 Váš příspěvek
 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 26.04.11 07:22

Pěkný deníček:-) To, že Ti všechno padá, neřeš, já měla to samé. Taky jsem si několikrát málem urazila rameno, když jsem procházela dveřma, pokaždý, když jsem nastupovala do auta, jsem se praštila do hlavy :lol: A taky jsem pořád brečela - manžel přejel autem myš(aspon jsem si to myslela), já začala řvát, on musel zastavit a ujistit mě, že ji nepřejel:-D
Držím palce, ať Ti to všechno dobře dopadne, a aby jsi zvládla maturu:-) Ale to určo dáš

 
Nafteta
Ukecaná baba ;) 1154 příspěvků 26.04.11 07:38

To padání bych fakt neřešila. Nebylo určitě větší nešiky, než já s pupkem. Ohýbala jsem se desetkrát častěji, bouchala jsem se o všechno a nevešla jsem se na záchod, protože jsme tam měli takovou úzkou chodbičku a tam se můj megapupek skoro nevlezl. Ale neměmila bych ani za nic.
Hlavně buď v poho a Samík Ti to určitě oplatí. A matura - jste na to dva,ne? To dáte. :potlesk:

 
Sýkorka2
Kecalka 457 příspěvků 26.04.11 08:32

Přeju hodně štěstíčka k maturitě (to určitě dáš) a potom hlavně pohodový porod a krásného, zdravého chlapečka v náručí. Užívej si miminka a rodinného života a buď spokojená! :hug: :mavam:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 26.04.11 09:45

Já dělala státnice měsíc před porodem…dobrý záhul…člověk ani nemá čas vnímat těhotenské trable :mrgreen: Přeju ti, aby jsi uspěla a nejen u té maturity :palec:

 
ejmy
Zasloužilá kecalka 938 příspěvků 26.04.11 09:49

Děkuju všem za podporu :palec: A když to nedám teď (bože chraň :-D ), tak přijedu v září s kočárkem :lol: :palec:

 
Čekatelka
Extra třída :D 14334 příspěvků 26.04.11 13:07

Držím palce, s tvým optimistickým přístupem to jistě zvládnete :palec:

 
Niky7  26.04.11 16:20

Ahoj me je 19 a mam taky mimi a skolu zatim nedodelanou. Drzim palce neni nic hezcihi nez videt uplne poprve sve miminko :palec:

 
karolinka tata
Závislačka 3120 příspěvků 26.04.11 17:29

Krásný deníček, držím pěsti ať se daří

 
michaela1808
Ukecaná baba ;) 1860 příspěvků 26.04.11 18:29

ahoj, taky jem státnicovala už s malou v bříšku a zmákly jsem to, protože jsme na to byly dvě. a vy jste na to taky dva! TAKŽE NENÍ CO ŘEŠIT, to dáš!!! přeju hodně štěstí!

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 26.04.11 19:00

hezky napsáno,přeji ti co nejmín bolestivý porod a hlavněěěěě zdravýho Samuelka já mám holčičku Kačenku ale u kluka jsem taky měla napsaný Samuel.. :srdce: :srdce: je to krásný jméno…Držím palečky a doufám že se tu potom objeví deníček o porodu..

 
ejmy
Zasloužilá kecalka 938 příspěvků 26.04.11 22:00

DÍKY DÍKY DÍKY :mavam:
Tak jestli mi teda všechny držíte ty palečky, tak to zvládnu maturu levou zadní, porod půjde jak po másle a malý se bude jen smát a spinkat :-D

 
Nelishe
Povídálka 23 příspěvků 27.04.11 02:48

Krásně napsané, trošku mi to připomnělo mě před 6 lety- taky jsem byla takové „číslo“ :-D Držím palce, ať to všechno zvládneš :palec:

 
Mevuska  03.05.11 13:36
:-)

Ahojky, držím moc pěsti ať se daří! Hlavně ať je brouček zdravý a přeju Vám vše nejlepší! Před rokem jsem měla první státnice v únoru - tam jela s velikým bříškem, porodila jsem v březnu,na jeho konci pak jsem hned musela dodělat diplomku a s malým uzlíčkem jsem jela na květnový státnice. Přeju vše nej, vše zvládnete! :palec:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele