Jak to všechno začalo II

terulkaslunicko  Vydáno: 02.07.12

Po delší odmlce se opět pouštím do psaní deníčku. Je skoro deset večer, chlap na montáži, malinká spinká, v televizi kulové, v bytě tichoučko. Však už to znáte. Minulý deníček jsem ukončila dramaticky, praskla mi voda… A co bylo dál?

kočička naše :-)


2 komentáře

Pátek 4. 11. 2011 20:00

Tři dny přenáším, jsem jako koule, takže představa večera, kdy si po šíleném dni hodím nohy nahoru a zapnu si v televizi Vyprávěj, se mi vyloženě líbí. Chlap mi sděluje, že jde odvézt tchána do hospody a že si tam na chvíli při kofole posedí, vždyť je přece pátek. Ani neví, jakou mi tím udělal radost, to bude klid. Díkybohu!

Pátek 4. 11. 2011 20:15

Tak z klidného večera u televize asi nakonec nic nebude, sakra! Proč zrovna teď, když všichni vypadli z baráku a byl tady takový klídek?! Pode mnou pořádná louže, ten gauč to teda schytal. Chudák. No nic, nedá se svítit, beru telefon a volám chlapovi, ať docucá kofolu a přijede si pro mě, že si ještě takhle navečer uděláme výlet do porodnice.

Nevím, jak to mohl stihnout, ale byl doma dřív, než jsem stihla položit telefon. To je hodný, že má o mě takový strach a nenechá mě tady umřít, tlemím se blahem.

Pátek 4. 11. 2011 21:00

Přijíždíme do porodnice, hned na příjmu nás sestra zdrbe, jestli nám není trapně v tomhle stavu se tahat po hospodách, že prý neskutečně smrdíme. Pro vysvětlení dodávám, že jsem ještě před odjezdem stihla hodit jednu osvěžující voňavou sprchu, nehledě na to, že jsem v žádné hospodě nebyla už pěkných pár týdnů. A manžel za těch deset minut, co tam strávil, nemohl zas tak strašně moc načichnout. No, kdybych neměla tepláky promočené skrz na skrz, nečvachtalo mi v botách a nebála se udělat sebemenší krok, tak jí řeknu od plic něco peprného, takhle to nechávám raději být a modlím se, ať mě nepošle klečet do kouta.

Po tom, co jsem absolvovala příjmová vyšetření, se i se svým lodním kufrem stěhuji na hekárnu. Píchli mi injekci na uklidnění, s tím, že se mám pěkně prospat a ráno na to vlítneme. Fajn, říkám si. Alespoň schrupnu, když už z toho televizního večera nic nebude.

Sobota 5. 11. 2011 02:00

V záchvatu hysterie balím rozkramařený kufr a plánuju útěk z tohohle oddělení hrůzy. Postel mám hned vedle porodního sálu – nějaká budoucí matka tam šíleně řve (už tři hodiny vkuse!). Poslední půl hodinu se řev neskutečně stupňuje. Ještě jsem nezamhouřila oko a prý, pěkně se vyspěte.

Sobota 5. 11. 2011 02:30

Řev ustal. Balení a útěk odkládám na neurčito.

Sobota 5. 11. 2011 06:00

Nespala jsem ani minutu. Už 24 hodin jsem nezamhouřila oko. Kruhy pod očima vypovídají za vše. Píšu chlapovi, ať dorazí, v 7:30 to začne.

Sobota 5. 11. 2011 7:30–14:00

V tuto dobu mi píchají na střídačku oxytocin pro vyvolání stahů a nějaké dryjáky od bolesti. Takže stavy totální bolesti, kdy mi vstávají i vlasy na hlavě, se střídají se stavy, kdy mám těžkou opici se vším všudy – totální okno, zvracení a klikatou chůzi. Vzpomínám si akorát na slastný pocit, který mě doprovázel, když jsem se „úplně ožralá“ čvachtala ve sprše. Tímto bych chtěla poděkovat svému manželovi, že se o mě na porodním sále staral, nenechal mě tam ležet pozvracenou, nenechal mě spadnout na zem, když jsem se chtěla dostat do sprchy a sloužil mi jako zavěšovadlo, když mi zrovna do žil proudil oxytocin.

Sobota 5. 11. 2011 14:00–14:30

Jde do tuhého. Z této půlhodiny si toho také moc nepamatuji. Po pár skocích na břicho se nám rodí ta nejkrásnější panenka na světě. Pocit, když mi ji položili na prsa, nikdy nezapomenu. Něco tak krásného se nedá ani popsat. Adélka měří 50 cm a váží 3550 g.

V příštím deníčku se můžete těšit na pobyt na oddělení šestinedělí :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
LadyLada
Závislačka 4358 příspěvků 02.07.12 09:08

Hezký deníček. Když mi poprvé přinesli malého, také jsem do té doby neviděla nic krásnějšího. Úplně ti rozumím.
Ta sestra na příjmu mě dostala :lol:
Už setěším na další deníček.

 
ivanak
Závislačka 3908 příspěvků 02.07.12 09:35

To je vtipně napsaný deníček. :-) Gratuluju k holčičce. Já rodila 22.11.11, tak máme skoro stejně staré dcery.

 
Moje dětí
Nováček 3 příspěvky 02.07.12 10:37

KRÁSNÝ DENÍČEK UŽ SE TĚŠÍM NA PŘÍŠTÍ DENÍČEK :potlesk:

 
alhena
Zasloužilá kecalka 842 příspěvků 02.07.12 13:33

Ty praktiky porodnic jsou teda sakra děsivý… :nevim:

 
VeronikaNel
Kecalka 433 příspěvků 02.07.12 14:06

Moc gratuluji :hug:
Buď ráda, za tak úžasného manžela :)
Já tam byla úplně sama, v těch stavech, kdy sotva lezeš, nemůžeš chodit, je ti zle a jen řveš jsem se musela celé 4-5hodin všude dostávat sama, sestry u mě strávili max 20min, i na sál jsem lezla po čtyřech sama…(krom samotného tlačení, tam byli se mnou.)Ani monitory jsem neměla…Jsem ráda, že vše dopadlo dobře…

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 02.07.12 15:32

No napsané je to skutečně vesele, ale porod mi to přijde teda ukrutný 8o nechápu proč porod vyvolávali (možná o tom nepíšeš), měla jsi spoustu času na to, aby se kontrakce samy rozběhly. navíc ti mohli dát aspoň pouze tabletu a ne tě hned rvát oxytocinem a bůhvíčím :…vše prochází placentou k dítěti, takže si holčička asi taky užila své :( a nejspíš zbytečně, plus ještě to skákání po břiše, které se nesmí vykonávat protože je hrozně rizikové. ach jo, je mi smutno z takových porodních příběhů.

kde jsi rodila?? asi doktorům končila směna a potřebovali si udělat další čárku.. :roll: ještě že to bereš takto sportovně. :kytka: přeji oběma hodně zdraví a třeba někdy přirozenější porod.

 
terulkaslunicko
Kecalka 339 příspěvků 02.07.12 18:58

@VeronikaNel jsem ráda…:-) jinak bych tam asi opravdu lezla po čtyřech, to už nevím, jestli bych zvládla..jsem srab…takže se skláním před všema maminkama, co měly podobný přístup personálu jako já a zvládly to samy.. :potlesk:

 
terulkaslunicko
Kecalka 339 příspěvků 02.07.12 19:06

@Saroya teď po čase to beru zvesela, ale pár měsíců zpátky se mi ježily chlupy, když jsem na to vzpomínala…nevím, proč to tak všechno probíhalo…nikdo mě o ničem neinformoval, a já se popravdě ani na nic neptala…když nad tím teď zpětně přemýšlím, tak to byla chyba…

celou noc jsem proležela na hékárně a otevřela jsem se jenom na tři centimetry, tabletku jsem nedostala, rovnou oxytocin, když mi to náhodou vypadlo ze žíly, tak kontrakce okamžitě přestaly…nevím, bylo to celé nějaké zvláštní..

a ty skoky - to už šlo asi vážně do tuhého, protože nejdříve po mně bez valného úspěchu skákala doktorka, která mě měla na starosti, a pak už si jenom pamatuju, jak PA rychle letěla pro primáře…ten si taky poskákal a naštěstí dcerka byla na světě ahlavně zdravá - prý měla krátký pupečník, proto nešla ven…no hruza..

rodila jsem ve frýdku-místku. A další mimčo už asi nebude. jednou stačilo :-D

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 02.07.12 21:38

To mě teda upřímně mrzí, cos musela všechno podstoupit :( ono to jde zvládnout, i když věřím, že trauma to musí být pořádné. pokud bys přeci jen chtěla další dítko, tak se můžeš obrátit na psychologa a povídat s ním o tom a postupně to uzavřít, nebo taky s dulou, ta taky poskytuje takové služby :)

tak ještě jednou hodně zdraví tobě i celé rodině!

 
milena13
Závislačka 4133 příspěvků 08.07.12 12:33

Moc krásný deníček. když jsem rodila mojeho prvního syna tak jak mi ho dali na břicho tak jsem do té chvíle neviděla nic krásnějšího a už mu byli 3roky. a jak jsem porodila mojeho druhého syna tak jsem ho viděla až za 2dny bo byl v inkubátoru na dětském a já jsem byla po císaři tak jsem za ním nemohla. a jak jsem ho viděla tak to bylo taky nejkrásnější den v mým životě teď můj malý miláček bude mít 26.7 3měsíce

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele