Jak to před rokem začalo

Minniee  Vydáno: 02.09.12

Je až neuvěřitelné, jak mi to všechno dopadlo, ale alespoň jsem se utvrdila v tom, že když si člověk něco opravdu moc přeje nebo v něco doufá, tak mu to nakonec vyjde.

V porodnici

Prostě náš brouček
1 komentář

cca dvě hodiny po porodu

Den po porodu
2 komentáře

Ahoj holky. Rozhodla jsem se také přispět se svým příběhem. Upozorňuji dopředu, že to nejspíš bude román, ale pokud vás to chytne a bude se vám to líbit, tak to bude jedině dobře. Dnes ráno jsem si uvědomila, že plus mínus je to dnes rok, co jsem se rozhodla pro mimčo. Bylo to takové spontánní rozhodnutí, byli jsme tenkrát s manželem (tehdy ještě s přítelem ) u mámy, měla pozvaného svého bratrance s přítelkyní, kteří doma nechali své dvě děti. Něco se ten večer popilo a na mě pak dolehla depka z toho, že bych taky chtěla rostoucí bříško a malého caparta. Byt jsme už měli koupený, zařízený, auto taky, no prostě nic tomu nebránilo. Řekli jsme si, že tomu necháme „volný„ průběh, jenže já jsem to začala řešit. Na jednu stranu jsem musela, protože jsem měla nepravidelný cyklus, takže hlídání si ovulace byla nutnost. Začala jsem brát i vitaminky, začala normálně jíst, pravidelně pila kontryhelový čaj, brala prášek kořene Maca, takže než jsem přišla do jiného stavu, tak už jsem přibrala 5 kilo :D

Přišla první ovulace, byla jsem natěšená, jak to povím manželovi, jenže ono ejhle, najednou to "nešlo“, manžel řekl, že ho ta ovulace znervózňuje a musí se na to pořád soustředit :(, takže jsem běžela na záchod a tam jsem potají spustila hysterický pláč. Říkala jsem si, že si tady hlídám ovulaci jako blbka a ve finále nic z toho :( Domluvili jsme se, že manželovi už raději nic říkat nebudu. Další měsíc byl říjen, opět jsem si hlídala ovulaci, ale nějak jsem to vypustila, manžel jel právě v té době na pracovní cestu, takže jsem si řekla, že to vyjde až ten další měsíc. Než ale manžel odjel, tak se se mnou hezky „rozloučil „ a já zůstala doma sama s tím, že zase nic :( Ubíhal čas a manžel se vrátil. Jela jsem na jednu z pravidelných prohlídek na gyndu. Řekla jsem dr., že se mi cyklus protáhl víc, než by měl, udělala mi TT, ale jinak nic. Něco jiného jsem ani nečekala.

Začala jsem mít typické příznaky MS, špatně mi taky vůbec nebylo, ani jednou jsem za celou dobu nezvracela, takže jsem se vůbec nevzrušovala. Test jsem si nedělala, protože jsem si řekla, že je to pak další zklamání, už několikrát za svůj život jsem si dělala TT a vždy negativní, nedokázala jsem si ani nikdy představit, že by tam byly dvě čárky :) Jeden z večerů jsme si s manželem chtěli udělat hezký, tak jsem zkusila ovulační papírek a byl pozitivní, no super, můžeme se dál snažit :D ( pokud jste těhotné, tak ovulační papírek může vyjít i pozitivně.

Byl začátek listopadu a MS stále nikde, byla jsem zrovna v práci a měla hoďku pauzu. Řekla jsem si, že si skočím pro test, protože už to bylo vážně divné. Viděla jsem nejdřív jednu čárku a vůbec nečekala, že začne vylézat druhá, jenže ona vylezla :D Vzala jsem další papírek – byl pozitivní, říkám si, vadný test, honem zase do lékárny a tři další různé testy, všechny byly pozitivní. Seděla jsem na záchodě ve tmě a přemýšlela, jak to říci manželovi :), na tuhle chvíli jsme přece čekali, no tak jsem zavolala a řekla, že mi vyšel pozitivní test, manžel skoro ani nedýchal, byl hrozně moc nadšený. Vzápětí jsem volala na gyndu a domluvila si termín. Jeli jsme s manželem. Taková černá skvrna s bílou tečkou ( srdíčkem : ) Neskutečný pocit, že ve mně roste nový život. Mazec :)

Od doktorky jsem odcházela s těhotenským balíčkem a hrdě jsem ho vystavovala :), řekla jsem to opravdu jen blízkým lidem, abych nic nezakřikla. V práci jsem byla do tří měsíců těhotenství, a pak si vzala nemocenskou. Řekla jsem si, že v tomhle období se nevyplatí se stresovat a že bych si to měla užívat, a taky že jo, v zimě, kdy byly mrazy a všichni vstávali ráno do práce, jsem se vyhřívala v posteli :) chodila jsem za holkama do práce, na obídek a provokovala, jak mám na všechno spoustu času. Do půlky sedmého měsíce jsem neměla žádné bříško, možná to bylo dáno tím, že jsem vysoká, nevím, ale kolikrát lidi pochybovali, že jsem těhotná :), ale pak to začalo růst vesmírnou rychlostí, týden po týdnu bylo bříško větší a větší a já začala cítit pohyby, nejdřív takové vlny, a pak už se mi pohybovalo i břicho samotné :), škoda, že jsem si to nenahrála.

Musím říci, že celých devět měsíců jsem si náramně užila, nejkrásnější období. Po škole jsem hned začala pracovat, takže tohle byla luxusní dlouhá dovolená, nakupovala jsem, rekonstruovali jsme byt, jezdila jsem s holkama na kafíčko, na obědy, no prostě až na pár omezení, že jsem si třeba nedala sklenku vína, minimum kofeinu a žádnou cigaretu, to bylo perfektní. V únoru na svatého Valentýna mě manžel stylově požádal o ruku. Domluvil nejlepší místa v jedné z lepších restaurací, koupil krásnou kytku, dal mi dárek, velkého plyšového králíčka a na mašličce kolem krku se patrně třpytil zásnubní prsten. No co myslíte? pochopitelně jsem řekla ano :D Oslavili jsme to sklenou sektu s tím, že to mi rozhodně ublížit nemůže :) V dubnu jsme měli svatbu a já už velký pupek. Můj sen jako malé holčičky o svatebním dni se trochu lišil od skutečnosti, protože jsem byla zakulacená, jen tak tak jsem se vešla do šatů, jak bříško rychle rostlo, nemohla jsem hopsat do rytmu hudby, nemohla jsem se napít, odvázat se, no prostě jediná střízlivá a organizující byla těhotná nevěsta :D, ale taky to mělo svoje kouzlo.

V devátém měsíci jsem měla vše připravené, byt včetně dětského pokoje byl hotový, na miminko všechno vyprané, vyžehlené a já už se opravdu začínala doma nudit. Chodila jsem do kurzu, kde pro mě byl hlavním přínosem pokec s ostatními prvorodičkami nad šálkem těhotenského čaje :) Byla jsem první na řadě, takže čím víc se to přibližovalo, tím víc jsem měla obavy. Protože bylo na čase a já se opravdu bála bolesti, začala jsem pít maliník, jíst lněné semínko, masírovali jsme hráz, pořídila si gel Dianathal, který byl pochopitelně k ničemu, ale nic jsem nechtěla ponechat náhodě. No a dostáváme se do další fáze, porodu.

No, kde začít, od třetího měsíce jsem začala docházet ke svému porodníkovi a v osudný den jsem jela na další prohlídku a poprvé na monitor. Noc předtím jsem ale vůbec nemohla spát, celou jsem ji prokoukala do stropu a ne a ne zabrat. Vstala jsem kolem půl páté, uvařila si kakao, dala si snídani, u porodníka jsme měli být kolem sedmé, takže jsem si říkala, že až se vrátím, tak to dospím :) Den byl slunečný a teplý a mě bylo dobře. Porodník mě zkontroloval a řekl mi, že hned zítra odlétá na týden, takže doufá, že neporodím dřív a já jsem doufala taky. Poslal mě na monitor a mě začaly divné bolesti. Už dřív jsem měla poslíčky, ale tohle bylo mnohem intenzivnější. No a protože jsem nechtěla (z určitých důvodů), Blížence, ale Raka, tak jsem začala zjišťovat, jestli v ten den byl ještě Blíženec nebo Rak, sice to byl přelom, ale první den Raka. Potřebovala jsem jistotu, že kdyby to náhodou porod byl, tak to musí být Rak, jinak bych to musela zadržet do druhé dne :) No malej si to prostě naplánoval tak, jak mamka potřebovala :D

Pro jistotu mě porodník ještě zkontroloval, ale necítil nic, že by se mělo něco dít. Bolesti ale začaly být stále silnější a začaly se opakovat, nejdřív po pěti minutách, dohodli jsme se, ať raději hodinu počkám, takže jsem se tam kroutila a díky za to, že tam byl se mnou v ten den manžel, který musel neustále posouvat pracovní schůzky :), čekali jsme pak další hodinu a bolesti byly tentokrát už po cca dvou minutách, poslali mě znovu na monitor, když jsem přišla s výsledkem, bylo vidět, že se něco děje, ale porodník tvrdil, že to nemusí nic znamenat. Poprosila jsem, jestli už můžu jet domů, že bych ty bolesti ráda přešla v klidu v posteli, pro jistotu mě naposledy prohlédl a najednou ouha: " Otevíráte se, takže dnes už to budete mít za sebou, píchneme epiduralek a bude to", byla jsem v šoku, nevěřila jsem tomu a díky bolestem jsem ani nemohla pořádně zareagovat. Odvedl mě na přípravu, manžel vzal všechny mé věci, co jsem měla na sobě a odjel domů pro tašku, kterou jsem měla doma připravenou už dva měsíce :)

Oblékli mě do erární košile, podepsala jsem ještě pár papírů, odpověděla na pár vět a začala dýchat. PA mě odvedla do koupelny, udělala klystýr, byla tam se mnou ještě jedna rodička, která to nejspíš cítila stejně intenzivně, jako já :) za chvíli jsem letěla na záchod, a protože mi do toho všeho bylo i dost špatně, tak to ze mě letělo horem dolem, ještě, že tam byl ten koš :D Pak jsem vlezla do sprchy, dobře mi dělala vařící voda, ale při těch bolestech jsem myslela, že omdlím, byla jsem unavená, dělalo se mi černo před očima a řekla si, že tohle už nikdy znovu nepodstoupím. Nevím, jak dlouho jsem na tom míči ve sprše seděla, ale objevila se PA a odvedla mě na porodní lůžko. Jak jsme se k němu přibližovaly, zmocnil se mě strach, začala jsem hledat manžela, který jen čekal na to, až mu dají povolení jít ke mně. Lehla jsem si a nechala se sebou dělat cokoli.

Dali mě na monitor, něco mi píchli, porodník si vzal dlouhou úzkou jehlici na propíchnutí plodové vody, vyvalila jsem oči a zeptala se, jestli to bude bolet, naštěstí jsem nic necítila, jen, jak teče ta voda :) Zvláštní, paradoxně na to „prasknutí „ plodovky jsem se i těšila a toho jsem se nakonec vůbec nedočkala :), dali mi kyslík a čekali jsme na anesteziologa kvůli epiduralu, tak moc to bolelo, že jsem ani nepřemýšlela nad tím ho nedostat. Udělalo se mi lépe, do toho přišel manžel a jeho výrazu jsem se lekla, takže jsem nejspíš vypadala na umření :D, pak už jsem začala cítit tlak a chtělo se mi tlačit. Manželovi jsem drtila ruku, co to šlo, párkrát jsem tlačila tak, jak po mě chtěla PA a pak už zavolali porodníka. Roztáhli závěs a nejednou tam stálo celé obecenstvo, porodník, PA, sestra, co čekala kvůli miminku na zvážení, další kvůli jménu, manžel vedle mě, který se podíval, jak leze hlavička :) Dříve, když jsem se doma třeba řízla při holení, tak z té trošky krve se málem složil a takhle viděl kompletní porod, včetně „porodu“ placenty, prý, že bude za plentou, ha ha ha :D

Jak tam tak všichni stáli, tak ze mě vylezlo, že jsou tam všichni jako v kině :), a pak už to začalo: zvláštní, při tlačení jsem ze sebe nevydala skoro hlásku. "Tlačte pomalu, víc, netlačte, tlačte víc, méně a tlačte, no, takhle nějak to bylo :) Už jsem viděla i hlavičku, ramínka a nejednou vylezl celý, ani nebrečel :) Položili mi ho, měl zavřené oči. Konečně jsem viděla ten malý zázrak po devíti měsících, konečně jsem viděla, jak vypadá, nejkrásnější pocit v životě, bylo mi najednou tak dobře. Odnesli ho na zvážení a manžel šel s ním. Placenta šla hned, bylo mi najednou krásně. Porodník mě zašil jen na dva stehy (kosmetická vada :D). Pak mi přinesli zabalené malé miminko, které otevřelo oči a koukalo se na mě :) Dámy, ať už vás to bude bolet jakkoli, tohle vážně stojí za to. Byla jsem na sebe tak pyšná, jako nikdy. Konečně jsme byli kompletní, já, manžel a náš syn :) Já normálně nebrečím, ale tady jsem začala, prostě hormony :), pak mi ho odnesli a já zůstala ležet na lůžku s manželem vedle sebe. Byla jsem plná dojmů, zážitků a bylo mi tak moc dobře, že kdyby to šlo, tak bych se zvedla, vzala syna a jeli bychom všichni už domů :)

V porodnici jsme byli čtyři dny, syn měl žloutenku, čekala jsem na nadstandard, bylo moc rodiček, málo pokojů, takže první dva dny jsem byla na gynekologickém oddělení a za malým jsem musela docházet, už jsem bez něho nechtěla být ani minutu, ale je fakt, že ty dva dny jsem se naposledy pořádně vyspala. Syn byl neustále unavený, takže pořád spal, ale ostatní miminka brečela. No, nastal den odjezdu, manžel přijel natěšený s autosedačkou a už jsme jeli konečně domů. Najednou nás bylo doma o jednoho víc :) Začala nová etapa mého života - mateřství. Sice to na začátku byl boj, nebyla jsem zvyklá na to, že v noci nespím, že nemám svůj čas, že vlastně nemám čas na nic, ale teď už je to od porodu devět týdnů a tři dny a já už vidím pokroky. Syn se na mě směje, mluví svojí miminkovštinou, hraje si hračkami na hrací dece, vnímá zvuky, hudbu a už mu jsou i malé některé věci :) Čas utíká jako blázen a ještě utíká víc, když máte dítě.

Jsem nejšťastnější ve svém životě a vše okolo péče mě baví :) Vám, co jste to dočetli do konce, bych chtěla říci, že dítě je opravdu dar a ať už k vám přijde dřív či později, tak nakonec opravdu přijde. Vy, co se snažíte, tak hlavně vydržte :) A prvorodičkám chci říci, ničeho se nebojte, porod je pro každou ženu přirozená věc a každá se s tím popere podle svého. Nakonec se vlastně není čeho bát, protože na konci toho všeho je ta nejsladší odměna. Vaše dítě ve vašem náručí :) Přeji všem krásné snažení, těhotenství, porod a mateřství, nejkrásnější období našich životů.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
mj-celka
Kecalka 151 příspěvků 02.09.12 11:59

Nádherně napsané :potlesk: moc gratuluju a přeju nekonečně mnoho stejně krásných dnů, tak, jako byly doposud :)

 
Tamarka
Kecalka 333 příspěvků 02.09.12 12:22

To je krasny denicek, gratuluju k malimu a preju jen to dobre v zivote a hodne zdravicka

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 02.09.12 12:22

Krásnéé :potlesk:

 
Tomička
Ukecaná baba ;) 2272 příspěvků 02.09.12 15:14

Až na tu svatbu a normální porod (já císař), tak naprosto stejné jako u mě :mrgreen: Synátorovi bude zítra 7 týdnů a jak píšeš, hrozně to letí-…Užívejme si to :srdce:

 
evcav
Závislačka 4435 příspěvků 02.09.12 16:44

Krásnej deníček, moc gratuluju k malému :-)

 
Brzíčková
Povídálka 39 příspěvků 02.09.12 22:36

Krasny denicek…o to vic se nemuzu dockat…snad to bude brzy..:-)

 
Minniee
Zasloužilá kecalka 501 příspěvků 03.09.12 17:00

Ahoj holky, jsem ráda, že se vám to líbilo :kytka: děkuji za gratulace. @cybermis letí to šííííleně :lol: ale je úžasný pozorovat, jak se malej vyvíjí, už si brouká a už už by chtěl mluvit :lol: Jsem ráda, že to někdo prožíval tak, jo já :) @Brzíčková Opravdu se na to těš, pak na to budeš vzpomínat…hlavně si užívej těhotenské bříško, ze začátku je to divný pocit, když pořád vypadáš, jako těhotná a přitom už tam nic neroste…teď ale zase to svoje bříško dávám do kupy, aby bylo co nejplošší :P

 
Sylviii
Závislačka 2591 příspěvků 03.09.12 21:09

Hezky napsane, gratuluji:)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček