Jak to tentokrát nevyšlo

Leeena_4  Vydáno: 03.09.11

Jak to tentokrát nevyšlo. Už několik dní sedím nad papírem a v hlavě si sumíruji myšlenky, jak se vypsat z událostí posledních dnů, vlastně i týdnů a měsíců. Vždycky mi tohle vypsání pomáhalo, tak to zkusím i teď.

Mám úžasného manžela, kterého jsem si před více než rokem v krásné jihočeské přírodě vzala. Je to muž, o kterého se člověk může opřít, zasmát se s ním i skvěle diskutovat. A tak není divu, že jsem s ním chtěla a chci miminko. Manžel je o pár let starší a nápadu pořídit si miminko hned přikyvoval a souhlasil s tím.

Před svatbou jsem tedy vysadila antikoncepsi a tak trochu jsem doufala, že po svatbě už bych mohla být těhotná. Nikdy jsem žádné problémy neměla a manžel dokonce už jedno dítě z přechozího manželství má. Menstruace se ale dostavovala každý měsíc, až dva. Začala jsem tušit problém, a tak jsem šla ke svému gynekologovi. Ten zjistil, že nemám ovulaci a mám hodně dlouhé cykly a nasadil mi Proveru. Vzpomínám si, že to bylo v říjnu na moje narozeniny. Ale nějak mi to nevadilo, rekonstruovali jsme byt a do toho měli dvě boxerky a mladší ještě štěndo, takže starostí bylo dost.

V prosinci jsem šla na kontrolu, zda se reakce mých vaječníků a celého cyklu zlepšila, ale bohužel se tak nestalo. Nevadí, nasadili jsme Clostilbegyt na ovulaci a uvidíme. Ani Clostilbegyt nezabral, jak jsem se dozvěděla na únorové kontrole a pan doktor rozhodil rukama a že prý musíme do CARu, že on pro nás víc udělat nemůže.

A tak jsme vyrazili do CARu. Odbyli si počáteční vyšetření, manžel měl spermiogram v normálu, takže alespoň on je v pořádku. To nám udělalo radost. Já jsem dostala na první cyklus injekce Puregonu (minimální dávky). 8DC bylo vidět jedno vajíčko, takže jsme se 11DC chystali na první IUI. Ale bohužel 11DC už vajíčko nikdo neviděl a prý ovulace vůbec neproběhla. Další cyklus jsem opět stimulovala Puregonem s minimální dávkou, ale v půlce stimulace to paní doktorka zvedla a najednou se urodila 2-3 vajíčka. Dostala jsem na víkend injekci ovitrele a že se v pondělí 13. 6. jde na věc. Byla jsem horzně nervózní a asi poprvé v životě jsem cítila, co je to ovulace :-) Inseminace proběhla naprosto bezbolestně a tak už jsem za chvíli byla doma a krátila si čekání na výsledek.

Za dva týdny od inseminace jsme s manželem měli roční výročí svatby, ale já se bála udělat si ten den test, abych nám to nezkazila. Takže den po výročí jsem vstávala asi ve 4 hodiny a udělala jsem si test a prvně v životě viděla ty krásné //. Ale radost trvala jen chvilku. Dostavil se veliký strach, který mě vlastně celou dobu těhotenství neopustil, který mě sužoval a bránil radosti a který se nakonec ukázal oprávněný.

Manžel měl z těch // radost, ale i on byl hodně opatrný. Čárky sílily, začala mě bolet prsa a první dvě kontroly ukázaly, že v děloze je plodový váček a maličká tečka se zvětšuje. Moje obavy pořád sílily. Doma jsem tak nějak přestala fungovat, nic mě nebavilo a byla jsem unavená. Vlastně jsem často počítala dny do další kontroly, kdy uvidím, jestli je vše v pořádku. Z práce jsem mazala rovnou domů a na gauč pod deku, rychle usnout, ať je o den víc.

Pořád jsem v sobě měla takovou zvláštní nejistotu. Zvláštní proto, že podle všech kontrol v CARu i u mého gynekologa, kam jsem se s CARu vrátila, bylo vše v úplném pořádku, bezproblémové těhotenství. Tak proč pořád jako blázen hledám čtyřlístky v trávě a znamení, že je to dobré?

Před kontrolou ve 12. tt mi přišla od tety úžasná taška plná těhotenského oblečení a kuličky na krk pro štěstí. Taky tam byly jedny rozkošné botičky, prý pro štěstí a na cestu z porodnice. Trošku jsem roztála a byla jsem moc ráda, protože moje kalhoty už mě docela tlačili, ale jiné jsem si do výsledků screeningu nechtěla kupovat. Vlastně jsem tomu malému nekoupila vůbec nic.

Na kontrole ve 12. tt jsem dostala průkazku a miminko bylo v pořádku. Tlouklo mu srdíčko a hezky rostlo. Podle pana doktora to bude kluk, že prý vidí pindíka :-D Měla jsem radost. Manžel sice říkal, že je jedno, co se narodí, ale který chlap by neměl radost z kluka? Začal se rozplývat a častěji mi hladit bříško. Za to moje mamka byla zklamaná, že nebude mít vnučku jménem Helenka, protože po tomhle jméně toužila už od dob, kdy čekala mě, Lenku. Bylo mi to líto a tehdy jsem se možná začala s naším chlapečkem trošku poznávat a začala jsem věřit, že jsem opravdu těhotná. Do té doby jsem si tak totiž vůbec nepřipadala.

Na NT screening jsem proto šla úplně v klidu. Manžel kvůli práci nemohl jít a tak jsme se domluvili, že si malého prohlédne na dalším velkém ultrazvuku ve 20. tt. Na NT se mnou šla kamarádka. Ani jsem se nebála, jen mi přišlo, že ta recepční by se mohla víc usmívat a paní doktorka by měla dostat nějaké školení, jak se tvářit u vyšetření, protože její výraz mě spíš znervozňoval, než aby mě uklidnil. Kamarádky, co u paní doktorky na tom vyšetření byly, říkaly, že je moc příjemná a vypráví o miminku a všechno popisuje. Ale taková teď nebyla. Říkala, že změří celé miminko a šíjové projasnění a pak dlouho mlčela.

Pořád dokola měřila to projasnění a já na velké obrazovce pozorovala jak létaly hodnoty, kolem 2,75, byla jsem nervózní, ale říkala jsem si, že to bude dobré, bude to na hraně, ale nakonec se ukáže, že je to dobré. Nakonec dr. naměřila něco přes 4 a to mi už začínala v podvědomí blikat věta: To nebude dobré. Ale zatím jsem ji vůbec nebyla schopná vnímat. Paní doktorka jen suše řekla, že pohlaví nevidí (ani se nesnažila, to v tu chvíli nebylo důležité, už…). Že ruce i nohy jsou v pořádku a močový měchýř taky.

Pak se zastavila u poslouchání srdíčka, což byl v tu chvíli krásný zvuk, ale ona se vůbec neusmívala, znovu. Jen řekla, že to není moc v pořádku, že to NT je hodně. Posadila jsem se do křesla, paní doktorka naťukala naměřené údaje do počítače a soucitně se na mě pousmála. Jen jsem se zeptala, jestli je to špatné a ona kývla a já se zeptala, jak moc a ona mi to ukázala. Pravděpodobnost Downova syndromu je 1:2 a Edwardsova syndromu taky 1:2. Úplně se mi zastavil dech. Četla jsem něco o výsledcích NT a slyšela jsem o holčinách, co měli pravděpodobnosti 1:300 a už se bály a mě to připadalo jako strašně velká pravděpodobnost a já mám teď 1:2. Ale přeci je ještě možné, že je to miminko zdravé, ne? vždyť je to 50:50. V tu chvíli jsem pořád věřila, že je to jen omyl. Ještě se na mě přišla podívat paní primářka a pak už to šlo rychle. Potvrdila to a poslali mě za primářkou genetiky a pak jsem měla přijít zpátky na vyšetřovnu, na odběr choriových klků. Jediné, na co jsem v tu chvíli myslela bylo, že jsem chtěla tuhle chvíli už volat manželovi, že chlapeček je potvrzený a všechno v pořádku. Ale co mu mám teď říct? Jak vůbec říct takovou zprávu?

Paní genetička jen povrdila vážnost situace. Víceméně nedávala malému žádnou šanci. Prý podle jejích zkušeností z takových výsledků se ta vývojová choromozomální vada jen potvrdí a pokud ne, malý by byl nemocný se srdcem a to asi vážně. V tu chvíli se mi už koulely ohromné slzy po celé tváři až na moje těhotenské šaty :-( Takže není skoro žádná šance! Pořád jsem si opakovala tuhle větu a to slůvko skoro mi dávalo naději.

Odběr choriových klků byl hodně bolestivá a smutná záležitost. Pak mi ještě vzali krev, aby věděli, jakou mám krvní skupinu. A při pohledu na obrázek zdravého miminka, chlapečka na nástěnce jsem se rozbrečela znovu. Všechno mi to připadalo jako ostrašný omyl. Jako ty hrozné sny, které se mi o konci našeho těhotenství zdály :-) Mezi jednotlivými odběry jsem jen stačila napsat manželovi, že je to špatné a že má malý velkou pravděpodobnost postižení. Manžel se hned sebral a jel za mnou domů, zrušil večerní schůzku a doma jsme se sešli. Domů jsem musela jet taxíkem s kamarádkou. Nebyla jsem schopná jet MHD přes celou Prahu. Jen jsem doma manžela objala a brečela. On byl hodně smutný a zaražený, bylo mu to strašně líto, ale nebrečel. Ten večer byl hodně divný, smutný, k neuvěření, šílený. Druhý den mi po obědě zavolali, že se z odběrů potvrdil Downův syndrom a ať druhý den ráno přijdu na genetiku pro indikaci do nemocnice. S manželem jsme se rozhodli, že to nezvládneme a nechceme vychovávat takto postižené dítě.

Manžel šel na genetiku se mnou. Asi to potřeboval taky slyšet a na něco se zeptat. V tu chvíli jsem ho viděla tak smutného a nešťastného jako nikdy před tím a doufám, že už ho takhle nešťastného nikdy neuvidím. Paní doktorka nám všechno podrobně vysvětlila. Na 97 % to prý nebylo dědičné, ale do 14 dnů zpracují výsledky z odběrů klků a pošlou nám zprávu domů. Tam by se měla vyvrátit nebo potvrdit dědičnost. Takže doufáme, že nepatříme mezi ta 3 % a budeme spolu moci mít zdravé miminko.

Pak už se všechno odehrálo hrozně rychle. Na devátou nástup do nemocnice, uslzené rozloučení s manželem a operace. Byla jsem sama na pokoji a tak jsem mohla nechat volný průběh emocím. Dokonce už při probouzení z narkózy jsem si řekla: tak a už nejsem těhotná a připadalo mi, že se mi ulevilo. Ty dva dny, co jsem „ho“ v sobě nosila a věděla, že se nikdy nenarodí zdravý, byly bolestivé a to teď ustoupilo. Odpoledne, když přišel manžel a pak kamarádka na návštěvu, jsem byla už samá sranda. Nechtělo se mi brečet. Vlastně od chvíle, co jsem vstoupila do nemocnice jsem si připadala jako robot, co automaticky plní příkazy, svléknout, lehnout, atd.

Další den mě pustili domů a já byla plná energie a radosti, jak jsem silná a jak to zvládnu a jak věřím, že to bude dobré a chápu, proč tohle dobré nebylo. Za dva dny už jsem si nebyla tak jistá. Nějak mi to začalo zpětně docházet: já jsem čekala miminko a už ho nečekám. Teprve teď jsem si naplno uvědomila to, na co jsem si nestačila zvyknout: nosila jsem v sobě dítě a už tam není a nikdy se nenarodí. Nelitovala jsem toho, že jsme ho takhle nemocného nechtěli. Jen mě hrozně mrzelo, že se to vůbec muselo stát. Že v práci nestrávím už jen 4 měsíce, ale mnohem déle. Že ty 100 životopisů, které už přišli na inzerát na mou pozici, budu muset odmítnout a bude to dál moje práce. Že už to vědělo hrozně moc lidí v práci, v rodině i z okolí a kdo jim to všechno řekne? Jak můžu do večerky, když tam je ta prodavačka jen o málo dní déle těhotná než jsem byla já?

Další dva dny jsem probrečela. Ale od té doby se snažím držet. Je mi to ještě moc líto, vždyť je to tak čerstvé, ale cítím, že čas utíká rychle a že za chvíli se budeme moci zase snažit. A cítím, že tentokrát to vyjde a i když se budu bát, těším se, že ten vnitřní pocit bude lepší, ne tak stísněný a úzkostlivý jako byl teď. Vlastně to pro mě nebyly tak hezké měsíce. Nebyla jsem to já, nic mě nebavilo, ani doma, ani v práci, byla jsem v takovém úzkostlivém sevření. Moc si přeji, aby to příště bylo jinak. Všechny těhotenské věci, knížka, časopisy i počůrané testy skončili v jedné velké tašce hozené do kouta. Až nastane čas, odnesu je někam pryč a budu se těšit, až si pro ně za čas přijdu.

Ale tahle celá zkušenost a smutek mi přinesli vědomí toho, že mám úžasného manžela, kterého zase miluji o kousek víc, i když jsem si už myslela, že to nejde. Jsme tady teď jeden pro druhého a moc si tu blízkost uvědomujeme a jsme za ni šťastní.

Jsem ráda, že jsem se mohla vypsat a děkuji všem, kteří deníček dočetli.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
k acka
Kelišová 6918 příspěvků 03.09.11 12:50

:hug: :hug: :hug:. Z celého srdíčka Ti moc přeji, aby to podruhé vyšlo a vše bylo, tak jak má být :palec:

 
Mrs.G
Ukecaná baba ;) 1042 příspěvků 03.09.11 13:34

Leni, je mi to moc líto, že to takto dopadlo, ale všechno zlé je k něčemu dobré a uvidíš, že se vám to zdravé miminko určitě za nějaký čas narodí. Máš úžasného manžela, který je ti oporou a to je teď nejdůležitější. Z celého :srdce: přeji hodně štěstíčka ať se vám to brzy podaří. :huban: :hug:

 
Elzina
Zasloužilá kecalka 556 příspěvků 03.09.11 13:45

Leňulko :hug: my víme… jsem tu stále pro Tebe :hug:
Brzy to zase zkusíme a teď už bude všechno v pořádku!!!! :andel:

 
SandraS
Závislačka 3013 příspěvků 03.09.11 13:51

Je mi moc lito, cim sis musela projit, preju ti, abys pri dalsim tehotenstvi mela uz jen krasny hrejivy pocit a brzo drzela v naruci ten uzlicek stesti. Jedine pozitivum - mas v manzelovi poklad ! :kytka:

 
Lilushka
Stálice 53 příspěvků 03.09.11 14:26
:cry: :cry: :cry:
 
Emina
Kecalka 337 příspěvků 03.09.11 14:35

Je mi to moc líto, co se ti přihodilo. Umím si představit ten pocitm koukat při ultrazvuku na doktorčinu zachmuřenou tvář a potom slyšet, „není to dobré“. U mě to poprvé bylo mimoděložní těhotenství a podruhé zamlklé těhotenství. Jek píšeš o svých zvláštních pocitech v těhotenství, tak já jsem to měla také tak. Pořád jsem cítila úzkost a nejistotu, jak to dopadne. Až bylo po všem, tak jsem si říkala, ža jsem pesimistická a že jsem to svým negativistickým myšlením přivolala (i když mimoděložní těhotenství se uhnízdí ve vejcovodu ještě před tím, než jsem na to mohla začít myslet). Ale vidím, že i jiné ženy mají takový ten divný vnitřní pocit, že to nedopadne.
Přeji ti, aby co nejdříve byly na testu //, a doktor s úsměvem sdělila, že je vše OK.

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 03.09.11 15:38

Ahoj Leeeno, určitě to dobře dopadne. Moc dobře vím, jak Ti asi je (i dkyž jsem nedošla tak daleko). Všechno na světě má svůj důvod a čas.A ikdyž to ze hodně bolí. Ale pokud nebudeme bojovat, nevyhrajem:) E.

 
DianaAndílek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 03.09.11 16:51

leni, i já jsem kvůli vážné vadě podstoupila umělé přerušení, bohužel já až ve 24.tt a dnes, po roce a kousek mám pár dní do porodu zdrávého dítka…tak i tobě přeji, ať ti to vyjde a to tak brzy jako mě. držím palce a věř, že už to bude dobré :hug:

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 03.09.11 17:28
:cry: :cry: :cry:
 
janac
Závislačka 3138 příspěvků 03.09.11 17:33
Nepřihl Janac

Ahoj, je mi to velmi líto. :(:(

Smím se na něco zeptat? Jaká vyšetření jsi prodělala před UZ ve 20tt? NT? Tripl test?Tam byly výsledky OK?
Díky za případnou odpověď.

Drž se

J.

 
janac
Závislačka 3138 příspěvků 03.09.11 18:42

Omlouvám se, blbě jsem četla..já nejdřív pochopila, žes o mimi přišla AŽ po UZ ve 20tt.
Samozřejmě to nic nemění na tom, že je mi velmi líto tvé ztráty.

J.

 
KaterinaKK
Zasloužilá kecalka 881 příspěvků 03.09.11 20:22

Je mi moc lito, co se ti prihodilo. :hug: :hug: :hug: Vim, co prozivas. Nanestesti jsme si s manzelem prosli skoro tim samym pred tremi mesici. :cry: Ver, ze se jednoho dne probudis a zjistis, ze se muzes zase nadechnout, ze te ta bolest uz nedrti. Udelali jste to nejlepsi pro miminko!!! Preji tobe i manzelovi hodne sily. Za par tydnu se budete moci snazit znovu. Ver, ze BLESK NIKDY NEUHODI 2X DO STEJNEHO MISTA!!! :palec: :dance:

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 03.09.11 20:49

je mi to za Vás moc líto!!!!Věřte ,ale že i takhle je to pro to dítko lepší!S druhým synem jsem ležela v Motole na kojencích…koukat se na tu bolest a bezmoc dětí a maminek ,když se na takové věci nepřijde včas … je to hrozné ..věřte mi !Kolikrát jim není pomoci jen se snaží jim utrpení ulehčit :cry: :cry: :cry: Věřte ,že budete mít možnost být tou nejlepší mámou na světě!!!Na podruhé se to určitě podaří!!!Věci co jsou schované darujte ,vyhoďte!Potom koupíte nové s novým začátkem!!!Hodně štěstí :srdce: :andel:

 
Anonymousss
Kecalka 308 příspěvků 04.09.11 08:52

To je mi líto. Ale na druhou stranu myslím, že to zvládáš opravdu skvěle a že to časem překonáš.
Navíc z mého pohledu je úžasné, že jsi otěhotněla hned napoprvé, co se podařilo vyvolat ovulaci. A že to bylo jen pomocí IUI a ne IVF. Takže otěhotnět můžeš prakticky normálně a zdá se, že i celkem rychle. Jen je třeba pohlídat tu ovulaci.
A nestresuj se v těhotenství černými myšlenkami. Pokud jsi ty a mimi zdravá a nejsou komplikace, tak to vyjde, ať děláš co děláš a provozuješ jakékoli aktivity (věř mi, mluvím z vlastní dvojité zkušenosti). Takže pokud nebudeš v příštím těhu moc unavená, tak po práci vyraž za svými koníčky, moc nedumej a raději se dobře bav :wink:
Nezoufej a jak to půjde, začněte se snažit o nové mimi. Není důvod, aby to nešlo. Přeju hodně štěstí.

Příspěvek upraven 04.09.11 v 08:57

 
Leeena_4
Kecalka 237 příspěvků 04.09.11 08:59

Emina: tak příště už snad tenhle pocit nebudeme mít a bude to v pořádku :andel: :andel:

Diana andílek: děkuju, přesně takové příběhy potřebuju slyšet :kytka:

Holky všem vám opravdu moc děkuju za milé řádky, ono to moc pomáhá slyšet pořád dokola a od více lidí,že to bude dobré. Děkuju a i vám přeju Štastné dny a snad se někd potkáme u čtení veselejších deníčků.

Elzina: za tebe jsem ráda a moc mi ta naše komunikace pomáhá :kytka: :kytka:

 
jaja84
Kelišová 6791 příspěvků 04.09.11 15:05
:cry: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 04.09.11 23:59

:cry: :cry: :cry: :cry: :cry: rozbrečelo mně to,přeju hodně zdravý a sil a brzy vytoužené miminko :hug: :hug: :hug: :hug:

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16888 příspěvků 05.09.11 09:30

přeji moc štěstíčka,aby se brzy zadařilo znovu a lavně bylo vše OK :srdce:

 
beruska03
Kelišová 7477 příspěvků 05.09.11 12:01

je mi to moc líto a držím pěstičky, ať to klapne co nejdřív !!!

 
jessikka
Echt Kelišová 9775 příspěvků 05.09.11 15:10

Moc držím palce. Něčím podobným jsem si prošla dvakrát - jednou spontánní potrat v 8tt a podruhé zamlklé těhotenství v 12tt. Bolí to. Vím, co tím myslíš, že v té nemocnici to z tebe prostě spadne a ty to přijmeš. Je to něco jako pohřeb, když umře někdo milovaný. Člověk to v sobě uzavře. Já to takto měla jen poprvé. Podruhé jsem tomu až příliš věřila.
Máme za sebou nějaká vyšetření, čekáme na výsledky a ve snažení si dáváme pauzu - vždyť to ještě ani není měsíc!!! Celou svou bytostí se snažím uvěřit, že příště to bude jiné. Nejde to - když jsem podruhé našla dvě čárky, tak jsem měla smíšené pocity, radost a slzy strachu v očích. V pondělí jdu k psycholožce, před dalším těhotenstvím se musím dát dohromady, nebo si další potrat přivolám sama.
Každopádně se nevzdáme a budem ve snažení pokračovat. I kdybych se z toho měla zbláznit, pro miminko udělám vše :-)

 
jessikka
Echt Kelišová 9775 příspěvků 05.09.11 15:13

Ještě jsem zapomněla dodat, že přesně vím, jak se ženská cítí, když jí dokto dělá UTZ a ona už začíná tušit, že to není dobré. Já při tom zamlkém byla na pohotovosti, protože jsem začala slabě špinit. Jeli jsme tam s tím, že si jen pro uklidnění necháme potvrdit, že je vše v pořádku. Doktorka dlouho děllala UTZ, pak říkala, že to ještě jednou přeměří a pak přišla věta, kterou budu slyšet navždycky: „Bohužel pro Vás nemám dobrou zprávu…“

 
Kristul
Povídálka 15 příspěvků 05.09.11 15:17

Ahoj Leni,

v dubnu jsem absolvovala úplně stejnou věc jako ty a naprosto jasně vím, jak se cítíš. Nevěs hlavu, protože vše bude opravdu dobré - jak já nenáviděla, když mi tohle někdo řekl, ale je to pravda. Teď jsem v 11. týdnu, takže se nám mimi podařilo téměř hned, jakmile jsme dostali požehnání, že se můžeme snažit.
Chce to čas a vše přebolí … Přeji ti hodně štěstí ! :kytka:

K.

 
Leeena_4
Kecalka 237 příspěvků 05.09.11 15:35

Jessika: děkuju moc za příspěvek. To je mi líto, kolik nás je a mrzí mě, že tě to potalo 2×. Dobrý nápad s tím psychologem, určitě pomůže a je to velice rozumné ;-). Moc držím pěsti nám oběma, ať se příště sejdeme u pozitivnějšího tématu :kytka:

Kristul: tyhle pozitivní příspěvky mám nejradši, děkuju za povzbuzení.

 
Lulánka
Povídálka 27 příspěvků 05.09.11 15:41

brečím a brečím :cry: moc mě to mrzí a přeji ať to brzy přebolí!najednou mi přijdou mé problémy s otěhotněním malicherné!!ale čím dál víc se utvrzuji v hesle „kdo nepoznal nepochopí“

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 05.09.11 17:21

Leni, přeji hodně štěstíčka, ať se vám brzy podaří znovu se vrhnout do těhulkování a tentokrát si to všichni tři spolu pořádně užijete :palec: :srdce: :palec:.

 
justy 1
Povídálka 14 příspěvků 11.09.11 13:40

Držím Ti moc moc palečky..určitě se taky dočkáte zdravého miminečka :srdce: hlavní je to nevzdat

 
Zirafka2212
Povídálka 35 příspěvků 19.09.11 16:16

Leni, moc držím palečky, ať napodruhé vše dopadne, jak má...... :kytka: Vím, jak jsem se cítila, když jsem přišla o první miminko v 8tt a už to nikdy nechci zažít. Držím moc palečky !!!!

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 10.10.11 16:58

Leni, je mi to strašně moc líto. Do dalších minut, hodin, dnů a let přeji jen a jen toho nejlepšího. Zdraví pro všechny, a zajisté i ten krásný úsměv na vaší tváři a v srdci.

Lucka

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček