Jak to celé začalo II.

MaminkaMartinka  Vydáno: 22.06.13

S maminčinou smrtí jsme všichni bojovali po svém. Po dvou měsících začal dědeček hubnout šíleným způsobem a já se začínala bát, že něco není v úplném pořádku. Nebylo.

K tomu se přidal problém s chůzí, začaly mu černat prsty na noze. Další měsíc mi trvalo než jsem ho „dokopala“ k doktorovi. V nemocnici mu řekli, že nohu musejí amputovat a dostal zákaz kouření. Nepřestal.

V novinách jsem si přečetla o zázračném doktorovi z Prahy a s babičkou jsme se rozhodly tam s dědečkem jet. Jet přes 400 km. S dědečkem jsem byla na pokoji a starala se o něj. Přebalovala ho, sprchovala, krmila, spala jsem u jeho postele.

Před propuštěním nám doktoři řekli, že má rakovinu tlustého střeva a moc času nemá. Následovalo ještě několik vyšetření, operací atd. Po návratu domů jsem s dědečkem spala v jedné posteli, s babičkou jsme věděly, že moc času nemá. Věděla jsem, že je místo, kde jezdili s babičkou jako mladí, tak jsem se domluvila se známým, s babičkou jsme mu přispěly na benzín a dědečka tam odvezli. Měl radost. Na tom místě jsem od té doby nebyla, nemám na to sílu.

Po pár dnech jsem se ráno probudila a dědeček na mne koukal s úsměvem. Zeptala jsem se ho, jak se cítí a on, že slyší svou dceru, že už ho volá k sobě. Rychle jsem utíkala k babičce do pokoje, vzbudila jí a zavolala záchranku. Než přijela, dědeček nám za všechno poděkoval, pohladil nás a rozloučil se s námi. Devět měsíců po smrti své dcery.

S babičkou jsme zůstaly samy. Byla jsem jako omráčená, chtělo se mi umřít. Neviděla jsem nikde žádný smysl. Babička neustále plakala, naříkala, vzpomínala. Já žila první týdny jako v jiném světě. Hrozně to bolelo. Tu bolest bych nikomu nepřála. Do dnešního dne jsem se s jeho smrtí nevyrovnala a myslím, že ani nikdy nevyrovnám. Nejde to. Dědečka jsem milovala celým svým srdcem a vím, že má poslední myšlenka bude patřit jemu.

Po maturitě jsem se seznámila s jedním klukem, se kterým mi bylo fajn. Jelikož jsem už v té době toužila po rodině a on nebyl proti, čekala jsem, kdy se objeví // na testu.

Postupem času jsme si přestávali rozumět, až se nakonec z našeho vztahu stalo něco nepopsatelného. Má touha po miminku byla ale velmi silná, i když jsem věděla, že s ním ho vychovávat nechci. Jakmile mi gynekolog potvrdil, že čekám miminko, s dotyčným jsem se rozešla. Teda ani ne, jen jsem mu nezavolala, nenapsala, prostě nic. On jen jednou zavolal, já mu to nevzala a tím to skončilo. Víc jsem s ním v kontaktu nebyla.

Konečně jsme s babičkou viděly nějaké světýlko na konci tunelu. Na miminko jsme se moc těšily a jaké bylo naše překvapení, když mi pan doktor řekl, že čekám chlapečka. :-) Toho chlapečka, kterého si maminka tak moc přála. V té době mi byl velkou oporou můj pan třídní. Na škole, kde jsem v té době chodila, pro mne všichni byli spíše přátelé než učitelé. Proti nikomu bych si nedovolila říct ani slovo. Ve třídě, kde byli samí puboši, jsem už naštěstí nebyla, protože jsem měla individuál.

Na chlapečka jsem se moc těšila a přemýšlela nad jménem. Babička mi do toho nemluvila, jen řekla, že by se jí líbil Mikuláš. Já hodně přemýšlela nad Pavlem po dědečkovi, ale bála jsem se, že bych to psychicky nezvládla, že by mi to neustále připomínalo dědečka a necítila jsem se na to. Teď vím, že jsem udělala dobře. Pan třídní nám se vším pomáhal, přestavěli jsme pokoj, přivezli postýlku, kočárek a plno věcí. Tehdy jsem se rozhodla, že malého pojmenuji po panu třídním - Karel.

Bříško rostlo, babička se těšila na to, až bude vozit svého pravnuka a já na to, že tomu malému miláčkovi dám všechnu lásku, kterou mi maminka neprojevila.

V den, kdy bylo dvouleté výročí úmrtí dědečka, se šla babička projít. Byl to divný den, pršelo, byla tma, smutné počasí. Od rána nám nebylo dobře, byly jsme smutné. Babička odešla na procházku a já si šla na chvíli lehnout. Probudila jsem se po dvou hodinách a babička nebyla doma. Když se nevrátila ani v 8 večer, dostala jsem strach. V dešti jsem obešla všechny nemocnice, prohledala místa, kde jsme chodily. Domů jsem se vrátila o půlnoci s tím, že třeba chce být sama a odjela pryč.

Na druhý den jsem šla hned ráno na policii s prosbou o pátrání. Když jsme všechno zapisovali, tak zazvonil telefon. Babička se našla. Mrtvá. Utopila se. V jednom okamžiku se mi zhroutil celý svět. Domů jsem šla pěšky, přes slzy neviděla na cestu a jedině můj chlapeček v bříšku mi dával naději, že to je ten začátek, že už se nic horšího nemůže stát.

Vrátila jsem se do prázdného bytu a neuměla si představit tam být sama. Sama v tak obrovském bytě. Nikdo mě nevítal, nikdo mi nehladil bříško a já zvedla telefon, abych zavolala kamarádce, jestli k ní můžu na pár dní přijet. Přece jen by mi to udělalo dobře, být daleko od domova. Nebála jsem se cestovat ani v šestém měsíci. Souhlasila. To jsem ještě nevěděla, jak si se mnou osud zahraje. Netušila jsem, že tou cestou se mi otočí celý svět. Tou cestou teprve peklo začalo.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
pomenkova
Generální žvanilka 24101 příspěvků 22.06.13 00:35

Tohle je hrozny co te potkalo, cetla uz sem prvni denicek a tesim se na dalsi, nedovedu si neco takoveho vubec predstavit a tusim neco opet zleho, uz podle konce tohoto denicku :( :( :(
Jsi moc statecna a doufam, ze se doctu jak uz jsi konecne stastna, zaslouzis si to :hug: :hug: :hug: :hug: ;) ;) :srdce: :srdce: :srdce:

 
lloren
Zasloužilá kecalka 637 příspěvků 22.06.13 00:36

Jsi opravdu moc silná žena smekám před tebou a moc se těším na další pokračování a tajně doufám že se máš už jen a jen dobře :hug:

 
aajulinka
Závislačka 3960 příspěvků 22.06.13 09:06

Četla jsem i první deníček a těším se na další, snad na konci dalšího deníčku už bude alespoň špetka sluníčka ve tvém životě..
jsi velice silná že si to zvládla :hug:

Příspěvek upraven 22.06.13 v 11:50

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 22.06.13 09:19

Nooo jsem názoru, že vždy může být ještě hůř… něco podobného zažívám, ale ne až v takové velké verzi… drž se :hug:

 
MaminkaMartinka
Zasloužilá kecalka 653 příspěvků 22.06.13 09:58

Holky, moc vám děkuji, z celého :srdce: před 2 dny jsem odeslala 4. díl a i když tam je světýlko, tak bohužel v pátem opět zhasne. každopádně mi moc pomáhá se z toho vypsat, i když mě to vrací zpátky do té doby, tak už na to pořád nemyslím a dokážu se soustředit i na jiné věci

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 22.06.13 10:15

Jsi moc statecna, dalsi denicky si prectu s velkym zajmen. Moc doufam ze ted je vse dobry a jsi konecne stastna :hug:

 
anlendy.
Ukecaná baba ;) 1426 příspěvků 22.06.13 10:27

Si velmi statečná a pevně věřím, že to zvládnete! držím vám palce! vím, jaké to je, když odejde někdo blízký.
hodně štěstí :srdce: :srdce: :kytka: :andel:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 22.06.13 11:30

TEDA UPLNĚ MĚ MRAZÍ :,(
Těšim se moc na pokračování a hlavně doufám v dobrý konec. :srdce:

 
alena36
Ukecaná baba ;) 1112 příspěvků 1 inzerát 22.06.13 12:12

Teda, ještě nevím, co přijde dál, ale to co sis prožila je fakt peklo a to to jenom čtu. Smrt milovaných je vždy hrozná. Drž se

 
Gerberka
Závislačka 2998 příspěvků 22.06.13 12:25

První díl se mi celkem zdál realistický, nečekala jsem však, že ty sklony k sebevraždě bude mít i ta babička :nevim:

Na podobné deníčky - dříve vydané - jsem kolikrát četla komentáře, že je to jak opsané ze scénáře k nějakému filmu… :nevim: - Čímž samozřejmě nechci tento deníček nijak zlehčovat.

Jsem zvědavá, jak to celé dopadne.
Jen podle toho nicku je zřejmé, že pisatelka má svoje děti, tak snad aspoň něco pozitivního…

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 22.06.13 13:35

:( To je strašné… :hug: :hug:

Příspěvek upraven 22.06.13 v 13:41

 
jita24
Kecalka 116 příspěvků 22.06.13 13:41

Smutny denicek, bohuzel neco podobneho jsem zazila taky v jeden rok nas opustili svagr, babicka a stejda.Uz je to 7 let, ale porad to boli. Preju hodne sil. :hug:

 
MaminkaMartinka
Zasloužilá kecalka 653 příspěvků 22.06.13 18:44

Osobně si myslím, že když to babička udělala ve stejný den, kdy to byly 2 roky od smrti dědečka, že to byl zkrat. řekli mi to i na policii a já mám na to stejný názor. možná to je trochu hnusné, ale jsem ráda, že babiččina smrt byla tou poslední, která mě potkala a to po tom všem je moc dobře.
jinak bych chtěla poděkovat všem, které si našly čas a deníček (případně 1. díl si přečetly) :hug:

 
MaminkaMartinka
Zasloužilá kecalka 653 příspěvků 22.06.13 18:45

@jita24 taky ti přeju hodně síly :hug: je to těžké a ani čas v takovém případě nepomáhá, ono to sice bolí méně, ale ta bolest trvá a to prázdné místo zaplnit nejde

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 22.06.13 21:36

To snad ne :,( To je hodne smutne :,(
Doufam, ze na konci tvych denicku nas ceka happyend :kytka:

Vložit nový komentář