Jak to všechno začalo

Ninesen  Vydáno: 09.08.13

Poznali jsme se s přítelem 6.2.2008 a na první pohled jsme se do sebe zamilovali. Byla to taková ještě skoro dětská láska. 10.5. mi mělo být teprv 18 let a přítelovi Davidovi 19.

Uběhlo 6 měsíců a David nabídl, že bysme si mohli najít společné bydlení. Já nic nenamítala, strašně jsme ho milovala. Bylo na řadě to říct mým a jeho rodičům. Jelikož přítel měl rodiče přísnější, řekli jsme to první jim, ať to stačí rozdýchat. A na řadu přišla moje mamka, ta to vzala s klídkem. Jen mi říkala, že kdyby něco, stále mám u ní dveře otevřené. Taťka s mojí mamkou nežijí a já s ním moc ve styku nebyla, takže jsme mého tátu neřešili.

Asi po 1 měsíci jsme našli krásný slunný byt 2+1 za docela dobrou cenu, což nás dost překvapilo. Dali jsme se do úprav (malovaní, mytí oken atd.).

15.října nastalo velké stěhování. Když už bylo po všem, tak se přítelovi naskytla dost dobře placená práce a byla dokonce kousek od našeho hnízdečka lásky. Což teda byla paráda. Já jsem dodělavala poslední ročník střední školy. Byla nám blaze a měli jsme se fajn. Ale nic netrvá věčně že? Bylo to asi měsíc před Vánocemi, už nevím přesný datum, a tím začal náš první problém. Můj ůžasný tatínek se totiž dověděl, že nebydlím u své mamky, ale že už mám přítele a že s ním už i bydlím. A začalo tóčo. Dělal strašné problémy, že jsme mu neřekli, že se stěhuju s Davidem do našeho bytu. Po měsíci, když Davidův taťka se na to nemohl dívat, tak šel a mému tatovi to chtěl slušně vysvětlit, ale nenechal se. Jeho chyba, jsem si říkali. Terorizoval jak mě a Davida, tak mojí maminku a i Davidovy rodiče. Byla jsem na pokraji svých sil, už se to nedalo vydržet ani psychicky a ani fyzicky. Ve škole jsem se kvůli tomu také zhoršila. A mamka se na to nemohla dívat, tak jsme začali jednat. Podali jsme návrh na zákaz přiblížení a jakéhokoliv kontaktu se mnou nebo se zbytkem rodiny včetně Davidových rodičů. Netrvalo to dlouho, protože maminka má známou soudkyni. A měli jsme klid.

5.2.2010 už jsme zase byli v klidu a nic neřešili. A 6.2.2010 jsme oslavovali 1. výročí našeho vztahu. Bylo to krásné a den jsme si užili. Začátkem března jsem měla nepravidelnou menstruaci, tak jsem si udělala potají u kamarádky těhotenský test. A nic, oddychla jsem si. Přeci jen mám před sebou pár posledních měsíců na škole, menses jsem už dostala, tak jsem to dál neřešila. Jen kdybych to věděla. :D

1.DUBEN a zase jsem to nedostala, říkám si, že to není možný. Udělala jsem si další tt a byly tam. :D Okamžitě, jak jsem to viděla, začala jsem plakat. V tu dobu jsem nevěděla jestli štěstím nebo naopak. No nic. Na řadě bylo to říct Davidovi. Udělala jsem výbornou večeři, k tomu červené vínko. Když přišel z práce, hned se šel vysprchovat. Nesnáším, když mi někdo upocenej a špinavej chodil po čistým bytě. Vím, že to asi vyzní blbě, ale to mám po mamce. :D Už voňavej David zasedá ke stolu a podává se papání. Jen tak si povídáme a já jen se sebe vyhrknu, že jsem si dělala tt a že byl pozitivní. Zaražený David se zvedá od stolu, obleká si boty, bundu, bere klíče od bytu a auta najednou BUM (třísknul dveřma). V tu chvíly, jak kdybych se polila horkým čajem. No nic, říkám si. Začala jsem uklizet, umyla nádobí a šla spát.

Druhého dubna. Bylo ráno 7 hodin. Já vstala a první, co bylo, koukla jsem se na stranu postele, kde vždy spí David, ale ta byla prázdná. Než jsem si uvědomila, že už je skoro hodinu v práci, trvalo mi to dýl. :D Tak jsem vstala, že se vysprchuju a nasnídám. Najednou kouknu na noční stolek, tam dopis a u toho malá červená růžička.

Otevřela jsem ho a četla „Miláčku, promiň za včerejší večeři, byla výborná. Jen kdybys věděla, jak jsem šťastný. Asi hodinu jsem chodil kolem baráku, pak jsem nasedl do auto a objížděl všechny otevřené benzínky kvůli růži pro vás dva. Moc vás MILUJU. Pak jsem přišel domů, viděl, jak krásně spinkáte. Sedl jsem si do křesla a koukal a koukal a koukal, jak spíte. Ani nevím jak, už byl čas jít do práce. Miluju vás oba dva a moc se těším na našeho andílka. Pa, Tvůj David“

Když jsem to dočetla, tak jsem se moc rozbrečela. Po ranní hygieně a snídani jsem šla k doktorce na gynekologii. Zaťukala jsem a jelikož náhodou to je má teta, tak mě vzala hned. Ptá se mě: „Co máš za problém Ninuško?“ Říkám jí, že jsem si dělala test a že mi vyšel pozitivní. Zasmála se a říká, ať si vyskočím nejdřív na kozu, že mě vyšetří, pak přišel na řadu UTZ. Po UTZ si sedne za stůl a usmívá se. „Tak princezno (tak mi říká od malinka), čekáte miminko a podle velikosti miminka si 7+3 tt“. A podává mi fotečku naší malé(ho) FAZOLKY.

Rozpláču se a děkuju jí. Objala mě a dala mi pusu. Po odjezdu z ordinace volám mamce, že s ní musím mluvit. Jedu k ní domů. Jen mě vidí, tak na mě vybafne, že se jí večer zdálo, jak v bytě brečí malé miminko. Usmívám se říkám jí, že bude BABIČKOU. Začala se ptát, co škola? Říkám jí, že jsem 7+3tt. A že jí stihnu a zvládnu dochodit. Po chvilce mě obejme a říká, že co, hlavně ať jsme zdraví a šťastný. Jela jsem domu. Když přišel David z práce, tak jsme si povídali a povídali, až jsme oba usnuli.

Abych to trošku zkrátila. :D Celé těhotenství probíhalo bez jediného problému. Termín porodu jsem měla 10.12.2010. Na velkém UTZ nám řekli, že to bude KLUK. Maturitu jsem zvládla levou zadní. Tak o co šlo.

Bylo 26.11.2010, šla jsem spát na pár dní k mamce, protože David jel na služební cestu mimo město, ale zas né daleko. Celý den jsme běhali po obchodech a kupovali všelijaké věcičky, hygienu, plýnky atd. pro našeho Fazoláka. :D

26.11.2010 večer bolelo mě dost břicho, ale tak divně v něm píchalo. Říkám si, že to nic není, že to je z toho běhání po obchodech. Jdu si lehnout, koukám na hodiny a je 21:30. Usínám. Za chvilku se vzbudím a cejtím pod sebou mokro. Asi jsem se počůrala a směju se. Jen co vstanu z postele, tak to teče proudem. Aha, jsem to ale blbec, PRASKLA MI VODA! Začnu řvá t pře celý barák MAMÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ…

Mamka je během minutky u mě a ptá se, co se děje. Všechno jí to řeknu. Ptá se, jestli mám bolesti. Já že prej ne. Vzala jsem si tašku, naložili jsme se do auta a jely do nemocnice. Tam jsme něco po 23. hodině, vzali mě na příjem. Vypisování papírů atd. Mamku poslali domů, že jí kdyby něco zavolají. Dali mě na JIP a nic se nedělo. Nechali mě vyspat do druhého dne.

27.11.2010 Sobota
Ráno přišla přimářka gynekologie jukla na mě a nic. Řekla, že pokud se to nerozjede samo a malej nebude chtít ven, tak že to na večír vyvoláme. Kejvu hlavou, že jo. Je po obědě, zase na mě jukl tentokrát už doktor. „Jéé, mladá paní nebo slečno?“ Říkám, že slečno. „Už jste otevřená na 4 prsty, cítíte bolesti?“ Já že ne. „To nevadí, počkáme do večera“. OK. Něco málo před večeří. Přišla doktorka, zase jiná. „Tak slečno, nějak to nejde, že jo? Dáme mu čas do zítra, co říkate?“ Já že hm. Už jsem byla z toho všeho unuděná. Dali mi nějakou kapačku, že prý aby malej neměl nějaký problémy kvůli plodovce. Pásy kvůli srdíčku. Šla jsem spát. Jo a večeři jsem už neměla. :D

28.11.2010 Neděle 38+2tt.
Ráno mě vzbudí sestříčka. „Běžte si na WC a pak na mě zazvoňte, ju?“ OK. Říkám si, že by se už něco dělo? Dala mě opět pásy. A taky že jo. V 8:00 první vyvolávací tabletka - výsledek? Nic moc bolesti. Kolem 11:00 mi něco píchli do zadku. No už ty bolesti cítím, říkám si. 13:00 bolesti chodí už po 5 až 6 minutách a jsou stále silnější a silnější. 13:30 Dali mě na přípravnu a klystýr. PARÁDA.

„Slečno, chvilku, aspoň 5 minutek, držte, a pak šup na WC, jo?“ A já že ANO!! :D Jen co za sebou zavřela dveře a já koukám na tu minutku na poličce a říkám si, že to nevydržím 2 minuty, natož 5. No nic, šup na WC a potom vysprchovat. Bolesti už byly po 3 minutách a já si říkám, že to už nevydržím. Mezitím volá mamka, David, zas mamka a zas David. Asi po hodince přijde sestra a říká: „Musíte ještě vydržet tady.“ A já že proč? „Jsou plné sály.“ No PARÁDA.

15:00 bolesti velký jak K***A (Bů) :D Přišla sestra a říkám jí, že už mám tlak i na konečník, že už se mi chce tlačit. A ona že to nesmím, že je musím pěkně rozdýchat. Říkám jí, že se to lechce řekne, ale hůř udělá. :)

No nic, hned mě vzala na sál. S trochou pomocí jsem vyšplhala na tu jejich kozu, dala mě opět pásy. „Tak ukažte,“ říká mi sestra, „juknu na vás.“ Kouká a říká, že jsem na 8 prstů. A že zavolá doktorku. Během minutky tam přišla. „Kde máte pána,“ ptá se. Směju se a říkám jí, že se přítel bojí krve. Doktorka se začala smát a povídá, že je to dobře, že by ho tu museli zsbírat ze země a křísit ještě jeho. :D

Říká mi, až budete mít kontrakce, tak tlačte. Ale tlačila jsem špatně. Směju se a říkám, že mi asi praskne hlava. Doktorka se usmívá a říká, ať jí tady nebručím, že jsem jak HLADOVÝ DIVOKÝ MĚDVĚD. :D Jak jsem se smála a plakala najednou, nemohla jsem ani dýchat, dali mi masku.

Šlo to líp. Další kontrakce. NADECHNU SE A TLAČÍÍÍM. Slyším, jak spolu mluví. A doktorka říká: „ÁÁÁ VIDÍM HLAVIČKU, TAK NINUŠKO, ZATLAČTE JEŠTĚ, JO?“

Jenže ono už nebylo jak. :D Žádné další bolesti jsem neměla. Tak mi něco rychle píchly, už ani nevím co. Po minutce konečně kontrakce a sestřička mi říká, až bude další tak mi řekněte. A já že proč? Ani jsem to nedořekla a další kontrakce. Kejvla jsem na sestru a ta mi skočila na břicho. :D Připadala jsem si jak někde v cirkuse. Mědvěd…skákaní po mičudě. :D No prostě sranda veliká…

Čekám další bolest, ale nic. Už mě nic nebolí? A než mě to docvaklo, že náš maličký je už venku, už mi ho dávali na břicho. Malý se narodil 28.11.2010 v 17:04 a pojmenovali jsme ho David Oliver. Ten pocit, když ho po 9 měsících držíte v náručí, držíte ho za tu malinkatou ručičku, je něco neuvěřitelného.

Po chvilince mi ho vzali. Doktorka mě zašívala, asi po 20 minutách mi přinesli malého Dádulku. :D Moje zlatíčko. Vážil 2670 g a měřil 47 cm. Takový drobeček hubeňoučký. Zkusila jsem mu dát nabumbat a přisál se. :) Chvilinku jsem ho měla u sebe, potom ho vzali a odvezli na novorozenecký oddělení. Hned mi bylo smutno. Nejdřív jsem všechny obvolala a potom asi hodinku a něco mě nechali spát. Dále mě odvezli na šestinedělí. Malý neměl žloutenku a ani jiný problémy, tak nás po 3 dnech pustili domů.

28.11.2013 to bude 3 roky, co se mi můj malíčký špuntík narodil a za nic bych ho v životě nevyměnila. Davídku Olivere, moc Tě s tatínkem MILUJEME a celá rodina též. Jsi moje milovaný srdíčko.

Ti, co tento deníček četli - doufám, že se vám líbil a že je trošku ke čtení.
A mockrát vám děkujííí..MÁM VÁS RÁDA!!!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
Katschuska
Ukecaná baba ;) 1292 příspěvků 09.08.13 00:43

Nadherny denicek! :hug: Preji at se Vas laska a stesti drzi i nadale a at Vam Vase male stesticko Davidek, dela jen samou radost! :kytka:

Příspěvek upraven 09.08.13 v 00:44

 
Ninesen
Stálice 80 příspěvků 09.08.13 01:08

@Katschuska dekujeme :-). To mame 2 stesticka ae o tom bude az dalsi denicek :-)

 
mahdalka
Neúnavná pisatelka 16483 příspěvků 5 inzerátů 09.08.13 07:17

Krásný deníček, moc gratuluju k Davídkovi a ať Vám dělá jen samou radost :kytka:

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 09.08.13 07:22

Krasny denicek! Ja rodila 27.11.2010 ;-) preju hodne zdravicka vam vsem ;-)

 
Ninesen
Stálice 80 příspěvků 09.08.13 07:29

@mahdalka dekujem @atominnka a kde jste rodila?

 
denisaaa
Závislačka 2591 příspěvků 09.08.13 09:16

Moc pěknej deníček :srdce: přeju Vám všem hodně šteštíčka a zdravíčka do života :kytka:

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 09.08.13 10:03

:srdce: krásný deníček

 
Eteas
Echt Kelišová 8105 příspěvků 09.08.13 11:12

Sice trochu časová nesouslednost 6.2.2008 jste se poznali a 6.2.2010 jste slavili první výročí, po dvou letech trochu divné, někde bude překlep… jinak hezké, hodně štěstí v dalším životě

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 09.08.13 14:24
;)

Příspěvek upraven 09.08.13 v 14:25

 
AngelikaO
Závislačka 4430 příspěvků 09.08.13 16:08

Hezky :srdce:
Ja budu vetsi posera nez ses Ty :hug: a moc nechci aby mi lehali na bricho :oops:

 
sabcacech
Ukecaná baba ;) 2191 příspěvků 09.08.13 18:06

:kytka: Moc hezké, tak se těším na další deníček :potlesk:

 
Ninesen
Stálice 80 příspěvků 09.08.13 21:36

@Eteas jeee a ja si toho vsimla az ted dekuju :-) :-) opravdu preklep druhe vyroci.. uspavala jsem deticky pri psani denicku.. :mrgreen:

 
Eteas
Echt Kelišová 8105 příspěvků 09.08.13 22:26

@Ninesen to se stane… koukam, ze uz ma maly David Oliver sourozence, tak at se maji oba (vsichni krasne), prospivaji, jsou zdravi a delaji vam jen radost :hug:

 
Ninesen
Stálice 80 příspěvků 10.08.13 03:21

@Eteas dekuji..

 
micta
Generální žvanilka 20084 příspěvků 10.08.13 03:22

Tak u toho jak si četla dopis od přítele mi normálně ukápla slza, nekecám. :lol:

 
Gabika83
Závislačka 3221 příspěvků 10.08.13 13:57

Kráasny deníček, přeji vše nej nejlepší :dance:

 
wercca
Povídálka 34 příspěvků 10.08.13 22:52

Hodně štěstí!

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele