Jak to všechno bylo aneb můj životní příběh

samanta2208  Vydáno: 23.06.13

Chtěla bych Vám popsat svůj příběh o úspěšném snažení avšak neúspěšném těhotenství…taky se ptáte proč zrovna já? Předem upozorňuji, že příběh je dlouhý a plný ne zrovna radostných emocí.

Píše se rok 2012. Antikoncepci jsem vysadila před rokem a snažení o miminko začalo v květnu. Uběhlo pár měsíců blázince v práci a začala úmorná vedra. Se snoubencem jsme jeli na dovolenou na chatu. V průběhu dovolené jsem začala mít pálení při čůrání, a tak jsem si stanovila diagnozu sama - zánět močových cest. Koupila jsem si urologický čaj v lékárně a pro jistotu jeden těhotenský test. Večer jsem si dala dva loky čaje, ale s pocitem, že bych přece jen mohla být těhotná jsem čaj odložila. Hned následující den ráno jsem si běžela udělat těhotenský test a ejhle // dálnice jak D1.

Běžela jsem s testem za snoubencem a protože bylo ještě 5 ráno, oba jsme spokojeně usnuli. Kdybych jen tenkrát věděla, že tímhle to všechno teprve začíná.

Ke konci dovolené mě začala pobolívat záda. Nepříjemné to bylo, ale nebylo to nic, co se nedá vydržet. Po příjezdu z dovolené jsem vytáčela číslo na gynekologa. Objednal mě za 14 dnů, aby bylo vidět už bijící srdíčko. Mezi tím se bolest zad a zánět močových cest tak zhoršil, že jsem myslela, že pojedu na pohotovost. Statečně jsem vydržela a čekala.

Přišel den ultrazvuku a pro mě datum, které už nikdy v životě nezapomenu 9.8.2012 - pouze pár dní před mými narozeninami. Přicházím ke svému gynekologovi a lehám si. S úsměvem na tváři mi přejíždí přes břicho tam, kde by mělo být naše vytoužené miminko, náš poklad. Po deseti minutách slyším slova, která mě dostávají do kolen. Plod bez srdečních ozev…s žádankou na odběr krve kvůli hodnotám hcg ještě tentýž den. Odcházím se slzami v očích, sotva vidím na cestu. Hlavou mi probíhají myšlenky, proč zrovna já?

Celou noc nemůžu spát, hladím si bříško a mluvím k malému či malé, ať to nevzdává. Je další den dopoledne a já jedu ke gynekologovi. Hodnota HCG 100 000, v 8. týdnu těhotenství to není možné, ale i přes to to můj gynekolog ani já nevzdáváme. Se žádankou na utz a případným hospitalizováním mě posílá do nemocnice. Byla to asi nejdelší cesta mého života. Přišla jsem na řadu a doktor začal jezdit ultrazvukem, otočil na mě obrazovku…ten pohled nikdy v životě nezapomenu. Prázdný gestační váček se zbytkem čehosi. Pak začal šrumec, musela jsem ihned na gynekologické oddělení.

Odebrali mi krev a přiřadily pokoj. Za hodinu měli výsledky. Přiletěl primář s dotazem, kdy jsem naposledy jedla a pila. Odpovídám v 10:30, primář se dívá do lejster a odpovídá „V šest jedete ihned na sál.“ Pamatuji si jen bílé pláště a obrovská světla. Poslední loučení s miminkem. Dodnes nevím, jestli to měla být holčička nebo chlapeček, protože se dítě přestalo vyvíjet už v prvním týdnu a já 7 týdnů v sobě nosila mrtvé dítě (pro doktory embryo). Měla jsem jakýsi náběh otravu krve a ještě několik dní ležela v nemocnici na pozorování.

Následující měsíce byli peklo. Jakožto prodavačka v hračkárně jsem se každý den viděla s dětmi, bylo to peklo. Můj osobní život se mi hroutil. Dávala jsem vinu za to, co se stalo, sobě i snoubenci. Měsíc jsem prakticky nejedla a brečela, můj chlap už nevěděl, jak dál a vážně začal uvažovat o psychologovi (toho jsem já razantně odmítla - co on asi tak o tom může vědět, budu se cítit dobře možná tak do chvíle, než od něj pojedu domů). Od gynekologa jsem si ihned po nulových hodnotách hcg v krvi nechala nasadit antikoncepci a o dítěti nechtěla ani slyšet.

V tu chvíli začaly výčitky ze strany snoubence: „To už jako spolu nebudeme mít nikdy děti?“ Má odpověď v tu chvíli zněla NE! Ovšem sešel se měsíc s měsícem a my jsme se domluvili, že to zkusíme znovu. Teď čekáme zdravého chlapečka, ale o tom třeba příště.

Je to necelých 11 měsíců, co se na nás kouká shora, a stále to bolí a myslím, že nikdy nepřebolí. Jen čas to odsune do pozadí a člověk už neuroní tolik slz.

Závěrem bych chtěla podpořit maminky, které si prošly tím samým nebo něčím podobným. Vždycky je naděje, nikdy to nevzdávejte, čas vzdát se je vždy. Se snoubencem nám to upevnilo vztah, za měsíc se vdávám a v září se nám má narodit syn. Soustředím se teď jen na to, aby malý přišel do milující rodiny se spoustou lásky, něhy a porozumění.

Držím Vám všem palečky, ať se co nejdříve zadaří. A pokud už se zadařilo, ať se narodí zdravé miminko. Nezáleží přeci na tom, jestli je to holčička nebo chlapeček, nejdůležitější je zdraví.

Děkuji všem za přečtení.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 23.06.13 06:04

Smutné to je, ale buď ráda, že to bylo v začátku. nebylo miminko zdravé. a raději o něj přijít na začátku, než třeba potom ve 20 tt. Hlavní je že čekáš zdravé miminko a andílek tam nahoře ho hlídá. :kytka:

 
VercaV
Ukecaná baba ;) 1941 příspěvků 23.06.13 09:20

Přijít o mimčo je těžká věc, je fajn, že se dnes na vše přijde brzy a tím pádem nemusí přijít o život i máma. Znám ten špatnej pocit, kdy zkoušíš hledat vinu v sobě, muži.. Ale není nikde…

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 23.06.13 10:11

Ja si tim take prosla, bohuzel v dnesni dobe je tech pripadu stale vic a vic. Dnes mam dve deti, a jsem za ne nezkutecne rada. Vis jak, dnes s odstupem casu mi to pripada ze to nic nebylo, ackoliv vim ze to moc bolelo, ale jsou mnohem horsi veci, treba takovy potrat ve 20tt kvuli VV. Nedavno jsem tu cetla denicek o mamince ktera rodila ve 24tt taky kvuli VV, ale ten plod musel byt umrtven nejakou latkou do pupecniku, a doktorka se divala pres UTZ az mu prestane byt srdicku, to je teprve hruza. Bud rada za sve miminko a za stesti ktere mas. :hug:

 
pavlinka77
Zasloužilá kecalka 868 příspěvků 23.06.13 10:18

Já přišla o miminko 2×, jednou na začátku a druhé v 11tt, dotědka mám doma fotky miminka a kdykoli se na ně podívám, tak brečím a i přesto, že mi tědka v postýlce spinká 6.měsíční holčička, nikdy na předchozí miminka nezapomenu :-)
Ale jak píšou holky předemnou, jsem ráda, že jsem o obě miminka přišla takhle brzo, ano zní to hrozně, ale nedovedu si představit, že bych rodila mrtvé miminko :-(

 
samanta2208
Kelišová 5371 příspěvků 23.06.13 10:30

Rozhodně s vámi souhlasím přijít o miminko ve 20tt a později musí být strašné. Já jen že to stále bolí tak jsem se z toho chtěla vypsat a najít člověka který to cítí stejně nebo podobně :nevim:

 
Jarča21  23.06.13 10:32

Držím palce a at' už je s miminkem vše v pořádku, i celý jeho život ;) :hug:

 
cherubínek
Kelišová 7257 příspěvků 23.06.13 12:38

Taky jsem si tím prošla :hug: mělo to být mé druhé dítě. Pak jsme se na to po 4 měsících vrhli znova a teď máme doma 3 letýho kluka a 3týdení miminko :D. No a tobě se za chvilku taky narodí zdravé krásné spokojené miminko a ať už to měl být bratříček nebo sestřička, tak na něj bude dávat z nebíčka pozor, stejně jako u nás :kytka:

 
Anonymní  23.06.13 13:43

Buďte ráda, že to bylo tak na začátku a i když to bolí, teď přijde na svět zdravý chlapeček a o to víc ho budete milovat a rozmazlovat :)
Moje švagrová přišla o miminko v 7. měsíci a to dost hnusným způsobem, který nikdy nepochopím :cert:, kdyby na tom v tu chvíli nebyla tak psychicky špatně, měla se dokonce s nemocnicí soudit… Když ji totiž zjistili, že miminku přestalo bít srdíčko, zavřeli ji na týden do nemocnice, dali ji injekci na vyvolání porodu, poslali na toaletu…musela sama odrodit mrtvé dítě do záchodové mísy a zazvonit na sestru, protože ony v tu chvíli měli zřejmě něco důležitého na práci :nevim:

 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 23.06.13 13:58

Prisla jsem o chlapecka ve 28.tydnu. to je uz detatko, ktere vnima a kope. toto je sice smutne, ale zrejme to embryo melo vadu, a tak to tak priroda zaridila.

 
samanta2208
Kelišová 5371 příspěvků 23.06.13 14:05

Jo díky za podporu takže to mám vlastně přejít protože všechny jste na tom byli hůř..fakt člověk tu nemůže napsat nic aby k tomu někdo neměl připomínky jak je lepší nebo jak měl tohle horší fakt vám děkuju za podporu :roll:

 
irenakovarova
Kecalka 460 příspěvků 5 inzerátů 23.06.13 14:11

Ja prisla o miminko tesne pred porodem ale uz mame 15mes. chlapecka a jsme konecne stastne. :hug: :hug: :hug:

 
samanta2208
Kelišová 5371 příspěvků 23.06.13 14:33

@irenakovarova :hug: přeju hodně zdravíčka

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 23.06.13 14:46

@samanta2208 určitě nebyla má myšlenka zlá :hug: taky mně to bolí, když vidím mého broučka a jeho dvojče ne.

 
samanta2208
Kelišová 5371 příspěvků 23.06.13 14:52

@Petra2829 já vím že tvá ne, každý to prožívá jinak někdo se lehce přenese a jde dál..má povaha je že to prostě nejde jen tak za tím zabouchnout dveře jako by se nic nedělo :nevim: pro mě to prostě bylo moje dítě. Ale rozhodně při takovýhle nepříjemných zkušenostech tu nepíšu : JÁ jsem to měla horší :nevim: každý prožíváme své radosti i strasti jinak a já jsem myslela že se tu najde aspoň jeden člověk který mě podpoří a třeba mi i písne sz aby sme se podpořili vzájemně ovšem tady to tak evidentně nefunguje a každý každého jen poučuje :nevim:

 
Kaculkis
Kecalka 438 příspěvků 23.06.13 17:01

Ježiš Sami :(((((((((( mě uplně naskákala husina a brečím tu…je jedno jak je to staré…musí to být hrozný pocit…a to jak popisuješ že jsi povídala ať to nevzdává :( určitě teď bude alespoň strážný andílek pro tvého drobečka :*

 
mladamamina3
Stálice 59 příspěvků 23.06.13 18:13

Opravdu silný příběh, celou dobu mi naskakovala husí kůže, jen si to představím… přeji hodně moc zdravíčka a štěstí do života :hug:

 
samanta2208
Kelišová 5371 příspěvků 23.06.13 19:10

@Kaculkis @mladamamina3 moc děkuju za podporu holky :hug:

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 23.06.13 22:02

Všechno má svůj důvod, jen člověk je moc malý na to, aby pochopil…
Až se ti narodí syn, vytáhne tě z minulosti a ukáže ti krásnou budoucnost ve své tváři, úsměvech.
Bude to dobré. ;)

 
St. Estephe
Závislačka 4641 příspěvků 23.06.13 22:03

Pardon, zdvojený příspěvek…

Příspěvek upraven 23.06.13 v 22:05

 
DidierK
Kecalka 170 příspěvků 3 inzeráty 23.06.13 22:21

Tvůj deníček, žadonící o podporu, ještě chápu. Ale poradila bych Ti trénovat psychiku, protože na mě působíš jako velmi křehká a lítostivá osoba, která si nechce ani nechat poradit (tvůj přítel psychologa navrhl s dobrým úmyslem) a raději se bude utápět v minulosti než hledat pozitiva v přítomnosti a těšit se na budoucnost. Potratem v prvním trimestru si projde třetina a víc ženských, ale Tvoje reakce i po roce je až extrémní, život nepřináší jen to hezké a takhle se uzavřít po jedné špatné zkušenosti, no radila bych pracovat na sobě a na psychické pohodě v případě krizí.

 
DidierK
Kecalka 170 příspěvků 3 inzeráty 23.06.13 22:22

Omlouvám se, příspěvek se uložil dvakrát.

Příspěvek upraven 23.06.13 v 22:24

 
paola white
Extra třída :D 12611 příspěvků 23.06.13 22:23

@samanta2208 chápu tě. i já si tím prošla. můj brouček v břiše měl dvojčátko. přišla jsem o něj v prvním trimestru a klepala se aby druhý bojovník zůstal. ale já to mám tak jak píšou holky, beru to tak, že lepší na začátku přijít o jedno než později o obě. posílám ti sílu aby si to co nejdříve překonala, ale bolet to asi nikdy žádnou ženu co přišla o dítě nepřestane :hug:

 
harpyje
Extra třída :D 10097 příspěvků 24.06.13 01:25

Ahoj, připomněla jsi mi mne samotnou. Dnes už přiznávám, to cítím jinak, hodně vody uplynulo, ale tehdy jsem se cítila úplně stejně jako ty. Hodiny v kuse jsem probrečela a utěšování, že budeme mít další dítě jsem nějak nechápala. Nešlo mi o tom mít druhé dítě, chtěla jsem to první. Myslím, že bylo těžké se mi trefit do nálady, dokázala mne rozhodit i maličkost. A s psychologem máš pravdu, já tam šla spíše omylem, bo mne k němu poslala rovnou má obvoďačka, u které jsem byla s angínou. Shodly jsme se, že mi těžko může nějak pomoct, že si smutek musím odžít.

Dnes už jsme větší rodina a děti ty nenarozené i pojmenovali. (později jsem přišla ještě o dvě miminka, zjištění, že už mu nebije srdce bylo… no však víš). Nedávno mne nejstarší dojal, když si tak přemýšlel a pak mi řekl, že ví, že se modlím za všechny své děti, ale určitě ze všech dětí nejvíc za ty nenarozené, protože ani nevím, jak vypadaly :srdce:

To miminko je první z tvých dětí a věřím, že kromě bratříčka mu pořídíte ještě nějakého dalšího sourozence.

Drž se. har.

 
Anonymní  24.06.13 01:36

Píšeš:
Jo díky za podporu takže to mám vlastně přejít protože všechny jste na tom byli hůř..fakt člověk tu nemůže napsat nic aby k tomu někdo neměl připomínky jak je lepší nebo jak měl tohle horší fakt vám děkuju za podporu.
každý to prožívá jinak někdo se lehce přenese a jde dál..má povaha je že to prostě nejde jen tak za tím zabouchnout dveře jako by se nic nedělo pro mě to prostě bylo moje dítě. Ale rozhodně při takovýhle nepříjemných zkušenostech tu nepíšu : JÁ jsem to měla horší každý prožíváme své radosti i strasti jinak a já jsem myslela že se tu najde aspoň jeden člověk který mě podpoří a třeba mi i písne sz aby sme se podpořili vzájemně ovšem tady to tak evidentně nefunguje a každý každého jen poučuje.

Ta ironie v prvním příspěvku (dík za podporu) se dá pochopit, jsi těhotná, citlivá, lítostivá, výbušná. Zbytek je dost hrubý. Ty ženy, které si prošly podobnou zkušeností ti příspěvek napsaly a podpořily tě.

Někdo se přes to lehce přenese a jde dál..? Nevím, o ženě, která lehce přenesla to, že přišla o dítě..
I já přišla o dítě, ale to ty slyšet nechceš,..

Dítě se přestalo vyvíjet v prvním týdnu :?: O prvním týdnu se dá dost polemizovat..zda mluvíš o 1. týdnu po oplodnění nebo od PM.. Tak či tak se jednalo o embryo, dělící se shluk buněk.

Nekopej kolem sebe a těš se z toho, že jsi opět těhotná :mavam:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24107 příspěvků 24.06.13 11:23

Denicek jsem si precetla litovala te, opravdu uprimne, ale je pravda ta, ze jestli to bylo tydenni embrijko, tak nema cenu si nad tim lamat hlavu, kolikrat se to stane zenam, ktere o tom ani nevedi a maji opozdenou menstruaci..nez­lehcuju to vubec ne, ale pri embriotrasferu bych tady musela lkat a nejen ja, ze jsem prisla vlastne o 6 deti, vkladali mi tenkrat po dvou a pokazde jsme musela stimulovat od zacatku…
Prosim te bud rada, ze cekas zdraveho chlapecka, hodis to za hlavu az se narodi, tady se skutecne jeste nejednalo o dite, pocitama urcite, ale biologicky ani za mak..
Nezlob se za uprimnost, podivej kolik zen tady by dalo ja nevim co za to aby otehotnely, takze se drz- hlavu vzhuru ;) ;) ;) ;)
PS hlavne, ze ty jsi zdrava, pokud jsi v sobe nosila mrtve embrio, slo by pak o otravu krve, takze spis bych videla tu katastrofu u tech doktoru…

 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 24.06.13 11:47

@pomenkova :potlesk:

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 24.06.13 12:29

Přijít o miminko je vždycky těžké. Po přečtení deníčku mi to bylo - a je - moc líto.

Je pochopitelné, že Ti z toho bylo smutno a že sis prošla těžkým obdobím - ale (po roce po ztrátě jednotýdenního embryjka, tj. shluku buněk, o kterém spousta žen ještě ani neví, že se vůbec uchytilo) reagovat způsobem, který jsi předvedla v dalším příspěvku, to je spíš na zamyšlení sama nad sebou.

Holky Tě tady politovaly a napsaly Ti pro podporu svoje příběhy, nikdo Tě tu nepoučoval ani nic podobného - Ty kolem sebe jen sebelítostně kopeš a sebestředně se vztekáš, že jsi čekala SZ na podporu. Tvůj přítel před rokem uvažoval jako rozumný a dospělý chlap, když Tě chtěl dovést k psychologovi - a Tys už tehdy odmítla nejrozumnější pomoc a podporu, kterou jsi v tu chvíli mohla dostat (protože „co on může vědět, jak JÁ se cítím“).

Je mi moc líto, že jsi zažila takovou nepříjemnou zkušenost. Ale upřímně, té sebestředné emoční zaslepenosti je mi za Tebe líto mnohem víc - v této fázi jsi to už jen Ty sama, kdo si připravuje smutné chvíle a úmyslně si „sype sůl do rány“.

 
Alay88
Kelišová 5297 příspěvků 24.06.13 13:21

Nedá mě to nereagovat, i já si prošla samovolným potratem v 7 týdnu, brečela sem byla sem z toho špatná, proč zrovna já, ale je to už čtyři měsíce, sem znovu těhotná a už to přebolelo, beru to prostě tak, že to příroda zařídila sama, že se embryjo dobře nevyvíjelo.

Ale ty reaguješ až přehnaně.

Ted tu sleduju příběh, když v 18tt (stejně jak já) holce odtekla plodová voda, má zavedený tablety na vyvolání, miminko žije, a ona ho musí porodit a ono umřít, to je teprve tragédie. Toto se stane každé třetí těhotné, bolí to, ale sou horší věci.

 
Térouš
Kelišová 7032 příspěvků 24.06.13 13:39

@Alay88 presne tak jsem to myslela já, ale zrejme pisatelka denicku pochopila jinak. chapu, ze se potrat obreci, nicmene toto je patologické truchlení a je treba vyhledat psychologa, ne-li psychiatra a jeste horsi je, ze si to zakladatelka neuvedomuje
take jsem vyhledala tuto pomoc a neni to zadna ostuda, zrata ditete je strasna bolest. pri fyzicke nemoci se nerouhas jit k dr. a pri psychicke ano.
zakladatelko- netepu te tady, ale jdi vyhledat pomoc, toto neni normalni

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 25.06.13 09:03

Nezbývá mi než souhlasit s ostatními. Opravdu si to moc bereš. Je mi samozřejmě moc líto, čím jsi prošla, ale VĚŘ mi, že je pokud se má něco stát, je lepší, když se to stane na začátku než na konci. A vím, o čem mluvím, bohužel jsem si oběma variantami prošla. Jsi těhotná, raduj se a těš se a zkus se posunout dál.

 
Alllla
Kecalka 378 příspěvků 184 inzerátů 27.06.13 11:32

Přeji ať vše dobře dopadne:-)A moc mě mrzí že jsi přišla o mimi :,( :hug:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček