Jak to teda bylo

borderka  Vydáno: 05.03.15

Nebylo to vůbec snadné. První měsíce jsem si říkala, že na to chci co nejdříve zapomenout, ale jak plynul čas, v člověku se něco hnulo a i přes to, jak to bylo bolestivé a náročné, jsem pak dospěla k tomu, že by bylo fajn si tenhle důležitý okamžik zapamatovat. Uběhl už téměř rok a já mám občas pocit, že moje vzpomínky na porod už nejsou zcela kompletní, tak jsem se rozhodla si je částečně zachovat alespoň zde.

Trošičku nám zežloutla, ale barvička se jí zase rychle vrátila :)
1 komentář

Tenhle výraz jí u pláče zůstal do dnes :D
2 komentáře

Naše první rozsvícení stromečku :)
1 komentář

Naše štěstíčko ... naše všechno!!! :) :*
1 komentář

Jak jsme k houstičce v bříšku, dopracovali jsem už psala v předchozím deníčku. A těhotenství by asi na kapitolu zvlášť už nevydalo. :)

Když už se nám tedy povedlo zadělat, tak nastalo klasické období návštěv doktorů a příprav. Vše probíhalo celkem v pořádku. Pomalu se nakupovala výbavička a připravovali jsme se na příchod nového člena rodiny. A samozřejmě, při studiu všeho, co nás čeká, mne přepadl strach z porodu. :D

Tak jsem studovala knížky, listovala internetem a snažila se co nejvíce připravit…

Postupně jsem si nakoupila vše, co jsem mohla k porodu a také po porodu potřebovat. Olejíčky, vody, kapesníčky, hroznový cukr v bonbonech… Ale hlavně jsem si pořídila epi-no balonek k předporodní přípravě hráze. Investice to byla nemalá, ale pokud mi to má ulehčit porod - jdu do toho!

Poctivě jsem cvičila a trénovala od 34. tt a doufala, že to k něčemu bude. Pak jsem šla na kontrolu do poradny - to bylo měsíc před TP. Tam mi na UTZ řekli „úžasnou“ zprávu: Miminko je napříč.

Ona byla spíš tak nějak na šikmo, ale prostě poloha nic moc. Pokud se neotočí do příští kontroly do poroditelné polohy, porod proběhne plánovanou sekcí.

Hmmm, tak to je opravdu úžasný. Já se tady dřu (s tím pupkem už to trénování s epi-nem opravdu bylo mordování) a nakonec půjdu císařem. No to se snad může stát jen mně. No nic celá skleslá jsem přišla domů, zasedla k PC a pročítala si vše, co se týkalo otočení se miminka v bříšku. Výsledkem bylo, že jsem k cvičení s epi-nem přidala ještě několikrát denně kočičí hřbety. Mezi kontrolami jsem hodně přemýšlela, zda s epi.nem dál cvičit, nebo se na to vyprdnout. Ale nevzdala jsem to. ;)

Na další kontrole úžasný nález - malá je hlavičkou ve správné poloze! Však se mi také od poslední kontroly začalo daleko lépe dýchat - dokud byla malá napříč, tak měla nožičky zaražené přesně v mých pravých žebrech. Jak já byla ráda, že jsem cvičit nepřestala. :)

A přípravy na porod pokračovaly. Po 36. týdnu jsem se snažila navýšit množství procházek, pila jsem maliník, snažila se partnera přemluvit k sexu :D, myla okna, vytírala, gruntovala… No snažila jsem se urychlit přiblížení porodu. :) Bohužel na kontrolách vždy stejný nález - čípek vysoko a příprava na porod nic moc. Do toho naše miminko nebylo zrovna nejmenší, takže paní doktorka se mnou začínala kolem 38. tt plánovat vyvolávání. :/ No super, to jsem zrovna vůbec nechtěla. :(

Ale skrz to, že jsem byla prvorodička a malé se ukazovalo na UTZ 3500-4000g se doktorce moc čekat nechtělo, ale umluvila jsem ji, že bych chtěla počkat alespoň do TP - 21.3.2014. Paní doktorka mi to odsouhlasila, že by byla také raději, aby se porod spustil přirozenou cestou.

Mezitím mě ještě poslala na kontrolu k panu doktorovi, aby se pokusil o Hamiltona. Ona prostě nedosáhla a pan doktor má prý dlouhé prsty. :D Hm, ale na mně mu stejně nestačily a hmat se nepovedl ani jemu. Takže mé snahy vyvolat porod se ještě zintenzivněly - bohužel bez výsledku. :/

Dle domluvy s doktorkou jsem tedy v pondělí 24.3.2014 nas­toupila na příjem k vyvolání porodu. :/

Přijela jsem tam s obrovským kufrem a ještě s igelitkou. :D A sestřička, co mě vedla k příjmu, si ze mě hned dělala legraci, že už mi chybí jen nábytek. Ha ha, fakt vtipný. :D Teď už mi to přijde úsměvný, ale tenkrát bych po ní nejraději něčím hodila, ať si jde rýpat do někoho jiného. A mimo to - vše, co jsem si přivezla, jsem potřebovala a zpět domů jsem si vezla v podstatě jen oblečení a dva olejíčky;)

Jaký já měla strach, co mě čeká, a jak jsem byla vynervovaná!!!

Na příjmu proběhly veškeré formality, natočili monitor a huráááá - jde se zkoušet snášenlivost oxytocinu. Já samozřejmě sečtělá jsem VĚDĚLA, že oxytocin je fůůůůj (ženský na netu přeci vědí o čem mluví), takže jsem tam šla celá strachem bez sebe.

„Tady se posaďte.“ S tím mě šoupli do křesla u monitoru (a že jsem si tohohle křesla pak ještě užila ;) ), nasadili snímací pás a začali připravovat oxytocin. No děvčata, byla jsem hrdinka. :D Omdlela jsem jim tam asi během 15 vteřin po napíchnutí injekce. :D Bylo toho na mě nějak moc. Takže testu jsem se vyhnula a trošku jsem jim to tam zpestřila. Chudinky holčiny, co se tam zaučovaly, nevěděly co se mnou. Já se snažila tak nějak udržet při sobě, dokud jsem se nedostala na lehátko - přeci jen tahat se se skoro 100kg těhulí asi nic moc.

Tak mně položily a zbavily té obávané hadičky. Ještě vím, že mi zvedají nohy a vrchní sestra přikazuje, aby mi sundaly ponožky. A pak už se probouzím s hadrem na hlavě, nohama hore a koukám na vyděšené sestřičky. No alespoň malou měly celou dobu pod kontrolu, protože monitorový pás jsem stále měla na břichu. :) Takže z testu nic nebylo a šup se mnou na pokoj.

Zabydlet, tak nějak vybalit, hlavně převléknout a čekat. Tady to vezmu rychleji, protože ač to pro mne bylo nekonečné, bylo to stále to stejné.

No a pak přišla na řadu první kontrola a také zavedení první tabletky - kontrola samozřejmě skončila závěrem, že se nic nezměnilo. Po pár minutách začaly ty první bolesti - jako silnější MS. S prvními bolestmi přichází další velmi „milé“ zjištění - mám křížové bolesti. No jasně, proč ne. :/ A tak se čekalo…

Další kontrola, nález - z 1 prstu sotva na 2. Že by? Takže zavedení další tabletky a zase čekání. Znovu kontrola, nález - nehnulo se to, ale už je večer, tak se dá injekce, po které se to buď rozjede, a nebo přestane. No bolesti v noci trochu byly, ale nic hrozného a úterý proběhlo vlastně ve stejném duchu jako pondělí. Jediný rozdíl byl, že bolesti byly silnější - takže zase kontroly, tabletky, bolesti stále se stupňující a nález nepostupující a já samozřejmě psychicky i fyzicky vyčerpaná. Večer jsem dostala tu samou injekci co den před tím, ale bylo to k ničemu…

No a ve středu? To už jsem byla opravdu vyflusaná a po zavedení tabletek jsem vždy měla opravdu velké bolesti (to jsem si myslela tou dobou :D ) a musela jsem i rozdýchávat, ale nález se stále nehýbal. Můj stav zoufalství se blížil k maximu a když mi doktorka na dotaz, jak dlouho mně tu takhle ještě budou trápit, odpověděla, že pokud dnes nic, tak ještě ve čtvrtek. Normálně jsem se jim tam rozbrečela…

Odpolední střídání směn ovšem přineslo změnu. Přišla doktorka, která do té doby měla dovolenou. Nejprve se všech ptala, proč mi proboha ještě nepíchli vodu. No protože tam přeci nedosáhnou. ;)

Kolem 15 hodin jsem byla odeslána na porodní box. Když jsem tam přišla a viděla tam tu paní v bolestech a úplně zoufalou - můžu upřímně říct, že jsem měla sto chutí se otočit a odejít s tím, že já rodit nebudu, ale to by mi asi neprošlo. Bolesti mi na chvilinku přestaly, tak jsem si trošičku zdřímla.

Ani už přesně nevím, kdy se tam zjevil partner, ale vím, že touhle dobou už tam byl. :)

Kolem 18 hodin mě vzbudili, že se jde píchnout ta voda. A světe div se, paní doktorka, co přišla z dovči, mi jí opravdu píchla!!! Malá tam prý měla celkem luxusní bazén.** Vody na rozdávání**, taky tomu pupík odpovídal. Paní na příjmu se mně ptala, jestli tam jdu s těma dvojčátkama. :D Voda byla zcela čirá, takže se nikdo nedivil, že se jí ještě ven nechtělo.

A tím to začalo… Bolesti co 1-2 minuty a OPRAVDU luxusní!!! Voda mi moc nepomáhala a balon byl spíš za trest. Takže jsem se hezky uklidila do boxu a tam potichu trpěla. Přítel tam byla se mnou a celou dobu mě držel za ruku (to se mu později vymstilo spoustou modřin a vyhozeným palcem u ruky - au - promiň zlato :) ).

Kdy se co přesně stalo, moc nevím, ale doba od 18 hodin do 24 hodin byla úplně nekonečná. Pořád jsem koukala na monitor a vždy jsem se duševně připravovala na přicházející kontrakci - takže jsem vlastně nedělala nic jiného. Jo vlastně ještě jsem dupala a bouchala pěstí do pelesti postele. ;) Když mi někdo řekl, ať si zakřičím, tak jsem jen kroutila hlavou - kdybych křičela, tak bych se asi rozsypala…

Žádala jsem o epidurál, ale na ten jsem se otevírala moc pomalu. A mezi tím tam ještě přišla paní hysterka, co měla chudinka UŽ hodinu kontrakce a už to víc nevydrží. Dvě hodiny tam řvala jak na lesy a hodinu tam kňourala s epiduralem. Hmmm a za ty 3 hodiny šla na kozu tlačit. To se tak někdo má…

Mám to tak nějak všechno rozmazané a pomíchané a zmatené. Už jsem byla opravdu na pokraji sil. Celou dobu tam byl přítel se mnou. A byl mi opravdu oporou. A spoustu toho vím spíš od něj, protože já byla už opravdu mimo. Ale probíhalo to tak nějak pořád ve stejném duchu. Nepříjemné a bolestivé kontroly, pomalu postupující nález, věčné napichování dalších a dalších kapaček o půlnoci. Krásné sladké nic.

Nevím, co mi to dali, ale já byla spokojeně mimo. :) Přítel mi říká, že jsem jen ležela se zavřenýma očima a při každé kontrakci jsem se jen zamračila a pak zase nahodila líbezný úsměv. :D No a ve čtvrtek kolem 2 hodiny ráno jsem zase byla při sobě - nic moc, ale už to snad nějak doklepu, no… :/

Proběhla kontrola a nález byl - otevřená na 10, takže se jde na kozu. KONEČNĚ!!!

Nejdříve jsem se jen přidržovala a přitlačovala, ale nic z toho nebylo. Takže šup nahoru - už je mi to jedno, jen už chci, aby to skončilo. A při kontrakci zatlačit - jasně, jo a hlavně zavřít oči. Z článků si pamatuju, že musím mít zavřené oči, aby mi nepopraskaly žilky. :D Malá špatně rotuje, tak jí doktorka vrací a pokouší se jí dát do správné polohy. Asi třikrát.

„Tlačte!!!
"Vždyť tlačím, co mi síly stačí…“

Tlačí mi PA na břicho. A najednou? Šup dolů… Cože?… Lehnout na lehátko… tohle vypít… omotat nohy… jde se na císaře. Aha…

Vezou mně na operační sál - ty kontrakce se nedají už snést a přítel se ptá, zda mi na to nemohou něco dát. "Už dostala, teď už je to jen v hlavě… " V hlavě jo? Si to zkuste!!!

No nic, jsme na sále a anesteziolog se mě ptá, zda chci uspat celkově, nebo jen epidural, ale že epidural je lepší pro miminko i pro mě - no vlastně mi to jen vysvětlil a rozhodl za mě. :D Já neměla sílu odporovat. Takže napíchnout - toho jsem se bála před porodem, že mně někdo bude píchat jehlu do páteře. A teď? Je mi to jedno!!! Hlavně ať už je po všem a jsme obě v pořádku!!!

„Nehýbejte se, abysme mohli zavést jehlu.“
To myslí jako vážně? Když mám vlastně jednu velkou kontrakci?
Ale povedlo se… a najednou bolest mizí - opravdu slastný pocit.

Položit a chvilku čekat až umrtvení zabere. Pích do břicha - AU! Ještě čekáme a znovu píchnutí a zase AU!!! Ještě chvilku a pak přijde na řadu celkové umrtvení - už se nemůže čekat. Naposledy píchnutí… a ono nic. :O Jen tlak… Takže se začne…

O všem mě informoval anesteziolog „Teď vás maminko otevřou…Teď maminko vyndají miminko, tak ucítíte takový podtlak na plicích, jak se uvolní…“ a LUP… Špatně se mi nadechlo, ale celkem rychle se to srovnalo a hlavně… Ve 2.12 27.3.2014 bylo slyšet krásné Uááááá, Uááááá.

Miminko. Naše Karolínka. :) Otřeli ji, zvážili, změřili a ukázali mi ji. Chtělo se mi brečet, že jí nemůžu ani pochovat, ale PA mi jí alespoň dala tak blízko, že jsem jí mohla dát pusinku. Koukala na mě těma nateklýma očičkama a byla krásná. A moje? Ano… MOJE!!! :)

Nahlásili mi míry - 4020 g a 51 cm. Moje VELKÁ holčička. :) A také jsem si pak ve zprávě přečetla, že měla krásné celkové Apgar skore - 10. :)

Pak přišlo hlášení od anesteziologa o zašívání. A slyšela jsem doktorku, jak poprosila kolegu, jestli to došije, že je celá od mázku. Ona ho tam totiž ta naše treperenda měla opravdu hooooodně - ucpala jim odsávačku, že sestra musela letět pro velkou na klasický operační sál - coby ne pro změnu něco extra. ;)

Po zašití mě převezli na pokoj. Ošetřující sestry se divily, že jsem vzhůru, že jsem se nenechala uspat celkově po tom, čím jsem si prošla - mimo to, že jsem neměla sílu odporovat, jsem i tak chtěla raději epidural kvůli malé…

Celý čtvrtek jsem ještě ležela. V noci jsem prosila sestru, jestli by mi zase mohla dát tu kapačku na bolest (co jsem jen tak mimochodem měla dostat už asi před hodinou), tak po pár průpovídkách mi jí teda přinesla. To byla ale asi jediná sestra na oddělení, které bych dala ránu - měla jsem s ní zážitek už při vyvolávání.

Ještě ve čtvrtek mi přišel doktor oznámit, že jsem jim hodně klesla na krevním obrazu, ale je to těsně na hraně, kde si ještě můžu říct, zda chci nebo nechci transfuzi - no potěš koště. :/ Tak jsme se dohodli, že mi transfuzi podrží do pátku a tam se rozhodneme podle toho, jak se mi bude vstávat.

Tak vstávání v pátek bylo opravdu za trest (ono celkově vstávání ještě pár týdnů stálo za prd :/ ). Sestřičky toho měly hodně, takže pospíchaly. Ale já se nedala. Když už jsem si sedla, tak přece i vstanu - jen kdyby mi nebylo tak na omdlení. :/

„Maminko, tak si lehněte a dáme tu transfuzi…“ - to víš, že jo, to byste se mnou byly rychle hotový. „Chvilinku počkejte, ono to ustupuje (pocit na omdlení).“ Můžu ještě dostat ten studený hadr na hlavu?".

Chvíli to trvalo, ale úspěšně jsem se dobelhala až do sprchy!!! Huráááá!!! A teď chci alespoň týden klid. :) Párkrát mi přinesli malou - pomazlit a zkusit přikládat. Pořád jsem dostávala nějaké kapačky, injekce, prášky… A další den mě šouply na jiný pokoj a pak mi dali už na starost na celý den i to moje miminko. :)

Byla jsem ráda, ale bála jsem se, že se o ní ještě nezvládnu postarat. Ale všechno jsme zvládly. :) Ty dny v porodnici po císaři byly hodně náročné a já už se těšila domů jak malé dítě. Naštěstí jsem se celkem rychle rozkojila, tak nás v úterý už konečně pustili domů.

A od té dob už to není jen ty a já… ale my TŘI. :) První měsíce byly těžké, ale všechno jsme zvládli. Karolínka mi vynahrazuje porod na maximum. Nemůžu říct, že je vše zapomenuto, ale můžu rozhodně říct - stálo to za to!!! :)

Už je moc hodin a já už opravdu nemám sílu to celé po sobě znovu pročítat, tak se předem omlouvám, pokud někde budou slohové či pravopisné chyby. :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
anorien
Kecalka 118 příspěvků 05.03.15 03:46

Jedine co mi utkvelo v mysli… ja neznala nevedela, ze se pri tlaceni maji zavrit oci… no a pak jsem taky tak vypadala. Skoro mesic jsem mela cervene belmo. Takze uz vim :-) Uzivejte Karolinku, vsechno to prilis rychle utika…

 
Trinetka
Ukecaná baba ;) 2196 příspěvků 05.03.15 06:58

Super deníček :) Já sem na tom dost podobně.. Malá je přes den koncem pánevním a na noc ulehá do příčné polohy.. Sem konec 34tt, tak uvidíme, jesti se umoudříme :)

 
Handalina
Kecalka 331 příspěvků 05.03.15 07:00

Pekne, i mi ukaply slzy jak jsi to mela tezke (to jsou ty moje tehu hormony),ale zvladly jste to :potlesk: :kytka:

 
Adis89
Kecalka 480 příspěvků 3 inzeráty 05.03.15 07:32

Pěkný deníček, gratuluji k holčičce. Akorát nechápu, že tě nechali tak dlouho trpět a nevzali tě na toho císaře mnohem dřív. Já jsem teda měla porod taky vyvolávaný, ale měla jsem to štěstí, že jsem i jako prvorodička odrodila za 5 hodin a bohatě mi to stačilo. Takže patří ti můj velký obdiv, že jsi to vydržela. :potlesk: :kytka:

 
zorkaV
Zasloužilá kecalka 721 příspěvků 05.03.15 08:07

Pěkné. Taky sis užila. Tak hodně zdravíčka :kytka:

 
vertunka
Ukecaná baba ;) 1822 příspěvků 05.03.15 08:10

No ty kokos, zhruba uprostřed čtení jsem si říkala, že to je jak z hororu :D ale hlavní je, že se všechno podařilo ;) teď se bojim porodu ještě o trochu víc :)

 
vantili
Kecalka 207 příspěvků 05.03.15 08:17

Ty vado. Rodit jedno miminko dvakrát…!

 
panikockova
Závislačka 3264 příspěvků 05.03.15 08:56

Gratuluju ke Karolince a at vam dela jen samou radost :kytka:
Porod- jako bych cetla o tom svym.. Vyvolavani den po terminu kvuli tehu cukrovce, okamzite po zavedeni tabletky bolesti po minute, pichnuti vody, kapacky oxytocinu a vseho moznyho, peklo pekelny trvalo 16hodin a pri otevreni na 9cm taky akutni sekce.. Taky spinal (pri minutovejch kontrakcich pichnutej az napotreti, pak tejden neskutecny bolesti hlavy), malej mel 4010/52 (skoro jako vy), vstavani po sekci stejny peklo jak popisujes.
Ale jak rikas, stalo to za to.. :srdce:

 
areca
Kelišová 5006 příspěvků 1 inzerát 05.03.15 09:00

@vantili :mrgreen: :palec:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 05.03.15 09:20

Asi to nebude populární koment, ale nenechala bych vyvolávat při nezralých porodních cestách jen protoze pani doktorce se to zda…postup celeho porodu se mi zda šílený včetně prasknuti vody při minimálním nalezu. Pises to smirene, ze to tak muselo byt, ale troufám si tvrdit, ze nemuselo, miminko asi nemělo šanci dobre do rotovat s tou chemii a bez vody navíc nepřipravená.
Preju at to zvládnete dobre překonat a vzpomínky se při dalším případném porodu nevraci :kytka:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 05.03.15 09:21

Jen na okraj tím, ze se oči zavřou ochranis maximálně tak zdravotníky od toho, aby neviděli, jak ti praskaji žilky ;) dulezite je netlacit do hlavy

 
lokynka
Kelišová 5963 příspěvků 1 inzerát 05.03.15 09:26

A takhle to dopadá, když se vyvolává, když tělo ještě není připraveno. Prostě zpackaný porod.
Jinak gratuluji k miminku

Já měla všechny porody vyvolávané, ale vše až po termínech, děti byly velké, takže o velikosti miminka to opravdu není

 
Pov
Kecalka 177 příspěvků 05.03.15 09:30

Já mela císař plánovaný, takže jsem byla odprostena od te hrůzy vyvolavanyho porodu (ten jsem si užila u první) a probíhal u me obdobně, hlavně to vzpamatovavani se, takže přesně vim, jak ti bylo, taky jsem byla na hraně s krví a dojít do sprchy byla hrůza 8o ale ty děti za to stoji :srdce: přejí hodně zdraví!!! :kytka:

 
pe-terka
Echt Kelišová 8283 příspěvků 05.03.15 10:51

@Saroya
Vzala jsi mi slova z úst. Indikace k vyvolávání pofidérní (radši budu rodit větší dítě skrz přepravené por. cesty než malé s nezralým porodním nálezem). A následuje celá řada zbytečných zásahů, které způsobily řetězec komplikací… Dirupci při minimálním nálezu radši nekomentovat :roll:…Ale to vše není chyba zakladatelky, jako prvorodička samozřejmě důvěřovala zdravotníkům…
Zakladatelko, nepochopila jsem, co se ke konci zvrtlo, že tě brali zcela otevřenou na sekci???

Je dobře, že to takhle dopadlo a jste obě v pořádku :hug:. A příště radím, pokud bude před začátkem porodu vše Ok (ozvy plodu, poloha…), nenech si do porodu zasahovat. Příroda nejlíp ví, co, kdy a proč dělá :srdce:. Trošku vím, o čem mluvím - jsem zdravotník a pětinásobná máma :).

PS. Zachytila jsem, že je te´d populární příprava na porod s různými nafukovadly :mrgreen:. Těžko říct, jestli to funguje, ale na těhuli s mega bříškem a jakýmsi balonkem v rodidlech musí být srandovní pohled :mrgreen:.

 
Andrea.Tom
Zasloužilá kecalka 606 příspěvků 05.03.15 11:11

Sic to bylo místy opravdu jako z hororu :D ale já se i místy opravdu zasmála :D takže na deníček krásně vyvážené :D Až na realitu :D :D Já jsem teď 27tt :D a už se teda těším na svůj deníček :D:D:D :D:D :D :D :D

 
kkatuskkaa
Povídálka 44 příspěvků 05.03.15 12:05

Pěkný deníček, gratuluji ke Karolínce, byla jste statečná :kytka:

 
pajinka256
Kecalka 135 příspěvků 05.03.15 12:12

Panečku, to je deníček s dějem :) Jsem ráda, že i takový si můžu přečíst a kdyby náhodou můj porod měl trvat o něco déle, tak si vzpomenu určitě na tebe a budu si říkat, že to třeba nebude hned, ale musím to zvládnout. Za deníček :palec::potlesk:.

 
Caitlyn
Kelišová 5482 příspěvků 05.03.15 12:16

Krásné a vtipně podané, hezky se to četlo :palec:

 
quinny
Neúnavná pisatelka 16321 příspěvků 2 inzeráty 05.03.15 13:13

@Saroya @lokynka naprosty souhlas.
Dalsi zpackany porod… No hlavne ze jsou maminka i dite v poradku tak se muze nase slavne porodnictvi spokojene poplacat po ramenou a pokracovat v zabehnute praxi

Autorce hodne zdravi :srdce: mala je krasna

 
Hadumi
Extra třída :D 11058 příspěvků 05.03.15 13:18

Jak se rodí v ČR, hrůza. Co všechno si rodičky nechají líbit, hrůza.

Jinak fajn, že to všechno dobře dopadlo.

 
Týja
Zasloužilá kecalka 902 příspěvků 05.03.15 14:31

Taky máme Karolínku:-)

Příspěvek upraven 05.03.15 v 14:31

 
budarova.misa
Povídálka 19 příspěvků 05.03.15 17:26

V Červenci budu taky prvorodička a přesně takhle nechci, aby vypadal můj porod, proto se na něj připravuju a informuju už asi rok :-D Souhlasím s holkama výše, že nejspíš hromada zbytečných zásahů to celé takhle zpackala, což je teď zcela běžné.. já se díky bohu naučila nevěřit lékařům ještě před porodem. Gratuluji k holčičce :-)

 
borderka
Zasloužilá kecalka 934 příspěvků 05.03.15 18:53

Nejprve všem děkuji za gratulace :)
@vertunka Myslím si, že trocha strachu je na místě (aby si budoucí maminka nemyslela, že to je opravdu brnkačka a za hodinku je hotovo a pak o to více nebyla při porodu ve stresu z toho, jak to bolí a jak dlouho to trvá), ale zase ne moc :). Podle mne je dobré se smířit s tím, že to bude bolet a nějakou dobu to potrvá - přijmout to jako nutnou část toho, že už brzy budete mít v náručí to nejcennější co kdy budete,,vlastnit". Ale i já (po tom všem) můžu s zcela čistým svědomím říct, že to rozhodně stálo za to. Nezapomněla jsem, ale rozhodně nelituji :) (maximálně toho, že jsem si porod lépe nezorganizovala)…
@Saroya @pe-terka Teď už bych si to také naplánovala a řídila jinak :)… Bohužel jsem tenkrát opravdu důvěřovala lékařům. Zásadní problém nastal už u mého gynekologa - nezměřil mi pánev. Moje úzká pánev a velká hlavička miminka (39cm) bohužel způsobily, že porod dopadl jak dopadl. Velká hlavička miminka byl i důvod, proč mi chtěli začít vyvolávat porod už před TP (to jsem ještě dokázala umluvit, takže mi porod začali vyvolávat,,až,, 3 dny po TP). Na konci porodu, když dr. vracela malou zpět a zkoušela ji správně narotovat, tak zjistili, že tam prostě nesestupuje. Vůbec se nevešla do porodních cest - důvod proč vše skončilo sekcí. A k tomu balonku - maminky co měly možnost jeho účinnost odzkoušet si ho maximálně chválí (většinou miminko na 1-2 zatlačení vytlačí a skončí max s nějakým tím kosmetickým stehem i když je miminko větších rozměrů) a já můžu říct, že díky tomu, že jsem si to vlastně vyzkoušela nanečisto, tak jsem se toho závěru (vytlačení miminka ven) opravdu nebála a to mi hodně psychicky pomohlo - takže za mně psychická příprava na konečnou fázi porodu k nezaplacení :).

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 05.03.15 19:42

@borderka jsem rada, ze jsem se Te nedotkla, je to moc citlivé téma. Libí se mi, jak to zvládáš. Miminko, pokud je velké, potřebuje mnoho trpělivosti právě na tu rotaci. Jsou taková, která tam jdou a je to o milimetry a chce to cas a oxytocin a vyvolavacku bych viděla kontraindikovanou, i to prasknuti vody ji mohlo vzít šanci se pohodlne natočit. Pánev se často hodně rozestoupí ve vazech i kostech, jsem toho dokladem.Ale musí dobre pracovat hormony. Ty vlastní. Jsi statečná žena, preju vše dobré

 
pe-terka
Echt Kelišová 8283 příspěvků 05.03.15 19:59

@borderka
Však já vím :hug:. Je to citlivé téma…Já jen když si tu scénu, jak to ty těhule nacvičují, představím :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:. Já zas měla v těhu na stehně křečák jako hrom a nosila jsem na nohách takové sexy stahovačky, ještě s krajkou :mrgreen: V kombinaci s tím pupkem to byla podívaná :mrgreen:.
Jinak s tou rotací hlavičky - jak už psala kolegyně, tak v té plodovce se to miminko rotuje a natáčí se daleko líp než za sucha…A voda prostě praskne, až je ten pravý čas. Ale to jsem taky zjistila až později a prosadila jsem si to u svých pozdějších porodů. Ale to jsi Ty nemohla vědět, to mají vědět zdravotníci. Na druhou stranu, měli ti před porodem změřit pánev a malé hlavu, protože ta je zásadní. Ani ne tak celková velikost dítěte jako ta hlavička.

Nevadí, jste zdravé a to je nej. Další mimi přeji s menší hlavičkou, u tebe dobře zhojenou jizvu po první sekci a rozumnější zdravotníky :kytka:.

 
borderka
Zasloužilá kecalka 934 příspěvků 05.03.15 20:25

@Saroya Jen se snažím brát to tak, jak to je a určitě nemám problém s tím, si přiznat, že to mohlo vypadat zdaleka jinak :). Jinak já k tomu mám asi i genetické dispozice - moje maminka mne 14 dní přenášela a pak mne ještě týden vyvolávali (naštěstí to mamka měla bez bolestí - nepůsobilo to na ní). Také jsem měla velkou hlavičku (mamka byla šitá až ke konečníku, jak jsem jí natrhla a do dnes vypráví, že měla pocit, že z těch 4kg co jsem měla, tak 3,5kg musela vážit hlava :D ) a vůbec se mi nechtělo na svět (asi jsem tušila do čeho jdu :D ). Mamka při tlačení už vyčerpáním omdlela a nakonec mne tahali kleštěmi… A k tomu všemu jsem si před pár měsíci vzpomněla, že kdysi (bylo mi nějakých -náct) mi vyšetřovali páteř kvůli skoliose a doktor se bavil s mamkou a jen tak mimo řeč se zmínil, že až jednou budu rodit, že to asi bude muset být císařem (ani nevím z jakého důvodu). To ovšem časem zcela vyšumělo a já se skoro až divím, že jsem si na to vůbec vzpomněla… Takže jestli bude ještě někdy nějaké příště (zatím to rozhodně v plánu nemám), moje příprava na porod a doufám, že i případný porod samotný budou vypadat zcela jinak :)

 
borderka
Zasloužilá kecalka 934 příspěvků 05.03.15 20:43

@pe-terka To je to, že když už člověk toho zase ví o trošku více, choval by se jinak :)… Když to tak zpětně hodnotím, tak asi bod zlomu, kdy jsem se poddala doktorům, nastal ve chvíli, kdy mne jakožto prvorodičku vystrašenou z neznáma vlastně vystrašili ještě víc :/ (miminko je velké tudíž musíme honem honem - ačkoliv teď už vím, že to ta zcela není)… Souhlasím s názory, že porody u nás jsou bohužel ve většině případů vedeny ne moc ideálně. Dnes už vím, že když by miminko bylo zcela v pořádku a nic by jej neohrožovalo, tak bych raději počkala na vlastní spuštění porodu - připravenější miminko i porodní cesty, většinou i menší bolesti a spousta jiných výhod… Bohužel i to s tou plodovou vodou jsem se dozvěděla až po porodu (hlavně to, že naši porodníci rádi praktikují píchnutí vody, protože se tím rodiček,,rychleji zbaví,, a neberou často ohled na to, že porod je kolikrát o hodně snesitelnější, když se do toho tak moc nemontují…). No musím to brát z té lepší stránky :)… Pokud bude nějaké příště, tak už jsem o něco moudřejší a snad i připravenější na ten jejich nátlak :)

 
blanula19
Závislačka 3508 příspěvků 05.03.15 21:12

Pěkný deníček. Gratuluji ke Karolínce, ať dělá jen radost. :kytka:
A s tím balónem to znám - furt mi říkali ať to zkusím - no nikdy více, sem myslela, že umřu :D Ale horká sprcha byla k nezaplacení.

 
niezabudka
Kecalka 133 příspěvků 05.03.15 21:41

Ahoj, tvoj denníček som čítala s účasťou :) Tiež viem, čo to je zdĺhavé, emocionálne vyčerpávajúce a neproduktívne vyvolávanie pri nepripravených pôrodných cestách s praskaním vody pri minimálnom otvorení, sekcia v spináli a všetko okolo toho… Nesieš to teda veľmi dobre :potlesk:

 
miskakr
Ukecaná baba ;) 1791 příspěvků 2 inzeráty 05.03.15 21:47

Uff to byl teda mazec. já to měla šup šup a ani to nebolelo Skoro.tak dulezite je že jste to obě zvládly :kytka:

 
luccik
Zasloužilá kecalka 771 příspěvků 05.03.15 21:50

Pane jo, klobouk dolů.. Zvládla jste to paradne i pres všechny komplikace..mám 4 děti porody fofr..poslední asi sšest kontrakci a na tři zatlačeni hotovo. Můj porod trval 17 minut :mrgreen:

 
pe-terka
Echt Kelišová 8283 příspěvků 05.03.15 22:19

@borderka
Hlavně si nic nevyčítej. Můj první porod byl taky plný lékařských zásahů, i když proběhl přirozenou cestou. Nechala jsem si nakecat kdeco, a to jsem zdravotník!!! Rovněž „rady“ ženských sester způsobily, že se mi malá málem odstavila (už je to dýl, tenkrát mi radily kojit přísně co 3 hodiny). Když malá plakala, ted už vím, že hlady, tak prý je to rozmar a musím si ji naučit! :roll: Jaká já byla blbá, ted už to vím…Prostě první dítě je první a když natrefíš na nějakého blbce, málokdy se zmůžeš na odpor…Dlouho jsem se tím trápila a v podstatě jsem se „vyléčila“ až tím, že u dalších dětí už jsem věděla, co a jak, a nenechala si do toho mluvit. Prostě že už jsem ty chyby neopakovala.
Jak se říká - po bitvě je každý generál. Máš na chyby nárok. Ber to jako vývoj, protože tě loccos naučily a příště už je neuděláš. Resp. už nedovolíš druhým, aby je udělali. :hug:

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 05.03.15 22:27

Dodatecne gratuluji a koukam, ze to bylo teda pekne klistatko :srdce:. Jen tezko si dokaze predstavit ten, kdo to nezazil. Ja patrim mezi ty, o kterych pises - par hodin, sup, sup a mimco je venku :mrgreen:. Tak hlavne, ze je to za tebou a at vam mala dela jen samou radost! :hug: :hug:

 
svycarka
Kelišová 6339 příspěvků 06.03.15 09:14

UFFF..tak jeste vex a zkusila bys u porodu snad vsechny „vymozenosti“…Jsem rada, ze jsi s malou v poradku a at ti dela jen samou radost :kytka:

P. S: Odstavecek o hystericke rodici mamince se mi nelibi. To jedine a jeste vyraz „housticka“ mi trochu ubira na fajn pocteni ;)

 
kaja00
Extra třída :D 10365 příspěvků 07.03.15 14:10

Gratuluji ke Karolínce, má pěkné jméno :kytka: :D

 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 08.03.15 06:17

Budu se opakovat po některých komentářích, ale také mě v průběhu čtení deníčku napadlo, že přesně takhle vypadá zpackaný porod, který se však evidentně jak rodičce, tak personálu porodnice, jeví naprosto ok :? :zed:
Karolínce hodně zdraví.

 
borderka
Zasloužilá kecalka 934 příspěvků 08.03.15 13:04

Ještě jednou všem děkuji za gratulace :)
@svycarka Pojem houstička jsem si ponechala z gynekologie, kde se mne pan doktor ptal, zda vidím tady tu,,houstičku,,… a než miminko vypadalo jako miminko, tak jsme mu říkali houstička, ale chápu, že každému se to líbit nemusí :). A stejně tak chápu i to, že ten odstavec s vedle-rodící maminkou nemusí vyznít zrovna hezky, dnes už to člověk bere také jinak, ale snažila jsem se to v deníčku popsat tak, jak jsem to cítila tenkrát… :)
@fenny Jak už jsem psala, tak se mi můj porod v pořádku určitě nejeví. Bohužel jsem tenkrát lékařům důvěřovala a ano - stalo se to jak se to stalo… Ale nebudu si to vyčítat, nebo se tím užírat ani nic podobného - tím už to nezměním. Pouze se z toho poučím do případného budoucna… A vlastně i tenhle deníček můžu brát jako poučení - pro nastávající maminky, aby si na určité věci daly pozor a jejich porod probíhal lépe, než ten můj. ;)

 
lucyb
Ukecaná baba ;) 2254 příspěvků 15.03.15 01:12

Gratuluju k holčičce a nechápu, proč vyvolávali? Můj mladej měl být taky velký, nakonec odhad z utz vůbec neseděl, tohle by prostě neměla být indikace k vyvolání porodu, když není jiný problém. Jak bylo řečeno, radši rodit větší dítě, až když chce samo, než pak končit na akutní sekci.

 
pisálek007
Povídálka 21 příspěvků 17.03.15 19:57
8o
 
Katsenka
Povídálka 21 příspěvků 29.03.15 17:56

Hezký deníček, připomíná mi to můj porod taky vyvolávání, hodiny v bolestivých kontrakcích a nakonec akutní císař…ale zvládly jsme to :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele