Jak to začalo II – Metamorphoses

Kissie9  Vydáno: 20.11.12

Přemýšlela jsem, jak správně ten svůj deníček začít. Mám toho v sobě spoustu, co se dere na povrch, co ve mně bublá a kypí (a teď myslím emoce, nikoliv somatické procesy). Jenže… moje těhotenství je plánovaně neplánované, chtěné, očekávané, bez komplikací, i když občas s mírnými nervy. A přesto mám nutkavou potřebu nějak svoje pocity zachytit.

Ne ne ne, nelekejte se, nedosahuji zdaleka kvalit Ovidiových, proto se opravdu nepustím do veršování, byť v hexametru by to bylo snazší (zlatá antika), a už vůbec nehodlám psát 15 knih.

Nicméně hlavou se mi honilo, jak se mi mění moje tělo. Všude, kam jsem se na netu či do literatury podívala, všichni opěvovali těhotenství jako nejkrásnější období v životě ženy, jak je každá holka děsně happy a pyšná na své bříško, všude se převážně hovoří o tom, jak je pro manžela/partnera žena v těhotenství úžasně přitažlivá. Začala jsem si připadat divná.

Ano, pochopitelně jsem nesmírně šťastná, že se mi podařilo otěhotnět. S Burákem to bereme jako malý zázrak, že šlo vše bez komplikací. Ale ani jeden svým nadšeným jásáním nebudíme sousedy a výbavičku jsme s velkým předstihem začali řešit z ryze praktických (finančních) důvodů. S čím jsem ale nepočítala (i když všichni máme načteno, nakoukáno v telce a tak) bylo, jak moc se dotknou fyzické změny mé psychiky, jak těžké pro mne bude pozorovat své zdeformované tělo v zrcadle, a přes to všechno se mít stále ráda.

Nejsem zvyklá být tlustá, mít nadváhu a nevejít se do svého oblečení. Jsem dost aktivní (pejskařský život s akčními psy vás k tomu prostě donutí a časem si to neumíte představit jinak), vždy jsem byla štíhlá (zlí jazykové říkávaly, že hubená ;-) ), do oblečení jsem se v pohodě vešla i po pár letech (kvalitní pejskařské vydrží dost). A najednou…

Máme v ložnici vestavěnou skříň se zrcadly na dveřích. V momentě, kdy si položím na postel věci na sebe (jsem tvor pohodlný, takže to tak dělávám), stojím k tomuto velkému zrcadlu bokem. Takže jsem si takhle jednou připravila věci, stáhla dolů tričko, sundala podprsenku a pro jiný kus své garderoby jsem se sehnula k posteli. Jak jsem se narovnávala, mihlo se v mém periferním vidění něco úděsného, čeho jsem se tak lekla, že jsem opravdu nadskočilo. Duch!

Vytřeštila jsem oči a pomalu se otáčela do směru, kudy se to růžové obrovské cosi prohnalo. Uplynulo asi 20 vteřin, než mi došlo, že na sebe zírám do zrcadla, otevřenou pusu jsem zapomněla zavřít a hlavou mi blesklo „Růžový hrošík“. Dalších 20 vteřin mi trvalo, než mi došlo, že ten růžový přízrak byl můj odraz v zrcadle a já se tak lekla sama sebe, jak nejsem zvyklá na své nové proporce.

Skoro s brekem jsem došla k Burákovi:“Já jsem strašidlo!“ Opřela jsem se o jeho mužné rámě a čekala utěšující objetí. „Nooo, ale strááášně roztomilý!“, usmál se na mně. Fajn, to nebylo úplně, co jsem si přála slyšet a moje rozdováděné hormony se chopily příležitosti a po tvářích se mi koulely slzy jako hrachy.

Od té doby uplynul už nějaký ten další týden. Břicho mi utěšeně roste. Přes fázi tučňáka se zaraženými prdy, a fázi přežraného tuleně (a dalších pár jemných proměn ;-) ), jsem se dostala do stadia delfína na suchu, co sežral omylem meloun. Burák akorát vždycky otočí oči k nebi a ze rtů mu splyne „Pane Bože, za co?“ …Případně: “Ty to vidíš“. Občas, když rozvíjím své teorie o tom, že si připadám všechno možné, ale rozhodně ne sexy a přitažlivá, utrousí poznámku: “V minulém životě jsem musel být masový vrah.“ Jako že mě má za trest ;-)

V práci mám kolegyňku, která je se svým těhotenstvím jen týden napřed. A jednou jsme narazily na téma „naše tělo vs. jeho přitažlivost“. Ač obě normálně pěkné, přitažlivé holky, za kterými se chlapi otáčeli, připadáme si „tlusté“, neforemné (a to ještě nejsme ani ve 30. tt! ), nesexy a nepřitažlivé. Make up na obličejích to nezachrání (nemluvě o tom, že já když ho použiji, vypadám jako klaun, protože s tím prostě zacházet neumím). A byly jsme obě překvapené, že v tom nelítáme sami, ale i ta druhá má podobné pocity.

Pochopitelně je to o tom, že nás doma naši chlapi podporují, říkají nám, jak jsme krásné a pro ně přitažlivé, ale pak jsou signály, které tomu úplně neodpovídají (zmenšená frekvence sexu, místo věty „Jsem z tebe celý rozpálený“ věta typu „Ty jsi tak roztomilá s tím bříškem“…a pohlazení a pusa na dobrou noc apod.). Zanechává to v nás nejistotu a strach z neznáma (obě jsme prvorodičky). Ne, není to o tom, že bychom se na prcka netěšily. Naopak. Těšíme se obě hrozně moc. Obě jsme rády, že jsme těhotné, obě si to užíváme… jen občas zahlodá červíček.

Burák mi dneska volal: „Bavil jsem se s kolegou, který zrovna telefonoval manželce, tak se jí zeptal, kolik přibrala do 6. měsíce… a víš co? Přibrala 12 kilo!“ „Hm“ „Ty jsi proti ní hubeňour!“ „Jasně, Moby Dick coby mládě.“ „A jsi pitomá.“ „A ty jsi drzý.“ „Neřeš, nejsi tlustá a mně se líbíš!“ „Ty mně taky“, nedokázala jsem si odpustit lehce erotický podtón ;-) „A jsi drzá.“

Je zlatý. Vím to. I když mu občas zrak zálibně ulpí na nějaké štíhlé lepé děvě v časáku či na internetu. Nevymění mě (by to mohl zkusit). Má mě rád. Miluje mě, i když se blížím k další ze svých proměn. Nevím ještě, v co se proměním. Ale rostoucí bříško prostě k těhotenství patří. (Jo, podle Buráka mi docela jde proměna v Erínyi… cccs, furt říkám, že je přidrzlý).

Další proměny nejsou tak markantní na pohled. Týkají se psychiky, vnímání světa, přehodnocování priorit. Nikdy jsem nebyla ten vysloveně ryzí mateřský typ, ale i mě začalo dohánět vědomí, že budu Máma. I ta moje ztřeštěná, rozevlátá povaha se začala stabilizovat a dozrávat do jiné podoby.

Momentálně je to stadium záhadného kokonu… co se z toho všeho ještě vyklube, teprve uvidím. Zklidnila jsem se, zpomalila jsem a zvolnila (byť by vám Burák tvrdil něco jiného, ale co nestíhám přes týden, se musí prostě dohnat o víkendu ;-) To znáte, ne?), moje myšlenky o budoucnosti dostaly jinou dimenzi a občas si připadám jako v Harry Potterovi, který se někam dostane, aniž by sám pořádně věděl kam, a koukám stejně jako on – jako vyoraná myš.

A upřímně? Tahle proměna se mi líbí, otevírá mi nové dveře a zve mě někam, kam bych se nedostala nemít ve svém velrybím bříšku malý zázrak přírody – človíčka, který zanedlouho obohatí můj a Burákův život jen tím, že se narodí.

Čert vem o několik čísel větší prsa, čert vem kila nahoře, velké břicho, stehna ztrácející svůj krásný tvar. Tohle všechno je nic, malichernost nehodná naší pozornosti vedle té největší Proměny, která prostě nastala dvěma čárkami na testu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.6 bodů
 Váš příspěvek
 
Lucienda1
Závislačka 3155 příspěvků 20.11.12 08:39

:potlesk: :potlesk: jsem ve 29tt a úplně jsi mi promluvila z duše, krásně napsaný deníček :potlesk: občas se také u zrcadla zaseknu a nevěřícně se natáčím ze všech stran a když konečně přijmu, že dobrá, už se skoro nevejdu do zrcadla, tak za chvíli jsem zase širší atd atd. Kytovcům zdar :pankac:

 
Kissie9
Kelišová 6902 příspěvků 20.11.12 08:52

@Lucienda1: díky moc. Je to jen taková úvaha…jak jsem totiž zjistila, neplácala jsem se v tom sama. Jen se to nikde extra nezveřejňuje…všude jen ty superlativy :nevim: Tak mě napadlo, že by možná i nějaká další těhu holčina uvítala, kdyby věděla, že v tom není sama :D

 
Liu
Kelišová 6465 příspěvků 20.11.12 08:54

Krásné, mluvíš mi z duše…úplně…Pár slziček taky ukáplo, když mi můj manžel s tou největší láskou řekl, že jsem krásná, taková…asymetric­ká,,,tedy asi metr vysoká, asi metr široká. :mrgreen: Ale co, mám pak zbytek života na shazování, až bude ten kulíšek venku. Tvůj deníček mne pobavil, díky :kytka:

 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31220 příspěvků 20.11.12 09:50

Hezký, zábavný deníček, i když já si zase naopak v těhotenství připadala o dosta hezčí než normálně, já ten pupík nosím ráda :lol:

 
Kissie9
Kelišová 6902 příspěvků 20.11.12 10:08

:D to je jedině dobře, že si připadáš hezká a určitě také jsi. Já mám to své velrybí bříško také ráda :srdce: o tom žádná…

 
Kissie9
Kelišová 6902 příspěvků 20.11.12 10:09

Jojo, mužská empatie :cert: :mrgreen:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 20.11.12 11:18

Jsem 17 dní po porodu a místo břicha mám trampolínu. Někdy mi to moje kulaté bříško chybí, hlavně potom, co jsem si na něho konečně zvykla a najednou přišel porod. :D přítel chodí, nadhodí si ten můj klokaní vak a řiká, že mu to chybí, když mě hladil po bříšku a pusinkoval ho. :) pak jde a ze srandy do mýho pupku šťouchá prstem a řiká, že za dva roky budu zas těhule a půjdem si pro tu holčičku. Ani omylem! Píďa stačí až až. :D já jsem měla krizi v sedmým měsící. To jsem se nemohla přetočit ze zad na bok, začli mi být těsné věci, krkala jsem první ligu, když jsem si dala něco dobrýho, tak jsem dostala žlučníkovej záchvat, o čůrání každou půlhodinu nemluvě a malej měl akční období, tak jsem měla tak strašně okopaný břicho, že jsem se nemohla ani předklonit. Břicho se mi z nic najednou vyšpulilo na mega dýni a do toho byli venku ty strašný vedra, tak jsem se na kontroly sotva dovalila a když jsem tam konečně dolezla, chcal ze mě pot jak kdybych překopala půlku zahrady. Nadávala jsem jak špaček a řikala si, jo máma měla pravdu, když řikala, pánbůh ti to vrátí na dětech. :D ale když jsem se dostala do osmého měsíce, bylo mi líp a s bříškem jsem se zžila a pak mi najednou před vyvolávaným porodem, bylo líto, že už nebude. Že neucítím kopance broučka, že se přítel nebude s bříškem mazlit a že nebudu mít opěrku na ruce :D (vtip) konečně jsem břicho začla mít ráda a najednou bylo pryč. Ale to co mi teď houká v postýlce miluju ještě víc… Teď se zas zžívám s trampolínou. To je taky radost. :D

Příspěvek upraven 20.11.12 v 11:24

 
Kissie9
Kelišová 6902 příspěvků 20.11.12 12:17

No, bude to ještě sranda…jak píšeš, očekávám, že se s tím velkým kulatým, co bude chodit do dveří první, sžiju, přijde porod a já si budu zvykat na to, že už to není a místo toho mám nějaký jiný prazvláštní úkaz :pankac: …ale říkám si, že to mrně za to všechno stojí. :kytka:

 
vantili
Kecalka 207 příspěvků 20.11.12 13:15

Tak já nikdy nebyla se svojí postavou extra spokojená a i v nejlepším období, kdy jsem sportovala jak ďas jsem se žádným krásně štíhlým tělem chlubit nemohla. Takže v těhotenství jsem si naopak užívala toho, že mi roste bříško kvůli mimču (ne špeky) a bylo to vlastně jediné období, kdy jsem se svojí postavou byla naprosto v pohodě. Tak si to vezmi v číslech 9 měsíců ku (zatím) 30ti letům. Řekla bych, že Tvůj poměr bude opačný a to je výhra ne? :mavam:

 
Kissie9
Kelišová 6902 příspěvků 20.11.12 13:21

A tak člověku stejně nezbude nic jiného, než se s tím srovnat :roll: A když si pak uvědomíš, že to je mimčo, co v tobě roste :dance:
Jak jsem uvedla výše, je to jen moje úvaha, protože nikde jsem se nedočetla, že by se tím někdo trápil, nad tím pozastavoval a tak…a pak jsme na to narazily s tou kolegyňkou a zůstaly na sebe překvapeně zírat, že obě máme podobné pocity :lol: Tak mě napadlo, že možná nebudeme samy ;)…mimochodem, pupík už mám zase o pár čísel větší…ale začaly mi padat prstýnky s prstů…takže kromě rukou a uší přibírám všude jinde…ale nějak to už neřeším, jen jsem se s tím potřebovala popasovat :kytka:

Příspěvek upraven 20.11.12 v 13:21

 
Althya
Ukecaná baba ;) 1748 příspěvků 1 inzerát 20.11.12 18:03

Moc pekne napsany denicek, mas evidentne cit pro sloh:-) Chapu tve pocity, ale ja na tom byla v mem tehotenstvi uplne jinak. Pripadala jsem si krasna a sexy a potvrzovalo mi to i okoli:-) Byla jsem stihla jako vzdy, nabrala jsem jen 10 kg, mela jsem jen to brisko, takze jsem si to uzivala a byla jsem se svym telem naprosto spokojena a v rovnovaze.

 
Kissie9
Kelišová 6902 příspěvků 21.11.12 08:11

:palec: tak to je super, tak by to nejspíš mělo být :)…a když není, tak si holt připadáš jako vyžraný tučňák :mrgreen: (což tebe naštěstí minulo). Mně to jde především do břicha (myslím, jen toho těhotenského, faldíky naštěstí zatím ne) a do prsou…jo, a pozoruji, že i zadek se přidává (ale to fakt máme v rodině :cert: ). Ale jinak je to OK…je to jen o psychice a zaskočilo mně to :roll:

 
Kissie9
Kelišová 6902 příspěvků 21.11.12 08:11

Jo, a děkuji za pochvalu slohu :) Potěší to. :kytka:

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 21.11.12 12:32

Gratuluju k těhotenství.
Mne se to teda slohove moc nelibi :nevim:
Neboj, porodis a do par tydnu se do všeho zase vejdes.

 
Kissie9
Kelišová 6902 příspěvků 21.11.12 12:37

Uvidíme 8o Jak jde čas, člověk se s tím nějak smiřuje a zvyká si :mrgreen: …nu což, nemohu se zavděčit slohem všem, ale i tak děkuji za přečtení :)

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 21.11.12 22:57

Nezdalo se ti nahodou ted nekdy o tvych prvnich laskach? Me behem tehu ano a byly to tak zive sny ze i kdyz sny normalne neresim, pohledala jsem info na internetu a nekde jsem se docetla, ze to znamena, ze zena ma strach ze ztraty sve zenske pritazlivosti. Me nejvic mrzelo, jak mi silene narostly prsa- kdyz mam normalne D, v pulce tehu uz jsem mela neforemne E a ke konci straslive F a brisko, na ktere jsem se docela tesila, nebylo pod tim vubec videt. Pribrala jsem 20 kilo, v porodnici jsem nechala 8 a 6 mesicu po porodu byla zpatky na sve vaze. Behem tehu jsem mela vetsi chut k jidlu a temer nulovy pohyb, jsem obvykle dost aktivni clovek ale v tehu jsem byla porad unavena. Navic jsem nechtela nejak ohrozit miminko, kdybych to nejak lamala pres koleno a nutila se v tehu do diet nebo sportovani, ale utesovala jsem se prislibem „az bude mimi venku, moje telo bude zase moje“ a tak se taky stalo. Jestli jsi pred tehu byla aktivni a snadno sis udrzovala stihlou postavu, budes takova i po tehu. Jak mimco opusti tvou telesnou schranku, tvuj metabolismus, system, hormony se vrati do normalu a kdyz k tomu pridas kojeni a peci o mimi, kdy ti na lenoseni nezbude cas, pujde to samo. Jak rika Cimrman"a vrati se ji jeji byvala krasa" checheche

 
Kissie9
Kelišová 6902 příspěvků 22.11.12 10:16

:mrgreen: :mrgreen: tak to mě potěšilo…Cimrma­novská vyhlídka :palec:
No hele, sny mám docela živé, ale to je jediné, co si z nich pamatuji. Jinak vůbec nic. Já spím jak dřevo :pankac:
Ale děkuji za uklidnění. Tak snad to půjde opravdu tak a bude zase dobře :dance: (předpokládám, že pak zase přispěji nějakým deníčkem ;)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele