Jak to všechno začalo a jak to dopadlo

Pettulle  Vydáno: 30.08.10

Dlouho jsem přemýšlela zda mám napsat a svěřit se s tím jak to bylo, nakonec jsem si řekla, proč ne a tak… Tady je můj (náš) příběh…

Spokojené dítko :-)

Začalo to tím, že už mě to v práci začínalo štvát a unavovat. Pořád samé nátlaky, hádky, nervy… hrůza. Uvažovala jsem o výpovědi, ale nastala krize a tak jsem si řekla, že to prostě musím vydržet, ale bylo to čím dál horší. Nedávno jsme si koupili baráček na hypotéku a tak nepřipadalo v úvahu, abych byla bez práce.

Jednou jsme si řekli, že já i přítel už máme věk na to, abysme založili rodinu a když už jsme měli i ten baráček, tak proč to odkládat.

Vysadila jsem HA a říkala jsem si, že to zas tak brzo nebude, že určitě nějaký ten měsíc to potrvá a já budu muset v práci ještě vydržet. Po HA přišla první MS, když skončila, tak jsme se na to s přítelem vrhli. Dál jsem chodila do práce, příznaky těhotenství jsem žádné neměla, akorát mi občas bylo špatně večer, ale bylo to spíš takové jako by mne jen tížil žaludek. Naštěstí jsem v tu dobu mívala odpolední. Začalo mi být špatně při brzkém vstávání. Čekala jsem nástup druhé MS, ale ta nikde, bolelo mě břicho jako vždy před jejím příchodem a cítila jsem (spíš jsem si vsugerovávala) vlhko a tak jsem pořád lítala na záchod hlídat. Třetí den meškání mi to už bylo divné a tak jsem si udělala test a byly tam //, sice jedna byla slabší, ale byly tam. Nevěřila jsem tomu a tak jsem si po čase udělala ještě 2, kde byly // naprosto zřetelné a tak jsem se šla objednat k dr., aby mi těhu potvrdil.

„Ano, jste těhotná. 6 tt“ Já byla šťastná, brečela jsem radostí, byl pátek a já dostala neschopenku kvůli náročnosti práce jak po fyzické stránce, tak především psychické. Ihned jsem se rozjela směr práce, abych neschopenku odevzdala, mistr ani hlavní mistr z mého těhotenství nadšení nebyli. Mistr mi popřál hodně štěstí a hlavní mi řekl ať se s vrácením do práce rozhodně nepočítám (byl to hrozný hulvát a možná je i dnes, žáhu si chladí na každé ženské, krom jeho manželky). Rozjela jsem se domů, abych tam počkala na svého přítele a abychom řekli tu novinu jeho rodičům (bylo by jim divné, že nechodím do práce, protože jsme tou dobou baráček předělávali a nebylo možné se nastěhovat). Hrozně jsem se bála, že se něco stane a do třetího měsíce jsem byla jako na trní, ale těhotenství bylo naprosto bezproblémové, miminko se vyvyjílo tak jak mělo. Přála jsem si holčičku, přítel kluka a od začátku mi bylo jasné, že to ten kluk bude.

Jméno pro holčičku jsem měli vybrané hned, buď Nela nebo Natálka, ale pro kluka jsme se vůbec nedokázali dohodnout. Já nechtěla žádné jméno z rodiny a vesměs se nám žádné nelíbilo nebo bylo hodně používané, což jsme také nechtěli. Nevím už jak jsme se k tomu dopracovali, ale všichni byli pro Aleše, zbývalo jen rozhodnutí tatínka. Nakonec ho také přijal. Pro to jméno se musel rychle rozhodnout, protože jsme museli na matriku a tam ho dát zapsat, abych mohla určení otcovství odevzdat v porodnici, a tak jsme ve 36.tt měli vybrané jméno, které jsme nahlásili jako jediné, protože ze všech UTZ jasně vykukoval chlapeček. Nejprve mi bylo smutno, ale je zdravý a má se k světu. Občas z něho oba rosteme.

Termín porodu zněl: 13. nebo 15ctého prosince, ach jo, to snad ne, nechtěla jsem dítko takto před Vánoci, protože já sama jsem předvánoční, ale co se dá dělat. Zkrátka se zadařilo tak brzo. Chtěla jsem rodit duben/květen, hezky do přicházejícího tepla a ne zimy.

Prohlídky u doktora byly v pořádku a tak jsem se šla ve 36.tt zaregistrovat do porodnice. Následoval první monitor, další o týden později, ten byl nějaký divný, tak druhý den znovu, opět špatný. „Maminko, necháme si Vás tu.“ Né, nemam ráda nemocnice. Porod jsem si představovala úplně jinak!!! Chtěla jsem aby mi voda praskla doma a při kontrakcích po 5 minutách bych jela do nemocnice, tam bych porodila a po 5ti dnech šla domů, ale ouha… Byl to přesný opak.

Týden jsem v nemocnici jen ležela, nohy, ruce oteklé, dýchat jsem nemohla jak byl malý pořád nahoře a tlačil mě do žeber, na zádech se ležet nedalo, v mé oblíbené pozici na břichu už tuplem ne. Musela jsem se přetáček z boku na bok. Dostala jsem 3 vitamínové injekce, nic se nedělo. Oxytocinový test: napíchli mě na monitor a vpustili ho, aj… taková bolest, okamžitě odpojit, neustálé bolesti přetrvávající i po odpojení, doktorce to bylo divné, tyto bolesti s porodem neměly nic společného, kde se vzaly a jak vznikly nikdo neřešil. Chtěli mi ho píchnout znovu v jiný den, ale naštěstí si to rozmysleli, uf.

4.12.09 za mnou přišla sestra ať nic nejím, že mi budou porod vyvolávat. Opět příšerné bolesti - ne kontrakce, ale teplá voda pomáhala, jakmile jsem ale sprchu opustila, tak to bylo hrozný! K večeru po čípku proti bolestem bolesti ustoupily a já si mohla oddechnout.

5.12.09 jsem se nasnídala a už jsem se „těšila“ na oběd, ale to za mnou opět přišla sestra, že budeme opět porod vyvolávat, ach jo, tak zase pár hodin bolestí a zase nic. Volal přítel, že přijede za mnou na návštěvu, chtěla jsem přivézt nějaké věci pro sebe a pro mimi (kdyby náhodou). Samozřejmě mě přestěhoval skoro celou i když jsem tašky měla připravené a vše jsem mu vysvětlila. 12 hodin - začaly bolesti, v půl 4 jsem potřebovala na záchod, zatlačila jsem a vylítla ze mě zátka a začala jsem krvácet, píchli mě na monitor a rup - praskla mi voda, vyteklo jí tolik, že jsem pod sebou měla velkou kaluž (kvůli nesestoupení malého mi vytekla celá polovina). Dr. vůbec nemohla nahmátnou hlavu, měla jsem strašné bolesti. Ve 4 hodiny šup na přípravu, přítel přijel i s mamkou, oba byli překvapení, že rodím. Sestra se zeptala, jestli chce být tatínek u porodu - ano, jak jinak.

Na přípravě holení, klystýr, sepsat papíry - ježiš to sou otázky v takový době! Šup na kozu, otevření na 2 prsty, je pořád moc nahoře. V teplé sprše už to bylo k nevydržení, musela jsem pryč, soutrpný pohled přítele a otázka jak mi může pomoct. Nijak, to musím zvládnout sama. Fuj ta jejich strašná košila a k tomu svědící vyrážka z jejich prádla!! Přestěhování do jiného pokoje. „Odebírali Vám plodovou vodu? Ne?“ Ježiš, myslela jsem že se zblázním, brečela jsem a prosila sestru ať tu zkumavku do mě tak nerve. Monitor, odtekla druhá polovina vody, svlíknout a šup zamotat do prostěradla a na císaře! Dostala jsem na výběr, lokální analgezii nebo celkovou anestezii. Ježiš, jak se mám rozhodnout? Ustoupí kontrakce? Nebudu nic cítit? Tak lokální!Napíchnutí vůbec nebolelo, jen to trochu zatlačilo. Kontrakce ustupovaly, nohy jsem necítila. Bylo mi tak dobře.

Přítel byl u mě celou dobu, naštěstí. V 18:44 ho vytáhli! 3500 g a 52 cm! Prý brečel až byl slyšet na chodbu, ale já si nic nepamatuju, akorát vím, že mi ho přinesli ukázat, já si ho pohladila a oni ho zase odnesli. Sestry z chirurgie i anesteziolog byli ohromně příjemní a povídali si se mnou. Byla mi příšerná zima, klepala jsem se, chtělo se mi spát. Šití jsem vůbec necítila. Pamatovala jsem si, když mi sestra říkala, že až začnu cítit nohy, abych si řekla o něco proti bolestem, že to jsou hrozné bolesti a nevydržela bych to.

Převoz na JIP. Slyšela jsem doktorku jak říká do telefonu, aby rychle sehnali krev a dodali tu plazmu, aby nebylo pozdě! Neřekli mi co se stalo, jen jsem z hovoru vyslechla, že jsem měla na děloze nějaký zánět, kvůli kterému malý nechtěl sestupovat a já málem vykrvácela! Strávila jsem tam 3 dny. Doktorka se na mě pořád chodila dívat a kontrolovat. Na břichu jsem měla led kvůli rychlému zatáhnutí dělohy. Měla jsem na sobě 2 peřiny a vůbec se nemohla zahřát, nemohla jsem spát. Sestra mi každou chvíli chodila měnit vložky a mačkat břicho, aby věděli jak děloha ještě krvácí, krvácela hodně. Měla jsem najednou 5 vložek, během chvíle zakrvácených s prostěradly i peřinou.

Další den jsem měla poprvé vstát, proč ty postele jsou tak vysoký? Já jsem malá, tak jsem měla velký problém se na ni vyšplhat. Vzít bandasky a jít se opláchnout, za mnou zůstávala krvavá cestička, ve sprše odcházely velké cucky krve. UTZ - ještě tam jsou sraženiny. Ty naštěstí odešly také samy. Co krok, pohyb - to bolest, ale s více kroky to bylo lepší a lepší. Malého mi přinesli na JIP ukázat první den na 5 minut, druhý na hodinu (prý na kojení, haha), spinkal.

8.12. ráno konečně převoz na normální pokoj, budu mít malýho u sebe. Ještě před přechodem klystýr, hm, dostala jsem po 4 dnech hladovění bílý kafe - fuj! ale měla jsem strašný hlad a věděla jsem, že po něm půjdu určitě na záchod a taky že jo a ne jednou, průjem jak blázen - klystýr jsem nepotřebovala, uf, ale průjem se mě držel jakou dobu! Uhlí nepomáhalo, měla jsem strašný hlad, dostala jsem čaj. Malého jsem dostala až k večeru.

Kojení - katastrofa, vůbec se nechtěl přisát, hrozně řval a vyváděl, já prsa nalitá, musela jsem odsávat, ale malý nechtěl, vypil jednou jen 50 ml. Jinak jsem mu musela chodit s brekem pro lahev s mlíkem (zatracený sestry! dávaly mu mlíko, aby neřval hlady). Nedokázala jsem ho přinutit se přisát, byla jsem bezradná, každou chvíli jsem brečela. Jizva se dobře hojila a mě bylo líp a líp, malý spal dobře, takže jsem si mohla i odpočinout, ale když přišla doba kojení, brečela jsem - on ode mne nechtěl ani s kloboučkem!

12.12. jdeme domů! Předtím ale ještě do lékárny pro UM, odstříkávala jsem a dokrmovala UM, mlíko se jak jinak začalo pomalu vytrácet. Přitom jsem byla ráda, že mám tolik mléka, ale jiný způsob neuznával než flašku. Do teď mě štve, že jsem polevila a nechala se oblomit brekem a raději dala flašku, aby se najedl. Byla to i moje vina, vím to.

2.4. jsme se konečně přestěhovali do našeho baráčku, bylo to připravené tak, abychom tu mohli bydlet. Postupně doděláváme. Malému už je 9 měsíců a my se nestačíme divit, jak rychle se učí a co už vše umí.

Doufám, že u druhého mimi bude porod takový jaký jsem si ho představovala a že to bude má vysněná holčička, ale to bych asi chtěla moc. Takže opět počítám s klukem na císaře. Nevím jaké mu dáme jméno, uvidíme co nás potká…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Kika123  30.08.10 22:59

Pettulle, moc gratuluju ke zdravému chlapečkovi :palec: V porodnici sis užila své, asi to byla pěkná hrůza. Vůbec si nevyčítej, že jsi nekojila, není na tom nic špatného. Vím, jaké to je, když dítě brečí a odmítá se přisát. Kdo by nevyměkl, že jo? Mateřský pud zvítězí, žádná máma nesnese pohled na hladové dítě.
Věřím, že příště budeš mít radostnější porod a třeba přijde i ta vytoužená holčička. Mám taky páreček a je to sranda sledovat, jak je kluk ranař a holčička princezna :-D Hlavně ať jsou děti zdravé a tím nemyslím žádné otřepané klišé.

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 31.08.10 00:45

Moc ti děkuju za tak hezkou reakci, opravdu jsem si prožila svoje a nikomu bych takovýto porod nepřála. Tak ať dětičky dělají jen radost.

 
BohunkaP
Extra třída :D 14164 příspěvků 31.08.10 08:36

Gratuluju k chlapečkovi!

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 31.08.10 12:09

Bohunko děkuju.

 
nokoska
Závislačka 3806 příspěvků 31.08.10 13:05

Tak gratulace tohle bych teda nechtěla zažít. Ale zvladla jsi to a malej taky a to je důležitý :palec: :kytka:

 
Choli
Ukecaná baba ;) 1587 příspěvků 31.08.10 13:58

Také gratuluju ke zdravému klukovi. A já tady nadávám, že mám neplánované těhotenství v nízkém věku a nemáme s přítelem společné bydlení. Sypu si popel na hlavu, když to vidím :nevim:

 
ankasz
Kelišová 6267 příspěvků 31.08.10 15:00

Taky gratuluju k chlapečkovi, hlavně ať pěkně roste, užila sis teda svoje- nezávidím.Tak až budete mít druhé mimi,tak Ti přeji ať to je malá princezna, a hlavně pohodový porod, bez komplikací. :kytka:

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 31.08.10 16:11

Holky, moc všem děkuju. Užívejte si dítek. Náš mi dává zabrat i teď, je čipernej a všude vleze a ať jsou zdravá, to je to nejdůležitější.

 
Týna12345  31.08.10 17:22

Obdiv, co některé ženy musí vydržet…příště si už zasloužíš, co si přeješ! Hodně zdraví!

 
Niky2
Kecalka 299 příspěvků 36 inzerátů 31.08.10 18:23

Pettullko,taky jsem mela vyvolavany porod,i kdyz u me se to podarilo a cisarem me jen strasili.I ta bolest,co jsem zazila ja byla hrozna,ale vem si,ze je to jedina bolest,za kterou dostanes neco tak krasnyho!:-)I proto jsem to vydrzela…I ja jsem dokrmovala a kojeni spojeny s odstrikavanim jsem vydrzela jen do 5.mesice.Ale zaplat Buh alespon za to.Udelala jsi maximum a tim,ze svoje dite kojis,z neho rozhodne lepsi a poctivy clovek nevyroste.Ja jsem se tim hodne natrapila a nabrecela,ale ted s odstupem casu si rikam,ze nejdulezitejsi je,aby bylo mimi spokojene.Preji ti krasne materstvi a prtouskovi hlavne hodne zdravi,protoze neni nic dulezitejsiho­.A uvidis,hol­cicka se taky povede a jestli ne na druhy,tak na treti pokus urcite!!!:-D:-D:-D

Příspěvek upraven 31.08.10 v 18:23

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 31.08.10 20:07

Niky děkuju a věř tomu, že třetí pokus už nebude i kdyby na druhý byl kluk, protože i ten třetí by byl určo taky kluk, ale to už by na mě bylo moc. Mě se mlíko bohužel vytratilo hodně rychle, takže jsem „kojila“ jen měsíc. Vím že nejdůležitější je zdraví dítěte, ale moc mě to mrzí i ten císař a zvlášť když čtu nebo slyším o lehkých a bezproblémových porodech, samozřejmě, že těch komplikovaných je víc než dost, ale říkám si proč zrovna já musela mít takové komplikace? Malý je ale v pořádku a já snad také, to se uvidí až příští rok, až se budeme snažit o druhé mimi. Taky přeju hodně zdraví.

 
Niky2
Kecalka 299 příspěvků 36 inzerátů 31.08.10 21:01

Pettullko,nesmutni a raduj se z miminka a ze je zdravy.Ja to kojeni taky hodne obrecela,mlicka jsem mela malo,tak jsem do toho dokrmovala a nebylo to vubec jednoduchy.Na­vic,kdyz slysis kolem sebe,kolik holek koji a ze nevedi,co s mlikem.Moje znama mi rikala,ze musi odstrikavat a vylevat to do drezu!Uplne jsem skripala zuby…Hodne mi pomohla to psychicky zvladnout kamaradka a casem jsem se s tim taky vyrovnala.A ze jsi rodila cisarem?Vzdyt to neni o nic min,nez kdyz rodis „normalne“.Miminko se ti podarilo donosit (a ze to neni samozrejmost vsichni vime) a davas mu to,co nejvic potrebuje-tvoji lasku.Zkus zapomenout na vsechna trapeni,vzpomen na zensky,ktery by daly vsechno na svete,kdyby mimi mely - a jedno jak.papa,jsi statecna.Ja vubec nevim,jestli bych to vydrzela…

Příspěvek upraven 31.08.10 v 21:03

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 31.08.10 21:23

Věř tomu, že vydržela, musela bys už jen kvůli tomu malýmu tvorečkovi. Já mlíka měla dostatek, ale tim odstříkáváním se vytratilo :-( . No on císař není porod, je to operace, takže už nemůžu říct, že jsem neprodělala žádnou operaci, kdežto porod operace není i přesto že se šije, není to takový zásah do těla. I když nemám jizvu skoro vidět, tak se moc bojim, že neni něco v pořádku. Co jsme začali mluvit o druhém dítku, tak mam divný pocit :nevim: a bojim se. Ale děkuju za podporu.

 
Eva P.  31.08.10 22:19

Gratujuju k chlapečkovi :huban: Je neuvěřitelné co ženská vydrží! A je to nespravedlivé, že některá porodí v pohodě za pár hodin a jiná se musí takto trápit. Já mám za sebou 2 porody, první sice dlouhý, ale oba naštěstí přirozeně bez komplikací. Hlavně že děti jsou a jsou zdravé, na vše ostatní se tak nějak pomalu zapomene. :kytka:

 
mamisek
Povídálka 25 příspěvků 31.08.10 23:42

to tě obdivuji. Já jsem taky po císaři a šla jsem na něj po 9 hodinách kontrakcí a dvou kapačkách aby mi zesílili..musela jsem chodit, pak sedět na míči a židli, do toho jsem měla křížoví bolesti a ty častý a bolestiví kontrakce nakonec byli k ničemu…něco bylo špatně, tak jsem taky musela na císařák a že se bojím operací, tak jsem byla ráda a přála si být už uspaná abych to necítila. Nedali mi ani na výběr jak chci uspat.Musela to být rychlovka. To nemluvim, že celý těhotenství stálo za prd. Během těhotenství jsem byla dvakrát v nemocnici. Jednou ve 3 a po druhý v 5 měsíci. Zvracení jsem měla až snad do 9 měsíce ne tak pravidelně jak do 5 měsíce ale zas jsem kolabovala. Doktor mi musel dělat rychlí prohlídky a každou návštěvu tam to dopadlo stejně. Poslouchali malého pak přišlo honem položte jí, nohy na horu..kýbl..no prostě skvělí..nějak jsem se moc rozepsala..chtěla jsem napsat, že tě obdivuji, protože já už nic podobného zažít nechci..Matyáškovi je měsíc a miluju ho nadevše ale sourozence se asi nedočká.

 
Niky2
Kecalka 299 příspěvků 36 inzerátů 01.09.10 07:53

Holčiny,myslím,že kvůli těm drobečkům vydržíme všechno.To je asi holt náš úděl.Já si myslím,že je to obrovská zásluha prostě přivést mimi na svět a jedno jak.Buďme rády,že se přišlo na to,že se mimi může narodit i císařem.Vždyť o co bychom byly ochuzené,kolik dětí by se nenarodilo?…Taky se bojím druhýho a nechci o tom ani slyšet!Ale třeba za pár let změním názor. :think: Držím nám všem pěsti,abychom zapomněly na ty nepříjemnosti a užívaly si těch maličkých stvoření každým dnem,to jediné má význam. :andel: :kytka: :srdce:

 
mamisek
Povídálka 25 příspěvků 01.09.10 12:28

Niky2 jsi to moc hezky napsala :palec:

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 01.09.10 20:10

Je ale škoda, že všechny porody nejsou jak přes kopírák, rychlé a snadné, ale každý je úúúúplně jiný, takhle žádná z nás neví do čeho jde, co ji potká a pak je z toho nervní. Já druhé dítko chci určitě, protože nechci aby byl malý jedináček, takže i to druhé snad vydržím.

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 05.09.10 21:09

Teeeda, pěkně tě potrápili :-? Ale všechno dobře dopadlo a už u sebe máte krásné miminko. A na kojení se vyprdni, když to nejde, tak to nejde a ty si z toho hlavu nelámej. Kojení má být jev přirozený, chtěný oběma, jak maminkou, tak miminkem a oba mají být v pohodě. A při věčném křiku by jsi v klidu nebyla. Takže si nic nevyčítej. Holt to je po těch císařích obtížnější a ne vždy se podaří. Byla jsem na tom stejně. :wink:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 05.09.10 21:09

:-) Přeji hodně zdraví a štěstíčka.

Příspěvek upraven 05.09.10 v 21:10

 
fusa
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 07.09.10 08:56

Moc drzim palce aby byla priste krasna a zdrava holcicka po rychlem pohodovem porodu :palec:! Ja mela cisare pro nepostupujici porod, nastesti bez komplikaci, 3 dny mi to vyvolavali, byla jsem uz po terminu a praskla mi voda a po trech dnech, kdy ani jedina kontrakce, najednou ze za hodinu jdu na sal, proc dal cekat, byl to hroznej sok. Taky me to dlouho trapilo, a to jsem se celkem rychle zahojila, navic kojeni nic moc, kloboucky a od tri nedel prikrm UM,ale stejne to za to stalo a uz mam pocit, ze to vlastne bylo v pohode :-D Urcite to priste bude prirozene a bez komplikaci, to je jasna vec! :lol:

 
resli
Zasloužilá kecalka 746 příspěvků 21.01.11 01:28

ahoj,já měla císaře už je to dávno skoro 20let. Byl to pro mě hroznej zážitek.Šílený chování sester,žádný vysvětlování nepřicházelo v ůvahu,dali mi podepsat prázdný papír,na sál jsem musela pešky o patro níž jen v andělíčku,vy­cévkovaná a omotaný nohy kvůli embolii,cítila jsem se poníženě a strašně jsem se bála.Uspali mě,jenže já se probrala už když mě přendavali ze stolu na lehátko,to byla bolest!Ještě mě čekalo přemístění do postele,já myslela že umřu,že jsem si přišla pro smrt né pro miminko.Na pokoji jsem byla sama,občas nějaká mamina strčila hlavu dovnitř a zeptala se jak je a dala mi napít, nemohla jsem se ani hnout,ani mluvit jak to bolelo.Večer už jsem tak strašně potřebovala na záchod,že jsem se rozhodla musim to nějak zvládnout.Nevim jak dlouho mi trvalo si sednout a vstát,ale když se mi to podařilo skácela jsem se jak špalek.Přilítla sestra a od tý doby se o mě i staraly.Malou mi přinesly občas ukázat,u sebe jsem jí měla od 4dne.Tenkrát chodila po pokojích sestra která s maminama cvičila.Nenechala si vymluvit že já cvičit nechci,že se bojim aby mi nepopraskaly stehy a taky že jo,popraskaly.Prý netušila že jsem po císaři.Byl to fakt horor,co mě opravdu dorazilo,když jsme po 14 dnech šly konečně domů,sestra mě pochválila jak jsem všechno zvládla bez tlumení bolesti,jak jsem byla statečná.Vůbec jsem nebyla statečná,byla jsem BLBÁ!! nenapadlo mě že musim prosit o injekci proti bolesti,myslela jsem si že to prostě tak je a hotovo.
Jedno je jistý,mí dceři Petul už bude 20let,veškerý trápení a utrpení stálo za to ji mít.Čas strašně letí a čím jsem starší tím víc si uvědomuju že děti jsou zázrak.
Narodila se mi po pěti letech Barča a po dalších čtrnácti letech Eliška.Jo,ve 39letech jsem se stala zase štastnou mamčou :-D .Jen jsem nešla do samé porodnice,tam by mě nikdo nedostal ani po tech letech.Všechno bylo v pořádku,porody proběhly jak maj,měla jsem štěstí i na personál,prostě v pohodě. Přála jsem si kluka mám tři holky.za nic na světě bych je nevyměnila!! :srdce: :srdce: :srdce:
K chlapečkovi moc gratuluju,příští porod bude určitě mnohem lepší a holčička nebo kluk ono je to vážně fuk :-D :-D

Vložit nový komentář